Nakladatelství Domino  ›  Edice  ›  Napětí  ›  Vdova

Vdova

Autor:
Fiona Barton
Originální název:
The Widow
Překlad:
Michael Havlen
Žánr:
Napětí
ISBN:
978-80-7498-165-4
Počet stran:
376
Datum prvního vydání:
21. 09. 2016

Kliknutím zvolte variantu

349 Kč 279 Kč 

Nakupte ještě za 2000 Kč a získáte DOPRAVU ZDARMA!

Vdova

Popis: Vdova

Temný psychologický thriller pro čtenáře, které uhranula Zmizelá nebo Dívka ve vlaku.

Jeho tvář byla všeobecně známá z titulních stránek novin: opovrhované monstrum, které podle všeobecného mínění spáchalo hrůzný zločin. Nebyl však za něj nikdy odsouzen. A Jean Taylorová byla ženou toho monstra.
Většinu svého života strávila v roli dokonalé manželky. Neochvějně stála po boku svému muži i poté, co byl obviněn z vraždy dítěte, přestože kvůli tomu musela snášet zlostné pohledy, přišla o přátele i o práci. Teď je ale její muž mrtvý a lidé chtějí vědět, jaké to bylo, žít po jeho boku. Co se vlastně tenkrát stalo. Jean může konečně vyzradit všechna tajemství.
Pravda – to je to, co po ní všichni chtějí. Zajímá se o ni novinářka, pro kterou je exkluzivní rozhovor s ženou pedofilního vraha vrcholem kariéry. A ještě intenzivněji se snaží pravdu odhalit inspektor Sparkes, pro něhož je tento případ letitou noční můrou. Policajtský instinkt mu napovídá, že se Jeanina maska mlčenlivosti bortí, že se brzy stane něco zásadního...


Dotaz k produktu Vdova

Jméno:
Telefon:
E-mail:  povinné pole
Číslo "10" slovy:  povinné pole
Váš dotaz:   povinné pole
 
 

Autor: Fiona Barton

Fiona Barton

Na rozdíl od mnohých jiných nechtěla být Fiona Barton spisovatelkou od útlého dětství. Většinu svého profesního života zasvětila novinařině – pracovala pro řadu předních britských deníků a za své působení získala prestižní cenu Reportér roku.
Cena ji motivovala k nečekanému počinu: Fiona opustila zaměstnání a odjela na Srí Lanku pracovat jako dobrovolnice. A právě tehdy se jí začala v hlavě formovat základní dějová linka její knižní prvotiny.

Téma, které thriller Vdova zpracovává, má kořeny v autorčině novinářské praxi. Bezpočtukrát psala o různých kriminálních případech a často přemýšlela nad tím, jak se asi cítí manželky obžalovanýchmužů, jak moc toho o spáchaném zločinu vědí a jak se s celou situací vyrovnávají.
Jako novinářka o těchto úvahách psát nemohla. Jako spisovatelka si to mohla konečně dovolit, a tak v její prvotině nacházíme spletité a mnohovrstevnaté vyprávění o muži obviněném z pedofilního zločinu a ojeho ostrakizované ženě, o zdrcené matce pohřešovaného děvčátka, o novinářce, která o hrůzném případu píše, a o detektivovi, který případ už dlouhá léta vyšetřuje.


Čtenářské recenze

Jak se vám tato kniha líbila? Zajímá to nejen nás, ale také celou řadu dalších čtenářů. Budeme tedy moc rádi, když se s námi podělíte o své názory a dojmy.

Pro odeslání recenze musíte být přihlášení.

Retrospektivně vyprávěný psychologický thriller, který překvapí

05. 06. 2017  |  Recenzoval: Kristýna Pekárková - Books in Ashes

Celý život je tou, která poslouchá. Tou, která nic nenamítá a tiše mlčí, pokud si myslí něco jiného. Polovinu svého života byla manželkou. A najednou … už jí není a pro celý svět se stává vdovou po muži, který má na svědomí malé děvčátko. Jak to ale skutečně bylo? Co je pravda a co si vymyslel bulvár? V mnoha otázkách tápe i samotná vdova Jean Taylorová. Dokáže na ně po smrti manžela najít odpověď?

Jean a Glen měli krásný život, i když jim osud nedovolil mít vlastní dítě. Alespoň tak si to myslela Jean. Ale jen do okamžiku, kdy se ztratí dvouleté děvčátko a průběh vyšetřování zavede policisty přímo k nim domů. Tohle všechno musí být nějaký omyl. Jean ani na okamžik nevěří tomu, že by do toho byl Glen nějak namočený. Nebo ano? Jean si s hrůzou uvědomuje, že o svém muži toho neví spoustu. Přehlédla i tohle?

Psychologický thriller je vyprávěn převážně retrospektivně z pohledu Jean, reportérky Kate, policejního vyšetřovatele a matky zmizelé dívenky. Postupně jsou odhalovány střípky toho, co všechno se odehrálo v den únosu, po něm, ale i před ním. Bez příkras jsou odhalovány zrůdnosti lidských jedinců i beznaděj těch, kteří se tomu všemu snaží zabránit. Mezi minulost prosakuje současnost, kdy už Jean není manželkou, ale vdovou.

Hlavní postava Jean se mi zdála na první pohled plochá, taková nijaká. Jak ale příběh pokračuje, mění se s ním i ona. Získává plastičnost a veškeré odstíny, které jako lidská bytost může mít. Dokázala jsem si k ní najít cestu a pochopit, proč je jaká je. Ač jsem se snažila, cestu jsem si nenašla jejímu muži. A možná je to dobře. To, čím si procházel, bylo bezpochyby těžké a jedná se vlastně o nemoc, ale bylo těžké k němu pocítit jakékoliv sympatie.

Složitý příběh manželství Jean a Glena doplňuje pohled na vyšetřování hlavního detektiva a reportérky. Každý se na zmizení dívenky dívá jinak, přesto se vzájemně doplňují a jejich vzájemný vztah je dynamický, přátelský zároveň profesionální.
Posledním střípkem tohoto psychologického románu je mladá svobodná matka. Jak na ni nahlíží společnost, se také mění. Z se soucitu a pochopení se stává fanatismus. V neposlední řadě se kolem ní vytváří skupinky přívrženců i těch, kteří si myslí, že na zmizení své dcerky má podíl, případně ho využívá k vlastnímu zviditelnění.

Od autorky, Fiony Barton, je to první kniha, kterou jsem četla a velice mile mne překvapila. Čtivě zvládla poskládat jednotlivé prvky románu, který působí jako celek, což u knih, které jsou vyprávěny z několika pohledů a zároveň i z různých časových úseků bývá problém. Román Vdova bych doporučila všem, co se nebojí nahlédnout do nitra zničené ženy. Určitě je ale potřeba mít dost silný žaludek, protože i když zde nejsou žádné krvavé momenty, téma dětské pornografie a pedofilie není pro každého.

Závidím vše, kdo Vdovu ještě nečetli

28. 11. 2016  |  Recenzoval: Petra

Vůbec nejlepší kniha,kterou jsem za poslední roky četla.Po dočtení Dívky ve vlaku jsem si byla jistá,že lepší psychothiller už určitě číst nebudu....a dnes jsem dočetla Vdovu a popravdě jsem úplně v šoku z tak perfektně napsaného psychothilleru,pokořila vysokou laťku,kterou nasadila"Dívka" .Knihu jsem přečetla za 13 hodin,protože jsem ji nemohla odložit...Závidím všem,kdo Vdovu ještě nečetl a teprve se chystá...Kéž bych byla teprve v polovině a druhá půlka mě teprve čekala.Autorka dle anglických stránek plánuje na květen 2017 knihu The child už se těším na její českou verzi.

Byla by chyba nechat si tento zneklidňující a netradičně napsaný román nechat ujít

09. 11. 2016  |  Recenzoval: Richard Spitzer - Centrum detektivky

Jean Taylorové přímo před očima autobus srazil a usmrtil manžela. Od vdovy by se čekalo, že bude truchlit. Jenže jí se spíše ulevilo… Proč, to si musíte přečíst v psychothrilleru debutující britské autorky.

