Nakladatelství Domino  ›  Edice  ›  Napětí  ›  Vlk

Vlk

Autor:
Mo Hayder
Originální název:
Wolf
Překlad:
Jiří Kobělka
Série:
Jack Caffery
Pořadí knihy v dané sérii:
7
Žánr:
Napětí
ISBN:
978-80-7498-106-7
Počet stran:
480
Datum prvního vydání:
11. 11. 2015

Kliknutím zvolte variantu

349 Kč 279 Kč 

Nakupte ještě za 2000 Kč a získáte DOPRAVU ZDARMA!

Vlk

Popis: Vlk

Staré křivdy nejsou nikdy úplně zapomenuty.

Zámožní manželé Anchor-Ferrersovi hodlali ve svém venkovském sídle strávit poklidný čas. Skutečnost se však od jejich představ děsivě liší: hned po příjezdu našli na zahradě rozvěšené zvířecí vnitřnosti a nyní je drží v zajetí dvojice únosců, jejichž požadavky jsou stále bizarnější a více ponižující. Když už začíná být zřejmé, že těm dvěma nejde o výkupné, ale o osobní mstu, podaří se paní Anchor-Ferrersové pustit na svobodu alespoň psa.

Ten pes má na obojku napsáno "Pomozte nám!" Našel ho tulák přezdívaný Chodící muž, a protože v tom nápisu spatřuje jednoznačný vzkaz od lidí v nesnázích, řekne o něm inspektoru Jacku Cafferymu a požádá ho, aby těm lidem pomohl. Inspektor ale váhá: co když je to celé jen nějaký nemístný žert? Teprve příslib nových informací o dávno zmizelém bratru Ewanovi přiměje Cafferyho zahájit pátrání.

A bude si muset pospíšit, protože v domě Anchor-Ferrersových se schyluje k závěrečnému dějství krvavého dramatu, který započal před celými čtrnácti lety...


Dotaz k produktu Vlk

Jméno:
Telefon:
E-mail:  povinné pole
Číslo "10" slovy:  povinné pole
Váš dotaz:   povinné pole
 
 

Autor: Mo Hayder

Mo Hayder

Jsem normální holka z Essexu, říká Mo Hayder (*1962) s odzbrojující prostotou novinářům. Miluju nakupování, pusu mám prořízlou. Když se s tím média spokojí a nebádají nad tím, jak jde tahle sebecharakteristika z úst atraktivní blondýny dohromady s morbidními, brutálními scénami z jejích thrillerů, zůstane u tohoto povrchního obrazu. Pouť pod povrch je zajímavější.

Matka ji držela zkrátka. Dbala na její dobrou výchovu a vzdělání, jak mohla. Marně. Když ji poprvé vyvezla za moře, malá Mo v New Orleansu poprvé spatřila pouliční opilce a feťáky a byla z toho u vytržení blahem. „Jo, tak to je ono!" pochvalovala si. Naopak ji mrzelo, když se jí nepovedlo zabít mladšího bratra. Nenáviděla ho hned od narození. Jako kojence ho úmyslně shodila ze schodů. Pohotovost prokázala babička, která ho chytila.

Takhle nastavenou dceru matka samozřejmě neuhlídala. Mo odešla v patnácti ze školy. Dělala postupně barmanku, securiťačku, hostesku v tokijském klubu, točila film, učila cizince anglicky. Tohle všechno si musela projít, aby se pak vrátila do školy, odkud má hned dva diplomy, jeden z Washingtonu, jeden z domácího Bathu.

O dost později, už jí táhlo na čtyřicet, napsala první drsný thriller. Kritici, byť pobledlí a s žaludkem na vodě, Ptáčníka pochválili. Ještě nadšeněji ho kupovali čtenáři. Hayder ví hodně o potlačovaných lidských vlastnostech a touhách, mezi něž řadí i náš podvědomý zájem o morbidity. Neudělala nic jiného, než že tuto lidskou slabost využila pro komerčně literární účely. V prvotině a pak ve větší či menší míře v dalších sedmi románech. Na margo jednoho z nich kterýsi recenzent poznamenal, že autorka postrádá morální kompas. Kniha byla opět velmi úspěšná. Po morálním kompasu se nepídila asociace Amerických spisovatelů detektivek, když v roce 2011 ocenila román Unesená prestižním Edgarem.

