Nakladatelství Domino  ›  Edice  ›  Napětí  ›  Útěk

Útěk

Autor:
C. L. Taylor
Originální název:
The Escape
Překlad:
Zuzana Pernicová
Žánr:
Napětí
ISBN:
978-80-7498-258-3
Počet stran:
368
Datum prvního vydání:
12. 03. 2018

Kliknutím zvolte variantu


Popis: Útěk

Měla byste si dávat pozor na dceřiny věci. A na dceru...

Jo Blackmoreovou požádala neznámá žena o svezení. Jo se jí rozhodla vyhovět, ale brzy svého rozhodnutí litovala. Podivná pasažérka totiž zná její jméno, zná i jejího manžela Maxe a navíc má u sebe rukavici, která patří Joeině dvouleté dceři.

To, co započne jako neurčitá obava, se brzy přemění na peklo. Proti Jo se spikne policie, sociálka a dokonce i vlastní manžel. Všichni prohlašují, že je špatná matka. Jo protestuje, považuje celou situaci za tragické nedorozumění, a dlouho věří, že se všechno nějak racionálně vysvětlí.

Když jí však úřady začnou vyhrožovat odebráním dcery, protože podle jejich mínění není způsobilá plnit rodičovské povinnosti, Jo pochopí, že nastal čas jednat. Probere všechny možnosti, které se nabízejí, a rozhodne se pro jedinou z nich, která jí i malé Elise může zaručit bezpečí.

Jo už ví, že jediným řešením je útěk.


Dotaz k produktu Útěk

Jméno:
Telefon:
E-mail:  povinné pole
Číslo "10" slovy:  povinné pole
Váš dotaz:   povinné pole
 
 

Autor: C. L. Taylor

C. L. Taylor

C. L. Taylor poslala svůj první rukopis do nakladatelství, když jí bylo osm let. Odmítnutí ji nezlomilo; psala dál, ale dlouhá léta jen pro sebe. Teprve když BBC vyhlásila soutěž pro začínající autory, odhodlala se svou tvorbu předložit světu podruhé. Tentokrát uspěla a její povídka byla zařazena do antologie britských literárních talentů.

Během následujících dvou let byly její povídky publikovány tolikrát, až sama autorka ztratila přehled (k čemuž se nerada, ale dobrovolně přiznává). Stejně tak nedokáže říct, kolik nominací či literárních cen v tomto období své spisovatelské kariéry posbírala. S jistotou ví jediné: že teprve opakované úspěchy, které sklidila za povídkovou tvorbu, ji podnítily k napsání románu.

Bylo to velmi dobré rozhodnutí, protože její psychologické thrillery patří mezi to nejlepší, co v tomto žánru momentálně vychází. Kniha Lež dobyla první příčky všech významných žebříčků bestsellerů v Británii a byla přeložena do patnácti světových jazyků.


Čtenářské recenze

Jak se vám tato kniha líbila? Zajímá to nejen nás, ale také celou řadu dalších čtenářů. Budeme tedy moc rádi, když se s námi podělíte o své názory a dojmy.

Pro odeslání recenze musíte být přihlášení.

C. L. Taylor je opět zárukou skvělého čtenářského zážitku

23. 04. 2018  |  Recenzoval: Knihomilka

Jo Blackmoreová dělá, to co miliony žen na celém světě. Denně vozí malou dcerku do školky, denně ji odpoledne vyzvedává. Když k ní jednoho dne přistoupí cizí žena a požádá o svezení, Jo netuší, jak moc se jí změní život. Žena ví všechno o rodině Blackmoreových, v ruce drží rukavici malé Elise a nebojí se ani těch nejdrsnějších výhrůžek...

Útěk je nejnovějším románem ostřílené autorky C. L. Taylor. Můžeme o něm říct, že vám zase a znovu pořádně pocuchá nervy. Ono to totiž s Jo není tak jednoduché. Neřadí se mezi stepfordské paničky, jejichž domácnost by se blýskala jako v reklamě na šťastnou rodinu. Po prožitém traumatu trpí fobiemi a svou dcerku by do školky raději ani nedávala, co kdyby náhodou něco...

