Nakladatelství Domino  ›  Edice  ›  Napětí  ›  Ztichlý dům

Ztichlý dům

Autor:
Jenny Blackhurst
Originální název:
How I Lost You
Žánr:
Napětí
ISBN:
978-80-7498-294-1
Počet stran:
376
Datum prvního vydání:
12. 10. 2018

Kliknutím zvolte variantu


Popis: Ztichlý dům

Jmenuji se Emma Cartwrightová. Ještě před třemi lety jsem byla Susan Websterová a zabila jsem svého dvouměsíčního syna Dylana.
Vůbec si nepamatuji, co se tehdy stalo. Ale když vám něco tvrdí policie, váš lékař i všichni blízcí, tak jim začnete věřit, ne?
Ovšem na druhou stranu... Když si nevzpomínáte, co se stalo, můžete si být opravdu jisti, že vám říkají pravdu?
Co kdyby se objevila malá naděje, že je váš syn naživu? Neudělali byste všechno pro to, abyste s ním zase mohli být?

 


Dotaz k produktu Ztichlý dům

Jméno:
Telefon:
E-mail:  povinné pole
Číslo "10" slovy:  povinné pole
Váš dotaz:   povinné pole
 
 

Autor: Jenny Blackhurst

Jenny  Blackhurst

(c)PawPhotography

Jenny Blackhurst vyrostla ve Shropshiru, kde také dodnes žije s manželem a dětmi.
Během dětství a dospívání strávila hodiny čtením kriminálních románů a nekonečnými diskuzemi nad nimi. Snila o tom, že se stane spisovatelkou a bylo tedy jedině přirozené, že jednou sama nějaký krimiromán také napíše. Dodnes je vášnivou čtenářkou a nejčastěji ji najdete právě s hlavou zanořenou mezi stránky.
Kniha Ztichlý dům je její prvotinou. K napsání ji inspirovaly především emoce a prožitky spojené s narozením jejího syna. Psaní se věnuje i nadále a v současné době má již na svém autorském kontě několik dalších knih.


Čtenářské recenze

Jak se vám tato kniha líbila? Zajímá to nejen nás, ale také celou řadu dalších čtenářů. Budeme tedy moc rádi, když se s námi podělíte o své názory a dojmy.

Pro odeslání recenze musíte být přihlášení.

Debut, kterým si autorka velmi dobře našlápla

03. 03. 2019  |  Recenzoval: Recenzárium

Nevěřte tomu, na co si nevzpomínáte

Susan Websterová žila šťastný život se svým manželem a dvouměsíčním synem Dylanem. Jednoho dne se však všechno změnilo. Susan byla odsouzená za vraždu milovaného dítěte. Vše se zhroutilo. Jedna věc ale nedává smysl. Jak je možné, že si nemůže za nic na světě vzpomenout, co udělala?

Susan si po propuštění z vězení začne říkat Emma Cartwrightová a odstěhuje se na místo, kde ji nikdo nezná, aby zde začala žít nový život. Přijímá realitu toho, co spáchala, a rozhodla se naučit s tím žít. Starý život se jí však brzy připomene. Někdo jí pošle fotku chlapce, který je ve stejném věku jako Dylan, kdyby žil. Mohl by to být skutečně on? Mohl by být naživu? Susan se rozhodne, že si chce vzpomenout, co se ten osudný den stalo, a tak začne sbírat indicie k nalezení pravdy. V tom jí napomáhá novinář Nick a kamarádka z vězení Cassie.

"Do dveří ložnice strčím bokem a dávám přitom pozor, abych nerozlila čaj. Příšerný zápach mě praští do nosu dřív, než si stačím všimnout, co na mě čeká na posteli. Najednou se hrnek kutálí po koberci a vařící čaj mi cáká na nohy a kalhoty. Můj křik rozetne ticho jako siréna."

Ztichlý dům je prvním počinem britské spisovatelky Jenny Blackhurst. Jedná se o napínavý psychologický thriller. Autorka v doslovu knihy přiznává, že inspirací k napsání knihy jí bylo období po narození jejího dítěte, kdy prožívala pocity ztráty identity V současné době má na svém kontě již více titulů. V Česku jsou venku dvě její knihy - kromě Ztichlého domu letos u Domina vyšel její další titul pod názvem Podivná holka.

V příběhu se prolínají dvě dějové linie - jedna ze současnosti, ta druhá z minulosti. Druhá příběhová linka se zaměřuje na partu kluků, nejprve středoškoláků, postupem času vysokoškoláků. Ze začátku vůbec netušíte, jak by to mohlo souviset s hlavním příběhem, ale postupně se vám dostává více a více nápověd. Ne nadarmo se říká, že činy z minulosti vás doženou. S čím jsem měla trochu problém, byla jména. V knize jich je docela dost, a především na začátku, kde si ty postavy nedokážete nijak s ničím spojit, potom jak příběh postupoval, bylo vše již zřejmější.