V roce 2006 kdosi unesl z předzahrádky jednoho domu dvouletou Bellu Elliottovou, kterou její mladá maminka Dawn nechala na chvilku bez dozoru. Během intenzivního pátrání se zjistilo, že se v okolí pohybovala modrá dodávka. Právě takovou řídil Glen Taylor. Když na něj policie zaměří pozornost, zjistí, že navštěvoval stránky s dětskou pornografií. Pro inspektora Boba Sparkese je jasným viníkem, ale Glen stále tvrdí, že se zmizením Belly nemá nic společného. Je tedy třeba mu únos dokázat a možná ještě holčičku zachránit živou. Soud ale díky nedostatku důkazů a chybě ve vyšetřování zprošťuje Glena viny. On i Jean jsou sice pod neustálým tlakem médií, ale oddaná žena stojí při svém manželovi a věří v jeho nevinu.

Po čtyřech letech… Glen je mrtvý a pro Sparkese, který nikdy nepřestal Bellu hledat, to znamená velkou ránu. Je mu jasné, že teď už ji nikdy nenajdou, nicméně je přesvědčen, že Jean, která něco musela tušit, by teď už mohla s pravdou ven. Stejný názor má i novinářka Kate Watersová, která by chtěla s vdovou „nejnenáviděnějšího muže v Británii“ udělat exkluzivní rozhovor. Ale promluví Jean? A kolik toho vlastně věděla, pokud vůbec něco věděla?

V posledních letech se stále častěji setkáváme s případy, kdy dosud neznámá žena napíše prvotinu, která se rychle stane bestsellerem a u které kritici nešetří nadšením. Mluví se často o šokujících thrillerech, které boří dosavadní hranice žánru, obaly knih se hemží citáty z pochvalných recenzí prestižních novin nebo citováním pochval od renomovaných autorů. Dost často přitom jde o debutantky na poli detektivního žánru, které předtím pracovaly řadu let jako novinářky. Ostatně není nic neobvyklého, když se žurnalisté pustí do psaní knihy. Zúročují v ní zkušenosti ze své praxe, během které si ovšem nemohou coby objektivní novináři dovolit spekulace nebo nějaké umělecké přikrášlování. To lze až v románu.

To je také případ britské novinářky Fiony Barton, rodačky z Cambridge, která od roku 1979 pracovala v řadě londýnských redakcí (Daily Mail, The Daily Telegraph, The Mail on Sunday). V roce 2008 s prací novinářky skončila a odjela jako dobrovolnice na Srí Lanku. Nicméně během své žurnalistické kariéry sledovala různé kauzy, během kterých si kladla stejnou otázku jako všichni ti, kdo krimi zprávy sledují: „Jako reportérka jsem strávila spoustu času u soudu. Během přestávek jsem pozorovala příbuzné obžalovaných, především manželky. Ptala jsem se sama sebe, kolik toho o manželových aktivitách věděly, případně jak moc se toho snažily dozvědět nebo jestli prostě jen neměly strach v době, kdy byly zločiny páchány. Z těchto zkušeností se zrodila Jean Taylorová.“

Dnes se často nové romány srovnávají s dříve vydanými knižními hity. Vdova bývá přirovnávána ke Zmizelé nebo Dívce ve vlaku, což je nejspíš dáno vyprávěním děje z pohledu několika osob, přičemž ne každá musí být věrohodným vypravěčem. Podobně jako v „Dívce“ jsou kapitoly nadepsané jménem postavy, z jejíhož pohledu je děj vyprávěn a přesným určením dne, kdy se děj odehrává. Největší prostor autorka věnovala pochopitelně Jean – „její“ kapitoly jsou vyprávěny v první osobě, někdy v přítomném čase, někdy v minulém, podle toho, jestli vzpomíná nebo popisuje, co se děje právě teď. Pohledy ostatních postav – především Boba Sparkese a novinářky Kate jsou psány ve třetí osobě. Pokud ovšem nutně chcete srovnávat, já bych knihu připodobnil ještě k Unesené, od Fioniny britské kolegyně Mo Hayder (únos dítěte) nebo ke Krásným holkám Američanky Karin Slaughter (objevování temné minulosti blízké osoby).

Jak je z předcházejících odstavců patrné, kniha nezačíná nálezem mrtvého malého tělíčka, ani nelíčí šokující detaily z Glenovy minulosti, obejde se i bez dramatických zvratů na každé druhé stránce. Nicméně Fiona Barton napsala velmi čtivou, zajímavou a zneklidňující prvotinu. Srozumitelným stylem psaní nás zručně vede příběhem, ve kterém se nemusíme bát, že bychom se ztratili v časových skocích. Pomalu odhaluje jeden fakt za druhým a při každém odhalení zase na chvíli poleví, aby dala čtenáři trochu času novou informaci zpracovat. Střídmě popisuje jednotlivé události a nechává působit čtenářovu fantazii, aby sám přemýšlel, co se mohlo stát. Kolik toho Jean věděla a co se tehdy vlastně stalo. Zdali Bella ještě žije. Jestli ji Glen tehdy opravdu unesl. Často máte pocit, že čtete umělecky zpracovanou reportáž o skutečné události.

Jistý žurnalistický přístup je patrný právě u Jean. Autorka ji natáčí do různého světla a nevnucuje nám na ni žádný konkrétní názor. Naše úsudky na hlavní postavu tak mohou být nejednoznačné. Může nám ji být líto, můžeme kroutit hlavou nad její neuvěřitelnou naivitou a zabedněností, v některých scénách nám může být dokonce protivná nebo ji můžeme odsuzovat. Ani postava Kate, která má možná něco málo ze své autorky, není jednoznačně napsaná. Dozvídáme se, že její kamarádský přístup k obětem trestných činů (na rozhovory s nimi se specializuje) ji odlišuje od mnohých kolegů „vlčáků“, na druhou stranu i u ní dost často prosákne na povrch snaha především ulovit sólokapra stůj co stůj. Malinko nejednoznačná je i matka Belly, která také v knize dostane trochu prostoru.

Kniha má však ještě další roviny. Autorčina novinářská zkušenost je patrná především v kapitolách, které se zabývají mediální štvanicí na oba manžele. Tábory novinářů před domem, honba za exkluzivním rozhovorem za každou cenu, urvat o chlup lepší záběr než konkurenční noviny nebo televizní stanice. Křižácká výprava proti podezřelému, ať už jde o bulvární noviny, nebo ty prestižnější, pro které dělá Kate. Z některých scén přímo mrazí, když si uvědomíte, že by dotyčný mohl být skutečně nevinný, případně co všechno musí prožívat rodina podezřelého.

Další rovina, kterou lze vysledovat, je varování před neopatrností na sociálních sítích. Jak rádi o sobě zveřejňujeme informace, ale už si neuvědomujeme, kdo všechno je sleduje a co všechno z nich dokáže vyčíst. Dravci totiž neustále číhají někde v temných vodách internetu… Kniha se sice odehrává mezi roky 2006 a 2010, kdy byly ještě dost rozšířené internetové kavárny a různé „chatovací místnosti“, ale dnes je se stále populárním Facebookem nebo Twitterem skryté varování ještě aktuálnější.

Možná sledujete pouze nové tituly svých oblíbených autorů a nechce se Vám do prvotiny někoho neznámého. Byla by však chyba nechat si tento velmi zajímavý a netradiční román ujít. Stojí za přečtení z mnoha důvodů. Čeká Vás čtivé a napínavé pátrání po tom, co se opravdu stalo a nakolik se na tom hlavní postava podílela. Je tu několik velmi podařených scén, například „líčení pasti“ na Glena nebo pozdější soudní přelíčení, které patří k nejlepším pasážím knihy. Přidejme stále aktuální motiv mediálních štvanicí. V neposlední řadě je román důkazem, že i když zpracovává velmi silné a závažné téma zneužívání dětí, může být napsán bez morbidních detailů, ale i tak nám vyvolává mrazení v zádech.

Ještě dodejme, že autorka, která nyní žije se svým manželem na jihovýchodě Francie, už pracuje na další knize, ve které bychom se měli opět setkat s novinářkou Kate Watersovou.

