Nakladatelství Domino  ›  Edice  ›  Napětí  ›  Skládačka

Skládačka

Autor:
John Lutz
Originální název:
Slaughter
Překlad:
Martin Verner
Série:
Frank Quinn
Pořadí knihy v dané sérii:
10
Žánr:
Napětí
ISBN:
978-80-7498-126-5
Počet stran:
416
Datum prvního vydání:
08. 06. 2016

Kliknutím zvolte variantu

Skládačka

Popis: Skládačka

Sériový vrah, který ze svých obětí vytváří morbidní skládačky. A detektiv, který se snaží poskládat celý případ dřív, než pachatel udeří znovu.

I ve svém nejnovějším románu přivádí klasik žánru na scénu soukromého detektiva Franka Quinna, který se proslavil jako neomylný lovec sériových vrahů.

Tentokrát proti Quinnovi stojí drobný mužík s podivně odstávajícím uchem, který od médií dostal příznačnou přezdívku Skřet. Mysl sériového vraha je vždy, jaksi už z podstaty značně odlišná od mysli běžného člověka, ale v tomto případě to platí dvojnásob. Zvrácenost tohoto pachatele děsí i samotného Quinna.

Skřet má totiž velmi podivnou zálibu. Už od dětství nesmírně rád rozebírá všemožné předměty a pak je zase úhledně skládá. Dokud tuto svou nutkavou potřebu uspokojoval prostřednictvím domácích spotřebičů, nikomu to nevadilo, ale teď je situace jiná. Skřet totiž zjistil, že ještě více ho těší vytvářet skládačky z těl zavražděných mladých žen... Ano, v jeho očích je to téměř rovno umění – a je odhodlán tvořit dál. Dokud ho Quinn nezastaví.


Dotaz k produktu Skládačka

Jméno:
Telefon:
E-mail:  povinné pole
Číslo "10" slovy:  povinné pole
Váš dotaz:   povinné pole
 
 

Autor: John Lutz

John Lutz

   Když bylo Johnu Lutzovi (*1939) třináct let, přečetl si dnes již legendární povídku Raye Bradburyho Zahřmění. „Najednou jsem si uvědomil, že slova mohou sloužit i k něčemu mocnějšímu než jen jako prostředek pro sdělení informace. Bylo to pro mě zjevení." O mnoho let později, to už byl i on spisovatel, se s Bradburym potkal, a svěřil se mu s tím zážitkem. Vyměnili si pár zdvořilostních frází. „Nepochybně pro mě ten okamžik znamenal víc než pro něj. Jsem rád, že jsem mu mohl poděkovat," dodává Lutz. Stihl pak v dospívání ještě shltat kdeco, co zavánělo kriminální záhadou, protože tento žánr ve všech jeho permutacích si nejvíc oblíbil, a pak usoudil, že je čas pokusit se o vlastní tvorbu.

   I on začal povídkami. Pozorní čtenáři literárních magazínů Alfreda Hitchcocka a Elleryho Queena zaznamenali jeho jméno už na konci 60. let. Pravidelně tam přispíval a píše pro ně, i když v menší míře, povídky dodnes. Má jich za sebou přes 250. Kolem obou časopisů se vytvořila pozoruhodná komunita řemeslně vydrilovaných autorů, kteří na malé ploše několika stránek dokázali v nejlepších případech dát čtenáři stejný zážitek, jako kdyby přečetl napínavý román. Lutz i dnes připouští, že vytvořit dobrou povídku je těžší než napsat román. Přesto se ne všem úspěšným povídkářům z magazínové líhně podařil přechod k rozsáhlejší formě, i když o něj usilovali prakticky všichni – koneckonců i romány Lutzova inspirátora Bradburyho zůstávají ve stínu jeho povídek a on to věděl a příliš se o ně nepokoušel.

