Nakladatelství Domino  ›  Edice  ›  Napětí  ›  Rembrandtovo poselství

Rembrandtovo poselství

Autor:
Daniel Silva
Podtitul:
Série Gabriel Allon, 10. díl
Originální název:
The Rembrandt Affair
Překlad:
Michal Šubrt
Série:
Gabriel Allon
Pořadí knihy v dané sérii:
10
Žánr:
Napětí
ISBN:
978-80-7303-567-9
Počet stran:
392
Datum prvního vydání:
02. 05. 2011
Rembrandtovo poselství

Popis: Rembrandtovo poselství

Gabriel Allon se po posledním vyřešeném případu rozhodl zpřetrhat všechny svazky se svou kariérou tajného agenta. Na odlehlých útesech Cornwallu si užívá života se svou krásnou ženou Chiarou, ale minulost si ho stejně najde: nese podobu excentrického obchodníka s uměním Juliana Isherwooda, který má vážný problém. A ten problém nemůže vyřešit nikdo jiný než Allon.


Ve starobylém Glastonbury byl brutálně zavražděn umělecký restaurátor a následně odcizen donedávna ztracený Rembrandtův portrét. Přes prvotní neochotu se nakonec Allon uvolí nasadit své schopnosti a zkušenosti, aby přispěl k pátrání po zmizelém plátně a identitě pachatelů – a každá nalezená stopa ho utvrzuje v přesvědčení, že s obrazem jsou spojena další hrůzná tajemství.


Gabriel se tak znovu dostává do světa, kam už nikdy nehodlal vstoupit, a jeho cesty se kříží s atraktivní novinářkou z Londýna, která chce odčinit největší omyl svého života, s nepolapitelným zlodějem vzácných děl, jehož začalo tížit svědomí, a s vlivným švýcarským miliardářem, který proslul svou dobročinností, ale možná stojí v pozadí největší hrozby současného světa...

 


Dotaz k produktu Rembrandtovo poselství

Jméno:
Telefon:
E-mail:  povinné pole
Číslo "10" slovy:  povinné pole
Váš dotaz:   povinné pole
 
 

Autor: Daniel Silva

Daniel Silva

Na knihách Daniela Silvy (*1960) je zřetelně znát jeho novinářská minulost, což je míněno výlučně v dobrém slova smyslu. Literárně se za téměř dvacet let, co píše, vypracoval a zlepšil, ale novinář v něm přežívá dodnes schopností odlišit významné od nepodstatného, vybrat si pro literární zpracování nosné téma, byť je nabízejí pomíjivé denní titulky, a v neposlední řadě stranit tomu, co považuje za správné, a demaskovat zlo.

Silva se totiž už bezmála dvacet let věnuje špionážnímu žánru a tam lze bohatě zúročit zkušenosti jak z agentury UPI, pro niž pracoval jako zpravodaj z Blízkého východu, tak z pozdější práce pro CNN. Každý z jeho dosavadních románů se umístil mezi bestsellery listu New York Times, ale uznání kritiky si budoval pozvolněji. Angloamerická literatura nemá v tomto žánru o autory nouzi, ale Silva se zlepšoval román za románem, až se o něm zčalo mluvit jako o jednom z nejzajímavějších zjevů na tomto poli za mnoho desítek let.

V drtivé většině jeho knih vystupuje Gabriel Allon, někdejší agent Mossadu, usazený v poklidné profesi restaurátora starožitností, avšak neustále povolávaný do nových a nových akcí. Silvova agenda je pestrá a on jako mladá krev v žánru na rozdíl od zavedených jmen zjevně neměl problém adaptovat se na nové politické rozvržení světa, jež přinesla 90. léta. Zabývá se jak dědictvím nacismu, tak dědictvím komunismu v podobě ruských mafií. Často vysílá Allona do boje se současnými islamistickými teroristy.

Jako agenturnímu zpravodaji by mu jeho zaujatá angažovanost neprošla a také ji uměl potlačit. Jako spisovatel si může dovolit dát najevo svůj názor. Zejména jako člověk, který v mládí konvertoval k judaismu. Jeho thrillery se tím dostávají o stupínek výš: jsou bojovné, aktivistické, přitom je Silva natolik soudný, že nepřetahuje ad absurdum míru realističnosti, takže zůstávají věrohodné. Jeho postoje, v neposlední řadě jistě i literární, ocenil i Americký památník holocaustu, do jehož řídící rady byl delegován. Naopak především jeho psaní baví bývalého prezidenta Clintona natolik, že Silvu jmenuje jako jednoho ze svých oblíbených autorů.


Čtenářské recenze

Jak se vám tato kniha líbila? Zajímá to nejen nás, ale také celou řadu dalších čtenářů. Budeme tedy moc rádi, když se s námi podělíte o své názory a dojmy.

Pro odeslání recenze musíte být přihlášení.

iLiteratura - recenze Romana Lipčíka

13. 11. 2011

Gabriel Alon už zase nechce. Hlavní postava Silvovy série je jedním z největších odpíračů ve špionážní branži. Pomalu v každé knize se zapřísahá, že už toho má dost, že už opravdu odejde na odpočinek a bude se věnovat restaurátorství, které mu jde stejně dobře jako špionování. Má toho jako špičkový agent izraelské tajné služby za sebou až až – jen toho, co známe z dosavadních deseti románů, jež u nás vyšly, je tolik, že to bude v sobě spalovat do konce života a i pak bude rád, když ho šoupnou do očistce a ne rovnou do pekla. A logicky toho má až po krk.

Opět tedy nechce jít do akce, i když její start je maskovaný nenápadnou a pro restaurátora interesantní krádeží Rembrandtova obrazu. Jenže zkušený operativec okamžitě pozná, že se za zmizením vzácného díla skrývá něco většího, hrozivějšího – kolikrát už přeci zasahoval v podobně triviálním případu a nakonec měl co dělat, aby zachránil rovnováhu světa. Nechá se tedy volky nevolky vytáhnout ze své poustevny v Cornwallu, aby se v následujících několika dnech a pár desítkách kapitol prohnal (jak jsme u Silvy zvyklí) půlkou světa, od Argentiny přes Paříž a Amsterdam po Ženevu. Ale onen opakující se model postupně roste do zřejmě nejlepšího Silvova románu. Autor se pomalu, skoro stejně tak pomalu, jako pronikal na náš konzervativní, zabedněný trh, propracoval mezi špičku žánrových autorů současnosti a možná i dějin.

Známkou kvality vrcholných autorů špionážní fikce není jen vymýšlení krkolomných zápletek postavených na současných či dějinných novinových titulcích.  To umí každý druhý začátečník v žánru. Úspěch nespočívá ani pouze v jejich nečekaném, spekulativním nasvícení. To svede každý pokročilý. Mistrovství se dopracuje ten, který tohle všechno skloubí jednak s dobrou charakteristikou postav a vykreslením schizofrenního světa, v němž se pohybují (profese špiona, jeho svět, rozpolcenost všeho druhu, výčitky svědomí, chladnokrevnost, okoralost, nucená relativizace i těch nejabsolutnějších pojmů, to je přece skvělý materiál pro psychologa, ergo pro ambiciózního beletristu), jednak s odhodláním říkat i nepopulární pravdy, spekulovat v (momentálně) nekorektním směru, vracet hodnotám původní, třeba už dávno zapomenutá znaménka.

Alon je pro tohle vše poměrně dobře vybaven. Ve své kariéře za sebou zanechal hekatomby mrtvých – těch, kteří si to znaménkově zasloužili, i hrstky nevinných, včetně svého syna a první ženy. I genealogicky má solidní předpoklady: jeho otec nepřežil holocaust, jeho matka sice ano, ale duševně zdevastovaná tak, že by pro ni smrt byla nejspíš milosrdnější alternativou. A právě o holocaustu se rozhodl Silva psát tentokrát, k němu, k jeho pozadí a hlavně k jeho dodnes živému dědictví vede Alona cesta za ztraceným Rembrandtovým obrazem.

Brzy se setkává s aktuálním potvrzením motta knihy, i pro našince už živým Balzakovým postřehem, že za každým velkým majetkem se skrývá velký zločin. A míříme do ctnostného Švýcarska, jeho bank, jeho justice, politiky i nedotknutelných VIP. Silva šlape do tématu, z něhož sice tu a tam navenek prosákne něco kalného a páchnoucího, ale v zásadě je tabu. Počínaje podivnou neutralitou té líbezné země, která by jistě byla obdivuhodná a chvalitebná, kdyby mnohým nesloužila jako zástěrka pro bezcitnost a vychytralost, přes majetky ukradené či nevrácené právoplatným majitelům a spočívající ve švýcarských bankovních trezorech až po ctihodné občany s přemalovanými štíty rodové minulosti. Silva se dravě zakusuje do notně citlivých témat a v nastudování problematiky jde zjevně i pod povrch prostých novinových titulků a nekonzistentních mediálních výkřiků na to téma z poslední doby. Zdravou, sympatickou nekorektnost lze spatřovat i ve volbě hlavního záporného hrdiny, potomka švýcarských bankéřů, bohatého až běda a stejně tak navenek dobročinného, pro veřejnost takřka svatého. Podminování charitativního nimbu dobrodinců rozmanitého druhu je chvályhodné: zde jde o aktéra, který svou dobročinností míří k novodobému holocaustu, v reálném životě mnohdy o ty, na něž by pasoval obměněný Balzakův výrok, že každým zviditelňovaným dobrým činem je třeba hledat něco nekalého.

Ještě jedna tuze sympatická nekorektnost je Silvovi vlastní, ale ta se týká nejen této knihy, nýbrž celého jeho díla: bez uzardění straní Izraeli, ať je to módní, nebo – třeba právě v těchto časech – nepopulární. I taková důslednost, názorová integrita, posouvá autory, kteří sice píší konzumní beletrii, ale vycházejí přitom z aktuální politické reality, do nejvyššího ranku žánru.


Ukázka z knihy Rembrandtovo poselství


Hlídač dostupnosti Rembrandtovo poselství

Ano, tato kniha mě zaujala, a proto chci, abyste mi dali vědět, až vyjde. Zprávu mi pošlete na tuto mailovou adresu

Váš e-mail: