Nakladatelství Domino  ›  Edice  ›  Napětí  ›  Temné říční proudy

Temné říční proudy

Autor:
Sharon Bolton
Originální název:
A Dark and Twisted Tide
Překlad:
Martin Verner
Série:
Lacey Flint
Pořadí knihy v dané sérii:
4
Žánr:
Napětí
ISBN:
978-80-7498-274-3
Počet stran:
496
Datum prvního vydání:
15. 06. 2018

Kliknutím zvolte variantu


Popis: Temné říční proudy

Zhluboka se nadechni. Zadrž dech. A vydrž co nejdéle…

Mladá policistka Lacey Flintová si je velmi dobře vědoma, jak může být Temže nebezpečná – přesto na řece bydlí, pracuje a navzdory všem varováním v ní i plave. Podařilo se jí zotavit z traumat uplynulých měsíců a snad poprvé v životě má pocit, že by
mohla být šťastná. Mýlí se.

Za horkého letního dne zahlédne na vodě mrtvé tělo. Lacey slouží u námořní jednotky Metropolitní policie, a proto ví, kolik tragických úmrtí má řeka na svědomí. Všechny instinkty jí ale napovídají, že tento případ je jiný. Kdo byla ta žena a proč je pečlivě zahalena do bílého pohřebního roucha? Proč má Lacey neodbytný pocit, že komusi záleželo na tom, aby mrtvou ženu spatřila? Nalhává si to, anebo někdo opravdu slídí kolem jejího hausbótu?

Inspektorka Dana Tullochová by to nikdy nepřiznala, ale pro záhadnou Lacey má slabost, i když se jí neustále vměšuje do vyšetřování toho podivného případu utonulé ženy. Dobře ví, jakým peklem si bývalá kolegyně prošla, a tak jí jen velmi nerada informuje o hrozícím nebezpečí. Ale Lacey už tuší, vlastně ví, že kolem její lodi se pohybuje vrah a nechává jí dárky, které by raději nikdy nedostala...


Dotaz k produktu Temné říční proudy

Jméno:
Telefon:
E-mail:  povinné pole
Číslo "10" slovy:  povinné pole
Váš dotaz:   povinné pole
 
 

Autor: Sharon Bolton

Sharon  Bolton

Sharon Bolton vyrůstala v hrabství Lancashire a její raná kariéra zahrnovala příliš mnoho aktivit, z nichž některé jí dnes uvádějí do rozpaků. Všech svých mladistvých aktivit se ráda vzdala, aby se mohla stát matkou a spisovatelkou (v tomto pořadí).

Její knihy byly nominovány na všechny významné literární ceny, určené pro autory detektivek a thrillerů. Mnohé z těchto nominací proměnila ve vítězství, včetně mety nejvyšší, zisku prestižní ceny Dagger in the Library. Kolegové ze spisovatelské branže o Sharon Bolton hovoří bez výjimky s velkou úctou – za všechny ocitujme Tess Gerritsen: "S. J. Bolton mění tvář krimirománu, jak jsme ho znali doposud."


Čtenářské recenze

Jak se vám tato kniha líbila? Zajímá to nejen nás, ale také celou řadu dalších čtenářů. Budeme tedy moc rádi, když se s námi podělíte o své názory a dojmy.

Pro odeslání recenze musíte být přihlášení.

Co Temže schvátí, to už nikdy nenavrátí. Nebo ano?

22. 06. 2018  |  Recenzoval: Kateřina Chybová

Lacey se stále ještě zotavuje z traumat, o která se jí postaraly poslední případy. I když měla našlápnuto k povýšení, v zájmu zachování příčetnosti a vlastní bezpečnosti se rozhodla vrátit do uniformy a začít v podstatě od znova u říční policie na pozici konstábla. Bydlí na hausbótu a pomalu se opět smiřuje s Temží. Jako terapii zvolila plavání přímo v Temži, i když ji od toho všichni odrazují. A co čert nechtěl, Lacey během jedné ze svých ranních rozcviček nachází utopence. Jedná se o tělo mladé ženy zabalené v bílém plátěném rubáši. Na celé scéně z místa činu je cosi znepokojivého, co okamžitě spouští v Laceyině mysli alarm. Je to právě ona, kdo přichází na souvislost, která z obyčejného případu utonutí dělá několikanásobnou vraždu. Postupem času se navíc zdá, jako by si pachatel přál, aby se do případu zapojila právě Lacey. Ale jak moc hlavní má být její role, to začne být patrné až v momentě, kdy je skoro pozdě.

