Nakladatelství Domino  ›  Edice  ›  Napětí  ›  Temné říční proudy

Temné říční proudy

Autor:
Sharon Bolton
Originální název:
A Dark and Twisted Tide
Překlad:
Martin Verner
Série:
Lacey Flint
Pořadí knihy v dané sérii:
4
Žánr:
Napětí
ISBN:
978-80-7498-274-3
Počet stran:
496
Datum prvního vydání:
15. 06. 2018

Kliknutím zvolte variantu


Popis: Temné říční proudy

Zhluboka se nadechni. Zadrž dech. A vydrž co nejdéle…

Mladá policistka Lacey Flintová si je velmi dobře vědoma, jak může být Temže nebezpečná – přesto na řece bydlí, pracuje a navzdory všem varováním v ní i plave. Podařilo se jí zotavit z traumat uplynulých měsíců a snad poprvé v životě má pocit, že by
mohla být šťastná. Mýlí se.

Za horkého letního dne zahlédne na vodě mrtvé tělo. Lacey slouží u námořní jednotky Metropolitní policie, a proto ví, kolik tragických úmrtí má řeka na svědomí. Všechny instinkty jí ale napovídají, že tento případ je jiný. Kdo byla ta žena a proč je pečlivě zahalena do bílého pohřebního roucha? Proč má Lacey neodbytný pocit, že komusi záleželo na tom, aby mrtvou ženu spatřila? Nalhává si to, anebo někdo opravdu slídí kolem jejího hausbótu?

Inspektorka Dana Tullochová by to nikdy nepřiznala, ale pro záhadnou Lacey má slabost, i když se jí neustále vměšuje do vyšetřování toho podivného případu utonulé ženy. Dobře ví, jakým peklem si bývalá kolegyně prošla, a tak jí jen velmi nerada informuje o hrozícím nebezpečí. Ale Lacey už tuší, vlastně ví, že kolem její lodi se pohybuje vrah a nechává jí dárky, které by raději nikdy nedostala...


Dotaz k produktu Temné říční proudy

Jméno:
Telefon:
E-mail:  povinné pole
Číslo "10" slovy:  povinné pole
Váš dotaz:   povinné pole
 
 

Autor: Sharon Bolton

Sharon  Bolton

Sharon Bolton vyrůstala v hrabství Lancashire a její raná kariéra zahrnovala příliš mnoho aktivit, z nichž některé jí dnes uvádějí do rozpaků. Všech svých mladistvých aktivit se ráda vzdala, aby se mohla stát matkou a spisovatelkou (v tomto pořadí).

Její knihy byly nominovány na všechny významné literární ceny, určené pro autory detektivek a thrillerů. Mnohé z těchto nominací proměnila ve vítězství, včetně mety nejvyšší, zisku prestižní ceny Dagger in the Library. Kolegové ze spisovatelské branže o Sharon Bolton hovoří bez výjimky s velkou úctou – za všechny ocitujme Tess Gerritsen: "S. J. Bolton mění tvář krimirománu, jak jsme ho znali doposud."


Čtenářské recenze

Jak se vám tato kniha líbila? Zajímá to nejen nás, ale také celou řadu dalších čtenářů. Budeme tedy moc rádi, když se s námi podělíte o své názory a dojmy.

Pro odeslání recenze musíte být přihlášení.

Silný příběh od břehů Temže

30. 08. 2018  |  Recenzoval: Severské krimi

Čtvrté dobrodružství Lacey Flintové se i tentokrát bude úzkostlivě držet břehů Temže a nevzdálí se daleko.
Od nedávné nehody, kdy Lacey při vyšetřování případu málem v Temži utonula, cítí se být sympatická blondýnka s řekou úzce svázána zvláštním poutem. Přestože ví, co Temže dokáže a jakou silou disponuje, je Lacey už nějaký čas mořským vlkem; žije na jachtě přímo na Temži. Každé ráno se přes veškeré zákazy oddává plavání v řece a její svět se zdá být opět v rovnováze. Laceyinou nově nabytou životní stabilitou ovšem brzy otřese nález těla, které je stylizováno do podoby mořské panny. A ač se Lacey posledně rozhodla, že se na oddělení vražd nevrátí, osud tomu chce jinak.

Nový životní styl Lacey Flintové je silnou stránkou Temných říčních proudů. Čtenáři zákonitě musí sympatizovat s nebojácnou ženou, která se dobrovolně vzdá veškerého pohodlí a komfortu, aby se uchýlila do studené náruče Temže a žila takřka jako poustevník. Temné říční proudy tak získávají mocnou dobrodružnou stránku.

Jestliže měly předchozí části vazbu k Temži, tak zde řeka přebírá zaujímá přímo dominantní postavení. Temže a Lacey příběhu udávají tempo, stávají se alfou a omegou románu a postupně prorůstají v jednu hlavní postavu. Bolton v knize navíc využívá vlastní zkušenosti s Temží, proto je románové ztvárnění řeky maximálně realistické.
Charaktery všech postav jsou opět vzorně rozpracovány a autorka nikoho neopomíná. Čtenáři tak mají možnost nahlédnout do zákulisí soukromého života postav a lépe poznat ty, kdo byli v předchozích dílech více na okraji. Lacey zde předvádí svou neskutečnou adaptabilitu a hravě se přizpůsobuje každé nastálé situaci. Objevujeme další stránky její povahy a seznamujeme se s netušenými aspekty Laceyina života, které ji utvářejí.
Ústřední motiv vražd pak čtenářům vyrazí dech svou brutalitou a nelidskostí. Bolton navíc prostředí vražd mistrně propojuje s Temží, přestože to není jednoduché a jiný autor by si při tomto kroku vylámal zuby. Odhalení vraha je náporem na mozkovnu čtenářů, přestože někoho možná indicie navedou na správnou stopu relativně brzy.