Kvůli stupňujícímu obtěžování agresivní vyděračkou se Jo se ocitá v bludném kruhu. Nikdo jí nevěří, dokonce i její manžel si myslí, že to nemá v hlavě v pořádku. Na nešťastnou ženu si došlápla policie i sociálka. Manželství Jo je v troskách a mohla by přijít i o dcerku. Jediným řešením je útěk. Jo i s holčičkou odjíždí do Irska, rodiště své matky a doufá, že se vše co nejrychleji vyřeší.

Útěk je čtvrtou knihou C. L. Taylor, kterou Domino vydalo a opět se potvrdilo, že v nakladatelství nešlápli vedle. Občas se stává, že úroveň spisovatele s dalším dílem upadá, v tomto případě to neplatí. Autorka má laťku pořádně vysokou a rozhodně nemá problém přes ni skákat. :-)

Opět vytvořila thriller, který se čte sám, ve čtenáři vyvolá velkou škálu pocitů a nenechá vydechnout.

Hlavní hrdinka je nevyrovnaná žena, chvílemi ji litujete, chvílemi si říkáte, jestli její manžel přece jen nemá pravdu. Ale i těm nejslabším jedincům stačí určitý podnět, aby se vzchopili a našli zbytky svých sil. Stejné je to i s Jo. Byť bojuje s fobiemi, které jí ztěžují život, pro svou malou dcerku by udělala všechno. Díky tomu není román jen klasickým psychologickým thrillerem, velkou roli zde hraje mateřská láska. Kam můžeme zajít, když chceme pro své dítě to nejlepší? Lásku a pocit bezpečí?



Díky brilantně vystavěnému příběhu dostáváme nálož napětí a dramatu, stejně jako pořádnou zápletku, jejíž kořeny sahají do minulosti. Nechybí ani zvraty v ději přinášející ten správný moment překvapení, když se něco vyvrbí jinak než čekáte.

Za mě ještě velké plus za irské reálie, které byly vylíčeny v živých barvách, klidná, domácká atmosféra irského venkova zjemňuje drsný děj knihy.

C. L. Taylor je zárukou skvělého čtenářského zážitku, její knihy se čtou opravdu jedním dechem a jen těžko se odkládají.

Nadprůměrně zpracovaný thriller, který nezklame fanoušky autorky, ani žánru

19. 04. 2018  |  Recenzoval: Kristýna, The Book Talk Blog

Jo Blackmoreová je manželka, matka, ale především žena plná strachů a úzkostí. Traumatické zážitky z minulosti ji dennodenně zahánějí do kouta. Všechny její hrůzy ztělesní jednoho dne neznámá žena, která se vnutí k Jo do auta a začne jí vyhrožovat: Měla byste si dávat pozor na dceřiny věci. A na dceru... Jo je vyděšená a zmatená, v nikom však nenachází patřičnou podporu. Manžel, policie, i sociálka jsou vůči jejím tvrzením podezřívaví a nakonec začnou hledat viníka právě v Jo. A v ten moment nezbývá nic jiného než... útěk.

