Jak vzniká kniha 4 - Grafické zpracování

Vítejte u dalšího dílu našeho "seriálu" o vzniku knihy. Posledně jsme text redakčně upravili a dělali korekturu. S tím vším se těsně prolíná typografická úprava. Co to je?

Stručně řečeno: úprava textu do té podoby, jakou má v knize. Typograf (budeme mu říkat raději česky sazeč) dostane zredigovaný text po prvním redakčním čtení a zalomí stránky, jednoduše řečeno "nalije word do svého počítačového programu". 

To je ta jednodušší část. Pak si vezme obálku, s níž kniha vyjde, aby mohl podobu vnitřku knihy přizpůsobit. Nebylo by nic horšího, kdyby obálka a text neladily. Patitul a titul (úvodní stránky) musí mít stejnou podobu jako obálka. A stejně tak musí harmonizovat i grafika písma samotné knihy, jeho výsledná úprava. Dobře zvolený font (typ písma) dělá divy. Stejně tak je třeba pečlivě zvolit i velikost písma, velikost mezer mezi řádky. Rozhodujeme se, zdali dáme na každou stránku záhlaví (obvykle název knihy a jméno autora). 

Na podzim jsme se rozhodli u některých prestižních titulů přistoupit k velkorysé typografické úpravě textu. Inspirovali jsme se obvyklou praxí v zahraničí: u knih, které jsou považovány za vlajkovou loď nakladatelství, by to mělo být znát i na jejich podobě. Samozřejmě že kdybychom knihy sázeli písmem co nejdrobnějším, téměř na hranici čitelnosti, ušetřili bychom, protože taková kniha by měla méně stránek a její výroba by stála méně peněz. My si ale stojíme za tím, že by to bylo šetření na nepravém místě - a pevně věříme, že to naši čtenáři ocenili (tedy většina, neboť není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem:-)

Sazeč je tím, kdo do zalomeného textu zanáší veškeré zásahy redaktora a korektora. Právě on má na starost to, aby byla slova na koncích řádků správně rozdělena. Aby na koncích či začátcích stránek nevisely osamělé konce či začátky odstavců. Aby byly případné poznámky pod čarou umístěny tam, kde mají, a aby byly v textu označeny správně. Aby čísla stránek v obsahu odpovídala skutečnosti... Vypsat tady všechno, co musí dobrý sazeč hlídat, by vás asi unavilo, takže si to dovolíme shrnout do jediné věty - sazečovou základní povinností je to, aby se čtenáři kniha četla dobře.

A obálka? To je velké téma! Nejvýznamnějším faktorem, který ji utváří, je samozřejmě žánr. Při volbě motivu máme především na zřeteli to, kdo je nejpravděpodobnějším čtenářem. A jakmile si ujasníme toto, můžeme začít s přípravou obrazové předlohy. Možnosti máme v zásadě dvě: oslovit výtvarníka, nebo pročesat nabídku fotobank. 

Tam, kde zvolíme pro obálku figurální motiv, je třeba dbát na to, aby postavy na obálce vzhledově odpovídaly postavám v knize. Kdysi dávno, v dřevních dobách nakladatelství, se nám stalo, že se na obálce bruneta proměnila v blondýnu. Naše kajícnost se přetavila v to, že překladatelé nám musí nahlásit popis hlavních postav, je to skoro jako v policejním protokolu:-)

Podle našeho názoru ovšem obálka u většiny žánrů nemusí podrobně ilustrovat děj, ale především emoce, základní sdělení knihy. Je to přece jen první čtenářův vjem, na jehož základě si vytváří názor. Pokud nás sledujete už delší dobu, jistě vám neunikla zásadní proměna, kterou většina našich obálek prodělala. A jsme nesmírně rádi, že drtivá většina čtenářských ohlasů je nadšená.

Ovšemže jsme zaznamenali i opačné názory: že změna grafiky obálek naruší někdejší jednolitost. To je pravda, a upřímně nás mrzí rozladěnost našich čtenářů, kteří nám tohle vytkli. Přesto jsme ke změně přistoupili - u některých autorů vycházely obálky v nezměněné podobě patnáct let, a za tu dobu se grafika přece jenom výrazně posunula. Nechceme být nakladatelstvím, které graficky zamrzlo v devadesátých letech, mimo jiné i proto, že by se nám pak nemuselo podařit nalézt nové čtenáře, a to by byla cesta velmi špatným směrem... 

