Nakladatelství Domino  ›  Edice  ›  Napětí  ›  Znesvětitel

Znesvětitel

Autor:
Paul Finch
Originální název:
The Sacrifice
Překlad:
Hana Pernicová
Série:
Mark Heckenburg
Pořadí knihy v dané sérii:
2
Žánr:
Napětí
ISBN:
978-80-7498-207-1
Počet stran:
448
Datum prvního vydání:
10. 04. 2017

Kliknutím zvolte variantu

349 Kč 279 Kč 

Kde koupit knihy?
Znesvětitel

Popis: Znesvětitel

I ten nejzrůdnější zločin může zprvu vypadat jako nešťastná náhoda.

V předvánočním čase se dá zažít ledacos. Třeba zemřít velmi bizarním způsobem: zazděný v komíně, na sobě kostým Santa Clause. Čím se mrtvý muž provinil, že si zasloužil tak krutou smrt? Anebo se neprovinil vůbec ničím a stal se jen figurkou v šílené hře vraha?
Odpověď na tuto otázku nabídne detektivovi Marku Heckenburgovi svátek svatého Valentýna. V autě je nalezena dvojice mladých milenců, srdce mají probodnuté šípem. Ne, tohle už nelze považovat za náhodu. Heckenburg si může být jistý, že hledá vraha, pro něhož je zabíjení svébytný rituál, morbidní oslava tradičních svátků v kalendáři.
Pachatel, kterému policisté začnou přezdívat Znesvětitel, zjevně plní jakousi vyšinutou misi. Takoví lidé se nikdy nezastaví, dokud nedojdou až do konce. Kolik svátků ještě hodlá Znesvětitel krvavě oslavit? Kolik lidí ještě bude muset zemřít, než ho Heckenburg zastaví?


Dotaz k produktu Znesvětitel

Jméno:
Telefon:
E-mail:  povinné pole
Číslo "10" slovy:  povinné pole
Váš dotaz:   povinné pole
 
 

Autor: Paul Finch

Paul Finch

Paul Finch býval policistou a novinářem. Postupně obě profese pověsil na hřebík, ovšem jen proto, aby je přetavil v profesi novou: stal se spisovatelem a scenáristou. (Měl koneckonců na co navázat, poněvadž jeho otec Brian Finch byl jedním ze spoluscénaristů Coronation Street, britského televizního kultu ze šedesátých let.)

Na svém autorském kontě má dnes Paul Finch několik epizod slavného slavného seriálu Poldové, podílel se i na kultovním sci-fi fenoménu Doctor Who.
Největší slávu si však vydobyl svými thrillery, zejména sérií s ústřední postavou Marka Heckenburga, jejímž prvním dílem, nazvaném pragmaticky Stalkeři, představujeme Paula Finche také českému čtenáři.


Čtenářské recenze

Jak se vám tato kniha líbila? Zajímá to nejen nás, ale také celou řadu dalších čtenářů. Budeme tedy moc rádi, když se s námi podělíte o své názory a dojmy.

Pro odeslání recenze musíte být přihlášení.

Tempo příběhu je opravdu dechberoucí

12. 09. 2017  |  Recenzoval: Hanka the bookworm

Tradiční svátky lidé slaví různým způsobem… Třeba zazdí zaživa do komína člověka převlečeného za Santu Clause nebo přišpendlí šípem k sedadlu auta dva milence. Marku Heckenburgovi brzy dochází, že má co do činění se sériovým vrahem, který se neštítí ničeho. On a jeho tým budou muset vynaložit veškeré úsilí na dopadení zvráceného maniaka, předtím, než kalendář nemilosrdně oznámí další významné datum.

Finch si tentokráte zvolil za ústřední motiv hanobení tradičních svátků, které se prolíná celou knihou. Kromě řady velmi drastických scén, na které bych slabší povahy předem ráda upozornila, se tedy dozvídáme i něco ze zákulisí oslav těchto dní a kromě toho nám autor nabízí detailní náhled do zákulisí právě probíhajícího vyšetřování. Možná někteří z Vás nevědí, že Paul Finch je bývalým policistou a na jeho rukopise je to velmi znát. Detailně zná prostředí, o kterém píše a nenásilně nás provede celou mašinerií stojící za rozluštěním případu od práce vyšetřovatelů, přes byrokracii nekompromisně patřící k celému procesu, až po práci tiskové mluvčí, která sama kolikrát neví, co říká.

Oproti Stalkerům bych vyzvedla zejména práci, která byla odvedená na postavách. Zdá se mi, že daleko více ožívají a jejich osudy mi rozhodně nebyly lhostejné. V tomto díle jsme měli možnost detailněji prozkoumat jejich psychologii a zároveň také vztahy, které mezi sebou mají. Autor dobře ovládá umění popisu a tak je každý jednotlivý charakter dobře rozpoznatelný a zároveň stále živý. V dalších dílech jsem zvědavá zejména na vztah Hecka a Gemmy, který se ubírá velmi zajímavým směrem. Doufám, že si s tím Finch vyhraje, aniž by sklouzl k nesmyslným klišé.

Skutečnost, že je autor bývalý polda nevede jen k tomu, že má perfektně zmapované prostředí, o kterém píše, ale také k tomu, že umí jedinečně a velmi věrně popsat akční scény a honičky. To je něco, co jsem vyzdvihovala již v minulé recenzi, ale neodpustím si to nezmínit i tady. Já obecně preferuji spíše psychologické thrillery, nicméně právě série s Markem Heckenburgem mě utvrzuje v tom, že je-li detektivka kvalitně a akčně napsaná, dokáži si i v ní vychutnat každé slovo. Tempo příběhu je opravdu dechberoucí a po dočtení jsem znovu měla pocit, jako bych spíše dokoukala film, než dočetla knihu. Tady opravdu nečekejte hluchá místa nebo nudné pasáže!

Znesvětitel je celkově velmi kvalitním pokračováním zajímavé a akční série, která by neměla uniknout žádnému milovníkovi svižných příběhů. Nebojíte-li se drastičtějších scén a zajímá-li Vás (kromě netradičních oslav tradičních svátků) také otázka slepé víry, pak je to ta pravá kniha pro Vás. Myslím, že je třeba ještě zmínit, že knihy nemusíte číst popořadě a Znesvětitele si určitě vychutná i někdo, kdo nečetl Stalkery. Byť jsem i v tomto díle nalezla pár klišé prvků (zejména úplný závěr), kterých (stále doufám) se autor do budoucna vyvaruje, určitě knihu velmi doporučuji.

09. 07. 2017  |  Recenzoval: Marek Zákopčan

Kriminálne psychotrilery sú jedným z najčastejších žánrov, po ktorých pravidelne siaham, preto sa dosť čudujem, že mi unikla prvá časť série britského autora Paula Fincha. Našťastie ide o klasické procedurálky, a tak som pokojne mohol venovať pozornosť druhému dielu. Znesvětitel takisto ako predošlí Stalkeři predstavuje postavu Marka "Hecka" Heckenburga, člena oddelenia v rámci Scotland Yardu zameraného na pátranie po sériových vrahoch. Vydavateľstvo Domino opäť nenecháva nič na náhodu a atmosféru knihy výstižne dokladá aj jej obálkou. Svojou sugestívnosťou a očividným strachom navodzuje tú správnu náladu. Oceňujem aj označenie poradia knihy v sérii na prebale, je to prehľadné a časom sa budú všetky knihy vedľa seba pekne vynímať na poličke :-)

"Dotyčný se vymrštil na nohy. Kate tak prudkou reakci nečekala, a než se nadála, ocitla se pod špinavou dekou ona sama. Dopadla zády na zem. Zajíkla se leknutím a nemohla ani pořádně nabrat vzduch, protože kolem ní deku těsně omotal - jako by se ji pokoušel rychle a účinně zabalit. Ucítila tlak v pase; obtočil jí kolem něj provaz nebo řemen a přišpendlil jí paže k bokům. Pak ji bez námahy zvedl do náručí."

Mark Heckenburg sa rozhodne nemôže sťažovať na nedostatok práce. Len nedávno ukončil veľký prípad a už je tu na spadnutie ďalší. Heck sa na vlastnú päsť púšťa do sledovania dvoch podozrivých, ktorí majú podľa neho na rováši niekoľkonásobné vraždy na diaľnici. Po zbesilej naháňačke je síce prípad konečne uzavretý, ale jeho jednotka a polícia si na verejnosti poškodila dobré meno. Napraviť to môže novým náročným prípadom.. Ktosi na náboženské sviatky inscenuje svoje obete do bizarných podôb, čím si vyslúži prezývku Znesvetiteľ. Verejnosť je pobúrená a žije v strachu, oddelenie sériových zločinov pracuje s viacerými teóriami od kultu cez fanatikov až po narcistov túžiacich po šokovaní. Heck prichádza s možnosťou, že treba hľadať medzi vzdelanými profesormi či historikmi, prípadne že ide o činy skupiny osôb, nie jednotlivca. Jeho nadriadení sú skeptickí, najmä keď sa dostanú na celkom odlišnú stopu. Heck však verí svojej intuícii, no čoskoro sú v ohrození nielen cudzí ľudia, ale aj tí z jeho blízkosti...

"Dívka, kterou Boyd odkopl, ještě před nárazem do Hecka omdlela. Musel ji zachytit a opatrně položit na zem. Zvedl od ní pohled právě včas, aby zahlédl, jak Boyd roztáčí na popruhu automat na lístky a hází ho po něm. Byl to těžký kovový předmět a zasáhl ho hodně tvrdě; sice stačil trochu uhnout, takže mu jen škrtl o spánek, ale i tak ho to poslalo do kolen. Ze spánku mu po tváři stékala horká krev. Když zase vzhlédl, uviděl, jak Boyd mizí spojovacími dveřmi na konci vagónu. Celý otřesený za ním vyrazil, jen cestou ještě rychle zkontroloval průvodčího zhrouceného na sedadle."

Ako som spomenul v úvode, Znesvětitel je klasickým procedurálnym psychotrilerom s tímom vyšetrovateľov a páchateľmi, po ktorých pátrajú. V tomto smere je už pomerne náročné priniesť niečo nové a originálne, a tak sa autori predháňajú aspoň v tom, aby boli zločiny čo možno najkrvavejšie a najbizarnejšie. Paul Finch síce prináša nevšedné vraždy, ale jadrom jeho knihy je hlavná postava Marka Heckenburga. Autor sám priznáva, že sa pri jeho vytvorení inšpiroval povahovými vlastnosťami jeho vlastného otca, a preto nečudo, že vám Heck rýchlo prirastie k srdcu. Vyznačuje sa silným citom pre spravodlivosť, no zároveň je to človek, s ktorým by ste si radi zašli na pohárik a porozprávali by ste sa s ním o čomkoľvek. Súčasťou deja sú, samozrejme, aj ženské postavy, Heckove kolegyne, konkrétne jeho nadriadená Gemma a nová tlačová hovorkyňa Claire. Tá podlieha miernemu klišé - nová posila, zbližovanie s hrdinom, ohrozenie života - ale pre zamotanie vzťahov medzi postavami je to potrebné. Každopádne to vyzerá tak, že Paul Finch a jeho partia sa ešte stanú na nejaký čas mojimi spoločníkmi pri dlhých večeroch, a verím, že aj vašimi.

Kam až sahá šílenství jednoho... a kam jsou za ním ochotni jít druzí?

04. 07. 2017  |  Recenzoval: Alena Lochmannová pro vaseliteratura.cz

Málokdy se mi stane, že knihu přečtu jedním dechem, takzvaně na jeden zátah. Paul Finch je ovšem tak mistrným vypravěčem, že mě svou knihou Znesvětitel doslova uchvátil, šokoval i donutil přemýšlet. Znesvětitel, který je čistokrevnou detektivkou, tak v mých očích překonal i Stalkery.

Když v čase Vánoc nacházejí policisté v komíně zazděného mrtvého muže v kostýmu Santa Clause, zdá se to jen jako špatný vtip. Když je ale o Valentýnu zavražděna mladá milenecká dvojice, která je nalezena se šípem v tělech, zdá se, že se někdo rozhodl slavit svátky opravdu zvráceným způsobem. Případ dostává na stůl policejní tým, jehož členem je detektiv Mark Heckenburg. A jak se zdá, vrah není jen jeden a ve svém ohavném záměru nehodlá přestat, co více, brutalitu svých činů stále stupňuje. Vrah je označován jako Znesvětitel, ale je jím doopravdy? Co stojí za zrůdnými činy a kdo je v čele velmi dobře organizované skupinky, která díky preciznímu plánování, prozřetelnosti i chladné logice stále policistům uniká?