Nosí na nehtech růžový lak, fascinuje ji smrt, má děti s bývalým policejním potápěčem a jako jeden z nejkurióznějších způsobů násilné smrti si pro jednu ze svých knih vymyslela vytažení střev konečníkem. Když se jí zeptáte, zda je to technicky možné, jednoznačnou odpověď nedá, ale zato se rozesměje.


Čtenářské recenze

Jak se vám tato kniha líbila? Zajímá to nejen nás, ale také celou řadu dalších čtenářů. Budeme tedy moc rádi, když se s námi podělíte o své názory a dojmy.

Pro odeslání recenze musíte být přihlášení.

Mo Hayder opět boří obvyklé postupy. Za mě jasných sto procent!

23. 12. 2015  |  Recenzoval: Richard Spitzer - Centrum detektivky

Zamkli se před psychopatickým zabijákem v domě. Jenže jiní vrahové už jsou uvnitř. Mo Hayder přivádí po sedmé na scénu Jack Cafferyho v patřičně nervy drásajícím románu.

Oliver Anchor-Ferrers má za sebou operaci srdce. V rámci rekonvalescence se stěhuje i se svou ženou Matildou z Londýna do jejich venkovského sídla. Je tu s nimi ještě třicetiletá dcera Lucia, která z pobytu s rodiči příliš nadšená není. Zdá se, že jedinou radost jí dělá její psík zvaný Míša. Brzy po příjezdu narazí Matilda nedaleko jejich osamělého domu na hrůzný výjev – čísi střeva rozvěšená v korunách stromu. Rodina není ani tak zděšená tím, co viděla, jako spíš tím, že to připomíná děsivou tragédii, která se tu odehrála před více jak 15 lety. Tehdy nedaleko jejich usedlosti jistý Minnet Kable (to je opravdu jméno!) zavraždil dvojici teenagerů a jejich vnitřnosti podobně rozvěsil na keře. Ale Kable by měl být stále ve vězení. Nebo už není?

Anchor-Ferrersovy se spěšně vrací do domu a zjišťují, že nejde telefon. Když se zabarikádovávají v domě, přichází jako na zavolanou dva policisté v civilu a rodina je s úlevou pouští do domu. Brzy se ale ukazuje, že se o žádné policisty nejedná. Falešní strážci zákona nechtějí pomáhat a chránit, ale mučit a vraždit. Ale proč si vybrali zrovna jejich rodinu? Je motivem čirý sadismus nebo jde ještě o něco jiného?

Oliver cítí, že Matilda i Lucia zatajují dech. „Buďte tak hodný.“ Musí se přemáhat, aby jeho hlas zněl pevně. A zdvořile. „Vysvětlete nám to, prosím.“

„Chceme, abyste měli strach.“

Nastává chvíle ticha. Nakonec promlouvá Oliver: „Dobře. No, tak to se vám podařilo. Blahopřeji.“

„Děkuji. Jenže když říkám strach, tak myslím opravdový strach. Řekněme, že Váš současný strach je na stupnici strachu někde…, co já vím, teď jenom tak střílím od boku, ale řekněme, že je zhruba na čtyřce. A my tady s parťákem cílíme na desítku.“

Str. 97

Mezitím jistý tulák, zvaný Chodící muž, předá detektivu-inspektorovi Jacku Cafferymu nalezeného pejska s cedulkou Míša, za kterou je ještě připevněn papírek s nápisem „Pomoc!“ Caffery si zpočátku myslí, že jde o nějaký žert a hledat majitele psa se mu nechce. Ale když Chodící muž Jackovi slíbí, že mu výměnou za nalezení páníčků sdělí nové informace o jeho bratrovi Ewanovi, který zmizel jako devítileté dítě a nikdy se nenašel, detektiv souhlasí.

