Nakladatelství Domino  ›  Edice  ›  Napětí  ›  Panenka

Panenka

Autor:
Mo Hayder
Originální název:
The Poppet
Překlad:
Jiří Kobělka
Série:
Jack Caffery
Pořadí knihy v dané sérii:
6
Žánr:
Napětí
ISBN:
978-80-7303-997-4
Počet stran:
480
Datum prvního vydání:
18. 06. 2014

Kliknutím zvolte variantu

329 Kč 263 Kč 

Nakupte ještě za 2000 Kč a získáte DOPRAVU ZDARMA!

Panenka

Popis: Panenka

Mo Hayder nastavila laťku děsivého thrilleru výš než kdokoli jiný. Ta laťka teď ovšem byla překonána. Jí samotnou.

Psychiatrickou léčebnu Beechway paralyzuje strach: mezi pacienty se šíří davová hysterie a zaměstnanci raději předstírají nemoc, než aby chodili na noční služby. Prastarými chodbami léčebny totiž za nocí obchází Maud, letitý přízrak zakrslé ženy, která si vybírá nahodilé oběti a silou své pokřivené vůle je následně dožene k drastickému sebepoškození nebo dokonce k sebevraždě.

Také Joe Le Grande pociťuje tíseň. Jako koordinátor zodpovídá za hladký chod léčebny, avšak i on začíná podléhat vlivu přízraku. Navíc se zdá, že po kontroverzním propuštění problémového pacienta Issaka Handela začala Maud rozsévat hrůzu i po okolním kraji.

Na pokraji zoufalství se Joe obrátí o pomoc na detektiva Jacka Cafferyho. Ten se ale zrovna věnuje docela jinému případu a navíc se mu nechce věřit báchorkám o jakémsi přízraku. Počáteční skepse ho však opustí ve chvíli, kdy spolu s Joem odhalí detaily o minulosti propuštěného Issaka Handela...


Dotaz k produktu Panenka

Jméno:
Telefon:
E-mail:  povinné pole
Číslo "10" slovy:  povinné pole
Váš dotaz:   povinné pole
 
 

Autor: Mo Hayder

Mo Hayder

Jsem normální holka z Essexu, říká Mo Hayder (*1962) s odzbrojující prostotou novinářům. Miluju nakupování, pusu mám prořízlou. Když se s tím média spokojí a nebádají nad tím, jak jde tahle sebecharakteristika z úst atraktivní blondýny dohromady s morbidními, brutálními scénami z jejích thrillerů, zůstane u tohoto povrchního obrazu. Pouť pod povrch je zajímavější.

Matka ji držela zkrátka. Dbala na její dobrou výchovu a vzdělání, jak mohla. Marně. Když ji poprvé vyvezla za moře, malá Mo v New Orleansu poprvé spatřila pouliční opilce a feťáky a byla z toho u vytržení blahem. „Jo, tak to je ono!" pochvalovala si. Naopak ji mrzelo, když se jí nepovedlo zabít mladšího bratra. Nenáviděla ho hned od narození. Jako kojence ho úmyslně shodila ze schodů. Pohotovost prokázala babička, která ho chytila.

Takhle nastavenou dceru matka samozřejmě neuhlídala. Mo odešla v patnácti ze školy. Dělala postupně barmanku, securiťačku, hostesku v tokijském klubu, točila film, učila cizince anglicky. Tohle všechno si musela projít, aby se pak vrátila do školy, odkud má hned dva diplomy, jeden z Washingtonu, jeden z domácího Bathu.