Ať už se vám dostane do rukou jakákoli detektivka, hlavní hrdina bývá něčím výjimečný. Buď příliš pije, nebo je příliš velký narcista... příkladů bychom mohli uvést bezpočet. Mark Heckenburg takový ale není. Vlastně je úplně obyčejný a snad jen kapku „svůj", jako každý člověk. A tím je sympatický. Čtenář si ho nemůže neoblíbit, především pro jeho obyčejnost. O jeho životě se toho příliš nedozvídáme, ale přesto jako bychom ho opravdu dobře znali. Také ostatní členové jeho týmu jsou skvěle vykresleni a obdobně jako Heck, nejsou to žádní superhrdinové. Jsou zranitelní, smrtelní, chybují, podléhají stresu, tlakům okolím, hroutí se, ale stále bojují, stojí na správné straně zákona a pátrají po stopách, které by je dovedly ke strůjci série brutálních vražd. Snad do jisté míry zafungovala i kariéra autora u policejního sboru, neboť jeho zkušenosti jsou tou správnou oporou uvěřitelnosti postav i samotného příběhu.

Pravda, v případě samotných vražd je přece jen patrná snaha autora do jisté míry šokovat, což se mu daří. Jeho snaha padá na úrodnou půdu především tím, že dává prostor i obětem, dokud jsou ještě naživu. Není to běžné, aby autor nechal hovořit budoucí oběti, nechal čtenáře, aby je poznal, vžil se do jejich pocitů, nalákal čtenáře na myšlenku, že třeba tahle osoba smrti unikne... a pak ji bez milosti nechal popravit. Nicméně právě to je jedním z aspektů, kterými autor působí na emoce čtenáře, a pravdou je, že s emocemi si dokáže hrát velmi umně. Stejně tak dokáže vystupňovat děj do takové míry, že čtenář může mít tendenci bezděky nahlédnout o pár odstavců dál, jen aby náznakem zjistil, jak to bude pokračovat.

V knize jsem nenalezla jediné hluché místo, takové, které by bylo jen výplní a vatou v rámci pozvolného děje. Znesvětitel je naopak skutečnou detektivní jízdou od první stránky po stránku poslední. Oceňuji také v rozumné míře zachycenou tenzi mezi Heckem a Gemmou, s níž kdysi sdílel život i postel a která je nyní jeho nadřízená. Ačkoli „vztah" mezi nimi nedostává příliš prostoru pro hlavní linku děje, je příjemným dokreslením a předzvěstí toho, že neustále zaměstnaný detektiv má (nebo třeba jednou bude mít) také nějaký soukromý život.

Ten pravý lék pro Vaši thrillerově vyprahlou duši

26. 06. 2017  |  Recenzoval: Richard Spitzer - Centrum detektivky

Máte poslední dobou pocit, že čtete samé nudné detektivky a že už by to zase chtělo něco, co Vám nedovolí dát knihu z ruky? Máte dojem, že už nikdo neumí psát příběhy, které čtete bez dechu od začátku do konce? Tak nezoufejte, Znesvětitel je ten pravý lék pro Vaši thrillerově vyprahlou duši.

Policejní hlídku nasměruje anonymní upozornění do opuštěné továrny, kde prý „najdou něco zajímavého“. A opravdu, posléze tu policisté objeví v zazděném komínu mrtvého muže v kostýmu Santa Clause. Jak se brzy ukáže, byl zazděn zaživa.

Dvojice teenagerů zajede v noci na opuštěné místo, kde se miluje v autě. V tom oknem proletí šíp z luku a oba je na místě usmrtí.

Kate, pracovnice charitativního obchodu, zastaví při cestě z práce auto vedle jakéhosi bezdomovce. Ten však po ní nečekaně skočí, sváže ji a hodí do jejího auta, ve kterém ji unese. Později se Kate probere na dně jakési staré studny. Ale není tu sama…

Detektiv seržant Mark „Heck“ Heckenburg pracuje v Oddělení sériových vražd při Národním kriminálním útvaru, který spadá pod New Scotland Yard. Z různých policejních oddělení po celé zemi jim sem posílají případy k posouzení, zdali by nemohly mít společného pachatele. Tak se Heck dostane i k vyšetřování vraždy „zazděného Santa Clause“ a mladého páru v autě. Tým detektivů pod vedením ambiciózní Gemmy Piperové brzy zjistí, že oba zločiny nesou některé znaky jedné dřívější vraždy. Důležité však je, že se všechny odehrály během nějakého svátku (Vánoce, Valentýn atd.). Jde o nějakou morbidní oslavu tradičních svátků? Tahle hypotéza se detektivům potvrdí, když jsou o dalším populárním svátku povoláni k hrůznému nálezu, se kterým se nikdo z ostřílených detektivů dosud nesetkal. Policisté si pro pachatele najdou přezdívku Znesvětitel, která brzy pronikne i na veřejnost. Problém je v tom, že v každém měsíci je hned několik svátků…

Britskému autorovi Paulu Finchovi byl celoživotním zdrojem inspirace jeho otec Brian, který byl také spisovatel. Především ale pracoval celých čtyřicet let jako scénárista na všech možných seriálech, které byly populární od sedmdesátých let až po první dekádu nového tisíciletí. Paul snil o tom, že jednou bude také tak úspěšný. Mezitím ale nastoupil k manchesterské policii, poté pracoval nějaký čas jako novinář, než se mu částečně splnil jeho sen – začal pracovat jako scénárista na nekonečném krimi seriálu Poldové (The Bill). Paulův otec zemřel v roce 2007 a nedočkal se synova největšího úspěchu, když začal o šest let později vydávat vlastní romány.

Paul debutoval v roce 2013 thrillerem Stalkeři, kde poprvé přivedl na scénu svérázného a neústupného seržanta Heckenburga (podle doslovu v knize nese některé vlastnosti autorova otce). V jeho druhém česky vydaném příběhu stejnojmenné série se s tímto vyšetřovatelem z Manchesteru setkáváme právě v okamžiku, kdy během dramatické automobilové honičky zlikviduje dva nebezpečné vrahy, kteří unášeli, znásilňovali a zabíjeli mladé muže. Než bylo jasné, že jde o dvojici, do povědomí policistů i veřejnosti vstoupili jako „Maniak z dálnice M1“.