Motiv osob vězněných ve vlastním bytě či domě, kdy je narušena suverenita jejich útočiště, vždycky na čtenáře působí. Oběti jsou spoutány a vydány svým věznitelům na milost. Co se stane v dalším okamžiku? Přijde záchrana? Budou se muset nakonec osvobodit sami?

Téhle obliby si je britská autorka Mo Hayder plně vědoma a v začátku knihy ji rozvíjí naplno. Zezačátku také hodně pracuje se strachem z neznámého – kdo jsou vetřelci doopravdy? Budou znásilňovat? Budou je týrat? Zabijí je nakonec? K vyvolání mrazení u čtenářů přitom ani není třeba vyžívat se hned v krvavých scénách. Podobně jako třeba v Unesené stačila k vybuzení čtenářovy fantazie zápletka se zubem nalezeným v moučníku nebo v Panence zase vrahův nákupní seznam ze železářství, i tady nechává autorka čtenáře, aby si leccos domyslil sám. Co všechno se může v domě stát? Jaké ďábelské mučení únosci vymyslí? Jak dlouho to potrvá? Jsou na samotě, členy rodiny nikdo nikde nečeká a ani oni nečekají návštěvu, takže si to mohou únosci do sytosti „užít“.

Podobně jako v jiných autorčiných románech, i tady hraje důležitou roli kulisa anglického venkovského domu. Tentokrát ale venku nepanuje obvyklé ponuré a sychravé počasí, ale jasné letní dny, což dokáže být – v podání skvělé autorky – neméně působivé. Jen si to představte, ten kontrast mezi krásným počasím venku a hrůzou, která se děje uvnitř…

Ale Vlk není jen o stovkách stránek s motivem věznění, to pozor! Autorka má pro čtenáře nachystáno nejedno překvapení, což je dokazuje, jak je kniha mnohovrstevnatá. Odloupnutím jedné slupky si sice myslíme, že už víme, na čem jsme, ale pak zjistíme, že jsou tam ještě další a další slupky a každá je zase o něco více šokující. Vlastně to pomyslné odlupování začíná už někdy na začátku. A přitom to není překombinované nebo na sebe násilně našroubované. Svou syrovou atmosférou místy kniha připomíná Katzenbachův povedený titul Co bude dál a může zanechat ve čtenáři podobně zneklidňující dojem.

V románu budeme tentokrát postrádat seržantku „Blechou“ Marleyovou. Dokonce ani Jack Caffery tu nemá tolik prostoru. Zpočátku to nevadí, protože kniha Vás chytne hned od prvních stránek a nutí listovat kapitolu za kapitolou, abyste se dozvěděli, co se stane v domě dál. Dokonce se mi zpočátku ani příliš nechtělo odskakovat do pasáží, kdy detektiv-inspektor začíná hledat majitele psíka.

Předcházejícími romány série s Cafferym se táhla nit příběhu zmizelé zdrogované celebrity Misty Kitsonové. Ta se teď v podstatě uzavírá, a na světlo vylézá další spojovací článek příběhů, pátrání Jacka po jeho bratrovi Ewanovi, o kterém si je detektiv jist, že se stal obětí pedofilního gangu. Nutno také podotknout, že Cafferyho postava je v této knize ještě temnější a zahořklejší než dříve.