O dost později, už jí táhlo na čtyřicet, napsala první drsný thriller. Kritici, byť pobledlí a s žaludkem na vodě, Ptáčníka pochválili. Ještě nadšeněji ho kupovali čtenáři. Hayder ví hodně o potlačovaných lidských vlastnostech a touhách, mezi něž řadí i náš podvědomý zájem o morbidity. Neudělala nic jiného, než že tuto lidskou slabost využila pro komerčně literární účely. V prvotině a pak ve větší či menší míře v dalších sedmi románech. Na margo jednoho z nich kterýsi recenzent poznamenal, že autorka postrádá morální kompas. Kniha byla opět velmi úspěšná. Po morálním kompasu se nepídila asociace Amerických spisovatelů detektivek, když v roce 2011 ocenila román Unesená prestižním Edgarem.

Nosí na nehtech růžový lak, fascinuje ji smrt, má děti s bývalým policejním potápěčem a jako jeden z nejkurióznějších způsobů násilné smrti si pro jednu ze svých knih vymyslela vytažení střev konečníkem. Když se jí zeptáte, zda je to technicky možné, jednoznačnou odpověď nedá, ale zato se rozesměje.


Čtenářské recenze

Jak se vám tato kniha líbila? Zajímá to nejen nás, ale také celou řadu dalších čtenářů. Budeme tedy moc rádi, když se s námi podělíte o své názory a dojmy.

Pro odeslání recenze musíte být přihlášení.

Mo Hayderové stačí jen naznačit, aby vámi projela mrazivá vlna strachu...

16. 10. 2014  |  Recenzoval: Richard Spitzer - Centrum detektivky

Psychiatrickou klinikou prochází přízrak dávno zemřelé sestry. Některé pacienty vyděsí tak, že si sami sáhnou na život. Má personál i policie začít věřit na duchy nebo jen někdo zneužívá starou legendu? Zvlášť když se po propuštění jednoho z pacientů začnou dít podivné věci i mimo zdi ústavu.

Joe LeGrande pracuje jako hlavní koordinátor péče na psychiatrické klinice Beechway v Bristolu. V poslední době tu došlo k několika úmrtím, na kterých nikdo z personálu zatím neshledal nic podezřelého. Spousta pacientů si však myslí, že nemocnicí prochází duch dávno zemřelé zakrslé sestry Maud. Podle nich se v noci plíží opuštěnými chodbami kliniky, dostane se všude, kam chce, a vybrané oběti dusí tím, že se jim posadí na hrudník. Pověrám už bohužel podléhá i značná část personálu, a na noční šichty se zrovna nikdo nehrne.

Jediný Joe postupně dochází k přesvědčení, že je za tím něco víc. Navrhuje nechat přešetřit poslední úmrtí policií. Naráží však na odpor ředitelky Melanie Arrowové, která vyšetřování na „své“ klinice rozhodně nechce. Joe to má o to těžší, protože se s Melanii postupně v soukromí sbližuje a nechce podnikat nic proti ní.

Po čase je z kliniky popuštěn Isaac Handel. Byl zde zavřený už od svých dvanácti let, kdy brutálně zavraždil své rodiče a zohavil jejich těla. Podle komise je ovšem nyní už třicetiletý mladík připraven pro návrat do normálního života. A to i přesto, že se stále chová podivně a jeho zálibou je modelování vlastních, hrůzu nahánějících panenek…

Joe je šokován, když zjistí, za co mladík vlastně byl v léčebně zavřený (dřív nikdy nechtěl vědět, proč se sem pacienti dostali). Na rozdíl od komise si nemyslí, že měl být propuštěn. Brzy začne mít pocit, že jeho a Melanii, se kterou se začal scházet u ní doma, v noci pozoruje ze zahrady drobná postava. Ta přesně odpovídá noční můře některých pacientů kliniky. Je to Isaac a sleduje své příští oběti? Nebo mu někdo pomáhá a využívá k tomu pověru o Maud? A tak i když Joe riskuje slibně se rozvíjející vztah s Melanií, musí potají poprosit o pomoc policii.