   John Lutz ano. Už od 70. let začal souběžně s povídkami vydávat i romány. Konkurence v kriminálním žánru byla tehdy veliká, avšak kritika, kolegové a stále širší okruh čtenářů si tohoto autora brzy povšimli. Ocenili jeho řemeslnou zdatnost, jeho úspornost, jeho cit pro fabuli, pointu i dialog – všechno přednosti vypěstované v magazínových začátcích a rozvíjené nebývalou pracovitostí a pílí. Prestižní ceny na sebe nedaly dlouho čekat – vícenásobný Edgar, Shamus... Všiml si ho také Hollywood a podle jeho knihy Spolubydlící natočil dnes již kultovní film.

Dnes se může Lutz pochlubit bilancí více než čtyřicdti žánrově rozmanitých románů – jsou mezi nimi psychologické thrillery, detektivky, policejní procedurální romány, příběhy o soukromých detektivech... Píše volné příběhy a ty s největším potenciálem řetězí do sérií - především do té nejúspěšnější, s detektivem Frankem Quinnem v hlavní roli.


Čtenářské recenze

Jak se vám tato kniha líbila? Zajímá to nejen nás, ale také celou řadu dalších čtenářů. Budeme tedy moc rádi, když se s námi podělíte o své názory a dojmy.

Pro odeslání recenze musíte být přihlášení.

Lutz tentokrát stvořil vskutku vynalézavého pachatele

21. 07. 2016  |  Recenzoval: Marek Zákopčan

Johna Lutza som spoznal tri romány dozadu. Mám rád trilery, kde sú jasne rozdané karty a postavy vedia, aká je ich úloha. Čitateľ dobre vie, že príbeh väčšinou skončí víťazstvom polície, ale zakaždým si užije stovky strán napätia z hry na mačku a myš. Skládačka je už desiatou knihou, kde vystupuje ako hlavná postava súkromný detektív Frank Quinn, špecializujúci sa najmä na pátranie po sériových vrahoch. A keďže podľa danej románovej série sa zdá, že New York nimi priam prekypuje, Quinnova kancelária je opäť povolaná do boja. Ako je u autorovho štýlu zvykom, dejová línia zo súčasnosti je doplnená o flashbacky do vrahovej minulosti, kde sa postupne dozvedáme, čo a prečo ho ovplyvnilo v jeho zvrátenom konaní. Tentoraz ide o naozaj vynaliezavého páchateľa...

Frank Quinn je policajným komisárom prizvaný k pátraniu po ďalšom sériovom vrahovi vyčíňajúcom v New Yorku. Tentoraz nejde len o nejakého sexuálneho sadistu, ale doslova o zvráteného a posadnutého páchateľa. Jordan Kray podlieha nutnosti zistiť, ako veci fungujú, a je pritom jedno, či ide o elektroniku, alebo ľudské telo. Kedysi mu stačilo rozoberať kávovary, no postupne sa zameral na živšie predmety, a keď je v Central Parku objavená prvá mŕtvola, polícia vie, že má veľký problém. Nájdená žena bola totiž rozrezaná a jej telo bolo opät poskladané do pôvodnej podoby, čím pripomína bábiku. Tam sa však vrah nezastaví. Ako talentovaný amatér sa podujme na výrobu výbušnín, dokonca zistí fungovanie výťahov vo verejnej budove a spôsobí pád ľudí z veľkej výšky. To je však len malý výpočet jeho činov a nikto netuší, kedy a kde znovu udrie. Do kariet Jordanovi hrá aj jeho nenápadnosť, azda okrem odstávajúceho ucha, podľa čoho mu médiá prisúdili prezývku Skřet (v slovenčine sa ťažko hľadá ekvivalent, "škriatok" nie je celkom presné).

Skládačka stojí a padá na zločinnom páchateľovi. Iste, to prakticky každý procedurálny triler, no v tomto románe je to omnoho výraznejšie. Ako jediný mi totiž pripadal ako-tak vykreslený, a to najmä vďaka obrazom z jeho minulosti - detstva, prvých zločinov, vzťahu s rovesníčkou (ktorá aj neskôr ešte zohrá svoju rolu). Quinnov tím je tvorený akoby len plochými osobnosťami, ktoré okrem mien nič nelíši. Je jasné len to, kto je ten dobrý a kto zlý. Dokonca aj pátranie po Jordanovi akoby sa nikam neposúvalo, policajti stále iba chodia na miesta činu a tápu na mieste. Miestami sa vďaka tomu prichytíte pri tom, že držíte viac palce jemu než zložkám spravodlivosti, ktoré sa zavše nevedia poriadne rozhýbať. Nevnímam to však ako zápor, práveže som rád, že hlavný hrdina a ľudia okolo neho nie sú zobrazení ako neporaziteľní jedinci, ale prechádzajú fázami zúfalstva a pochybností. Síce nápad s tým, ako chytiť, im mohol napadnúť aj omnoho skôr, no o niečom román predsa byť musí. John Lutz nesklamal, ale nazdávam sa, že vie čitateľov chytiť za srdce aj lepšie.