Pokud si někdo říkal, že v předcházejících knihách Mo Hayder ubrala ze své pověstné drsnosti, tak tady vyjíždí znovu v plné zbroji, zbraně má ostře nabroušené, nikoho nešetří a zajatce nebere. Zapomeňte na všechna klišé daného žánru, tahle štíhlá blondýnka, která vypadá spíše jako majitelka modelingové agentury, opět boří obvyklé postupy a znovu dokazuje, že si u ní nemůžete býti jistí ničím. Ostatně ne nadarmo je její kamarádkou a obdivovatelkou jiná autorka drsných thrillerů – americká spisovatelka Karin Slaughter. Na serveru goodreads.com ji k této knize dokonce napsala pochvalný komentář (volně přeloženo):

Jak já mám ráda Mo Hayder! Myslím, že Pečovatel a Tokio budou vždycky mé dvě nejoblíbenější. Mám ráda všechno, co napsala, ale některé knihy víc než ty ostatní. Vlk je příběh s Jackem, a je zajímavé, jak hodně se změnil z toho chlapíka, kterého jsme poznali před lety. Jako autorka vím, že je velmi těžké nechat charakter postavy pozvolna rozvíjet a myslím, že Mo to zvládla perfektně. No a také je tu jedna dobrá vražda a postavy kolem toho všeho. K tomu jeden ošklivý zvrat, což je přesně to, co od Mo očekáváte.

Myslím, že se potřebuji ujistit, zdali jsem si přidala všechny její další knihy do svého seznamu.

U Vlka by se dala na sto procent uplatnit klišé, kterými se popisují zdařilé a působivé thrillery. Všechny ty výroky typu „vtáhne Vás do děje a nepustí do poslední stránky“, „čte se jedním dechem“ nebo „díky ní zaspíte ráno do práce“ tady platí. Už dlouho se mi nestalo, abych knihu četl do čtyř do rána, dokud jsem se nedostal až k poměrně surovému konci a neotočil poslední stránku.

Přečetl jsem Unesenou, Panenku a Kůži. V pomyslném pelotonu jel Vlk na špici velmi dlouho s prvně jmenovanou knihou, ale na konci ukázal, že před táhlým kopcem má ještě zatraceně dost síly a nakonec vyhrál na celé čáře. Za mě jasných sto procent!

Od samotného začátku plnokrevný thriller

18. 12. 2015  |  Recenzoval: BoboKing

„Jsem normální holka z Essexu“, tvrdí o sobě Mo Hayder (*1962), a snad bychom tomu uvěřili, kdybychom se nepřečetli její životopis a její zálibu v temných lidských stránkách a touhách. Je držitelka prestižní ceny Edgar Award, kterou milují davy čtenářů pro její literární morbiditu, a kritici pro její literární umění. Potvrzuje to i její nový román „Vlk“ (orig. Wolf, 2014). Patří opět do volného cyklu s postavou podivínského inspektora Jacka Cafferyho, a stejně jako předešlé tituly, např. „Kůže“ či „Panenka“, i v tomto thrilleru se dá už od prvních stránek spatřovat, jak autorka dokáže mistrně balancovat mezi thrillerem a hororem. Jak kdysi Lovecraft řekl o E. A. Poevi, že jeho přínos do světa literatury spočívá především v odhození etických či morálních zábran, Hayderová v tomto směru ještě pokročila mnohem dále.

Celý příběh se odehrává jako takové soukromé, značně šílené drama ve velkém venkovském sídle rodiny Anchor-Ferrerových. Ztracený v kopcích a lesích je to takový ostrůvek klidu a pohodlí, odříznutý od většiny výdobytků moderního světa. Žádný mobilní signál, žádný internet, jen jedna starobylá telefonní linka. Jenže i toto jediné pojítko se světem právě někdo odstřihl, zrovna když na odlehlém konci jejich zahrady najdou majitelé děsivý nález, který je vrátí k nikdy nezahojené ráně, jenž poznamenalo krvavé šílenství jednoho zdejšího blázna. Co před 14 lety rozvěšenými lidskými střevy začalo, teď znovu pokračuje. K tomu z podivné dvojice policistů, kteří se po nálezu na jejich sídle nečekaně objeví, se vyklubou únosci, najatí pro tuto práci někým mocným, který chce dát jasně najevo, že mu někdo z rodiny „šlápl na kuří oko“. Jeho důvody jsou z počátku sice nejasné a divné, zato požadavky dvojice vykonavatelů jsou stále bizarnější. Jen útěk zdejšího psa tak trochu nebyl v plánu. Ale díky němu se na scéně objeví Jack Caffery a až mysteriózní postava Chodící muže, jenž Jackovi možná odhalí další informace o jeho dávno zmizelém bratru.