Tím už pošesté vstupuje na scénu detektiv-inspektor Jack Caffery, hrdina stejnojmenné série britské spisovatelky Mo Hayderové. Její nový román se odehrává zhruba deset měsíců po předchozí Unesené. Ale zatímco tam byl „tah na branku“ hned od samého začátku a čtenář byl velmi rychle vtažen do děje, v Panence se naopak začíná velmi zvolna. Jakoby si Mo Hayderová říkala, že prostředí psychiatrické kliniky a morbidnost některých panenek jsou dostatečně děsivé, a tak stačí zatím naznačovat. A pomalu, ale jistě připravovat čtenáře na to, co přijde.

Po nějakém čase si tak uvědomíte, že jste ve třetině knihy, ale stále se vlastně dohromady nic neděje, nic zásadního se nestalo. Ne, že bych Joeovi nepřál, aby tu sexy šéfovou dostal, ale přece jen v Unesené se to už dávno rozjelo. A tak mě v dané chvíli poněkud paradoxně nejvíce bavily scény mezi Joem a Melanii nebo s jeho tetičkou Patience, u které Joe žije.

Ale jsme v thrilleru. S vtažením policie do děje se naštěstí začínají šrouby skutečně utahovat a v kombinaci se sympatiemi k výše zmíněným postavám odpustíte autorce i poněkud volnější úvod. Když pominu odhalování morbidních detailů Isaakova zločinu na rodičích (tady už si autorka tolik servítky jako v předchozím románu nebrala), jsou to zase právě náznaky, které vzbuzují ve čtenářích mrazení. Stačí k tomu obyčejná Isaakova účtenka ze železářství – na co potřebuje drát, nůž nebo kleště?

Kombinované kleště.
Jakmile Isaac podřezal rodičům hrdla, pustil se do skutečné práce. Zdržel se u nich několik hodin. Zatímco rodiče umírali, řezal jim tváře a odkrajoval uši. Vyřízl jim jazyk a vytáhl několik zubů – podle názoru patologa kleštěmi. Podobnými, jaké figurují na účtence z Wickes.
Str. 258

Nebo další šikovný, byť nikterak nově objevený tah – policie i Joe nalézají Isaakovy panenky, na kterých praktikuje voodoo. Dá se uhádnout, která panenka koho představuje a kdo tedy bude další obětí? Já vím, je to hra stará jako detektivky samy, ale stále to funguje.

Pak tu máme vedlejší, ale neméně výrazný motiv Jacka Cafferyho a jeho mladé kolegyně, seržantky „Blechy“ Marleyové. V dějové linii, která se táhne už z předchozího románu, se společně snaží zakrýt stopy dřívějšího zločinu seržantčina bratra Thoma. Je jen ku prospěchu věcí, jak autorka nechává obě sympatické postavy kolem sebe pozvolna kroužit a nijak nespěchá s tím, aby si padli s úlevou do náruče (případně do postele), čímž by se tento paralelní příběh uzavřel. Určitě se s ním budeme setkávat i v dalších románech.

Ke konci děj skutečně graduje. Kniha je napsaná v přítomném čase, rozdělena do velice krátkých kapitol, přičemž autorka vždy s každou novou kapitolou přepne pozornost na jinou postavu. S téměř železnou pravidelností tak střídavě sledujeme dění na klinice, Joa v soukromí, Cafferyho nebo některou z dalších postav. To, co může zpočátku trochu odvádět pozornost, na konci naopak způsobuje, že čtete nedočkavě další kapitolu, abyste se zase honem vrátili k té postavě, kterou jste na konci právě dočtené kapitoly opustili. Ale nechcete nadcházející část přeskočit, protože víte, že byste mohli minout něco důležitého, podstatného a přijít o nějaké překvapující odhalení (pár jich tam opravdu je, včetně závěrečné „pecky mezi oči“).

Panenka je přes výše zmíněný pomalý rozjezd i navzdory tomu, že není vše na konci úplně vysvětleno, čtivý titul. Těží z čtenářsky osvědčeného, hrůzu nahánějícího prostředí psychiatrické kliniky, ale neomezuje se jen na prostředí ústavu – využívá s úspěchem i další typické prvky thrillerů a detektivek – studenou a nehostinnou anglickou krajinu, dávná tajemství, naznačování, co by mohlo být a co může to či ono symbolizovat.