V Lutzově tvorbě se stále silněji promítá odraz dnešního nejistého světa

14. 07. 2016  |  Recenzoval: Richard Spitzer - Centrum detektivky

Rozložit nějakou věc tak, aby člověk zjistil, jak funguje, je jistě docela neškodná, možná i užitečná záliba. Ale co když je tím objektem zájmu lidské tělo? Desátý příběh proslulého lovce sériových vrahů, soukromého detektiva Franka Quinna.

V newyorském Central parku je nalezena zohavená mrtvola mladé ženy. Vrah ji po smrti uřízl hlavu a končetiny, to vše pak poskládal s anatomickou přesností vedle těla, coby jakousi skládačku. Bývalý policejní kapitán Frank Quinn nyní vede soukromou detektivní agenturu a je zároveň specialistou na sériové vrahy. Když se na něj policie obrátí o pomoc, je mu jasné, že se pachatel nezastaví u jedné vraždy a začne ho pomocí médií provokovat. Vrah, sledující zprávy, Quinnovi v duchu slibuje, že toho bude litovat.

Vzápětí dochází k dalším zločinům. Občas pachatele zahlédnou očití svědkové. Ti se shodují na tom, že šlo o muže malé postavy, který měl podivně zdeformované pravé ucho. Vrah, kterému média kvůli těmto popisům dala přezdívku Skřet, se tentokrát ale nezaměřuje pouze na atraktivní ženy. Je posedlý rozebíráním všech možných strojků a strojů, aby zjistil, jak fungují, a také aby si ověřil, jak jsou „zranitelné“. Z toho důvodu nikdo neví, kde příště udeří a kolik bude obětí. Zdá se však, že Skřet se tímhle vším pouze baví a v pozadí rozehrává daleko větší hru, díky níž se na něj v New Yorku dlouho nezapomene…

Před více než dvanácti lety přivedl John Lutz (narozen 1939), americký autor povídek a obdivovatel Raye Bradburyho, na svět soukromého detektiva Franka Quinna a jeho (leckdy svérázné) kolegy z detektivní kanceláře. Série knih s tímto vyšetřovatelem se vyznačovala především často velmi morbidními detaily ohledně vražd a mučení ženských obětí. Frank Quinn v předcházejících devíti románech vždy pátral po sériovém vrahovi, který si skutečně dával na mučících technikách, případně posmrtném zohavení, záležet.

Dost často jsme věděli, kdo je vrah, přičemž v retrospektivních kapitolách jsme většinou byli svědky jeho přerodu z často ušlápnutého dítěte v chladnokrevného a sadisticky zvrhlého zabijáka. To ovšem neznamenalo, že jsme přišli o všechna překvapení, protože na konci se dost často ukázalo, že osoba, která se vyskytovala v kapitolách ze současnosti, je právě oním pachatelem, který si jen změnil jméno. Navíc příběhy Franka Quinna z atraktivního New Yorku se vždy dobře četly, k čemuž přispěl nejen autorův přímočarý styl psaní, ale také barvitost jeho hlavních hrdinů (jejichž soukromí má ale ve Skládačce mnohem menší prostor), kteří leckdy čtenáře bavili v odlehčujících scénách vzájemným špičkováním. A kteří se také vyvíjeli. Někdo se oženil, jiný našel zpět ztracenou lásku, někdo se dokonce sešel po mnoha letech se svou dcerou.

Když jsem v dříve recenzovaném románu Zvrat (osmý titul série) poukázal na opakující se stereotypy Lutzových románů (např. téměř v každém příběhu byla vrahem ohrožována Quinnova kolegyně a partnerka Pearl), autor jakoby mě překvapivě vyslyšel a přišel s titulem Šílenství, kde konečně rezignoval na nahánění Pearl, její otravnou matku a další propriety svých dřívějších titulů, a místo toho nám v úvodu naservíroval hned šest mrtvol najednou. Bylo tedy otázkou, s čím přijde v jubilejním, desátém titulu.

Je nutno říci, že autor opět překvapil, i když si nejsem jistý, zdali to každý příznivec příběhů s Frankem Quinnem přivítá. Jak už jsem naznačil, vrah se tentokrát nezaměřuje jen na ženy, ale zakládá rovněž požáry, ve kterých umírají lidé, sabotuje výtah v mrakodrapu nebo stavební jeřáb. Ze sériového vraha se tentokrát stává masový, díky čemuž je v téhle knize hromada mrtvol, které ani nestíháte počítat. Zápletky některých vražd nebo mrtvol ani nejsou zcela vysvětlené, o některých sabotážích padne zmínka jen jakoby náhodou, takže nás ani nestačí vyděsit, natož abychom se nad nimi zamýšleli. I kdybyste chtěli zkusit oběti počítat, ke konci už rezignujete, protože jedna zbytečná smrt stíhá druhou a za chvíli to skoro vypadá, že Skřet povraždí pomalu stejný počet obyvatel New Yorku jako Al-Káida v září 2001.

Možná se ale v autorově tvorbě stále více promítá odraz dnešního světa, kdy si nemůžeme být jisti, jestli náš nějaký po zuby ozbrojený jedinec nepovraždí při poklidném obědě v restauraci, návštěvě koncertu, muzea, a to ať už z náboženských důvodů nebo jen prostě díky pominutí smyslů.

Množství obětí v Lutzově nové knize může v někom vyvolat zamýšlení nad logikou příběhu – ‚jak by to ten vrah mohl všechno stihnout?‘ položí si nejeden čtenář podobnou otázku. Samozřejmě mu všechno až do samého konce skvěle vychází a je o několik tahů před policií a Quinnem napřed. Nebo jiný příklad – New York sice vypadá jako místo, kde stačí mužskému trocha slušná vizáž, říkat ty správné věci, a za pár hodin je ruka v rukávě, resp. ženský objekt zájmu v jeho posteli. Našemu pachateli to ale pochopitelně nestačí, jsme v thrilleru a ne v Sexu ve městě. Snad proto jsou tu scény, jako například ta, když si jedna z pozdějších obětí pozve do bytu muže, o kterém ví jen to, že ji sledoval v metru (sorry, Margaret, jsi hloupá husa a takový konec sis snad i zasloužila).

V kapitolách z minulosti tentokrát sledujeme příběh dvanáctiletého Jordana Kraye, který vyrůstá s despotickým otcem a sadistickou matkou. Zatímco v jiných rodinách hrají večer třeba karty nebo se dívají na televizi, u Krayových je celkem obvyklé, že matka Jordana bičuje za sebemenší prohřešek, zatímco otec se u toho ukájí. Rodinka, že? Pak se nedivme, co se z Jordana stane. Ale buďte klidní, líto Vám ho nebude ani na okamžik. Nicméně tyhle kapitoly jsou celkem zajímavé a postupně se propracovávají až do nedávné minulosti.

Nový Lutzův román je tedy z pohledu jeho dosavadní tvorby o něco odlišný. Co se týče výběru obětí pachatele, způsobu provedení vražd i nezvykle vysokého počtu zemřelých. Nejsem si jistý, jestli je to ta správná cesta, nicméně fanoušci Franka Quinna a jeho detektivní kanceláře jistě přijmou pozvání na pravidelné každoroční setkání. Ti ostatní s morbidní náturou, kteří hořekují nad knihami, kde jsou pouze dvě nebo tři mrtvoly, by mohli být s tímto syrovým thrillerem spokojeni. Ostatně dodatek na konci knihy tak trochu naznačuje, že by autor mohl v daném trendu příštím románem pokračovat…


Ukázka z knihy Skládačka