Nakladatelství Domino  ›  Edice  ›  Vampýři & spol. New Adult  ›  Pokrevní pouta 3: Indigové kouzlo

Pokrevní pouta 3: Indigové kouzlo

Autor:
Richelle Mead
Originální název:
The Indigo Spell
Překlad:
Katrin Mekki
Série:
Pokrevní pouta
Pořadí knihy v dané sérii:
3
Žánr:
Vampýři & spol. New Adult
ISBN:
978-80-7303-904-2
Počet stran:
328
Datum prvního vydání:
04. 09. 2013

Kliknutím zvolte variantu

279 Kč 223 Kč 

Nakupte ještě za 2000 Kč a získáte DOPRAVU ZDARMA!

Pokrevní pouta 3: Indigové kouzlo

Popis: Pokrevní pouta 3: Indigové kouzlo

Povinnost je jedna věc. A láska druhá. Co když ale jdou proti sobě?

Mladá alchymistka Sydney chrání královninu sestru Jill před zabijáky a spolu s ostatními přáteli v utajení studuje na elitní škole v Palm Springs.

Není to ale zdaleka vše, čím se její mysl zaobírá: nedokáže v sobě potlačit city k Adrianovi. Ví sice, že je naprosto nepřípustné, aby jakožto člověk chodila s vampýrem, ale copak si může v něčem takovém poručit?

Zároveň Sydney pátrá po zběhlém alchymistovi Marcusi Finchovi, který zřejmě střeží veliké tajemství indigového kouzla. A možná má i informace o tom, že alchymisté Sydney celý život lhali a jen ji využívali...


Dotaz k produktu Pokrevní pouta 3: Indigové kouzlo

Jméno:
Telefon:
E-mail:  povinné pole
Číslo "10" slovy:  povinné pole
Váš dotaz:   povinné pole
 
 

Autor: Richelle Mead

Richelle Mead

Richelle Mead se narodila roku 1976 ve znamení Štíra. Vystudovala umění a komparativní religionistiku, ale v současnosti je spisovatelkou na plný úvazek. Celosvětovou slávu si získala především Vampýrskou akademií, na kterou volně navazují Pokrevní pouta, obrovský ohlas získala i série Sukuba.

V češtině všechny Richelliny knihy vydalo nakladatelství DOMINO. A co vaše oblíbená autorka dělá, když zrovna nepíše? Sleduje pokleslé reality show, cestuje, ochutnává neobvyklé koktejly a kupuje si oblečení. Spoustu oblečení. Svědomitým pitím kafe se dopracovala k závislosti na kofeinu. S tou už se smířila. Nadále se však snaží bojovat s tendencí odkládat věci tak dlouho, jak je to jenom možné.


Čtenářské recenze

Jak se vám tato kniha líbila? Zajímá to nejen nás, ale také celou řadu dalších čtenářů. Budeme tedy moc rádi, když se s námi podělíte o své názory a dojmy.

Pro odeslání recenze musíte být přihlášení.

11. 02. 2014  |  Recenzoval: Danka

Ten třeti dil sem přečetla jednym dechem už se těšim na čtyřku :) ma tež šest dilu jako ty ostatni knižky?

Ano, tahle kniha je ticho před bouří.

09. 11. 2013  |  Recenzoval: Intoxicated.cz

Za team stránek www.intoxicated.cz recenzovala Leca.

Ve třetím díle série Pokrevních Pout, které je volným pokračováním úspěšné Vampýrské Akademie (VA), se opětovně setkáváme s alchymistkou Sydney a jejími „přáteli“. Tentokrát pobyt ve slunném Palm Spings komplikuje mocná čarodějnice a navíc pravidly opředenou mysl Sydney nahlodává skutečnost, že její život může být jedna velká pavučina lží…

Sydney: „Znovu jsem uvažovala, jestli chci vůbec vědět, co to bude obnášet.“



Sydney miluje pravidla a předvídatelnost, řídí se striktními pravidly alchymistů už od malička. Je dobrá v tom, co dělá. Byla vychovávána, aby chránila lidský svět před vampýry. Jsou to přece jen noční nestvůry, které se živí krví. Nejde o bytosti s duší, natož s city, že? Ale po tom, co strávila několik měsíců s morojskou princeznou Jill a dalšími vampýry se její priority otřásly v základech … Z velké většiny za to může Adrian, který jí vyznal lásku a je mu úplně jedno, že on je vampýr a Sydney člověk.

Adrian: „Jsem mistr v sebeovládání.“



Adrian je moroj královského původu, který proslul svou oblibou alkoholu, mejdany a aférkami na jednu noc už v sérii Vampire Academy. V Pokrevních poutech však jako jedna z hlavních postav dostává ještě více prostoru a autorka se tak může vyřádit na jeho charakteru. Postupně čtenáři rozkresluje hned několik doposud zastřených aspektů Adrianovy osobnosti. Pokud jste si tuhle postavu neoblíbili už dříve, teď Vás svou bezprostředností, zábavnými hláškami a ochranitelským přístupem, odzbrojí (dobrá, možná jsem malinko zaujatá).

Sydney: „Energie ve mně vzrůstala, byla čím dál hřejivější a radostnější. Poddala jsem se jí.“



Indigové kouzlo má ve srovnání se dvěma předešlými díly méně akčnější děj, o to víc se Richelle věnuje vztahu mezi Sageovou a Ivaškovem. Takže na své si přijdou hlavně romantické duše. Nicméně i akce chtivé čtenáře autorka, nejen vampýrské tématiky (na svém triku má i sérii knih o Sukubě Georgině Kincaidové, ságu Dark Swan a nejnovější knižní počin se jmenuje Agex of X) nenechá na holičkách. Jak už bylo zmíněno výše, Sydney se bude muset vyrovnat s hrozbou, kterou představuje čarodějka, která z mladých a nadaných dívek vysává život. S tím souvisí skutečnost, že se bude muset vzepřít logickému alchymistovi v sobě a ponořit se víc do světa magie.

Mimo to vyvstává až moc nesrovnalostí s alchymisty. Proč jí na její otázky nikdo neodpověděl přímo? Tají snad alchymisté něco? Co když je všechno úplně jinak, než si po celou dobu myslela? Sydney začíná pochybovat a je odhodlaná najít odpovědi … A pokud ji v tom její nadřízení nemíní pomoci, zvládne to sama. Na vlastní pěst se vydává pátrat Marcusi Finchovi – alchymistovi, který zběhl.

Takže postavit se černé magii, zjistit pravdu o svých lidech, uchránit Jill od újmy, plus vyrovnat se s tím, co v ní vzbuzuje Adrian – nic, s čím by si hrdinka knih Richelle Mead nedokázala poradit, nebo ne?

Sydney: „Nic z toho mi nepřipadalo důležité, dokud jsem konečně nenašla osobu, kterou jsem tu hledala.“



Kniha se čte poměrně rychle. Děj má spád, i když je zde pár nudnějších pasáží, které však dotváří atmosféru autorčina světa. Spousta čtenářů třetí díl definuje jako takové ticho před bouří. Myslím, že se tím mohu ztotožnit i já. Velké plus je přítomnost oblíbených postav z Vampýrské akademie, slabší stránkou zmíněný zdlouhavý opis jistých scén. Závěrem musím podotknout, že se jedná o další povedenou knihu od americké autorky, která si stále drží svůj standard. Takže pokud Richelle a její psaní máte rádi tak jako já, určitě si tento díl nenechte ujít …

Adrian: „Některý věci za problémy stojí."

Třetí díl Pokrevních pout začíná nabírat na obrátkách!

18. 10. 2013  |  Recenzoval: Zuzzi


Richelle Mead je jedna z mých nejoblíbenějších autorek - miluju to, jak píše, jakou reálnost a vášeň dává svým příběhům. Zamilovala jsem si Vampýrskou akademii a všechny její hrdiny a stejně tak jsem propadla i Pokrevním poutům. Osobně jsem toho názoru, že každá z těchto dvou sérií je trochu jiná, nedá se soudit a porovnávat. Pokrevní pouta jsou odlišná, mají jinou strukturu, jinou atmosféru a samozřejmě jiné hrdiny, což atmosféru dotváří. Když jsem četla Indigové kouzlo, byla ta odlišnost hodně patrná. Právě třetí díl této série začíná nabírat na obrátkách a Richelle rozviřuje vody a ukazuje, jak se nemožné stává možným.