Vdova vás zavede do temného světa lidské duše

07. 11. 2016  |  Recenzoval: Alena Lochmannová pro vaseliteratura.cz

Dechberoucí psychothriller Vdova Fiony Barton je příběhem ženy, která byla celý život bezmezně oddaná svému manželovi, a to i poté, co byl obviněn z vraždy malé holčičky, bezmocného dítěte, po kterém celý život toužila, ale stát se matkou jí nebylo souzeno. Věřila tato zdánlivě čistá duše svému manželovi, nebo má i ona svá temná tajemství? Poté, co její muž zemřel, je jen krůček od toho, aby promluvila a odhalila možná víc, než kdy vůbec připustila, že ví.

Fiona Barton, která svoji profesní dráhu zasvětila novinařině, ukazuje nyní světu a čtenářům, jak má vypadat skutečný psychologický thriller. Už název knihy Vdova vyvolává ve čtenáři směsici zvláštních pocitů a očekávání a tento pocit vás už neopustí, spíše naopak, v průběhu čtení knihy ještě zesílí.

Vdova je příběhem vdovy po zesnulém Glenu Taylorovi, který byl obviněn z vraždy malé holčičky, vysloužil si opovržení svého okolí i široké veřejnosti, ale světu za vězeňskými mřížemi dokázal uniknout. Nikdo tak neví, zda oním vrahem skutečně byl nebo nebyl, co je však zjevné, o případu zmizelé Belly dost možná věděl víc, než kdy připustil. Mohla tak něco tušit i jeho žena? Co víc, mohla snad celou dobu znát pravdu a mlčet? Nebo vždy byla naprosto loajální manželkou, která stála po bohu svého manžela i v těžkých časech, jimiž prošli? Po Glenově smrti na vdovu Jean doslova útočí novináři i policie. Všichni touží po jediném, aby odhalila něco, co dosud, dokud její manžel žil, skrývala někde hluboko uvnitř. Senzacechtiví novináři buší na domovní dveře, ale Jean je všechny odmítá, nechce s nikým hovořit. Jedna novinářka k ní přesto pronikne – Kate Watersová cítí v morku kostí skvělý článek, a tak přiměje vdovu, aby se ve vzpomínkách vrátila zpět do minulosti. Na scénu se též vrací i inspektor Bob Sparkes, který případ mladé Belly vyšetřoval a nebude mít klid, dokud nezjistí, co se tehdy skutečně s dívenkou stalo.

Díky tomu, že má Fiona Barton za sebou mnohaletou novinářskou kariéru, kdy psala o řadě zločinů, dokázala precizně promyslet příběh i zápletku tak, aby byly natolik uvěřitelné, až to mrazí. V tom spočívá kouzlo její knihy – ukazuje běžný každodenní život několika lidí zasažených tragédií, a to z několika perspektiv. Každá stránka knihy je tak reálná, že si po dočtení knihy musí čtenář na okamžik sednout a zamyslet se nad řadou vnitřních otázek a pocitů, které kniha vyvolá a zanechá na dobu rozhodně delší, než je jeden večer. Protože to, co se děje hlavním hrdinům příběhu, je surové, reálné, každodenní a čtenáři dochází, že by hlavním hrdinou mohl být klidně i on sám.

Celých dvacet let se Fiona Barton připravovala na sepsání této knihy. Vycházela z toho, co znala ze své novinářské praxe, kdy psala o celé řadě kriminálních případů a mnohdy, jak sama uvádí, přemýšlela o tom, jak se cítí manželky obžalovaných mužů. Tato příprava se skutečně vyplatila. Právě onen pohled pozůstalé manželky, Jean, je unikátní. V řadě psychothrillerů je dáván prostor vrahovi, agresorovi, který je až fyzicky přítomný v celé knize. V případě Vdovy víme, že možný agresor je mrtvý a pozornost je tak přenesena na jeho manželku. To je skutečně neobvyklý přístup, díky němuž je možno připsat další kladné body na konto knihy.

Atraktivnost knize dodává také diferencovaná perspektiva příběhu, kdy je příběh vyprávěn z pohledu vdovy, reportérky, matky unesené a zřejmě mrtvé dívky a detektiva, přičemž v závěru knihy je připojena ještě jedna perspektiva, která čtenáři pomůže zodpovědět většinu jeho otázek. Vypravěči knihy, tedy vdova Jean, novinářka Kate, matka Dawn a inspektor Sparkes, jsou čtenáři představováni skrze své myšlenky, svá jednání, jejich charakter není nuceně vykreslován, čtenář si jej tvaruje sám, neboť autorka jej nechává nahlédnout přímo do jejich nitra.

Kniha Vdova je doslova fascinujícím prožitkem na pozadí ve skutečnosti velmi jednoduchého kriminálního případu. Dokáže ve čtenáři vyvolat směsici pocitů od zoufalství, znechucení, strachu přes nejistotu až po naději. To považuji za atribut skutečně kvalitního psychothrilleru, kterým Vdova bezpochyby je.

Z této knihy vás bude mrazit

05. 11. 2016  |  Recenzoval: Šárka Fofoňková

Jean a Glen Taylorovi jsou opravdu dost nesourodá dvojice. Sebevědomý pracovník banky a uzavřená šedá myška kadeřnice. Ovšem protiklady se přitahují, to známe všichni. Zdánlivá manželská idylka však utrpí trhliny. Glen přijde o své zaměstnání v bance. Začne se tedy živit jako šofér. Záhy je obviněn z únosu dvouleté holčičky. Policie u něj objeví spoustu pornografických materiálů. Přesto Jean stojí při svém manželovi a věří v jeho nevinu. Oba jsou neustálým terčem novinářů. Jedno ráno se stane Glenovi osudným a jeho život končí pod koly autobusu. Novináři i policie se třesou na to, že vdova konečně promluví. Tuší, že ví víc, než dosud prozradila.

Vdovu bych snad ani neřadila mezi klasické thrillery. Nečekejte drastické scény, krev, ale v podstatě poklidný děj, ze kterého vás však bude místy hodně mrazit. Autorka velmi dobře vykreslila charaktery hlavních postav a jejich myšlenkové pochody.

Kromě Jean a Glena blíže poznáváme inspektora Sparkese a reportérku Kate Watersovou. Sparkes se za každou cenu snaží přijít případu na kloub, přestože je jeho vyšetřování po nějaké době odsunuto na vedlejší kolej. Nevěří, že je Glen nevinný a chce ho usvědčit. A musím říct, že inspektor mi ze všech postav byl asi nejsympatičtější.

Děj je vyprávěn z několika úhlů pohledu. S postavami prožíváme období čtyř let, od únosu malé Belle až po několik týdnů po Glenově smrti. Jean se také v některých pasážích vrací do minulosti a přibližuje nám tak své manželství s Glenem.

Kniha se mi četla velmi dobře. Byla jsem napnutá až do samotného konce. Jen se autorce v mém případě nepovedlo mě úplně pohltit. Na to, o jak závažné téma se v příběhu jedná, mě děj nechal poměrně chladnou. Ale to je čistě můj subjektivní pocit.
Knihu určitě můžu doporučit. Ovšem jak jsem již zmínila na začátku recenze, nečekejte krev, ale psychologický příběh s poklidnějším dějem.

Manipulátoři nemohou existovat bez svých protějšků, kterými lze manipulovat. Proto Glen a Jean...

Ukázka:
Samozřejmě, policie to jen tak nevzdá. Zakousli se do Glena, do jeho dodávky, údajného dětského porna i „nevhodného chování“ jako vlčáci. Nedají mu pokoj. Když už nic jiného, budou se ho snažit dostat alespoň za ty fotky, jak tvrdí jeho advokát.
Návštěvy a telefonáty inspektora Sparkese se už staly součástí našeho života. Policie si staví svůj případ a my to jen sledujeme od postranní čáry.
Říkám Glenovi, že by měl policii povědět o tom „soukromém kšeftíku“ a o tom, kde toho dne byl. On si však vede svou, že by tím všechno jen zhoršil. „Obviní nás, že jsme jim lhali úplně ve všem, Jeanie.
Bojím se, abych nepřilila oleje do ohně a neřekla něco špatně. Ale celé to přece způsobil Glen, ne já.

Silný příběh, který vás zasáhne

04. 11. 2016  |  Recenzoval: Veronika Černucká pro Arara.cz

 Některé knihy se čtou a některé prožívají. K těm druhým rozhodně patří aktuální novinka z Domina, psychothriller Vdova. Příběh vás přiková k židlím a zažere se vám pod kůži tak, že na něj budete myslet ještě dlouho poté, co přečtete poslední stránku. Možná by na tom nebylo nic tak zvláštního, pokud by ovšem nešlo o literární debut.