Heck by mohl být příkladem klasického „akčního hrdiny“, ale čtenářům je spíše vylíčen jako trochu zamlklý a v podstatě skromný chlapík trošku drsnějšího vzezření. Svými úspěchy se příliš nechlubí, dodává pouze, že je to jeho práce. Bere věci takové, jaké jsou, a na ledacos dokáže najít zdůvodnění. Dopadení pachatele je pro něj vším a za tímto účelem neváhá vyvolat chaos spojený s řadou poničených aut, ukrást policejní vůz nebo ranou pěstí srazit k zemi „natvrdlého“ uniformovaného policistu. I když si vysílačkou vždy vyžádá posily, rozhodně nečeká na místě a vrhá se do akce. O jeho soukromí nevíme téměř nic (Stalkery jsem bohužel nečetl), snad jen to, že kdysi byli s Gemmou milenci.

Finchův román však vyniká především scénami, které jsou místy patřičně ponuré nebo morbidní. Ještě než stačíme pořádně otočit první stránku knihy, už nám autor na zahřátí podstrčí mrazivou a lehce hororovou scénu ve staré továrně. Leckdo by poté nechal čtenářům čas na zažití v podobě nějaké odlehčující kapitoly, aby umožnil malinko vytrávit před další akcí, ale Finch ne. Hned vzápětí servíruje další chod v podobě napínavé sledovačky ozdobené pořádnou třešní na dortu – zběsilou honičkou v ulicích. Útlum? Ani náhodou. Večeře o řadě děsivých chodů bude pokračovat ještě dlouho, a tak hned máme na stole specialitu v podobě kapitoly, která sice začíná téměř jako nějaká „Harlekýnka“ o lásce ze střední školy, ale jen do té doby, než se dvojice sexu chtivých teenagerů ocitne na jednom velice podivném a strašidelném místě…

Když tedy víme, že se pachatel zaměřil na svátky, může naše představivost (čím morbidnější, tím lépe) pracovat na plné obrátky. Podobné představy se honí i v hlavách vyšetřovatelů, protože si s hrůzou uvědomují, kolik svátků v roce existuje, včetně těch, na které se už pozapomnělo, protože nejsou tak oblíbené jako Vánoce nebo Velikonoce. A co je podstatné, jejich původní podoba, většinou spojená s náboženstvím, bývá dost krutá. K násilným scénám v této knize autor říká: „Stejně jako předtím jsem vycházel ze snahy vytvořit co nejnapínavější příběh, a pokud to ještě jde, snažil jsem se zvednout sázku vyplývající z propracovaných ohavností. Za to se nebudu omlouvat. V tomhle temném světě se nikdo nebude cítit v pohodě. To je vše, co k tomu mohu říci.“

Kromě toho nás ale Paul Finch občas „vodí za nos“. Nadhazuje další zápletky, ze kterých se může, ale nemusí něco vyvinout. Poté, co mu v jednom takovém případě spolu s vyšetřovateli „sedneme na lep“, je kniha ještě o něco zajímavější, protože pak už netušíme, zdali příchod nových postav na scénu znamená další brutální a pečlivě naaranžovanou vraždu, nebo zdali je to jen odvedení pozornosti poté, co si se čtenářem pohraje jeho vlastní fantazie, co by se mohlo stát.

Autor nás sice děsí řadou ponurých zápletek, ale nezapomíná ani na akční scény, kterých tu také není málo – kromě zmíněné honičky se dočkáme sledování v opuštěných vagónech odstavného nádraží, pronásledování jiného podezřelého včetně obligátního přelézání plotů. Samozřejmě i finále je patřičně velkolepé a napínavé téměř do poslední stránky. Tohle všechno si říká o zfilmování a nedivil bych se, kdyby po téhle knize některý režisér sáhl. Scénář by si jistě Paul Finch napsal sám.

V originále už vyšly další tři romány s Markem Heckenburgem a jejich tituly jsou rozhodně zajímavé a „slibné“ – The Killing Club (Klub zabíjení), Dead Man Walking (Chůze mrtvého muže) a Hunted (Lovená/ý). Doufejme tedy jen, že se brzy se sympatickým Heckem znovu setkáme v dalším česky vydaném thrilleru, který bude stejně dobrý a bude mít stejně silný tah na branku jako Znesvětitel. Protože to je skutečně thriller s velkým „T“. Každá scéna je různým způsobem napínavá i děsivá, ale přesto nejde o žádný slepenec, autor se neopakuje a dokazuje, jakou má morbidní fantazii. Je dobře, že trio spisovatelek syrových příběhů ve složení Karin Slaughter, Mo Hayder a S. J. Bolton bude obohaceno o mužského kolegu.

Svižné a drsné čtení, u něhož se rozhodně nebudete nudit

24. 06. 2017  |  Recenzoval: Šárka Fofoňková

Starší muž v oblečku Santa Clause zaživa zazděný v komíně, milenecká dvojice v autě prostřelená šípem přesně na Valentýna, tři oběti ukřižované poblíž dálnice na Velký pátek... Zní to šíleně? Buďte v klidu, není to všechno. Detektiv Heckenburg právě dořešil jeden složitý případ a už je postaven před další, který je navíc naprosto šílený. Proč vrah zabíjí vždy ve svátek? Má to být nějaký rituál, oslava či znesvěcení tradic? Surový šílenec si vyslouží přezdívku Znesvětitel. Brzy je policii jasné, že nemůže vraždit jedna osoba. Celý tým pod vedením superintendantky Gemmy Piperové se pouští do tvrdé práce. Každý další svátek totiž znamená nové oběti.

Nečetla jsem první knihu série s názvem Stalkeři, tudíž jsem vůbec nevěděla, do čeho jdu, do jaké hry s autorem vstupuji. A že je Paul Finch skvělý hráč, to si pište. Rozhodně si nebere žádné servítky a mrtvoly nám sází jednu za druhou. Některé pasáže popisující vraždy jsou hodně drsné. Připravte se na to. Přestože má kniha přes čtyři stovky stran, autor si dokáže udržet svižné tempo a čtenář nemusí mít strach, že by se nudil. Dokonce se panu Finchovi povedlo ve mně vzbudit pocity strachu. Jo, při čtení jsem se chvílemi vážně bála a poslouchala, co se kde v domě šustne. A to už se mi dlouho nestalo. Za sebe tedy tohoto autora určitě doporučuji a tím i tedy knihu Znesvětitel. Sama se ještě někdy podívám po Stalkerech, byť je to předchozí díl série. Detektiv Mark Heckenburg mě jako člověk baví, je mi sympatický, zkrátka jsme si sedli jak s autorem Paulem Finchem, tak s jeho hlavní postavou.