Temné říční proudy snad nejsou posledním rozloučením s Lacey Flintovou a doufáme, že po řádném odpočinku opět nastoupí k dalšímu případu

Sharon Bolton je pro mě zárukou návykového čtení

15. 07. 2018  |  Recenzoval: Kristýna, The Book Talk Blog

Sharon J. Bolton není pro české čtenáře neznámou autorkou. Její thrillery si oblíbila celá řada lidí, a není divu, neboť splňují mnohé nároky, které na žánr klademe. Jsou neskutečně čtivé, jejich náměty jsou rozmanité, autorka úžasně pracuje s prostředím, do kterého zasazuje děj, nebojí se být drsná a šokovat. Člověk pak snadno odpustí i mírnou překombinovanost děje a poněkud zběsilé tempo všech knih.
Jsem Lacey Flintová, opakuje si každé ráno mladá vyšetřovatelka, zatímco plave v Temži. Extrémně nebezpečný koníček nakonec přinese nečekaný objev. Lacey narazí na mrtvolu ženy zabalené v látce. Rozbíhá se pátrání, které odhaluje, že zavražděná není jedinou obětí. A mezitím někdo nechává Lacey na její lodi podivné dárky... Co když bude tento případ její poslední?
Temné říční proudy jsou klasickou knihou autorky. Rozhodně nezapomněla, jak napsat zatraceně čtivý text, ani nedokázala ovládnout svou touhu po grandiózním vyvrcholení příběhu. A právě proto je tahle kniha tak skvělá.
Na začátku jsem zmiňovala, že mě na autorce, kromě jiného, baví její dovednost pracovat s prostředím, do kterého své knihy zasazuje. Dodnes vzpomínám na neuvěřitelně nádherně vykreslené Shetlandy a jejich rašeliniště, kde se odehrával příběh Obětiny. Tenkrát jsem si myslela, že autorka má to místo asi strašně ráda, že ho zbožňuje a je pro ni významné... Po přečtení dalších knih ale nabývám dojmu, že Sharon J. Bolton buďto fanaticky miluje každý centimetr britských ostrovů, anebo je v předávání krás všemožných míst skutečně tak zvráceně dobrá. Možná je to kombinace obojího, zkrátka přesvědčit čtenáře o kouzle každého z míst, kam své knihy zasazuje, zvládá se zarážejícím přehledem.
Děj Temných říčních proudů se odehrává na Temži, a bože, je to dokonalé. Upřímně vám říkám, že po dočtení knihy bych měla problém strčit do téhle řeky palec na noze, natož třeba celou nohu. Marně se pokouším vybavit si knihu, ve které by autor tak důmyslně pracoval s motivem řeky. Autorka umí dokonale popsat chování řeky, její hrůzu nahánějící nevypočitatelnost, ale také její dechberoucí krásu a schopnost vyvolat v lidech pokoru.
Jak už jsem naznačila, samotný příběh je klasicky zamotaně zamotaný. Autorka má jednotlivé případy rozhodně velmi dobře promyšlené, nakonec do sebe vše zapadne, zároveň ale čtenář nedokáže celou zápletku odhalit příliš brzo a zkazit si tak požitek z napínavého čtení. Já sama jsem ne všechny věci předvídala a očekávala, některá překvapení mi pak dávala smysl více a jiná méně. U Sharon J. Bolton to tak prostě je, ona je ve svém vyprávění poněkud teatrální a nedělá jí problém posunout závěr příběhu kousek za hranici uvěřitelnosti. Díky tomu je však celá kniha neskutečně strhující, v závěru už skoro nedýcháte a samotné rozuzlení vám dokáže zlomit srdce. Od autorky už prostě nečekám, že se bude držet při zemi, naopak, kdyby se tak stalo, bylo by to pro mě asi trochu zklamání.
I za asistence takto zběsilého tempa vyprávění se jí však v knize daří vybudovat hodně tísnivou a napínavou atmosféru. Čtení pro mě tentokrát mělo místy až hororový nádech - řekněte mi upřímně, že vás by nenervovalo, kdyby se ze špinavé, temné, noční Temže najednou vynořila hlava vraha a zase zmizela... Já se v určitých chvílích bála jako malé dítě.
Ze série jsem zatím četla první díl - Už mě vidíš? - a tento poslední. Musím říci, že u samotné Lacey jsem nezaznamenala nějaký zvláštní vývoj či posun, ale vůbec mi to nevadilo. Ona je prostě fajn přesně taková, jaká je - tajnůstkářská, ztřeštěná, nedisciplinovaná... Právě to na mladé vyšetřovatelce čtenáře baví a autorka nám tyto její vlastnosti i v Temných říčních proudech dopřává v úctyhodných dávkách. V této knize mě navíc hodně bavily i originální vedlejší postavy.
Co hodnotím nesmírně kladně je to, že autorka se vyvarovala jakýchkoli spoilerů na předchozí díly. Musí to podle mě být zatraceně těžké, protože musíte postavy a jejich zážitky přiblížit i čtenářům, kteří se s nimi setkávají poprvé, ale zároveň chcete, aby měli důvod si přečíst i dřívější knihy. Prozradit toho tak akorát je asi docela pracné, autorka to však zvládla skvěle a já mám po čtvrtém dílu pořádnou chuť na dva předchozí.
Jak už jsem naznačila, Temné říční proudy jsou posledním dílem o Lacey Flintové. Kniha celou sérii uzavírá dobře a na úrovni, přesto bych se dalším knihám s mladou vyšetřovatelkou vůbec nebránila. Autorka je pro mě zárukou návykového čtení a vynikajících napínavých zážitků, které si vždycky vychutnám. Proto i tuto novinku všem fanouškům žánru srdečně doporučuji, ode mě dostává čtyři hvězdičky, tu jednu musím nechat schovanou za to, že autorka občas skutečně jde za hranici... Komu bude Lacey chybět stejně jako mně, může se těšit na české vydání autorčiny nejnovější knížky Dead Woman Walking, které na podzim chystá nakladatelství Domino.

Temné říční proudy - román, ktorý sa číta jedným dychom

06. 07. 2018  |  Recenzoval: koki

"Zhluboka se nadechni. Zadrž dech. A vydrž co nejdéle..." ...aj sa to tak číta. Na jeden nádych.

Temné říční proudy je v poradí už štvrtý krimi román o policajtke Lacey Flintovej. Mne sa síce do rúk dostal ako prvý, nemení to nič na fakte, že hoci ide o sériu, dá sa čítať každý príbeh samostatne. Autorka totiž vcelku dobre prezradila i čo-to z predchádzajúcich diel a udalostí, ktoré sa udiali okolo hlavnej hrdinky. A musím podotknúť, že tým i dostatočne navnadila čitateľa, aby siahol aj po predošlých románoch.

Lacey je tvrdý oriešok, silná osobnosť a takisto dosť svojská. Rada rebeluje, čoho dôkazom je aj jej pravidelné kúpanie sa v zradných vodách rieky Temža - napriek jasnému zákazu! Prúdy v rieke sú silné a Temža vo svojích útrobách pochovala nejedného človeka...