C. L. Taylor je pro mě po čtyřech přečtených knihách zárukou kvality. Ve svém psaní zůstává okouzlujícím způsobem konzistentní, její čtenáři vědí, co mohou čekat, mohou se spolehnout na to, že styl, na který si přivykli, se příliš neproměňuje. Co však prochází dramatickými změnami, to jsou jednotlivé náměty knih. Přestože se všechny spojují pod označením psychothriller, jsou velmi rozmanité a také různorodě zpracované. V případě Útěku tomu není jinak.
Jak už je v současné thrillerové literatuře skoro běžné, i v Útěku se do jisté míry setkáváme s vypravěčem, který není až tolik spolehlivý. Jo bojuje s všemožnými démony a činí rozhodnutí, která nejsou logická, nejsou promyšlená, a pokud chceme soudit, dost často nejsou ani správná a zodpovědná. Autorce se však daří udržet určitou hranici a nesklouzne tak k tomu, aby se čtení stalo prvoplánovým.
Nicméně právě zbrklost hlavní hrdinky a její mnohdy iracionální motivace k rozhodnutí, která činí nejen za sebe, ale i za svou dceru, mohou některé čtenáře místy trochu štvát. Já sama jsem si v některých momentech říkala "Proboha, holka, zastav se, koukni na to trochu z perspektivy a začni přemýšlet, jak to vyřešit!" Jenže tohle není kniha o řešení, ale o utíkání, a jako takovou ji C. L Taylor vystavěla skvěle.
Samotnou zápletku někteří jistě odkryjí poměrně brzy, nicméně ničemu to nevadí. Knize napětí i přes odhalení hlavního zvratu rozhodně nechybí a druhá polovina knížky, ve které se děj přesouvá úplně jinam, zůstává stejně mrazivě napínavá jako začátek knihy. Autorčina schopnost vtáhnout čtenáře do děje a nepustit ho do poslední věty je odzbrojující. Já jsem knihu, jak už to tak s tituly od Domina bývá, opět přečetla za jeden jediný den. Povinnosti volaly, ale od Útěku se prostě nedalo odejít. (A krásně jsem si zavzpomínala na čtení Lži, které bylo úplně stejné - spousta práce, málo času, a já stejně musela nejdřív dočíst knížku.)
Ještě jedna drobnost mi ale na knize přece jen vadila. Byla jí určitá překombinovanost vztahů a na můj vkus zakomponování dost velké náhody - ptala jsem se jaká může být pravděpodobnost, že se lidský osud takhle zamotá... Na druhou stranu, podobné věci nás někdy překvapí i v životě, takže proč ne. Navíc to nebylo nic, co by člověka nějak vyrušovalo při čtení - jen po zaklapnutí knihy si člověk pomyslí, že to bylo fakt docela zašmodrchané.
Nenechte se ale zmást, Útěk je nadprůměrně zpracovaný thriller, který nezklame fanoušky autorky, ale ani vášnivé čtenáře thrillerového žánru obecně. C. L. Taylor zde mistrně ukazuje, že napínavou knihu můžete napsat i bez čtvrcení lidí a hektolitrů krve, protože kvalitní autor dokáže i v psychologické rovině přinutit své čtenáře, aby zadrželi dech a otáčeli a otáčeli a otáčeli... až na samý konec.

Najdi nás, jestli to dokážeš

05. 04. 2018  |  Recenzoval: Kateřina Chybová

Měl to být obyčejný den. Joanna Blackmorová se po práci chystala vyzvednout svou dvouletou dceru ze školky, když v tom ji zastavila neznámá žena a požádala o svezení. Joanna ji v životě neviděla, zdá se však, že žena jménem Paula Joannu zná. Co hůř, má s ní zřejmě nevyřízené účty. Ví, jak se jmenuje, i když se Jo určitě nepředstavila, zná jejího manžela i jméno jejich dcerky Elisy. Dokonce má u sebe Elisinu malou rukavici. Tu s jasně mířenou výhružkou předává Joanně a mizí stejně rychle, jako se objevila. Joanna propadá panice a její život se proměňuje v noční můru. Celý svět se spiknul proti ní, i vlastní manžel se k hysterické Jo obrací zády a kvůli několika závažným přešlapům začne svou ženu považovat za špatnou matku a podává žádost o převzetí Elisy do své výhradní péče. Když se do Joannina života začne míchat policie a sociálka, Jo nemá na vybranou a utíká i s malou Elisou, co nejdál od všeho a od všech.

Joanna Blackmorová není psychicky v pořádku. V její diagnóze nechybí úzkosti, panické záchvaty, agorafobie ani poporodní deprese. Narozením dcerky se mělo všechno změnit, ale ona je nyní ještě úzkostlivější, bojí se vlastního stínu i jakékoli konfrontace. Manžel Max pro ni dle svého názoru měl po celé jejich manželství naprosté pochopení a dělal vše pro to, aby svou ženu viděl šťastnou a v mezích normálu. V momentě, kdy však její psychický stav podle něj začíná ohrožovat bezpečí milované malé Elisy, se však karty obrací a jeho potlačovaná přirozenost se dere na povrch. Investigativní žurnalista Max je odhodlán získat dcerku do péče stůj co stůj a zahajuje nelítostný hon na svou vlastní ženu.

C.L. Taylor se před lety díky svému odlehčenému čtivému stylu okamžitě stala oblíbencem všech milovníků psychologických thrillerů a svou pílí a talentem se vyšvihla na naprostou špičku v rámci žánru. Její knihy i v překladu vycházejí jako na běžícím pásu a ona opravdu není jednou z nejlépe světově prodávaných autorek nadarmo. Čeští čtenáři se dočkali již čtvrtého titulu s jejím jménem na obálce. Po Lži, Nehodě a Zmizelém přichází Útěk, opět s rodinným tématem. Autorka dokáže zabrnkat na citlivou strunu čtenářů se stejnou samozřejmostí, s jakou zvládá vyrážet dech a zrychlovat tepovou frekvenci a to pouhými pár slovy či náznaky.

Ani tato autorka se nevyhnula módnímu trendu nespolehlivých vypravěček s více diagnostikovanými psychickými problémy, než byste u jednoho člověka považovali za možné, a rozhodla se z tohoto motivu vytěžit maximum. Nespokojila se však s tradičním pojetím a zapojila do příběhu tolik všemožných zápletek a komplikací, kolik bylo únosné. Jo sice skutečně ztrácí kontakt s realitou a její neurózy vás budou při čtení možná nebetyčně rozčilovat, ale určitě se vám dostanou pod kůži takovým způsobem, že za každým šustnutím budete tušit zradu a za každým rohem uvidíte duchy. Od začátku tak nějak nevíte, komu máte fandit, i když je to zdánlivě jasné. Oproti naprosté většině hrdinek v podobné situaci má Jo nespornou výhodu v opoře, kterou jí je nejlepší kamarádka a ona tak není sama proti celému světu.

C.L. Taylor v podstatě nevytahuje nic, co by už někdy nebylo napsáno. Její vyprávění, kladení vodítek a falešných stop je však tak důmyslné, že na její hru zkrátka přistoupíte. Přestanete se snažit ji přechytračit a prostě si jen užíváte napínavou podívanou. Konec je vskutku strhující, samozřejmě se značně dramatickými kulisami, plíživě vygradovaným napětím a pomalu odhalovanými dílky skládačky. V Útěku toho možná nenastává tolik, co by věrnému čtenáři psychologického thrilleru vytřelo zrak, přesto má několik vykreslených situací překvapivý účinek.
Nejdůležitější věcí na knihách této autorky je fakt, že dokáže přesně vytipovat ta nejcitlivější lidská místečka a dotknout se jich tím správným způsobem. Se zoufalstvím a beznadějí Joanny se dokáží ztotožnit nejen matky, které přišly o dítě, ale úplně každý, kdo má ve svém životě někoho, na kom mu záleží. Minimalismus v počtu postav i potřebných popisů prostředí se pozitivně podepisuje právě na čtivosti a na tom, že po přečtení knihy máte pocit, jako by vám někdo vyprávěl reálný příběh bez zbytečných kudrlinek a vylepšení. Prostředí Anglie a Irska, ač není nijak detailně vykresleno, je všudypřítomné a v samotném vyprávění dobře rozlišitelné.

O tom, že si Útěk přečtou ti, kteří s autorkou již měli tu čest, snad ani nemá smysl pochybovat. C.L. Taylor je jednou z těch spisovatelek, kterou lidi automaticky kupují okamžitě, jakmile něco vydá, aniž by se snažili nějak podrobně studovat anotaci, protože takto na čtenáře zkrátka působí. I kdyby napsala nákupní seznam, chcete ho mít doma. Útěk si ale užijí i čtenáři tíhnoucí spíše k psychologickým románům, než thrillerům, jelikož se kniha potácí někde na pomezí těchto žánrů. Manipulativní postavy, lži a záhady, toho všeho je Útěk plný a zavděčí se téměř každému čtenáři, který ve čtení hledá hlavně odpočinek a vzrušení než vytříbený jazyk či filosofická moudra. Od této knihy zkrátka dostanete vše, co od ní čekáte a ještě něco navíc.