V knize mě zaujala jedna podstatná věc a sice to, že se dozvídáme i něco málo ze života budoucích obětí sériového vraha. Autor nás s nimi vcelku dostatečně seznámí, přestože se s nimi dál v příběhu již v reálném životě setkávat nebudeme. Leda by někdo útok šílence přežil. Šance jsou však velmi nepatrné.


Atraktivní román, který se doslova čte sám

22. 05. 2017  |  Recenzoval: BoboKing

Přiznejme si, obal prodává. Jestli toto přijmeme, pak kniha „Znesvětitel“ už jen pro tento důvod musí být hitem. Když k tomu připočteme i atraktivní obsah, který se doslova čte sám, pak tento britský detektivní thriller je kandidátem na bestseller českých čtenářů.


„Znesvětitel“ (orig. Sacrifice, 2013) je dalším případem detektiv seržanta Marka Heckenburga, kterého můžeme znát z knihy „Stalkeři“, jež u nás vyšla v loňském roce. Patří do elitního oddělení pro vyšetřování sériových vražd při Národním kriminálním útvaru. Prostě policejní elita, která se zabývá pouze těmi nejzávažnějšími zločiny. A že tento případ do tohoto rámce zapadá, je jasné od první prvního zločinu. Na vánoce najdou policisté v bývalé továrně na zdi ceduli s nápisem „hou, hou, hou“. Vše vypadá jako nemístný žert, dokud si ale nevšimnou, že ta zeď tu vlastně ta úplně nepatří. A když ji zboří, najdou v bývalém krbu mrtvolu muže v santaklausovském převleku zazděného zaživa. Na sv. Valentýna je zase v noci na upuštěném parkovišti zavražděn v choulostivé pozici milenecký pár šípem, jež určitě ale nevystřelil Amor. A nikde žádné stopy, žádné důkazy, prostě nic. Nic, co by oběti spojovalo, nic čeho by se policie mohla chytit. Jen ta podivnost spojující vraždy se svátky. A tak zatímco občané se těší na volno spojené se svátky, Heckenburg, neboli Heck, a jeho vyšetřovací tým se děsí toho, na který svátek vrah, či spíše vrazi, zaútočí, aby tento symbol pohody znesvětili. Z toho důvodu je brzy médii vrah nazýván Znesvětitel. A že to myslí se znesvěcováním vážně, dokazují jeho velikonoční vraždy. Hrůzné, krvavé, že i ostřílení policisté „vyklopili“ své snídaně do nejbližšího křoví.


Paul Finch je britský novinář a scenárista, který se podílel na mnoha TV projektech. Jenže dřív, než se dostal do světa šoubyznysu, býval policistou. A to na jeho knižní tvorbě jde jasně vidět, v kladném slova smyslu. Heck a jeho kolegové v příběhu sice vystupují jako policejní elita, ti nejlepší z nejlepších, přesto Finch je nevyobrazuje jako „nadlidi“, ale policisty, kteří musí mít i dost štěstí, aby případ vyšetřili, kteří i přes všechno elitářství jsou jen jedním z koleček v přebujelé byrokracii, kteří prohrávají válku s nenasytnými a arogantními lidmi z médií atd. Stylem se kniha tím dost liší od amerických krimi seriálů typu „Kriminálka Miami“ atd. Moderní technologie, DNA, či jiné zázraky soudobé vědy, zde nehrají prim. Ten je stále na lidech, na jejich úsudcích a schopnostech. A na tak trochu přehlížené policejní rutině nekonečného sledování, procházení starých případů, databází zločinců atd. To vše P. Finch dokázal čtenářům předložit v brilantní podobě. Osobně mám rád, když autor nevytváří černobílé postavy, nedělí všechny na jen zlé a hodné. A příznivci napětí, či tzv. pocitu husí kůže, určitě ocení i jeho chladnou popisnost vražd. Poutavě popsanou, přesto bez emočních „výkřiků“, prostě tak, jak na to musí nahlížet policista, bohužel jen další případ, byť sebehrůznější.


Knihu vydalo nakl. Domino na jaře 2017 v překladu Zuzany Pernicové.

Kniha, která vás nenechá v klidu vydechnout

21. 05. 2017  |  Recenzoval: schefik

Vánoce jsou obecně pokládány za svátky klidu a míru. Každý je však slaví jinak, jedni v rodinném kruhu, jedni na dovolené v Karibiku a nebo třeba také cynicky morbidní vraždou. Mark Heckenburg a celý tým vyšetřovatelů tak bude mít plné ruce práce, protože Znesvětitel, hlavní hrdina nového thrilleru Paula Finche, ještě zdaleka neřekl poslední slovo…

Nakladatelství Domino má nepochybně vynikající čuch na jedinečné autory thrillerů, při jejichž čtení tuhne krev v žilách. Ostatně můžeme zmínit taková jména jako Jeffery Deaver, Michael Connelly, či Lisa Jackson. Do této společnosti loni zamířil i Paul Finch se svým úvodním dílem série o detektivu Marku Heckenbergovi. Stalkeři si u čtenářů nevedli vůbec špatně a tak není divu, že v případě Znesvětitele stoupala očekávání. Dokáže je však tento britský spisovatel, scénárista a novinář naplnit i napodruhé?

Tradiční svátky by měly být nedotknutelné. Paul Finch se však rozhodl, že právě ony budou hrát v jeho novém románu prim. Začalo to o Vánocích, kdy policisté objeví mrtvého muže v kostýmu Santa Clause zazděného v komíně. Proč musel muž zemřít a jaký význam má jeho kostým. To je jen pár otázek, které si pokládá Mark Heckenburg spolu s dalšími vyšetřovateli.

Než však dokáží vyřešit tuto vraždu, nadešel čas svátku svatého Valentýna a spolu s ním se objevují další mrtví. Tentokrát je to dvojice mladých milenců, kteří mají srdce probodnuté šípem. Začíná být evidentní, že vraždy spolu nějak souvisí a v Anglii začal řádit nový pomatený vrah. Ten využívá tradičních svátků k šíření svého zvráceného poselství. Kolik však ještě musí zemřít lidí, než Heckenburg Znesvětitele zastaví?