Angličanka Fiona Barton celý život pracovala jako reportérka v novinách, ale k psaní knih se odhodlala až v poměrně pokročilém věku. „Vdova" je její prvotina a nutno podotknout, že prvotina nesmírně zdařilá. Kniha má filmový potenciál a myslím, že je jen otázka času, kdy podle ní vznikne kasovní trhák. „Vdova" je intimní, citlivá a inteligentní. Fiona Barton rozehrála na malé ploše a pouze s několika aktéry drama plné vášně a nenávisti. Hodně věcí je tu schovaných pod povrchem a příběh vyžaduje vnímavého a empatického čtenáře. Vdova nehýří zápletkami, ale emocemi. Od začátku do konce budete obklopeni zlem a je na vás, abyste určili, odkud pochází.

Příběh má několik vrstev, střídá se v něm vyprávění v první a ve třetí osobě a autorka vám dává nahlédnout do mysli všech důležitých postav. Vyprávění je originální, naléhavé a atmosféra je tísnivě dusivá. Vdova ve vás vyvolá klaustrofobický pocit, na kterém si vypěstujete závislost. Recenze román přirovnávají ke Zmizelé či Dívce ve vlaku a rozhodně nejde o marketingový tah. Jean je napsána podle podobné šablony jako hlavní hrdinky zmíněných bestsellerů, ale řekla bych, že „Vdova" uspokojí i náročnější čtenáře a fajnšmekry. Důraz se klade na psychologii postav, a i když se všechno točí kolem vdovy Jean, ani na chviličku se nenudíte.

Chronologické vyprávění se střídá s retrospektivou a Fiona Barton má dar vytřískat maximum i z maličkostí. Její Jean si vás podmaní, i když vám pravděpodobně nebude sympatická. „Vdova" je unikátní studií o ženě zcela závislé na dominantním muži. Glen Taylor byl obviněný z únosu dvouletého děvčátka a jeho manželka stála vždy po jeho boku. Z nepatrných narážek ale zjistíte, že ne všechno se událo tak, jak Jeane vypráví. Autorka vám dává velký prostor pro domněnky a klidně se s vámi vsadím, o co chcete, že svůj názor na Jean budete měnit snad v každé kapitole. Oběť? Spolupachatelka? Nevinná naivka? Herečka a manipulátorka? Fiona Barton si s vámi hraje jako kočka s myší a dělá jí škodolibou radost, že vás mate.

Zatímco Glen, domnělý (?) pedofil nemá v příběhu nijak prestižní roli, hodně prostoru dostali naopak ambiciózní novinářka Kate Watersová a inspektor Bob Sparkes. Ti dva dodávají příběhu punc reality a přibližují nám, jak to v případě únosů chodí na policii a v médiích. Ani jeden z nich není typem hrdiny, což je jen dobře. Fiona Barton píše o lidech, jací ve skutečnosti jsou. Díky tomu jsou všichni aktéři uvěřitelní a vás překvapí, s kým dokážete soucítit. Pasáže týkající se Jean a jejího vztahu k manželovi jsou čistokrevným psychothrillerem a části, ve kterých se prezentuje inspektor Sparkes, jsou krimi založené na vyšetřování. Na své si tak přijdou milovníci fikce i ti, které zajímá, jak pracují policisté pátrající po pohřešovaném dítěti.

Vdova je silný příběh, který vás zasáhne. Fiona Barton kašle na dobré mravy i na tabu. Jde až na dřeň a nebojí se poukázat na to, že se mnohdy chováme jako zvířata. Děsivých věcí je tu spousta, ale nejděsivější je fakt, že každý z nás by se mohl stát postavou tohoto příběhu. A teď nemluvím pouze o obětech. Vdova vás možná rozčílí, možná pohorší, ale přiznejme si, že to je přesně to, co od kvalitní literatury očekáváme.

 

Propracovaná sonda do života jedné vdovy...

25. 10. 2016  |  Recenzoval: Wish Sue

Vdova je příběhem manželky údajného pedofilního vraha, příběhem komisaře, který se ho bezúspěšně snaží usvědčit, houževnaté novinářky a neposlední řadě matky pohřešované holčičky. Samotný děj sledujeme hlavně z pohledu prvních tří zmiňovaných. Kromě pohledů se střídá také přítomnost s událostmi odehrávajícími se v posledních čtyřech letech. A zatímco hlavní postava; vdova Jean je psána ich-formou, ostatní postavy er-formou.

Do knihy se nemusíte zdlouhavě začítat. Autorka vás uvrhne do víru událostí bez zbytečné omáčky okolo. Jean Taylorová na mě zapůsobila hned na prvních stranách. Je to povedeně vykreslená postava. Fioně Bartonové stačilo pár jejích myšlenek a vět k tomu, aby do ní vtiskla hloubku a osobitost. Prostřednictvím Jeaniných vzpomínek pak poznáváte také jejího manžela podezřelého ze spáchání vraždy dvouleté holčičky a naskytne se nám tak příležitost nahlédnout pod pokličku na první pohled šťastného manželství.

Tato sonda do jejich života, který byl v určité době převrácen naruby díky Glenově obvinění, mě velmi bavila. Proto mě mrzelo, že po slibném začátku byly tyto části stále více prokládány pohledy komisaře Sparkse a reportérky Watersové. Nahlížet na příběh z více úhlů bylo sice dobrým tahem, ovšem podle mého až moc odsunulo do pozadí hlavní hrdinku a dalo přednost pouhé detektivní lince. Vyšetřování (z počátku zajímavé) postupem času ustrnulo na mrtvém bodě a v ději nic zvláštního nepřinášelo. Pokud nepočítám zoufalost, která ve vyšetřovacím týmu narůstala a na komisaře doléhala plnou vahou, a beznaděj, jelikož bez pádných důkazů nemohl v případu udělat zásadní krok. A ani média, přestože se hyenisticky předháněla v tom, kdo přinese šokující palcové titulky, ve skutečnosti neodhalila nic zásadního.

Stále jsem tedy čekala, co přinese přítomnost, s čím vyjde Jean na světlo teď po manželově smrti, a to vzhledem k autorčině stylu nebylo nijak obtížné. Stránky ubíhaly a já měla pocit, jako bych sledovala skutečný případ (i když něco ve způsobu vyprávění ve mně po celou knihu vzbuzovalo dojem, jako by se děj odehrával v mnohem vzdálenější minulosti než v rozmezí roků 2006 - 2010). Všechnu tu mravenčí policejní práci, neutuchající mediální vlny, s tím spojené nenávistné projevy a odsouzení od lidí a nikdy nekončící tlak na Jean a Glena. Fiona Barton čerpá ze svých zkušeností z novinářské praxe a je to znát.

Bohužel jsem se ale žádného překvapivého odhalení či zvratu nedočkala. A nejen to. Chyběla mi tam i dávka mrazivého napětí, které bych u psychothrilleru očekávala. Jak už jsem uváděla, příběh působí velmi reálně, čemuž odpovídá i jeho samotné vyvrcholení. Mně jako čtenáři to bohužel nestačilo. Přišlo mi to celé předvídatelné. Měla jsem pocit, jako bych se spíše dívala na reportáž, dokument nebo četla policejní složku, u které předem vím, jak dopadne.

Přestože mně osobně Vdova příliš nesedla, je netradičním náhledem na jeden hrůzný zločin. Její děsivost spočívá ve skutečnosti, že něco takového se může přihodit i vám. Vaše děti nejsou nikde v bezpečí. Nemůžete věřit nikomu, nikdy si nemůžete být jistí tím, že se nikdo nedívá, nesleduje vás a nespřádá plány, zatímco s nimi jdete ze školy, hrajete si na zahradě... ve čtvrti, kde všechny znáte... Nepřipomínala mi žádnou knihu z těch, které jsem zatím měla možnost číst. A víc než kteroukoliv jinou bych si ji dokázala představit ve filmovém zpracování.

Pokud jde o obálku, přijde mi opravdu povedená. Dýchá z ní chlad, tajemno a strach z neznámého. Za mě vystihuje uváděný žánr. Na svědomí ji má Rajka Marišinská.