Text recenze také na ČBDB

Sázka na nejistotu se autorce opět vyplácí a Útěk zabrnká na nervy všem čtenářům

02. 04. 2018  |  Recenzoval: Severské krimi

Romány C. L. Taylor patří k tomu nejlepšímu, čím nakladatelství Domino zásobuje čtenáře, a thriller Útěk není výjimkou.

Jo Blackmoreová je na první pohled chudinka. Mladá žena trpící slabší formou agorafobie je prototypem adepta na brzké zhroucení, proto není divu, když si ji za cíl svého útoku vybere neznámá žena. Paula se zpočátku chová přátelsky, jakmile je ovšem Jo jasné, že žena po ní něco chce, přejde Paula do útoku a vyhrožování. Zná Joino jméno, ví, kde bydlí i kam chodí její dvouletá dcerka do školky. Klíčem k záhadě je Join manžel Max, ten však tvrdí, že Paulu nezná, a není ani příliš přesvědčen o Joině zážitku.

Neznámá žena se nevzdává. To, co začínalo jako pouhá verbální výhrůžka, se brzy proměňuje ve smršť událostí, které připravují Jo o zdravý rozum a hrozí, že jí odeberou dceru. Jo nemůže nikde najít zastání; zdá se, že i vlastní manžel stojí proti ní. Jo si brzy uvědomí, že jediné řešení představuje útěk, a tak s pomocí své jediné přítelkyně prchá i s maličkou dcerkou z Anglie.
Útěk zabrnká na nervy všem čtenářům. Honba za pravdou vyústí v boj o holé přežití a dlouho není jasné, kdo je vlastně vítězem.

Sázka na nejistotu se autorce opět vyplácí. Čtenář je od začátku seznámen s diagnózou hlavní hrdinky a většina nekalých událostí kolem její osoby se dá velmi uvěřitelně a logicky vysvětlit. Sama Jo místy váhá o své příčetnosti, čímž čtenáře dokonale mate. Kromě neznámých pachatelů se Joino okolí tváří vstřícně a chápavě a pro Jo i nás všechny je nesmírně obtížné vyznat se v záplavě blahosklonných tváří a ukázat prstem na zločince.
Velkým plusem je samotná ústřední hrdinka. Ačkoli Jo trpí psychickou nemocí a z minulosti s sebou nese spoustu ran, pere se s nenadálou situací s urputností buldoka. Je odhodlaná nevzdat se a čelit záludnému zlu, zachovat si tvář a nedat úřadům svou jedinou vymodlenou dceru. Přestože se stala terčem právě díky své zakřiknuté povaze a zmatenosti, sbírá teď v sobě poslední zbytky sil a vytírá útočníkům zrak.

Změna prostředí je rovněž vítanou změnou. Jakkoli je Bristol jako domov příběhu úžasný, výlet do irské vesnice probudí dobrodruha v nejednom čtenáři. Zejména fanoušci románů Petera Maye v duchu zavýsknou, neboť starobylý irský venkov popisuje autorka velmi autenticky, až čtenář doslova pocítí dotyk mořského vzduchu na své kůži.

Spolu se změnou prostředí se navíc dere na svět další dějová linie, která vrhá světlo na velikou záhadu z Joina dětství. Proč si Jo za své útočiště vybrala právě irsko a konkrétní ves? Proč jako dítě se svou matkou opustily zemi tak náhle a proč od té doby matka odmítá mluvit o svém bývalém muži, Joině otci?