Lacey v súčasnosti slúži u námornej jednotky Metropolitnej polície. Nebolo to tak vždy. Kedysi špičková vyšetrovateľka sa rozhodla trochu zvoľniť z tempa a oddýchnuť si od zložitých prípadov vrážd, ktoré predtým vyšetrovala (tí, ktorí čítali predchádzajúce časti vedia presne o aké prípady ide; tí, ktorí nečítali predchádzajúce časti si môžu iba domýšľať, avšak, čo je lepšie, môžu si "brúsiť zúbky" na to, ako si ich ešte len vychutnajú).

Keď sa nechala prehodiť k námornej polícii, Lacey ani vo sne nenapadlo, že sa nebude venovať len rutinnej práci. Nájde si ju nový, ďalší zložitý prípad. A chtiac-nechtiac ho bude musieť riešiť. Nie preto, že by ju o to niekto požiadal, nie preto, že by to ona sama chcela, ale preto, že bude musieť. Niekto jej totiž prifára mŕtve telo rovno popred nos a aby toho nebolo málo, necháva jej pozornosti/darčeky na lodi, kde býva.

K tomu všetkému sa stretáva s Markom Joesburym, svojim osudovým mužom. Celý prípad tak okorení láska.

Prípad je zamotanejší než zamotaný. Sharon má úžasný štýl písania a vie sa úžasne hrať s fantáziou čitateľa. Ten totiž očakáva niečo celkom iné ako mu Sharon servíruje. A robí to bravúrne. Človek je v napätí od začiatku až do konca.

Nuž, Temné říční proudy je -ako som spomínala v úvode- román, ktorý sa číta jedným dychom. Akonáhle som otvorila knihu a prečítala som si prvú stranu, vedela som, že ju tak skoro z rúk nepustím.

Sharon Bolton. Odteraz si toto meno budem pamätať. Navždy. P. S. Vy by ste mali tiež.

Temné říční proudy mají nervy drásající atmosféru a autorce nedělá problém udržet vás v permanentní nejistotě

25. 06. 2018  |  Recenzoval: Veronika Černucká

"Temné říční proudy" jsou čtivý napínavý krimi román, který je zároveň jízlivou výpovědí o fungování anglické společnosti. Příběh o několika zavražděných ženách je sám o sobě hrozný, ale větší tíha na mě padá z toho, jak lidé dokážou opovrhovat těmi, kteří jsou v něčem odlišní. Bolton spojila pohádku s hororem a vytvořila něco, co nadchne všechny milovníky napětí.
Angličanka Sharon J. Bolton (1960) se vždy toužila věnovat umění, ale v dětství její sny souvisely s herectvím a zpěvem. Po absolvování univerzity se dlouhou dobu pohybovala ve světě propagace a poté se s rodinou odstěhovala na venkov, kde napsala svůj první thriller. Její knihy si záhy získaly nadšené ohlasy čtenářů i respekt literárních kritiků. Bolton obdržela řadu významných ocenění a dnes je považována za největší britský literární objev posledních let.
Aktuální novinka "Temné říční proudy" z nakladatelství Domino jsou čtvrtým dílem série, ve které exceluje svérázná policistka Lacey Flintová. Pokud jste si ji dosud nezamilovali, věřte mi, že nyní tak rozhodně učiníte. Lacey je tak trochu prudička, ale nikdo jí nemůže upřít, že se narodila s posláním vyšetřovat vraždy. Případy k ní přicházejí proti její vůli a jí to nedá, aby se nesnažila přijít na kloub všem záhadám. Svou urputností štve nemálo svých kolegů a věřte mi, že právě v románu "Temné říční proudy" bude na zabití jako ještě nikdy.
Vyšetřování brutální vraždy si ji najde při plavání v Temži, což je samo o sobě zakázané. Lacey si musí vymyslet přijatelnou verzi pro své chování a vy se můžete těšit na řadu komických situací. Policisté se budou špičkovat, častovat jízlivými poznámkami a bývalí kolegové naší hrdinky si nenechají ujít příležitost, aby jí neomlátili o hlavu, že utekla z oddělení vražd a spokojila se s prací u říční policie. Všichni policisté jsou tady tak lidští, že kniha pobaví i ty, kteří příliš nemusí krimi romány založené na popisech policejních postupů.
Hodně osobní budou "Temné říční proudy" pro inspektorku Danu Tullochovou a linie týkající se Marka Joesburyho pracujícího v utajení zdařile koketuje se špionážním thrillerem. Lacey si potřebuje uspořádat život, snaží se vyrovnat s vlastní minulostí a kromě milostných trablů ji trápí otázka, zda je v nové práci opravdu spokojená, jak se snaží namluvit svému okolí i sama sobě. "Temné říční proudy" v sobě spojují thriller, krimi román i klasickou hádanku ve stylu Agathy Christie.
Bolton spojila aktuální téma s několika na první pohled nadpřirozenými motivy a vy si užijete příběh, který je jeden z mála. Závěr knihy je velmi originální, smělý a nebojím se říci, že i kontroverzní. Záleží na tom, jak moc bazírujete na realitě, ale sama za sebe říkám, že jsem byla nadšená. Ano, něco tu je přitažené za vlasy, něco možná působí nepravděpodobně, ale podle mě jsou detektivky pohádky pro dospělé, a čím odvážnější a šílenější pointa, tím lépe. Bolton k vám bude po celou dobu férová a férové je v rámci žánru i řešení, na které ovšem připadne jen čtenář s hodně bujnou fantazií.

Bolton to skvěle umí se slovy a nedělá jí problém splnit všechna očekávání svých čtenářů. "Temné říční proudy" mají nervy drásající atmosféru a autorce nedělá problém udržet vás v permanentní nejistotě a bdělosti. "Temné říční proudy" jsou skvělá detektivka plná falešných stop a neřešitelných záhad, ale zároveň jsou i drsným společenským románem ze soudobé Anglie. Sharon J. Bolton je svá stejně jako její Lacey a obě vám společně předvedou, co je podstatou nezapomenutelné detektivky.

Co Temže schvátí, to už nikdy nenavrátí. Nebo ano?