Lacey by si ráda myslela, že se ničeho nebojí. Jsou však věci, které ji pochopitelně děsí k smrti. Temže k nim už ale přestává patřit, ačkoli ohrozila její život dokonce více než jednou a ona se s temnou a hrozivou masou vody pomalu ale jistě sžívá, doslova i obrazně. Lacey si nikoho příliš nepouští k tělu, přesto si, spíš mimoděk, díky své odvaze a unikátní osobnosti vybudovala několik vztahů, jež by měl ve svém životě poznat každý, a lidé ji mají zkrátka rádi, ačkoli si pořád hýčká mnohá tajemství. Je tu Dana, její nadřízená, které mladá a někdy paličatá svérázná Lacey občas pije krev, přesto si tak nějak nemůže pomoci a má ji v oblibě, Ray, soused z lodi a parťák na plavání, a v neposlední řadě Joesbury, se kterým si vybudovala pouto, jemuž se nepodobá nic, co dosud prožila. Ten je však najednou kvůli práci opět pryč.

Temné říční proudy se řadí na čtvrté místo v sérii o Lacey Flintové. Sérii, kde v každém díle hlavní hrdinka málem položí život a její pozice na škále dobra a zla neustále balancuje na základech pofidérní minulosti, o které se čtenář dozvídá v průběhu série stále sotva víc, než útržky, které mu nedají spát. Pokud se dá o autorce říci, že je excelentní vypravěčkou akčních scén, její talent pro obrazotvorné popisy se na čtenáře z každé stránky řítí hned v závěsu. Každá zátoka, každá vlnka na Temži, každý kanál i přístaviště se zdají tak reálné, jako byste postavám stáli po boku a cítili na kůži vlhký vzduch tak typický pro okolí vodních toků. Temže ve vás skrz stránky budí respekt a vy dovedete jen lapat po dechu při představě, že se s Lacey noříte do jejích temných nepřátelských ledových hlubin. Přidanou hodnotou příběhu je rozhodně problematika imigrantů a také legenda či smyšlenka o mořské panně zjevující se na hladině Temže.

Klást vodítka, která jsou v danou chvíli naprosto přirozeným, nenápadným a mezi řečí proneseným střípkem informací, na nějž se nijak nezaměříte, ale při zpětném pohledu je tak očividný, to je právě Boltoninou specialitou. Nikdy vás na svůj záměr neupozorní dřív, než sama chce. Tok příběhu kočíruje vždy ona a otěže drží pevně v rukách vždy a za každých okolností. V momentě, kdy získáte pocit, že máte jasno a že jste pro tentokrát autorku přechytračili, ona je opět o pár kroků napřed a vzápětí vás škodolibě vyvede z omylu a vy jste opět na startovní čáře svého soukromého pátrání. Autorčin cit pro to, co je kdy důležité a co lze opomenout a ponechat v pozadí, je nepředstavitelně rozvinutý a talent pro slovo psané nesporný. Její knihy se čtou samy a návrat k jejím postavám je jako setkání s přáteli, jež znáte po celý svůj život. Ať už od posledního setkání uplynula jakkoli dlouhá doba, odstup se setře, jakmile uvidíte první větu, a čas odloučení najednou jako by neexistoval.

Bolton se nikdy nedrží zpátky. Její zápletky jsou originální, zajímavé a někdy až lehce přehnané. Ale to vůbec nevadí. Není právě vzrušení z nepoznaného a nepoznatelného to, co u thrillerů hledáme a chceme prožít? Kniha je až zarážejícím způsobem nadupaná akcí, přitom se zvládá soustředit i na skutečně svíravou a ponurou atmosféru. Je opravdu stejná jako řeka Temže. Na první pohled tajemná, líná a až poklidná, v jádru však divoká, nespoutaná a nevypočitatelná.