Do těchto kulis jsou vsazeny postavy, které jsou uvěřitelné. Jejich jednání či gesta jsou popisována tak věrně, že máme pocit, jako bychom je sledovali ve filmu. Mnohé z postav vám budou sympatické, některé zase alespoň snad vzbudí pochopení, proč dělají to, co dělají. To je myslím důvod, proč po knize sáhnout, zabalit se někam do tepla a vychutnávat si mrazení z četby.

Ideální lék po přesycení severskou literaturou.

25. 09. 2014  |  Recenzoval: Vojtěch Hamerský

Nebojte se, když uvidíte Panenku, žádné voodoo se konat nebude

Thriller, jak má být - přesně to je Panenka. Zprvu se to tak nemusí zdát, ale druhá polovina se nese v duchu velkého odhalování. Pokud máte silnější žaludek a myslíte si, že jste připraveni na nějaký propracovaný thriller, pak je tu Panenka.

Jack Caffery je obyčejný detektiv jako každý jiný. Má svůj styl, svůj svět, smysl pro humor, ale zejména když se do něčeho pustí, nepoleví. Stejně tak tomu je i s případem mrtvé sestry Jacqui Kitsonové, jejíž tělo se ale nikdy nenašlo. Správně by měl Caffery případ opustit a vrhnout se na jiný, ale detektiv trvá na tom, aby dostal ještě nějaký čas. A dostává ho.
Mezitím se na psychiatrické léčebně Beechway pere se svým každodenním životem Joe Le Grande. Personál ústavu totiž odmítá chodit na noční směny. Důvodem je stále se rozrůstající báchorka o jakési Maud, přízraku staré ženy, která své oběti nutí k sebepoškozování. Situace se stává čím dál ožehavější, když je z kliniky propuštěn pacient, jehož minulost je temná jako nejčernější noc.

Tři dějové linie, jedno vyvrcholení
Mo Hayder již v šesté knize o Jacku Cafferym, svérázném detektivovy, který se rád zakousne a nepustí, hezky kombinuje thriller s detektivkou a mnohdy mezi nimi balancuje. Chvíli Panenka připomíná klasickou detektivku a hned zase napínavý thriller. Avšak z velké části je to mix obou těchto žánrů, jenž se čte opravdu krásně.
Snad největším překvapením může být samotná koncepce knihy. Autorka zároveň popisuje tři dějové linie, které ze začátku nemají nic společného. Co se ale zdá jako nespojitelné a vzdáleně spolu nesouvisející, z toho nakonec vzniká propojený trojúhelník, jenž s dalšími a dalšími stránkami nabírá čím dál větších rozměrů. Tři dějové linky se postupně splétají dohromady, člověk je napnutý jako struna a čeká, co se bude dít dál.
Všechny linie v sobě mají spojitost a proto nejenže se všechny tři dočkají zdárného zakončení, ale zároveň se vyřeší takovým způsobem, že jsem měl pocit, jako by došlo k jednomu velkému rozuzlení. Nechápal jsem to jako konec jednotlivých linií tak, jako byly nastaveny na začátku, ale vyluštění jedné celé záhady jako celku.
Panenka je napínavé čtení, které je určeno spíše pro silnější povahy vzhledem k několika detailněji popsaných situacím. Jinak ale kniha potěší všechny příznivce thrillerů a detektivek, kteří chtějí po severské literatuře nějaké zpestření. A Mo Hayder jim ho ráda poskytne.

Sychravý podzim v psychiatrické klinice... Tento příběh vás pohltí od první strany!