Jakkoli je trhiller zdařilý a poutavý, je znát, že místy autorce dochází dech a pasáže, které mají být momentem překvapení, si tento přívlastek vůbec nezaslouží. Víceméně od počátku je zřejmé, kdo za útoky na Jo vězí a jaké jsou jeho motivy. Přestože se autorka snaží na pachatele zbytečně neupozorňovat, působí to spíše dojmem, jako by na něj namířila velkou červenou šipku.

Před autorkou smekám - takto prošpekulovanou knihu jsem snad ještě nečetla

26. 03. 2018  |  Recenzoval: koki

Po prečítaní knihy Zmizelý som sa nevedela dočkať, kedy si prečítam ďalšiu knihu od tejto autorky. C. L. Taylor je totiž majsterka v opisovaní napínavých scén. Dokáže nimi u človek vyvolať obavy, strach, úzkosť a vzrušenie naraz. A to hneď a zaraz.

Knihy, v ktorých uteká matka s dieťaťom som už mala možnosť prečítať viacero. V pamäti mi najviac utkveli tieto dve autorky - Sandra Brown a jej kniha Svedkyňa (kde mladá žena uteká dokonca s novorodencom) a Diane Chamberlian a jej Útek. Pravdaže príčiny úteku u oboch kníh boli celkom iné ako u tejto. A o to ide, veď kto by čítal o tom istom len v ružovom alebo modrom balení? Čo som ale išla povedať? Jaaaj... že Útěk od C. L. Taylor mi v pamäti ostane takisto.

Mám rada takéto typy kníh. A tu musím povedať, že autorka dej neskutočne poriadne zamotala. Od údivu som otvárala nielen oči, ale aj ústa. Mala to veru prešpekulované poriadne. Palec hore, klobúk dole.

Pri tomto románe krásne vidieť, že C. L. je psychologička, pretože má psychiku človeka preštudovanú a "namakanú" do špiku kosti. Príkladom sú aj jej postavy - Jo, Max, Mary... tie boli najvýraznejšie. Pričom Jo spočiatku vykresľuje ako ženu, ktorá si nie je sebou istá. Miluje svoju dcérku a je schopná pre ňu spraviť prvé i posledné. No niekedy sa správa čudne, až vyšinuto a vy ako čitateľ rozmýšľate, či je v poriadku. Pravdaže nie je, pretože jej diagnostikovali agorafóbiu, máva úzkostné stavy a panické záchvaty. No všemožne sa s tým snaží žiť - vyrovnať, ale tiež vyliečiť. A možno k zlepšeniu jej psychického/duševného stavu pomôžu udalosti, ktoré sa následn udejú. To, že sa proti nej naraz akoby všetkci spykli jej pomôže zosilnieť. A vy pri tom všetkom zistíte, že ste sa na ňu zamerali až príliš (pri čakaní na každý ďalší jej krok), že vám unikajú detaily u iných postáv. A napokon ani neviete ako, stojíte na Joinej strane, veríte jej vo všetkom a dokonca ju povzbudzujete v úteku. Ja osobne som jej našepkávala, aby utiekla už oveľa skôr ako to urobila.

Kniha je skutočne napínavá a to už od samotného začiatku. Čo z nej robí kvalitnú literatúru je práve to, že nám časť deja vykresľuje samotná Jo, vďaka čomu presne vieme ako sa cíti. A i keď sa iba ťažko vieme vcítiť do jej kože, je úžasné sledovať, čo sa robí v jej hlave.

Obdivujem autorku ako dokáže manipulovať s mysľou človeka, ako vám dokáže dostať do hlavy červíka plného pochybností, a ako vás dokáže udržať po celý čas v napätí.

Od knihy sa nedá odísť. Pretože, keď to urobíte, stále budete rozmýšľať nad tým, čo bude ďalej. Bude to takto? Alebo takto? Alebo žeby... ? Nie, nie a nie. Odpoveď bude vždy rovnaká. Verte, že neuhádnete. S o to väčšou chuťou si to prečítate.

Další skvělý thriller plný dějových zvratů

13. 03. 2018  |  Recenzoval: Jana Hlavičková

Pokud nemáte naději, ztrácíte víru, zvolíte to jediné, co vám zbývá. Utíkáte. Ale ono vás to dostihne, ať jste kdekoliv...

