Nakladatelství Domino  ›  Edice  ›  Romantika  ›  Nevěsty bez ženichů

Nevěsty bez ženichů

Autor:
Adele Parks
Originální název:
Spare Brides
Překlad:
Dita Kelbelová
Žánr:
Romantika
ISBN:
978-80-7498-094-7
Počet stran:
536
Datum prvního vydání:
14. 10. 2015

Kliknutím zvolte variantu

349 Kč 279 Kč 

Nakupte ještě za 2000 Kč a získáte DOPRAVU ZDARMA!

Nevěsty bez ženichů

Popis: Nevěsty bez ženichů

Jak obstát ve světě, kde přestalo platit vše, v čem jsme žili dřív?

Dvacátá léta: čas nadějí a příslibů. Na novoročním večírku lidé oslavují vstup do nové dekády a snaží se předstírat, že na Velkou válku už zapomněli. Je to pryč. Teď je třeba začít zase žít!
Skutečnost je ale taková, že lidé, kteří přežili, už nikdy nebudou takoví jako dřív. Najít místo v novém světě se snaží i čtyři přítelkyně, z nichž každá stojí před docela jiným problémem.

Ostýchavá Beatrice se obává samoty: nemá dost půvabu ani majetku, aby dokázala zaujmout těch pár nezadaných mužů, kteří se vrátili z bojů. Naproti tomu jiskřivá Ava se nechce vzdát nespoutanosti, kterou si mohla za války užívat, a manželství považuje za zlatou klec, do níž rozhodně nehodlá vstoupit. Sarah zaplatila cenu nejvyšší: její manžel padl. Lydia manžela stále má, ale v jejích očích je to zbabělec, který přečkal válku za úřednickým stolem.

A pak se jedna z našich čtyř žen seznámí s charismatickým důstojníkem Edgarem Trentem. Teprve díky tomuto náhodnému setkání se spustí řetěz událostí, které přivedou všechny zúčastněné k pochopení, že stará pravidla už opravdu neplatí. Že štěstí je třeba jít naproti – a být připraven zaplatit za ně i velmi vysokou cenu.


Dotaz k produktu Nevěsty bez ženichů

Jméno:
Telefon:
E-mail:  povinné pole
Číslo "10" slovy:  povinné pole
Váš dotaz:   povinné pole
 
 

Autor: Adele Parks

Adele Parks

Shrňme si tuto britskou autorku v číslech: za třináct let napsala třináct románů, z nichž se vyklubalo třináct bestsellerů. Tady s třináctkami končíme a skáčeme na dvojnásobek: Adeliny knihy vycházejí v šestadvaceti jazycích.

Patří k těm autorkám, které si spřádaly spisovatelské sny už od dětství. Jako důkaz má doma schované sešity, do nichž sepisovala příběhy už na základní škole. Nikomu o nich neřekla, nikomu je nedala přečíst. A v tomto tajnůstkaření pokračovala ještě dlouhou řadu let, i během univerzitních studií a po nich, kdy učila angličtinu a pracovala v reklamní agentuře. Celou tu dobu psala, ale nikdy nenašla dost odvahy, aby svou tvorbu někomu předložila k posouzení. A pak, těsně před třicátými narozeninami, seděla ve dvě v noci v kanceláři a přemýšlela, jaký odstín žluti v inzerci lépe vystihne sluneční svit. "A právě tehdy to přišlo," vzpomíná. "Naprosto přesně si vzpomínám, co mi v té chvíli problesklo hlavou – to se chceš vážně celý život po nocích zaobírat tím, jakou barvu má slunečný den?"

Zlomilo se toho víc: poprvé dala svůj román někomu k posouzení. Nejprve pro jistotu kamarádce. "Pořád jsem si nebyla jistá, jestli je to dobré. Bála jsem se odmítnutí, protože by ve mě nejspíše vytvořilo blok, který by mi znemožnil dále psát – a já psát potřebovala." Vyústění tohoto příběhu je nasnadě. Kamarádka byla nadšená a tak dlouho naléhala, až si Adele našla v Londýně agenta. Ten si přečetl její rukopis a rozeslal ho šesti nakladatelům. Do týdne všichni poslali pochvalný dopis a nabídku k vydání.

To bylo v roce 2000. Adele je dnes označována za královnu britské ženské prózy. Je porotkyní v literárních soutěžích. Je nositelkou literárních cen. Je nositelkou čestného doktorátu. A stále říká: "Nejdůležitější pro mě je, abych i nadále psala knihy, které se čtenářům budou líbit. Nevěnuji se lehkým tématům, nejdu tak docela s hlavním proudem. A hodlám v tom pokračovat."


Čtenářské recenze

Jak se vám tato kniha líbila? Zajímá to nejen nás, ale také celou řadu dalších čtenářů. Budeme tedy moc rádi, když se s námi podělíte o své názory a dojmy.

Pro odeslání recenze musíte být přihlášení.

Toto rozhodně není obyčejný román pro ženy.

12. 11. 2015  |  Recenzoval: Charmedka

Něco ke knize
Rok 1921, rok, který slibuje další krok pryč od minulosti a blíže k zapomnění. Válka změnila životy všech a i když se lidé snaží žít životy jako dříve, nic není stejné a už nikdy nebude. Válka poznamenala život i čtyřem přítelkyním.

Beatrice je stydlivá, boubelatá a svobodná. Válka jí v podstatě vzala šance na to, že se vdá a bude mít děti, mužů je velmi málo a Beatrice není zkrátka atraktivní. Oproti tomu Avě nevadí zůstat sama, manželství je pro ní přítěž a bránilo mi ji v rozletu. Její život je v podstatě skandální, ale díky bohatství jí to prochází. Mnoho žen jí obdivuje, jiné jsou pohoršené, zaručené ale je, že muži po ní šílí.

Beatricina sestra Sarah má dvě děti, ale o muže přišla ve válce. Válka jí vzala to nejcennější, lásku jejího života a s touto ztrátou se jen velmi těžko vyrovnává. Naproti tomu Lydia má téměř vše, co jí jiné ženy mohou závidět. Manžel válku přežil, o peníze nemají nouzi. Jediné, co Lydii chybí, je vytoužené miminko, bez kterého si připadá zbytečná. A muž na kterého by byla pyšná, její manžel přečkal válku v kanceláři a Lydia není schopná mu to odpustit, podle ní je to zbabělec.

Když do života jedné z žen vstoupí muž, velmi pohledný a charismatický důstojník Edgar Trent, zamíchá osudy hned několika postav, kterým se změní život.


Moje hodnocení a dojmy
Začnu tím, co mě na knize prvně zaujalo. Byla to nádherná obálka, která se povedla na stodeset procent, mě osobně se strašně líbí, chválím. Teprve poté, jsem si zjistila autorku a anotaci. Upřímně jsem se knihy docela bála, nejsem fanoušek historických románů a nemusím válečná témata. Jelikož jsem ale od Adele Parks již nějakou knihu četla, chtěla jsem mít v knihovně i její další dílo.

Ze začátku mě kniha docela nudila. Začátek byl hodně zdlouhavý a vesměs o tom samém dokola. Neustále se řešilo, jaký dopad měla válka na všechny životy, co komu vzala a jak strašně málo mužů teď po válce zůstalo. Číst stále dokola o nedostatků mužů mě prostě nechytlo.

Představa, že tohle budu číst celých víc jak pět set stran mě děsila. Navíc kniha se čte poměrně pomalu, nejen, že válka je vážnější téma, ale i různá příjmení, hodnosti a rodinné vztahy byly náročnější. Kniha se rozjela po přibližně dvěstě stránkách, kdy mě dokázala najednou vtáhnout do děje a já ji četla se zaujetím a mohl za to právě Edgar Trent, který konečně knihu okořenil.

Nevěsty bez ženichů určitě nejsou obyčejným románem pro ženy. Jsou tu hodně probírány mezilidské vztahy, rodinné vazby, touhy a přání. I když je tu hodně probíraná právě ta válka, autorka se zaměřila na ženy, ne na muže, kteří ve válce byli, i když i jeden mužský pohled se zde objeví, ale na ženy, kterým válka muže vzala.

Dvacátá léta se hodně liší od přítomnosti. Ženy nemají tolik práv, volit smí snad až od třiceti a to jen v případě, že jsou vdané. Svobodné ženy jsou v podstatě podřadné a stále jim ještě vládnou muži. Společenské postavení je tu velmi důležité, sňatky téměř posvátné, zálety jsou v očích veřejnosti skandální a můžou zničit naprosto vše. Tohle platí jistě i teď, ale dříve nebyla taková možnost začít znovu. A pokud nešlo ženě otěhotnět, vždy byla chyba na její straně.

Přesto je tu vidět už určitá emancipace žen a to díky postavě Avy, která rozhodně netouží po manželství a dětech, ale chce převzít rodinný podnik a užívat si. U Beatrice je naopak poznat, že ji válka vzala vše, je tlustá a stydlivá a i když jí není snad ještě ani třicet, v té době už je to moc a její sny o rodinném štěstí se rozpadají.

Autorka se skvěle vžila do doby a hlavně do pocitů postav. Některé z žen jsou nešťastné, zklamané a váhají mezi vlastním štěstím a tím, co si o nich bude myslet společnost. Dokonale vystihla tu vnitřní rozepři hrdinek. Všechno to jsou ale ženy statečné, mě se ovšem nejvíce líbila Ava, která by nejlépe zapadla v dnešní době. Lydia mi naopak vadila neustálým obviňováním manžela, který je úředník a válku tedy přečkal bez úhony v kanceláři. Místo aby byla byla ráda, že její manžel přežil, otlouká mu to o hlavu, mě přišla prostě nevděčná.
A Edgar Trent? Až do konce jsem nevěděla, co si o něm myslet a zda mu věřit.

Jak jsem se knihy bála a začátek mě nudil, tak mě nakonec kniha naprosto pohltila a užila jsem si ji. Na konci knihy je i rozhovor s autorkou, kde píše, že plánuje další historický román, ve kterém se objeví i některé postavy z Nevěst a já už se nemůžu dočkat.

Barvitý příběh z Anglie dvacátých let

11. 11. 2015  |  Recenzoval: Knihomilka

Čtyři kamarádky, čtyři různé povahy, čtyři osudy. A taky problémy, které by dnes společně řešily u kávy nebo lahvinky dobrého červeného. Jenže se píší dvacátá léta. Svět se vzpamatovává z I. světové války, a i přesto, že má nakročeno blíže k moderním časům, některé věci zůstávají ve společnosti tabu.

Lydia si vždycky myslela, že je vdaná za toho pravého. Muže, který jí bude oporou a se kterým si jednou pořídí děti. Ty bohužel nepřicházejí a Lydia zjišťuje, že pro svého muže má už jen slova pohrdání, protože se aktivně neúčastnil bojů ve válce, čímž u ní ztrácí na prestiži.
Sarah má problém opačný. Její muž padl a ona zůstala s dětmi sama. Co by jen dala za to, aby její manžel zůstal naživu.
Nehezká a nevýrazná Beatrice v hloubi duše ví, že je jí souzeno zůstat do smrti sama, i přesto nepřestává doufat, že i na ni někde čeká ta pravá láska, ze které by se jí srdce zachvělo. Nebo aspoň sňatek z rozumu.
Ava je pravý opak všech. Nespoutaná, nekonvenční a lehce přidrzlá, přesto se srdcem na pravém místě. Užívá si všech výsad svobodné ženy (ó, jak neslýchané) a o manželských okovech nechce ani slyšet.

Naše čtyři hrdinky by možná proplouvaly svými životy, aniž by vybočily ze zajetých kolejí, kdyby se neobjevil ON. Důstojník Edgar Trent, jenž dokonale zamotá hlavu provdané Lydii. Tehdejší společnost se sice navenek tvářila vážně a mimomanželské románky velkoryse schovávala pod sukni, ale čeho je moc, toho je příliš. Lásce však poručit nelze a Lydii čeká pekelně trnitá cesta ke štěstí.