Když jsem se koukal po ohlasech dalších čtenářů, zaujal mne především jeden, který knize vyčítal jen ten trochu pomalejší rozjezd. Tento názor mi zůstal v mysli nejvíce, poněvadž s ním absolutně nesouhlasím. První scény s hledáním ztracené holčičky v lesích, či následný příjezd Anchor-Ferrerových do domu a odhalení nechutného nálezu v zahradě, mají v sobě skutečně úžasný náboj, tu dokonalou vizualizaci celé scény, kdy vy jako čtenář jen s každou další větou čekáte onen šok, to, co čekáte u thrillerů. Tu věta či jedno slovo, které vám zvýší tlak o pár desítek procent, a donutí otočit na další kapitolu. A tak to postupuje celou knihou. Hayderová vytvořila bych řekl „psychomorbidní“ thriller, kdy vstupujeme do myslí jedné postavy za druhou, a jejich prostřednictvím prožíváme ty strašné chvíle očekávání konce, kdy slovy jedné postavy „bylo by lépe, kdyby nás zabili hned po příchodu“. Autorka tak dokáže protahovat napětí až za mezní limity. To mi vždy bude připomínat větu z konce jedné kapitoly: „Fakt jste si nemysleli, že už je konec, že ne?“.

„Vlk“ je výborně napsaný thriller, ve kterém si s naší myslí Hayderová pohrávala jako „kočka s myší“. Příběh neběží jako splašený kůň, ale pomalu, zato dokonale, utahuje šrouby ve vaší mysli až za možnou hranici únosnosti. Přitom dokáže neustále překvapovat zvraty, které by vás nenapadly, a díky nimž je Hayderová považováná za královnu morbidity.

V roce 2015 vydalo nakl. Domino v překladu Jiřího Kobělky.

Násilí a bizarnost k Mo Hayder neoddělitelně patří

15. 12. 2015  |  Recenzoval: schefik

Mo Hayder již dlouhá léta patří mezi typické představitele morbidních thrillerů. Ostatně jen málokdo dokáže své čtenáře tak znechutit a šokovat jako právě tato autorka. Není proto divu, že každá její další kniha je očekávána s jistou dávkou nejistoty. Co si autorka pro čtenáře připraví tentokrát? Na tuto otázku však již odpověď najdeme, protože u nakladatelství Domino právě vyšel již 7. díl ze série s Jackem Cafferym, tentokrát pod názvem VLK.

Ačkoliv je Mo Hayder známá svým naturalistickým přístupem ke ztvárněnému násilí a brutalitám, její nejnovější kniha je v porovnání s předchozími díly přeci jen trochu umírněnější. Ovšem nebojte, minimálně střeva rozvěšená po stromech si autorka neodpustila. I přestože je násilí tentokrát méně, neznamená to, že by čtenáři byli nějak ochuzeni. Vlk má rozhodně co nabídnou a je jen na vás, jak k celému příběhu přistoupíte.

K nejnovějšímu případu se dostane Jack Caffery takřka náhodou. V pátrání po nových informacích o svém dávno zmizelém bratru Ewanovi se Jack setkává s tulákem přezdívaným Chodící muž. Ten mu přislíbí pomoc – ovšem za předpokladu, že přijde na kloub záhadě se psem, kterého tulák našel. Pes má na obojku napsáno “Pomozte nám!”. Caffery tak stojí před nelehkým úkolem najít majitele psa a prověřit pravdivost vzkazu, který měl pes u sebe. Jenže kde začít? Stopy sice žádné nejsou, avšak inspektor je poháněn touhou po pravdě o svém malém bratříčkovi, která ho žene vpřed.