31. 08. 2014  |  Recenzoval: Marek Zákopčan

Špecifický žáner literatúry, tzv. morbídny triler, sa môže pochváliť hlavne mrazivou atmosférou, temným prostredím a nepredvídateľnými zvratmi. Britská autorka Mo Hayder je považovaná v tomto smere za priekopníčku, každá jej kniha sa ihneď zaradí medzi očakávané bestsellery. Ťažko povedať, prečo ju slovenskí vydavatelia ignorujú, ale vďaka českému Dominu a možnostiam distribúcie sa k Hayderovej titulom môžeme našťastie ľahko dostať aj my. Jej aktuálna novinka patrí do série v hlavnej úlohe s inšpektorom Cafferym, no dej sa nesústredí iba naňho. Spisovateľka rozohráva viacero partií, ktoré sa vzájomne prelínajú a vyúsťujú do prekvapivého finále. Príbeh odohrávajúci sa počas sychravej jesene v priestoroch psychiatrickej kliniky s ťažkými prípadmi vás pohltí už od prvej strany.

Okrem Jacka Cafferyho je ďalšou ústrednou postavou Joe LeGrande, pracovník ústavu s citlivým prístupom k pacientom a ich potrebám. Podobne ako mnohí jeho kolegovia aj on čoraz viac podlieha predstave, že chodby jeho pracoviska ovláda prízrak dávno mŕtvej sestry Maud. Viacerí pacienti vypovedali, že cítili jej prítomnosť, ťažobu na prsiach či videli tieň záhadnej postavy. Navyše dôjde aj k zvláštnym úmrtiam, nehodám a na stenách izieb i samotných pacientoch sa zjavujú citáty z Biblie. Skutočne za to môže tajomný duch alebo je to všetko len dobre prepracovaný plán akejsi zvrátenej mysle? Joe rozbieha vlastné pátranie, pretože jeho šéfka Melanie sa v obave o miesto bojí zapojiť do vnútorných záležitostí príslušné orgány. Tajiť pred ňou svoje zámery je pre Joea o to ťažšie, že sa medzi nimi rozvinie nečakaný románik. Napokon, keď v ňom po prepustení dlhoročného pacienta rastie podozrenie, že by mohol byť za všetkým práve on, osloví Jacka Caffreyho. Nemôže byť totiž náhoda, že Isaac, ktorý kedysi brutálne zavraždil svojich rodičov, mal v izbe ukryté voodoo bábiky doterajších obetí... Cafferyho pátranie v klinike Beechway je však len jedným dejovým motívom. Tým ďalším je jeho snaha presvedčiť vedúcu pátracej skupiny, aby prestala kryť zločin, kvôli ktorému trpí nešťastná matka. A keďže Jack voči nej prechováva isté city, snaží sa jej pomôcť, aby na ňu nepadol tieň viny..

Panenka je skvelý triler s výborne vykreslenými postavami. Pacienti kliniky sú narušené osobnosti, často s kriminálnou minulosťou, pričom ich činy boli obzvlášť brutálne. Už to samo osebe dáva priestor na budovanie ťaživej atmosféry, ktorá sa nesie celým príbehom. Rozuzlenie sa síce dá vytušiť, no napriek tomu si čitateľ nemôže byť celkom istý, či sa domnieva správne. Mo Hayder vie, ako pracovať s textom a umne podsúva malé nápovedy. Neopomína ani osobný život Jacka Cafferyho a nenápadne naznačuje, čo z neho sa môže vyskytnúť ako námet pre ďalšiu knihu série.

Moje první setkání s touto autorkou - a rozhodně ne poslední.

13. 08. 2014  |  Recenzoval: laurdes

Od patnácti se protloukala světem, jak to jen šlo, a vyzkoušela si takové množství profesí, o kterém se může většině lidí jenom zdát – učila angličtinu, pracovala u filmu, byla členkou ochranky, za barem míchala drinky a hostesčila v jednom tokijském hotelu. Po návratu do rodné Anglie si Mo Hayder vymyslela postavu svérázného detektiva Jacka Cafferyho a začala psát o jeho nebývalých dobrodružstvích. A ejhle, hned s první knihou série, Ptáčníkem, byla velmi úspěšná, a tak se rozhodla ve spisovatelské kariéře pokračovat.