Musím se přiznat, že bezprostředně po dočtení jsem byla malinko zklamaná. Zápletka mi nedala úplně všechno, co jsem očekávala. Ale po pár dnech, kdy se mi to rozleželo v hlavě, jsem zjistila, že jsem vlastně už dlouho žádnou knihu nečetla s takovým nasazením. V Indigovém kouzlu se odehrává hodně změn. Přetváří se charaktery, možná se mírně změnila i struktura příběhu a atmosféra. Do knihy přibylo spoustu nových tajemství a zákoutí, různé odbočky v příběhu, se kterými si myslím, že se budeme ještě v příštích dílech potýkat. Každopádně, Richelle se s tím porvala možná trochu agresivně a tak je zřejmě na každém čtenáři, zda ty změny přijme s klidnou tváří, nebo se nad nimi bude zlobit.

Chtěla bych určitě podotknout, že ačkoli překlad nikdy není to, co originál, tady byl hodně povedený. Jako člověk, který četl jak anglickou, tak českou verzi musím říct, že byl příběh zachován přesně tak, jak byl a překladateli/překladatelce rozhodně míří pochvala.

Co se mi skutečně v příběhu líbilo, bylo jiskření mezi Sydney a Adrianem. Jejich vztah je naprosto skvělý, pulzující a vášnivý, ale přesto ostýchavý kvůli mnoha překážkám, které ve svých životech mají. Každý milovník této dvojice si knihu zákonitě musí užít už kvůli nim!

Na tento odstavec jsem se těšila snad nejvíc! Jestli jsem do tohoto dílu neměla naprostý „crash“ na Adriana, teď už ho určitě mám. Ten človíček má neskutečné kouzlo, které se vážně nedá získat, s takovým už se člověk rodí. Obdivuju Richelle, že dokázala takový charakter vytvořit a udržet ho během všech těch knih stejný. Přesto jsou na něm ale patrné změny díky tomu, jak vyrůstal a učil se toho o lidech čím dál víc. Je vtipný, přidrzlý, arogantní a přes příliš sebevědomý, ale já si ho zamilovala. Nechybí mu totiž ani vlastnosti jako laskavost, obětavost a ten pravý a nefalšovaný „ochranářský pud“. Jeho hlášky mi dokázaly rozzářit den!

Sydney je už od začátku ten učící se typ, ta která dodržuje pravidla. Jde o věc vkusu každého z nás, a jestli si ji oblíbíme, záleží čistě na tom, zda máme podobné lidi rádi nebo ne, i v reálnu. V tomto díle si Sydney prošla mnoha změnami, musela toho mnoho přijmout a změnilo ji to, opravdu ano. Často se nechovala tak, jak jsme zvyklí, ale řekla bych, že malý obrat je dobrý, že? Zůstaly jí ale všechny ty dobré vlastnosti a stále řešila věci s klidem, což na ní obdivuju!

Hodnocení:
V tomto díle je to zaměřené spíš na odkrývání tajemství, přeměnu charakterů, přespříliš napětí a akce se tentokrát čtenáři nedostane. Pokud ale máte rádi Richelle Mead, způsob, jakým vypráví, potom si jsem téměř jistá, že si najdete něco, co Vás v Indigovém kouzlu zaujme. Zrovna tohle je totiž kniha (série?) u které radím, raději si ji přečtěte sami a uvidíte. Protože u Richelle nejde jen tak jednoduše knihy rozdělit na dobré a špatné.
9/10

Sydney je jedna z nejsympatičtějších knižních hrdinek

14. 10. 2013  |  Recenzoval: Vendea

Indigové kouzlo je třetím dílem ze série Pokrevní pouta, kterou má na svědomí americká spisovatelka Richelle Mead (autorka Vampýrské akademie či série Sukuba, která vyšla i u nás). Indigové kouzlo je kniha plná překvapení a nečekaných zvratů.

