Nakladatelství Domino  ›  Edice  ›  Napětí  ›  Světové krimipovídky

Světové krimipovídky

Autor:
Maxim Jakubowski
Originální název:
The Mammoth Book of Best International Crime
Překlad:
Dalibor Míček
Žánr:
Napětí
ISBN:
978-80-7303-884-7
Počet stran:
648
Datum prvního vydání:
18. 09. 2013

Kliknutím zvolte variantu

349 Kč 279 Kč 

Nakupte ještě za 2000 Kč a získáte DOPRAVU ZDARMA!

Světové krimipovídky

Popis: Světové krimipovídky

To nejlepší ze světové krimi. Není co dodat.

Co napsat o knize, do níž jsou zařazeny krimipovídky od šestatřiceti mistrů tohoto žánru? Snad jen pár nejslavnějších jmen: Jeffery Deaver, Jo Nesbø, Boris Akunin nebo Ruth Rendellová.

Bylo by ale nespravedlivé vzbuzovat dojem, že další autoři jsou tam jen tak do počtu. Erudovaný editor Maxim Jakubowski věděl dobře, co dělá, když tuto antologii sestavoval. Výsledkem jeho pečlivého výběru je kniha, v níž vás každá povídka chytí a nepustí. Uchvátí. Překvapí. A každá docela něčím jiným.


Dotaz k produktu Světové krimipovídky

Jméno:
Telefon:
E-mail:  povinné pole
Číslo "10" slovy:  povinné pole
Váš dotaz:   povinné pole
 
 

Autor: Maxim Jakubowski


Čtenářské recenze

Jak se vám tato kniha líbila? Zajímá to nejen nás, ale také celou řadu dalších čtenářů. Budeme tedy moc rádi, když se s námi podělíte o své názory a dojmy.

Pro odeslání recenze musíte být přihlášení.

Povídky některých neznámých autorů byly vypointovanější a celkově kvalitnější než například Nesbo.

03. 02. 2014  |  Recenzoval: laurdes

Angličan rusko-polského původu, jenž byl vychován ve Francii – ano, to jest ten muž, který se rozhodl sestavit antalogii nejlepších světových krimi povídek. Na pomoc si sezval šestatřicet mistrů ve svém oboru, šestatřicet nejlepších pisatelů o psychopatech, vraždách a krvi.. a během krátké doby vznikl více než šestisetstránkový svazek, který musí udělat radost každému (poněkud zvrácenému) čtenáři.

Kniha se snaží protlačit do popředí slavnější přispěvatele (a celkem se jí to i daří), jelikož pěkný cover se zvětšenými nápisy „Jeffery Deaver“ a „Jo Nesbo“ čtenáře rozhodně zaujme spíše než nevýrazná obálka se jménem naprosto neznámého indického spisovatele. Na většinu tento marketingový tah platí (ano, i na mě), přesto jsem však zůstala realistou a trošku jsem se bála, že zbytek bude braková četba. Jaké bylo ale mé překvapení, když jsem zjistila, že právě některé povídky od autorů mně dosud neznámých (dokonce, jak jsem se později informovala – od autorů do českého jazyka třeba ještě nikdy dříve nepřekládaných) jsou kolikrát vypointovanější a napínavější a celkově kvalitnější než celý pan Nesboe. Takže z tohoto titulu si myslím, že určitě stojí za to probrat se všemi kousky – třeba najdete svého nového oblíbence.

Ačkoliv se mi původně myšlenka „dvou tahačů“, kteří zajistí prodejnost knihy, moc nelíbila, nyní musím Maxima Jakubowskeho za jeho ideu pochválit. Podařilo se mu totiž (minimálně) informovat zmlsané americké (i české) čtenáře, že například i Kubě a v Turecku se také píšou příběhy s kriminální tématikou, které mají co nabídnout, a třeba tímto monstrózním výběrem pan Jakubowski zase trochu obohatil světový literární trh a napomohl rozvoji literatury v méně vyspělých zemích.

Přiznám se, že je pro mě velice těžké mluvit takhle souhrnně o knize, kterou jsem měla rozečtenou tři měsíce a která obsahuje takové nepřeberné množství rozličných příběhů. Jednak podmínky při čtení nebyly vždy stejně (člověk taky nemůže mít náladu na vraždění každý den), ale hlavně jednotlivé povídky jsou svou kvalitou každá někde úplně jinde. Pár vysoce nadprůměrných, většina průměrných a bohužel taky několik naprostých propadáků. Ale abych byla už konečně o něco konkrétnější. Nejvíce se mi pravděpodobně líbila (dle očekávání) zhruba čtyřicetistránková novelka mého oblíbeného spisovatele, Jefferyho Deavera, která nás zavedla do prostředí vánočního New Yorku. Naopak za totální propadáky považuji příspěvky Françoisa Rivièrea či Joséa Carlose Somoza (a bylo jich víc, bylo jich víc, bohužel) – ty jsem nedokázala zpracovat ani po dvojím čtení a pořád si stojím za tím, že ty snad ani pointu neměly.

Jelikož povídkové čtení není zrovna můj šálek kávy, dávkovala jsem si celou knihu postupně – tak nějak, abych se všech těch povídek úplně nejpřejedla, což rozhodně byla dobrá volba. Nějaká kratší povídka třeba cestou ze školy v mhd, večer před spaním zase jiná a pak týden pauzička. Navíc se mi líbilo, že si můžu vybírat a číst povídky na přeskáčku – jednou jsem koukala na jména autora, pak na zemi původu, jindy zas na délku povídky. To mi vyhovovalo a díky tomu můžu knize dát obstojných sedm hvězd. Kdybych ale byla donucená přečíst všechny počiny např. během jednoho víkendu, pravděpodobně by mé hodnocení bylo mnohem krutější. Rozhodně to bylo zajímavé, ale asi by šel dát dohromady pikantnější výběr

Nejvíce dle očekávání vyčnívá povídka Jefferyho Deavera.

27. 11. 2013  |  Recenzoval: Pavel

Musím říct, že asi tak třetina povídek mě nezaujala, až nudila, jednu jsem prolistoval a nakonec přeskočil. Několik (v jednotkách) povídek výrazně vyčnívá z průměru, asi nejvíc povídka od Jeffery Deavera, jak jsem také očekával. Celkově to není špatné čtení, ale myslím, že by se asi dal sestavit poutavější výběr.

Možná se seznámíte se svým budoucím oblíbeným autorem.

25. 11. 2013  |  Recenzoval: Richard Spitzer - Centrum detektivky

Nechce se vám začíst se do dlouhého příběhu? Nebo byste rádi věděli, jak si vedou autoři detektivek mimo anglosaský svět? Pak vítejte v průvodci autorů detektivního žánru z osmnácti zemí světa. Budete se bát, budete se možná červenat, zažijete emoce i černý humor. A možná se seznámíte. Se svým budoucím oblíbeným autorem…

Povídka je literární útvar, který láká mnoho autorů — je pro ně nejspíše výzvou. Není jednoduché na malé ploše popsat zápletku, kulminaci děje a vyvrcholení. A u detektivního žánru to platí obzvlášť. Není tedy divu, že pomyslnou hozenou rukavici zvedli v minulosti i takoví mistři jako Ed McBain nebo Dick Francis.

Obal Světových povídek láká čtenáře na jména současných velikánů kriminálních thrillerů a detektivek – Jeffery Deaver, Jo Nesbø nebo Ian Rankin. Nejspíš se vám honí hlavou, že podobných povídkových knih vyšlo už mnoho (mj. v nich můžeme zrovna Deavera najít). Ano, vyšlo hodně souborů povídek, jenže tentokrát je to jiné. Zatímco dříve se představovali převážně osvědčení i méně známí autoři z anglicky mluvících zemí, ve Světových krimipovídkách podniknete exkurzi za spisovateli krimi žánru do Itálie, Francie, Německa, Nizozemska, ale i do vyloženě exotických zemí jako Trinidad, Kuba nebo Japonsko. Čeká na vás celkem třicet šest povídek.

Takže jste si původně při pohledu na obal řekli: „Deaver a Nesbø v jedné sérii? To zní zajímavě!“ Ale i když toto spojení má za cíl přilákat čtenáře, hlavní devíza sbírky je — jak už asi tušíte — jiná. Vždyť kde jinde budeme mít příležitost poznat styl toho či onoho autora z Itálie, kdy jindy nás má přesvědčit japonský autor, že nás svým tempem vyprávění může zaujmout. Kdo jiný už nám má otevřít oči a přimět se podívat jinam než na knižní mapu USA, Velké Británie nebo Skandinávie?

A věřte, že výběr, který sestavil respektovaný britský editor Maxim Jakubowski, je opravdu pestrý a společnost autorů vybraná. Ač vám mohou být některá jména zcela neznámá, s pomocí Googlu či Wikipedie se můžete přesvědčit, že jsou ve svých zemích naopak již velmi známá. A můžete litovat, že jste o nich dosud nevěděli a nic nečetli. Nakonec se nejspíše přesvědčíte, že detektivky umějí psát stejně dobře i ve Španělsku nebo na Novém Zélandu. Ale samozřejmě nepřijdete ani o několik „osvědčených“ autorů.