Nejprve jsem ke knize přistupovala jako ke klasickému thrilleru, kde bude nějaká dobrá zápletka, ale příběh mě nakonec překvapil, a to, co z něj vzešlo, jsem opravdu nečekala. Ztichlý dům můžu jen a jen doporučit, jelikož v sobě má tu správnou atmosféru napětí a tajemna.

První třetina knihy byla trochu rozvleklá, ale potom se příběh rozjel a hezky gradoval až do samotného finále. Počáteční téma o ztrátě dítěte se pěkně rozvilo a přimíchalo se do něj více věcí a závěr byl naprosto parádní. Hodně akční, ale parádní. Stejně jako se Susan manipuluje kniha i s vámi a vy jen čekáte, až odhalíte, jak se všechno odehrálo. Jenny Blackhurst se čtenářem manipuluje, podsouvá mu různá vodítka, ukazuje různé věci a poté, když si myslíte, jak jste na to kápli, se vše přetočí a vy jste opět na začátku a nevíte. Tímto debutem si autorka velmi dobře našlápla. Na další autorčinu knihu se rozhodně moc těším.

Neobyčejně vyzrálý debut

26. 11. 2018  |  Recenzoval: Knihomilka

Susan Websterová mohla být skvělou matkou, kdyby... Kdyby nezabila svého malého, teprve dvouměsíčního syna Dylana. Opravdu trpěla poporodní depresí, nebo to bylo jinak? Susan si z osudového dne nic nepamatuje. Po několika letech, které strávila v diagnostickém ústavu se vrací zpět do života. S novou identitou a nadějí, že už snad bude dobře. Teď se jmenuje Emma Cartwrightová, má nejlepší kamarádku Cassie, souputnici z ústavu, díky níž vše zvládá. Jenže když Emmě jednoho dne přijde obálka adresovaná na její původní jméno, je v šoku. Našla v ní totiž fotku malého chlapečka, který by mohl být její syn. Kdo snímek poslal a co tím sleduje? Emma s pomocí Cassie a novináře Nicka kráčí po stopách fotografie s nadějí, že Dylan může být naživu.

Ztichlý dům je debutem britské autorky Jenny Blackhurst a já můžu říct, že nakladatelství Domino mělo opět šťastnou ruku při výběru čerstvé krve do své stáje.
Jako správný thriller má kniha vše, co se od ní očekává. Začátek, který láká pokračovat dál, pozvolna vysvětluje situaci, a hlavně - pořádně napíná až do dechberoucího konce. Spisovatelka totiž k Susanině linii přidala ještě jednu, která jen zdánlivě s příběhem nesouvisí. Sledujeme příběh party mladíků, jejichž jedinou zábavou je opíjení a výtržnictví. Ale jak děj postupuje a graduje, obě části do sebe zapadají jako dílky skládačky. Musím vyzdvihnout poměrně zajímavou zápletku, jejíž kořeny sahají hluboko do minulosti a proplétají se skrz všechny podstatné osoby knihy.

Jenny Blackhurst píše poutavým způsobem, dokáže do děje vtáhnout, máte pocit, že sledujete film. Objevuje se zde poměrně dost postav, každá má v příběhu specifické místo. I tentokrát jsem, tak jak to obvykle u thrillerů a detektivek dělávám, tipovala pachatele. Susan se řadí mezi sympatické hrdinky, působí věrohodně, o ní jako o milující matce jsem pochybnosti neměla. Ale v jedné z postav jsem se tentokrát spletla, pořád jsem o ní přemýšlela a nevěřila jí ani nos mezi očima. Autorka mi dokázala, že to se svými aktéry umí, protože jsem šla špatnou cestou a nechala se zmást. Když už myslíte, že... No, však to určitě sami znáte, zjistíte, že jste pozornost zaměřili na někoho konkrétního, a ono je to ve finále ještě stokrát jinak.

Ztichlý dům doporučuju, věřím, že se bude zamlouvat všem milovníkům thrillerů a psychothrillerů. Určitě se v záplavě knih tohoto žánru neztratí a najde si své místo, které si právem zaslouží. Jedná se sice o debut, ale poměrně propracovaný, akční a hlavně pořádně zamotaný.

Čo je pravda a čo lož? Kto je klamár a kto pravdovravný?