Kniha na mě působila tak intenzivně, že jsem musela chvílemi přerušit čtení a jít to rozdýchat

19. 10. 2016  |  Recenzoval: Hanka the bookworm

Glen Taylor údajně spáchal hrůzný čin – unesl malou holčičku. Vina mu však nebyla nikdy prokázána, a proto zůstává na svobodě. Jean Taylorová, jeho žena, je mu neochvějnou oporou i v těch nejhorších časech a skálopevně věří v jeho nevinu. Pak ale Glen umírá. Jaké to bylo žít po boku monstra? Vyplují na povrch všechna ta léty střežená tajemství? Kde je pravda? Po odpovědích na tyto otázky pase zejména ambiciózní reportérka Kate, pro kterou by rozhovor s vdovou znamenal vrchol kariéry. Neméně se pak o Jean zajímá inspektor Sparkes, který byl od začátku přesvědčen o Glenově vině, ale nikdy mu ji neprokázal… Promluví vdova nakonec?

Fiona Bartonová hned od začátku rozjíždí kolotoč, ve kterém se to jen hemží postavami – příběh je vyprávěn z pohledu vdovy, reportérky, inspektora Sparkese, matky unesené Belly i manžela. V tom musí být pěkný guláš, řeknete si možná, ale opak je pravdou. Autorka má všechno promyšlené do nejjemnějších detailů a v příběhu se nelze ztratit a to i přesto, že nejen, že se střídá tolik úhlů pohledu, ale nechybí ani skoky mezi minulostí a přítomností. Kniha je rozhodně zajímavá už svým neobvyklým námětem, nicméně co ji vyzdvihuje mezi špičku žánru, je právě fakt, že se nejedná o nic zběsilého. Příběh mi připadal spíše komorní, po celou dobu máte nepříjemný pocit a mrazení v zádech a rozhodně chcete vědět, jak to všechno bylo, ale autorka krásně dokázala vyvolat úzkost a napětí ve zcela novém pojetí.

Stěžejní postavou příběhu je samozřejmě vdova – Jean Taylorová. S její charakteristikou si Bartonová vyhrála nejvíce. Rozhodně to není postava jednoznačná. Má mnoho vrstev, které v průběhu knihy postupně odhalujete. Po celou dobu (stejně jako reportéři a vyšetřovací tým) vlastně nevíte, co ví. Jasné je, že byla Glenem velmi ovlivňována, nejedná se ale o prototyp chudinky. Sama má svá tajemství, až místy skoro věříte, že v tom všem mohla mít taky prsty. Pro mě ale zůstává nejzáhadnější postavou Glen. Zpočátku jsem ho zaškatulkovala jasně – dominantní tyran, alibista, který určuje, jak se věci mají. Jak ale příběh postupoval, ukázalo se, že ani on není tak černobílý. Pozadu nezůstávají ani ostatní hrdinové knihy, reportérka Kate je takový ten klasický kariérní typ, který do příběhu přináší potřebnou svěžest. Zároveň je to ale skutečná žena s dětmi a tím vším okolo. Líbilo se mi poodhalit zákoutí tohoto povolání. Na inspektoru Bobu Sparkesovi mě zase bavila ta jeho zarputilost a snaha přijít pravdě na kloub. Občas mi připadal ve svém počínání trochu nemotorný, přesto však tvoří nedílnou součást knihy. Drobným detailem pak tvoří jeho „vztah“ s Kate. Poslední úhel pohledu patří matce unesené Belly. S ní to mám trochu komplikované. Samozřejmě je mi jí líto, na druhé straně mi jsou její pozdější pohnutky tak trochu proti srsti… Celkově zkrátka vytvořila Bartonová celou škálu zajímavých a jedinečných postav, k některé přilnete více, k některé méně, ale určitě jí v tomto směru skláním poklonu.

Autorčin styl na mě, musím se přiznat, velice zapůsobil. Pomocí drobných detailů, které nám oznamuje tak jako mezi řečí, vytváří celý ten spletitý příběh a promlouvá k nám jakoby mezi řádky. Čtenář tak u textu musí trošku přemýšlet, ale zase ne natolik, aby to zpomalilo tempo. Nedělá z nás zkrátka blbce a nemá zapotřebí nám všechno vysvětlit. To je velice sympatický a ojedinělý úkaz. Krátké kapitolky navíc přímo vybízí k rychlému obracení stránek, takže se kniha opravdu velice svižně čte.

Na závěr mi nezbývá, než Vám všem knihu jednoznačně doporučit. Myslím, že si v ní každý najde to svoje. Je to trochu detektivka, trochu thriller, trochu psychologický román, nechybí ani mezilidské vztahy a jak už jsem řekla, všechno je to naservírováno v té nejlepší podobě, jakou si lze představit, ať už po stránce stylistické, dějové či co se postav týče. Vdova na mě opravdu silně zapůsobila a nejintenzivnějším zážitkem pro mě zůstává kapitola Manžel, po jejímž dokončení jsem musela chvíli ustat ve čtení a jít to rozdýchat… Hodnotím zcela jednoznačně 5/5 a doufám, že se nejedná o poslední autorčinu knihu.

Vynikající psychothriller, který si zachovává kouzlo starých anglických detektivek

19. 10. 2016  |  Recenzoval: Knihomilka

Jean Taylorová je ideální manželka. Svého muže Glena zbožňuje a udělala by pro něj všechno. S láskou o něj pečuje a dopřává mu to nejlepší. Vlastně se chová jako ty tři slavné opičky - nevidí, neslyší, nemluví, což je někdy ideální, že? Jednoho dne však Glena srazí autobus, pod jehož koly umírá. Jean zůstává sama s velkou tíhou - její muž byl obžalován z únosu malé Belly Elliottové. Jenže důkazy pro řádné obvinění nestačí a tak případ, který se táhne léta, končí velkou neznámou, jíž může objasnit pouze sama vdova.

Ta však od počátku odmítá s novináři hovořit, pouze jediné osobě se podaří k Jean proniknout. Reportérka Kate Watersová díky své empatii prolomí bariéru mlčenlivosti a Jean rozmluví.
Jak to tedy všechno bylo?
Jean vzpomíná na roky, které prožila vedle milovaného Glena. Navenek ideální manželství však skrývá velkou bolest - Taylorovi neměli děti. Možná i z tohoto důvodu byli až nezdravě upnutí jeden na druhého. Ale i přesto se Glenovi podařilo před manželkou utajit zásadní část svého osobního života.
Vedle Kate se o Glenův případ zajímá i detektiv Bob Sparkes, pro něhož je případ unesené Belly i po letech šrámem v profesní kariéře. Možná by vdovina výpověď mohla objasnit některé nejasnosti.

V jednotlivých kapitolách, v nichž se proplétá minulost a současnost stejně jako osoby vypravěčů (Jean, Kate a Bob), se snažíme rozmotat nitky opravdu spletitého případu.
Autorka, která je sama novinářka, skvěle vykreslila povahu té nejdůležitější postavy příběhu. Jean Taylorová - kým vlastně je? Zoufalou, ušlápnutou ženuškou, slepě poslouchající despotického partnera nebo naopak vychytralou manipulátorkou chránící to jediné, co má - manželství? Musím říct, že v průběhu děje se můj vztah k ní měnil od pocitu lítosti až k nesnášenlivosti. Tahá vás za nos nebo je opravdu tou chudinkou, jíž byste podali kapesník, uvařili čaj a nechali vyplakat?

Fiona Barton napsala naprosto vynikající psychologický thriller. Je přirovnáván ke známým světovým bestsellerům jako je Zmizelá nebo Dívka ve vlaku, u kterých taky nevíte, na čem vlastně jste. Zároveň si zachovává kouzlo (můžu-li to tak říct) starých dobrých anglických detektivek.
Vedle Jean sledujeme i osobní životy reportérky Kate i detektiva Boba, které se s hlavní dějovou linkou proplétají.
Autorka vás po celou dobu drží v šachu, rozehrává partii, v níž si nejste vůbec jistí výsledkem. Napětí se pozvolna stupňuje, přesně tak, jak to u správného psychothrilleru má být.

Vdova je knížním debutem Fiony Barton, který se opravdu povedl. Můžeme jen doufat, že autorka v psaní i nadále pokračovat.

