Nakladatelství Domino  ›  Edice  ›  Vampýři & spol. New Adult  ›  Moře klidu

Moře klidu

Autor:
Katja Millay
Originální název:
The Sea of Tranquility
Překlad:
Jan Netolička
Žánr:
Vampýři & spol. New Adult
ISBN:
978-80-7303-937-0
Počet stran:
368
Datum prvního vydání:
30. 10. 2013

Kliknutím zvolte variantu

Moře klidu

Popis: Moře klidu

Osamělý kluk. Citově křehká holka. A zázračná síla druhých šancí.

Dva a půl roku. Tolik času uplynulo od té hrozné tragédie. Po ní už nic nebylo jako dřív. I z Nastyi Kashnikové zbyl jen stín holky, kterou byla před tím. Teď je rozhodnuta nechat temnou minulost za sebou a držet si všechny lidi pěkně daleko od těla. Tenhle úmysl jí ale vydrží jen do chvíle, kdy se potká s Joshem Bennettem. Je osamělý stejně jako ona. A neuvěřitelně přitažlivý.

Joshův příběh zná kdekdo: všichni lidé, které miloval, zmizeli z jeho života. Teď má sedmnáct roků a zůstal úplně sám. A když je vaše jméno synonymem pro smrt, lidi se s vámi moc nebaví. Až na Nastyu. Ta se naopak Joshe drží jako klíště a postupně se stává součástí každé stránky jeho života.

Táhne je to k sobě, jiskří to mezi nimi stále silněji. Ale zároveň se Josh začíná zamýšlet nad tím, jestli se někdy dozví všechna tajemství, která před ním Nastya skrývá. A vlastně ani sám neví, jestli se je dozvědět chce.


Dotaz k produktu Moře klidu

Jméno:
Telefon:
E-mail:  povinné pole
Číslo "10" slovy:  povinné pole
Váš dotaz:   povinné pole
 
 

Autor: Katja Millay

Katja  Millay

 

Vlastními slovy:

"Vyrůstala jsem na Floridě, kde mi spoustu času zabralo schovávání před sluncem. Pak jsem se přestěhovala do New Yorku, kde jsem studovala filmovou školu a ve zbytku času se schovávala před krysami.


Ještě o něco později jsem začala vyučovat filmovou produkci a scenáristiku. Tím skončil můj předešlý život. V současném životě sedím u kuchyňského stolu, píšu příběhy a snažím se ignorovat děsivě vysokou hromadu špinavého prádla, která se mi rozlézá po bytě. Moře klidu je můj první román."


Čtenářské recenze

Jak se vám tato kniha líbila? Zajímá to nejen nás, ale také celou řadu dalších čtenářů. Budeme tedy moc rádi, když se s námi podělíte o své názory a dojmy.

Pro odeslání recenze musíte být přihlášení.

Jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla

06. 03. 2015  |  Recenzoval: Deni Hartmannová pro Krasna.cz

RECENZE: Moře klidu od Katjy Millay


Osamělý kluk. Citově křehká holka. A zázračná síla druhých šancí.

Děj

Nastya Kashnikovová nastupuje po dvou letech na normální školu. V novém městě, kde nikoho nezná. Nastya není obyčejná holka, od tragické události, která ji potkala a kterou stále skrývá před světem, uplynuly už dva roky, přesto ji stále pronásleduje a ona už ztratila naději, že by to někdy mohlo být lepší.

Josh Bennett ztratil už všechny. Smířil se s tím, že všichny, které miluje, nakonec ztratí. Proto se snaží držet si od lidí odstup. Pak se ale objeví neznámá holka, která mu zasáhne do života, ať chce, nebo ne.

Úryvek

Mám pocit, že tady čekám. Čekám na něco, co se ještě nestalo. Na něco, co ještě není. Nic jiného ale necítím. Vlastně ani nevím, jestli existuju. A pak někdo cvakne vypínačem a světlo zhasne, pokoj zmizí a stav beztíže je pryč. Chci poprosit, aby ještě počkal, že jsem ještě neskončila, ale k tomu už nedostanu příležitost. Žádné jemné postrkování. Žádné chlácholení. Nemám na výběr. Jsem vyrvána. Vytržena ven tak prudce, že se mi hlava zvrátila dozadu. Jsem v temnotě a neznám nic než bolest. Je tu příliš mnoho pocitů najednou. Každé nervové zakončení mám jako v ohni. Jako šok, když se člověk narodí. Jen bolest je trvalá, nekonečná. Je to jediná věc, kterou znám. Už nechci být vzhůru.

-strana 47, kapitola 7



Mé dojmy

Od této knihy jsem z nějakého důvodu moc nečekala, o to víc mě překvapila. Od čtení jsem se prakticky nedokázala odtrhnout a přečetla jsem ji jedním dechem během tří dní. Příběh byl opravdu poutavý, neustále se odehrávalo něco nového. Zaujal a získal si mě také styl psaní autorky, vše bylo do detailu propracované. Ocenila jsem, že se střídá, z pohledu kterého z hlavních hrdinů se příběh odehrává. S hlavní postavou Nastyi jsem se nějakým způsobem dokázala ztotožnit, chápala jsem ji a rozuměla jí. Postavu Joshe jsem si zamilovala. Po dočtení knihy se ve mně mísilo neskutečné množství pocitů a tuto knihu řadím k těm, které mi něco daly a donutily mě se zamyslet. Určitě patří k nejlepším, jaké jsem četla.

Shrnutí

Název: Moře klidu
Autor: Katja Millay
Žánr: Světová literatura – Romány pro ženy
Nakladatelství: Domino (www.dominoknihy.cz)
Počet stran: 366
Rok vydání: 2013
Vazba: Vázaná s přebalem

Tuhle knihu z hlavy jen tak nedostanu

11. 03. 2014  |  Recenzoval: Kristýna Pekárková - Books in Ashes

Někdy je lepší nic neříkat. Mlčet a doufat, že to nějak přejde, přebolí a zmizí. Anebo že dostanete šanci pomstít svou smrt. Nastya přesně v tohle všechno doufá. Nikomu ale nic neříká, jen mlčí a všechno pozoruje. Když ale vidí Joshe, uvědomuje si, že on má něco co by chtěla. Nakonec je to víc, než v první chvíli tušila.