Již tradičně si autorka pro čtenáře připravila řadu dějových linií. V tomto případě bude sledovat dvě hlavní. Jednou je samozřejmě Jackovo pátrání, které je tentokrát silně ovlivněno jeho soukromím. Ve druhé linii pak budeme sledovat osudy rodiny Anchor-Ferrensových, které u nich doma drží v zajetí dvojice únosců. Jejich požadavky nejsou úplně jasné. Je však stále jistější, že se vše blíží k nezvratnému konci. A tak jejich jedinou nadějí je jejich pes, kterého pustili na svobodu.

Jak již bylo řečeno dříve, autorka se tentokrát drží relativně zkrátka. Pokud se tedy opět těšíte na opravdu bizarní výjevy, či si libujete v hektolitrech krve, budete možná malinko zklamáni. Až na pár malých výjimek se totiž Mo Hayder brutálnímu násilí zcela vyhnula. Naopak rozehrává psychologickou hru, která má její postavy přivést až na samý pokraj zhroucení.

Téma této knihy je sice opravdu zajímavé a autorka si pro nás přichystala i nejedno překvapení a zvrat, ovšem stejně se nedá ubránit pocitu, že zde něco málo chybí. Násilí a bizarnosti zkrátka k Mo Hayder neodmyslitelně patří a pokud je nedostaneme v takové míře, na kterou jsme zvyklí, může nastat zklamání. Ve výsledku tak v porovnání například s již zmíněnou Kůží, popřípadě Panenkou, vyznívá Vlk malinko nemastně neslaně. Na druhou stranu je však potřeba říct, že se rozhodně nejedná o špatné čtení, to v žádném případě. Autorka drží kvalitu stále velmi vysoko, bohužel jsme si již zvykli na to, že ji s každou další knihou posouvá výš a výš. Což se v tomto případě nestalo.

Ať už jste příznivci brutálního násilí či nikoliv, nejnovější případ inspektora Jacka Cafferyho si bezpochyby zaslouží svou šanci. Navíc, pokud nebudete mít zbytečně přehnaná očekávání, rozhodně nebudete zklamáni. Protože minimálně v oblasti psychiky hlavních postav a vygradovaného napětí má rozhodně co nabídnout.

Vlk je v rámci svého žánru na špičce

13. 12. 2015  |  Recenzoval: Marek Zákopčan

Britská spisovateľka Mo Hayder ma už predošlými dvomi knihami, ktoré vyšli v českom preklade (Panenka, Kůže), presvedčila o svojom nezvyčajnom rozprávačskom talente. Takzvaný morbídny triler, osobitá kategória rozšíreného žánru, nadobúda v jej spracovaní nový význam. Nečudo, že za novinku Vlk získala prestížnu Edgarovu cenu. Vtiahla ma viac ako jej ostatné knihy a neraz ma prekvapil vývin deja. Priestor domu, kde sa odohrával, navyše poskytoval skvelú kulisu pre budovanie tiesnivej atmosféry. Mal som pocit, že stabilný vyšetrovateľ Jack Caffery v tomto príbehu ťahá za kratší koniec, keďže ani netušil, k čomu smeruje hľadanie majiteľa stratenej fenky. Policajné praktiky a naháňanie zločinca išli trochu do úzadia, ale zato hlavný záporák (či záporáci?) to bohato vynahradili.

"Honig schází po schodech až ke křoví a zastavuje se v místě, kde visí vnitřnosti. Napůl doufal, že je nějaké zvíře mezitím sežralo, ale střeva zůstavají netknutá. Budou je muset sundat sami. Jsou z jelena, kterého včera zabil Číman Ian, ale na rodinu zapůsobila efektně. Před patnácti lety rozvěšel Kable střeva naprosto stejně jako vzkaz pro policii. Dal si načas s pečlivým naaranžováním, přestože někdo mohl jít klidně kolem a načapat ho."