18. 11. 2018  |  Recenzoval: koki

Hlavnou hrdinkou románu je žena, ktorej nahovorili, že trpí popôrodnou depresiou, ktorá ju priviedla až k vražde vlastného dieťaťa. Malý Dylan mal len dva mesiace, keď to s ním Susan nezvládla a udusila ho vankúšom. Susan si za to odsedela tri roky vo väzení a my sa s ňou stretávame v dobe, kedy je už z väzenia vonku a žije nezávisle a sama, pod iným menom. Teraz sa volá Emma a naplno sa odstrihla od svojho predchádzajúceho života. Jedinou jej priateľkou a spoločníčkou je jej spoluväzeňkyňa Cassie, ktorá si odpikávala trest za vraždu manžela.

Po tom, ako vzali Susan do väzby, prerušila všetky styky s priateľmi, známymi i s rodinou. Manžel sa s ňou rozviedol, a tak ostala sama ako prst. Sama, s myšlienkami na to, že zabila svoje dieťaťko, svojho syna, hoci nemala ani potuchy ako a kedy sa to stalo. Ten moment si totiž vôbec nepamätá. Nespomína si, kedy k tomu došlo. Jednoducho jej len povedali, čo urobila, a napriek pochybnostiam a mnohým otázkam, sa s tým musela vyrovnať.

Teraz je Emma a na všetko sa snaží zabudnúť. Ale iba dovtedy, kým nedostane do rúk fotografiu trojročného chlapčeka, na ktorej je napísané Dylan. Hneď jej na myseľ vyvstane niekoľko otázok. Je to jej syn? Ak áno, žije? Ak žije, tak kde je a s kým? Minulosť sa k nej vracia a nedá jej pokoja, kým sa nerozhodne zistiť pravdu. Pretože ak na tej fotografii je naozaj jej synček, tak niekto na ňu narafičil jeho smrť. No kto by mohol byť taký krutý? A prečo?

Nielen Susan má v hlave milión otázok, rovnako tak ich má aj čitateľ. A spolu so Susan sa vydá nájsť na ne odpovede. A práve v tomto je autorkino majstrovstvo. Vláka vás do deja, v ktorom neviete či vôbec môžete veriť hlavnej hrdinke. Potom sa počas hľadania pravdy srtetávate s ďalšími postavami - novými i starými (v Susaninom živote, no i mimo neho), a príbeh sa zamotáva a zamotáva, až netušíte komu je hodno veriť a komu nie... A keď prídete na koniec, ostanete doslova paf. Pretože práve na konci zistíte ako do seba všetko pekne krásne zapadlo, v kom ste sa mýlili a v kom nie (tu zistíte, že ste sa mýlili takmer v každom), a tiež pochopíte, prečo sa paralelne s hlavným príbehom zo súčasnosti rozvýjal aj príbeh mladých chlapcov z dávnej minulosti, ktorý na prvý pohľad nemal s príbehom nič spoločné.

Jenny Blackhurst má talent vás oklamať. Zahráva si s čitateľom, s jeho mysľou. Podsúva mu klamstvá/nepravdy, polopravdy a pravdy takým rafinovaným spôsobom, že sami neviete, kde vám hlava stojí. Čo je pravda a čo lož? Kto je klamár a kto pravdovravný? Kto je zlý a kto ten dobrý? Nie, v tejto knihe to vôbec nie je jasné. A to je jej veľké plus. Pretože po jej prečítaní ste fascinovaný, akým spôsobom Jenny všetko zamotala a nakoniec rozmotala.

Ztichlý dům je výborná kniha. Stojí za viac ako iba za povšimnutie.

Kniha, od níž se vám bude jen těžko odcházet

09. 11. 2018  |  Recenzoval: Můj knižní ráj

Susan Websterová udusila svého malinkého syna, přesto si na tento hrůzný čin vůbec nepamatuje. Ano, i tak se vám najednou může změnit život. Jste matkou, vzápětí je z vás vražedkyně a co je nejhorší, sprovodila jste ze světa vlastní dítě. Přijdete o manžela, známé a po návratu domů je vaší jedinou kamarádkou žena, která zabila vlastního manžela.
Susan si změní jméno a začíná žít nový život. Jednou jí však přijde do schránky fotografie, kde je malý capart a na druhé straně je napsáno Dylan - leden 2013. Dylan se jmenoval její syn. Ten je však již tři roky mrtvý. Nebo je snad možné, že by mrtvý nebyl a někdo se Susan před lety sehrál krutou hru? Kdo a proč?