22. 06. 2018  |  Recenzoval: Kateřina Chybová

Lacey se stále ještě zotavuje z traumat, o která se jí postaraly poslední případy. I když měla našlápnuto k povýšení, v zájmu zachování příčetnosti a vlastní bezpečnosti se rozhodla vrátit do uniformy a začít v podstatě od znova u říční policie na pozici konstábla. Bydlí na hausbótu a pomalu se opět smiřuje s Temží. Jako terapii zvolila plavání přímo v Temži, i když ji od toho všichni odrazují. A co čert nechtěl, Lacey během jedné ze svých ranních rozcviček nachází utopence. Jedná se o tělo mladé ženy zabalené v bílém plátěném rubáši. Na celé scéně z místa činu je cosi znepokojivého, co okamžitě spouští v Laceyině mysli alarm. Je to právě ona, kdo přichází na souvislost, která z obyčejného případu utonutí dělá několikanásobnou vraždu. Postupem času se navíc zdá, jako by si pachatel přál, aby se do případu zapojila právě Lacey. Ale jak moc hlavní má být její role, to začne být patrné až v momentě, kdy je skoro pozdě.

Lacey by si ráda myslela, že se ničeho nebojí. Jsou však věci, které ji pochopitelně děsí k smrti. Temže k nim už ale přestává patřit, ačkoli ohrozila její život dokonce více než jednou a ona se s temnou a hrozivou masou vody pomalu ale jistě sžívá, doslova i obrazně. Lacey si nikoho příliš nepouští k tělu, přesto si, spíš mimoděk, díky své odvaze a unikátní osobnosti vybudovala několik vztahů, jež by měl ve svém životě poznat každý, a lidé ji mají zkrátka rádi, ačkoli si pořád hýčká mnohá tajemství. Je tu Dana, její nadřízená, které mladá a někdy paličatá svérázná Lacey občas pije krev, přesto si tak nějak nemůže pomoci a má ji v oblibě, Ray, soused z lodi a parťák na plavání, a v neposlední řadě Joesbury, se kterým si vybudovala pouto, jemuž se nepodobá nic, co dosud prožila. Ten je však najednou kvůli práci opět pryč.

Temné říční proudy se řadí na čtvrté místo v sérii o Lacey Flintové. Sérii, kde v každém díle hlavní hrdinka málem položí život a její pozice na škále dobra a zla neustále balancuje na základech pofidérní minulosti, o které se čtenář dozvídá v průběhu série stále sotva víc, než útržky, které mu nedají spát. Pokud se dá o autorce říci, že je excelentní vypravěčkou akčních scén, její talent pro obrazotvorné popisy se na čtenáře z každé stránky řítí hned v závěsu. Každá zátoka, každá vlnka na Temži, každý kanál i přístaviště se zdají tak reálné, jako byste postavám stáli po boku a cítili na kůži vlhký vzduch tak typický pro okolí vodních toků. Temže ve vás skrz stránky budí respekt a vy dovedete jen lapat po dechu při představě, že se s Lacey noříte do jejích temných nepřátelských ledových hlubin. Přidanou hodnotou příběhu je rozhodně problematika imigrantů a také legenda či smyšlenka o mořské panně zjevující se na hladině Temže.

Klást vodítka, která jsou v danou chvíli naprosto přirozeným, nenápadným a mezi řečí proneseným střípkem informací, na nějž se nijak nezaměříte, ale při zpětném pohledu je tak očividný, to je právě Boltoninou specialitou. Nikdy vás na svůj záměr neupozorní dřív, než sama chce. Tok příběhu kočíruje vždy ona a otěže drží pevně v rukách vždy a za každých okolností. V momentě, kdy získáte pocit, že máte jasno a že jste pro tentokrát autorku přechytračili, ona je opět o pár kroků napřed a vzápětí vás škodolibě vyvede z omylu a vy jste opět na startovní čáře svého soukromého pátrání. Autorčin cit pro to, co je kdy důležité a co lze opomenout a ponechat v pozadí, je nepředstavitelně rozvinutý a talent pro slovo psané nesporný. Její knihy se čtou samy a návrat k jejím postavám je jako setkání s přáteli, jež znáte po celý svůj život. Ať už od posledního setkání uplynula jakkoli dlouhá doba, odstup se setře, jakmile uvidíte první větu, a čas odloučení najednou jako by neexistoval.

Bolton se nikdy nedrží zpátky. Její zápletky jsou originální, zajímavé a někdy až lehce přehnané. Ale to vůbec nevadí. Není právě vzrušení z nepoznaného a nepoznatelného to, co u thrillerů hledáme a chceme prožít? Kniha je až zarážejícím způsobem nadupaná akcí, přitom se zvládá soustředit i na skutečně svíravou a ponurou atmosféru. Je opravdu stejná jako řeka Temže. Na první pohled tajemná, líná a až poklidná, v jádru však divoká, nespoutaná a nevypočitatelná.

Temné říční proudy si v sobě nesou veškeré předpoklady pro skvělou knihu. Jakmile začnete, nebudete moci přestat číst a autorka vás donutí si dokonce zjišťovat víc o některých použitých motivech, nad kterými byste možná u jiných příběhů mávli rukou. Zkrátka vás bude zajímat, kde bere inspiraci a jak moc se tato inspirace zakládá na realitě. Temné říční proudy si můžete v klidu přečíst bez znalosti předchozích dílů, ačkoli by byla obrovská škoda se o ně ochudit úplně. Temné říční proudy však neprozrazují příliš z předcházejících případů, ale zároveň nabízí uspokojení i pro čtenáře, kteří s Lacey prožili Už mě vidíš?, Volavku i Tak to je, tak to bude. Čtvrtý díl této série je takřka vymodlenou záležitostí a ještě, že je láska fanoušků k této spisovatelce tak silná, protože o tenhle skvost byste se opravdu neměli ochudit. Bolton je pro mnohé osobní královnou mezi britskými autorkami detektivek a myslím, že titul nějakou dobu zvládne obhajovat. Jak je vidno, hýří nápady, které neomrzí, a její styl zkrátka baví. Opakovaně a nezlomně, protože tahle žena má rozhodně v rukávu ještě mnoho trumfů.

https://www.cbdb.cz/recenze-863-co-temze-schvati-to-uz-nikdy-nenavrati-nebo-ano 

Nikdy neplavte v Temži!

19. 06. 2018  |  Recenzoval: Helena H

Temže je temná a nebezpečná řeka, hlavně, když vydá tělo neznámé zavražděné ženy. Lacey Flintová se počtvrté vydává po stopách vraha.

