Nakladatelství Domino  ›  Edice  ›  Napětí  ›  Přeběhlík

Přeběhlík

Autor:
Michael Connelly
Originální název:
The Crossing
Překlad:
Jiří Kobělka
Série:
Harry Bosch
Pořadí knihy v dané sérii:
20
Žánr:
Napětí
ISBN:
978-80-7498-187-6
Počet stran:
424
Datum prvního vydání:
30. 11. 2016

Kliknutím zvolte variantu

349 Kč 279 Kč 

Nakupte ještě za 2000 Kč a získáte DOPRAVU ZDARMA!

Přeběhlík

Popis: Přeběhlík

Harry Bosch přechází na temnou stranu práva. Ale ve všech ostatních ohledech zůstává stejně zarputilý a samorostlý, jako byl dřív.

Je lepší sám odejít, než být vyhozen. Přesně tímto pravidlem se řídil detektiv Harry Bosch, když před šesti měsíci opustil policii. Měl už po krk zpolitizované mašinerie, a tak zvolil raději výslužbu než neustálý boj s větrnými mlýny.
Člověk jeho typu však nevydrží dlouho v nečinnosti. Dobře to o něm ví i advokát Mickey Haller, a proto Bosche osloví s nabídkou, aby pro něj pracoval jako soukromý vyšetřovatel. Boschovi se tato představa zpočátku příčí – má pocit, že by se tím zpronevěřil všemu, co jako policista vykonal a čemu věřil.
Nakonec se však přece jen nechá přemluvit. Nyní tedy stojí na opačné straně justičního systému a bývalí kolegové pro něj mají jen hanlivé označení přeběhlík. Jeho úkolem je nalézt důkazy, které zprostí Hallerova klienta obvinění z vraždy, přestože vzorky DNA nalezené na místě činu hovoří jednoznačně v jeho neprospěch.
Vskutku nelehký úkol. Bosch se však do něj pustí s vervou buldoka a brzy začne nacházet v policejních spisech různé nesrovnalosti a rozpory. Je možné, že nitky tohoto případu vedou přímo do policejních řad? A pokud je tomu tak, neocitá se v ohrožení i život samotného Bosche?


Dotaz k produktu Přeběhlík

Jméno:
Telefon:
E-mail:  povinné pole
Číslo "10" slovy:  povinné pole
Váš dotaz:   povinné pole
 
 

Autor: Michael Connelly

Michael Connelly

Tu otázku dostává Michael Connelly (*1956) často a odpovídá na ni stále stejně: nejvíc ze všech autorů jej ovlivnil... Dá se to uhádnout, není to těžké, ba naopak až logické: Raymond Chandler a především jeho román Loučení s Lennoxem. Když mu veleinvenční novináři nedají pokoj a dotírají dál, dozvíme se, že má rád i Harrisova Červeného draka a Pohřešovaného od Rosse MacDonalda. Z filmů se mu líbí Čínská čtvrť, Bullitův případ a opět Loučení s Lennoxem. Má rád blues a jazz. Ani by nemusel odpovídat. Všechno je to nabíledni. Koneckonců sám říká: „Všechno, co chci, aby o mně lidé věděli, je v mých knihách."

V šestnácti letech se stal svědkem zločinu. To ho nasměrovalo nejprve k četbě literatury toho typu a pak i k psaní na to téma. Už jako středoškolák napsal krimi povídku do školního časopisu. O necelých deset let později psal o reálných zločinech do novin. Dvanáct let nato, v roce 1992, vydal první román. V Černé ozvěně, ověnčené cenou Edgar za nejvydařenější prvotinu, se poprvé objevil jeho stálý hlavní hrdina, melancholický policista Harry Bosch. V jeho případě lze parafrázovat: cokoli o něm chcete vědět, najdete to na obrazech jeho holandského jmenovce. Takové je prostředí, ve kterém detektiv Bosch působí: depresivní, hrůzné, beznadějné. Je takový i on?

Na to odpovídá opět Connelly: „Friedrich Nietzsche napsal, že když člověk nahlédne do temnoty propasti, současně s tím propast nahlédne do něj." Tak nezvratně poznamenalo jazzového labužníka Bosche nemilosrdné, kruté a chladné prostředí, v němž se pohybuje, temná zločinná propast jménem Los Angeles.

Určitě i proto – o řemeslně bravurně zvládnuté stránce policejních procedurálních románů nemluvě – platí dnes detektiv Harry Bosch (a v posledku také advokát Mickey Haller) za jednu z nejkomplexněji pojatých, nejvěrohodnějších a nejzajímavějších postav současného detektivního thrilleru. A jeho duchovní otec za jednoho z nejlepších žijících autorů žánru.

Velmi výstižné zhodnocení napsal Miroslav Petříček v recenzi románu Pád: "Michael Connelly patří k těm autorům, kteří se rozhodli pokračovat v tradici "drsné školy" (ale také filmu noir). Chápou ji jako přesný nástroj popisu společnosti, který je schopen proniknout pod obecné teorie a odhalit samy kořeny sociální patologie, aniž se kvůli tomu musí román nutně tvářit jako vysoká literatura. Protože tou se nečekaně stává mimoděk a spíše na zapřenou."