Mistrovský kousek

15. 10. 2016  |  Recenzoval: BoboKing

Únos či zmizení dítěte patří k těm nejsilněji prožívaným zločinům. Nejistota, co se s dítětem stalo, je noční můrou rodičů, kteří nevědí, jestli se jen někde zatoulalo, či bylo uneseno, stalo se cílem pedofila, ale především je tu ta neustále se vznášející otázka, jestli je ještě naživu. Britská novinářka a spisovatelka Fiona Barton ale nahlíží ve své knize na tuto děsivou událost z širšího pohledu. Nejen po kriminální linii, ale především po psychologické stránce. A to je námětem její úspěšné prvotiny s názvem „Vdova“ (orig. The Widow), která vyšla letos na jaře v Británii.

Vdova, detektiv, reportérka – tři postavy, tři hlavní aktéři v případu zmizení malé Bella ze zahrady na britském venkově. Prostě v jednu chvíli tam byla a hrála si jako každá holčička, a když se matka vrátila z kuchyně, zahrada byla prázdná, pustá, ani zmínky, že tu před chvíli bylo nějaké dítě. Tři postavy, jenž strhne vír událostí s tímto zločinem spojených, protože policie potřebuje nějaké výsledky, a společnost nějakou zrůdu, na kterou si může ukázat. A takovou je manžel naší vdovy Jean Taylorové. Příběh autorka staví v jisté časové (ne)chronologii, když začíná nešťastnou smrtí jejího manžela pod koly projíždějícího autobusu, a vlastně až následně se vracíme o čtyři roky zpětně, do dnů, kdy se malá Bella ztratila.

Jednotlivé kapitoly jsou vždy vyprávěny právě z pohledu jedné ze tří hlavních postav, tedy vdovy, detektiva a reportérky. Každému z této trojice jde vlastně o něco jiného. Reportérka chce získat unikátní příběh, který se bude prodávat. Přes novinářskou drzost a jistou aroganci ale vidí za příběhem i lidi. Detektiv se za vyřešením případu žene jako bulldog hlavně z vnitřní obavy, že už na to nestačí, že díky jeho neschopnosti Bella zemře, či zemřou jiné děti. Ale prim tu hraje postava vdovy. To je nosný prvek celého příběhu, o kterém se Stephen King vyjádřil, že vás strhne a vyděsí. Jean, která žije v područí svého despotického manžela, typického psychického tyrana, je už tak „vycepovaná“, že zcela ignoruje nepřehlédnutelné. Všechny ty jeho podivné historky o výpovědi z lukrativní práce, hodiny strávené o samotě zavřený v pokoji s internetem, hromady dětské pornografie nalezené v jeho počítačích… Pomalu tak odkrýváme děsivý svět psychického násilí, které se odehrává za dveřmi jejich domu. Ale především bludů v mysli jeho ženy, tedy naší „vdovy“. Ta propracovanost jednotlivých pochodů, kterými její myšlení prochází, přes všechny bloky ta narůstající hrůza z vědomí toho, že celé roky přes den žije a v noci spí vedle „zrůdy“, to vše autorka dovedla na nejvyšší možnou mez. Vytvořila dílo, které skutečně pojmenování psychothriller definuje. Příběh, který se vám dostane doslova pod kůži, nebudete ho schopni odložit. I bez krve a brutality z každé stránky čiší napětí, jenž vás bude doslova požírat.

Tento mistrovský kousek thrilleru vydalo nakl. Domino na podzim roku 2016, v překladu Michaela Havlena.

Zdařilý psychothriller po anglicku

14. 10. 2016  |  Recenzoval: Hana Wielgusová

Fiona Barton je původní profesí novinářka. A to úspěšná. Ve Velké Británii působila v předních médiích a za svou práci získala prestižní cenu British Press Awards - Reportér roku 2001. Poté odcestovala jako dobrovolnice na Srí Lanku a právě tam vznikla její velmi zdařilá prvotina, detektivní román Vdova.
Hlavní myšlenky, jak sama autorka říká, vycházejí z její vlastní novinářské praxe a skutečných událostí. Děs a napětí, kterými je celý román prostoupen, ocenil i mistr tohoto žánru Stephen King: „Jestli máte rádi dobrý psychologický thriller, pak si určitě chcete přečíst Vdovu. Strhne vás. A vyděsí."


Psychothriller po anglicku


Knihu Vdova jsem vzala do ruky s očekáváním klasické britské detektivky, připravená na další variace Hercule Poirota nebo inspektora Barnabyho. Jak jsem se mýlila! Vdova je opravdový psychothriller. Fiona Barton zvolila zvláštní styl, se kterým se u klasických detektivek málokdy setkáváme. Děj je vyprávěn ich-formou, jakoby pozpátku, osobním pohledem jednotlivých postav.
Příběh začíná momentem, kdy podezřelý a dlouho sledovaný pedofil Glen tragicky zemře. A tady se nám vyplatí trocha trpělivosti. Pozvolným retrospektivním vyprávěním v několika časových rovinách, postupně, aniž bychom ztratili nit, zjišťujeme, co tomuto okamžiku předcházelo. Byla unesena malá holčička Bella a nikdo jí nemůže najít. Přestože hlavním podezřelým po celou dobu zůstává Glen, úplně tomu nevěříme.

Přes náznaky a nápovědy, jako bychom luštili hádanku. Vyzradí nakonec Jean, zdánlivě vzorná a loajální žena, všechno co ví? Co jsou to ty „nesmysly", jak jim sama říká, které její manžel dělá? Je Bellina matka opravdu zdrcená? A jakou roli hrají ostatní protagonisté? Podaří se detektivu Sparkesovi a novinářce Kate vymotat ze začarovaného kruhu? Děj graduje, stránky obracíme čím dál rychleji, až náhle přijde překvapení. Kostky do sebe zapadnou a my poznáme pravdu.
I nesmysl má svůj smysl
Přestože jsem od samého začátku byla úplně pohlcena dějem, neuniklo mi několik zajímavých podtémat. Detektivní práce – jak je složitá a mnohdy zoufalá, ale přesto poutavá. A také smutná. Jak říká detektiv Sparkes: „...zlo je ošidná věc, která vyplave napovrch jen někdy – a o to je děsivější."
Falešná tolerance, oddanost a loajalita. Co se skrývá pod tímto povrchem? Máme co dělat s monstrem? A kdo jím je? Glen, Jean, anebo někdo úplně jiný? Nemohu vynechat ani autorčino sofistikované vylíčení tvrdé novinařiny. Dozvíte se, jak se dělá a možná i něco, co jste dosud netušili.
A nakonec, onen problém sociálních sítí, anonymních chatů a jejich nebezpečí. Realita dnešní doby. A budete si klást otázky. Kdo nás sleduje, s kým mluvíme, kde se o nás něco objeví? Z této knihy si odnesete velký zážitek. A také, ačkoli to zní jako klišé, velké ponaučení. Budete už totiž vědět, že ne každý „nesmysl" je vždy beze smyslu. 

Za mě jasných pět hvězdiček

13. 10. 2016  |  Recenzoval: Kristýna, The Book Talk Blog

Glen Taylor byl s největší pravděpodobností pedofil a únosce malé holčičky. Přes veškerou snahu vyšetřovatelů však za svoje činy nebyl nikdy odsouzen. Jean byla jeho manželkou. Věrně stála po jeho boku v těch nejtemnějších dnech, během vyšetřování i během mediálního honu pořádaného na jejího manžela. Jenže teď je Glen mrtvý a Jean už není vázána slibem mlčenlivosti. Teprve teď začíná ten opravdový hon. Hon na vdovu, o níž se mnozí domnívají, že zná všechny odpovědi.