Temné říční proudy si v sobě nesou veškeré předpoklady pro skvělou knihu. Jakmile začnete, nebudete moci přestat číst a autorka vás donutí si dokonce zjišťovat víc o některých použitých motivech, nad kterými byste možná u jiných příběhů mávli rukou. Zkrátka vás bude zajímat, kde bere inspiraci a jak moc se tato inspirace zakládá na realitě. Temné říční proudy si můžete v klidu přečíst bez znalosti předchozích dílů, ačkoli by byla obrovská škoda se o ně ochudit úplně. Temné říční proudy však neprozrazují příliš z předcházejících případů, ale zároveň nabízí uspokojení i pro čtenáře, kteří s Lacey prožili Už mě vidíš?, Volavku i Tak to je, tak to bude. Čtvrtý díl této série je takřka vymodlenou záležitostí a ještě, že je láska fanoušků k této spisovatelce tak silná, protože o tenhle skvost byste se opravdu neměli ochudit. Bolton je pro mnohé osobní královnou mezi britskými autorkami detektivek a myslím, že titul nějakou dobu zvládne obhajovat. Jak je vidno, hýří nápady, které neomrzí, a její styl zkrátka baví. Opakovaně a nezlomně, protože tahle žena má rozhodně v rukávu ještě mnoho trumfů.

https://www.cbdb.cz/recenze-863-co-temze-schvati-to-uz-nikdy-nenavrati-nebo-ano 

Nikdy neplavte v Temži!

19. 06. 2018  |  Recenzoval: Helena H

Temže je temná a nebezpečná řeka, hlavně, když vydá tělo neznámé zavražděné ženy. Lacey Flintová se počtvrté vydává po stopách vraha.

Lacey Flintová se nechala po předchozím, velmi složitém případu přeložit k námořní jednotce Metropolitní policie. A tak trochu naivně si myslela, že si snad odpočine při řešení rutinních záležitostí. Jenže osud, nebo snad někdo jiný, to vidí úplně jinak. Při ranním plavání jí její milovaná řeka přihraje mrtvolu neznámé ženy. Tělo, které vypadá, jako by čekalo ve vodě přímo na ni. Kdo byla ona nešťastnice a proč má Lacey neodbytný pocit, že skutečně nejde o náhodný nález?

Vyšetřování se ujímá inspektorka Dana Tullochová. Ta velmi záhy potvrzuje ono podezření, že mrtvola byla na Lacey nejspíš opravdu nastražena. Moc dobře ale ví, jakou hrůzu a utrpení přinesly policistce minulé případy, takže se jí v první chvíli snaží vyřadit z vyšetřování. „Náhody“ však nekončí, Lacey začne někdo nechávat na její obytné lodi podivné malé pozornosti a v noci slyší kohosi plavat kolem. Kdo vraždí mladé ženy a jakého důvodu? Kam zmizel Laceyn milovaný, tajný policista Mark Joesbury? Bude v ohrožení života opět i samotná Lacey? To a mnoho dalšího prozradí již v pořadí čtvrtý případ Temné říční proudy.

Sharon J. Bolton, jedna z předních představitelek současné britské krimi noir, opět přivádí na scénu sympatickou, pohlednou, ale v něčem neskutečně zvláštní policistku Lacey Flintovou. Ve čtvrtém díle snad ještě nekončící série čtenáři opět najdou vše, co od ní očekávají. Temnou vraždu, vyšetřování, tajemství, policistku v ohrožení, ale také humor a špetku lásky.

Temné říční proudy, vydané nakladatelstvím Domino, zaujmou ale mimo silného a opět velmi čtivého příběhu také stylem vyprávění. Příběh se totiž rozkrývá v několika časových rovinách a vypravěčských pohledech, které spolu navíc zdánlivě nesouvisejí, ale na konci se vám sejdou v jednu barevnou a překvapivou mozaiku. Sharon J. Bolton je mistrem vypravěčských kliček, odboček a kapitol, jež vypadají, že do příběhu vůbec nepatří, ale jak zkušení čtenáři vědí, je potřeba sledovat každou větu. I když se však snažíte sebevíc, většinou neudržíte s autorkou krok a nevíte předem, kdo je vrah. O to zábavnější však pátrání je.
Mimo mistrného vypravěčského stylu je silnou devizou Boltonové i znalost prostředí, o němž píše, a dokonalé vykreslení atmosféry. Při čtení máte doslova pocit, jako byste s Lacey skákali přes rozkývané hausbóty či ladně proplouvali temnou řekou. Samotná řeka hraje tentokrát v příběhu velmi důležitou roli, ale více neprozradím, abych vás nepřipravila o překvapení.

Čtenáři, kteří tuto skvělou sérii teprve zkoušejí objevit, by měli vědět, že vyšetřování je sice v každé knize uzavřeno, ale jak už to u sérií bývá, autorka přelévá z jednoho dílu do druhého osobní životy hlavních hrdinů. Pokud si tedy čtení chcete užít, doporučuji začít první případem, protože jinak vám spoustu osobních detailů unikne a to by byla škoda. Jestliže se ale v detailech neztrácíte, můžete však Sharon J. Bolton podlehnout právě díky této novince.