Čtenář se doví další detaily ze života alchymistů a Lovců a pozná, že i dokonalá společnost skrývá mouchy. Věrní fanoušci celé série se dočkají návratu starých známých postav. Nechybí ani vtipné scény, kde zaperlí především Adrian se svými ironickými poznámkami. Zaplesá se i kdejaké romantické srdíčko - vztah Adriana a Sydney v tomto dílu nabyde úplně nových rozměrů.

Sydney Sageovou považuji za jednu z nejsympatičtějších hrdinek v knižním světě. Je to velmi reálná postava, ke které se spousta čtenářů může připodobnit (a to i přesto, že Sydney žije ve světě plném magie a upírů). Autorka velmi pěkně popisuje střet toho, co se Sydney učila celý život a toho, co nikdy nepoznala. Vznikají tak nečekané zvraty, které čtenář nečeká. I když je to takový svatoušek a snaží se působit dojmem upjatosti, je Sydney ve svém nitru pravý opak. Mimo ní tu máme Adriana, kterého můžete znás z předešlých dílů a Vampýrské akademie.

Adrian je uživatel éteru, hodně kouří, pije a vystupuje jako ironický frajer s kupou kousavých poznámek. Uvnitř je to ale citlivá a kreativní osobnost, kterou všichni přeceňují. Mimo tyto dva hlavní protagonisty je v Indigovém kouzle spousta prostoru věnována Sydniině kouzelnické učitelce, která čtenáři trochu přiblíží svět magie a to, jak funguje.

Indigové kouzlo je kniha, která zaujme především milovníky napínavých příběhů se špetkou magie na pozadí nadpřirozených událostí. Kniha nabízí zajímavou zápletku okořeněnou notnou dávkou romantiky a sympatickými hlavními hrdiny.

Ticho před bouří. Série spěje k k fantastickému vyvrcholení.

04. 10. 2013  |  Recenzoval: Nel-ly

Studovat v utajení na elitní střední škole a hlídat přitom královninu sestru Jill je samo o sobě náročným úkolem, to však není zdaleka vše, co Sydney Sageovou zaměstnává. Jako alchymistka by měla k upírům cítit vrozený odpor, problém je, že po měsících strávených v jejich společnosti, se s nimi začala přátelit. Na víc zjistila, že jí alchymisté lžou. Na vlastní pěst se vydává po stopách zběhlého alchymisty s indigovým tetováním na tváři a ze všech sil se snaží ignorovat city, které v ní probudilo Adrianovo vyznání lásky.

Sydney strávila ve společnosti morojské princezny Jill a jejích společníků tři měsíce a postupně se s nimi naučila žít a přestala se jich bát - co víc, stali se z nich její přátelé. Proto ji děsí už jen pomyšlení, co by na to řekli ostatní alchymisté. Jejich úkolem je chránit lidský svět a udržovat ho v nevědomosti o existenci upírů všeho druhu, ale vše musí zůstat na profesionální úrovni, protože morojové, dhampíři i strigojové nejsou víc než monstra, s nimiž je pojí křehké spojenectví - ovšem Sydney zjišťuje, že možná ani to není pravda a celý její život byl lež.

Proč ostatní alchymisté odmítají přiznat existenci Marcuse Finche? Jak mohl někdo zběhnout? A jaká tajemství skrývají tetování na jejich tvářích?

Od narození ji vychovávali ve víře, že upíři a magie jsou zlo, proto je pro Sydney tak těžké si připustit, že by s moroji mohla nejen přátelit, ale něco k nim cítit… především k jistému mladíkovi, který jí vyznal své city a překročil tím hranici. Zbořil zeď, za kterou se celý život schovávala. Vypořádat se Adrianem Ivaškovem se zdá nemožné, ale vše se musí odsunout na druhou kolej, protože do města se blíží další hrozba. Mocná čarodějka, jež ohrožuje lidi s nadáním - lidi jako je Sydney, která se musí navíc smířit s nepopiratelným faktem, že v její krvi koluje magie.

