Nakladatelství Domino  ›  Edice  ›  Napětí  ›  Žhavé zprávy

Žhavé zprávy

Autor:
Jeffery Deaver
Podtitul:
Série Rune, 3. díl
Originální název:
Heard News
Překlad:
Zuzana Pernicová
Série:
Rune
Pořadí knihy v dané sérii:
3
Žánr:
Napětí
ISBN:
978-80-7303-582-2
Počet stran:
264
Datum prvního vydání:
07. 03. 2005
Datum vydání dotisku:
20. 02. 2012

Nakupte ještě za 2000 Kč a získáte DOPRAVU ZDARMA!

Žhavé zprávy

Popis: Žhavé zprávy

Začínající dokumentaristce Rune nadělil osud do vínku víc ctižádosti než pudu sebezáchovy. Pracuje v televizi jako pomocná kameramanka, ale umíněně míří za svým cílem – špičkovým zpravodajským pořadem Aktuality, který patří k nejsledovanějším v zemi. A ví, s čím do něj prorazit. Dostal se jí do rukou dojemný dopis Randyho Boggse, vězně odsouzeného za vraždu, kterou údajně nespáchal – a co víc, za vraždu bývalého šéfa Runiny televizní stanice.


Rune zahájí křížovou výpravu za jeho osvobození. Aby uspěla, potřebuje dokázat Randyho nevinu, najít pravého vraha a odhalit ho před miliony diváků. Tohle nebude obyčejná reportáž o něčem, co se už stalo – tahle reportáž splní Randyho nespravedlivý úděl a zároveň odstartuje Runinu televizní kariéru.


Jenže Rune netuší, jak silně se může o svoje žhavé téma spálit. Svým úsilím podepisuje Randymu i sama sobě rozsudek smrti. Jde jí po krku profesionální nájemný vrah, její práci se stavějí do cesty nejneuvěřitelnější potíže. Randyho život ve vězení visí na vlásku. Někdo se rozhodl sprovodit ze světa chystanou reportáž i všechny její aktéry. Pravý vrah je Rune mnohem blíž, než tuší...

 


Dotaz k produktu Žhavé zprávy

Jméno:
Telefon:
E-mail:  povinné pole
Číslo "10" slovy:  povinné pole
Váš dotaz:   povinné pole
 
 

Autor: Jeffery Deaver

Jeffery Deaver

Zatímco drtivá většina dospívajících Američanů se rok co rok těšila na letní prázdniny, že si potrápí tělo všemožnými sporty, Jeffery Deaver (*1950) se na ně těšil z jiného důvodu: že zase přečte, co mu přijde pod ruku. I to ho ale uspokojovalo jen chvíli. V jedenácti letech napsal první román, byť jen o dvou kapitolách. Na střední škole redigoval časopis a k němu vydával i svůj vlastní, literární. Žádný div, že zamířil k novinařině. Ale ani univerzitní diplom nestačil na post soudního zpravodaje prestižních listů Wall Street Journal či New York Times, po nichž pošilhával, a tak vystudoval ještě práva a věnoval se firemní právničině na Wall Street. Za dlouhých cest vlakem do práce a zpět zase psal, tentokrát vlastní verze svých oblíbených thrillerů.

Mezi jeho prvními vydanými kriminálními romány (Voodoo a Always A Thief jsou dnes vzácné sběratelské kousky, které se dalších vydání nedočkaly) a dneškem uplynulo rovných pětadvacet let. Za ono čtvrtstoletí Deaver pomalu, ale jistě stoupal rytmickým krokem jednoho románu ročně na žánrovou špici. Vstup na pomyslný Olymp mu velkou měrou zajistila originální postava kvadruplegického detektiva Lincolna Rhymea. „Zamýšlel jsem vytvořit holmesovskou postavu, která používá spíš mozek než tělo," říká autor o detektivovi, který zatím vystoupil v hlavní roli devíti jeho románů. „Řeší zločiny tím, že o nich raději přemýšlí, než aby jako jiní střílel, běhal a po barech úskoky tahal z lidí svědectví."

Hrnuly se ceny, přicházely nabídky z Hollywoodu, stoupaly honoráře, rostla autorova prestiž. Bezmála třicítka vydaných titulů se rozletěla ve více než dvacetimilionovém nákladu po celém světě. Ozvali se i správci pozůstalosti Iana Fleminga s nabídkou, aby Deaver napsal novou bondovku.