Jak je již u nakladatelství Domino zvykem, do rukou se nám dostává další akční pecka, která vás nenechá ani na chvíli vydechnout. Paul Finch již od samého začátku rozehrává neuvěřitelný kolotoč událostí, který se zastaví až v samotném závěru. Vražda střídá vraždu a napětí se neustále stupňuje. Díky tomuto strhujícímu tempu, se čte kniha prakticky sama. 450 stran vám tak opravdu nevydrží na moc dlouhou.

Aby však autor udržel toto zběsilé tempo až dokonce, dopomáhá si samozřejmě notnou dávkou mrtvých. Znesvětitel si tak postupně na své konto připisuje pěkných pár zářezů. Otrlé čtenáře detektivek, thrillerů a nord krimi, tento fakt asi nijak nezaskočí. Přesto se nedá ubránit dojmu, že se autor snaží místy šokovat za každou cenu. To je však již na každém čtenáři, jak ke knize přistoupí. S lehkým odstupem lze s klidným svědomím říci, že v Znesvětitelovi vše funguje více méně tak, jak má. Příběh je dobře vystavený a ani moc nelogičností a podezřelých náhod zde nenajdeme.

Celkový dojem samozřejmě utvářejí i samotné postavy. Ani zde Paul Finch neusnul na vavřínech. Kromě samotného vyšetřování tak můžeme sledovat nelehké vztahy mezi vyšetřovateli. Autor tak ukazuje, že jeho hrdinové jsou lidé z masa a kostí, mají své city a v neposlední řadě také svůj život. Heck sice může působit trochu jako Superman křížený s Mirkem Dušínem, pokud se však na něj zaměříme blíže objevíme normálního chlapa, kterému záleží především na svých kolezích a v neposlední řadě také na troše toho lidského tepla…

Znesvětitel samozřejmě není úplně bez chyby, nejedná se však o nic, co by výraznějším způsobem narušovalo celkový dojem z knihy. Snad kromě nezdolného vyšetřovatele Hecka, který nemusí sednout úplně všem. Na druhé straně právě jeho postava je poznávacím znamením této série a troufnu si tvrdit, že si získá dlouhý zástup fanoušků, stejně jako Lincoln Rhyme, Harry Bosh, či Harry Hole.

Pro fanoušky thrillerů a akcí nabitých detektivek je Znesvětitel trefou do černého. Po Stalkerech tak Paul Finch posouvá nastavenou laťku ještě o kousek výše. Pokud se mu podaří udržet nastavenou kvalitu i v dalších dílech série, máme se skutečně na co těšit. Nezbývá tedy než vyhlížet další díl a poděkovat Dominu, že na náš trh přivedlo dalšího skvělého autora napínavých thrillerů.

Kniha nabízí víc než jen impozantní gradaci od začátku až do konce

16. 05. 2017  |  Recenzoval: Kateřina Chybová

Policie nikdy nespí a ani vánoční ráno není výjimkou. Celé město v tom období vždy tak zvláštně ztichne, ale i tehdy dostávají hlídky podivná anonymní hlášení, která je třeba prověřit, ať už se zdají jakkoli banální. Dvojice policistů na základě telefonátu proniká do staré přádelny lnu, kde v zaprášených a zchátralých troskách nalézají podezřele zachovalou zeď a v ní zaživa pohřbeného muže v kostýmu Santa Clause. Případ přebírá Mark Heckenburg a oddělení sériových zločinů tehdy, když je na svátek svatého Valentýna na opuštěném odpočívadle u dálnice nalezena milenecká dvojce se srdci prostřelenými šípem a začíná být jasné, že pachatel podivně rituálních vražd je někdo, kdo si vzal na paškál kalendář a jeho početné svátky. Jaké další datum mají policisté očekávat s obavami a jaký brutální akt si další slavnostní den nevyhnutelně vyžádá? Kolik lidí ještě bude muset zemřít, než bude neznámý vrah přezdívaný Znesvětitel dopaden?

Mark „Heck" Heckenburg je v první řadě zásadový polda a senzační detektiv s takřka neomylnou intuicí a s odvahou i odhodláním na rozdávání a až pak normální chlap toužící po troše toho obyčejného života. Jeho sešit plný tváří, za jejichž svobodu a spravedlnost stojí za to bojovat ho každý den motivuje vstát z postele a vrhat se do nikdy nekončícího boje se zločinem. Tentokrát je to však trochu moc i na něj. Brutalita a bezcitnost vražd Znesvětitele by obrátila žaludek leckomu. Například Claire, nová tisková mluvčí Heckova oddělení jejíž první vyšetřování těžko mohlo být šílenější, má sotva co dělat, aby se vůbec udržela na nohou, při všem tom nátlaku veřejnosti, médií a po pohledu na nic nepřikrášlující fotografie z míst činu, které jsou nyní jako trvale vypáleny do její sítnice.

Znesvětitel je druhým dílem série o Marku Heckenburgovi, který vzešel z pera Paula Finche, bývalého policisty a nyní úspěšného spisovatele. To, že se Finch držel, jak se říká svého kopyta, jeho knihám rozhodně prospívá a suverénní sympaťák seržant detektiv Heck pod jeho rukama ožívá nejen lidsky, ale i profesně. V důvtipu a ochotě riskovat si Heck nezadá se superhrdiny a jeho smysl pro dramatickou cestu ke spravedlnosti ho někdy řadí až na úroveň bláhových šílenců, co si myslí, že sami spasí svět, ale to nikterak neumenšuje náklonnost, kterou si k němu čtenář vytvoří. Jeho poněkud drsná mluva i nátura zajímavě kontrastují s neustálými potyčkami, kde i když jde o boj na život a na smrt, Heck poměrně pacifisticky rozdává maximálně rány pěstí či omračující kopance. Praktická absence střelných zbraní ze strany policie je zvláštní, ale osvěžující a autor se tak elegantně vyhýbá následkům bezhlavých přestřelek a jakéhosi příliš amerického a jednoduchého řešení situace.

Znesvětitel je jednoduše strhující, natřískaný akcí, vraždami, parádně narušenými psychopaty, ze kterých se tají dech, i nekonečných honiček, kde je nedostižný pachatel vždy tak nějak o krok napřed. Heck je sólista, ale to neznamená, že by mu na druhých nezáleželo. I jeho vlastní osobní život je plný záhad a nedořešených problémů. Na ty však většinou ve víru událostí nezbývá čas ani energie.