Lacey Flintová se nechala po předchozím, velmi složitém případu přeložit k námořní jednotce Metropolitní policie. A tak trochu naivně si myslela, že si snad odpočine při řešení rutinních záležitostí. Jenže osud, nebo snad někdo jiný, to vidí úplně jinak. Při ranním plavání jí její milovaná řeka přihraje mrtvolu neznámé ženy. Tělo, které vypadá, jako by čekalo ve vodě přímo na ni. Kdo byla ona nešťastnice a proč má Lacey neodbytný pocit, že skutečně nejde o náhodný nález?

Vyšetřování se ujímá inspektorka Dana Tullochová. Ta velmi záhy potvrzuje ono podezření, že mrtvola byla na Lacey nejspíš opravdu nastražena. Moc dobře ale ví, jakou hrůzu a utrpení přinesly policistce minulé případy, takže se jí v první chvíli snaží vyřadit z vyšetřování. „Náhody“ však nekončí, Lacey začne někdo nechávat na její obytné lodi podivné malé pozornosti a v noci slyší kohosi plavat kolem. Kdo vraždí mladé ženy a jakého důvodu? Kam zmizel Laceyn milovaný, tajný policista Mark Joesbury? Bude v ohrožení života opět i samotná Lacey? To a mnoho dalšího prozradí již v pořadí čtvrtý případ Temné říční proudy.

Sharon J. Bolton, jedna z předních představitelek současné britské krimi noir, opět přivádí na scénu sympatickou, pohlednou, ale v něčem neskutečně zvláštní policistku Lacey Flintovou. Ve čtvrtém díle snad ještě nekončící série čtenáři opět najdou vše, co od ní očekávají. Temnou vraždu, vyšetřování, tajemství, policistku v ohrožení, ale také humor a špetku lásky.

Temné říční proudy, vydané nakladatelstvím Domino, zaujmou ale mimo silného a opět velmi čtivého příběhu také stylem vyprávění. Příběh se totiž rozkrývá v několika časových rovinách a vypravěčských pohledech, které spolu navíc zdánlivě nesouvisejí, ale na konci se vám sejdou v jednu barevnou a překvapivou mozaiku. Sharon J. Bolton je mistrem vypravěčských kliček, odboček a kapitol, jež vypadají, že do příběhu vůbec nepatří, ale jak zkušení čtenáři vědí, je potřeba sledovat každou větu. I když se však snažíte sebevíc, většinou neudržíte s autorkou krok a nevíte předem, kdo je vrah. O to zábavnější však pátrání je.
Mimo mistrného vypravěčského stylu je silnou devizou Boltonové i znalost prostředí, o němž píše, a dokonalé vykreslení atmosféry. Při čtení máte doslova pocit, jako byste s Lacey skákali přes rozkývané hausbóty či ladně proplouvali temnou řekou. Samotná řeka hraje tentokrát v příběhu velmi důležitou roli, ale více neprozradím, abych vás nepřipravila o překvapení.

Čtenáři, kteří tuto skvělou sérii teprve zkoušejí objevit, by měli vědět, že vyšetřování je sice v každé knize uzavřeno, ale jak už to u sérií bývá, autorka přelévá z jednoho dílu do druhého osobní životy hlavních hrdinů. Pokud si tedy čtení chcete užít, doporučuji začít první případem, protože jinak vám spoustu osobních detailů unikne a to by byla škoda. Jestliže se ale v detailech neztrácíte, můžete však Sharon J. Bolton podlehnout právě díky této novince.

Temné říční proudy rozhodně zaujmou a potěší milovníky dobré a hutné kriminálky, sympatických policistů i neotřelého stylu vyprávění. Pro milovníky sympatické britské autorky ještě jedna dobrá zpráva na závěr, a sice, že S. J. Bolton se rozhodla své české fanoušky potěšit a u příležitosti vydání nové knihy navštíví 26. června Prahu. Já si tedy svůj výtisk Temných proudů určitě nechám podepsat.

Proč byste měli plout Temnými říčními proudy?

14. 06. 2018  |  Recenzoval: Knihomilka



PROTOŽE... Lacey. Lacey Flintová, jedna z nejzajímavějších i nejsložitějších knižních hrdinek z řad policie. Neohrožená, odvážná, do všeho jdoucí přímo po hlavě. Nejinak to bude i v tomto příběhu, kdy budete napjatě sledovat vyšetřování dosti zapeklitého případu. Lacey se dala k říční policii - to zní poměrně zajímavě, že? S řekou je pevně spojená, žije na hausbótu, který ukotvila na břehu Temže. Každé ráno si vychutnává svou porci plavání. Jednou najde uvízlou mrtvolu mladé ženy. Začíná obvyklá rutina - zjišťování totožnosti oběti, aby se případ změnil v zapeklitou kauzu, v níž stěžejní roli hrají ženy, které do Británie přišly jako ilegální přistěhovalkyně.

PROTOŽE... Sharon J. Bolton nezklame ani tentokrát. Už z předchozích knih víme, že píše neskutečně poutavě, dokáže do děje vtáhnout hned od počátku. Nejinak je tomu i v případě knihy Temné říční proudy Navíc "vodní" téma je neskutečně lákavé. Koho by nelákalo žít aspoň chvíli trochu jako dobrodruh?

PROTOŽE... Autorka se nedrží jen hlavní linie vyšetřovaného případu utopených žen. I když je stěžejní postavou Lacey a její profesní i osobní život, prostor dostávají i další postavy. Inspektorka Dana Tullochová a její přítelkyně Helen řeší otázky související s mateřstvím, policista Mark Joesbury operuje v utajení, což Lacey nese těžce, v jejich společném vztahu je toho tolik k řešení...
Tentokrát je v ohrožení i samotná Lacey, někdo jí nechává tajemné vzkazy na hausbótu a Mark to není.

PROTOŽE... Román je psán tak, že vás celou dobu udržuje v napětí. Kapitoly z aktuálního vyšetřování střídají prostřihy do mysli vraha a nastiňují osudy mladých imigrantek. Toto střídání je výborným tahem na čtenářovu mysl, nedovolí ustrnout, stejně jako nedovolí knihu odložit. Sharon J. Bolton umí překvapit takovými zvraty, o kterých se vám ani nesnilo. Šokující vyústění jsou třešničkou na dortu každé její knihy, prostě krimi jak má být.