Príbeh sa krúti okolo jednej zámožnej rodiny. Tá sa pred pätnástimi rokmi potýkala s nevídane sadistickým zločinom. Bývalý priateľ mladej Lucie a jeho vtedajšia priateľka boli zavraždení a ich vnútornosti rozvešané práve v záhrade Anchor-Ferrersovcov. Daná udalosť mala vplyv na celý ich ďalší život; jediný, kto z nej profitoval, bol hlava rodiny Oliver. Využil vrahovo modus operandi na vytvorenie nového raketového navádzacieho systému Vlk, o ktorý prejavili záujem mnohé zbrojárske firmy. Zabijak Minnet Kable našťastie skončil vo väzení, no odrazu sa opakuje desivý zážitok z minulosti. Anchor-Ferrersovci opäť objavia v záhrade vnútornosti a vzápätí ich dvaja cudzinci uväznia v ich vlastnom dome. Zdá sa, že majú vlastné plány a s pôvodným zločinom ich úmysly nesúvisia. Ich cieľom je mučiť ich, vyvolať v nich strach a... čo presne, to si musíte prečítať sami, ale buďte si istí, že tu to zďaleka nekončí. Niekto má očividne živý záujem o to, aby rodina zaplatila za dávne hriechy a ktovie, či pred pätnástimi rokmi polícia odviedla kompletnú prácu? Všetko totiž smeruje k poznaniu, že Minnet Kable ešte nepovedal posledné slovo...

"Ve chvíli, kdy na oběti zaútočil sekáčkem na led, byl Hugo polonahý a ležel čelem na Sophii. Kableův první úděr způsobil Sophii relativně povrchové zranění, když sekáček na led prošel Hugovým břichem a pronikl jí pod kůži. Sophie krvácela, ale dokázala se vysoukat zpod těžce raněného přítele a utéct do lesa. Hugův osud však byl od první chvíle zpečetěn. Sekáček mu pronikl hýžďovými svaly do spodní části páteře a přerušil životně důležitý nerv zodpovědný za pohyb nohou. Nebohý Hugo se tak od první chvíle nemohl hýbat od pasu dolů."

Vlk je v rámci svojho žánru na špici. Mo Hayder sa evidentne prekonáva a stále presviedča čitateľov o tom, že dokáže posunúť hranice morbídnosti a nechutnosti. Samozrejme, v dobrom. Je pravda, že sa nenecháva obmedzovať, nič nezatajuje a jej opisy sú neraz vrcholne naturalistické. Bez nich by však jej knihy stratili svoj osobitý štýl, a to by bola škoda. Ďalšou veľkou devízou sú prekvapivé zvraty. Hlavne v druhej polovici knihy sa pripravte na "wtf?-momenty". Keď už si myslíte, že sa niečo prišli (a možno sa vám to vzápätí aj potvrdí), čakajte ešte nejaké prekvapenie navyše. Hayderová vie, ako sa pohrať s mysľou čitateľa. V tejto časti sa síce nevyskytuje Cafferyho netypická "parťáčka" Blcha, ale vzhľadom na dej je jej neprítomnosť logická. Príbeh poodhalí aj čo-to z Cafferyho pohnutej rodinnej situácie, a už teraz som zvedavý, ako sa séria posunie nabudúce.

Absolutní špička tohoto žánru

13. 12. 2015  |  Recenzoval: Marek Zákopčan

Britská spisovateľka Mo Hayder ma už predošlými dvomi knihami, ktoré vyšli v českom preklade (Panenka, Kůže), presvedčila o svojom nezvyčajnom rozprávačskom talente. Takzvaný morbídny triler, osobitá kategória rozšíreného žánru, nadobúda v jej spracovaní nový význam. Nečudo, že za novinku Vlk získala prestížnu Edgarovu cenu. Vtiahla ma viac ako jej ostatné knihy a neraz ma prekvapil vývin deja. Priestor domu, kde sa odohrával, navyše poskytoval skvelú kulisu pre budovanie tiesnivej atmosféry. Mal som pocit, že stabilný vyšetrovateľ Jack Caffery v tomto príbehu ťahá za kratší koniec, keďže ani netušil, k čomu smeruje hľadanie majiteľa stratenej fenky. Policajné praktiky a naháňanie zločinca išli trochu do úzadia, ale zato hlavný záporák (či záporáci?) to bohato vynahradili.