Tak jestli Ztichlý dům je autorčinou prvotinou, potom se neskutečně těším na její další knihy. Ztichlý dům je totiž vynikající. Vůbec nechápu, jak mohla autorka příběh tak dokonale zamotat a bez chybičky zase rozmotat a každičký detail čtenáři vysvětlit a uvést na pravou míru. Vážně tleskám. Hlavou se mi honilo tolik možných scénářů a motivů, nicméně jsem byla pokaždé vedle jak ta jedle. Příběh se odvíjí ve dvou časových liniích, abychom pochopili zápletku celého díla. Větší prostor dostala linka současná, ta druhá se odehrává v roce 1987. Kniha je napínavá, zamotaná, obsahuje spoustu zvratů, zkrátka se vám od ní bude těžko odcházet.

Víc vám prozrazovat nebudu, ale knihu vám rozhodně doporučuji. Pokud máte v rodině milovníka kvalitních psychothrillerů, je Ztichlý dům určitě vynikající tip na vánoční dárek.

Lze člověka zmanipulovat tak, aby začal pochybovat o vlastní příčetnosti?

28. 10. 2018  |  Recenzoval: .Jana Hlavičková

Představte si, že jste zabili své dítě a nevíte o tom. Zůstane vám jen prázdná náruč a vědomí toho, co jste udělali. Ale nemůže být vše přece jen trochu jinak? Opravdu jste vinni?

Susan Websterová alias Emma Cartwrightová zabila. Zabila svého novorozeného syna, ale nic si z onoho okamžiku nepamatuje. Nic, ani záblesky poznání. Cítí jen obrovskou vinu, stud a velké prázdno.
Po propuštění z vězení, kde strávila za vraždu svého syna tři roky, se vzdává svého jména Susan a mění si jej na Emmu. Začíná znovu žít, bez rodiny, bez přátel, bez dítěte. Jen s věrnou přítelkyní z vězení Cassie, spoluvězenkyní, přítelkyní, která jí pomohla ve chvílích nejtěžších.
Její zdánlivý klid naruší obálka, adresovaná Susan a v ní fotografie malého chlapce. Chlapce, který je prý jejím mrtvým synem, ovšem na obrázku velmi živým. Kdo ji našel? Kdo prohlédl její plán, zmizet ze světa a začít znovu? Kdo jí týrá tím nejhorším možným způsobem?
Jakousi náhodou se jí v životě objeví reportér Nick, na kterého se, po počáteční nevraživosti, obrací s důvěrou, že jí pomůže nalézt odpovědi. Souvisí se vším i zmizení soudního znalce, který nemalou měrou přispěl k jejímu odsouzení? Mnoho, mnoho otázek a tak málo odpovědí. Emma ztrácí pevnou půdu pod nohama a pouští se po trnité a bolestné cestě, na jejímž konci jsou odpovědi a rozuzlení, jaké bere dech.
Celou knihou nás také provází příběh, který zdánlivě nemá s touto tragedií nic společného. Příběh Jacka, Shakespeara a dalších odpadlíků společnosti, jejichž největší výhrou je ukrást pár lihovin z večerky. Spodina společnosti, která má pro strach uděláno. Jaké je spojení s Emmou a jejím příběhem?
Knižní prvotina britské autorky Jenny Blackhurst, má obrovský potenciál. Nakladatelství Domino se opět podařilo přivést na český trh něco, co zaujme všechny milovníky kvalitních thrillerů. Ztichlý dům postrádá hluchá místa, u kterých se budete nudit. Od první stránky vás umí vtáhnout do děje a nutí vás číst, abyste došli až k šokujícímu konci. Ony vsuvky, v podobě příběhu chlapců, kteří jen tak lelkují a poflakují se, má přímou souvislost s hlavním příběhem, čtěte jej pozorně, ať vám nic neunikne.
Vše se spojí a vše začne dávat smysl zhruba od poloviny knihy, věřte mi.
V příběhu najdeme i mírný nádech humoru, jako odlehčení od témat, jak je vražda dítěte, násilí ve všech formách a manipulace s lidskou myslí, zastřenou bolestí po porodu. Já jsem tyto odbočky jen vítala, neboť mi chvílemi při čtení bylo až úzko, jak dokáže jeden člověk druhému působit taková muka a tak jej oklamat, že začne pochybovat o vlastní příčetnosti.
Takže tedy ano, Nakladatelství Domino děkuji, že jste tuto knihu vydali, byla by velká škoda o zážitek ze čtení přijít.