Některé povídky jsou velice krátké a sotva se rozkoukáte, už litujete, že končí, protože se vám styl vyprávění či některé osoby zalíbily (Huxley). Jiné příběhy zase skončí dříve, než byste čekali (Slepá ulička). Pak musíte s čtením další povídky počkat, zapojit mozkové závity, projet si rychle přečtený děj, abyste si uvědomili, co tím chtěl autor říci a co jste případně přehlédli. Mnohé povídky mají překvapivý závěr, jak se na tento žánr sluší (Všechno pro Bergkamen).

Pak jsou příběhy, které pro sebe zaberou značnou část svazku, ale autorům to rádi odpustíte. Mám teď na mysli především Jahodový strom od Ruth Rendellové. Pro mě to byla dosti výjimečná povídka. Ne proto, že by oplývala strhujícím dějem, který vás nenechá vydechnout, to vůbec ne. Naopak, autorka si dává s vyprávěním načas, pečlivě kreslí kulisy svého příběhu a důkladně načrtává psychologické rysy jednotlivých postav. Ve výsledku jde ale o příběh velkého porozumění, osamělosti, citu, umění odpustit. Zkrátka o dílo specialistky na psychologicko-kriminální žánr, na které možná na nějakou dobu nezapomenete. Není divu, že byl tento příběh zfilmován v rámci televizního seriálu Ruth Rendell Mysteries, a byl dokonce rozdělen do dvou epizod.

A jaké že jsou tedy povídky od na obálce avizovaných autorů? Jo Nesbø ve své povídce Sérum možná trochu překvapí. Namísto chladného Norska nás zavede na hadí plantáž v Africe, kde líčí poměrně smutný příběh otce a syna. Nesetkáme se tu sice s Harrym Holem na dovolené, ale hlavní hrdina, mladý Angličan jménem Ken, také není zrovna žádné neviňátko.

Jeffery Deaver nás naproti tomu pozve do chladného, vánočně vyzdobeného New Yorku (Vánoční dárek). Setkáme se zde se starými známými, kvadruplegickým geniálním kriminalistou Lincolnem Rhymem a jeho krásnou partnerkou, policistkou Amelií Sachsovou. Spolu s nimi budeme vyšetřovat zmizení matky mladé Carly. A jak už to u Deavera bývá, i zde se dočkáme několikanásobného převratu.

Ian Rankin nám pak představí historický Edinburgh v pátrání po jedné podivné SMS zprávě (Řekni mi, koho zabít), která byla možná příčinou tragédie. Myslím, že pokud neznáte Rankinova inspektora Rebuse (jak příhodné jméno), je pravý čas to napravit. Ostatně to si možná pomyslíte stejně (jako já) i po přečtení povídky Johna Mortimera (Rumpole a vánoční prázdniny), kde také vystupuje jeho hlavní postava poněkud svérázný advokát.

Když už byla řeč o žánrech, Světové krimipovídky nejsou jen o napětí. Najdeme zde i příspěvky, kde se díky černému humoru zasmějeme (Když konečně přišel, Neprůchodný eskalátor), povídky erotické, až lehce pornografické (Jizvy, Pohled do slunce) nebo vyloženě depresivní (Pohled do slunce), dokonce i značně politické (Meč boží). Narazíme však i na příběhy, které se dotýkají některých reálných událostí (pointou velice zajímavá povídka Ten tlustý sadistický parchant) nebo se vážou k jinému vypravěčskému fenoménu, jako jsou takzvané městské legendy. Jak by to s jednou takovou legendou mohlo být, nám naznačuje ve svém příspěvku Záhada městské legendy japonský spisovatel Rintaró Norizuki.

Česká detektivní tvorba bohužel v tomto výběru zastoupena není. Ostatně autory ze zemí východního bloku bychom zde vůbec hledali velmi těžko. Jedinou výjimkou je ruský populární spisovatel historických románů Boris Akunin, který ve své povídce Hovor u stolu představuje klasického detektiva à la slečna Marplová, jenž vše vyřeší od jídelní tabule pouze za pomocí bystrého úsudku.

Světové krimipovídky jsou tedy pohledem do širokého spektra autorů detektivní a kriminální prózy. Kromě oddychu a napínavého čtení nám nabídnou možnost, že jednou sáhneme zkušenou rukou v knihkupectví i po jiných než anglosaských autorech. Nebo alespoň po těch, po kterých bychom bez této knihy nejspíše nesáhli. Můžeme litovat, že v tomto výběru nenajdeme žádného českého autora, ale neměli bychom rozhodně litovat času, který jsme ve společnosti světových autorů strávili.