Kniha nabízí víc než jen impozantní gradaci od začátku do konce. Disponuje také neuvěřitelně šíleným pachatelem, perfektně propracovaným sledem událostí i reálnými okolnostmi, které ke vší té krvi a tragickým úmrtím vedly. Autor se při vyprávění sice zaměřuje zejména na Heckův pohled na věc, ale nezanedbává ani ostatní protagonisty. Statečně navazuje na předchozí díl, ale k propojení se Stalkery mu stačí okrajové zmínky, tudíž není bezpodmínečně nutné číst knihy v pořadí, ve kterém jsou zamýšleny. Zážitek zůstane víceméně zachován, ať už si jako první Finchův příběh zvolíte kterýkoli.

Znesvětitel je zkrátka trefou do černého a žádný fanoušek krimi neudělá chybu, pokud se rozhodne po téhle propracované sérii sáhnout. Štědrá nálož stránek utíká ani nevíte jak a po zaklapnutí poslední kapitoly budete zásluhou lehkého nastínění dalšího možného vývoje situace prahnout po dalším díle. Autor se od Stalkerů neuvěřitelně posunul a potenciál ukrytý v Heckovi i jeho příbězích je takřka hmatatelný. Neboje se bát a přečtěte si to. Je to nutnost pro každého milovníka detektivek.

 

Recenzi na knihu Znesvětitel napsala Kateřina Chybová pro Československou bibliografickou databázi, viz https://www.cbdb.cz/recenze-563-vymitani-certa-dablem

Velký palec nahoru!

28. 04. 2017  |  Recenzoval: .Jana Hlavičková

Vsadím se, že k svátku všech zamilovaných, tedy na Valentýna, dostáváte sladké, romantické dárečky. A klidně se vsadím, že k Vánocům ponožky, šály, šperky. A není to už trochu otřepané? Nenudíte se malinko?
Co kdyby jste dostali třeba... třeba takovou mrtvolu, ve stylovém převleku, zaživa zazděnou v komíně? Nepřijde vám to originální?
Každopádně, zapomeňte na staromódně strávené svátky. Zrůdný psychopat se nám snaží cosi sdělit a donutí nás ho poslouchat velmi bedlivě.
Musím uznat, že v letošním roce jsem zatím měla šťastnou ruku při volbě kvalitního čtení. Ani u Znesvětitele tomu nebylo jinak. Na to,aby mě zamrazilo, mi stačila už obálka knihy, kterou je nutné vyzdvihnout. Vyděšené oči se na mě dívaly s takovou intenzitou, až mě děsily. Nuže, pojďme se podívat, s čím a kým se v příběhu potkáme.
Hlavní postavou je detektiv Mark Heckenburg, zvaný Heck. Sympaťák, který leckdy rychleji mluví než myslí a někdy si o sobě myslí, že je prostě neodolatelný. Ale rozhodně ví, co dělá. Má brilantní mozek, nastavený na chytání zločinců a rozplétání složitých případů. Není se tedy co divit, že jeho nadřízená má s ním za sebou krátký románek a v náznacích lze vyčíst, že mu stále odolává s větším sebezapřením.
Ale k samotnému ději. Shrnu vám to, prozradit moc nelze. Metropolí Západního Yorkshiru, v den, kdy na stolech trůní pečení krocani a schází se rodiny, otřese zločin tak hrůzný a nechutný, že ani otrlí policisté na takovou podívanou nejsou připraveni. Mrtvola, naaranžovaná jako Santa Claus a zazděná v komíně, ovšem žádné dárky s sebou nenese. A to je teprve začátek. Dá se tušit, že mrtvoly budou přibývat a pachatel se nezastaví před ničím, je drzý a jaksepatří zvrácený. Na Valentýna si zastřílet z kuše? Není problém, máte to mít.
Policejní oddělení je na nohou, žádné stopy, žádná svědectví, jen hromadící se mrtvoly. Děsivě naaranžované, děsivě zavražděné.
Ani Heck si pořádně neví rady. Tuší, že tento případ jednoduchý nebude, ani pro novou tiskovou mluvčí, pro kterou není lehké dívat se na fotografie z místa činu. Křehotinka, kterou pohled na krev docela rozhodí. Ale dokonale zapadne do týmu a neujde pohledům nejednoho člena policejního sboru. Teď určitě čekáte, že naznačím nějakou love story. Ale no tak, opravdu by se vám to hodilo k tak krásně zvráceným mordům? Nebo, že by přece jen...? Ale kdepak, sami si přečtěte.
Tak tedy já jsem si čtení užila na plné pecky. Docela lituji, že jsem si nejdřív nepřečetla první Finchovu knihu Stalkeři, protože bych mohla srovnávat. Ale nevadí, myslím, že to velmi rychle doženu. Protože Znesvětitel dokonale uspokojil mé zvrácené podvědomí, které lační po příběhu, kdy bych se snad mohla i trochu bát. A dostala jsem ho, ve všech směrech. Autor Paul Finch místy zachází do těch nejniternějších detailů a má představivost si přišla na své. Žádné výmluvy, okliky, na vše jde zpříma a bez vytáček. Možná je to způsobeno tím, že je to bývalý policista a jako takový snad u některého zločinu byl přímým účastníkem vyšetřování. Ráda v to budu věřit.
Popisy jednotlivých vražd, to, co jí předcházelo, je tak sugestivní, že vás doslova pohltí.
Ale není to jen bohapustá snůška mrtvol a krve. Uspokojíte i své další já a tím je společenskost. Prostě a jednoduše se dostanete na kobylku i jednotlivým postavám v knize. Samozřejmě velký prostor dostává již zmiňovaný Heck, ale na své si přijdou i ti ostatní, běžní okrskáři, kteří v příběhu mají své místo.
Takže dámy a pánové, za mě dost dobrý. Nečekejte krimi, u kterého usnete a knížka vám spadne na nos. To by jste byli vedle. Do lampičky u postele si dejte silnější žárovku, aby nevrhala příliš stínů, nemusely by vás nechat klidnými. A prostě si Znesvětitele přečtěte. S čistým svědomím můžu říct, že nudou zívat rozhodně nebudete, naopak. Usnout vás nenechá, tak jako nenechal mě. A dávám velký palec nahoru.