Jo Blackmoreová je neurotická agorafobička, která má za sebou trauma, které na ní zanechalo následky. Jo Blackmoreová se snaží se svými děsy vyrovnat a být dobrou mámou a manželkou. Jo Blackmoreová ale musí utéct, aby ochránila to, co je jí nejbližší.
Naše hlavní hrdinka Jo to nemá v životě zrovna jednoduché. Po prodělaném traumatu se u ní projevují úzkostné stavy, které se snaží zvládat pomocí léků, ale ani ty ji občas neuchrání před jejími panickými záchvaty. Snaží se co nejlépe pečovat o svou malou dceru Elisu, ale její onemocnění ji velmi omezuje. Proto, když k ní do auta nastoupí naprosto cizí žena s radou, aby si co nejlépe hlídala svou dceru a podá jí její rukavičku, začne panikařit. Ještě netuší, že to je teprve začátek hrůz, které na ni čekají. Manžel Max jí příliš nevěří, ale začínají se kolem nich dít věci, díky kterým Jo skončí v policejní cele a je třeba začít jednat.
Proti Jo se najednou obrátí všichni. Návštěva sociální pracovnice skončí katastrofou, když najde celý dům vzhůru nohama, Max jí nevěří a odstěhuje se do hotelu, učitelky ve školce, kam vodí Elisu, ji mají za blázna.
Poslední ranou její křehké psychice je žádost o svěření do péče její dcery, kterou Max podal a Jo nezbývá nic jiného, než sbalit to nejnutnější a utéct. Ale kam? Její vlastní kořeny jsou v Irsku, odkud před mnoha lety s matkou odjela a kde zůstává stále mnoho nezodpovězených otázek. Není konečně na čase, vrátit se domů a s malou Elis začít znovu?
Tak jednoduché to ovšem není. Ani v Irsku nenachází klid, její manžel je jí v patách, v novinách se objevuje její fotografie, s policejní výzvou a tajemství, obestírající její odjezd, když byla ještě dítě, vyplouvá na povrch.
Konečně chápe, proč její matka o minulosti nemluví, proč jakákoliv zmínka o otci je zaražena hned v zárodku. Přichází čas na rozhřešení, na léčbu starých ran. A je nejvyšší čas, postavit se manželovi i tajemné ženě, která jí zničila život, čelem a přestat utíkat.
Útěk je nejnovější knihou oblíbené C.L.Taylor a čtenáři jejích předchozích knih už ví, na co se můžou těšit. Stejně jako její předchozí díla, je i toto plné dějových zvratů. Když už jednou začnete číst, děj nabírá na obrátkách a graduje až do samotného konce. Žádné čtení pro dámičky ke kávě, připravte se na to, že si neodpočinete, dokud nedojdete do konce.
Hlavní hrdinka mi tedy trochu lezla na nervy, její neuróza mě mírně štvala, její neschopnost se se vším vyrovnat mě rozčilovala. Ale nakonec se z ní vyklubala velmi silná ženská, která se konečně začala prát za spravedlnost.
Po jejím útěku do Irska autorka najednou do příběhu zařadí ženu, která s celým příběhem nemá zdánlivě nic společného, ale velmi brzy pochopíte proč. Útěk je vlastně psychothrillerem, složeným ze dvou, zcela odlišných, příběhů, které spolu vůbec nesouvisejí. Toto dělá knihu trošku jinou, než byla třeba autorčina Nehoda nebo Lež. Ale na atraktivnosti jí to vůbec neubírá. Co dodat? Pokud máte chuť na příběh, u kterého si zapřemýšlíte, sáhněte po Útěku. Jsem si jistá, že stejně jako já, si vsadíte na špatného viníka a budete velmi překvapeni, kdo za vším stojí.

Útěk je ještě promyšlenější a sugestivnější než autorčiny předešlé knihy

12. 03. 2018  |  Recenzoval: Veronika Černucká

Jo se stará o svou dvouletou dcerku nejlépe, jak dokáže. Ale znáte to. Někdy je vyčerpaná z práce, někdy jí ujedou nervy a občas je tak utahaná, že vytuhne na gauči. Ona se považuje za skvělou mámu, ale okolí to bohužel vidí jinak. Kolem Jo se začnou dít podivné věci, atmosféra houstne a naše hrdinka se ocitá v ohrožení života.

Angličanka C. L. Taylor už jako malá snila o tom, že se z ní stane slavná spisovatelka. Svůj první rukopis poslala do nakladatelství v osmi letech, a i když ho redaktoři odmítli, nevzdala se a psala dál. První úspěch zaznamenala povídka odeslaná do soutěže pro začínající autory a další úspěchy na sebe nenechaly dlouho čekat. Taylor přešla od povídek k psychologickým thrillerům a dnes patří v tomto žánru k nejúspěšnějším autorkám. Aktuální novinku "Útěk" vydalo nakladatelství Domino, stejně jako předešlé romány "Lež", "Nehoda" a "Zmizelý".

Taylor je populární autorka hned z několika důvodů. Její styl je nesmírně čtivý a vás si podmaní svým vybroušeným jazykem. Autorka dokázala najít správnou míru a vy budete mít pocit, že vám příběh vypráví vaše nejlepší kamarádka. Taylor dokáže mistrně skloubit detektivku s intimním příběhem. V jejích knihách často vystupují rodiče s dětmi, a tak není nouze o srdceryvné a dojemné scény. Její příběhy chytnou za srdce a je přitom úplně jedno, jaká je vaše rodinná situace. Navíc mají říz, zběsilé tempo a množství šokujících zvratů.

Zprvu se může zdát, že vlastně nejde o nic závažného, ale Taylor je jednou z mála autorek, které se nevyplatí podceňovat. Ona moc dobře ví, jakým směrem se ubírají vaše myšlenkové pochody, a tak dělá všechno proto, aby vás překvapila. Proto klidně zapomeňte na všechna klišé, banální motivy i tuctové pointy. Taylor umí perfektně vykreslit charaktery svých postav a vyloženě jí sedí hororová atmosféra plná očekávání budoucích hrůz.

"Útěk" je promyšlenější a sugestivnější než předchozí knihy, a tak mě napadá, zda hlavní hrdinka Jo není ve skutečnosti sama autorka. Netvrdím, že se ji někdo pokoušel připravit o dítě, ale všechny emoce působí děsivě reálně. Strach hlavní hrdinky je strachem autorky a věřte mi, že nebude trvat dlouho, aby se jejich pocity přenesly i na vás. "Útěk" je vybudovaný ve stylu temných noirových příběhů a největší hrůzu představuje to, co je nevyřčené.

Jo cítí, že se v její blízkosti pohybuje nepřítel, ale absolutně netuší, kdo by to mohl být. Některé možnosti se budou přímo nabízet, ale buďte ostražití. Taylor použila několik falešných stop a díky tomu přechytračí i nejschopnější amatérské detektivy v řadách čtenářů. Příběh se odehrává na poměrně malé ploše, vystupuje tu jen hrstka postav, a kdykoliv do hry vstoupí další hráč, pořádně zamíchá kartami. Jo musí vyřešit několik záhad, ačkoliv to nejdůležitější je ochránit sebe a svou dceru.

Možná to bude znít paradoxně, ale "Útěk" má v sobě i cosi pohádkového. Klaďasové by za vás položili život a záporáci jsou tak odporní, že je ani na chvíli nebudete litovat. V "Útěku" se dobro střetává se zlem, a protože jsme v žánru určeném zejména ženským čtenářkám, všechno dopadne tak, jak má. Literární kritici by možná poukázali na to, že kdyby příběh neměl jednoznačný konec, text by splnil náročná kritéria umění, ale koho to zajímá? My se toužíme vžít do hlavní hrdinky, chceme si strachy kousat nehty a víc než co jiného nás baví fandit jí, aby všem padouchům vytřela zrak.


Ukázka z knihy Útěk