PROTOŽE... Pokud jste četli předchozí díly ze série s Lacey (asi nejproslulejší je Už mě vidíš?, který vychází znovu a v novém kabátku), Temné říční proudy budou dalším dílkem do skládačky. Jestli se s Lacey díky této novince právě seznamujete, asi hned nepoberete všechny souvislosti a drobné narážky, které souvisejí s předchozími knihami, a to je výborná příležitost si je přečíst.

PROTOŽE... Sharon J. Bolton vstala stejně jako bájný Fénix z popela. Vypadalo to, že její další knihy u nás nevyjdou, ale stal se zázrak, který se jmenuje Temné říční proudy. Jako milovník thrillerů je za sebe můžu jen a jen doporučit a doufat, že se autorka na českém knižním trhu udrží i nadále.

PROTOŽE... 26. 6. Sharon J. Bolton přijede do Prahy, aby svou knihu představila českým čtenářům, což je úžasná možnost poznat autorku a získat autogram.

Ponurý kriminální román završuje neskutečně překvapivý závěr

12. 06. 2018  |  Recenzoval: Richard Spitzer - Centrum detektivky

Kdo stahuje pod vodu dívky, kde je topí? A kdo je vystavuje tak, aby je mladá policistka našla? Lacey Flintová se sice dala k říční policii, ale jak je vidět, ani ve svém čtvrtém příběhu si příliš neodpočine.

Bydlení u řeky, nebo přímo na ní, je pro spoustu lidí romantická představa. Nezaměnitelná vůně vody, šplouchání o boky lodi, jejíž mírné pohupování Vás večer krásně ukolébá. Jistá nezávislost, přátelství v komunitě lidí bydlících na hausbótech, s nimiž můžete nebo nemusíte večer popíjet a klábosit. Přitom třeba pozorovat západ slunce odrážející se na vodní hladině. Hezké, že? No, přečtení této knížky Vám možná podobné představy vyžene z hlavy…

Mladá policistka Lacey Flintová je jednou z takových obyvatelek hausbótu, zakotveném na Temži. Ne pro každého to musí být vyloženě romantické místo, nicméně Lacey po předchozích případech, kdy si sáhla až na samé dno fyzických i psychických sil potřebuje změnu. Vrátila se zpátky do uniformy a nyní pracuje u říční policie a s řekou je jednou tělo. Jednoho rána, na své pravidelné plavbě v Temži (kterou její okolí pochopitelně moc nechápe), objeví na hladině mrtvolu. Vypadá to, že jde o ženu, která už byla ve vodě nějaký čas, a kterou zřejmě někdo svázal a zatížil, aby ji voda navždy pohltila a nikdo ji nenašel. Tělo se ale nějakým způsobem uvolnilo. Když se nad tím později Lacey zamyslí, zjišťuje, že někdo možná schválně narafičil mrtvolu tak, aby ji našla právě Lacey. A to mladá žena ještě netuší, že tajemný „plavec“ se už chystá utopit další dívku a mimo jiné se zajímá i o Lacey… Na řece a na hausbótu je tak zranitelná… Bude další kořistí?

Už je to sedm let, co britská autorka Sharon J. Bolton vypustila (obrazně řečeno) do Londýna novodobého Jacka Rozparovače (Už mě vidíš?), tedy alespoň vraha zabíjejícího přesně v jeho stylu a postavila ho tváří v tvář mladé kriminální inspektorce Lacey Flintové. Tato sympatická, avšak velmi svérázná, a také jistým způsobem dosti komplikovaná žena se pak stala hrdinkou dalších dvou románů a ani v jednom ji autorka příliš nešetřila. Sériový vrah (zmíněná prvotina), poté zpočátku banální případ, který ji málem dohnal k sebevraždě (Volavka), nebo šokující vraždy malých chlapců (Tak to je, tak to bude). Pokud se teď někdo domníval, že autorka dopřeje své Lacey klid při neškodném pokutování opilců na Temži, tak autorku ještě málo zná.

Ve svém novém příběhu bude Lacey díky tomu, že nalezla tělo, opět spolupracovat s oddělením vražd. Navíc se zdá, že se jí vraždy nějakým způsobem týkají, což si nechce zpočátku přiznat, a nechce se s tím svěřovat ani kolegům. Znovu se setkáme s postavami z dřívějších dílů – s inspektorkou Danou Tullochovou, Gayle Mizonovou a Markem Joesburym. S tím má Lacey poněkud komplikovaný, stále spíše platonický vztah, který se teď ještě více zkomplikuje. Lacey ovšem nebude mít na soukromí moc času. Bude muset zapojit nejen mozek, ale i vytrénované svaly. Jelikož silná a nezkrotná řeka bude tentokrát i se svými přítoky, kanály, stokami a opuštěnými přečerpávacími stanicemi hlavním místem děje. A někde tam se skrývá vrah, který stahuje své oběti pod vodu, je skvělý plavec a může být právě teď kdekoliv.

Autorka střídavě věnuje pozornost jak Lacey, tak Daně Tullochové, u které tentokrát zase poodhalí něco z jejího soukromí. Řadu kapitol (relativně krátkých, většinou na dvě až tři strany) věnuje také „budoucím obětem“ nebo sledování dění z pohledu vraha. Zpočátku může neustálé přeskakování mezi postavami trochu vadit, ale dá se na to zvyknout.

I v tomto románu se od S. J. Bolton dočkáme všeho, co máme na jejích ponurých a syrových knížkách tak rádi – psychologickou propracovanost jednotlivých postav, sympatickou hlavní hrdinku, ale především tajemno a napětí vyvěrající z prostředí, ve kterém se příběh odehrává. To ostatně dokázala vždy S. J. Bolton dokonale využít. Vodní tunely, kanály a stoky mohou být ponuré, nebo dokonce děsivé samy o sobě, a což teprve když je někdo začne využívat k únosům a zabíjení…

Tipoval jsem pachatele, a tip mi vyšel jen částečně, protože na konci bylo všechno jinak. Jako v každém správném thrilleru, i tady je finále strhující a nutí Vás nedočkavě otáčet stránku za stránku a netrpělivě od sebe odhánět ty, co by Vás chtěli od čtení vyrušit. Závěr má jisté prvky hororu a je docela bizarní, přičemž raději jsem se ani nepokoušel přemýšlet nad tím, zda bylo všechno vysvětleno a zda vše do sebe logicky zapadlo.