Opravdu výtečná sbírka povídek

22. 10. 2013  |  Recenzoval: Martin (nase-knihovnicka.blogspot.cz)

Mamutí kniha světových krimipovídek se skládá z třiceti šesti příběhů. Maxim Jakubowski chtěl dokázat že nejen v USA nebo Velké Británii vznikají kvalitní příběhy s kriminální zápletkou. Proto v knize najdete díla z Japonska, Mexika, Indie, Turecka a dalších zemí. Dočkáme se snad po úspěchu Larssona a následného boomu severských detektivek i vlny z dalších zemí?

Maxim Jakubowski pracuje mnoho let jako editor v nakladatelství. Jeho rodištěm je Londýn, kde žije i nyní a kde se naplno věnuje psaní, editorské činnosti a překládání. Od raného dětství ho zajímala populární kultura. Ve spisovatelské a editorské práci se věnoval fantasy, ale také thrilleru nebo erotice.

První povídka Zločin za zločin je od autora z Itálie. Muž přezdívaný Lenochod (vypadá jako postavička z Doby ledové) pozoruje jednu sportovkyni, ale přijde k němu neznámý muž se zbraní v ruce a ... dál už nemusím nic prozrazovat. I sám název povídky je výmluvný.

Druhá povídka Rumpole a vánoční prázdniny je z Velké Británie a po temném začátku se nese v humorném duchu. Typicky britském, abych byl přesný. Ale nemění se jen styl vyprávění. Tentokrát nesledujeme přímo zločin, ale právnickou bitvu. O to zábavnější, že právník se nesnese se soudcem.

Ostatně povídek humorného ražení je zde víc. Dále můžu jmenovat Svatbu ve Voerde nebo Neprůchodný eskalátor.

Nizozemí prezentuje povídka Brigádnice pojednávající o jedné mladé slečně, která nastoupí do supermarketu.

Nebudu tady rozebírat všechny povídky, ale u těch následujících by to byl vyloženě hřích. Šťastný nález (Trinidad) pojednává o Treyovi, který náhodou najde pole s pořádnou úrodou marihuany. Jenže dá se takový nález utajit před někým, komu teče do bot a akutně potřebuje doplnit zásoby?

Další povídkou na kterou bych upozornil je japonská Záhada městské legendy. Vyšetřovatel tam řeší případ, který je úplně stejný jako jedna městská legenda. Náhoda?


Musím říct, že antologie krimipovídek byla opravdu zajímavá. Povídky se četly dobře a děj pěkně odsýpal. Každý z autorů pojal téma po svém a rozhodně nenudil. Některé povídky jsou vyprávěné s humorem a další plné erotiky. Za nejlepší bych označil Šťastný nález a Záhadu městské legendy. Nikoho asi nepřekvapí, že se mi líbila povídka Jeffreyho Deavera, Vánoční dárek. Ale abych jenom nechválil - trochu mě zklamala povídka Joa Nesbøho. Nebyla tak strhující jako jeho romány, ale asi bych mě dodat, že se jedná o starší práci. Dál mě nijak zvlášť neoslovila kratší práce s názvem Andělské dítě. Pokud vás žánr krimi láká, určitě si tuhle antologii nenechte ujít.

Světoví autoři dokazují, jací jsou mistři pera

21. 10. 2013  |  Recenzoval: Klub knihomolů

Autoři detektivního žánru, jako je například Jeffery Deaver, Jo Nesbø, Camilla Läckberg, Ian Rankin, Boris Akunin či Ruht Rendellová, se potkali na stránkách jedné knihy a vzešel z toho koncert napětí a překvapivých zvratů.

Jako dirigent celého orchestru složeného ze šestatřiceti tvůrců se představil Maxim Jakubovski a můžete se těšit, že pod jeho taktovkou dostanete to nejlepší ze všech světových stran. Ač je sám potomkem rusko-britských a polských rodičů narozeným v Anglii, nijak ve svém výběru s názvem Světové krimipovídky, který českým čtenářům letos v září nabídlo nakladatelství Domino, nepreferuje anglofonní autory, ale opravdu představuje zástupce ze všech možných světových stran. Tak i český čtenář má šanci okusit, jak píší tvůrci detektivního žánru z Velké Británie, Nového Zélandu, Kanady, USA, Francie, Ruska, Nizozemí, Švédska, Norska, Německa, Itálie, Španělska, Mexika, Turecka, ale i Indie, Japonska a Trinidadu.

Pro někoho není asi žádný kumšt napsat obsáhlý román, ale zde na malé ploše několika stran ukazují světoví autoři, jací jsou mistři pera. Neboť podat zločin, napětí, nečekané zvraty i rozuzlení na šesti až čtyřiceti stranách, kterými disponují jednotlivé příběhy, to se opravdu jen tak někomu nepovede.

Pokračování recenze napsané pro Klub knihomolů na adrese
http://www.klubknihomolu.cz/66458/za-kriminalnimi-zivly-kolem-sveta-za-639-stran/

Excelentní příběhy. Originální. A okořeněné cynickým humorem.

25. 09. 2013  |  Recenzoval: BoboKing

„… chytí a nepustí. Uchvátí. Překvapí,“: s tou neoddiskutovatelnou pravdou z přebalu knihu jsem se ztotožnil už po pár přečtených povídkách z tohoto „mamutího“ výběru nejlepších příběhů ze současné světové krimi tvorby. Ostravské nakl. Domino, které má za sebou už několik úspěšných antologií světové krimi a thrillerů jako „Nájemní zabijáci“, „Nenávist“, „Nebezpečné ženy“, přineslo na český trh rozsáhlý výběr povídek sestavený známým britským editorem Maximem JakEubowskym. Ten vyšel v roce 2009 pod názvem „The Mammoth Book Of International Crime“ a prezentuje třicet šest autorů jak těch nejzvučnějších jmen, tak jmen, o kterých se český čtenář dovídá poprvé. Jak editor ve své předmluvě píše, jeho primárním záměrem bylo předložit především angloamerickým čtenářům ochutnávku z děl neanglicky píšících spisovatelů. Seznámí nás tak s povídkami například skandinávské, francouzské, italské, ruské či německé produkce, ale i z velmi nezvyklých či exotický literárních oblastí jako je Trinidad, Mexiko, Japonsko či Kuba.
Už prvních pár povídek jasně ukazuje, že editorovým hlavním kritériem byla zejména originalita. Netradiční případ, netradiční myšlenka, netradiční prostředí. Asi o žádné povídce bych s upřímností nemohl tvrdit, že je drastická, krvavá, prostě až thrillerová. Jakubowski nám snad ani nechtěl předložit klasické krimi příběhy o vyšetřování děsivých zločinů, ale spíše příběhy o zločinu samotném. Co povídka, to naprosto jiný pohled do světa zločinu, to jiná filozofie násilí. U některých se dokonce někdo může ptát, jestli to ještě vůbec je krimi žánr. Ale vždy se v nich vyskytuje nějaká ta mrtvola, které ale ne vždy se do tohoto stavu dostala záměrným činem. Typickým příkladem je skvělý příběh tureckého autora F. Tilmaca „Vyjížďka ve větru“. Dalším nepřehlédnutelným kritériem ale určitě byl humor. Ironický, cynický, přesto výrazný prvek, kterým bych charakterizoval většinu sbírky. Nejvíce ho zde nalézáme u německých autorů v povídkách jako „Svatba ve Voerde“ a pak hlavně v příběhu „Neprůchodný eskalátor“. Skutečně cynický humoru pak najdeme ve Fitzekově „Všechno pro Bergkamen“. Ale v tomto směru je králem vtipu povídka britského klasika J. Mortimera „Rumpole a vánoční prázdniny“. Ale i nejzvučnější hvězda v tomto výběru, Jeffery Deaver, snad vlajkový autor z flotily nakl. Domino, vám povídkou „Vánoční dárek“ místy na tváří vyloudí úsměv, a to především svéráznými komentáři jeho geniálního vozíčkáře Lincolna Rhyma. V netradičním duchu je taktéž povídka další světové autority Jo Nesboa, která je založená na myšlence, že děti nejsou vždy tím nejkrásnějším darem od Boha.
Ale osobně jsem byl možná nejvíce zvědavý na díla z netradičních literatur. A všechna předčila moje očekávání. V marihuanovém rauši proplujete povídkou „Šťastný nález“ z karibského ostrova Trinidad, či typicky mysteriózně vyznívá japonský příběh „Záhada městské legendy“, připomínající Suzukiho „Kruh“. Snad nejvíce jsem byl zvědavý na příběh kubánského autora L. Padura. Jeho „Pohled do slunce“ a indické „Hlasy v hlavě“ ve čtenáři nejvíce dokážou zahrát na nervy, ani ne tak činy, jako hrůznou psychologií.
„Světové krimipovídky“ vám na ploše 639 stran nabízejí přes tři desítky povídek, z nichž každá mne osobně „chytila a nepustila, uchvátila a překvapila.“
Vydalo na podzim roku 2013 nakladatelství Domino.


Ukázka z knihy Světové krimipovídky