PŘÍBĚH
Už jsem několikrát zmiňovala, jak moc nemám ráda ty příměry typu "Pro všechny milovníky knihy Zmizelé!" apod. Musím však říci, že zde je to pravda. Tato kniha si opravdu zaslouží být zařazena k tomu nejlepšímu, co bylo na poli thrilleru a psychothrilleru napsáno. Nerada se pouštím do přímého srovnávání, ale nejde tomu odolat. Zmizelá u mě zvítězila na poli zvrhlosti, Vdova však na poli takové té tiché hrozby, nejistoty, dřímajícího nebezpečí, nevyslovených obav a domněnek.
Příběh jako takový je vyprávěn několika postavami a také v několika časových liniích. Je třeba konstatovat, že právě s časovými proměnami se autorka vyrovnala naprosto famózně. Doslova skáče tam a sem, minulost, přítomnost, přítomnost, minulost... Ale Vy se budete vždy orientovat. Za tohle opravdu klobouk dolů, některým autorům stačí jen střídat minulost s přítomností a už jsou v tom zamotaní. Fiona Barton to však zvládá zcela s přehledem.
Právě zmiňované vyprávění z různých úhlů pohledu v různých časových okamžicích knize samozřejmě svědčí a do žánru se vysloveně hodí. Námět příběhu je originální, což jste mohli sami posoudit ze shrnutí děje. S informacemi o tom, jak to ve skutečnosti bylo, nakládá autorka obezřetně a dávkuje je přesně akorát. Když se nad tím zamyslíte, v knize se nic dramatického vlastně neděje - není to zběsilá honička za šíleným masovým vrahem. Ale Vy jste při čtení stejně tak napnutí, že musíte číst dál a dál a dál. Psychothriller par excellence.

POSTAVY
Samozřejmě, co by to bylo za psychothriller, kdyby v něm nebyly poctivě a důmyslně propracované postavy. Ani zde Fiona Barton nenechala vůbec nic náhodě a právě jednotlivé charaktery pozvedají už tak vynikající počin ještě o další level výš.
Jestli jsem se v někom opravdu nedokázala vyznat, byla to Jean Taylorová. A to je dobře. V určitých momentech jsem ji litovala, v dalších jsem jí nerozuměla a v dalších jsem byla bytostně přesvědčená o tom, že pokud to všechno vlastně nedirigovala, minimálně svému muži pomáhala. Autorce se podařilo tuto ženu, jejíž příběh je nosným bodem celé knihy, vykreslit velice plasticky. Její zkušenosti, její názory, její motivace i její činy, to vše má mnoho vrstev a nic není tak jednoduché, jak se může na první pohled zdát.
Glen Taylor se také vydařil, měl opravdu slizké momenty, ale na druhou stranu mi někdy přišel jako úplný břídil, neschopný člověk lačnící po odplatě za prohřešky, kterých se na svém životě vlastně dopustil jen on sám. Člověk motivovaný pouze pouhou po pomstě, přesvědčený, že je to právě on, proti komu se spolčil celý svět.
Kladně hodnotím i postavy reportérky Kate a detektiva Boba - místy sice trochu upadají do profesního stereotypu, ale stejně s nimi autorka zachází na úrovni a stejně jako další postavy mají i tito dva hloubku. Bavily mě i další charaktery - matka unesené holčičky či podezřelí pedofilové. Žádnou postavu Fiona Barton neodbyla, každé věnovala patřičnou pozornost a na výsledku se to odrazilo.

AUTORČIN STYL
Jednu věc musím vyzdvihnout hned na začátku, a tím je způsob, jakým autorka skrz text vykresluje jednotlivé drobné aspekty povahy každé z postav. Přijde mi, že každá věta v této knize má svůj účel a smysl, a to mě hrozně baví. Každá informace má nějaký význam a doplňuje Váš obrázek o tom, jaký kdo je a co se vlastně doopravdy stalo. Samozřejmě, že nejmarkantnější je tato obratná práce u postavy Jean.
"Náš dům jsme měli moc rádi. Obývací pokoj jsme vymalovali odstínem magnolie - Glen říkal, že to má styl - a koupili jsme si na půjčku zelenou třídílnou sedací soupravu. Nakonec jsme za ni zaplatili stovky liber, ale vypadala nádherně, takže ji Glen musel mít. Na novou kuchyňskou linku jsme šetřili dost dlouho, ale nakonec se nám to podařilo a já vybrala sestavu s bílými dvířky. Celou věčnost jsme procházeli vzorkovou prodejnou a drželi se za ruce jako ostatní páry. Líbily se mi skříňky z borového dřeva, ale Glen chtěl něco "čistého". Tak jsme šli do bílé." (Vdova, str. 115 - 116)
Vidíte? Podle mě autorka skvěle zvládá skrz monolog hlavní postavy zprostředkovat to, že vnímá cizí rozhodnutí jako svoje vlastní, protože je stále dokola manipulována a ovládána. Mnohem lepší než časté formulace typu "Jean si neuvědomovala, že ji Glen manipuluje, a když chtěl bílá dvířka, chtěla je také". Autoři se k těmto vysvětlivkám často uchylují a je to škoda. Jsem proto moc ráda, že jsem v díle Fiony Barton objevila spoustu takovýchto drobných sdělení, kterými autorka něco ve čtenáři evokuje, něco mu sděluje, ale zároveň to všechno neservíruje na stříbrném podnose.
Ke stylu psaní bych pouze dodala, že je velice přímý a čistý, to znamená také nesmírně svižný a přímo vybízející k rychlému otáčení stránek. Svým rukopisem dokázala autorka žánr parádně vystihnout a vyvarovala se nudy, se kterou se já osobně v psychothrillerech občas setkávám.

CELKOVÝ DOJEM
Asi je zbytečné to tu celé opakovat, myslím, že pokud jste recenzi přečetli, je Vám jasné, že jsem nadšená. Autorka mě opravdu neskutečně baví a já jen doufám, že se brzy dočkáme dalších knih! Na goodreads jsem vypátrala, že se na rok 2017 připravuje vydání druhé knihy The Child a věřím, že český překlad na sebe nenechá dlouho čekat. Celkově nemám knize vůbec co vytknout - bavil mě příběh, zaujaly mě propracované postavy a styl psaní mi více než sedl. V závěru se autorka neubránila poněkud akčnějšímu závěru a pro mě osobně mírně otevřenému konci - prostě jsem si nebyla jistá, zda to tak opravdu bylo.

Kolem dokola mám pro ty z Vás, kdo se ještě rozhodují, jediné sdělení - tahle kniha rozhodně stojí za Vaši pozornost a čas! Za mě jasných pět hvězdiček :)

Ze srovnání se Zmizelou a Dívkou ve vlaku vychází Vdova jako jednoznačný vítěz

09. 10. 2016  |  Recenzoval: Quacker's Messy Life

Fiona Barton není ve psaní žádný nováček, jak se může zdát. Kniha Vdova je sice její prvotina, ale dlouhá léta pracovala jako novinářka v britských denících a za svojí práci byla oceněna prestižní cenou Reportér roku.

Autorka zkusila jiný úhel pohledu než bývá v tomto žánru obvyklý. Není to až o tom co vede člověka páchat zvěrstva, ale o tom jak se cítí lidé v jeho nejbližším okolí. Jaký dopad mají jeho činy na rodinu, přátele a práci. Jak naše činy ovlivňují životy našich nejbližších.

Jean je v první řadě manželka. Stará se o svojeho manžela Glena, o dům a její největší starostí je touha po dítěti. Až do toho osudného dne, kdy zazvoní policie a obviní Glena z únosu dvouleté holčičky. Začne kolotoč vyšetřování, zatčení a posléze propuštění pro nedostatek důkazů. Ale to obvinění už tu je. Sousedé na ulici se dívají na Jean přes prsty a vlastní rodina se ptá. Udělal to nebo ne? Pokud ano, kde je ta holčička? Zabil jí? Kam ukryl její tělo? Roky běží a Jean se snaží žít s cejchem, který dostala její rodina. Až do dne kdy Glen zemře.

Kniha není psaná z pohledu jedné osoby. Střídá se tu Jean, Glen, novinářka, detektiv, matka unesené holčičky. Co může být pro někoho matoucí je časová posloupnost. Kniha nezačíná zatčením Glena, ale naopak o několik roků později s jeho smrtí. Čtenář přeskakuje z přítomnosti do minulosti a odhaluje postupně celý příběh.

Vdovu přirovnávají ke Zmizelé nebo Dívce ve vlaku. Nemám to ráda, ale pokud tyto tři knihy porovnám, Vdova vychází jako jasný vítěz. Při čtení se cítíte všelijak jen ne komfortně. Jste zvědaví, jste naštvaní, jste znechuceni, jste smutní. Kniha se vám dostane pod kůži a vy jí ještě dlouho po dočtení rozdýcháváte. Pokud máte rádi thrillery určitě do ní jděte.