Nastya Kashnikovova je vlastně dost obyčejná středoškolačka. Jako každá holka má své tajemství, své období vzdoru, ale u ní je to něco víc. Nastya nemluví, obléká se tak, že každého odrazuje jen tím, jak vypadá a se světem komunikuje jen pohledy. Přála by si být neviditelná. Mít kolem sebe silové pole, do kterého by nikdo neměl přístup. Takové, jako má Josh. I když toho kluka nezná, něco na něm je a ona se nemůže zbavit pocitu, že to „něco“ potřebuje. Josh by naopak byl rád, aby si ho Nastya neprohlížela, i když on z ní nemůže spustit oči. Nechápe, co je to za holku. Přijela do jejich města, do jeho školy, nějakým záhadným způsobem zvládla odpálkovat každého, aniž by promluvila. A pak se v noci objeví u něj v garáži.

Pro Joshe i Nastyu je to začátek něčeho nového. Nastya utíká od minulosti, skrývá se za hradbu mlčení a nikoho k sobě nepouští. Josh ve svém životě postupně přišel o každého, koho miloval, až nakonec zůstal sám a myslí si, že je to jeho prokletí – jakmile někoho k sobě pustí víc, zmizí nenávratně pryč. Možná už od začátku cítí, že se mohou vzájemně zachránit, aniž by věděli jak nebo proč. Jedinému Joshovi se Nastya dokáže otevřít a mluvit, i když oba tuší, že mu neříká všechno. Jenže to obě vlastně stačí. Minulosti se ale nedokáží zbavit a sebedestruktivní chování je rozdělí ve chvíli, kdy si připadali oba šťastní. Hledání cesty zpět a hlavně vpřed je pro oba složitější a nakonec je to jen na nich dvou, jestli se s tím vším poperou.

Kniha Moře klidu není obyčejným příběhem o teenagerech. Je to až neuvěřitelně silný příběh o ztrátách, lásce, o hledání smyslu života, síly odpustit, o touze být někdo jiný. Dějové linky jsou prokládány střídavě z Nastyina a Joshova pohledu, střídají se momenty, kdy všechno vypadá nekomplikovaně i chvíle, když jeden nebo druhý bojují za sebe, za sebe navzájem, za možnost být chvíli šťastní. Josh i Nastya jsou na první pohled dospělejší než jejich vrstevníci, ale nijak se to nebije s jejich charakterem, protože to, jací jsou, je výsledkem životních zkoušek, který mi si prošli. Z velké části je Moře klidu o víře, o víře v něco, někoho a v sebe.

Katja Millay dokázala napsat knihu, která překvapí a zasáhne. To je totiž to první, co čtenáře asi napadne. Stačí totiž několik stránek a děj vás vtáhne dovnitř a nepustí. Přestože řeší závažná témata jako smrt, surový nelidský útok na jinou lidskou bytost, ztrátu své osobnosti, s humorem a lehkým sarkasmem ukazuje křehkost duše mladých lidí. Nastya, Josh, ale i dalším postavy jako Drew, Sarah, Clay vás dostanou. Každý totiž může být jako vy.

Vlastně ani nevím, jak tuhle knihu ohodnotit, protože mám pocit, že ji jen tak z hlavy nedostanu. Téma, kterým je protknutý celý příběh ve mně totiž zanechalo stopu. A nejen téma, ale i styl, jakým Katja Millay píše. Po dlouhé době je to kniha, u které, jak pevně doufám, nebude pokračování. Má konec, má zasloužený a všeříkající konec, i když se nejedná o šťastný happy end typu „a žili spolu šťastně až na věky“.

26. 02. 2014  |  Recenzoval: Mishul98

Děj:

1) nenapíšu vám děj,protože kdyby jste se rozhodli že si tuhle knížku přečtete tak by v tom pro vás nebylo nic,na co by jste se mohli těšit a nemělo by to to pravé kouzlo a atmosféru..Ale pár věcí vám řeknu:
Takhle knížka je obyčejná,ale přesto naprosto zajímavá a zvláštní..Nedá se to popsat slovy,protože má v sobě kouzlo které na začátku knihy nikdo z nás nepochopí a vlastně až do nějaké 250 strany nikdo netuší co se hlavní hrdince stalo,ale na téhle stránce se dozvíte jen co se stalo,ale né proč a jak..

2)Tajemný souhrn knihy,který je na začátku ale najdete ho na jakékoliv internetové stránce:

Dva a půl roku. Tolik času uplynulo od té hrozné tragédie. Po ní už nic nebylo jako dřív. I z Nastyi Kashnikové zbyl jen stín holky, kterou byla před tím. Teď je rozhodnuta nechat temnou minulost za sebou a držet si všechny lidi pěkně daleko od těla. Tenhle úmysl jí ale vydrží jen do chvíle, kdy se potká s Joshem Bennettem. Je osamělý stejně jako ona. A neuvěřitelně přitažlivý.
Joshův příběh zná kdekdo: všichni lidé, které miloval, zmizeli z jeho života. Teď má sedmnáct roků a zůstal úplně sám. A když je vaše jméno synonymem pro smrt, lidi se s vámi moc nebaví. Až na Nastyu. Ta se naopak Joshe drží jako klíště a postupně se stává součástí každé stránky jeho života.
Táhne je to k sobě, jiskří to mezi nimi stále silněji. Ale zároveň se Josh začíná zamýšlet nad tím, jestli se někdy dozví všechna tajemství, která před ním Nastya skrývá. A vlastně ani sám neví, jestli se je dozvědět chce.

3) Ůryvky z knihy,které se líbily mě:

Od začátku jsem měla v úmyslu jednou říct pravdu.Jen jsem potřebovala nějaký čas.Možnost najít správná slova a odvahu je vyslovit.Nesložila jsem žádnou přísahu mlčení.Neoněměla jsem.Jen jsem neměla slova.Pořád je nemám.Ještě jsem je nenašla..
„Jsi znervózňujícně,i když to slovo neexistuje,pěkná.Jsi tak pěkná,že jsem navedl Claye,aby mi tě nakreslil,abych se na tebe mohl dívat,když nejsi u mě.Jsi tak pěkná,že jednoho dne přijdu v garáži o prst,protože když jsi vedle mě,nemůžu se soustředit.Jsi tak pěkná,že bych si přál,abys nebyla,abych nechtěl praštit každého kluka ve škole,který se na tebe podívá,hlavně svého nejlepšího kamaráda."

„Víš,lidi si často myslí,že holky se zoufale snaží změnit svoje kluky,aby byli lepší a takoví,jaké je chtějí mít "

Pořád ještě stojí u mě,ale ve skutečnosti nestojí.Držím celou její váhu.Celou.Váhu jejího těla,ale taky jejích tajemství,váhu jejích slz a bolesti a výčitek i váhu všeho,co kdy ztratila,a začínám mít pocit,že mě to zlomí,protože je toho prostě moc.

4) Pak jsou tu dvě krátké citace,u kterých jsem brečela jak malé dítě a naprosto mě srazili na kolena..(Jsou to citace které vám neřeknou vůbec nic do té doby než si knihu přečtete,ale já se s vámi o ně prostě musím podělit)

„Co pro tebe znamená?" šeptá.Tohle už neví a chce odpověď,kterou moc dobře znám,jen netuším,jak ji formulovat.Než stačím odpovědět,ozývá se ze země Drewův tlumený hlas.
„Rodinu" říká.
A má pravdu.

 http://miathis.blogspot.cz/2014/01/recenze-na-knihu-more-klidu.html

Některé věty či odstavce budete číst i třikrát za sebou.

03. 01. 2014  |  Recenzoval: Eva, pro bux.cz

Dva lidé, kterým tragédie vzala všechno. Dva lidé, kterým je život už zcela lhostejný. Mohou si dvě zničené duše navzájem pomoci?

Sedmnáctiletá Nastya Kashnikovová se právě přistěhovala na Floridu ke své tetě Margot. Rodiče a bratra nechala doma a nejraději by tam nechala i své černé vzpomínky. Ale ty jako nevítaný společník cestují s ní.

Není jako dívky okolo. Nastya je velmi komplikovaná osoba, která kolem sebe postavila neproniknutelné zdi a uzavřela se před světem. Ztratila chuť žít.V patnácti letech ji potkalo cosi tragického, co změnilo ji, její život i životy jejích blízkých. Zkrátka všechno.

Nastya se schovává za výstřední oblečení a kila šminek. Svou vizáží touží všechny náležitě vyděsit. Nepřeje si, aby se k ní někdo přiblížil, nechce kamarády. Chce být sama a mít klid. Ostatně se světem nekomunikuje už dlouho. Už více než 450 dní nemluví. S nikým.

Sedmnáctiletý Josh Bennet by mohl být sladký hoch, který zlomí nejedno dívčí srdce. Ale není takový. Je mnohem vyspělejší než jeho vrstevníci. Je poznamenaný smrtí rodičů, sestry i prarodičů. Zůstal sám.

Josh je jakousi černou ovcí městečka i školy. Většina lidí se ho straní, jako kdyby kolem sebe šířil smrt. Až na kamaráda Drewa je osamělý. Ale právě to mu vyhovuje, právě to si přeje nejvíc. Mít od všech klid.

Není vždy úplně snadné ohodnotit knihu a především nalézt ta správná slova, která by přesně odrážela vaše pocity z ní. U určitých typů žánrů je úkol snadnější. Pokud jde o detektivní příběh, hlavní roli hrají spád, dynamika děje, překvapení a rozuzlení. Buď vás baví, překvapí a jste napnutí nebo ne. Ale knihy, které stojí na emocích a pocitech, jsou tvrdším oříškem. Jak správně přenést něco tak neuchopitelného?

Moře klidu je přesně takovou knihou. Krásný, depresivní a smutný oříšek. Je to kniha, v níž nejde o žádný okolní napínavý děj, který tam ostatně ani není, a pokud by byl, stejně by vás nezajímal. Je to kniha zcela a jen o dvou "rozbitých" lidech. A ti si v dramatech vystačí sami.

Cesty obou se poprvé zkříží na školním dvoře, kde se jí Josh zastane před urážkami od spolužaček. Podruhé se setkají, když Nastya večer při běhání zabloudí a nohy ji zavedou do osvětlené garáže, kde on truhlaří. Nemluví, jen se pozorují.

Pokud si myslíte, že jim toto setkání přivodí motýlky v břiše, Nastya promluví, za pár dní si řeknou "miluji tě" a oba budou vyléčeni, tak se nemůžete mýlit víc.

Ze začátku si lezou příšerně na nervy a vyhýbají se. Josh ji v dílně nechce a Nastya netouží také po žádném sbližování. Garáž provoněná dřevem s kupou pilin ale jako by vyzařovala magickou moc a Nastyu to do ní zavede znovu. A znovu.

Sledujete zlomené hrdiny, kteří v obyčejných upřímných okamžicích postupně nacházejí ztracené kousky sebe, toho druhého a vlastně celého života. Sušenky za dveřmi jako výraz vděku, židle jako symbol otevřených dveří a pocitu někam patřit, kyblík mincí pod fontánou plnící narozeninová přání.

Jsou to nádherné a zároveň bolestné okamžiky lidskosti, které tvoří podstatu knihy. Autorka s obrovskou procítěností, s důrazem pro každý nepatrný detail vytvořila dvě úžasně propracované postavy, které vás přenesou až k sobě. Na horskou dráhu smutku, bolesti, lítosti, kde se i obyčejný lidský smích rovná zázraku.

Moře klidu budete číst pomalu, některé věty či odstavce třeba i třikrát za sebou. A nad vším hodně přemýšlet. Oba hrdinové se střídají ve vyprávění, proto je sonda do duší o to silnější. Chvíli s nimi budete nahoře, budete si užívat ten malý kousek čehosi nádherného, aby vás autorka po otočení stránky poslala rychlostí blesku zase dolů. A vymačkala vás jako citron.

Moře klidu je nádherná a nesmírně emotivní kniha, kterou ani sebelépe napsaný popis nemůže vystihnout zcela naplno. Je třeba ji přečíst a vnitřně procítit. Vřele doporučuji.

Úžasný román plný citů

30. 11. 2013  |  Recenzoval: Fantasya.cz (Roxana Kubovská)

Ocitáme se po smrti v moři klidu?


Josh zůstal na světě úplně sám, všichni jeho blízcí zemřeli a on se protlouká životem. Letos do školy přichází nová studentka, která na první pohled zaujme svým odvážným oblečením a tím, že nemluví. Prostě nemluví. Nikdo neví proč, ale když jedné noci z nenadání stojí dívka v Joshově garáži, začíná velice zvláštní příběh.

Může se uzavřený kluk spřátelit se zvláštní dívkou, která nemluví? Ano. Nastya den co den chodí do jeho garáže a sleduje, jak pracuje s dřevem. Ode dne, kdy se jí život roztříštil na tisíce kousíčků, si nikoho nepustila blízko k tělu, ale zdá se, že v přítomnosti Joshe Benetta pomalu roztává. Cítí se s ním v bezpečí, a ví, že mu může důvěřovat. Její zničená ruka jí ale každý den připomíná temnou minulost..

Čtenář na začátku vůbec neví, co má od Moře klidu očekávat. Přes tři sta stran o dvou teenagerech, kteří jsou psychicky na dně? Ano, přesně o tom kniha pojednává, a ačkoliv to nejspíš nezní právě záživně či čtivě, je přesný opak pravdou.

Příběh na střídačku vypravují Josh a Nastya, díky čemuž můžeme sledovat úplně každou myšlenku. V první třetině si přímých řečí bohužel moc neužijeme, protože Nastya nemluví. Ani před rodiči, před Joshem a ani ve škole, což se hned na začátku školního roku stane nepříjemností, protože se pro ni z nejasných důvodů dostane do debatního kroužku a hudební nauky. Což nejsou ideální předměty pro dívku, která odmítá mluvit.

 

Autorka vymyslela vskutku jedinečné postavy, které si možná nedokážeme snadno představit ve skutečném životě, ale které dokážou čtenáře dokonale strhnout s sebou. Josh není typický pan dokonalý, na kterého už jste určitě v kdekteré knize narazili, a postavu jako Nastyu jen tak neuvidíte. Katja Millay krůček po krůčku odhaluje její záhadnou minulost jako v nějaké detektivce, ale celkové rozuzlení by někomu mohlo určitě připadat moc málo katastrofické a dramatické.

Umírání není tak hrozné, když už to máte jednou za sebou. A já mám. Smrti se nebojím. Bojím se všeho ostatního. (str. 9)

Moře klidu není přímo napínavé, protože nějaké akce se vlastně dočkáme až na úplném konci, ale autorka napsala krásný, čtivý příběh plný pocitů a emocí, které nejsou nudné ani zdaleka. Moře klidu se nedá jen tak odložit, protože touha dozvědět se pravdu je mnohem silnější. Co se prostředí týče, v průběhu děje se ocitáme jen na pár místech, na kterých si ale později připadáme skoro jako doma.

Atmosféra je stejně jako příběh poklidnější, ale nese se v ní špetka napětí, která napovídá, že se každou chvílí něco zásadního stane. Kniha ve čtenáři zanechá ohromnou spoustu pocitů a dojmů, ze kterých se nejdřív musí vzpamatovat. V žádném případě se nedá říci, že by šlo nějak poznat, že je Moře klidu prvotinou. Katja Millay napsala vskutku úžasný román plný citů.

 

Tento příběh budu prožívat znovu a znovu

16. 11. 2013  |  Recenzoval: Catie pro Databázi knih

Moc krásná knížka, krásný příběh. Mohla bych to rozvést více, ale bylo by to zbytečné plácání, protože to se asi ve zkratce popsat nedá. Mě samotnou při čtení této knížky zasáhly snad všechny emoce od upřímného smíchu, až po pláč.
Vím, že to je jeden z těch příběhů, který se mi bude znovu vynořovat v paměti a budu jej znovu prožívat....a asi to dopadne tak, jako u Jamie McGuire a její Krásnou katastrofou, že si znovu sednu a knížku si přečtu ještě jednou a objevím v ní zase něco nového.

Kupte si tuto knihu, nebudete litovat!

26. 10. 2013  |  Recenzoval: Suši

Co byste dělali, kdyby se váš život od základu změnil kvůli tragické události, která se vám přihodila? Co kdyby už nikdo nedokázal zpátky slepit vaše kousky, na které jste se rozpadli? Přesně to zažívá sedmnáctiletá Nastya Kashniková, která už nikdy nebude tím stejným člověkem, jakým byla před dvěma a půl lety. Chce začít znovu. Ale pak potká Joshe Bennetta - tichého kluka, kterému umírá jeden člověk v rodině za druhým - a zdá se, že konečně našla někoho, kdo by ji mohl aspoň trochu pochopit.
Jenže je tu problém. Nastya nemluví a Josh k sobě nikoho nepouští. Jak zvládnou překonat překážky? A jak se bude Josh tvářit, až zjistí, že Nastya je úplně někým jiným, než se ve skutečnosti zdá?

Sepsat tuhle recenzi mi trvalo opravdu dlouho, protože když jsem do knihy šla, vůbec jsem netušila, že bude tak emocionálně vyčerpávající a náročná na vstřebání. Příběh vás do sebe vtáhne - ale už nepustí. Musíte prožívat bolest a problémy hlavních hrdinů a společně s nimi se přes ně pokusit dostat. Je to těžké, hlavně když ani nevíte, jaké ty problémy jsou.

Právě to se mi na knize líbilo nejvíc - styl psaní a způsob, jakým je čtenářům podána. Neustále vás nutí přemýšlet nad vším a všímat si i těch nejmenších detailů, ale nápovědy k vyjasnění celé situace vám dává pouze po kouskách, takže musíte být v pozoru, abyste si ke konci dali dohromady závěrečný obraz. Zároveň je skvělé, že se autorka nezdráhala použít hovorový slovník dvou dospívajících teenagerů a z každé situace dokázala vytžit maximum. Muselo být těžké knihu přeložit, ale pan Netolička si s tím poradil opravdu výborně, protože pokud jde o estetickou stránku, četla se mi úžasně!