Pro spisovatele jsou ale tohle všechno až druhotná měřítka úspěchu: „K psaní mě inspiruje čtenář. Jemu chci dávat všechno, co ho baví a co mu přináší vzrušení. V téhle branži je naprosto nezbytné, aby autor znal svého čtenáře a měl ho při psaní neustále na mysli."

ROZHOVOR S JEFFERYM DEAVEREM

Chtěl jste odjakživa být spisovatelem?

Ano. Svou první knihu jsem napsal v jedenácti letech.

Jakým způsobem hledáte a nacházíte nové nápady?

Na to se mě lidé ptají docela často. Abych mohl na tuto odtázku odpovědět, musím vysvětlit, v čem jako autor thrillerů spatřuji svůj hlavní úkol: musím čtenáři nabídnout co nejnapínavější příběh, jaký dokážu vymyslet. Inspiraci tedy nehledám v novinách nebo časopisech. Právě naopak. Většinu času, kdy se začínají rýsovat kontury příští knihy, sedím v temné místnosti a načrtávám si v hlavě linii příběhu, která dostojí tomu, co čtenáři od Deavera očekávají: silné postavy (nikoli však dokonalé), vyšinuté padouchy, kteří se neštítí ani nejhorších zločinů, krátký časový rámec (obvykle osm až osmačtyřicet hodin), spoustu dějových zvratů a scén, při nichž prudce graduje napětí.

Jste popisován jako autor "psychologických thrillerů". Považujete toto označení za správné? Odpovídá skutečnosti v tom smyslu, že se ve svých knihách do hloubky věnuji psychologii zločinu i jeho odhalování: nabízím nahlédnutí do mysli zločince i jeho lovce. Velkou pozornost věnuji také psychologickému propracování postav. Jinými slovy: hrdinové mých knih nejsou karikaturami a čtenář může mým prostřednictvím vstoupit do jejich mysli. Ale určitě bychom měli zmínit také to, že zejména v sérii Lincoln Rhyme poskytuji velký prostor forenzní kriminalistice, která má s psychologickým profilováním jen velmi málo společného.

Píšete snadno? Přepisujete hodně?

Neřekl bych, že píšu snadno, ale užívám si to. A přepisuju opravdu hodně. Nakladateli umožním nahlédnout do rukopisu obvykle až po dvacáté či třicáté revizi textu – a to skutečně nehovořím o drobných úpravách. Kde rád píšete? Dokážu psát kdekoli – v letadle, v hotelovém pokoji, kdekoli doma. (V pracovně mám občas takový nepořádek, že se musím přesunout do kuchyně. Jakmile zaneřádím poznámkami i kuchyň, dostává se na řadu koupelna. Přál bych si mít větší dům.) Vyhovuje mi psát v tichu, jen občas si tlumeně pouštím jazz nebo vážnou hudbu. A především potřebuju přítmí – zhasnu světla, zatáhnu rolety, zavřu oči a promítám si scénu, kterou se chystám psát. Ano, umím psát poslepu všemi deseti. Má to jen jedno negativum – někdy nasadím prsty na klávesnici špatně a pak na monitoru nacházím text, který ze všeho nejvíce připomíná kryptogram.

Dostihne vás někdy tvůrčí blok?

Často říkám, že tvůrčí blok neexistuje; správnější je nazvat tento problém ideovým blokem. Pokud člověk ovládá řemeslo, jazyk a základní techniky psaní, je schopen psát – pokud ovšem ví, co chce sdělit. Nechci však tuto autorskou strast zlehčovat, protože přijít na to, co vlastně chcete říct, je po čertech těžký úkol. Kdykoli při tvorbě zamrznu, ať už je to při psaní krátké pasáže nebo při vytváření celkové linie knihy, obvykle je to tím, že se snažím do textu vměstnat nápad, pro nějž tam není místo. A právě tehdy se sám sebe ptám: co tím chci říct? Pokud na tuto otázku nenaleznu odpověď nebo pokud mě ta odpověď neuspokojí, pak musím od onoho nápadu upustit a vydat se jiným směrem.

Proč je podle vás forenzní analýza v současných thrillerech a detektivkách tak populární?

To není nový jev, jeho kořeny sahají k Sherlocku Holmesovi. Současný nárůst zájmu nepochybně souvisí s rostoucím využitím moderních technologií v policejním vyšetřování. Pachatel může zmást nejlepší psychology nebo detektor lži, ale ze shody DNA se nevyvleče.

Kolik času věnujete rešerším? A jak při nich postupujete?