Do poslední stránky si nejste ničím jistí

03. 10. 2016  |  Recenzoval: .Jana Hlavičková

Tedy já tleskám! Vdova je opravdu psychothriller se všemi prvky, které k tomuto žánru patří. Do poslední stránky si nejste jistí, jak to vlastně bylo!
Kniha je vyprávěna několika osobami a v několika časových rovinách. Ale tou hlavní vypravěčkou je Jean Taylorová, vdova po Glenu Taylorovi, obviněnému z únosu a vraždy malé Belly, přestože tělo se nikdy nenašlo.
Tichá, ustrašená Jean. Manželka despoty, která pomalu ani neví, co je to internet a počítač, který si Glen pořídil, aby tam prováděl ty svoje "nesmysly" jak tomu ona říká.
Ovšem až do doby, kdy se začne pohřešovat dvouleté děvčátko a jejího Glena policie obviní a uvězní. Začne odkrývat temnou stránku svého manžela a najednou je vše jinak. Její klidný a jednotvárný život je pod drobnohledem médií, novináři a televizní štáby táboří před domem a telefon neustále zvoní. Byl by toho schopen? Její hodný, trpělivý, milující Glen, mohl by unést dítě a někam ho před světem i před ní schovat? Nebo ho snad i zabít! Vždyť on ví, co pro ni děti znamenají a jak moc po nich touží. Nebo snad Glenova touha byla silnější, ale jinak, s nádechem zvrácenosti?
Detektiv Bob Sparkes ani po letech neztrácí naději a dál pátrá na vlastní pěst. A nic na tom nezmění ani vrahova nečekaná nehoda, při níž zemře, neboť tuší, že vdova Jean ví víc, než vypověděla.
Nenechte se zmást. Fiona Barton si s námi pěkně hraje a udržuje nás v nevědomosti opravdu do poslední stránky. Čtěte mezi řádky a zapojte představivost. Zjistíte, že skryté touhy a nenaplněné sny vás můžou zničit a připravit vás o vše. A jedna rada - nesvěřujte se příliš v chatovacích místnostech. Nikdy nevíte, kdo poslouchá.....

Konečně kniha, která si zaslouží být nazývána psychothriller!

26. 09. 2016  |  Recenzoval: Michaela Rubášová (Knižní deníček)

Velmi zdařilý debut, který vás chytne hned od začátku. Ačkoli je děj knihy do poloviny spíše seznamovací, je podáván tak, že dychtíte po dalších stránkách a nedokážete se od knihy odtrhnout. Ponurost a vlezlost celé knihy ji opravdu pasuje na skvělý psychothriller!
Kapitoly jsou střídány z pohledu Jean, reportérky a inspektora, občas se dostanou ke slovu i rodiče manželů. Příběh začíná smrtí podezřelého, ale poté okamžitě brousí do minulosti a vyprávění před smrtí. Vyprávění manželky muže, který byl celkem normálním a hodným manželem, až na to, že byl obviněn z únosu a vraždy dítěte. To sakra otřese každým vztahem. Ale naše Jean je sice na první pohled maličko hloupoučká, jenže zdání klame, díky Glenovi a jeho manipulátorským schopnostem, se z Jean stala mnohem silnější osobnost, než byste čekali.
Chválím autorku za její dokonalou prvotinu. Povedlo se jí to. Tahle kniha umí chytit čtenáře hned na samém začátku a už ho nepustí.
Kniha má mé vřelé doporučení a apeluji na všechny, kteří "opět" odradí to přirovnání (Zmizelá, Dívka ve vlaku). Také to nemám ráda, to mi věřte, ale tady se opravdu nemusíte bát. Podobnost je opravdu očividná, ale ne v samotném příběhu, nýbrž ve stylu a podání, ve formě psaní...takové to nenápadně vyhlížející a pozvolné plynutí, které bylo i u Zmizelé, která pak najednou dostala grády. Tady to je taky. Prostě pokud opravdu toužíte po něčem podobném, po něčem, co si opravdu zaslouží být právem označováno jako psychothriller, pak je Vdova to pravé pro vás!

Vdova nad ostatními knihami tohoto žánru jasně vyčnívá

22. 09. 2016  |  Recenzoval: Jan Hofírek

Debut a hned skvělá knížka aneb nová literární hvězda se jmenuje Fiona Bartonová!

Tak takhle nějak si představuji, že by měl vypadat psychologický thriller! Zatímco u většiny ostatních knih, zařazovaných do této kategorie, jde spíše o více či méně vyspekulované konstrukty, u nichž je evidentní, že s realitou mají společného pramálo, resp. že ve skutečnosti by se nic takového nemohlo stát, u Vdovy, literární prvotiny Fiony Bartonové, je tomu zcela jinak. Všechno zde působí autenticky a přirozeně, není zde nic prvoplánově hrůzostrašného, čtenář zde nenarazí na litry prolité krve ani hororové efekty, nad kterými by kroutil hlavou – a přesto (možná však, že právě proto) jde o děsivý příběh, s nímž se může měřit jen málokterý psychothrillerický bestseller.
Jestliže se hned první kniha anglické novinářce tak povedla, nabízí se otázka, jak je to možné, resp. jak se mohlo stát, že její Vdova mezi ostatními knihami tohoto žánru tak vyčnívá. Odpověď zřejmě musíme hledat ve faktu, že Fiona Bartonová má za sebou dlouhou kariéru novinářky, píšící o nejrůznějších zločinech, takže měla jistě „v zásobě" velké množství témat, vhodných pro knižní zpracování. Nepochybný literární talent a poměrně dlouhá doba od nápadu po jeho realizaci, resp. pečlivé, promýšlené psaní pak byly dalšími faktory, které přispěly k tomu, že Vdova je tak skvělá. A o čem konkrétně tedy kniha je?
Při automobilové nehodě zemře muž, který byl podezřelý z toho, že zavraždil malou holčičku – samotné podezření bez jasných usvědčujících důkazů však k obvinění a odsouzení nestačí a tak ve vězení neskončil. Smrtí Glena Taylora se však mnohé mění – jeho žena, nyní tedy vdova, by teď možná mohla odhalit něco, co třeba ví a dosud nikomu neřekla. Její dům se pro příští dny stane cílem nájezdů senzacechtivých novinářů, kteří však pokaždé odjíždějí zklamaní – čerstvá vdova nemá zájem s nimi o čemkoli hovořit.
Jedné novinářce se přesto podaří navázat se ženou kontakt. Kate Watersová si z nějakého důvodu získá její důvěru a Jean Taylorová se postupně začíná vracet do minulosti a rozpomíná se na svoje manželství, na léta strávená po boku muže, jenž se ke konci života stal terčem nevybíravých útoků za neprokázaný zločin.
Zavražděná dvouletá Bella Elliottová, resp. její stále unikající vrah, znamenají pro inspektora Boba Sparkese těžké trauma. I on vidí ve smrti Glena Taylora šanci získat od jeho vdovy nějaké nové informace, které by snad mohly pomoct případ objasnit. S Kate Watersovou se dobře zná a čeká, zda bude mít u Taylorovy vdovy štěstí...
Tolik ve zkratce k úvodním kapitolám, po nichž se rozvíjí příběh, který uchvacuje svojí propracovaností, realističností i tísnivou atmosférou krutého zločinu, skrytého pod nánosem času a touhy po zapomnění. Kniha anglické spisovatelky udivuje dokonalým literárním stylem, založeným na propojení střízlivého, takřka stenografický záznam připomínajícího popisu některých scén s hlubokým psychologickým záběrem u jiných, kdy mistrně „pitvá" nejjemnější nuance lidského duševna. Plastičnost a „uvěřitelnost" jednotlivých postav pak velkolepý dojem z knihy korunují.
Fiona Bartonová se na literární scéně objevila ve věku, kdy jiní už za sebou mají celou řadu vydaných knih. Kvantita ovšem neznamená automaticky kvalitu, což se dá vyjádřit i tak, že jedna opravdu hodnotná kniha má větší cenu než desítky podřadných „bestsellerů". A právě Vdova moji představu o hodnotné, precizně vymyšlené i výtečně napsané knize splňuje.


Ukázka z knihy Vdova