V psychiatrické léčebně Beechway se šíří panika, přízrak zakrslé sestry Maud se plíží po nocích chodbami, pacienti umírají a personál se bojí chodit do práce. Ačkoliv se Joe Le Grande, koordinátor zodpovědný za chod kliniky, snaží hysterii potlačit, nemůže popřít zjevné důkazy a shodující se svědectví několika pacientů. A tak mu nezbývá nic jiného než se obrátit se na policii s žádostí o pomoc. Caffery nemá z nového případu přílišnou radost, neb potřebuje pokračovat ve vyšetřování vraždy Místy Kitsonové, krásné modelky, která se už více než rok pohřešuje, nakonec se však začne vrtat i v případě psychiatrické léčebny a odhalí velmi znepokojivé skutečnosti.

Dvě dějové linky a pět vypravěčů, to je mustr šestého pokračování série s detektivem Cafferym v hlavní roli. Přiznám se, že po úvodní kapitole, kde se slova ujímá Monstrmatka, jedna z pacientek kliniky, která si je jistá, že před přízrakem unikne pouze tak, že si svlíkne svou kůži a detailně popisuje onen bolestivý proces, jsem čekala mnohem morbidnější a horrorovější příběh. Nakonec jsem se dočkala pouze lehce zvrácené Isaaka Handela a jeho děsivých panenek, nicméně zklamaná jsem rozhodně nebyla.

Větší část knihy se odehrává právě ve výše zmíněné psychiatrické léčebně a čtenář má možnost poznat některé vybrané pacienty a pochopit jejich svět. Není to poprvé, kdy se přiznávám, že jsem psychickými poruchami takovým zvláštním způsobem fascinována, takže například veškerá setkání s Monstrmatkou, která si myslí, že porodila všechny ostatní pacienty na klinice a vyjadřuje svoji náladu pomocí barev na oblečení, jsem kvitovala s povděkem.
Mo Hayder do příběhu vložila i trošku romantiky, která ku podivu nebyla vůbec na škodu a parádně dokreslovala postavu Joea i celkové vyústění, které pro mě bylo více než nečekané.

Panenka byla mým prvním setkáním s autorkou a už teď vím, že rozhodně ne posledním. Čtyři sta osmdesát stran příběhu mě překvapilo svou čtivostí i příjemnými společníky a přiznám se, že se moc těším na další Cafferyho případy.

Jak slepí dokážeme být k tomu, co vidět nechceme?

30. 07. 2014  |  Recenzoval: Kristýna Pekárková - Books in Ashes

Pravdu míváme často přímo na očích. Pravdu, kterou nevidíme, ale mnohdy ani nechceme vidět. A když se skrývá za přeludem, který na vlastní oči nikdo nespatřil, je těžké uvěřit. Joe se ale musí nastalé situaci postavit čelem a začít s ní něco dělat, tak jako s celým svým životem. Na psychiatrické klinice se něco děje a není to nic pěkného. Před rozhodující okamžik je postaven i Jack Caffery a Phoebe „Blecha“ Marleyová. Pokud jeden z nich udělá chybu, bude to stát někoho život.

Detektiv inspektor Jack Caffery dlouho přemýšlí nad tím, jak vyřešit pátrání po zmizelé Misty Kitsonové. Jak má postupovat, když on zná pravdu, ale potřebuje k tomu spolupráci někoho, kdo se tváří, že s tím nemá nic společného. I vedení mu šlape na paty a tohle je jeho poslední šance, jak dát věci alespoň trochu do pořádku. Šéf mu dá jasné ultimátum, týden na pátrání po Misty, když se objeví další případ, jakýkoliv, bere si ho Caffery na starosti a bude se mu plně věnovat. Konfrontace s Blechou a tím, že on zná pravdu, téměř celou pravdu se ale nezdařila tak, jak si představoval. A nový případ na sebe nenechává dlouho čekat.