"Honig schází po schodech až ke křoví a zastavuje se v místě, kde visí vnitřnosti. Napůl doufal, že je nějaké zvíře mezitím sežralo, ale střeva zůstavají netknutá. Budou je muset sundat sami. Jsou z jelena, kterého včera zabil Číman Ian, ale na rodinu zapůsobila efektně. Před patnácti lety rozvěšel Kable střeva naprosto stejně jako vzkaz pro policii. Dal si načas s pečlivým naaranžováním, přestože někdo mohl jít klidně kolem a načapat ho."

Príbeh sa krúti okolo jednej zámožnej rodiny. Tá sa pred pätnástimi rokmi potýkala s nevídane sadistickým zločinom. Bývalý priateľ mladej Lucie a jeho vtedajšia priateľka boli zavraždení a ich vnútornosti rozvešané práve v záhrade Anchor-Ferrersovcov. Daná udalosť mala vplyv na celý ich ďalší život; jediný, kto z nej profitoval, bol hlava rodiny Oliver. Využil vrahovo modus operandi na vytvorenie nového raketového navádzacieho systému Vlk, o ktorý prejavili záujem mnohé zbrojárske firmy. Zabijak Minnet Kable našťastie skončil vo väzení, no odrazu sa opakuje desivý zážitok z minulosti. Anchor-Ferrersovci opäť objavia v záhrade vnútornosti a vzápätí ich dvaja cudzinci uväznia v ich vlastnom dome. Zdá sa, že majú vlastné plány a s pôvodným zločinom ich úmysly nesúvisia. Ich cieľom je mučiť ich, vyvolať v nich strach a... čo presne, to si musíte prečítať sami, ale buďte si istí, že tu to zďaleka nekončí. Niekto má očividne živý záujem o to, aby rodina zaplatila za dávne hriechy a ktovie, či pred pätnástimi rokmi polícia odviedla kompletnú prácu? Všetko totiž smeruje k poznaniu, že Minnet Kable ešte nepovedal posledné slovo...

"Ve chvíli, kdy na oběti zaútočil sekáčkem na led, byl Hugo polonahý a ležel čelem na Sophii. Kableův první úděr způsobil Sophii relativně povrchové zranění, když sekáček na led prošel Hugovým břichem a pronikl jí pod kůži. Sophie krvácela, ale dokázala se vysoukat zpod těžce raněného přítele a utéct do lesa. Hugův osud však byl od první chvíle zpečetěn. Sekáček mu pronikl hýžďovými svaly do spodní části páteře a přerušil životně důležitý nerv zodpovědný za pohyb nohou. Nebohý Hugo se tak od první chvíle nemohl hýbat od pasu dolů."

Vlk je v rámci svojho žánru na špici. Mo Hayder sa evidentne prekonáva a stále presviedča čitateľov o tom, že dokáže posunúť hranice morbídnosti a nechutnosti. Samozrejme, v dobrom. Je pravda, že sa nenecháva obmedzovať, nič nezatajuje a jej opisy sú neraz vrcholne naturalistické. Bez nich by však jej knihy stratili svoj osobitý štýl, a to by bola škoda. Ďalšou veľkou devízou sú prekvapivé zvraty. Hlavne v druhej polovici knihy sa pripravte na "wtf?-momenty". Keď už si myslíte, že sa niečo prišli (a možno sa vám to vzápätí aj potvrdí), čakajte ešte nejaké prekvapenie navyše. Hayderová vie, ako sa pohrať s mysľou čitateľa. V tejto časti sa síce nevyskytuje Cafferyho netypická "parťáčka" Blcha, ale vzhľadom na dej je jej neprítomnosť logická. Príbeh poodhalí aj čo-to z Cafferyho pohnutej rodinnej situácie, a už teraz som zvedavý, ako sa séria posunie nabudúce.


Ukázka z knihy Vlk