Nakladatelství Domino  ›  Edice  ›  Napětí  ›  Šílenství

Šílenství

Autor:
John Lutz
Originální název:
Frenzy
Překlad:
Martin Verner
Série:
Frank Quinn
Pořadí knihy v dané sérii:
9
Žánr:
Napětí
ISBN:
978-80-7498-061-9
Počet stran:
512
Datum prvního vydání:
20. 05. 2015

Kliknutím zvolte variantu

339 Kč 271 Kč 

Nakupte ještě za 2000 Kč a získáte DOPRAVU ZDARMA!

Šílenství

Popis: Šílenství

Lidé vraždí z různých důvodů. Ti nejšílenější pro ukojení svého ega.

V hotelovém pokoji bylo nalezeno šest zavražděných žen, z toho pět studentek. Spoutaná mrtvá těla nesla známky mučení a také děsivý vrahův podpis: čelo každé oběti hyzdila tři vyřezaná písmena.

Soukromý detektiv Frank Quinn se s tímto sadistickým šílencem setkal už před lety. Oba si z tehdejšího střetu odnesli nezhojenou jizvu. Minulost obou mužů skrývá několik dalších vražd s podobným rukopisem: jeden je páchá, druhý se ho snaží zastavit. Šachová partie mezi zabijákem a policajtem pokračuje.

V nervy drásajícím souboji dvou geniálních mozků může zvítězit jen jeden. Nejde totiž jen o to, kdo zemře. Tentokrát se hraje především o to, kdo zůstane naživu – protože jedině ten bude moci svou práci dokončit.


Dotaz k produktu Šílenství

Jméno:
Telefon:
E-mail:  povinné pole
Číslo "10" slovy:  povinné pole
Váš dotaz:   povinné pole
 
 

Autor: John Lutz

John Lutz

   Když bylo Johnu Lutzovi (*1939) třináct let, přečetl si dnes již legendární povídku Raye Bradburyho Zahřmění. „Najednou jsem si uvědomil, že slova mohou sloužit i k něčemu mocnějšímu než jen jako prostředek pro sdělení informace. Bylo to pro mě zjevení." O mnoho let později, to už byl i on spisovatel, se s Bradburym potkal, a svěřil se mu s tím zážitkem. Vyměnili si pár zdvořilostních frází. „Nepochybně pro mě ten okamžik znamenal víc než pro něj. Jsem rád, že jsem mu mohl poděkovat," dodává Lutz. Stihl pak v dospívání ještě shltat kdeco, co zavánělo kriminální záhadou, protože tento žánr ve všech jeho permutacích si nejvíc oblíbil, a pak usoudil, že je čas pokusit se o vlastní tvorbu.

   I on začal povídkami. Pozorní čtenáři literárních magazínů Alfreda Hitchcocka a Elleryho Queena zaznamenali jeho jméno už na konci 60. let. Pravidelně tam přispíval a píše pro ně, i když v menší míře, povídky dodnes. Má jich za sebou přes 250. Kolem obou časopisů se vytvořila pozoruhodná komunita řemeslně vydrilovaných autorů, kteří na malé ploše několika stránek dokázali v nejlepších případech dát čtenáři stejný zážitek, jako kdyby přečetl napínavý román. Lutz i dnes připouští, že vytvořit dobrou povídku je těžší než napsat román. Přesto se ne všem úspěšným povídkářům z magazínové líhně podařil přechod k rozsáhlejší formě, i když o něj usilovali prakticky všichni – koneckonců i romány Lutzova inspirátora Bradburyho zůstávají ve stínu jeho povídek a on to věděl a příliš se o ně nepokoušel.

   John Lutz ano. Už od 70. let začal souběžně s povídkami vydávat i romány. Konkurence v kriminálním žánru byla tehdy veliká, avšak kritika, kolegové a stále širší okruh čtenářů si tohoto autora brzy povšimli. Ocenili jeho řemeslnou zdatnost, jeho úspornost, jeho cit pro fabuli, pointu i dialog – všechno přednosti vypěstované v magazínových začátcích a rozvíjené nebývalou pracovitostí a pílí. Prestižní ceny na sebe nedaly dlouho čekat – vícenásobný Edgar, Shamus... Všiml si ho také Hollywood a podle jeho knihy Spolubydlící natočil dnes již kultovní film.

Dnes se může Lutz pochlubit bilancí více než čtyřicdti žánrově rozmanitých románů – jsou mezi nimi psychologické thrillery, detektivky, policejní procedurální romány, příběhy o soukromých detektivech... Píše volné příběhy a ty s největším potenciálem řetězí do sérií - především do té nejúspěšnější, s detektivem Frankem Quinnem v hlavní roli.


Čtenářské recenze

Jak se vám tato kniha líbila? Zajímá to nejen nás, ale také celou řadu dalších čtenářů. Budeme tedy moc rádi, když se s námi podělíte o své názory a dojmy.

Pro odeslání recenze musíte být přihlášení.

Klasický procedurální román, jaký umí napsat málokterý autor.

31. 07. 2015  |  Recenzoval: Marek Zákopčan

Znie to neuveriteľne, ale uznávanému americkému spisovateľovi Johnovi Lutzovi pomaly ťahá na osemdesiatku! I v tomto veku si však očividne udržiava sviežu myseľ, pretože jeho aktuálne romány sú stále plné dynamiky, zvratov a prešpekulovaných zločincov. Ako väčšina autorov kriminálnych a psychologických trilerov aj on vytvoril vlastného hrdinu, ktorý rieši v každom dieli série odlišný prípad. Ide o Franka Quinna, bývalého komisára newyorskej polície, momentálne šéfa súkromnej detektívnej kancelárie. Spolu s ním sa z knihy do knihy "presúvajú" aj ďalšie postavy, ktoré si určite rýchlo obľúbite. Jeho partnerka v živote i práci Pearl, šéf polície Harley Renz, súdny lekár s povesťou nekrofila Nift, či televízna moderátorka spravodajskej relácie Minnie Minerová. Všetci sa svojím dielom zapájajú do pátrania po sériových vrahoch a ani v románe Šílenství to nebude inak. Rozdiel je len v tom, že tentoraz si vrah vyberie ako cieľ samotného Quinna. Rozohráva hru, v ktorej vyhrá ten bystrejší a odhodlanejší...

"Vrah ho sledoval, jak se Quinn narovnává a protahuje. Zjevně se domníval, že k jezeru doběhl první. Skvělé! Pokud ho netrefí už první ranou, stihne to do Quinna napumpovat napodruhé. Rozhodně však dřív, než se ten odepsaný polda vzpamatuje a sáhne po pušce. Postoupil k silnému kmeni a přikrčil se. Tady ho Quinn sotva spatří, a neuvidí ho ani poté, čo na něj vystřelí. Vrah se neubránil úsměvu. Šach mat, blesklo mu hlavou."

Frank Quinn je Harleym Renzom, komisárom polície v New Yorku, privolaný k prípadu masovej vraždy. Šesť mladých žien bolo zabitých v hotelovom apartmáne, pričom predtým boli mučené a na čele mali vyrezané iniciály DOA. Frank sa s vrahovým postupom už stretol pred niekoľkými rokmi - vtedy mu však unikol, hoci podľa oficiálnych správ umrel pri havárii lietadla. Teraz sa na scéne objavuje znovu a je rozhodnutý dotiahnuť súperenie s odhodlaným detektívom do víťazného konca. Keď obetí začne pribúdať, začnú sa medzi nimi vynárať súvislosti. Všetky tým či oným spôsobom patria do jednej rozvetvenej rodiny, ktorá si deti skôr adoptuje než by si ich zadovážila prirodzenou cestou. O to pevnejšie putá medzi nimi vládnu a rovnako úzkostlivo si strážia svoje tajomstvá. Až postupne sa vyšetrovateľom podarí odhaliť, že celé roky pátrajú po soške kurtizány cirkevného štátu, ktorú kedysi vytesal sám Michelangelo. Žeby po nej pátral aj sám vrah a pri mučení získaval od obetí informácie? Zdá sa, že je vždy o krok popredu a hru na mačku a myš si skutočne užíva. Napokon zájde dokonca až tak ďaleko, že sa zameria na osobu z Quinnovho blízkeho okolia...

"Pokusila se pohnout končetinami, ale zjistila, že je má pevně svázané průmyslovou izolační páskou. Dokázala však mírně zahýbat hlavou. A trochu i nohama pevně fixovanýma u kolen a kotníků. Když se bude snažit, třeba pásku trochu uvolní, ale nikdy ne natolik, aby se osvobodila. A i kdyby překonala pouta, podaří se jí zevnitř otevřít kufr? Ležala nahá, zpocená, stočená jako plod v lůně. Cítila frustraci. Zlost. Obavy. To je ono. Páska se bude aspoň trochu roztahovat. Na to se musím soustředit, pokud chci ještě někdy vylézt živá."

Šílenství je klasický procedurálny román o pátraní po nebezpečnom vrahovi. V tomto prípade je ozvláštnený zároveň aj hľadaním bájnej sošky. Priznám sa, že tento motív mi pripadal trochu nadbytočný. Trochu kritický budem aj ohľadom rodiny, okolo ktorej sa krútili vraždy. Čakal som väčší súvis s vrahom, azda že to bude niektorý jej člen, napokon sa všetko okolo jej zamotanej histórie a rodokmeňa ukázalo ako celkom nepodstatné. Napriek tomu je Šílenství typickým príkladom napínavého krimitrileru, hoci John Lutz má aj lepšie chvíľky. Napríklad predošlý diel série - Zvrat - mal oveľa lepšie tempo i zápletku. Verím však, že aj táto aktuálna novinka si nájde široké spektrum čitateľov, autorovo meno je predsa len zárukou istej kvality.

V žánru, kde vládne velký autorský přetlak, je Lutz něco jako svěží vítr

29. 07. 2015  |  Recenzoval: Lukáš Loužecký

Americký spisovatel John Lutz vydal během své dlouhé literární kariéry již nemalou řádku krimi příběhů. Proslulost si získala zejména jeho série s Frankem Quinnem, jejíž poslední díl Šílenství vyšel v nedávné době v nakladatelství Domino. Nutno podotknout, že název je více než výstižný.

Příběh začíná nalezením šesti zavražděných žen v hotelovém pokoji. Opravdu slušná porce mordů hned na začátek. Jejich mrtvá těla nesla známky mučení a především vyřezaný podpis vraha na čele. Případu se ujímá soukromý detektiv Frank Quinn, který se již v minulosti s tímto vrahem setkal. Z posledního setkání si oba odnesli zranění nejen na těle, ale i na jejich egu. Po mnoha letech se bývalý známý detektiva opět projevil. Nebo se jedná pouze o jeho plagiátora?

Tímto způsobem začíná tato docela brutální detektivka, která je charakteristická zejména rychlým spádem. Hned šest mrtvol na začátek? To už se možná ani další neobjeví. Omyl. V průběhu čtení se setkáte až s nezvyklým počtem obětí, které narazí na opravdu šíleného zabijáka. Dočtete se o jejich mučení a úmrtích, která opravdu nejsou vhodná pro slabší žaludky. Popisy jednotlivých činů jsou velice přesvědčivé a zejména šokující.

Ovšem nesmíme zapomenout na hlavní kladnou postavu, kterou je dlouholetý oblíbenec čtenářů Frank Quinn. Opět se potkáváme i s dalšími známými včetně jeho partnerky Pearl či trochu úchylným patologem Niftem. Ovšem všechny nám známé i méně známé postavy nám zdánlivě hrají druhé housle.

Tato kniha je především soubojem dvou silných osobností. Frank Quinn a tajemný zabiják sice stojí každý na opačné straně barikády, ale mají mnoho věcí společných. Jedná se zejména o jejich vysokou inteligenci, smysl pro detail a někdy až nepřiměřené ego. Střetnutím těchto dvou postav vzniká zápletka plná promyšlených tahů, dokonalých nápadů a zejména téměř nekončící akční podívané. Motiv je pro oba natolik silný, že celý souboj může zastavit až smrt jednoho z nich.

Ovšem John Lutz se tentokrát rozhodl zápletku rozplést do více směrů. Už samotný hlavní střet by vytvořil výjimečnou knihu, ale několik vedlejších odboček dotváří celý koncept příběhu. V jedné z těchto linií se podívá do dětství a vývoje psychicky nemocné mysli zabijáka. Samozřejmě za jeho zvrácenost mohou problémy v rodině. To už je trochu ohraná myšlenka, ale do Šílenství přesto výborně pasuje. Čtenář je svědkem první vraždy mladého chlapce i jeho postupného vývoje ve stroj na smrt.

Přesto to stále není vše. Neméně důležitou roli sehraje i pátraní po starobylém předmětu, které začíná již za druhé světové války. Vrátíte se do roku 1940, ocitnete se uprostřed bitevního pole plného německých bombardérů a spojeneckých vojáků. Historická zápletka se zajímavým způsobem proplete do současného děje a vytvoří jeden z ústředních motivů. Na začátku sice tyto kapitoly zdánlivě nezapadají do celého příběhu a mohou vás lehce poplést, ovšem postupem času dochází k nečekanému spojení.

Více než pět set stran neuvěřitelně napínavého a především neustále postupujícího děje uteče jako voda. John Lutz se s každým svým dílem propracovává k literární dokonalosti a směle se vyrovnává svému kolegovi Jefferymu Deaverovi. Šílenství mě opravdu překvapilo, protože přeskočilo předcházející knihu tohoto autora Zvrat a dovedlo všechny detektivní i thrillerové prvky téměř k dokonalosti. Jestliže jste v minulosti byli již lehce zklamaní tvorbou tohoto Američana, určitě se neváhejte pustit do čtení jeho novinky. Nabízí svěží vítr na poli podobně zaměřené literatury a nebojí se osvěžit tento žánr trochu nečekanými myšlenkami. Přesto v hlavní roli i nadále zůstává především kvalitní kriminální zápletka a velký počet vražd. Rozhodně jedna z nejlepších knih od autora oblíbené Spolubydlící.

Recenze vyšla na stránkách www.cbdb.cz

Příběh čistého zla

07. 07. 2015  |  Recenzoval: Richard Spitzer - Centrum detektivky

Přežil vrah s přezdívkou DOA před dvěma lety pád malého letadla nebo nyní někdo zabíjí stejným stylem? Má známý lovec sériových vrahů, soukromý detektiv Quinn, napodobitele? Jak s brutálními vraždami mladých žen souvisejí události započaté už za druhé světové války? John Lutz v novém románu přináší i nové prvky.

Uprostřed druhé světové války zachrání britského vojáka Henryho Tuckera francouzská rodina před bombardováním. Na revanš po vojákovi požadují, aby dopravil batoh s neznámým obsahem na jistou adresu v Británii.

V roce 1992 čtrnáctiletý Dwayne náhodou vyslechne rozhovor své macechy s jejím milencem, čističem bazénu, jak plánují vraždu jeho otce. Po smrti má shrábnout macecha všechny otcovy peníze, přičemž Dwayna plánují umístit někam do ústavu. To ještě netuší, že je Dwayne předběhne. Jednoho dne zabije v jejich floridském domě nenáviděného otce i macechu a vraždu hodí na milence. Je volný, i s penězi…

V současném New Yorku je v hotelovém pokoji nalezena zohavená mrtvola učitelky umění. Spolu s ní zabil vrah i několik jejích studentek, které bydlely ve vedlejším pokoji, spojeném s pokojem učitelky. Všem vyryl pachatel nožem do čela písmena DOA. Newyorská policie povolá na pomoc soukromého detektiva Franka Quinna, specialistu na sériové vrahy, a jeho tým. Detektiv Quinn si není jistý, zdali má před sebou napodobitele, nebo zdali vrah, kterého pronásledoval před dvěma roky, a který s největší pravděpodobností zahynul při havárii soukromého letadla, jaksi zázrakem přežil. Jisté však je, že nezůstane pouze u těchto obětí…

Bigger, better, faster… Tímto souslovím se někdy označuje pokračování filmových hitů, hudebních alb či knižních příběhů, když chceme avizovat, že je tentokrát něco větší, lepší, rychlejší. Toto označení můžeme použít i pro nový Lutzův román ze série s Frankem Quinnem. Když jsem u recenze posledního autorova románu Zvrat psal něco o tom, že už se jeho příběhy stávají ohranou písničkou, John Lutz si to zřejmě přečetl a vzal si má slova k srdci.

Pro začátek zvýšil počet flashbacků, takže se podíváme na událost, která se stala dva roky před současným dějem, pak se kromě zmíněné Floridy podíváme ještě do Francie v roce 1940 (možná se v příštím románu bude zápletka točit kolem vylodění Kryštofa Kolumba).

Dále autor přidal pozvání na piknik do pokoje hotelu Fairchild, kde nám na uvítanou nachystal hned šest mrtvol najednou, pěkně naservírovaných. I slizký patolog Nift, stálá postava Quinnových příběhů, se oblizoval… To je slibný začátek, co říkáte?

„Můj starý – a doufejme, že mrtvý – přítel,“ řekl Quinn. „Tohle mohl udělat někdo, kdo ho napodobuje, nějaký tajný obdivovatel.“

Nift pohlédl na řadu mrtvých a bez výjimky nahých dívčích těl. „Ať tak, nebo tak, lepší místa nechal nedotčená.“

V Quinnovi vzkypěla krev, ale svůj hněv potlačil. Nift takhle provokoval vždycky, byl to jeho styl. „Co ta mrtvá ve vedlejší místnosti?“ zeptal se Quinn. „Proč ji přivázal ke konferenčnímu stolku?“

„Možná mu nezbývalo dost místa v posteli,“ odvětil Renz.

„Ne,“ uvažoval Quinn, „spíš jí věnoval zvláštní pozornost.“

Str. 33 – 34

Vypadá to, že se americký spisovatel v této knize už ani tak nedrží polemiky, která se dala vypozorovat mimo jiné v Nočním pavoukovi, a to, jak traumata prožitá v dětství či dospívání ovlivní chování člověka v dospělém věku. V Šílenství to zezačátku na podobnou polemiku vypadá, ale autor z toho rychle vycouvává a předkládá nám příběh čistého zla, kdy je jasné, že s pachatelem nebylo cosi v pořádku už v dětství, a v dospívání se to jen prohlubovalo.

Výčet změn v Šílenství oproti předcházejícím titulům ještě nekončí. Ve svém zatím posledním románu se Lutz mírní v popisech brutálních zohavení mrtvol. Nechává pouze na čtenáři, aby si domyslel, čím vším si musely oběti projít a pro zvýšení efektu jen tu a tam občas něco utrousí. Ale i tak to funguje.

Kromě hlavního motivu vraždění nově autor přidává i vedlejší motiv, který tentokrát tu hlavní linii provází celou knihou a má souvislosti s událostmi v roce 1940. I když mě osobně tato linie až tak nebavila, musím uznat, že pro ozvláštnění příběhu zde má své místo.

Dokonce tentokrát ani nedojde k obligátnímu ohrožení Pearl („Černého Petra“ vyfasuje jiná postava) a otravným rozhovorům s její otravnou matkou. Že by mě Lutz i v tomto vyslyšel? Díky, Johne, cením si toho. Ani na humor jste nezapomněl.

Skrz zamlženou výlohu obchodu viděl, jak Weaverová balancuje s šálkem kávy a s miskou koblih a zalézá do boxu.

Všechno pro sebe. Sobecká mrcha.

Nebo možná ne. S takovouhle figurou si musí dávat pozor na to, co jí. I když je to kus, ve středním věku by si už měla hlídat jídelníček.

Jen jestli se toho středního věku vůbec dožije.

Vrah se obrnil trpělivostí, protože věděl, že tohle čekání se protáhne. Během několik minut si uvědomil, že má hlad a ze všeho nejraději by si dal koblihu.

Str. 223

Škoda jen, že na konci dochází k jakési úlitbě blížícímu se závěru, která vede k lehkým nelogičnostem. Například když vrah nachystá pro jednu z obětí jiný „scénář“ než pro ty předchozí, který však slouží pouze k tomu (jak se rychle dovtípíme), aby měla oběť větší šanci na útěk nebo ji mohl někdo náhodně najít a vysvobodit. Nebo když všemi mastmi mazaný a zkušený vrah namísto zabití jedné z klíčových postav ji pouze poraní. Samozřejmě proto, aby mohla přežít do další knihy.

Ani dopadení pachatele není takovým zadostiučiněním, ale na to už jsme u Lutze zvyklí. No považte sami, chlapi – nezasloužil by si někdo, komu krásné ženské lezou samy do postele a on je místo toho vraždí, trpčí konec?

To jsou však pouze drobnosti. Když otevřete nový Lutzův román, máte před sebou kvalitní thriller. My, co jsme přečetli už více románů tohoto amerického specialisty na příběhy o sériových vrazích, pozorujeme v Šílenství určitý posun, a to je jedině dobře. Ozvláštnění a přidání nových motivů už bylo zapotřebí. Protože my, příznivci Franka Quinna a jeho krásné Pearl (tentokrát dostala méně prostoru), bychom byli neradi, kdyby nás jednou od jejich příběhů odradila monotónnost. Podle Šílenství se však zdá, že se zatím nemáme čeho bát. Tedy kromě masových vrahů, samozřejmě…


Ukázka z knihy Šílenství