Temné říční proudy rozhodně zaujmou a potěší milovníky dobré a hutné kriminálky, sympatických policistů i neotřelého stylu vyprávění. Pro milovníky sympatické britské autorky ještě jedna dobrá zpráva na závěr, a sice, že S. J. Bolton se rozhodla své české fanoušky potěšit a u příležitosti vydání nové knihy navštíví 26. června Prahu. Já si tedy svůj výtisk Temných proudů určitě nechám podepsat.

Proč byste měli plout Temnými říčními proudy?

14. 06. 2018  |  Recenzoval: Knihomilka



PROTOŽE... Lacey. Lacey Flintová, jedna z nejzajímavějších i nejsložitějších knižních hrdinek z řad policie. Neohrožená, odvážná, do všeho jdoucí přímo po hlavě. Nejinak to bude i v tomto příběhu, kdy budete napjatě sledovat vyšetřování dosti zapeklitého případu. Lacey se dala k říční policii - to zní poměrně zajímavě, že? S řekou je pevně spojená, žije na hausbótu, který ukotvila na břehu Temže. Každé ráno si vychutnává svou porci plavání. Jednou najde uvízlou mrtvolu mladé ženy. Začíná obvyklá rutina - zjišťování totožnosti oběti, aby se případ změnil v zapeklitou kauzu, v níž stěžejní roli hrají ženy, které do Británie přišly jako ilegální přistěhovalkyně.

PROTOŽE... Sharon J. Bolton nezklame ani tentokrát. Už z předchozích knih víme, že píše neskutečně poutavě, dokáže do děje vtáhnout hned od počátku. Nejinak je tomu i v případě knihy Temné říční proudy Navíc "vodní" téma je neskutečně lákavé. Koho by nelákalo žít aspoň chvíli trochu jako dobrodruh?

PROTOŽE... Autorka se nedrží jen hlavní linie vyšetřovaného případu utopených žen. I když je stěžejní postavou Lacey a její profesní i osobní život, prostor dostávají i další postavy. Inspektorka Dana Tullochová a její přítelkyně Helen řeší otázky související s mateřstvím, policista Mark Joesbury operuje v utajení, což Lacey nese těžce, v jejich společném vztahu je toho tolik k řešení...
Tentokrát je v ohrožení i samotná Lacey, někdo jí nechává tajemné vzkazy na hausbótu a Mark to není.

PROTOŽE... Román je psán tak, že vás celou dobu udržuje v napětí. Kapitoly z aktuálního vyšetřování střídají prostřihy do mysli vraha a nastiňují osudy mladých imigrantek. Toto střídání je výborným tahem na čtenářovu mysl, nedovolí ustrnout, stejně jako nedovolí knihu odložit. Sharon J. Bolton umí překvapit takovými zvraty, o kterých se vám ani nesnilo. Šokující vyústění jsou třešničkou na dortu každé její knihy, prostě krimi jak má být.

PROTOŽE... Pokud jste četli předchozí díly ze série s Lacey (asi nejproslulejší je Už mě vidíš?, který vychází znovu a v novém kabátku), Temné říční proudy budou dalším dílkem do skládačky. Jestli se s Lacey díky této novince právě seznamujete, asi hned nepoberete všechny souvislosti a drobné narážky, které souvisejí s předchozími knihami, a to je výborná příležitost si je přečíst.

PROTOŽE... Sharon J. Bolton vstala stejně jako bájný Fénix z popela. Vypadalo to, že její další knihy u nás nevyjdou, ale stal se zázrak, který se jmenuje Temné říční proudy. Jako milovník thrillerů je za sebe můžu jen a jen doporučit a doufat, že se autorka na českém knižním trhu udrží i nadále.

PROTOŽE... 26. 6. Sharon J. Bolton přijede do Prahy, aby svou knihu představila českým čtenářům, což je úžasná možnost poznat autorku a získat autogram.

Ponurý kriminální román završuje neskutečně překvapivý závěr

12. 06. 2018  |  Recenzoval: Richard Spitzer - Centrum detektivky

Kdo stahuje pod vodu dívky, kde je topí? A kdo je vystavuje tak, aby je mladá policistka našla? Lacey Flintová se sice dala k říční policii, ale jak je vidět, ani ve svém čtvrtém příběhu si příliš neodpočine.