Je vidět, že si dala spisovatelka velkou práci s vytvářením postav. Pokud si myslíte, že v knížce najdete perfektního sexy hrdinu, který přemůže draka, zachrání celý svět a získá si srdce princezny, nebo hrdinku, která by byla schopna obětovat všechno jen kvůli pravé lásce, vůbec tu nic takového ani nehledejte. Josh a Nastya jsou s psychikou u dna, nikoho si k sobě nepouští, okolnímu světu nevěří, vlastně nevěří ani sami sobě.


Ale celá kniha není jen o těch dvou, můžeme v ní najít i "normální" lidi. Úplně nejvíc ze všech mě oslovil Drew, Joshův kamarád a místní děvkař. Zastává prototyp běžného náctiletého kluka, a poté nakonec zjistíte, že je to úplně jiný člověk. A teď nemluvím jen o něm. Všichni se přirozeně mění, že vám to ani nepřijde nepřirozené. Ale ve skutečnosti je to geniálně zpracované.

Jestli hledáte opravdu dobrou contemporary knihu, mohu vás ujistit, že Može klidu jí opravdu je. Nečekejte žádný velký románek, žádný příběh na způsob "jsem rozbitá, najdu životní lásku a budu v pořádku", to opravdu ne. Moře je výjimka mezi výjimkami. Nikdy nevíte, co vás čeká na další stránce, pak ji otočíte a celá situace se může bez váhání změnit, a právě to na něm zbožňuji.

Dlouho jsem váhala, jestli dát knížce čtyři nebo pět hvězdiček. Ale nechala jsem si všechno projít hlavou a jsem si jistá, že si jich s přehledem zaslouží pět. Pokud si koupíte Moře klidu, nebudete litovat. Proč? Protože to vím, sama jsem se takhle nadchla jen pro málo knih a Moře se může pyšnit tím, že je mezi nimi. Příběh plný emocí a zvratů vás dozajista dostane tak, že nepůjde si ho nezamilovat. Udělejte si na něj čas, vážně stojí za to!

V žánru new adult rozhodně jedna z nejlepších knih

20. 10. 2013  |  Recenzoval: Vendea

Život umí být pěkně těžký. Své ví Nastya, která se po tragické události rozhodne přestěhovat k tetě a začít nový život na nové škole, kde jí nikdo nezná. Pod rouškou mlčenlivosti se snaží držet si od těla všechny, kteří by se byť jen maličko zajímali o temnou minulost, kterou nechala za sebou.

V tu nejnepravděpodobnější chvíli se do života Nastyi přimotá Josh Bennett, kluk, který vše ztratil. Jsou jako dva magnety, které se neustále přitahují. Tajemství ale dokážou být krutá a nelítostná - a ani sám Josh neví, zda dokáže ustát zdrcující pravdu, kterou rozervaná Nastya tak důkladně skrývá...

Moře klidu je samostatně stojící kniha v žánru new adult z pera americké spisovatelky Katji Millay. Autorka svůj příběh zasadila do reálného světa. Příběh je vyprávěn z pohledu obou hlavních hrdinů, Nastyi i Joshe, což příběh pěkně oživuje. Čtenář se tak dokáže daleko lépe ztotožnit s hrdiny a pochopit jejich chování. I přes závažné téma je kniha velmi čtivá a kapitoly ubíhají prakticky samy.

Romantické scény jsou rovnoměrně vyváženy napínavými situacemi, ve kterých oba hrdinové a jejich rodiny řeší životní rozhodnutí. Největším plusem je bezesporu to, že kniha hodně působí na čtenářovy city a nutí jej prožívat těžké chvíle spolu s hlavními postavami.

Nastya je velmi komplikovaná hlavní hrdinka, s kterou je velmi obtížné se ztotožnit. Díky komplikované minulosti a strašlivé nehodě se Nastya uzavřela hluboko do sebe a před reálným světem si nasadila jakousi "masku", která skrývá chaos uvnitř její mysli. Východiskem by mohlo být setkání s Joshem, kterému tragicky zahynula rodina a zůstal sám.

Josh je prototyp hrdiny, kterého si zamiluje nejedna čtenářka. I přes své mouchy je to milující kluk, který se stará o své přátele a nebojí se za ně bojovat. Za zmínku stojí i postava Joshova kamaráda Drewa, který je jasným příkladem toho, že i přes špatnou pověst můžete mít dobré srdce. Všechny postavy jsou vyobrazeny velmi realisticky, což je jedna z mnoha výhod, které tato kniha nabízí.

Ve svém žánru patří Moře klidu bezesporu k jedněm z nejlepších kousků. Kniha nabízí podmanivý příběh o lidském neštěstí a lásce, která může vzniknout na těch nejnepravděpodobnějších místech. Pokud hledáte realistický příběh o hrdinech, kteří se rozhodli vzdorovat nepřízni osudu, je Moře klidu to pravé ořechové pro vás.

Kniha plná emocí

18. 10. 2013  |  Recenzoval: Madeleine

Nastya Kashniková. Její jméno je ruské, ale je to vůbec Ruska? Proč svoji hezkou tvář schovává pod tunou černého make-upu a hlavně proč nemluví? To všechno prolítne hlavou studentům na střední škole v Mill Creek Community na Floridě, když novou studentku uvidí. Ovšem nejvíc koho Nastya zaujme je osamělý Josh , kterého se skoro všichni straní. Oba pronásleduje jejich tragická minulost a oba nutně potřebují druhou šanci a naději k lepším vyhlídkám.

Jak byste se cítili, kdyby vám někdo znemožnil dělat to, co nadevše milujete, a zabil jednu část vašeho já, kvůli čemu se vašim blízkým i světu oddálíte a víte, že už nikdy nic nebude stejné? Přesně tohle všechno cítí Nastya. Nastya si prožila trauma a uzavře se proto do sebe a s nikým nemluví. Potká však Joshe. Joshovi pomalu postupně umírali všichni blízcí a i když navenek působí silně a vyrovnaně, uvnitř je velmi osamělý. Oba mají něco společného a není divu, že si dřív než později najdou k sobě společnou cestu.

Moře klidu je kniha plná emocí. Každou tu emoci s touto to knihou prožijete a určitě na vás zapůsobí, jelikož má své osobité kouzlo. Není jako ostatní knihy pro mladé lidi, svým dějem vyniká, protože víte, že tohle se ve světě opravdu děje a to velmi často. Úplně se do knihy přenesete a pomalu všechno zjišťujete a postupně začínáte chápat, co je vlastně oba v životě potkalo.