Rešerše a vypracování základní dějové linky mi zaberou přibližně osm měsíců. Většinu informací čerpám z knih a z internetu. Pochopitelně se také scházím s odborníky na daná témata, musím si ovšem dávat pozor, abych neměl informací příliš. Na hlubokém vhledu do problematiky není samozřejmě nic špatného, ale problém nastává, když získanými informacemi zahltíte knihu. Technické detaily jsou tady od toho, aby obohatily děj. Pokud tomu tak není, musí pryč.

Forenzní detaily bývají leckdy děsivé. Jak určujete hranici, kterou nesmíte překročit, abyste čtenáře neodradil?

To je těžká otázka. Ano, píšu krimipříběhy, takže musím popisovat násilí a jeho následky. Čtenáři (a lidé obecně) jsou fascinováni určitou mírou morbidity. Setkal jsem se ale se čtenáři, kteří mi řekli, že mě kvůli drastickým scénám - řekněme ve Sběrateli kostí – přestali číst, zatímco jiní mi říkají "ta scéna s krysami byla vážně skvělá" (jedna z nejdrsnějších, jaké jsem kdy napsal). Osobně si myslím, že méně je někdy více a že pokud čtenář mou knihu odloží, protože ji dál číst nedokáže, pak jsem vůči němu nedostál svému autorskému závazku.

Jak vybíráte místa, kde se bude odehrávat děj?

Pravidlo číslo jedna: piš o prostředí, které dobře znáš. Pokud zasadím děj mimo New York, kde jsem dvacet let žil, nebo mimo místo, kde žiju teď, vypravím se tam a strávím tam pár týdnů. Umožní mí to vnést do knihy barvy a náladu místa, ale i v tomto ohledu je méně více. Příliš mnoho místních popisů odtrhává čtenářovu pozornost od samotného děje.

Býval jste folkový zpěvák. Co vás k tomu přivedlo?

Ach, hudba je můj živel! Umí být svůdná, pohltí mě, zaplaví emocemi, je nekonečně proměnlivá... Zpíval jsem tenkrát vlastní písničky. Nedisponuju obzvlášť velkým hudebním talentem, ale hudební tvorba má pro mě nepopsatelné kouzlo. Spojit obsah i formu do jednoho kompaktního celku... to pro mě bývala velmi příjemná výzva. Hrál jsem v hudebních klubech okolo San Francisco Bay a v Chicagu, taky jsem tam učil. Ale už je to pryč a koncertování se dávno nevěnuju. 

Líbí se vám filmové zpracování Sběratele kostí? Podílel jste se na vzniku toho filmu?

Myslím, že ten film je dobrý. Pár věcí bych asi udělal jinak, ale já se vyznám v psaní knih, ne v natáčení filmů. Filmová režie je neskutečně náročná profese a já bych to nedělal za žádné peníze. Nechal jsem filmaře, aby si dělali svoje, a já jsem si dělal taky svoje. To považuju za dobré uspořádání věcí. Takže abych přímo odpověděl i na vaši druhou otázku – ne na vzniku filmu jsem se nepodílel.

Jak relaxujete?

Vařím a pak své kulinářské výtvory předkládám přátelům. Rád zkouším i velmi neobvyklé kuchyně, například středověkou nebo starořímskou. Když máte osamělou práci, musíte si to ve volném čase vynahradit.


Čtenářské recenze

Jak se vám tato kniha líbila? Zajímá to nejen nás, ale také celou řadu dalších čtenářů. Budeme tedy moc rádi, když se s námi podělíte o své názory a dojmy.

Pro odeslání recenze musíte být přihlášení.

Třetímu dílu ze série o Rune nemám co vytknout.

04. 02. 2014  |  Recenzoval: Kristýna Pekárková - Books in Ashes

Žhavé zprávy jsou třetí ze série s potrhlou Rune, mladou kameramankou, která se pouští do dovážného pátrání za pravdou. Na stůl se jí totiž dostává dojemný dopis Randyho Boggse. Ten se snaží dovolat spravedlnosti dřív, než ho ve vězení zabijí. Sám netuší proč mají na něho spadeno, ale cítí, že když něco neudělá bude brzy konec.


Rune se pouští do boje s vedením televizní stanice a zjišťuje za čí vraždu vlastně Randy ve vězení je. A není to nikdo jiný než bývalý šéf stanice Network. Zkoumá každičkou stopu, hledá svědky, dělá rozhovory jak s Randym tak s jeho rodinou, známými, se svědky. Aby toho nebylo málo musí se postarat o malou dceru své bývalé spolubydlící. Ta se beze slova sbalila, odjela do Bostonu a malou Courtney nechala na Runině houseboatě. Nejen že na to Rune není připravená, ale sama neví co si počít s tak malým stvořením. Co takové dítě jí? Nosí ještě plínky? Kdo jí bude hlídat? Přes počáteční nejistotu se pomalu stává náhradním rodičem a s Courtney se stávají parťáky.