Bydlení u řeky, nebo přímo na ní, je pro spoustu lidí romantická představa. Nezaměnitelná vůně vody, šplouchání o boky lodi, jejíž mírné pohupování Vás večer krásně ukolébá. Jistá nezávislost, přátelství v komunitě lidí bydlících na hausbótech, s nimiž můžete nebo nemusíte večer popíjet a klábosit. Přitom třeba pozorovat západ slunce odrážející se na vodní hladině. Hezké, že? No, přečtení této knížky Vám možná podobné představy vyžene z hlavy…

Mladá policistka Lacey Flintová je jednou z takových obyvatelek hausbótu, zakotveném na Temži. Ne pro každého to musí být vyloženě romantické místo, nicméně Lacey po předchozích případech, kdy si sáhla až na samé dno fyzických i psychických sil potřebuje změnu. Vrátila se zpátky do uniformy a nyní pracuje u říční policie a s řekou je jednou tělo. Jednoho rána, na své pravidelné plavbě v Temži (kterou její okolí pochopitelně moc nechápe), objeví na hladině mrtvolu. Vypadá to, že jde o ženu, která už byla ve vodě nějaký čas, a kterou zřejmě někdo svázal a zatížil, aby ji voda navždy pohltila a nikdo ji nenašel. Tělo se ale nějakým způsobem uvolnilo. Když se nad tím později Lacey zamyslí, zjišťuje, že někdo možná schválně narafičil mrtvolu tak, aby ji našla právě Lacey. A to mladá žena ještě netuší, že tajemný „plavec“ se už chystá utopit další dívku a mimo jiné se zajímá i o Lacey… Na řece a na hausbótu je tak zranitelná… Bude další kořistí?

Už je to sedm let, co britská autorka Sharon J. Bolton vypustila (obrazně řečeno) do Londýna novodobého Jacka Rozparovače (Už mě vidíš?), tedy alespoň vraha zabíjejícího přesně v jeho stylu a postavila ho tváří v tvář mladé kriminální inspektorce Lacey Flintové. Tato sympatická, avšak velmi svérázná, a také jistým způsobem dosti komplikovaná žena se pak stala hrdinkou dalších dvou románů a ani v jednom ji autorka příliš nešetřila. Sériový vrah (zmíněná prvotina), poté zpočátku banální případ, který ji málem dohnal k sebevraždě (Volavka), nebo šokující vraždy malých chlapců (Tak to je, tak to bude). Pokud se teď někdo domníval, že autorka dopřeje své Lacey klid při neškodném pokutování opilců na Temži, tak autorku ještě málo zná.

Ve svém novém příběhu bude Lacey díky tomu, že nalezla tělo, opět spolupracovat s oddělením vražd. Navíc se zdá, že se jí vraždy nějakým způsobem týkají, což si nechce zpočátku přiznat, a nechce se s tím svěřovat ani kolegům. Znovu se setkáme s postavami z dřívějších dílů – s inspektorkou Danou Tullochovou, Gayle Mizonovou a Markem Joesburym. S tím má Lacey poněkud komplikovaný, stále spíše platonický vztah, který se teď ještě více zkomplikuje. Lacey ovšem nebude mít na soukromí moc času. Bude muset zapojit nejen mozek, ale i vytrénované svaly. Jelikož silná a nezkrotná řeka bude tentokrát i se svými přítoky, kanály, stokami a opuštěnými přečerpávacími stanicemi hlavním místem děje. A někde tam se skrývá vrah, který stahuje své oběti pod vodu, je skvělý plavec a může být právě teď kdekoliv.

Autorka střídavě věnuje pozornost jak Lacey, tak Daně Tullochové, u které tentokrát zase poodhalí něco z jejího soukromí. Řadu kapitol (relativně krátkých, většinou na dvě až tři strany) věnuje také „budoucím obětem“ nebo sledování dění z pohledu vraha. Zpočátku může neustálé přeskakování mezi postavami trochu vadit, ale dá se na to zvyknout.

I v tomto románu se od S. J. Bolton dočkáme všeho, co máme na jejích ponurých a syrových knížkách tak rádi – psychologickou propracovanost jednotlivých postav, sympatickou hlavní hrdinku, ale především tajemno a napětí vyvěrající z prostředí, ve kterém se příběh odehrává. To ostatně dokázala vždy S. J. Bolton dokonale využít. Vodní tunely, kanály a stoky mohou být ponuré, nebo dokonce děsivé samy o sobě, a což teprve když je někdo začne využívat k únosům a zabíjení…

Tipoval jsem pachatele, a tip mi vyšel jen částečně, protože na konci bylo všechno jinak. Jako v každém správném thrilleru, i tady je finále strhující a nutí Vás nedočkavě otáčet stránku za stránku a netrpělivě od sebe odhánět ty, co by Vás chtěli od čtení vyrušit. Závěr má jisté prvky hororu a je docela bizarní, přičemž raději jsem se ani nepokoušel přemýšlet nad tím, zda bylo všechno vysvětleno a zda vše do sebe logicky zapadlo.