Tvorba obálky je velmi dlouhý proces. Hrajeme si s každým detailem, dokud nenabudeme pocit, že tohle je ONO. A pak už můžeme jenom doufat a věřit, že čtenáři budou téhož názoru:-)

Samozřejmě je tady i možnost, že obálku zkrátka převezmeme z originálu. V takovém případě musíme oslovit výtvarníka, který je majitelem autorských práv k obrazovému motivu, a následně grafika, který je majitelem práv ke grafickému zpracování. Oba nám musí dát souhlas k užití jejich díla. A samozřejmě se s oběma musíme dohodnout na ceně, za kterou nám ten souhlas udělí. Někdy se bohužel v součtu dostaneme k částce, která je pro nás nepřijatelná, takže i když se nám originální obálka líbí sebevíc, nezbude nám, než vytvořit pro české vydání vlastní. 

Stále více autorů také chce obálky českého vydání schvalovat - bez jejich souhlasu ji vydat nemůžeme, i kdybychom z ní byli nadšení sebevíc. Zatím se nám stalo jen jednou, že jsme tento souhlas nedostali (a mrzelo nás to hrozně moc, věřte, protože zrovna ta obálka nám přišla fantastická). 

Ruku v ruce s grafickou podobou obálky jde i to, jaké bude její finální provedení. Bude lesklá, matná? S ražbou? Potažená speciální fólií? Prospěje jí zvýraznění písma lesklým lakem, nebo spíše metalickou vrstvou? Budou záložky v barvě vnějších částí obálky, nebo je necháme bílé? Jak už jsme psali výše, je to dlouhý tvůrčí proces. Ale nenechejte se mýlit - je sice dlouhý, ale krásný. A celou dobu máme na zřeteli to, abychom vás, naše čtenáře, zaujali a vizuálně potěšili. A pevně doufáme, že se nám to daří.

 

 

Archiv novinek »


Vložit komentář

Komentáře

#1

19. 03. 2017  |  Komentoval: Smithd215

Very interesting topic, appreciate it for putting up. eagekkgdcbdkeedk
#2

29. 01. 2014  |  Komentoval: Pavel

Děkuji Vám za poutavé čtení. Uvítal bych pokračování příběhu až k bodu, kdy je kniha na pultě knihkupectví, nebo vystavena na serveru s e-booky. A pokud to bude jen trochu možné tak také srovnání cesty knih v elektronické a papírové verzi.
#3

20. 01. 2014  |  Komentoval: Klára Ježková

Dobrý den, bude tento zajímavý seriál mít další pokračování? Ráda bych se dozvěděla něco o vazbě knih. Především je mi záhadou, proč dnes naprostá většina titulů (od našich i zahraničních nakladatelů) má vazbu jaksi "neohebnou", takže se při čtení různě samovolně zavírají, přetáčejí stránky apod. Je to velmi nepohodlné a s některými menšími formáty (hlavně paperbacky, ale nejen s nimi) nezbývá než manipulovat takřka násilně, aby bylo možno dohlédnout na konce řádků. Vadí mi to i při práci - překládám z angličtiny a někdy musím s knihou dělat doslova psí kusy, abych ji udržela otevřenou a zároveň mohla oběma rukama psát:-) Miimochodem, kapitolu o překladech jsem si samozřejmě přečetla také a myslím, že s mnoha Vašimi knihami bych mohla velice dobře "souznít", jak hezky píšete.
#4

20. 01. 2014  |  Komentoval: Richard

To asi zamrzí, pokud autor neschválí obálku české verze, která se všem líbí... Na druhou stranu by mě spíš překvapovalo, kdyby to autoři nechtěli před vydáním vidět. Kdybych byl spisovatel, také by mi asi nebylo jedno, co kde dají za obálku na knihu :-).

Už jen proto, že by mě určitě zajímalo, jaké pocity mají na čtenáře z obálky dýchat. Každé nakladatelství, v každé zemi to určitě vidí jinak.

Ano, zamrzí. Ale stalo se nám to jen jednou - oproti tomu jsme už z vlastního rozhodnutí několikrát hodili do koše téměř hotovou obálku jednoduše proto, že se mi jaksi přestala líbit. Nebo jsem dostala lepší nápad... Takže jsme na sebe v tomto ohledu přísnější než naši autoři.

Naopak se nám stává, že autor či autorka napíší, jak se jim české vydání líbí. To je naštěstí mnohem častější:-)

Karin Lednická (DOMINO)

#5

13. 01. 2014  |  Komentoval: Lucie

opět velice prekvapujici informace nad kterymi se ani čtenar tolik nezamysli :))

Vložit komentář

Přezdívka:   povinné pole
Váš názor:   povinné pole