Tvorbu Adele Parks jsem si oblíbila hned po první knížce, kterou od ní Domino vydalo. A s každou další moje vášeň pro ni rostla. Byla jsem mile překvapená, když jsem zjistila, že Nevěsty bez ženichů situovala do mé oblíbené doby dvacátých let. Doba, kterou nezažila a zná ji pouze zprostředkovaně z knih nebo rešerší k příběhu. Adele Parks ji popsala opravdu věrohodně a do detailů. Budou se vám líbit i hrdinky knihy, každá tak jiná, a přesto umí táhnout za jeden provaz, když jde do tuhého. Nejvíc jsem si asi oblíbila Sarah, která mi byla nejvíc sympatická a připadala mi ze všech čtyř nejrozumnější.

Nevěsty bez ženichů je společenský román, do kterého se s potěšením začtete, jste-li fanoušky Panství Downton nebo života dvacátých let obecně. Nechte se okouzlit barvitým příběhem, ve kterém najdete nejen romantiku i vášeň, ale především pevná pouta přátelství.

Doufám, že Adele už teď bude psát jen romány z tohoto období

03. 11. 2015  |  Recenzoval: koki

Po mojom ostatnom stretnutí sa s Adele Parks som bola na vážkach. Predsa len jej štýl písania mi pri čítaní "Stalo se včera v noci" vôbec nesadol. A tak som mala dilemu: čítať či nečítať? Lákalo ma ale obdobie, ktoré si zvolila, pretože celé 19. a začiatok 20. storočia patria medzi moje mimoriadne obľúbené. A tak som si povedala, že idem do toho. A dobre som urobila :-)

Príbeh sa zameriava na štyri priateľky, z ktorých každá si hľadá svoje miesto v živote, každá prežíva vlastné smútky, žiale, či radosti, strasti i slasti. Čitateľ spoznáva Sarah, ktorá sa nedobrovoľne stala vdovou. Manžela, lásku jej života, jej zobrala vojna a doma ostala iba ona a dve polosiroty. Jej sestra Beatrice prišla o možnosť vydať sa. Je bacuľka a mladých, nezadaných mužov je žalostne málo. Utápa sa v depresiách, že kvôli vojne pre ňu neostal voľný ženích. Slobodná Ava z bohatej rodiny, po manželovi netúži ani troška, hoci si medzi nimi môže vyberať. Láka ju skôr práca v otcovej firme. Ibaže dámam pracovať neprináleží. A nakoniec je tu Lydia. Tá jediná má manžela. Jej problémom je však rokmi nenaplnená túžba po dieťati.

Ich životy sa zmenia príchodom Edgara Trenta. Mladý dôstojník si chtiac-nechtiac nájde cestu práve k Lydii a ona ostáva na pochybách. Tu musím podotknúť, že autorka výborne opísala vnútorné pocity vydatej ženy zápasiacej samej so sebou a s pokušením zhmotneným v podobe Edgara. Emócie - ako v prípade Lydie, tak i v prípade Edgara - boli vybičované na maximum.

Čo sa mi tiež páčilo bolo, že Adele opísala medzivojnové roky (ne)skutočne uveriteľne. Pri čítaní som mala pocit, akoby som v tej dobe sama žila - oblečenie, hudba, cigarety s dlhými filtrami, štýl života, celá atmosféra dýchala a voňala dvadsiatymi rokmi.

Autorka dôveryhodne zobrazila život po prvej svetovej vojne, život vojakov, ktorí prežili, život žien, ktorých muži padli i život žien, ktoré kvôli stratám na životoch mužov prišli o možnosť niekoho si nájsť, vydať sa... Ukázala, ako v tej dobe ženy (kvôli vojne) museli zastávať prácu, ktorú dovtedy vykonávali iba muži. A tí im ju po návrate z bojiska opäť brali.

Knihe nemožno nič vytknúť ani pokiaľ ide o romantiku. Nechýbala tu nespútaná vášeň ani láska, kvôli ktorej sme schopní urobiť čokoľvek, dokonca sa i vzdať všetkého.

Jednu vec ale musím knihe vytknúť. Pochybujem, že niekedy v 20-tych rokoch sa používalo slovné spojenie: vyzerať sexi. Tu mohla prekladateľka zvoliť vhodnejší ekvivalent.

Čo dodať na záver? Snáď len, že to bolo čarovné čítanie. Dúfam, že Adele odteraz bude písať iba romány z tohto obdobia ;-)


Ukázka z knihy Nevěsty bez ženichů