To nic nemění na tom, že jde o napínavý kriminální román, s působivou a promyšlenou zápletkou, která má několik zajímavých odboček do soukromí hrdinů. Román stoprocentně využívá genia loci a má dosti překvapivý závěr, který završuje poměrně ponurý příběh. Přesně na to jsme u autorky zvyklí. S. J. Bolton v doslovu radí – neplavte v Temži. Neplavte raději ani ve Vltavě nebo jiných řekách ve městě, ale raději se v suchu a v bezpečí začtěte do jejího nového příběhu. Nebudete určitě litovat a možná se rádi seznámíte s autorkou osobně, jelikož 26. června přijede tento román představit do Prahy.

Čtivost v kombinaci s absolutní promyšleností, zkrátka Sharon Bolton

02. 06. 2018  |  Recenzoval: Hanka the bookworm

Skoncovat s kariérou detektiva, začít pracovat u námořní jednotky Metropolitní policie a konečně si užít trochu klidu. To jsou věci, po kterých Lacey touží. Po traumatických událostech z uplynulých měsíců si užívá samotu, kterou jí skýtá její hausbót na Temži. Přestože ví, že řeka může být nebezpečná, nehodlá se vzdát svého každodenního plavání v ní. To se ale změní, když jednoho dne narazí na tělo mrtvé dívky zabalené v rubáši. Policistka ví, kolik má Temže na svědomí obětí, u tohoto těla má ale zvláštní tušení, že bylo určeno konkrétně jí. A toto podezření ještě zesílí v momentě, kdy kolem svého hausbótu začne slýchat zvláštní zvuky a na palubě jí někdo zanechává nechtěné dárky…

Na úvod je asi dobré říct, že pro mě byly Temné říční proudy první knihou, kterou jsem ze série četla, a byť si myslím, že jsem se částečně ochudila o psychologický vývoj jednotlivých aktéru a zejména Lacey, určitě fungují i jako samostatný příběh. Bolton do příběhu citlivě dávkuje právě takové množství informací, aby nováčkům v sérii bylo všechno jasné, ale aby zase nenudila skalní příznivce. Celý příběh se odehrává ve velmi atraktivním prostředí řeky Temže; autorka ho použila nejen jako místo činu, ale zároveň je Laceyiným domovem a celou knihou vskutku důmyslně prostupuje a nádherně vykresluje takovou ponurou temnou atmosféru. Případ jako takový by nebyl ničím až tak zvláštní, Bolton ovšem přichází s přidanou hodnotou v podobě nastínění velmi závažných imigrantských otázek a s tím spojených ne až tak čistých praktik. Nejen, že je tedy čtenář stržen vysokým tempem, které by mělo být v každé správné detektivce samozřejmostí, ale dozví se v průběhu případu i o zajímavých aktuálních tématech, která ho donutí se nad situací trochu zamyslet.

Vůbec se nedivím, že je Lacey Flintová všemi fanoušci série tolik opěvována. Je to znamenitě prokreslená postava s kladnými i zápornými vlastnostmi. Je zajímavá svou „obyčejností“, ačkoliv všichni víme, že se pod tou slupkou „normálnosti“ schovává daleko víc. Autorka ostatně některá její tajemství trochu poodhaluje, proto věřím, že i v tomto díle se o ní čtenáři dozvědí zase něco navíc. Druhou výraznou postavou Temných říčních proudů je vyšetřovatelka Dana, která v průběhu knihy řeší soukromé existencionální otázky, které nakonec souvisí s případem daleko víc, než by si člověk na začátku pomyslel. To je další z bodů, který mě hodně nadchl. Bolton příběh opravdu konstruuje tak, aby i sebenepatrnější, zdánlivě nepodstatná, odbočka měla smysl, který si čtenář uvědomí až na konci. Záporný charakter je v podstatě po celou dobu obestřen tajemstvími, a byť v knize v průběhu taky dostává své slovo, daří se ho podle mého utajit až téměř do samotného závěru.