Jeden z nejlepších thrillerů, jaké jsem kdy četla

15. 10. 2018  |  Recenzoval: Veronika Černucká

U detektivek se předpokládá, že v nich padouchové lžou, až se jim od pusy práší. Četli jste ale někdy příběh, ve kterém lže úplně každý? Příběh, ve kterém nemůžete věřit ani hlavní hrdince? Jestli milujete zamotané zápletky, spiknutí a kouzelnické triky, pak vítejte ve světě Jenny Blackhurst. Její debut "Ztichlý dům" je skvělá ukázka toho, jak ošálit čtenáře a jak ho přinutit, aby příběh zhltl na jeden zátah.

Angličanka Jenny Blackhurst vyrostla ve Shropsihu, kde dodnes žije s vlastní rodinou. Od dětství milovala detektivky a kriminální romány a nikdo z jejích blízkých nepochyboval o tom, že jednou bude psát vlastní příběhy. Thriller "Ztichlý dům" je její prvotinou, a jak sama říká, k napsání ji inspirovaly emoce spojené s narozením syna v roce 2011. Od té doby napsala již několik knih a všechny se po právu staly bestsellery. "Ztichlý dům" u nás vydává nakladatelství Domino, a abych vás nenapínala, řeknu rovnou, že jde o jeden z nejlepších thrillerů, jaké jsem kdy četla.
Autorčinou největší devizou je schopnost vžít se do čtenářů i čtenářek. Na své si přijdou tvrdí chlapáci, stejně jako romanticky založené čtenářky. Blackhurst dokáže najít správnou míru, a tak se nemusíte bát, že by vás udolala akčními honičkami a pěstními souboji. Ačkoliv je příběh dojemný, není to žádný přeslazený románek ve stylu harlekýnek. Ano, láska tu má velkou roli, ale je to láska ve všech podobách a autorka ji zpracovala velmi originálně. Najdete tu řadu intrik a spiknutí, a proto nebudu o knize hovořit jako o psychologickém thrilleru.
Autorka využila postavu "nespolehlivé vypravěčky" týrající se kvůli domnělé vraždě syna, ale její Susan je chytrá ženská, která má pro strach uděláno. Nehnípe se ve svých pocitech, nelituje se, ale poté, co je propuštěna na svobodu, pátrá na vlastní pěst po tom, co se doopravdy přihodilo. Ačkoliv schytává jednu ránu za druhou, jde si za svým a skvělé je, že události glosuje naprosto úžasnými sarkastickými hláškami. Autorka má smysl pro černý humor a Susan nedělá problém utahovat si sama ze sebe, stejně jako z žánru, ve kterém vystupuje.
"Ztichlý dům" je chytrý, emocemi nabitý příběh, který je (díkybohu) napsaný s obrovským nadhledem. Bude to znít paradoxně, ale Susan vás bude bavit a zažijete spolu s ní několik vyloženě komických situací. Vytvoříte si k ní silné citové pouto, což upřímně řečeno, nebývá v detektivkách zvykem. Susan získá několik pomocníků a vy můžete začít tipovat, kdo z nich to myslí upřímně. Autorka se vyhnula klišé, a i když jde o žánrovou literaturu, máte pocit, že čtete scény, jaké ještě nebyly nikdy napsány. Z thrilleru o vraždě vlastního syna se postupně stává plnokrevná klasická křížovka, v níž je nutné odhalit dávné zločiny.
Je úžasné sledovat, jak autorka všechno geniálně naplánovala, poskládala dohromady a pak sepsala tak čtivě, že se od knížky neodtrhnete, dokud nebudete na poslední stránce. "Ztichlý dům" je výjimečný v tom, že si ho s chutí přečtete klidně několikrát za sebou. Při prvním čtení vám bude běhat mráz po zádech a vy budete napnutí tak, že se budete muset napomínat, abyste nepřeskakovali stránky nebo neskočili rovnou na konec. Při druhém čtení si vychutnáte všechny autorčiny triky a fígle, kterými vás dokonale zmátla. Nu a při třetím čtení se konečně můžete věnovat jazyku a stylistice.

Blackhurst je rafinovaná podvodnice a vyloženě ji baví předhazovat vám jednu falešnou stopu za druhou. V tomto příběhu totiž nemůžete věřit nikomu. Záporáci mají lhaní v popisu práce, ale mnohem horší je, že lžou i Klaďasové. Ve finále je z toho nepřehledný galimatyáš, který nedává smysl a nad kterým se budete hlasitě chechtat tomu, že jste byli tak slepí a nechali se napálit. "Ztichlý dům" obsahuje tolik propletených zápletek, že by zlí jazykové mohli tvrdit, že je kniha až překombinovaná, ale o to přece jde, že? Máte-li rádi napínavé příběhy, tahle kniha vás dostane stejně jako mě.

https://recenze-knih994.webnode.cz/l/recenze-ztichly-dum/ 


Ukázka z knihy Ztichlý dům