Nastya vám možná přijde ze začátku zvláštní. Jenže ten pocit se vzápětí vytratí, protože víte, že k tomu má důvod. Chová v sobě nenávist a snaží se na sebe upozornit tak, aby zase všechny y odlákala od své části, která už nemůže být tak jako dřív. I když je jiná, velmi jsem s ní soucítila a čím více jsem poznávala střípky její osobnosti, tím víc mi byla bližší.

Josh na mě zase naopak působil zvláštně o trochu déle v průběhu knihy než Nastya, i když jeho tajemství už byla prakticky odhalena na začátku. Možná to bude tím, že jsem se zatím v knihách nesetkala s tolika kluky jako je on. Dobré na tom, ale bylo, že právě vynikl jako originální mladý mužský charakter. Všichni mají potřebu zachránit svět a hlavní hrdinku, ale v to knize nepotřebovala zachránit pouze Nastya, ale i Josh.

Děj knihy plyne rychle, a když se ocitnete na konci tak víte, že Moře klidu vám poskytlo mnoho věcí na přemýšlení. Je to čtivé vlastním způsobem a i když na mě některé části působili trochu přehnaně a jako klišé – to byli ty co se děli převážně na střední škole a mezi spolužáky, tak bylo fajn vidět, že v knize existuje snadno představitelná realita. Naopak zase ty co se děli, mimo byli nadmíru zajímavé a originální a já jen netrpělivě čekala, jak kniha skončí.

Moře klidu vám dá dávku reality a romantiky, nudit se určitě nebudete, protože kniha má podle mého potenciál zalíbit se jak už mladším tak i starším věkovým kategoriím a to i mužům, jelikož kniha je psaná z pohledu jak Nasti tak i Joshe. Pokud hledáte knihu, která bude něco jiného, než jste doposud četli a přitom se bude držet vašeho žánru, Moře klidu vám mohu jen doporučit.

Nastya a Josh jsou jedny z nejlepších literárních postav, které znám

18. 10. 2013  |  Recenzoval: Míša*

Od té události, kvůli které z usměvavé dívky zůstal pouhý stín, uplynuly více než dva roky. Teď se Nastya stěhuje od rodičů, aby žila se svou tetou. A s tím přichází nástup do školy. Svoje problémy skrývá za vyzývavé oblečení a spoustu make-upu, takže si moc kamarádů nenajde, ale přesto je tu jeden kluk. Josh Bennett přišel o všechny lidi, které miloval. Ve škole se s ním nikdo nebaví, až na lamače dívčích srdcí Drewa. A pak přijde Nastya. Oba mají své problémy a přesto se z nich stanou přátelé. I když je hodně těžké přátelit se s dívkou, která nemluví a chová se opravdu divně. Josh ví, že Nastya má spoustu tajemství, která mu nechce povědět, ale začne to mezi nimi jiskřit. A i když šance, že jim to vyjde je mizivá, nemůžou si pomoct.

Když začínáme číst nějakou knihu, máme jistá očekávání. Často jsou založena na tom, co na danou knihu říkají ostatní. Tvrdí všichni, že je vtipná? Pak čekáme, že se budeme smát. Říkají snad, že je smutná? V tom případě asi čekáme slzy. Někdy se o té knize říká, že je prostě skvělá, takže na ni klademe vysoké nároky. Ale někdy to je na škodu. Myslím, že přístup, jaký ke knize na začátku máme dost ovlivní naše hodnocení. Snažím se proto nenechat se strhnout pocity ostatních a před čtením si toho o té knize moc nezjišťuji. Ale Moře klidu je knížka, která si získala srdce obrovské spousty čtenářů, takže je těžké přistupovat k ní s odstupem. Jsem hrozně ráda, že tohle je jedna z knih, která si ten humbuk, který kolem ní je doopravdy zaslouží. Před několika hodinami jsem ji dočetla a nemůžu na ni přestat myslet. V hlavě mám zmatek a nemám tušení, jak vám to přiblížit. Chci toho tolik říct, ale nevím, kde začít.

"Jsem rád, že jsem hlasitě nehekl ani neudělal nic p"odobně trapného, protože to bych si asi musel uřezat koule a podat jí je. Už bych si je nezasloužil."

Začnu stylem psaní. Katja Millay má neuvěřitelný talent. I přesto, že Moře klidu nemá ani 400 stránek, při čtení jsem měla pocit, že se jedná o hodně tlustou knihu. Jako bych se pokaždé, když jsem ji odložila vrátila o několik desítek stran zpátky. A zároveň se to čte tak dobře, že jsem se ke konci blížila mnohem rychleji, než by se mi líbilo. Možná to bude tím, že je kniha zaměřená spíše na myšlenky hlavních postav než na rozhovory. Katja má navíc neuvěřitelný smysl pro humor, který promítá do svých postav a působí to hrozně přirozeně. Trošku mi vadí, že Moře klidu má chudší děj a skoro nic se nestalo.

"Vítej na party, Sluníčko."

Nemůžu se nezmínit o postavách, protože to by byl zločin. Postavy jsou to, co z téhle knihy dělá něco neobyčejného. Ne každý autor dokáže napsat hlavní postavy tak, aby působily přirozeně. Katja mezi ně nepatří. Nastya a Josh jsou jedny z nejlepších postav s jakými jsem kdy měla to potěšení. Žrala jsem jim každé slovo. Každá věta, každá myšlenka, každý čin... Všechno působí neuvěřitelně opravdově. Jejich povahy byly vykresleny do nejmenších detailů. Dokázala jsem se vžít do jejich situace a pochopit proč dělali to, co dělali. Měla jsem chuť vytrhat si všechny vlasy, když si ti dva pitomci ubližovali. A pak udělali něco, z čeho jsem byla úplně v háji, protože tahle kniha se v mnoha věcech liší od těch ostatních. Kde máte napsáno, že je na poslední straně čeká šťastný konec? A můžou se lidé tak zlomení jako tihle dva dát vůbec do pořádku?


"Kdybychom měli dalekohled, ukázala bych ti Moře klidu."