Plusové body za výstavbu příběhu, ještě víc plusových bodů za umění stvořit živé charaktery, za co ale, a to už podruhé, u mě autorka sklízí nejvíc „bludišťáků“, tak to je zase ten její rukopis. Čtivost v kombinaci s promyšleností, tak to je to, co mám ráda. Jednu výtku ale mám a hle, zas je to ta samá co minule… Konec. Ach bože, netřeba přece obrátit příběh vzhůru nohama a vyrazit čtenář dech za každou cenu. Ačkoliv si myslím, že je tentokrát závěr uvěřitelnější než v předchozí mnou čtené knize – Má ji rád, nemá ji rád – stále zůstává megalomanský, na hraně uvěřitelnosti a vytváří v příběhu zbytečné díry.

Kolem a kolem jsou Temné říční proudy skvělou detektivkou, která možná neohromí příběhem jako takovým, ale rozhodně okouzlí prostředím, které opravdu tvoří nosnou součást a vytváří perfektní atmosféru. Rovněž charaktery jsou výborně propracované a ke stylu jsem se myslím vyjádřila dostatečně. Pět set stránek slupnete jako nic a myslím, že se budete spolu se mnou těšit na další autorčiny počiny. Pomineme-li tedy rozpačitý konec, nemám knize absolutně co vytknout a moc Vám doporučuji S. J. Bolton vyzkoušet. Teď je ten pravý čas, abyste si ještě stihli nechat díla podepsat.

Temné říční proudy mají vše, co má dobrý thriller mít!

28. 05. 2018  |  Recenzoval: Sabina Hurťáková

Lacey Flintová je zpět! Oblíbená problematická policistka, která se nebojí riskovat vlastní život pro záchranu veřejnosti se vrací na stránkách nejnovějšího románu Sharon J. Bolton - Temné říční proudy. Tentokrát čelí nebezpečí, které číhá v blízkosti řeky. Jak je možné, že právě Lacey, která tajně plave v Temži každý den, našla podivně zabalenou mrtvolu u starého mola? Kdo jí dává na hausbót plastové lodičky? A kdo je tajemná Thessa, se kterou se pomaličku začíná přátelit?

Již počtvrté se autorka vrátila ke své hlavní postavě - Lacey Flintové. Mladé policistce, která nemá právě růžovou minulost a vzpomínky ji připravují o klid i spánek. A nepomáhají tomu ani složité případy, které Lacey vyřešila v předchozích dílech. Nyní se s ní setkáváme jako se ženou smířenou s osudem. Lacey se rozhodla konečně si pořídit domov a zakoupila si hausbót na břehu Temže. Pozici detektiva vyměnila za uniformu konstábla, a pevninu vyměnila za loď brázdící Temži a stíhající zločince i pašeráky.

Když Lacey jednoho dne plave v Temži, stejnou trasou jako obvykle, upoutá ji neobvyklý pohyb poblíž starého mola. Doplave tam a zjistí, že se za kameny zachytila mrtvola. Zavolá kolegy a pustí se do výlovu a odhalování totožnosti. To, co se zpočátku zdá jako denní rutina se však vyvine ve složitý případ. Mnohem složitější, než jaký kdy řešila.

Aby toho nebylo málo, kdosi jí zanechává na hausbótu podivné pozdravy - plastové lodičky, srdíčka i říční kraby. Vedle tohoto případu sledujeme i mnohem více než v dřívějších dílech životy policistů kolem Lacey. Sledujeme Danu Tullochovou, jak se rozhodne splnit si sen, Marka, kterého Lacey tajně miluje, jak pokračuje v tajné akci a konečně i Lacey, která zase odhalí trochu více ze svého soukromí.

Bolton dokázala opět že je Spisovatelka s velkým "S". Do děje vtáhne čtenáře od prvních stránek a udržuje ho v napětí až do samého závěru. I když jsem v tomto románu neměla vůbec možnost pátrat spolu s Lacey po vrahovi, přece jen jsem si s tím lámala hlavu. Ale až téměř na konec. Protože až hodně za polovinou knihy začala autorka odhalovat více a také začala více prozrazovat, jak je celý děj propojený. I když vám pak hodně věcí dojde, skutečného vraha asi odhalí jen málokdo.

Postavy byly opět bravurně vykresleny, i když vrah byl tentokrát ukryt tak, že jsme o něm nevěděli vůbec nic. Psychologie hlavních postav už byla jakousi rutinou, proto se s tím autorka také tolik nezabývala. Počítala s tím, že Lacey, Danu i Marka už známe z předchozích dílů. Z toho důvodu bych také nedoporučovala čtenářům číst knihu Temné říční proudy samostatně. Určitě by bylo dobré přečíst alespoň první díl - Už mě vidíš?, aby čtenář pochopil minulost Lacey. Jinak mu spoustu narážek od jedné z postav bude nepochopitelných.