Finch: autor, který umí vyvolat skutečný strach

27. 04. 2017  |  Recenzoval: Kristýna, The Book Talk Blog

Jak láká nakladatelství Domino: "Všelijaké svátky se dají slavit všelijak." Někdo si doma v komíně zazdí Santu nebo na Valentýna vytáhne luk a šíp... Mark Heckenburg a celý tým vyšetřovatelů vražd stojí před opravdu zrůdným případem. Motivem jsou známé svátky, způsob provedení vraždy je proto vždy jiný, stejně jako jednotlivé oběti. Příležitostí je v kalendáři nepřeberné množství a vodítka prakticky žádná. Mají policisté vůbec šanci vraha dopadnout?
Ano, prosím, přesně tohle chci číst celý život. Příběh, který se rozjíždí hned na prvních stránkách knihy, který neztrácí na tempu, který Vás vtáhne a ohromí a Vy jste najednou na jeho konci a chcete jediné: ještě pár stránek.
Pokud vezmeme příběh jako celek, bavil mě opravdu hodně a jeho zpracování mě zaujalo. Po dlouhé době pro mě Znesvětitel představoval něco svěžího, vývoj věcí jsem nedokázala dopředu odhadnout a vyústění pro mě tedy bylo překvapením. Rozuzlení autor neodhaluje na úplném konci (rozumějte na posledních deseti stranách), ale trochu s předstihem, aby měl prostor pro velké finále. Není to vůbec na škodu, ba naopak - poskytuje to skvělý prostor pro dokreslení pachatelova charakteru.
Budeme-li se bavit o způsobu, jakým Finch příběh vystavěl, bylo to pro mě něco geniálního a sedlo mi to přímo báječně. Jednak zde najdete množství scén, které jsou mrazivé, naprosto děsivé a opravdu ve Vás vyvolají nepříjemnou úzkost. (Popis scény na parkovišti? Nemám slov. Až si to přečtete, pochopíte.) Takovéhle momenty bych si přála mít v každém thrilleru. Nestačí mi prostoduché "Měla neodbytný dojem, že ji někdo sleduje." Chci tam být taky, chci se bát, potřebuju, aby se mi i při "pouhém" čtení rozbušilo srdce. Finchovi se povedlo rozhodit mě takovýmto způsobem hned několikrát. Zní to možná trochu zvláštně, ale jsem z toho prostě a jednoduše unesená.
Autor se samozřejmě nevyvaroval ani nějakých akčních scén, pro Stalkery tak typických. V této knize jsou však v dramaticky menším množství a příběhu to jednoznačně prospívá. Do děje jsou zasazeny v adekvátním množství a velmi vhodným způsobem. Děj rozvíjejí, přispívají k jeho unikátní dynamice a ke gradaci příběhu. Proto jsem je tentokrát jen a pouze uvítala.

Postavy jsem u Stalkerů příliš nevyzdvihovala. Mark na mě působil jako typický alfa muž, který se umí dobře poprat, ale s tím přemýšlením už to tak slavné není. Nikdo jiný pak už mnoho prostoru nedostal. U Znesvětitele je vše úplně jinak.
Mark se zde projevuje jako poměrně kultivovaný mladý muž se smyslem pro detail. Rozený policajt, který věnuje pozornost detailům a jen máloco si nechá proklouznout mezi prsty. Je stále trochu zbrklý a unáhlený, ale již mnohem sympatičtějším způsobem, takovým tím správňáckým. Prakticky za všechna jeho rozhodnutí bych se byla schopná postavit, což je samozřejmě velmi příjemné a celkový dojem z knihy je lepší, protože je to uvěřitelnější.
Bavila mě také autorova práce s ostatními členy vyšetřovacího týmu, kteří díky majestátnosti případu dostali v této knize mnohem větší prostor (snad tomu tak bylo i díky tomu, že Mark nejednal drtivou část děje výhradně na vlastní pěst). Čtenáři jednotlivé postavy poznávají mnohem lépe než v prvním díle a věřím, že nejedna z nich jim přilne k srdci.
Perfektním prvkem byla také nová postava tiskové mluvčí, jejíž vývoj zvládl Finch zpracovat opravdu bravurně a nebyla jen tak do počtu.
Celkově musím práci s postavami v tomto dílu série hodnotit na jedničku. Je zde - podle mě - vidět skvělý posun a moc se těším, co si autor připravil do dalších dílů.

Jak je asi jasné již ze zhodnocení příběhu, tentokrát mě Finch svým vypravěčstvím vážně potěšil. Kniha se čte jedna radost a je z ní cítit autorovo nakažlivé nadšení pro věc. Navíc mi přijde, že se spisovatelsky oproti prvnímu dílu dost značně posunul, celé je to takové promyšlenější, propracovanější, ucelenější, méně prvoplánové.
Kromě autorova neuvěřitelného smyslu pro popis dramatických akčních scén, který jsem chválila už v případě Stalkerů, mě v této knize bavila také jeho schopnost vyčarovat na stránkách knihy přízračnou atmosféru plnou strachu a úzkosti. V některých fázích jsem byla schopná leknout se i našeho kocoura :)
Vyzdvihla bych také gradaci příběhu. Nemohlo být jednoduché se s tím poprat, protože drama provází děj už od první stránky. Přesto však autor jednotlivé události podává v pravý čas a tím pravým způsobem.
Nicméně, Finch to asi neumí bez závěrečných klišé - a neubránil se jim ani v případě Znesvětitele. Překvapuje mě to o to více, že autor je původním povoláním právě policista. Na druhé straně rozumím tomu, že je možné, že právě proto, že býval policistou, chce své smyšlené případy uzavřít jinak - okázaleji, epičtěji, více vypravěčsky. Nedělá mi problém mu to odpustit, protože jeho závěry Vám dojem z knihy rozhodně nezkazí. Připravte se však na jistou dávku teatrálnosti :)

Tento bezvadný thriller ode mě dostává jasných pět hvězdiček a je pro mě hmatatelným důkazem toho, že Domino prostě umí. V případě tohoto nakladatelství snad není možné narazit na špatnou knihu a já se mohu jen rozplývat nad představou, co pro své čtenáře chystá dále.
Jestli jsem byla po Stalkerech "jen" zvědavá, co bude dál, po Znesvětiteli už jsem vysloveně natěšená. Nemohu se dočkat dalších dílů série a dělá mi velkou radost, když na Goodreads vidím, že v originále jich vyšlo už šest. Věřím, že i v českém prostředí si Finch najde mnoho fanoušků a že se tedy můžeme těšit na další a další překlady ;)


Ukázka z knihy Znesvětitel