Snad z každé strany na vás křičí, jak je ta kniha smutná. Jak psychicky náročné je její čtení. Možná je se mnou něco špatně, ale na mě to nějak nepůsobilo. Samozřejmě, že to co se stalo Nastye, bylo hrozné a směr, jakým se ubíral její život je příšerný, ale tak nějak bych řekla, že by se přes to jednou dostala. A i když to Josh to taky neměl nejjednodušší, stávají se horší věci. Ale mnohem víc mě deprimovalo vědomí, že si ubližují, i když to není nutné. Konečně mají šanci být šťastní a oni to pokazí. Hlavní důvod, proč se mi Moře klidu tolik líbí, je styl psaní a hlavní postavy a ne psychické vyčerpání, které mě mělo čekat po dočtení. Kniha se hodně podobá Pushing the Limits, jenom je mnohem lepší. A to v každém směru.

"...když najdeš jméno, které fakt něco znamená, je to pěkný pocit. Stojí to za všechna ta bezvýznamná a prázdná."

I přesto, že dávám plné hodnocení jsem našla pár věcí, které mi vadily. Například přehnaná dokonalost. Nemyslím tím knihu, ale postavy. Všechny postavy byly nějakým způsobem neobyčejné. Nastya je krásná a talentovaná. Josh je krásný a neobyčejně talentovaný. Nastyin bratr je krásný a vážně hodně chytrý. Joshův nejlepší kamarád je talentovaný diskutér... a je neuvěřitelně krásný. Po někom tu krásnu musela Nastya zdědit, takže hádejte co! Její matka vypadá jako bohyně a... chvilka napětí... je to velice talentovaná fotografka. A tahle bych mohla pokračovat, protože každá postava byla krásná nebo talentovaná, některé oboje. Dále tu je přezdívka Sluníčko, kterou dal Josh Nastye. Ze začátku to bylo roztomilé, ale když ji celou knihu oslovoval Sluníčko a to dokonce i ve svých myšlenkách... To bylo hodně divné. Jménem jí řekl snad jenom jednou. A taky to, že Nastya nemluví. Ono by to bylo fajn a pochopitelné, ale když jsem zjistila, že se sebou vlastně mluví ve sprše, aby se mohla vykecat ze všech věcí, které chtěla říct... Vážně? Nechci spoilerovat, takže další věci, které mi na té ztrátě řeči vadily, sem psát nebudu, ale je jich celkem dost. A pak tu máme to, jak jim všechno vycházelo. Nastya úplně náhodou zabloudí někdy o půlnoci, když si šla zaběhat, a hádejte k čí garáži se dostane. Nastyina teta Margot pracuje převážně na noční směny, takže Nastya může být často u Joshe. Jak příhodné! Nebo když ve škole čtou báseň, která přesně vystihuje situaci Joshe a Nastyi a Josh vysvětluje její význam. Vážně? A to není jediné. Těch náhod tam prostě bylo až moc, takže to působilo trocu nepřirozeně. A takhle bych mohla pokračovat ještě dlouho. Ale tak už to prostě bývá- žádná kniha není dokonalá. Čtenář si ale může vybrat, jestli se na ni bude dívat z té lepší, nebo z té horší stránky, ale tohle jsou asi hlavní stinné stránky téhle knihy, na které byste měli být připravení. Nehledě na všechny nelogičnosti a nedostatky, které Moře klidu má, se jedná o jednu z nejlepších knih, které jsem kdy přečetla.

Tahle kniha vás donutí přemýšlet dlouho po přečtení...

18. 10. 2013  |  Recenzoval: Snow Fairy

Na tisíce kousků roztříštěná duše, nejistota doprovázející vás na každém kroku a vzpomínky, které vás potápí tím níž, čím se snažíte se spravit. Ale zároveň i znovunalezení smyslu života, jenž by mohl otevřít dveře lepší budoucnosti.

Moře klidu je studnice nejrůznějších smíšených pocitů, afektů a beznaděje, která přepadne jednou za život třeba i každého z nás. Pokaždé ale z úplně jiných důvodů.

Rámcové uspořádání děje přidává knize o úroveň větší zajímavost, protože místo, aby jste se hned na první stránce dočetli, proč je hlavní hrdinka tak rozhořčená, proč má takové pocity stísněnosti a odporu k lidem a téměř i k životu, se k tomu dostáváte po maličkých kousíčcích a tak nějak v šifrách, jimž porozumíte, jakmile se naladíte na tu vlnu, která proplouvá celou knihou. Nutno podotknout, že tento proces začítání se není něco, by trvalo moc dlouho.

Nastya je hned od začátku velice vzpurná, výrazná osobnost, která měla jednoho dne velkou smůlu. Předtím žila život, kdy vzpurná nebyla a už vůbec neměla potřebu se před lidmi schovávat do úplného ústraní. Dávala lidem to, za co ji milovali. A pak o to prostě přišla.
Bylo velice těžké sledovat, jak moc se to životní trauma na Nastye podepisuje, ale na druhou stranu si z toho člověk něco odnese. A sice to, že nejsilnější je síla druhých šancí.

Takovým velkým a zásadním přelomem byl moment, kdy se Nastyina povaha rebelky a styl pseudo lehké holky setkala s povahou kluka, který byl úznán předčasně dospělým a lidé se ho prakticky bojí. Josh není tak úplně Nastyiným opakem, protože by se dalo najít hned několikero společných jmenovatelů, které byste připsali oběma. Ale nemůžete o nich ani říct, že jsou na chloupek stejní.

Každopádně největší záhadou pro ně oba je vztah, který mezi sebou mají. I když na nich každý na první pohled pozná, že si nejsou lhostejní, navzájem nepřipustí, že by se mohlo stát něco víc. Ale...

Nemůže být nejmenšího sporu o tom, že Moře klidu je kniha plná silných emocí, citů, které se promítají a působí na čtenáře skrz celý osobitý a propracovaný příběh. Navíc má i něco, co nutí čtenáře přemýšlet i dlouho po přečtení. Autorčin přístup i styl psaní jsou sugestivně přizpůsobené, aby čtenáři připadalo uveřitelé, nenáročné a zároveň smysluplné všechno, co si přečte.
Nejsem si úplně jistá, jestli by se výrazem "spokojená" dalo jednodušeji popsat, že se mi kniha líbila. Je to příliš slabé slovo. Protože Moře klidu se, po zařazenín systémem škatulkování, zařazujeme mezi ty knihy, které vám k už tak brilantnímu čtenářskému zážitku přidají ještě trochu moudrosti a uvědomění do života. Celou tu emocionální dráhu stojí za to si projet s Nastyou i Joshem od začátku do konce. Hned vám bude jasné, proč má Moře klidu tak výborné ohlasy. Je to totiž dokonalá směsice nedokonalosti a hořkosladné reality vzhledem k křehkosti lidského života.