Sotva bychom nalezli slova, která Connellyho tvorbu vystihují lépe.


Čtenářské recenze

Jak se vám tato kniha líbila? Zajímá to nejen nás, ale také celou řadu dalších čtenářů. Budeme tedy moc rádi, když se s námi podělíte o své názory a dojmy.

Pro odeslání recenze musíte být přihlášení.

Kdo si přečte jedinou knihu s Harrym Boschem, chce víc a častěji

07. 12. 2016  |  Recenzoval: Jana Hlavičková

Kalifornský detektiv Harry Bosch už vlastně ani tak detektivem není.
Kvůli zdánlivé maličkosti je postaven mimo službu, souzen za porušení předpisů a rozhodne se prostě odejít s hlavou vztyčenou do výslužby. Proč taky ne, dvacet let ve službě, stovky vyřešených případů, na krku pubertální dcera Mandy a nakonec - typická mužská ješitnost.
U odvolací komise ho zastupuje jeho bratranec Micky Haller, úřadující ze zadního sedadla svého Lincolnu. Velmi netypická kancelář a ještě netypičtější, jsou platby věhlasném advokátovi. Můžete zaplatit obrazy, pokud nemáte patřičnou hotovost. S tím má Harry trochu problém, proto, když ho Micky požádá o pomoc s případem, dlouho váhá. Jenže Micky ho potřebuje, jeho vyšetřovatele kdosi srazil z motorky a ten leží ve vážném stavu v nemocnici. Náhoda nebo souběh událostí, které spolu souvisí?
Micky Haller zastupuje Da'Quana Fostera, obviněného z vraždy a je přesvědčen, že je nevinný. A proto potřebuje Harryho, špičkového profíka, aby zjistil pravdu. Jenže to má háček. V těle zavražděné Lexi Parksové je nalezena DNA obviněného a tohle rozhodně mluví v jeho neprospěch. Harry se seznamuje se spisem i se samotným Fosterem a nabývá přesvědčení, že pravda se bude velmi složitě dokazovat. Odkrývá jeho alibi, jehož odtajnění mu může velmi zkomplikovat život a zničit manželství. Cesty a indicie vedou až do Holywoodských policejních řad, mezi elitní detektivy a taky k další vraždě. Jeho pátrání ho dovede až ke Kosmetickému centru, do světa velkých peněz a oranžovému Camaru. Na scéně svůj prim hraje i zdánlivá maličkost a to jsou drahé, dámské hodinky, které u zavražděné Lexi chybí a nikde nejsou k nalezení. Hodinky a jejich prasklé sklíčko....
Zvládne to opět Harry a podaří se mu nevinného zachránit před dlouhým trestem v tom nejtěžším vězení? Nebo jsou jeho protivníci tak mocní, že proti nim ani on nic nesvede?
Velký milovník jazzu Michael Connelly nám předkládá, v pořadí již šestnáctý, případ skvělého Harryho Bosche. V anotaci se píše, že přechází na temnou stranu práva a proto by se mohlo zdát, že se snad stává někým jiným. Ale kdepak! Harry Bosch je stále oním brilantním detektivem, který nedůvěřuje, ale prověřuje. Je neúplatný stejně jako neústupný a milovníci detektivek si jej prostě musí zamilovat. A kdo měl možnost, shlédnout seriálovou verzi, prostě se mu dostane pod kůži. Zdá se, že se neumí usmát, ani rozčílit, vystupuje s přirozenou autoritou a po pachateli jde jako pitbull. On prostě nemá rád bezpráví a navíc - když mu dcera práskne před očima dveřmi, nebo pošle úsečnou sms, to máte vidět, jak se jeho výraz změní.
Michael Connely to prostě umí. Po dokončení studií psal jako novinář kriminální rubriku a to, zdá se, byla velmi dobrá škola. Do každého svého příběhu se zcela ponoří a při psaní prvních knih se dokonce z nostalgie nastěhoval do bytu, kde žil Phillip Marlowe - milovníkům klasických detektivek snad ani nemusím představovat.
Jeho první kniha, v hlavní roli s Harry Boschem, Černá ozvěna, byla odměněna cenou Edgara za nejlepší prvotinu a zcela právem. Jeho knihy nepotřebují nálepku Světový bestseller, protože je zbytečná. Kdo si jednou přečte krimi o zádumčivém detektivovi, bude chtít víc a častěji. A stejně jako já bude čekat na další pokračování téhle spanilé jízdy prosluněným Los Angeles a sledovat, zda se Harrymu konečně podaří zrestaurovat svou motorku.

Záruka detektivkářské kvality má jméno Michael Connelly!

04. 12. 2016  |  Recenzoval: Jan Hofírek pro Databázi knih

Proč Přeběhlík? Inu, to je trochu delší historie, ale jistě bude dobré si ji ve stručnosti připomenout.

Takže – pokud si myslíte, že u policie by mělo jít v prvé řadě o pronásledování a zatýkání zločinců, pak Harry Bosch je přesně téhož názoru, z čehož jaksi logicky vyplývá, že mu při jeho práci hrozně vadí byrokracie. Ano, zajisté, dopustil se přestupku proti služebnímu zákonu, ale copak šéf nechápe, že se tak stalo v dobrém úmyslu? Co to je dnes vůbec za nadřízené, že kvůli prkotině postaví poldu mimo službu? Na Harryho jsou ale všichni krátcí – než by čekal, jak jeho záležitost dopadne u policejní odvolací komise, to si raději (léta už na to má) podá žádost o odchod do penze...
To bylo před půl rokem. Tehdy si Harry myslel, že bude mít konečně klid, dá si do pořádku pocuchané nervy a začne si užívat policajtského důchodu – a skutečně se dal do opravy své staré motorky. Jak se, chudák nešťastná, mohl tak mýlit? Opravdu se domníval, že je prostě možné ze dne na den vyskočit z toho šílenou rychlostí se řítícího vlaku, kterému doktoři učeně říkají obsese a my ostatní profesionální deformace? Policajt na penzi Harry Bosch si velice rychle uvědomil, že tou jeho závislostí, ba přímo drogou, je svět zločinu a že bez něj zkrátka nemůže existovat. A tak přeběhl a – dal tím název skvělé detektivce!
Nemyslete si ale, že Harry je snad křivák, který bez mrknutí oka přejde na opačnou stranu zákona a z poldy se stane zločincem. To byste mu totiž neskutečně křivdili a kdybyste se s ním někdy osobně setkali, pěkně by vám to vytmavil. Ano, Harry Bosch je sice přeběhlík, ale především zásadový policista, který by nikdy neudělal nic nečestného. Dokonce si dlouho nechává projít hlavou, zda má pracovat pro svého nevlastního bratra, když jej tento požádá o spolupráci při vyšetřování vraždy. Věc se má totiž tak, že advokát Mickey Haller má pochybnosti o správném postupu policie a nevěří ve vinu svého klienta, byť proti němu svědčí důkazy. Harry Bosch si uvědomuje delikátnost situace, do níž se dostane, pokud nabídku přijme – jistě, zůstane sice dál na straně práva a spravedlnosti, ale svým vyšetřováním bude fakticky strkat nos do práce policie a lézt tak svým bývalým kolegům do zelí. Když zváží všechna pro a proti a posléze Hallerovi kývne, ocitá se ve dvojím ohni – ano, vyšetřuje zločin, ale jaksi neoficiálně, tak trochu na vlastní pěst. Ale co! Hlavní je, že mu nikdo nepředepisuje, co a jak má dělat nebo naopak dělat nemá či dokonce nesmí, protože „těm nahoře" by se to nemuselo líbit.
Michael Connelly se nikdy netajil tím, že s jeho prvními literárními krůčky mu pomáhal Raymond Chandler, resp. že k tomuto detektivkářskému velikánovi chová úctu a obdiv a vždycky chtěl psát jako on. Nemyslel to pochopitelně tak, že by byl pouhým Chandlerovým epigonem, spíše toužil vytvořit postavu detektiva, u něhož by se – podobně jako v případě legendárního Phila Marlowa – spojovaly logická brilantnost, samorostlá povaha a svérázné vyšetřovací metody. A že se mu to povedlo dokonale, o tom nejlépe svědčí fakt, že jeho dlouhatánská „boschovská" série si získala literární příznivce po celém světě.
A je tomu tak i nyní, kdy se pouští do pátrání, které mu přichystá nejednu horkou chvilku. O tom, že de facto již policistou není a musí si tedy počínat nanejvýš opatrně a takříkajíc diplomaticky jsme již psali a Harry v tomto ohledu v sobě nachází překvapující dispozice, ba přímo talent. Takže tady problém určitě není. Horší je to však se samotným případem – čím víc do něj expolicista Harry Bosch proniká, tím silněji v něm klíčí podezření, že muž, obviněný z vraždy ženy šerifova zástupce v jednom okrsku Los Angeles, není pachatelem, resp. že někdo má snahu odvést pozornost od skutečného vraha k nastrčenému obětnímu beránkovi. Harry to přímo cítí v kostech, ovšem pro to, aby své přesvědčení mohl dokázat, potřebuje důkazy. A to znamená především prohrabávat se dokumenty, vztahujícími se k tomuto případu a hledat v nich sebemenší stopy pro potvrzení své teorie. Je to složitá a nevděčná práce, ale nebyl by to snad ani Harry Bosch, kdyby ve svém pátrání krůček po krůčku nepostupoval vpřed. Dodejme ještě, že ho mimo jiné čeká nepříjemné překvapení, když se ukáže, že policie nemusí být vždycky tak nestranná a apolitická, jak se v televizi dušují hlavouni z FBI – a právě tento případ to dokazuje. Harry píchá do vosího hnízda...
Jak je u Michaela Connellyho obvyklé, čtenář má i tentokrát dojem, že jde snad o skutečný případ a že kniha, kterou drží v ruce, je beletrizovanou literaturou faktu, tak je tu všechno přesvědčivé a autentické. Zkrátka – detektivka par excellence!


Ukázka z knihy Přeběhlík