Sharon J. Bolton mám jako autorku velmi ráda. Mezi autory thrillerů je mou nejoblíbenější. Jelikož mi nechybí zatím žádná její v češtině vydaná kniha, Temné říční proudy bych si rozhodně pořídila. Díky nové spolupráci s nakladatelstvím Domino jsem však měla možnost číst ji ještě dříve, než se objeví na pultech knihkupectví, jako novinářský recenzní výtisk. Za to nakladatelství Domino moc děkuji.

Temné říční proudy mají vše, co má dobrý thriller mít - napětí, zajímavou těžko řešitelnou zápletku a na vrch legendu o mořské panně, která se zjevuje lidem na Temži. U tohoto románu mě mrazilo v zádech a konec jsem přečetla jedním dechem. Během druhé poloviny už jsem nebyla schopna knihu odložit a přečetla ji na jeden zátah.

Zdá se, že tento díl by mohl být závěrečný z celé série, přesto cítím, že si u hlavních postav autorka nechala ještě dvířka otevřená. Osobně doufám, že tímto to ještě všechno neskončilo, protože Lacey i Marka mám moc ráda, stejně jako Danu a chtěla bych vědět, jak se jejich životy a vztahy budou vyvíjet dál.

Temné říční proudy rozhodně doporučím všem milovníkům dobrých thrillerů. Ostatně doporučím celou sérii s Lacey Flintovou! Sharon J. Bolton opět dokázala, že patří mezi ty nejlepší autory thrillerů!

Skvělý thriller Sharon Bolton - žádné čtení pro slečinky

27. 05. 2018  |  Recenzoval: Jana Hlavičková

Ne každá řeka přináší uklidnění. Jsou takové, které nosí smrt a jsou lidé, pro které je smrt dárkem a upozorněním....jsem blízko.


Sharon Bolton nám přináší další skvělý thriller, který ale rozhodně nebude pro víkendové čtenáře. Thriller, po kterém sáhnete ve chvíli, kdy máte absolutní klid na čtení, protože by vám mohlo něco zásadního uniknout.
S hlavní hrdinkou, policistkou Lacy Flint, jsme se již setkali. V knihách Volavka a Tak to je, tak to bude, jsme měli možnost ji poznat ve chvílích, kdy nám předvedla své schopnosti. A je zcela jasné, že je to žena, která má pro strach uděláno a nic ji při honbě za pachatelem nezastaví.
Jak už to tak bývá, nese s sebou nejedno trauma a její poslední případ nebyl zrovna jednoduchý. Přesto, nebo právě proto, ji nález mrtvého těla v řece příliš nepřekvapí, ale něco tady nesedí. Mrtvá žena, zabalena do pohřebního roucha jí v hlavě rozezvučí varovnou strunu. A s vervou sobě vlastní, naráží na podobný případ, kdy mrtvou možná mohla být ilegální přistěhovalkyně. A zdá se, že pachatel přímo Lacy vybízí, láká, nebo je to jen zdání?
Její kolegové ji respektují s tichou ironií, její přímá nadřízená, řešící své vlastní, soukromé problémy, blahosklonně nad jejími manýry přivírá oči a policista v utajení, se kterým má Lacy složitý vztah, jí na klidu rozhodně nepřidá.
Zastaví pachatele dřív, než zemře další nevinná a důvěřivá žena? Nebo řeka Temže vyplaví další tělo?


Já jsem tedy spokojená. Jak už jsem psala na samotném začátku, není to čtení pro slečinky. Jen jsem se po prvních stranách ujistila, že na přečtení tohoto thrilleru, budu potřebovat klid a soustředění. Sharon J. Bolton píše sice naprosto srozumitelně, ale používá spoustu vedlejších cest, jak se dobrat konce. Nenaznačuje, jste přímými účastníky celé knihy, jakoby jste byli členy vyšetřovacího týmu. Syrové - asi tak bych její styl popsala nejlépe.
Já osobně za její nejlepší knihu pokládám Má ji rád, nemá ji rád, která byla naprosto famózní. Ale Temné říční proudy jsou velmi povedené, musíte posoudit sami, zda se autorka zařadí mezi vaše oblíbené. U mě je na velmi vysokých příčkách.


Ukázka z knihy Temné říční proudy