To nic nemění na tom, že jde o napínavý kriminální román, s působivou a promyšlenou zápletkou, která má několik zajímavých odboček do soukromí hrdinů. Román stoprocentně využívá genia loci a má dosti překvapivý závěr, který završuje poměrně ponurý příběh. Přesně na to jsme u autorky zvyklí. S. J. Bolton v doslovu radí – neplavte v Temži. Neplavte raději ani ve Vltavě nebo jiných řekách ve městě, ale raději se v suchu a v bezpečí začtěte do jejího nového příběhu. Nebudete určitě litovat a možná se rádi seznámíte s autorkou osobně, jelikož 26. června přijede tento román představit do Prahy.

Čtivost v kombinaci s absolutní promyšleností, zkrátka Sharon Bolton

02. 06. 2018  |  Recenzoval: Hanka the bookworm

Skoncovat s kariérou detektiva, začít pracovat u námořní jednotky Metropolitní policie a konečně si užít trochu klidu. To jsou věci, po kterých Lacey touží. Po traumatických událostech z uplynulých měsíců si užívá samotu, kterou jí skýtá její hausbót na Temži. Přestože ví, že řeka může být nebezpečná, nehodlá se vzdát svého každodenního plavání v ní. To se ale změní, když jednoho dne narazí na tělo mrtvé dívky zabalené v rubáši. Policistka ví, kolik má Temže na svědomí obětí, u tohoto těla má ale zvláštní tušení, že bylo určeno konkrétně jí. A toto podezření ještě zesílí v momentě, kdy kolem svého hausbótu začne slýchat zvláštní zvuky a na palubě jí někdo zanechává nechtěné dárky…

Na úvod je asi dobré říct, že pro mě byly Temné říční proudy první knihou, kterou jsem ze série četla, a byť si myslím, že jsem se částečně ochudila o psychologický vývoj jednotlivých aktéru a zejména Lacey, určitě fungují i jako samostatný příběh. Bolton do příběhu citlivě dávkuje právě takové množství informací, aby nováčkům v sérii bylo všechno jasné, ale aby zase nenudila skalní příznivce. Celý příběh se odehrává ve velmi atraktivním prostředí řeky Temže; autorka ho použila nejen jako místo činu, ale zároveň je Laceyiným domovem a celou knihou vskutku důmyslně prostupuje a nádherně vykresluje takovou ponurou temnou atmosféru. Případ jako takový by nebyl ničím až tak zvláštní, Bolton ovšem přichází s přidanou hodnotou v podobě nastínění velmi závažných imigrantských otázek a s tím spojených ne až tak čistých praktik. Nejen, že je tedy čtenář stržen vysokým tempem, které by mělo být v každé správné detektivce samozřejmostí, ale dozví se v průběhu případu i o zajímavých aktuálních tématech, která ho donutí se nad situací trochu zamyslet.

Vůbec se nedivím, že je Lacey Flintová všemi fanoušci série tolik opěvována. Je to znamenitě prokreslená postava s kladnými i zápornými vlastnostmi. Je zajímavá svou „obyčejností“, ačkoliv všichni víme, že se pod tou slupkou „normálnosti“ schovává daleko víc. Autorka ostatně některá její tajemství trochu poodhaluje, proto věřím, že i v tomto díle se o ní čtenáři dozvědí zase něco navíc. Druhou výraznou postavou Temných říčních proudů je vyšetřovatelka Dana, která v průběhu knihy řeší soukromé existencionální otázky, které nakonec souvisí s případem daleko víc, než by si člověk na začátku pomyslel. To je další z bodů, který mě hodně nadchl. Bolton příběh opravdu konstruuje tak, aby i sebenepatrnější, zdánlivě nepodstatná, odbočka měla smysl, který si čtenář uvědomí až na konci. Záporný charakter je v podstatě po celou dobu obestřen tajemstvími, a byť v knize v průběhu taky dostává své slovo, daří se ho podle mého utajit až téměř do samotného závěru.

Plusové body za výstavbu příběhu, ještě víc plusových bodů za umění stvořit živé charaktery, za co ale, a to už podruhé, u mě autorka sklízí nejvíc „bludišťáků“, tak to je zase ten její rukopis. Čtivost v kombinaci s promyšleností, tak to je to, co mám ráda. Jednu výtku ale mám a hle, zas je to ta samá co minule… Konec. Ach bože, netřeba přece obrátit příběh vzhůru nohama a vyrazit čtenář dech za každou cenu. Ačkoliv si myslím, že je tentokrát závěr uvěřitelnější než v předchozí mnou čtené knize – Má ji rád, nemá ji rád – stále zůstává megalomanský, na hraně uvěřitelnosti a vytváří v příběhu zbytečné díry.

Kolem a kolem jsou Temné říční proudy skvělou detektivkou, která možná neohromí příběhem jako takovým, ale rozhodně okouzlí prostředím, které opravdu tvoří nosnou součást a vytváří perfektní atmosféru. Rovněž charaktery jsou výborně propracované a ke stylu jsem se myslím vyjádřila dostatečně. Pět set stránek slupnete jako nic a myslím, že se budete spolu se mnou těšit na další autorčiny počiny. Pomineme-li tedy rozpačitý konec, nemám knize absolutně co vytknout a moc Vám doporučuji S. J. Bolton vyzkoušet. Teď je ten pravý čas, abyste si ještě stihli nechat díla podepsat.

Temné říční proudy mají vše, co má dobrý thriller mít!

28. 05. 2018  |  Recenzoval: Sabina Hurťáková

Lacey Flintová je zpět! Oblíbená problematická policistka, která se nebojí riskovat vlastní život pro záchranu veřejnosti se vrací na stránkách nejnovějšího románu Sharon J. Bolton - Temné říční proudy. Tentokrát čelí nebezpečí, které číhá v blízkosti řeky. Jak je možné, že právě Lacey, která tajně plave v Temži každý den, našla podivně zabalenou mrtvolu u starého mola? Kdo jí dává na hausbót plastové lodičky? A kdo je tajemná Thessa, se kterou se pomaličku začíná přátelit?

Již počtvrté se autorka vrátila ke své hlavní postavě - Lacey Flintové. Mladé policistce, která nemá právě růžovou minulost a vzpomínky ji připravují o klid i spánek. A nepomáhají tomu ani složité případy, které Lacey vyřešila v předchozích dílech. Nyní se s ní setkáváme jako se ženou smířenou s osudem. Lacey se rozhodla konečně si pořídit domov a zakoupila si hausbót na břehu Temže. Pozici detektiva vyměnila za uniformu konstábla, a pevninu vyměnila za loď brázdící Temži a stíhající zločince i pašeráky.

Když Lacey jednoho dne plave v Temži, stejnou trasou jako obvykle, upoutá ji neobvyklý pohyb poblíž starého mola. Doplave tam a zjistí, že se za kameny zachytila mrtvola. Zavolá kolegy a pustí se do výlovu a odhalování totožnosti. To, co se zpočátku zdá jako denní rutina se však vyvine ve složitý případ. Mnohem složitější, než jaký kdy řešila.

Aby toho nebylo málo, kdosi jí zanechává na hausbótu podivné pozdravy - plastové lodičky, srdíčka i říční kraby. Vedle tohoto případu sledujeme i mnohem více než v dřívějších dílech životy policistů kolem Lacey. Sledujeme Danu Tullochovou, jak se rozhodne splnit si sen, Marka, kterého Lacey tajně miluje, jak pokračuje v tajné akci a konečně i Lacey, která zase odhalí trochu více ze svého soukromí.

Bolton dokázala opět že je Spisovatelka s velkým "S". Do děje vtáhne čtenáře od prvních stránek a udržuje ho v napětí až do samého závěru. I když jsem v tomto románu neměla vůbec možnost pátrat spolu s Lacey po vrahovi, přece jen jsem si s tím lámala hlavu. Ale až téměř na konec. Protože až hodně za polovinou knihy začala autorka odhalovat více a také začala více prozrazovat, jak je celý děj propojený. I když vám pak hodně věcí dojde, skutečného vraha asi odhalí jen málokdo.

Postavy byly opět bravurně vykresleny, i když vrah byl tentokrát ukryt tak, že jsme o něm nevěděli vůbec nic. Psychologie hlavních postav už byla jakousi rutinou, proto se s tím autorka také tolik nezabývala. Počítala s tím, že Lacey, Danu i Marka už známe z předchozích dílů. Z toho důvodu bych také nedoporučovala čtenářům číst knihu Temné říční proudy samostatně. Určitě by bylo dobré přečíst alespoň první díl - Už mě vidíš?, aby čtenář pochopil minulost Lacey. Jinak mu spoustu narážek od jedné z postav bude nepochopitelných.

Sharon J. Bolton mám jako autorku velmi ráda. Mezi autory thrillerů je mou nejoblíbenější. Jelikož mi nechybí zatím žádná její v češtině vydaná kniha, Temné říční proudy bych si rozhodně pořídila. Díky nové spolupráci s nakladatelstvím Domino jsem však měla možnost číst ji ještě dříve, než se objeví na pultech knihkupectví, jako novinářský recenzní výtisk. Za to nakladatelství Domino moc děkuji.

Temné říční proudy mají vše, co má dobrý thriller mít - napětí, zajímavou těžko řešitelnou zápletku a na vrch legendu o mořské panně, která se zjevuje lidem na Temži. U tohoto románu mě mrazilo v zádech a konec jsem přečetla jedním dechem. Během druhé poloviny už jsem nebyla schopna knihu odložit a přečetla ji na jeden zátah.

Zdá se, že tento díl by mohl být závěrečný z celé série, přesto cítím, že si u hlavních postav autorka nechala ještě dvířka otevřená. Osobně doufám, že tímto to ještě všechno neskončilo, protože Lacey i Marka mám moc ráda, stejně jako Danu a chtěla bych vědět, jak se jejich životy a vztahy budou vyvíjet dál.

Temné říční proudy rozhodně doporučím všem milovníkům dobrých thrillerů. Ostatně doporučím celou sérii s Lacey Flintovou! Sharon J. Bolton opět dokázala, že patří mezi ty nejlepší autory thrillerů!

Skvělý thriller Sharon Bolton - žádné čtení pro slečinky

27. 05. 2018  |  Recenzoval: Jana Hlavičková

Ne každá řeka přináší uklidnění. Jsou takové, které nosí smrt a jsou lidé, pro které je smrt dárkem a upozorněním....jsem blízko.


Sharon Bolton nám přináší další skvělý thriller, který ale rozhodně nebude pro víkendové čtenáře. Thriller, po kterém sáhnete ve chvíli, kdy máte absolutní klid na čtení, protože by vám mohlo něco zásadního uniknout.
S hlavní hrdinkou, policistkou Lacy Flint, jsme se již setkali. V knihách Volavka a Tak to je, tak to bude, jsme měli možnost ji poznat ve chvílích, kdy nám předvedla své schopnosti. A je zcela jasné, že je to žena, která má pro strach uděláno a nic ji při honbě za pachatelem nezastaví.
Jak už to tak bývá, nese s sebou nejedno trauma a její poslední případ nebyl zrovna jednoduchý. Přesto, nebo právě proto, ji nález mrtvého těla v řece příliš nepřekvapí, ale něco tady nesedí. Mrtvá žena, zabalena do pohřebního roucha jí v hlavě rozezvučí varovnou strunu. A s vervou sobě vlastní, naráží na podobný případ, kdy mrtvou možná mohla být ilegální přistěhovalkyně. A zdá se, že pachatel přímo Lacy vybízí, láká, nebo je to jen zdání?
Její kolegové ji respektují s tichou ironií, její přímá nadřízená, řešící své vlastní, soukromé problémy, blahosklonně nad jejími manýry přivírá oči a policista v utajení, se kterým má Lacy složitý vztah, jí na klidu rozhodně nepřidá.
Zastaví pachatele dřív, než zemře další nevinná a důvěřivá žena? Nebo řeka Temže vyplaví další tělo?


Já jsem tedy spokojená. Jak už jsem psala na samotném začátku, není to čtení pro slečinky. Jen jsem se po prvních stranách ujistila, že na přečtení tohoto thrilleru, budu potřebovat klid a soustředění. Sharon J. Bolton píše sice naprosto srozumitelně, ale používá spoustu vedlejších cest, jak se dobrat konce. Nenaznačuje, jste přímými účastníky celé knihy, jakoby jste byli členy vyšetřovacího týmu. Syrové - asi tak bych její styl popsala nejlépe.
Já osobně za její nejlepší knihu pokládám Má ji rád, nemá ji rád, která byla naprosto famózní. Ale Temné říční proudy jsou velmi povedené, musíte posoudit sami, zda se autorka zařadí mezi vaše oblíbené. U mě je na velmi vysokých příčkách.


Ukázka z knihy Temné říční proudy