Randy vkládá do Rune veškeré naděje a doufá, že reportáž by mu mohla zajistit pozornost a snad i otevření procesu. Na scéně se objevuje Jack Nestor. Kdo je a proč se chystá do New Yorku se můžeme pouze domnívat. Ale hraje značnou roli spolu s Piper Suttonovou – hlavní moderátorkou Aktualit, Lee Maiselem – producentem, i s mladým stážistou Brandfordem.

Rune se prokousává zvraty které nastávají, zradou člověka, kterému obětovala množství času a úsilí, i „mateřskými“ povinnostmi. Přes všechna úskalí se jí podaří reportáž natočit, ale ta mizí i se všemi podklady, které k případu měla. Někdo si totiž nepřeje, aby se začal hledat skutečný vrah. Takže Hopperova smrt nejspíš nebyla jen náhoda.

Kniha je psaná prolínajícími se kapitolkami několika postav. Má velice plynulé přechody mezi vyprávěním Rune, Randyho, Piper a Jacka a dává nahlédnout do myšlenkových pochodů všech zúčastněných. Osobně si myslím, že tento Deaverův román patří mezi ty hodně dobré. Hlavní motiv je sice relativně jednoduchý – mladá reportérka chce získat uznání, ale vývoj děje je zajímavý.
Přečetla jsem jí během jednoho dne a i když nepatří mezi romány, které nemůžete odložit je výborně sepsaná a vřele doporučuji. Myslím, že nemám co bych vytkla, ba naopak jsem uvítala, že je to sice třetí pokračování s Rune, ale není potřeba číst je po sobě. I bez předchozích dílů je jako samostatný román pochopitelný.

Kniha s precizně propracovanou psychologií aktérů

30. 10. 2013  |  Recenzoval: Richard Spitzer - Centrum detektivky

Mladá reportérka se pokouší natočit reportáž, která by osvobodila nevinně odsouzeného člověka za vraždu. V patách jí však stojí skutečný vrah, navíc se musí nečekaně starat o tříletou holčičku kamarádky. Odsouzenci zatím ve vězení odtikávají poslední hodiny či minuty života, někdo mu tam usiluje o krk…

Rune je kameramanka, která pracuje ve zpravodajství velké televizní stanice Network. Do studia se jí dostane dopis Randyho Boggse, který si již třetím rokem odpykává ve vězení trest za vraždu Lance Hoppera, bývalého šéfa Networku. Boggs, kterého se již ve vězení pokusili zabít, je zoufalý, jeho dopis je voláním o pomoc nevinně odsouzeného člověka.

Rune Boggsovi kupodivu věří. Cítí, že je opravdu nevinen a že by z toho mohla být senzační reportáž, kdy televizní stanice pomůže na svobodu oběti justičního omylu. Zároveň také ví, že by jí to v kariéře mohlo posunout od kamery třeba až k produkční zpráv. Drobné, extravagantně oblečené dívce odvaha nechybí, a tak se vydá přímo k moderátorce Piper Suttonové, jedné z nejvýše postavených nadřízených, s žádostí, aby směla na reportáži pracovat jako reportérka. Tvrdé šéfové se nejdříve Runina opovážlivost nelíbí, ale nakonec ji neochotně přidělí ke zkušenému reportérovi Lee Maiselemu.

Dívka je nadšená. V soukromém životě se jí už ale tak nedaří. Bydlí se svou kamarádkou Claire a její tříletou dcerkou Courtney ve starém hausbótu kotvícím na řece Hudson v New Yorku. Claire si útočiště u Rune vymodlila jen na krátkou dobu, která však už trvá více než šest týdnů, více než je Rune příjemné. Jednoho rána se skutečně Claire tajně odstěhuje neznámo kam, ale Courtney nechává na starost Rune.