POKREVNÍ POUTA jsou spin-off sérií VAMPÝRSKÉ AKADAMIE, která se po celém Světě stala obrovským hitem. Vyprávěla příběh dhampírky Rose a její nejlepší kamarádky Lissy Dragomirové. V únoru 2014 přijde do našich knih filmová podoba prvního dílu. Pokrevní pouta nechávají znovu ožít oblíbené vedlejší postavy - alchymistku Sydney Sageovou, moroje Adriana Ivaškova, Lissynu mladší sestru Jill, dhampíra Eddieho a další.

V předchozích dílech se postupně rozehrával příběh, do kterého vedle upírů vstoupila i magie, která přinesla novou sféru světa, jež nutně potřeboval trochu inovace. Svět dhampírů a morojů jsme prozkoumali už v předchozích příbězích a díky Sydney teď můžeme nahlédnout do mysli těch, jež stojí mimo a v utajení chrání svět lidí před děsivou pravdou. Ani alchymisté však nejsou dokonalí a zdá se, že jejich zákony mají mezery. Jeden druhému zjevně lžou a Sydney je rozhodnuta zjistit pravdu, protože začíná chápat, že loajálnost, které si vždy cenila, je těžce nabouraná a ona se sama v sobě už dávno nevyzná.

Achymisté by neměli provozovat magii. Achymisté se nepřátelí s moroji. Lidé, natož alchymisté, by nikdy neměli mít vztah k žádnému upírovi a to samé platí naopak. Předsto Adrian tvrdí, že Sydney miluje a ona, jakkoliv se snaží popírat a ignorovat jeho city, bojuje se svým srdcem. Co zvítězí? Láska nebo rozum? Je rozhodnuta konečně zariskovat…?


Jako hlavní hrdinka mi Sydney nikdy nepřirostla k srdci. Je velice chytrá, pořádkumilovná, miluje knihy a učení, drží nesmyslné diety a celkově působí až příliš dokonale a rezervovaně... přesto se to k její postavě hodí a díky vývoji, který v posledních dvou dílech prodělala, má kvalita knih vzrůstající tendenci. Krom toho je tu Adrian a toho musí milovat všichni. Celkově příběh působí komplexnějším dojmem, než předchozí. Dokonce se zdá o něco méně předvídatelný, přestože dějová linka chvílemi stále dost hapruje a stejně jako u VA či Sukuby se zdá, že autorka série zbytečně natahuje.

Četla jsem komentář na goodreads, že INDIGOVÉ KOUZLO působí jako "ticho před bouří" a díky závěrečné fázi je jasné, že je to pravda a autorka nás za pomoci svého osobitého lehkého slohu jednoduše a nevtíravě připravila na vrcholnou fázi - které se už nemůžu dočkat.

Čtvrtý díl série vychází v nakladatelství Dominu 14. Února 2014 - v den, kdy bude mít premiéru filmová Vampýrská akademie.

Mé hodnocení: 8/10

Čím dál lepší

01. 10. 2013  |  Recenzoval: laurdes

Novopečená maminka Richelle Mead o sobě sice tvrdí, že je šílená prokrastinátorka, nicméně podle počtu knih vydaných za poslední dobu je jasné, že hrozně lže. Od roku 2007 vyprodukovala už devatenáct (jestli správně počítám) plnohodnotných knih a na té dvacáté usilovně pracuje - v originále má totiž čtvrý díl Pokrevních pout vyjít už 19. listopadu. Na český překlad si budeme muset počkat do příštího Valentýna, nicméně oproti prodlevám ostatních autorům je ten půlrok jako nic.

Ještě před pár měsíci si Sydney nedokázala představit, že by se vzepřela nějakému alchymistickému pravidlu. I kdyby nepsanému. Ale co bylo, bylo. Sydney během pobytu v Palm Springs zjistila, že Morojové nejsou stvůry noci a kolikrát se umějí chovat lépe (a jednají s ní upřímněji) než její vlastní lidé. Proč jí Stantonová zamlčuje důležité informace? To si Sydney nezaslouží její důvěru?

lKromě pochybností o alchymistech se musí blonďatá dívka vyrovnávat také s novinkami na milostném poli. Na konci Zlaté lilie se jí Adrian vyznal a je jasné, že tentokrát se nejedná o planý poplach. Adrian v tom lítá a není ochotný se Sydney vzdát. Jak to ale přijme ona? Dokáže popírat své city kvůli povinnostem? Kvůli předsudkům? A chová vlastně vůbec k Adrianovi nějaké city nebo je to pouze chvilkové poblouznění?

V porovnání s prvním a druhým dílem tohoto velice povedeného spin-offu k Vampýrské akademii je Indigové kouzlo výrazně méně akční. Mně osobně to vůbec nevadilo, myslím si, že my, čtenáři, přeci jenom potřebujeme také nějaký klidnější mezičlánek – než přijde ta bomba v podobě Ohnivého srdce. A bylo opravdu zajímavé sledovat, jak se v Sydney všechno láme, jak se během toho času vyvinula, jak se z ní stává samostatně myslící jednotka, odpoutává se od alchymistů a dokáže si stát za svým.

large (1)Richelle dokázala něco fantastického. Vytvořila dvě diametrálně odlišné hrdinky – Sydney a Rose – a přiměla své čtenářky mít ráda obě. Co jsem tak stihla vypozorovat, většinou si dívky v knize oblíbí postavu, která je jim něčím blízká. Já osobně měla vždycky ráda Rose, protože je stejně tvrdohlavá, dynamická a výbušná jako já, pro přátele by udělala cokoliv a nedá se zrovna říct, že by úplně ve všech chvílích byla vzor ctnosti. Prostě se mi jako charakter líbí, mám k ní blízko. Kdežto Sydney je úplně jiná – pořádná, organizovaná, pravidly posedlá. Miluje kávu a počítá kalorie. A popírá své city k Adrianovi. Za normálních okolností bych takovou holku nemohla vystát, ale Richelle jí vtiskla tak osobitou tvář a věnovala jejím myšlenkovým pochodům tolik času, že jsem se dokázala od některých věcí oprostit a mám Sydney svým způsobem také moc ráda. Rose je sice moje srdeční záležitost, ale Sydney je důkaz toho, že Richelle umí psát a vytvářet správně komplikované charaktery.

Indigové kouzlo je profesionálně napsaná knížka, která má k pokusům začínajících young adult píšících autorek opravdu hodně daleko. Vím, že Richelle má celý koncept Pokrevních pout promyšlený už od prvního dílu – a díky tomu jí všechno tak krásně vychází a v dalších dílech jí to bude krásně zapadat do sebe. A na to se moc těším. Protože pamatujte, jsme teprve v první půlce. A u VA ten pořádný hukot také nastal až v posledních dvou knihách, takže myslím, že se máme hodně na co těšit.

Indigové kouzlo si ode mě odnáší zasloužených devět hvězd a vězte, že rezervu si nechávám jenom proto, že vím, že to bude ještě lepší.

Richelle je skvělá.

28. 09. 2013  |  Recenzoval: Ells

Indigové kouzlo je v pořadí již třetím dílem spin-off série Pokrevní pouta, která navazuje na Vampýrskou akademii. Já osobně řadím knihy Richelle Mead mezi ty nejlepší. Proč by taky ne? Umí skvěle psát, umí napínat, umí překvapit, ale především ví, jak nás čtenáře zaujmout. Prvním faktorem jsou její skvělé reference, kdy se najde jen velmi málo čtenářů, kterým by se její knihy nelíbily (resp. nelíbila Vampýrská akademie), dále pokračujeme přes skvělé obálky až po úžasné hlášky. Odpověď zní ano, tyto knihy jsou vážně dobré. A jak je na tom Indigové kouzlo? To vám hned povím.

Oproti Pokrevním poutům a Zlaté lilii si Indigové kouzlo ponechává především poklidný ráz, kde se autorka spíše zaměřuje na hlavní postavy a jejich vztahy. Ale nebojte – k harlequinkám má příběh ještě velmi daleko. To by nebyla Richelle, kdyby do příběhu nezapojila alespoň malou akci. Zní vám to nudně? To jste mě asi špatně pochopili – u této série se nudit prostě nemůžete. Proto od knihy sice očekávejte něco klidnějšího, avšak nespoléhejte na to, že byste u ní usnuli. Na to je Richelle až moc skvělá spisovatelka.

Že zním jako někdo, kdo je vůči sérii zaujatý? Rozhodně. Já zaujatá byla a vždycky budu – Vampýrská akademie byla jedna z mých prvních knížek, co jsem četla. Proto ode mě očekávejte spíš chválu než negativní kritiku.

V mnoha knihách jsem již vypozorovala jednotvárnost charakterů, v tomto případě je to ale přesně naopak. Pamatujete se na Rose Hathaway? Ano, přesně tak – ta tvrdohlavá dívčina, co všem velmi ráda nakopávala zadky (ještě teď je jistě nakopává) a pustila si pusu na špacír, kdykoliv to na ni přišlo. Sydney, hlavní hrdinka Pokrevních pout je jejím přesným opakem – je upjatá, uznává autoritu a řídí se všemi možnými pravidly jen aby byla dobrou alchymistkou. O to víc mě fascinuje, s kým se ji rozhodla dát autorka dohromady. Už v Pokrevních poutech mi bylo jasné, že se stane to, co se má stát, ale popravdě řečeno, celá ta myšlenka vztahu Adriana Ivaškova, zapřisáhlého průšviháře a MOROJE se Sydney Sageovou, alchymistkou a ČLOVĚKEM, kterého učili, aby nenáviděl každou nadpřirozenou bytost nikdy jí nevěřil, mi přijde krapet šílená. Ještě teď mám pochybnosti o tom, jestli si Richelle záměrně neřekla: Ha! Tohle všem čtenářům způsobí psychickou újmu! Tak je dáme dohromady… Na druhou stranu jsem ale ráda, že tak učinila, protože já sama Adrianovi nikdy nepřála to, co se mu stalo. Ano, Dimitrij je úžasný, ale Adrian taktéž. Zaslouží si vlastní štěstí, ať už ho bude muset hledat kdekoli. A to mě přivádí k myšlence, ke které jsem se chtěla dostat.

Na tomto díle se mi hrozně líbilo, že ukázal Adriana v pravém světle a ukázal nám jeho osobnost, která u Rose neměla šanci prodrat se na povrch. Jediná věta, která mě napadá, je, že Adrian je prostě Adrian. Nevím, jak by si ho dokázal někdo neoblíbit, proto tuto menší „změnu ve scénáři“ vítám s otevřenou náručí a jsem vděčná za to, že Indigové kouzlo je poněkud odlišnější.

Závěr? Osm plně zasloužených hvězdiček s tím, že příštímu dílu dám ráda i tu devátou. Ačkoliv bych velmi chtěla, aby Pokrevní pouta byla jako Vampýrská akademie, popravdě si myslím, že už to není ono. Tuto spin-off sérii beru jako něco oddychového, co má dodat Vampýrské akademii definitivní konec. V každém případě se těším na díl čtvrtý, který by měl vyjít již 14. února – mimochodem ve stejný den, kdy je premiéra filmu Vampire Academy: Blood Sisters.

Smsla jsem si... a už se těším na další pokračování

12. 09. 2013  |  Recenzoval: Markéta Damková

Moje hodnocení: 90%


Žít obklopena upíry a poloupíry rozhodně není snadné. Zvlášť když ještě před nedávnem jste je považovali za zlé stvůry noci a báli se s nimi byť jen zůstat v jednom pokoji. Časy se však mění a Sydney si na své krev sající společníky pomalu zvyká. A možná dokonce víc než to...

Přestože Sydney bere svou práci alchymistky velmi vážně, jsou věci, které na svém zaměstnání začíná nesnášet. Především to, jak mají její nadřízení tendenci zamlčovat informace. Přestože jejich hlavním cílem má být chránit Moroje, něco tak úplně nehraje. Proč kupříkladu se alchymisté brání o některých věcech mluvit nebo se jim vyhýbají, jak jen to jde?

Sydney porušuje snad všechna pravidla své skupiny, když rozjíždí pátrání na vlastní pěst. Je totiž dychtivá zjistit víc o věcech, které by pro ni v budoucnu mohly mít zásadní význam. Navíc, už jen to, že ke svým společníkům cítí víc než lhostejnost je naprosto nevhodné a nepřístojné. Žádný alchymista by nebyl schopný pochopit, že vampýrské stvůry jsou ve skutečnosti osoby s city, které vnímají lásku, bolest, strach a všechny další emoce. Jenže Sydney už je zná. Strávila s nimi tolik času, že není možné, aby si k nim nevybudovala nějaký vztah. A to může být pěkně komplikované.
Od chvíle, kdy se jí Adrian vyznal ze svých citů a ona zbaběle utekla, vládne mezi nimi značné napětí. Je jasné, že pro Adriana to není jen chvilkové poblouznění, nemá totiž ve zvyku svojí láskou plýtvat, Sydney však přes všechna porušování pravidel není ochotná překročit další hranici. Vztah mezi člověkem a Morojem je něco nepředstavitelného a špatného. A to nejen mezi alchymisty. Dokonce ani Morojové sami podobné vztahy neuznávají. Lidé fungují jako dárci nebo jako alchymisté, nikdy ne jako objekt milostného zájmu. Jenže srdci neporučíš. A tak se Sydney pere sama se sebou, snaží se přesvědčit, že jí na Adrianovi ani za mák nezáleží a utíká před tím, co ve skutečnosti cítí.
A je tu ještě další komplikace, než jen zmatený vztah s Adrianem. Sydney se už nějakou dobu cvičí v magii, což je proti zásadám alchymistů i jejímu vlastnímu přesvědčení. Co ji však děsí víc, je skutečnost, že se jí to začíná líbit. Magie jakoby se stávala její součástí. I když jsou okamžiky, kdy může být lehce nepředvídatelná...

Třetí díl možná není tak akční, jako předchozí dva, to však neznamená, že by byl nudný nebo nezáživný. Spíš naopak. Čtenář má šanci trochu si vydechnout a nabrat nové síly před pokračováním, které nejspíš opět akční bude, ale hlavně má možnost blíž se seznámit s postavami. Sydney s námi sice je od začátku, teprve postupně však poznáváme, kdo ve skutečnosti je. A nepochybně to zjišťuje i ona sama. Postupně si posouvá hranice, za které je ochotná zajít a mění se v sebevědomou mladou ženu, která věří svému úsudku i sama sobě a je schopná vzbouřit se proti stávajícím pořádkům.

Adrian je osobnost nepochybně komplikovaná, o tom jsme se přesvědčili už při čtení Vampýrské akademie, teprve v Pokrevních poutech se však odhaluje jeho skutečné já. Jeho vztah k přátelům, k okolí, k sobě samému... prostě skutečný Adrian. A jestli jsem někdy nějakou postavu vážně zbožňovala, tak je to on. :)

Na své si tentokrát příjdou především milovníci romantiky a komplikovaných vztahů. Protože milostného napětí je kniha plná. A nějaká drobná akcička se přeci jen objeví, to abychom nepřišli zkrátka a neunudili se k smrti. :)

Pokračování Pokrevních pout za to rozhodně stojí. Čte se dobře, rychle a potěší všechny, kdo našim novým hrdinům fandí a přejí hodně štěstí. A ta nejlepší zpráva? Na pokračování tentokrát nemusíme čekat rok, ale jenom do půlky února. Čtvrtý díl s názvem Ohnivé srdce totiž vychází už 14. února. A nepochybně je na co se těšit. :)


Ukázka z knihy Pokrevní pouta 3: Indigové kouzlo