Máte dostatečnou zásobu papírových kapesníčků?

09. 10. 2013  |  Recenzoval: Freckles

Jelikož tady už dvacet minut sedím u dokumentu, v němž je jen nadpis, a marně přemýšlím, jak tuhle recenzi začít, nejspíš začnu prostě neoriginálně. V pátek mi došla ARC kopie knihy Moře klidu od nakladatelství Domino. Nadšeně jsem se do ní pustila a v neděli večer jsem ji měla dočtenou. Bylo to emočně náročné čtení a teď mi zbývá těžký úkol: sepsat všechny tyhle pocity v recenzi.

Dívka s tragickou minulostí. Kluk, jemuž ze života jeden po druhém mizeli všichni, na nichž mu záleželo.
Příběh startuje ve chvíli, kdy začíná Nastya Kashnikovová chodit do nové školy. Přestěhovala se ke své tetě, aby unikla minulosti. S nikým nechce mít nic společného, a dodává větě „s nikým nemluví“ nový význam. Není jen nespolečenská – nemluví vůbec. Už dva roky. Všechno v jejím novém životě se odvíjí od jediné události. Události, která všechno změnila, ale nikdo neví, co přesně se stalo. Až na ni.
Josh Bennett už od útlých let ztrácel všechny své blízké, až mu nakonec nezbyl nikdo. A to je dobře – když mu na nikom nebude záležet, tak ho pak nebude bolet, až odejdou. Je odhodlaný si nikoho „nepustit k tělu“, a většina lidí to dodržuje. Až na Nastyu, tajemnou Nastyu…
Mají vůbec naději na druhou šanci?

Když píšu kladnou recenzi, vždycky se zamýšlím, co se mi na knize líbilo úplně nejvíc. U některých knih je to těžké, protože mám občas pocit, že se mi líbilo naprosto všechno. To je pak těžké se rozhodnout. Na Moři klidu se mi líbilo víc věcí, ale číslo jedna je určitě styl psaní. Ta kniha je opravdu dobře napsaná, že vás (pravděpodobně) nebude nudit ani když budete poněkolikáté číst popis garáže. Když se nad tím zpětně zamyslím, tak Moře klidu rozhodně nepatří mezi knihy nabité dějem. A přesto jsem si nikdy neříkala, že je tam něco zbytečné, že mě něco nudí; že už by se to konečně mohlo pohnout. Vždycky jsem se začetla a za chvíli mě to pohltilo. Je to čtivé, text lehce plyne – věta za větou, stránka za stránkou…

Druhá kladná věc na Moři klidu jsou postavy. V knize není tolik akce, zaměřuje se totiž na hlavní dvě postavy. A dobře prokresluje jejich psychologii. Nebyli dokonalí. Měli své chyby. Měli těžkou minulost – strachy, které museli překonat, a věci, co museli vyřešit. Kniha je psaná v ich-formě a ve vyprávění se střídají Nastya a Joshem, takže jim oběma můžeme „nahlédnout do hlavy“. Ale i vedlejší postavy dostanou nějaký ten prostor. I ony jsou dobře popsané. Chtěla jsem vyjmenovat všechny, které jsem si oblíbila, ale nakonec jsem zjistila, že vlastně ani nemůžu říct, že by mi kdokoli v té knize vadil. Ať už měli pozitivní nebo negativní charakter, o všech bylo zajímavé číst.

Pokud nebudete patřit mezi tu hrstku lidí, kterým kniha nesedne (vždycky se někdo najde), měli byste se připravit na jednu věc: vaše emoce dostanou zabrat. Moře klidu je jedna z nejemociálnějších knih, které jsem letos četla. A že jsem jich četla poměrně dost. Do protagonistů jsem se vžila tak moc, že jsem to ke konci všechno prožívala s nimi. A že je to na konci docela smutné.

Strašně ráda hledám mezi knihami podobnosti a přirovnávám. Moře klidu bych přirovnala ke knize Pushing the Limits. Podobná zápletka i postavy. Podobný styl vyprávění. Ale o dost lépe napsané. Líbilo se vám Pushing the Limits? Pak byste si měli Moře klidu přečíst hned, jak vyjde. Ale před koupí se přesvědčte, že máte doma pořádnou zásobu kapesníčků.

Už od začátku vám bude jasné, že jak Nastya, tak Josh mají nějaká tajemství. Katja Millay občas přihodí něco, čím napovídá, ale nikdy to není dost, abyste to uhodli. Řeknete si, že tady něco nehraje. Že je to trochu podivné. Ale nakonec můžete akorát tak hádat; a já se většinou netrefila. A když to pak vyšlo najevo, mnohdy jsem byla stejně překvapená.

Konec? Konec se mi líbil. Líbily se mi reakce protagonistů. Líbilo se mi, jak je to ukončené. Líbila se mi poslední věta (to je to největší překvapení ze všech, tak se v žádném případě nekoukejte na konec!!). Líbilo se mi, že mě to až do konce nepřestalo bavit, jak se mi často stává. A to je asi ten nejlepší důvod, proč tomu dávám takové hodnocení, jaké tomu dávám. Od začátku do konce se mi to líbilo, a nikdy mě to nepřestalo bavit.

Poslední dvě poznámky na konec: hrozně se mi líbila Nastyina posedlost jmény, zvlášť když je to něco, co osobně znám (ačkoli ne v takové míře jako ona, bohužel). Překlad je dost dobrý, jediné, co mi nesedělo, byla formulace „máš osmnáct“ (ve smyslu „je ti osmnáct let“), to zní hrozně. Ale text ještě jednou projde korekcí, tak kdoví, jestli to tam vůbec budete mít.


Ukázka z knihy Moře klidu