První pátrání novopečené reportérky přináší první výsledky. Ukazuje se, že se policie při vyšetřování vraždy (Boggs tvrdí, že se připletl k zastřelení Hoppera pouze náhodou) spolehla pouze na jedinou očitou svědkyni, která se nyní ukazuje jako nepříliš důvěryhodná. Rune brzy objeví dalšího svědka, který viděl střílet někoho jiného.
Mezitím se na Floridě mohutný Jack Nestor dočítá v novinách, že stanice Network rozjela pátrání ohledně Boggsovi viny. Se zaklením si okamžitě balí kufry, zastrkuje za opasek pistoli a vydává se do New Yorku…

Jeffery Deaver se kromě psaní „volných“ románů věnuje úspěšné sérii s geniálním kriminalistou Lincolnem Rhymem a sérii s Kathryn Danceovou. Méně známá a na tituly méně početná je jeho série s reportérkou Rune (ještě existuje série John Pellam), která mi lehce připomíná Lisbeth Salanderovou z Larssonových románů. Série Rune je zatím trilogie, která kromě Žhavých zpráv ještě obsahuje tituly Manhattan je můj život a Smrt pornohvězdy. Také tyto příběhy byly vydány v českém jazyce, a to hned dvakrát a pokaždé společně.

Žhavé zprávy jsou z roku 1991, kdy ještě nebyli Lincoln ani Kathryn na knižním světě. Nyní máme tedy možnost poznat něco z rané Deaverovy tvorby (jde o třetí Deaverovu knihu vůbec). Román v žádném případě netrpí žádnými začátečnickými rozpaky, naopak ho můžeme s klidem zařadit k pozdějším autorovým počinům, které se proslavily mj. několikanásobným dějovým zvratem.
Ani ve „Zprávách“ není něco černé jen proto, že je to potmě. Když už se zdá, že je něco nemožné, nelogické, Jeffery nás s lehkostí a s téměř slyšitelným smíchem nasměruje tak, abychom viděli, jak to bylo, co nám předtím uniklo. Několikrát jsem se přistihl, že zívám s blaženou předtuchou, jak se příběh bude vyvíjet dál, ale jako bych Deavera neznal… Na další stránce je to samozřejmě jinak.

Co se týče postav, Rune si celkem snadno člověk může oblíbit. Podobní „looseři“ byli vždycky mnoha čtenářům blízcí. Sice na tom nemusíte být stejně jako hlavní postava, ale nejspíše nebudete mít problém se s ní při čtení knihy v lecčems ztotožnit. Například ve scénách, kdy Rune čelí hněvu své přísné šéfové Piper (velice podobná postavě, kterou ztvárnila Meryl Streepová ve filmu Ďábel nosí Pradu) jsem díky své zkušenosti s podobnými pobyty „na koberečku“ přesně věděl, jak by se asi mohla cítit. To její „Máte pravdu, ale přesto se nedám!“ mi bylo sympatické (pro někoho by mohlo být dokonce inspirativní). Jen si myslím, že v některých scénách bych u ní namísto slz a proseb více uvítal tvrdší postoj. Ale v křesle, s knihou v ruce, se to lehce mluví…

Už tak jednoznačný postoj jsem neměl ve scénách s Courtney. Rune je z nedobrovolného povýšení do stavu „matka“ zpočátku nešťastná (i když si s malou do té doby rozuměly), poté si ji oblíbí, ale musí jí přizpůsobovat pracovní tempo. Mě Courtney přišla střídavě roztomilá a střídavě protivná, i když uznávám, že to tak v životě chodí.

Perfektně je popsaná postava odsouzeného Boggse. Drobného mužíčka, typického smolaře, kterého můžete litovat, ale kamarádi byste s ním asi nebyli. Pocity čtenáře vůči této postavě se v knize několikrát mění, což samozřejmě svědčí o propracované psychologii aktérů.

V neposlední řadě je tu téma zákulisí zpravodajství velké televizní stanice. Atraktivní prostředí, které má výrazného zástupce v detektivkách, thrillerech, psychologických i romantických filmech. Prostředí, která nás vždy bude bavit, protože budeme rádi sledovat se zatajeným dechem ty horečné přípravy doslova pár sekund před živým vysíláním, které končí odpočítáváním pět, čtyři, tři… I když nejsou Žhavé zprávy doslova příběhem z televizního prostředí, něco ze zákulisí se tu dozvíme a dojde i na zmíněnou dynamickou scénu s odpočítáváním.

Pokud jste Deavera objevili až v pozdějších letech a znáte hlavně Lincolna Rhyma a Kathryn Danceovou, možná zkusíte něco z dřívější autorovy produkce. V každém případě by fanouškům tohoto autora neměl v knihovničce chybět nějaký příběh s Rune. Tahle kniha by se mohla svého úkolu zhostit se ctí.


Ukázka z knihy Žhavé zprávy


Hlídač dostupnosti Žhavé zprávy

Tato kniha není momentálně dostupná. Pokud si přejete být informování o případném dotisku, vyplňte prosím svou e-mailovou adresu.

Váš e-mail: