Nakladatelství Domino  ›  Edice  ›  Napětí  ›  Spolubydlící

Spolubydlící

Autor:
John Lutz
Originální název:
Single White Female
Překlad:
Roman Lipčík
Žánr:
Napětí
ISBN:
978-80-7303-906-6
Počet stran:
216
Datum prvního vydání:
16. 10. 2013

Kliknutím zvolte variantu

69 Kč 

Nakupte ještě za 2000 Kč a získáte DOPRAVU ZDARMA!

Spolubydlící

Popis: Spolubydlící

Že někdo vypadá jako šedá myška, ještě neznamená, že nám neudělá ze života peklo.

Hledání nového spolubydlícího je pokaždé krok do neznáma. Jenomže Allie Jonesová nemá jinou možnost. Vyhodila z bytu bývalého přítele Sama, protože jí byl nevěrný, a teď potřebuje, aby se s ní někdo podělil o nájem.

Hedra Carlsonová jí připadá jako sázka na jistotu. Stydlivá šedá myška určitě nebude pouštět hlasitou muziku a nechávat na podlaze špinavé ponožky.

A přece je na Hedře cosi divného. Nepokrytě Alii závidí, jak vypadá a jaký vede život. A pak začnou ty obscénní telefonáty – Allie netuší, kdo jí volá, ale on zná její jméno. Potom se jí ztratí kreditní karty. A nakonec ke svému zděšení zjistí, že Hedřin šatník má naprosto stejný obsah jako ten její.

Allie o tom nemá ani tušení, ale její unylá spolubydlící se s ní zdaleka nedělí jen o nájem. Krvavá noční můra právě začíná...


Dotaz k produktu Spolubydlící

Jméno:
Telefon:
E-mail:  povinné pole
Číslo "10" slovy:  povinné pole
Váš dotaz:   povinné pole
 
 

Autor: John Lutz

John Lutz

   Když bylo Johnu Lutzovi (*1939) třináct let, přečetl si dnes již legendární povídku Raye Bradburyho Zahřmění. „Najednou jsem si uvědomil, že slova mohou sloužit i k něčemu mocnějšímu než jen jako prostředek pro sdělení informace. Bylo to pro mě zjevení." O mnoho let později, to už byl i on spisovatel, se s Bradburym potkal, a svěřil se mu s tím zážitkem. Vyměnili si pár zdvořilostních frází. „Nepochybně pro mě ten okamžik znamenal víc než pro něj. Jsem rád, že jsem mu mohl poděkovat," dodává Lutz. Stihl pak v dospívání ještě shltat kdeco, co zavánělo kriminální záhadou, protože tento žánr ve všech jeho permutacích si nejvíc oblíbil, a pak usoudil, že je čas pokusit se o vlastní tvorbu.

   I on začal povídkami. Pozorní čtenáři literárních magazínů Alfreda Hitchcocka a Elleryho Queena zaznamenali jeho jméno už na konci 60. let. Pravidelně tam přispíval a píše pro ně, i když v menší míře, povídky dodnes. Má jich za sebou přes 250. Kolem obou časopisů se vytvořila pozoruhodná komunita řemeslně vydrilovaných autorů, kteří na malé ploše několika stránek dokázali v nejlepších případech dát čtenáři stejný zážitek, jako kdyby přečetl napínavý román. Lutz i dnes připouští, že vytvořit dobrou povídku je těžší než napsat román. Přesto se ne všem úspěšným povídkářům z magazínové líhně podařil přechod k rozsáhlejší formě, i když o něj usilovali prakticky všichni – koneckonců i romány Lutzova inspirátora Bradburyho zůstávají ve stínu jeho povídek a on to věděl a příliš se o ně nepokoušel.

   John Lutz ano. Už od 70. let začal souběžně s povídkami vydávat i romány. Konkurence v kriminálním žánru byla tehdy veliká, avšak kritika, kolegové a stále širší okruh čtenářů si tohoto autora brzy povšimli. Ocenili jeho řemeslnou zdatnost, jeho úspornost, jeho cit pro fabuli, pointu i dialog – všechno přednosti vypěstované v magazínových začátcích a rozvíjené nebývalou pracovitostí a pílí. Prestižní ceny na sebe nedaly dlouho čekat – vícenásobný Edgar, Shamus... Všiml si ho také Hollywood a podle jeho knihy Spolubydlící natočil dnes již kultovní film.

Dnes se může Lutz pochlubit bilancí více než čtyřicdti žánrově rozmanitých románů – jsou mezi nimi psychologické thrillery, detektivky, policejní procedurální romány, příběhy o soukromých detektivech... Píše volné příběhy a ty s největším potenciálem řetězí do sérií - především do té nejúspěšnější, s detektivem Frankem Quinnem v hlavní roli.


Čtenářské recenze

Jak se vám tato kniha líbila? Zajímá to nejen nás, ale také celou řadu dalších čtenářů. Budeme tedy moc rádi, když se s námi podělíte o své názory a dojmy.

Pro odeslání recenze musíte být přihlášení.

Když domácí puťka vystrčí drápy...

20. 03. 2014  |  Recenzoval: Richard Spitzer - Centrum detektivky

Nudíte se? Nekupujte si medvídka mývala, ale pořiďte si spolubydlící. Možná to i přežijete…

Počítačová programátorka Allison „Allie“ Jonesová žije se svým partnerem Samem ve starém domě na Manhattanu. Jejich šťastné soužití naruší jedné noci telefonát, ze kterého Allison zjistí, že jim Sam podváděl. Okamžitě ho vyhodí.

Uživit byt v centru New Yorku není nic jednoduché, a tak je Allie nucena poohlédnout se po nějaké spolubydlící. Ze spousty kandidátek nakonec vybere na první pohled nenápadnou a skromnou Hedru. Vše však musí zůstat v tajnosti – majitelé domu nepovolují další spolubydlící, a tak nikdo nesmí vědět, že tu Hedra žije, stejně jako Allison tajila před zvědavými zraky Sama.

Vztah nové podnájemnice k Allii začíná oscilovat mezi přehnaně mateřskými pudy a nekriticky obdivným vzhlížením. Programátorka se snaží Hedřino nízké sebevědomí napravit, ale když po čase zjistí, že se jí Hedra snaží kopírovat, začíná jí jít vše na nervy. Hedra si vybírá stejné šaty jako Allie, nechá si udělat ten samý účes jako ona, dokonce si bez dovolení půjčuje její šaty.

Allison se život pomalu začíná hroutit. Přemýšlí o tom, že by se zbavila Hedry, jenomže když odrazí sexuální obtěžování zákazníka, přijde o lukrativní smlouvu a peníze rychle docházejí. Jediná možnost je vrátit se zpět k Samovi, který své chyby lituje a stále na Allii naléhá, aby se mohl vrátit. Ale co tomu řekne Hedra? To by Allison ani v nejdivočejším snu nečekala…

Spolubydlící je starší román známého amerického spisovatele Johna Lutze, kterého čeští čtenáři znají v poslední době díky detektivní sérii s Frankem Quinnem. Právě Spolubydlící ale dostala Lutze do širšího čtenářského povědomí a víceméně odstartovala jeho úspěšnou kariéru. Nelze se tedy příliš divit, že po této knize sáhli v roce 1992 filmaři. V hlavních rolích se představily Bridget Fonda jako Allison a Jennifer Jason Leigh jako Hedra.

Z dnešního pohledu nebyla filmová verze příliš úspěšná, tvůrci navíc vycházeli z románu jen velmi volně, v podstatě druhá polovina filmu se odvíjí jinak, má jiné rozuzlení, některé postavy ve filmu nejsou vůbec, navíc je tam přidán pes.

Vraťme se však ke knize a podívejme se, co může dnešnímu čtenáři, více než dvacet let po premiéře filmové podoby přinést. V porovnání s drsnými thrillery „quinnovské série“ se rozvíjí velmi zvolna. Lutz sází na atmosféru starého domu, jehož dlouhé chodby, zdánlivě opuštěné prostory či staré a rozvrzané výtahy, mohou být pro leckterou osamělou ženu strašákem samy o sobě.

Většina čtenářů si na film ještě pamatuje, případně v kombinaci s titulem a znalostí pověsti autora tuší, že se spolubydlící nebude něco v pořádku. A jde jen o to, jak bude Lutz postupně utahovat pomyslné šrouby a napětí stupňovat. To je právě to, co se mu podle mého názoru daří. Autor nám překládá různé náznaky, a je jen na nás, jak si je domyslíme a co z toho vyvodíme. Pokud se budeme nakonec bát pokaždé, když Allie přijde domů a tuší, že je něco špatně, pak John Lutz nejspíše splnil svůj cíl.

Allison si sice asi nezamilujeme, ale můžeme s ní soucítit, ztotožnit se s ní. Je to mladá žena, která chce pouze dělat svoji práci a žít v poklidu se svým partnerem. Ani jedno se jí bohužel nedaří, a tak pokud nechce přijít o vysněné bydlení, musí situaci řešit. Ale i zde má smůlu. Nebylo by vám jí líto?

Zatímco Allie stojí pevně na nohou a má jasně vytčený cíl, s Hedrou je to jiné. Poznáváme ji jako plachou dívku, která má posléze ochranářské instinkty, které mohou, jsou-li v přílišné míře, být na obtíž. Vidíme, že se snaží přiblížit své modle, své Allie, chce být jako ona, cílevědomá, krásná a sebejistá. Zároveň si uvědomuje, že se jí to jen těžko podaří. Aby se svému idolu přiblížila, začíná se oblékat a chovat jako Allie. Ale to z ní její bytnou neudělá. Jenomže Hedra chce být Allií stůj co stůj, a pokud se jí to někdo bude snažit překazit, vystrčí domácí puťka Hedra drápy a změní se v šelmu. O to zákeřnější, že by to od ní nikdo nečekal.

Autorovi je nutno přiznat odvahu, že se rozhodl napsat psychologický thriller, ve kterém jsou dvě hlavní ženské hrdinky (bylo by zajímavé sledovat, jak by si se stejnou látkou poradila žena-spisovatelka). Zajímavé je také to, že většina mužských postav je zde vylíčena nepříliš lichotivě (záletný Sam, úlisný zákazník Mayflower, obtloustlý detektiv Kennedy), ale s oběma hrdinkami autor sympatizuje. Ano, někdy opravdu i s Hedrou. Ač bychom ji mohli šmahem označit za jasnou psychopatku, Lutz je mírnější a snaží se ukázat na to, proč je taková, jaká je a že si tuto cestu dobrovolně sama nezvolila (v tomto směru jde filmová verze ještě do větší hloubky).

Věřím, že vás tato kniha, díky které se vrátíte do počátků devadesátých let, kdy se ještě knihy psaly v poloviční tloušťce než dnes, zaujme.

Přiběhu nechybí napětí a velice šikovně skrytá hrůza.

24. 01. 2014  |  Recenzoval: Kristýna Pekárková - Books in Ashes

To, co se na první pohled může zdát jako dobrý nápad a nevinné řešení, může být ve skutečnosti rozsudkem smrti. Allie začíná mít pocit, že se jí svět hroutí pod rukama a nenápadná Herda pomalu přebírá v jejich vztahu vedení. Nějakou dobu jí trvá, než jí dojde, co je na Hedře tak povědomého, a když si uvědomí pravdu, může být pozdě.

Allie je sebevědomá, odhodlaná počítačová expertka, která je shodou okolností donucena najít si spolubydlící do svého manhattanského bytu. Aby však neporušovala smlouvu, musí všechno proběhnout tajně a nenápadně. Hlavně aby o tom nikdo nevěděl. Ze všech možných kandidátek si nakonec vybere Hedru – nenápadnou, zakřiknutou, pracovitou a obyčejnou dívku. Hedřin obdiv k Ellie jí je zprvu nepříjemný, ale postupem času, na Hedře něco začíná měnit. Proměna je však velice nenápadná, a tak si toho Ellie ani nevšimne.


O Hedře nikdo neví, až na dva muže – Sama, bývalého a opět současného přítele a Grahama, souseda, který pracuje jako číšník a příležitostně píše divadelní hry. Jak moc je tahle situace nebezpečná, to Ellie zjistí, až když je na všechno pozdě. Hrůza, která jí provází na každém kroku, se stupňuje. Maličkosti, jako když nachytá Hedru ve vlastním oblečení, když zjistí, že se jejich obsah šatníků začíná nápadně podobat, nebo když se Hedra v baru představí jako Ellie, se začínají nabalovat. A do toho jí zmizely všechny kreditní karty, volá jí záhadný muž a pronáší perverzní věty. A pak se v jednu chvíli podívá na Hedru a to co vidí, se jí vůbec nelíbí. Jako by viděla samu sebe.

Příjemné spolubydlení s Hedrou se pro Ellie stává noční můrou a na konci toho všeho je smrt. Jak to tak vypadá, ne jedna. Ellie zjišťuje, jak strašně málo stačí k tomu, aby vám někdo sebral život, vlastní identitu, sebe samu. Odhodlaná se tomu postavit se sama uchyluje k věcem, které by nikdy neudělala. Jen neví, zda dokáže Hedru zastavit včas.

John Lutz napsal knihu již v roce 1990, přesto je stále aktuální. Vývoj technologií pokročil, ale ztráta osobních údajů a identity je tu pořád. Stěžejní dvojice Alison a Hedra jsou diametrálně odlišné, zároveň mají mnoho společného. Pomalu se prolínají a splývají do sebe. Hranice toho, kdo je kdo mizí stejně rychle jako Hedřina touha být jako Ellie.

Přestože již název jasně ukazuje na děj, nechybí příběhu napětí, spád a velice šikovně ukrytá hrůza, která se dostává postupně napovrch. Společně s Alison nejspíš začnete pochybovat o tom, zda Hedra vůbec existuje a pokud ano, kam až je odhodlaná zajít. Co všechno si vezme.

Při čtení jsem knihu odkládala - aby mi vydržela co nejdéle...

10. 12. 2013  |  Recenzoval: Suši

Co byste dělali, kdybyste zjistili, že vás přítel(kyně) podvedl/a a New Yorku se za pronájem bytu platí astronomické částky, které si nemůžete dovolovat platit věčně? Najdete si spolubydlící. Přesně tak to udělala i Alison Jonesová.
Jenže Hedra Carlsonová není taková, jaká se na první pohled zdála - tichá, milá, ohleduplná, pokorná. Jako by si Allie až moc oblíbila. Začíná nosit podobné naprosto stejné oblečení, napodobovat její gesta až příliš přesně. Jako kdyby přebírala její život. Zdá se, že se z nevinného obdivu stává něco většího, temnějšího...

Čtení této knihy pro mne byla opravdu velká výzva. Jednak proto, že takové příběhy nejsou na mém denním pořádku, jednak kvůli faktu, že vtěsnat všechno do pouhých dvou set stránek a ohromit čtenáře je nesmírně těžké a jen málokdo to umí. Mám s takovými knihami nepříjemné zkušenosti, proto jsem trochu ostýchala. Spolubydlící mne nezklamala, ba ani nezvedla ze židle. Ale příběh měl něco do sebe, už jen kvůli tomu jsem musela číst dál a dál.

Příběh vás nedostane do kolen svou originalitou nebo propracovaností - je to právě jednoduché a přímé podání, nemusíte nad ničím přemýšlet a nedá vám téměř žádnou práci ho přečíst na jeden nádech. Autor se s ničím nepáře, nevyžívá se v sáhodlouhých popisech a to, co potřebujete vědět, vám naservíruje před nos. Na jednu stranu je to příjemná změna oproti dystopiím nebo detektivkám, které zaměstnají vaši mysl a donutí vás přemýšlet nad příběhem, ale na tu druhou jím proletíte jen povrchově a ani si ho nestihnete vychutnat.

Možná to je důvod, proč jsem se Spolubydlící prokousávala tak dlouho. Každý den jenom několik stránek. Ze začátku proto, že se mi příběh moc nelíbil. Autor v něm pořád popisuje úžasnost New Yorku a předhazuje čtenářovi, že se v něm celá kniha odehrává. To mne od toho odrazovalo docela dost. Pak jsem ale změnila názor a knížku odkládala, protože jsem nechtěla, aby skončila.

Příběh Allie a Hedry není podle skutečné události, ale není nevyhnutelné, že by se něco podobného nemohlo stát právě vám. Možná to je na něm trochu děsivé, i když ne tak, že byste z toho nemohli v noci spát. Nepopírám, že jsem si četbu užila a knihu bych mohla doporučit vám všem, pokud byste si chtěli odpočinout od jakéhokoli žánru, kterého jste už úplně "přečtení". Spolubydlící je příjemná jednohubka, která vás nejprve nezaujme, ale na konci příjemně překvapí. Po dlouhém zvažováním jí uděluji tři hvězdičky. Přečtěte si to, na Vánoce je to určitě pěkná oddychovka!

Lutz je mistr gradovaného napětí.

25. 11. 2013  |  Recenzoval: BoboKing

„Koho chleba jíš, toho píseň zpívej“ – i takto by se dal parafrázovat námět dalšího z řady bestsellerů amerického autora Johna Lutze, ve kterém ale doslovné znění tohoto lidového rčení může mít až děsivě krvavé důsledky.
Jak ušetřit na nájemném, či vůbec mít na to bydlet, se především v USA běžně řeší spolubydlícím. Stačí vzpomenout kultovní seriály jako „Přátelé“ či „Teorie velkého třesku“. Ale s jakým člověkem budete sdílet jeden byt, to je tak trochu jako sázka do loterie. Allie Jonesová právě ze svého příjemného newyorského bytu vyhodila přítele, který se jen tak mimochodem přiznal k malému „úletu“. Jako mladá programátorka na volné noze si příliš vyskakovat nemůže, práce není moc, momentálně téměř vůbec, a tak se rozhodne najít si spolubydlící. Problém je v tom, že majitel domu nedovoluje mít spolubydlícího, a tak vše musí udělat trochu tajně, jako mnozí před ní. Přes inzerát si najde vhodnou kandidátku – Hedru Carlsonovou, nevýraznou šedivou myšku, které chápe „pravidla hry“ a nechce mít problémy. Všechno vypadá dokonale. Jen ale do doby, než si Allie všimne, že Hedra začíná kopírovat její oblečení, následně její styl a nakonec … Kam je vlastně Hedra ochotna až zajít?
Americký spisovatel John Lutz (*1939) publikuje od konce šedesátých let minulého století. Mezi velikány světových thrillerů vstoupil právě vydáním románu „Spolubydlící“, který v roce 1990 vydal pod názvem „SWF Seeks Same“, přičemž kniha je dneska spíše známá podle hollywoodské filmové verze „Single White Female“. Na rozdíl od novějších knih, jako například skvělý „Pulz“ z letošního roku, bych „Spolubydlící“ charakterizoval spíše jako psychothriller. Naivita mladé Allie, jenž se nechala ošálit vzhledem a chováním Hedry, je jen prvním krokem na cestě do pekla. Lutz dokonale vykresluje právě jednotlivé děsivější a děsivější etapy této cesty, čímž neustále graduje napětí. Jedna drobná náhoda se nabaluje na druhou a najednou hrdinka ztrácí všechno. A dá se říci, že ztráta majetku je nakonec triviální záležitostí. Nelze ale opominout ani roli dalšího hrdiny, samotného New Yorku, který „představoval kotel duší, toužících dnem i nocí po uspokojení, příčetnost a šílenství se tu často slévaly a občas to mělo krvavé důsledky.“
Knihu s naprosto úžasným a zcela nepřehlédnutelným přebalem vydalo ostravské nakl. DOMINO v překladu Romana Lipčíka.

Největší napětí si autor schovává do závěru knihy

19. 11. 2013  |  Recenzoval: Martin (nase-knihovnicka.blogspot.cz)

Sam a Allie leží v posteli. Oba spí, ale Allie najednou něco probudí. Navzdory tomu, že se blíží půlnoc zvoní telefon. Volá nějaká Lisa a chce mluvit se Samem. Allie se od ní nakonec dozví, že je Sam ženatý a ve skutečnosti se jmenuje Jones. Následuje krátká hádka a Allie Sama vyhodí v noci z bytu. Poté se snaží najít spolubydlící, aby nemusela celý nájem platit sama. Tím se její život převrátí úplně naruby.

John Lutz v rozhovoru na svých stránkách přirovnal spisovatelskou činnost k práci policisty. Obojí je podle něj závazek na 24 hodin jen s tím rozdílem, že po spisovatelích nikdo obvykle nestřílí. A psaní jej baví stejně jako na začátku. Podle knihy Spolubydlící byl v roce 1992 natočený i film, kde hlavní roli ztvárnila Bridget Fonda. Spolubydlící se řadí mezi thrillery.

Ústřední postavou celého příběhu je Allie Jonesová, která bydlí v budově Cody Arms, v bytě označeném 3H. Allie pracuje jako počítačová expertka a pomáhá dělat systém pro podnikání. Peněz nemá nazbyt a tak je ráda, že má tuto zakázku. V bytě žije oficiálně sama, ale ve skutečnosti tam s ní žije Sam. Ale z bytu odcházejí zvlášť aby nikdo nepřišel na to, že tam bydlí dva. Nicméně ani Allie netuší, že nad ní bydlí mladík, který se snaží prosadit jako autor divadelních her.

Kniha se řadí, co do počtu stran, k těm slabším kouskům. Celý příběh se totiž odehrává na 216 stranách, které utečou jak voda. Autor nám ukazuje jak vypadá život Allie na začátku a jaký má charakter. V momentě, kdy si najde novou spolubydlící, Hedru, všechno vypadá ještě celkem v pořádku. Z lidí, kteří se ozvali na inzerát se zdá jako nejlepší volba. Už od začátku Hedra absolutně obdivuje, jaké nosí šaty. Vypadá to až přehnaně. Hedra je taková šedá myška a když jí něco Allie řekne trochu příkře, tváří se, jako že bude brečet. Čteme o tom jak probíhá jejich společné soužití a vypadá to jako by se téměř nic nedělo. Ale jednou Allie Jonesová přijde domů a načapá spolubydlící u sebe v pokoji a ve svých šatech. Na to, že se jí Hedra probírala šatníkem se celá záležitost vyřeší celkem v klidu. Tím ovšem nic nekončí a podobné věci se dějí dál a když mladé počítačové expertce dojde co se děje, je už pozdě. Ke konci knihy je na nich vidět změna, kterou zapříčinily předchozí události.

Bylo určitě výhodou, že filmové zpracování jsem dosud neviděl. Nebyl jsem připravený o překvapivé momenty a mohl jsem sledovat, kam se příběh ubírá. Autor nikam nespěchá a největší napětí si schovává do závěru knihy.

Kdo tvrdí, že domov je bezpečné místo?

09. 11. 2013  |  Recenzoval: Knižní novinky-recenze

Úzká chodba páchnoucí ztuchlinou ve druhém patře vede k bytu číslo 3H. Tady začíná náš příběh, který ukazuje, že ne vždy se můžeme spolehnout na svůj vlastní instinkt. Vzít si do bytu cizího člověka se holt někdy nevyplácí. Důsledky mohou být mnohem děsivější, než si umíte představit....

Allie je velice krásná mladá žena, která se živí programováním počítačů. Práce jí moc nevynáší a když vyhodí přítele Sama kvůli nevěře z bytu, je nucena si vzít do podnájmu cizího člověka. Je to velice riskantní, ale Allie nezbude nic jiného, než to zkusit. Na inzerát se jí ozve tichá a nevýrazná Hedra, která se zdá být dokonalá spolubydlící. Soužití těchto žen je bez jediné chybičky, ve všem si vycházejí vstříc. Stanou se kamarádkami a vše se zdá ideální. Hedra k ní začne nezdravě vzhlížet, ale Allie ji nechává. Ví, že Hedra potřebuje spřízněnou duši, která by jí dodala sebevědomí. Ale pak to nabere rychlý spád, Hedra se začne oblékat úplně stejně jako Allie. Pořídí si blonďatou paruku a vypadá jako její přesná kopie. Co tím sleduje? Závidí ji její život?

Do toho ji na ulici zastavují úplně cizí lidé a baví se s ní, jako kdyby ji znali. Vždyť je nikdy neviděla! A ty anonymní telefonáty ji děsí nejvíc, kde vzali její soukromé číslo? To není zas tak těžké zjistit, stačí se podívat do telefonního seznamu. Nejhorší na tom je, že ji anonym neoslovuje Allison, ale důvěrně Allie - tak jí říkají jen nejbližší přátelé. Je to někdo z jejího okolí, nebo je to jen náhoda? Jednoho dne se Allie vrátí nečekaně domů a tam nalezne v posteli svého bývalého přítele Sama s Hedrou. To je šílené, copak opravdu chce vše, co má Allie? Hedra nezná hranic, chce ovládnout celý její život a krvavá noční můra teprve začíná....

Ukázka textu:

První krabice obsahovala jen pár kousků laciné bižuterie. Připadaly Allii známé, než si uvědomila, že jde o téměř přesné kopie šperků, které má sama. Byla si dokonce jistá, že některé kousky jsou opravdu její, například tenhle zlatý řetízek, který jí dal Sam k posledním narozeninám. Ve druhé krabici neobjevila nic než zmačkaný hedvábný papír a pod ním pár starých novinových výstřižků. Allie rychle přelétla ten, co ležel navrchu. Byl to recept na borůvkový nákyp. To jí přišlo zvláštní. Hedra jí nepřipadala jako člověk, který tráví příliš času v kuchyni. Výstřižek jí vyklouzl z prstů a třepotavě se snesl k zemi. Zvedla ho a zjistila, že na druhé straně receptu je otištěna zpráva o nálezu rozřezané oběti vraždy.
Když Allie otevřela třetí krabici, zůstala zírat na to co v ní našla. Blonďatou paruku. Stejný odstín jako její vlasy. To je už moc, opravdu příliš!

Zaujalo mě:

Podle knihy Spolubydlící od Johna Lutze byl natočen film s Bridget Fonda v hlavní roli. Autor napsal knihu již v roce 1992 a tvrdí se o ní, že nastartovala Lutzovu kariéru.

Moje hodnocení:

Spolubydlící je kniha s velmi lákavým obalem , který plní svůj nelehký úkol, vzbudit váš zájem právě o tuto a ne jinou knihu. Autor dokázal bravurně změnit běžné soužití spolubydlících na dramatický a překvapivý příběh. Domov každý z nás vnímá jako bezpečný nedotknutelný prostor, naše útočiště před zlým světem. Nechápala jsem o co Hedře jde, jestli jen Allie závidí její úspěšný život, nebo je v tom něco jiného.

John Lutz se mohl více rozepsat a vychutnat si konec. Zatímco se postupně děj vyvíjel, konec byl uspěchaný a krátký. Rozhodně jsem se nenudila, ale přesto mi něco chybělo. Uvítala bych více napětí a akce. Jinak jsem byla spokojená a film si pustím, už jen kvůli zvědavosti - jestli tam najdu víc toho, co mi v knize scházelo.

S hlavní hrdinkou prožijete pořádně děsivé chvíle.

03. 11. 2013  |  Recenzoval: Domika

Kniha mě zaujala hlavně svou obálkou. Miluji horory a strašidelná dívka na obálce mě upoutala jako první. Po přečtení anotace jsem si byla jistá, že se mi kniha bude líbit. A taky že líbila.
*
Hlavní hrdinkou, se kterou budete prožívat děsivé chvíle, je Allison Jonesová, pro přátele Allie. Je mladá, krásná a velmi atraktivní žena pracující jako programátorka. Ovšem tato práce jí moc nevynáší. Proto také u sebe nechává načerno bydlet svého přítele Sama, který jí pomáhá platit nájem a starat se o domácnost. Allie svého přítele hluboce miluje a je mu věrná, což se ale nedá říct o Samovi. Jeden noční telefonát jeho bývalé přítelkyně vše změní a Allie vykopne Sama z bytu.
*
Nájem je vysoký a Allie nemá pravidelný přísun peněz. Rozhodne se tedy podat inzerát do novin - hledá spolubydlícího. Ozve se mnoho žen, ale nejlepší volbou se zdá Hedra Carlsonová - tichá, nevýrazná, uťápnutá mladá brigádnice. Allie s ní podepíše smlouva a Hedra se ihned nastěhuje.
Domácnost šlape jako hodinky. Nová spolubydlící je vzorná a pečlivá. Navíc vidí v Allison jistý vzor a snaží se ji napodobit. Zpočátku je Allie polichocena, ale když přistihne Hedru, jak si zkouší její oblečení, neví, co si má myslet.
Sam se chce vrátit, protože svou přítelkyni miluje. Ale není jediný, kdo o ní projevil zájem. Zaměstnavatel Mayfair, číšník Graham i jeden úchylný volající - všem se Allie líbí. Ta všechny ale odmítá.
Začínají ji však děsit opakující se telefonáty od tajného muže, nabízející zvrhlé praktiky v sexu... a nakonec krádež kreditních karet... i Hedra, která se začíná čím dál více chovat jako ona...
Noční můra začíná.
*
Allison je sympatická hrdina, ačkoliv v některých částech knihy se nechovala nejvhodněji. Občas jsem kroutila hlavou nad jejím uvažováním, když řešila, že sex s jejím vedoucím k její práci patří. Někdy se mi zdálo, že je Allie ve svým názorech nejistá a místy i naivní. Reagovala naprosto klidně, ačkoliv se jí Hedra hrabala ve věcech, nosila její oblečení a celkově se chovala jako ona. I když se snažila být milá měla si uvědomit, že dívku vůbec nezná a že jsou jisté meze.
Hedra vypadala jako slušná, milá a zakřiknutá dívka. Po několika stranách se naprosto změnila a začala se chovat, mluvit, pohybovat a oblékat jako její nájemnice. Děsila mě svým jednáním. Na jednu stranu jsem se bála, jaký bude její další krok. Na druhou stranu jsem si přála, aby autor vyprávěl příběh víc z jejího pohledu.
Za zmínku stojí i jeden z Allisoniných nápadníků - Graham Knox. Číšník, dramatik a zároveň soused, bydlící nad Allie. Jistým způsobem se mi zdál úchylný, protože větrací šachtou tajně odposlouchával vše, co se děje v bytě pod ním. Slyšel tak každé slovo, pohyb a prakticky cokoliv, co Allie a Sam v bytě dělali.
*
Každá postava dostane v příběhu aspoň jednu kapitolu, kde vypráví svůj příběh. Nejvíc jsem se těšila na kapitoly, které jsou z pohledu Hedry. Byla jsem ale velmi zklamaná, protože její pasáže nebyly takové, jaké jsem očekávala. Doufala jsem, že bude více šílená.
Nejslabší vyprávění bylo od Mayfaira, který jako vedlejší postava neměl sebemenší vliv na děj. Jeho kapitoly bych zkrátila a zaměřila se na jinou postavu.
*
Děj byl plynulý, ale až do poloviny knihy se prakticky nic nedělo. Závěr byl uspěchaný. Uvítala bych, kdyby jej autor trochu prodloužil a více zdramatizoval. Jediné, co mě překvapilo byla nečekaná úmrtí v knize. Knihu doporučuji, jelikož se jedná o kratší napínavou detektivku.


Ukázka z knihy Spolubydlící