Nakladatelství Domino  ›  Edice  ›  Napětí  ›  Sběratel kůží

Sběratel kůží

Autor:
Jeffery Deaver
Originální název:
The Skin Collector
Překlad:
Jiří Kobělka
Série:
Lincoln Rhyme
Pořadí knihy v dané sérii:
11
Žánr:
Napětí
ISBN:
978-80-7498-029-9
Počet stran:
584
Datum prvního vydání:
31. 10. 2014

Kliknutím zvolte variantu

349 Kč 279 Kč 

Nakupte ještě za 2000 Kč a získáte DOPRAVU ZDARMA!

Sběratel kůží

Popis: Sběratel kůží

Smrt je jeho umění.

Lincoln Rhyme a Amélie Sachsová: kvadruplegický kriminalista se schopností geniální dedukce a začínající policistka. Poprvé se setkali před více než deseti lety při pátrání po Sběrateli kostí a vytvořili legendární tým. Nynější případ je pro ně ale něčím výjimečný – hledají totiž vraha, který se Sběratelem kostí zjevně inspiroval.

Jeho plán je vycizelovaný do nejmenších podrobností; jeho vražedná metoda paralyzuje hrůzou celý New York. Své oběti zavleče do podzemní kobky, kde nožem a tetovacím strojkem vytváří na jejich tělech šifrované vzkazy. Místo inkoustu ale používá jed, který obětem přivodí tak kruté bolesti, že smrt vnímají jako vytoužené vysvobození.

Rhyme a Sachsová vědí, že je jen otázkou času, kdy Sběratel kůží udeří znovu. Podle jakého klíče své oběti vybírá? Jaké sdělení skrývají vytetované vzkazy? Jakou šílenou misi se pachatel vlastně snaží svým počínáním naplnit? Odpovědi na všechny otázky je třeba najít dřív, než vrah zaměří svou pozornost na další oběť – anebo dokonce na samotného Rhyma a Sachsovou.


Dotaz k produktu Sběratel kůží

Jméno:
Telefon:
E-mail:  povinné pole
Číslo "10" slovy:  povinné pole
Váš dotaz:   povinné pole
 
 

Autor: Jeffery Deaver

Jeffery Deaver

Zatímco drtivá většina dospívajících Američanů se rok co rok těšila na letní prázdniny, že si potrápí tělo všemožnými sporty, Jeffery Deaver (*1950) se na ně těšil z jiného důvodu: že zase přečte, co mu přijde pod ruku. I to ho ale uspokojovalo jen chvíli. V jedenácti letech napsal první román, byť jen o dvou kapitolách. Na střední škole redigoval časopis a k němu vydával i svůj vlastní, literární. Žádný div, že zamířil k novinařině. Ale ani univerzitní diplom nestačil na post soudního zpravodaje prestižních listů Wall Street Journal či New York Times, po nichž pošilhával, a tak vystudoval ještě práva a věnoval se firemní právničině na Wall Street. Za dlouhých cest vlakem do práce a zpět zase psal, tentokrát vlastní verze svých oblíbených thrillerů.

Mezi jeho prvními vydanými kriminálními romány (Voodoo a Always A Thief jsou dnes vzácné sběratelské kousky, které se dalších vydání nedočkaly) a dneškem uplynulo rovných pětadvacet let. Za ono čtvrtstoletí Deaver pomalu, ale jistě stoupal rytmickým krokem jednoho románu ročně na žánrovou špici. Vstup na pomyslný Olymp mu velkou měrou zajistila originální postava kvadruplegického detektiva Lincolna Rhymea. „Zamýšlel jsem vytvořit holmesovskou postavu, která používá spíš mozek než tělo," říká autor o detektivovi, který zatím vystoupil v hlavní roli devíti jeho románů. „Řeší zločiny tím, že o nich raději přemýšlí, než aby jako jiní střílel, běhal a po barech úskoky tahal z lidí svědectví."

Hrnuly se ceny, přicházely nabídky z Hollywoodu, stoupaly honoráře, rostla autorova prestiž. Bezmála třicítka vydaných titulů se rozletěla ve více než dvacetimilionovém nákladu po celém světě. Ozvali se i správci pozůstalosti Iana Fleminga s nabídkou, aby Deaver napsal novou bondovku.

Pro spisovatele jsou ale tohle všechno až druhotná měřítka úspěchu: „K psaní mě inspiruje čtenář. Jemu chci dávat všechno, co ho baví a co mu přináší vzrušení. V téhle branži je naprosto nezbytné, aby autor znal svého čtenáře a měl ho při psaní neustále na mysli."

ROZHOVOR S JEFFERYM DEAVEREM

Chtěl jste odjakživa být spisovatelem?

Ano. Svou první knihu jsem napsal v jedenácti letech.

Jakým způsobem hledáte a nacházíte nové nápady?

Na to se mě lidé ptají docela často. Abych mohl na tuto odtázku odpovědět, musím vysvětlit, v čem jako autor thrillerů spatřuji svůj hlavní úkol: musím čtenáři nabídnout co nejnapínavější příběh, jaký dokážu vymyslet. Inspiraci tedy nehledám v novinách nebo časopisech. Právě naopak. Většinu času, kdy se začínají rýsovat kontury příští knihy, sedím v temné místnosti a načrtávám si v hlavě linii příběhu, která dostojí tomu, co čtenáři od Deavera očekávají: silné postavy (nikoli však dokonalé), vyšinuté padouchy, kteří se neštítí ani nejhorších zločinů, krátký časový rámec (obvykle osm až osmačtyřicet hodin), spoustu dějových zvratů a scén, při nichž prudce graduje napětí.

Jste popisován jako autor "psychologických thrillerů". Považujete toto označení za správné? Odpovídá skutečnosti v tom smyslu, že se ve svých knihách do hloubky věnuji psychologii zločinu i jeho odhalování: nabízím nahlédnutí do mysli zločince i jeho lovce. Velkou pozornost věnuji také psychologickému propracování postav. Jinými slovy: hrdinové mých knih nejsou karikaturami a čtenář může mým prostřednictvím vstoupit do jejich mysli. Ale určitě bychom měli zmínit také to, že zejména v sérii Lincoln Rhyme poskytuji velký prostor forenzní kriminalistice, která má s psychologickým profilováním jen velmi málo společného.

Píšete snadno? Přepisujete hodně?

Neřekl bych, že píšu snadno, ale užívám si to. A přepisuju opravdu hodně. Nakladateli umožním nahlédnout do rukopisu obvykle až po dvacáté či třicáté revizi textu – a to skutečně nehovořím o drobných úpravách. Kde rád píšete? Dokážu psát kdekoli – v letadle, v hotelovém pokoji, kdekoli doma. (V pracovně mám občas takový nepořádek, že se musím přesunout do kuchyně. Jakmile zaneřádím poznámkami i kuchyň, dostává se na řadu koupelna. Přál bych si mít větší dům.) Vyhovuje mi psát v tichu, jen občas si tlumeně pouštím jazz nebo vážnou hudbu. A především potřebuju přítmí – zhasnu světla, zatáhnu rolety, zavřu oči a promítám si scénu, kterou se chystám psát. Ano, umím psát poslepu všemi deseti. Má to jen jedno negativum – někdy nasadím prsty na klávesnici špatně a pak na monitoru nacházím text, který ze všeho nejvíce připomíná kryptogram.

Dostihne vás někdy tvůrčí blok?

Často říkám, že tvůrčí blok neexistuje; správnější je nazvat tento problém ideovým blokem. Pokud člověk ovládá řemeslo, jazyk a základní techniky psaní, je schopen psát – pokud ovšem ví, co chce sdělit. Nechci však tuto autorskou strast zlehčovat, protože přijít na to, co vlastně chcete říct, je po čertech těžký úkol. Kdykoli při tvorbě zamrznu, ať už je to při psaní krátké pasáže nebo při vytváření celkové linie knihy, obvykle je to tím, že se snažím do textu vměstnat nápad, pro nějž tam není místo. A právě tehdy se sám sebe ptám: co tím chci říct? Pokud na tuto otázku nenaleznu odpověď nebo pokud mě ta odpověď neuspokojí, pak musím od onoho nápadu upustit a vydat se jiným směrem.

Proč je podle vás forenzní analýza v současných thrillerech a detektivkách tak populární?

To není nový jev, jeho kořeny sahají k Sherlocku Holmesovi. Současný nárůst zájmu nepochybně souvisí s rostoucím využitím moderních technologií v policejním vyšetřování. Pachatel může zmást nejlepší psychology nebo detektor lži, ale ze shody DNA se nevyvleče.

Kolik času věnujete rešerším? A jak při nich postupujete?

Rešerše a vypracování základní dějové linky mi zaberou přibližně osm měsíců. Většinu informací čerpám z knih a z internetu. Pochopitelně se také scházím s odborníky na daná témata, musím si ovšem dávat pozor, abych neměl informací příliš. Na hlubokém vhledu do problematiky není samozřejmě nic špatného, ale problém nastává, když získanými informacemi zahltíte knihu. Technické detaily jsou tady od toho, aby obohatily děj. Pokud tomu tak není, musí pryč.

Forenzní detaily bývají leckdy děsivé. Jak určujete hranici, kterou nesmíte překročit, abyste čtenáře neodradil?

To je těžká otázka. Ano, píšu krimipříběhy, takže musím popisovat násilí a jeho následky. Čtenáři (a lidé obecně) jsou fascinováni určitou mírou morbidity. Setkal jsem se ale se čtenáři, kteří mi řekli, že mě kvůli drastickým scénám - řekněme ve Sběrateli kostí – přestali číst, zatímco jiní mi říkají "ta scéna s krysami byla vážně skvělá" (jedna z nejdrsnějších, jaké jsem kdy napsal). Osobně si myslím, že méně je někdy více a že pokud čtenář mou knihu odloží, protože ji dál číst nedokáže, pak jsem vůči němu nedostál svému autorskému závazku.

Jak vybíráte místa, kde se bude odehrávat děj?

Pravidlo číslo jedna: piš o prostředí, které dobře znáš. Pokud zasadím děj mimo New York, kde jsem dvacet let žil, nebo mimo místo, kde žiju teď, vypravím se tam a strávím tam pár týdnů. Umožní mí to vnést do knihy barvy a náladu místa, ale i v tomto ohledu je méně více. Příliš mnoho místních popisů odtrhává čtenářovu pozornost od samotného děje.

Býval jste folkový zpěvák. Co vás k tomu přivedlo?

Ach, hudba je můj živel! Umí být svůdná, pohltí mě, zaplaví emocemi, je nekonečně proměnlivá... Zpíval jsem tenkrát vlastní písničky. Nedisponuju obzvlášť velkým hudebním talentem, ale hudební tvorba má pro mě nepopsatelné kouzlo. Spojit obsah i formu do jednoho kompaktního celku... to pro mě bývala velmi příjemná výzva. Hrál jsem v hudebních klubech okolo San Francisco Bay a v Chicagu, taky jsem tam učil. Ale už je to pryč a koncertování se dávno nevěnuju. 

Líbí se vám filmové zpracování Sběratele kostí? Podílel jste se na vzniku toho filmu?

Myslím, že ten film je dobrý. Pár věcí bych asi udělal jinak, ale já se vyznám v psaní knih, ne v natáčení filmů. Filmová režie je neskutečně náročná profese a já bych to nedělal za žádné peníze. Nechal jsem filmaře, aby si dělali svoje, a já jsem si dělal taky svoje. To považuju za dobré uspořádání věcí. Takže abych přímo odpověděl i na vaši druhou otázku – ne na vzniku filmu jsem se nepodílel.

Jak relaxujete?

Vařím a pak své kulinářské výtvory předkládám přátelům. Rád zkouším i velmi neobvyklé kuchyně, například středověkou nebo starořímskou. Když máte osamělou práci, musíte si to ve volném čase vynahradit.


Čtenářské recenze

Jak se vám tato kniha líbila? Zajímá to nejen nás, ale také celou řadu dalších čtenářů. Budeme tedy moc rádi, když se s námi podělíte o své názory a dojmy.

Pro odeslání recenze musíte být přihlášení.

Palec nahoru a už teď se nemůžu dočkat dalšího dílu!

08. 02. 2015  |  Recenzoval: Marek Zákopčan

Jeffery Deaver vstúpil so svojou úspešnou sériou o konzultantovi Lincolnovi Rhymovi už do druhej desiatky. Jedenásty prípad imobilného vyšetrovateľa a jeho tímu na čele s odhodlanou detektívkou Ameliou Sachsovou pritom vracia do hry hneď dvoch ich niekdajších protivníkov. Vzdáva tak poctu nielen úctyhodnému počtu vyriešených prípadov, ale aj celej mytológii série. Kto ju pozná, bude nadšený a iste si rád opráši spomienky na minulé diely, a kto nie, nech sa nebojí, Deaver nič neponecháva na náhodu a všetko dôležité ozrejmí. O obľúbenosti autora svedčí niekoľko faktov - o jeho diela prejavujú záujem filmové produkčné spoločnosti (spomeniem napr. titul Zberateľ kostí s Denzelom Washingtonom a Angelinou Jolie), bol požiadaný pokračovať v písaní dobrodružstiev Jamesa Bonda a v susednom Česku sa vydavateľstvo Domino podujalo reeditovať celú spomínanú sériu. Jeffery Deaver sa už jednoducho stal kultom na poli krimitrilerov, čo dokazuje aj jeho aktuálna novinka Sběratel kůží.

"Rychle se otočila, aby útočníkovi pohlédla do tváře. Bože, Bože... Málem se pozvracela, když uviděla nažloutlou latexovou kuklu s výřezy pro oči, ústa a uši - těsně přiléhající kuklu, která křivila obličej pod ní, jako by byl z roztopeného vosku. Muž byl v pracovní kombinéze s logem, které Chloe nedokázala v šoku přečist. Rozplakala se, začala kroutit hlavou, prosila skrz roubík, křičela skrz roubík, ale muž jí ho držel pevně na ústech. Jeho rukavice byly stejně přiléhavé a odporně nažloutlé jako kukla."

Dej je ako obvykle zasadený do New Yorku, ktorý opäť čelí hrozbe sériového vraha. Lincoln Rhyme kvôli nehode s doživotnými následkami už dávno nevykonáva prácu policajného kapitána, no naďalej spolupracuje ako konzultant pri riešení závažných trestných činov. Aj tentoraz za ním prichádza kolega Lon Selitto so žiadosťou dolapiť vraha s nezvyčajným modom operandi. Svoje obete zavlečie do podzemia mesta, kde im na brucho vytetuje časť odkazu. Nielenže sú jeho tatérske schopnosti skutočným majstrovstvom, ale namiesto atramentu používa vždy iný - no zakaždým veľmi účinný - jed. Posadnutosť kožou a útržok knihy, ktorú sa podarí vyšetrovateľom nájsť na mieste činu, ich dovedú k domnienke, že ide o možného obdivovateľa Zberateľa kostí, prvého zločinca, s ktorým mal tím pred rokmi do činenia. Obetí postupne pribúda, no vyzerá to tak, že páchateľ je dobre oboznámený s Rhymovými metódami. Darí sa mu unikať a okrem toho si dá za cieľ vyradiť z hry svojich protivníkov. Lincoln, Amelia, Lon a ďalší sú v ohrození a nikto si nemôže byť istý, kedy a kde sa môže stať nasledujúcou obeťou. K prebiehajúcemu pátraniu sa pridá aj snaha nájsť komplicov tzv. Hodinára (siedmy prípad), ktorý umrel, no mnohé jeho obchody ešte neboli uzavreté. Ako je u Deavera zvykom, musíte sa pripraviť na početné prekvapenia, ktoré si udržia vašu pozornosť počas celého príbehu.

"Billy si všiml, že na zadní zdi Rhymova domu je umístěna videokamera, a tak začal předstírat, že kontroluje elektrické vedení. Naklonil sa za jednu popelnici, jako by hledal nějaký problémový úsek elektrického vedení, obešel kameru a přiblížil se k zadním dveřím Rhymova domu. Tam vytáhl z pouzdra na zubní kartáček injekční stříkačku obsahující jed z hadího kořene a vsunul si ju do kapsy..."

Tak ako sa autor pohráva s čitateľmi, rovnako sa aj slogany knihy zahrávajú s ich očakávaniami. Pretože hoci aj samotný názov odkazuje na spomínaného Zberateľa kostí, napokon je všetko inak a v popredí je iný známy zločinec. Sběratel kůží je vynikajúci triler plný napätia, akcie, prepracovaných detailov a hlavne (čo považujem v tomto žánri za najdôležitejšie) s výborne vykresleným záporákom. Navyše sa máte možnosť dozvedieť veľa zaujímavých poznatkov z oblasti tetovania, moderných vyšetrovateľských analýz či dokonca samostatných ozbrojených skupín hlásiacich vlastné presvedčenia... Dávam palec hore a už teraz sa neviem dočkať ďalšieho dielu, keďže Deaver si nechal mierne otvorené dvierka...

Cloe se bojí sklepů. A dnes v jednom z nich zemře...

22. 01. 2015  |  Recenzoval: Richard Spitzer - Centrum detektivky

Číhá v podzemních tunelech pod New Yorkem na své oběti. Omámí je, spoutá a jedem jim vytetovává záhadné nápisy. Jeho vzorem je „Sběratel kostí“. Zastavit ho může jedině kvadruplegický kriminalista se svým týmem. Je tu jedenáctý případ Lincolna Rhyma a volné pokračování Deaverovy slavné prvotiny s touto postavou.

Chloe je prodavačkou v rádoby honosném butiku v newyorské módní čtvrti SoHo. Jednoho dne musí sejít pro další zásoby do sklepa. Chloe nemá sklepy ráda. To však ještě netuší, že dnes tam na ni číhá kromě pavouků a myší ještě něco jiného. Vrah. S hrůzně vypadající latexovou maskou, ozbrojený jehlou a tetovacím strojkem. Než se Chloe nadá, leží omámená na zemi, ruce a nohy spoutané. Neznámý útočník ji zatáhne do podzemního tunelu za sklepem. Tam ji vytetuje na břicho slovo „druhého“. Jen místo inkoustu používá prudký jed. Chloe umírá opuštěna v podzemní kobce v hrozných bolestech.

Samantha pracuje v IT firmě. Ze schůzky s kolegy v jedné restauraci si musí odskočit na toalety v podzemních prostorách. I ji zde napadne stejný maskovaný vetřelec, který vylezl ze dvířek oddělujících toalety od tunelu. Mladá žena umírá stejně jako Chloe, na břiše má vytetováno slovo „čtyřicet“.

Newyorčané mají strach sejít do sklepa nebo jakýchkoliv podzemních prostor. Policie je bezradná. Pomoci může jedině Lincoln Rhyme, geniální kriminalista upoutaný na invalidní vozík. K ruce má svou kolegyni a milenku, nám známou (nyní už) policejní inspektorku Amélii Sachsovou. Malý tým doplňuje laboratorní technik Mel Cooper, detektiv Lon Sellito a mladý policista Ron Pulaski, který se představil už dříve v samostatné povídce.

V roce 1997 přivedl americký spisovatel Jeffery Deaver, který už měl v té době na kontě řadu románů, poprvé na svět postavu Lincolna Rhymeho. Jeho obdivuhodné dedukční schopnosti obdivovali čtenáři na celém světě v románu Sběratel kostí. Svou genialitou měl být Rhyme jakousi obdobou Sherlocka Holmese, avšak autor se snažil zaměřit spíše na využívání znalostí hlavního hrdiny než na akci, a snad právě proto upoutal kriminalistu na vozík.

Upoutal ale také filmaře, kteří o dva roky později román převedli na filmové plátno. Coby Lincoln Rhyme se tehdy představil černošský herec Denzel Washington (i když v knihách je Lincoln běloch) a Angelina Jolie (na roli Amélie se hodí dobře). Film však ani zdaleka nedosáhl stejného úspěchu jako jeho knižní předloha, a Deaver se dokonce nechal později v tisku slyšet, že už žádná další filmová zpracování s Rhymem nebudou.

Po čtrnácti letech se tedy Deaver opět tak trochu vrací k úspěšné prvotině v sérii se slavným kriminalistou a přivádí na svět neméně geniálního zloducha, na jehož dopadení bude muset Lincoln Rhyme vynaložit všechny své znalosti a zkušenosti, a myslet ne dva, ale rovnou čtyři tahy dopředu. Pachateli se v tomto románu začne přezdívat „Sběratel kůží“ (ale také „Muž z podzemí“ nebo „Pachatel 5-11“, podle data první vraždy). Brzy je jasné, že jeho vzorem byl právě „Sběratel kostí“. Ale jak s ním nynější pachatel souvisí? Je pouze jeho obdivovatelem, mstitelem, nebo má na něj nějaké vazby?

Kromě Sběratele kostí má kniha ještě jistou souvislost s dalším dřívějším titulem série s Rhymem – Hodinář. Pokud jste tento román nečetli a hodláte si sbírku doplnit, možná byste měli dříve sáhnout právě po Hodinářovi. Tedy pokud nechcete znát jeho totožnost a další osudy… Na druhou stranu totožnost „Sběratele kostí“ Deaver neprozradil, zřejmě nechce o čtenářský zážitek ochudit ty čtenáře, kteří první případ Lincolna Rhyma nečetli a po přečtení této knihy by to chtěli napravit. Prozíravý tah!

Sběratele kůží už od samého začátku uvedení na český trh provázely velice příznivé ohlasy a recenze. Přiznám se, že jsem při čtení až téměř do poloviny knihy zůstával nad věcí. Stále jsem Sběratele kůží považoval spíše za standardní „rhymovku“, prostě jen další v řadě, která využívá osvědčené postupy typu „vražda – vyšetřování v Lincolnově laboratoři – vražda – vyšetřování“ atd. Navíc mě (asi už trochu cynického čtenáře detektivek a thrillerů) vražda tetováním jedem nešokovala zas tak jako některé postavy v knize. Dokonce jsem měl i rouhačské myšlenky, že by se téma vraha vylézajícího z podzemních prostor dalo využít strašidelněji.

Ale zhruba v polovině přijde znatelný zlom. Děj se začíná ještě více rozjíždět, akce stíhá akci, už není tak snadné nechat se od čtení odtrhnout (dobře, Jeffery, beru všechno zpět). Přicházejí na řadu první překvapivá odhalení. Jak známe Deavera, víme, že nic není tak, jak se na první pohled zdá. Jednotlivá odhalení se začínají vrstvit jedno na druhé. Přiznám se, že spoustu z nich jsem nečekal a náhle objevené souvislosti by mě vůbec nenapadly. Co platilo o pár stránek dříve, už teď neplatí a vypadá úplně jinak. Tentokrát si dal autor opravdu záležet, skoro si na konci člověk říká, jestli už těch zvratů není až moc.

Na druhou stranu musí člověk obdivovat stavbu celého příběhu, která vás nutí po dočtení knihy zpětně listovat některými pasážemi a uznale kývat hlavou, jak to na nás ten lišák Deaver vymyslel. A že to vlastně dává smysl, jen my jsme už po několikáté skočili na známý špek, kdy nám kouzelník Deaver ukáže jen to, co máme vidět, a hlavně v jakém světle to máme vidět.

Samozřejmě nelze opomenout ani další typický rys Deaverovy tvorby, na který už jsme u něj léta zvyklí – perfektní znalost prostředí a aktuální tematiky. Tentokrát jsou to různé jedovaté bylinky a jedy, dozvíme se i něco o tetování.
V neposlední řadě lze v tomto románu vypozorovat jisté varování – zejména v závěru knihy, ohledně některých znepokojujících jevů ve společnosti. Opět nechybí promítnutí odrazu současné reality, které bylo markantní už například v Pokoji smrti. Co to je tentokrát, to neprozradím, to se opravdu nesluší, ale nejspíš mi dáte při čtení závěrečných pasáží za pravdu.

Povedlo se tedy volné pokračování Sběratele kostí? Myslím, že povedlo. I pojedenácté dostává čtenář (tentokrát vrchovatě) to, na co je v sérii s Lincolnem Rhymem zvyklý. Napětí, akci, ale i poučení. Sympatické postavy, kterým se musí držet palce, zloducha, který je hlavnímu hrdinovi důstojným soupeřem. Řadu překvapení, která jsme nejspíš nečekali, ale která se při zpětném pohledu jeví jako velice dobře vystavěná.

Na samém konci knihy nechybí „oslí můstek“, který naznačuje, že se s některými postavami tohoto – ale i dřívějších – románů ještě setkáme. Je to jedině dobře, protože už teď mi Lincoln Rhyme, jemuž musíte nejprve přijít na chuť, ale pak nelitujete – chybí!

Čtenáři nezbývá než žasnout nad Deaverovou genialitou.

05. 12. 2014  |  Recenzoval: C.ind.ere.lla

Jeffery Deaver a jeho geniální kvadruplegický vyšetřovatel Lincoln Rhyme patří k nejslavnějším postavám v žánru thrillerů. Ve svém jedenáctém případě na nás Deaver přichystal zločince posedlého lidskou kůží. A díky své obsesi se rozhodně zapíše do paměti vyšetřovatelského týmu.

Ihned v úvodu nás autor hází do děje. Sběratel kůží v podzemí New Yorku přepadává mladou prodavačku Chloe a na břicho jí kreslí promyšlené tetování. Možná by s jeho prací byla Chloe spokojená, to by ale nesměl použít jed, díky kterému umírá jeho první oběť v hrozných mukách. Okamžitě se rozjíždí vyšetřování, vrah se ale umí skrývat a rozhodně svůj plán nezastaví tak lehce. Město je na nohách, protože nikdo, dokonce ani samotní vyšetřovatelé, si nemůže být jistý, kdo se stane jeho další obětí. A hlavně, co znamenají tajemná čísla, která svým obětím tetuje na těla? A podle jakého klíče si je vybírá?

Ústředními postavami celé knihy je dvojice vyšetřovatelů Lincoln Rhyme a Amélie Sachsová. Dohromady tvoří perfektní duo, které se navzájem doplňuje. Jediné, co mě jako čtenáře trochu zaskočilo, byla přehnaná genialita Lincolna. Protože to, co dokázal vydedukovat, se mi občas lehce nezdálo. Ale možné je zřejmě vše...

Kniha je více než rozsáhlá. Přes 500 stran, ale uteče velmi rychle. Tempo nabírá postupně na obrátkách a v samotném závěru výborně graduje. Obecně je závěr více než vydařený. Přes prvotní zklamání totiž přichází vynikající rozuzlení a čtenáři zbývá jen žasnout na geniálností Deavera.

Nejsem znalec thrillerů, takže se mi ve srovnání s konkurencí hodnotí jen těžko. A i když se mi celý koncept příběhu velmi líbil a kniha rychle utíkala, nedokážu si pomoct, ale něco mi v ní chybělo. Zkrátka taková ta šťáva, která mě u knihy udrží několik hodin v kuse. Já zkrátka takové nutkání neměla. Přesto ji s klidným srdcem doporučím každému, kdo patří k milovníkům tohoto žánru nebo si chce zkrátka jen procvičit mozkové buňky a společně s Lincolnem se pokusit odhalit skutečného pachatele.

Promyšlený thriller s výbornou zápletkou.

04. 12. 2014  |  Recenzoval: Bastera

Jefferyho Deavera snad milovníkům žánru thriller netřeba představovat, zrovna tak ani Lincolna Rhyma, kvadruplegického vyšetřovatele, kterého nám Deaver poprvé představil v knize Sběratel kostí. Od té doby už uběhlo dlouhých šestnáct let, Lincoln přelstil několik dalších geniálních zločinců a Jeffery Deaver sepsal dalších devět dílů s tímto charismatickým detektivem. Teď je tu Sběratel kůží, jedenáctý případ Lincolna Rhyma a Amélie Sachsové, a nejedná se o ledajaký případ. Od začátku je jasné, že Sběratel kůží se nechal inspirovat slavným Sběratelem kostí a stává se opravdu výjimečným soupeřem. Nebude se však Deaver příliš opakovat?

Tak jak je u Deavera zvykem, jsme hned o začátku hozeni do víru událostí. Pachatel unese mladou dívku Chloé a vytvoří jí vskutku umělecké tetování. Chloé by se určitě líbilo, kdyby ovšem pachatel místo inkoustu nepoužil smrtící jed. A není to zdaleka jeho poslední tetování. Plíží se podzemím New Yorku a nikdo si před ním nemůže být jistý. Na místě činu se najde kousek vytržené stránky. Ta pochází z knihy Vražedná města, konkrétně z kapitoly o Sběrateli kostí a Lincolnu Rhymovi s Amélií. To je něco pro Lincolna, někdo se evidentně nechal Sběratelem inspirovat, jen vyměnil kosti za kůži a chce si poměřit své síly s Lincolnem Rhymem? Směle do toho.

Sběratel kůží si jako ostatní Deaverova díla udržuje po celou dobu slušné tempo. Pachatel se nám sice odhalí již někdy na 20 stránce, ale o to zajímavější je sledovat, jak je vždy pár kroků před vyšetřovateli. Lincoln je sice geniální detektiv, ale pořád musí vycházet z vodítek, které mu pachatel, ať chtěně či nechtěně, poskytne. Občas se čtenář diví, co všechno dokáže vydedukovat z úplných drobností a pak zase kroutí hlavou, že mu nedochází úplně jasné věci. A tak je to správně, ani geniální vyšetřovatel nemůže být geniální ve všem, jinak by nebylo o čem psát a příběh by nemohl stále gradovat. 

Ještě pořád si myslíte, že příběh pojede po klasické lince thrillerů? Ale kdepak, autor nás vždycky uchlácholí a my si stejně jako Rhyme myslíme, Bůh ví jak nejsme chytří, když je přeci jasné, jak to bude pokračovat. A pak přijde další zlomový zvrat. Tentokrát si Deaver nechal ten největší zvrat do poslední části knihy, celou dobu se spolu s Rhymem snažíme držet krok s pachatelem, aby s námi ke konci totálně vyběhl a nám nezbylo než jen posbírat své rozmetané představy a zavřít pusu. Autor zkrátka zvládá kombinovat zdánlivě nelogické věci a drobné střípky, které pak na konci konečně dostanou smysl. Občas se zdá, že už to s tou kombinací maličko přehání, avšak vždy do sebe vše zapadne těsně na hranici únosnosti. Případy Lincolna Rhyma se dají běžně číst nezávisle na sobě, autor vždy ochotně a stručně vysvětlí základní prvky, avšak v tomto případě se autor často vrací ke dvěma z jeho případů, a to k již zmíněnému Sběrateli kostí a také k Hodináři, jež byl až doposud asi největším protivníkem Lincolna a dokázal v něm vzbudit nejvíce rozporuplných emocí. 

Jak již bylo několikrát zmíněno, kromě skvělé logické stavby příběhu, nečekaných, ale věrohodných logických zvratů a báječného černého humoru, jsou hlavní devízou Deaverových knih jeho postavy. Lincolna Rhyma již netřeba příliš zmiňovat, geniální lidé s úžasnou dedukcí mívají občas problém s necitlivostí a arogancí (že pane Holmesi). Zkrátka si vybrali o trochu více racionálního myšlení na úkor empatie a citových záležitostí. Jsou chvíle, kdy ho máte chuť praštit po hlavě, avšak v jeho slovech se ukrývá mnoho pravdy, jen zkrátka ryze bez obalu a emočního nádechu. Na druhou stranu ,některé jeho cynické hlášky, jsou dokonalým černým humorem, který dodává knihám ještě to něco navíc. Výborně ho doplňuje Amélie Sachsová, která zastává roli té více empatické, fóbiemi trpící a občas citově labilní poloviny páru. 

Naproti nim vždy stojí podobně geniální protivníci a Sběratel kůží rozhodně patří k těm rafinovanějším. Díky knize Vražedná města má navíc výhodu, na rozdíl od vyšetřovatelů zná svého soupeře a s menší i větší grácií zvládá předvídat jeho kroky. Pohání ho nejen touha být lepší než oni, ale také umělecký duch a víra v důmyslný plán. Nastává další úžasná hra Kdo s koho, kterou by si neměli nechat ujít jak znalci Lincolna Rhyma, tak ti, kteří miluji promyšlené thrillery s výbornou zápletkou, napětím, humorem a charismatickými postavami.

25. 11. 2014  |  Recenzoval: Andrea

No sakra...dočteno opět jedním dechem...několik zvratů a strhující závěr...Už aby byl další díl a další rok!

Lincoln Rhyme: geniální dedukce a kousavý humor. Koho vám tím připomíná?

24. 11. 2014  |  Recenzoval: BoboKing

V roce 1997 nastartoval Jeffery Deaver svoji hvězdnou kariéry románem „Sběratel kostí“, ve které představil postavu geniálního vyšetřovatele Lincolna „Linka“ Rhyma. Letos se na pultech objevila už jedenáctá kniha s tímto kriminalistickým géniem, a postava Sběratele kostí se znova připlete Linkovi do života. V ulicích New Yorku, nebo spíše v temnotách pod nimi, řádí jeho obdivovatel, který si v Linkových očích vysloužil jméno Sběratel kůží. Jako bestiální noční můra se vynořuje ze zapomenutých podzemních místností, aby svým obětem poskytla tetování zdarma. Jen místo tetovacího inkoustu používá mnohdy už zapomenuté jedy

Příběh, jenž se celý odehrává během jednoho sychravého listopadového týdne, je spíše ukázkou deduktivních schopností než akční podívanou, kdy za pomocí moderních kriminalistických technologií a Rhymova brilantního mozku lze zjistit či odhalit téměř vše. Ale jak se říká: „I mistr tesař se někdy sekne“, a tak i geniální zločinec má někdy šanci. A právě tato přehlédnutí či špatné dedukce vytvářejí to správné napětí, jaké má thriller mít.

Jak už jeden čtenář napsal, bylo by to nudné čtení, kdyby Rhyme věděl a odhadnul okamžitě všechno. Důkazů a stop má dost, ale jejich interpretace není vždy správná, a tak nasměřuje vyšetřování jiným směrem, kterým ohrožuje své blízké. A tak se z lovců se nakonec stává lovná zvěř. Deaver postavou Sběratele kůží vytvořil nejen důstojného soupeře, ale především děsivě propracovanou postavu bez jakýchkoliv zábran. Postavu, které je tak typická pro Deaverovy thrillery: v momentě, kdy si Rhyme i vy myslíte, že tušíte, kam příběh bude směřovat, o co pachateli jde, Sběratel kůží poodhalí náznak svých pravých, mnohem kolosálnějších záměrů. A tak v závěru si budete doslova držet spodní čelist, aby vám překvapením nepadala. A některé události, které vám z počátku připadají až moc nahodilé, dostanou tu správnou smrtící logiku.

„Sběratel kůží“ (orig. The Skin Collector, 2014) je typická Deaverova kniha, plná napětí ("Úplně hotov však ještě nebyl. Otevřel tmavě zelenou krabičku na zubní kartáček, vytáhl z ní skalpel a ještě jednou natáhl Chloeinu úžasnou kůži..."), neustálých zvratů a v neposlední řadě Rhymova kousavého humoru.
Vydalo ostravské nakl. Domino v roce 2014, překlad Jiří Kobělka.
Bohdan BoboKing Volejníček

Sběratel kůží chce mnohem víc než jen náhodnou smrt

24. 11. 2014  |  Recenzoval: Kristýna Pekárková pro Neoluxor

 

S psychopatickým vrahem se už tým Lincolna Rhyma setkal. Tentokrát ale vše nasvědčuje tomu, že se pachatel výrazně inspiroval Sběratelem kostí, kterého se podařilo Lincolnovi už dříve zastavit. Jeffery Deaver ve svém jedenáctém románu s Rhymem propojuje hned několik stěžejních postav z této série.

Nový případ záhadných vražd v podzemí je pro Lincolna Rhyma a jeho tým detektivů velkou výzvou. I tento vrah si totiž počíná velice chytře a na mušku si bere nejen náhodné oběti, ale i vyšetřovatele. Stopy, které za sebou zanechává, jsou opravdu zvláštní. S něčím takovým se nikdo z kriminalistů dosud nesetkal.
Sběratel kůží vraždí bezcitně a zanechává za sebou podivná tetování na kůži svých nic netušících obětí. Už na první pohled je jasné, jak moc musely trpět. Podle uznávaného tatéra, kterého detektiv Lon Sellito přizve k případu, je pachatelova práce vskutku unikátní; vlastně by se dala pokládat za umělecké dílo, nebýt morbidního kontextu.
I když by Rhyme chtěl dopadení tradičně postavit jen na fyzických důkazech, uvědomuje si, že psychologický rozbor by jim tentokrát mohl pomoci. Kdo a proč si vybral New York jako své místo pro vraždy. Jaký cíl pachatel sleduje?
Jeffery Deaver se proslavil díky postavě kvadruplegika, bývalého kapitána newyorské policie Lincolna Rhyma. Sběratel kůží nejen že navazuje na předchozí díly série, ale vrací se prakticky na úplný začátek – k legendární knize Sběratel kostí. Autor zůstává věrný svému stylu – neslučitelné a zdánlivě nesouvisející střípky na konci propojuje do výsledné mozaiky, která čtenáře jako vždy ohromí. Ve Sběrateli kůží se čtenář setkává se vskutku neotřelým způsobem zabíjení, také s novými způsoby hledání stop a kriminalistické práce.
Vyšetřovatelé vědí, že nejprve musí rozkrýt vrahovo šifrované poselství, aby se mu dostali na stopu. Už pochopili, že pachatel pokládá jednotlivé vraždy za umělecký počin. Kdo to ale je ve skutečnosti a kam až zajde?. Příběh má neuvěřitelný spád a ve výsledku je Sběratel kůží famózní thriller, který překvapuje do posledního řádku.
Hodnocení: 100 %

Autorka: Kristýna Pekárková

Klasický příběh s Lincolnem Rhymem a jako vždy naprosto brilantní :-))

22. 11. 2014  |  Recenzoval: daniella29

Závěr mě šokoval, tohle jsem fakt nečekala.

19. 11. 2014  |  Recenzoval: Catty

Už jedenásty detektívny prípad Lincolna Rhyma a Amélie Sachsovej prináša pátranie po vrahovi, ktorý sa inšpiroval Zberateľom kostí. S tým rozdielom, že tentokrát je páchateľ posadnutý kožou a tetovaním. Po meste v podzemí necháva za sebou mŕtvoly so záhadnými vytetovanými číslovkami. Lincoln teda musí opäť zapojiť svoje obdivuhodné mozgové závity, aby zabránil ďalším vraždám a odhalil páchateľa.

Jeffery Deaver je jedným z mojich obľúbených autorov detektívneho žánru. Postava Lincolna Rhyma je skvelá v každom ohľade. Nemôže sa totiž stať, že by ste si ho nezapamätali či pomýlili s iným vyšetrovateľom. Nie je to len kvôli jeho postihnutiu - Lincoln je ochrnutý od krku nadol - ale hlavne kvôli jeho osobnosti. Tá je až príliš vecná, realistická, bystrá a dosť často až necitlivá a arogantná. Napriek tomu sa pri ňom občas aj zasmejete, lebo hoci je to muž s brilantným mozgom, o mnohých kultúrnych a všeobecne známych veciach nemá ani potuchy.

Kontrast k tejto tvrdej osobnosti tvorí Amélia, ktorá je ľudskejšia - trpí fóbiami a je súcitnejšia. Spolu sa výborne dopĺňajú a vytvárajú neobyčajný pár v práci i v súkromí. Detektívna zápletka ´vám umožní nazrieť aj do hlavy vraha a to naozaj dosť často. Postupne preniknete do jeho posadnutosti tetovaním. Nesmiete sa však nechať oklamať, pretože nič nie je také, ako sa to na prvý pohľad zdá. Samozrejme, nejaké maličkosti určite odhalíte aj sami a niekedy sa môže zdať, že ste celú jednu záhadu rozlúštili. Nakoniec však zistíte, že pravda je niekde úplne inde.

Detektívne romány by mali mať tajomný a nejednoznačný dej, no Jeffery Deaver to dokáže mnohokrát znásobiť. A kombinovať zdanlivo vôbec nesúvisiace udalosti a prípady. Nikdy si preto nemôžete povedať, že ďalšie kapitoly budú už len vysvetľovacie, pretože aj v tej poslednej sa môžete dozvedieť niečo neočakávané. Autor dokáže zvoliť aj zaujímavé témy - tetovanie a skrášľovanie alebo zjazvenie kože vo všeobecnosti - ktoré vhodne spracúva a dokáže čitateľa zaujať. Bavilo ma dozvedať sa o význame tetovanie, jeho dejinách a metódach.

Avšak napriek skvelému štýlu písania som bola v závere príbehu trochu nemilo prekvapená, pretože netuším, čo autor mieni ďalej z tejto série spraviť. A či vôbec chce v nej pokračovať. Záver Sběratela kůží totiž svedčil o tom, že to bude pokračovanie v štýle nikdy sa nekončiacich seriálov. Áno, určite ma záver šokoval, vôbec som to nečakala, no dúfam, že sa v mojich predpokladoch mýlim a autor zostane pri tom, čo mu ide výborne - detektívna zápletka s jasným úvodom, zmätočným jadrom plným prekvapení a jednoznačným rozuzlením. Sběratel kůží je povinnou jazdou nielen pre priaznivcov Jefferyho Deavera, ale pre všetkých milovníkov detektívnych románov.


Ukázka z knihy Sběratel kůží