V léčebně s nejvyšší ostrahou Beechway se děje něco divného a hlavní koordinátor péče Joe LeGarde si neví rady. Na noční směny nikdo nechce chodit, všichni jsou najednou záhadně nemocní a Joe bere jednu službu za sebou. Sám z toho začíná pociťovat zvláštní stavy – jako by se i jemu začala zjevovat Maud. Přelud děsivé zdravotní sestry, která své svěřence mučila. I když ví, že je to blbost, cítí se vyčerpaný a začíná hledat odpovědi, protože další smrt na oddělení by mohla Beechway položit. Podporu bohužel nenachází u ředitelky Melanie Arrowové. K jeho velkému překvapení s ní navazuje ale romantický vztah. Přesto se potajmu vydává za Cafferym a prosí ho o prověření jeho podezření.

Román Panenka je přesně takový, jaký od Mo Hayder můžete čekat. Temný, děsivý, zároveň překvapivě upřímný a v některých okamžicích i vtipný. Autorka pracuje se všemi aspekty lidské povahy a chování. Ukazuje, jak i rozumný člověk dokáže manipulovat s důkazy s výsledky, jen aby ochránil někoho, na kom mu záleží. V téhle knize smíchala dohromady stavy absolutního šílenství s racionalitou. A ne vždy je šílený ten, od koho byste to čekali. Opět nechybí zvraty, které posunou děj úplně jinam.

Spisovatelka Mo Hayder je známá tím, že se opravdu neštítí ničeho. Tentokrát bych ale řekla, že se držela hodně zpátky. Sice jsou zde momenty, kdy slabší povahy asi hodně zblednou, ale není to nic oproti její předešlé knize Pečovatel nebo Ptáčník. Tuhle autorku jsem si velice oblíbila a i mě dokáže stále překvapovat tím, jak nahlíží do lidského nitra. Napovrch vytáhne maličkosti, které jsou ale ve výsledku tím nejdůležitějším, co s celým dějem dokonale zamává. V Panence se objevuje téma péče o psychicky narušené jedince, to, jestli mají nárok opustit stěny léčebny a žít svobodně, nebo jak těžké je pozavírat všechny imaginární krabice v hlavě a dovolit někoho, aby se tam znovu naboural. Na druhé straně autorka ukazuje, jak dokáží být lidé slepí k tomu, co vidět nechtějí. A tak jako v Panence, že vidíme to, co vidět chceme, i když to tak není. Protože všechno je tak trochu jinak.

Mo Hayder umí se čtenáři skvěle manipulovat.

26. 07. 2014  |  Recenzoval: MartinaF

Na psychiatrické klinice Beechway se dějí velmi podivné věci - za záhadných okolností zde umírají pacienti. Vyděšení jsou nejen pacienti, ale i zaměstnanci. Není divu, protože se šíří zvěsti o tom, že pacienty vraždí duch zemřelé sestry Maud. Sestry nechtějí sloužit noční, a je nedostatek personálu. Kdoví, co by se při takovém nedostatečném množství kvalifikovaných lidí mohlo stát.

Ve stejné době je propuštěn vyléčený pacient Isaak Handel. Zdá se, že s jeho propuštěním se duch Maud rozšířil i do okolí a všude budí hrůzu. Hlavní koordinátor kliniky Joe LeGrande však na duchy nevěří a když si přečte Isaacův spis, uvědomí si, že nemocnice udělala velkou chybu, že ho propustila. Navzdory nesouhlasu ředitelky kliniky zavolá policii.

Případ dostává na starosti Jack Caffery, který však řeší úplně jinou záležitost - hledá tělo Misty Kitsonové, která zmizela neznámo kam. Případ je stále otevřený, ale Caffery ví, jak ho vyřešit, proto moc z nového případu nadšený není. Po přečtení všech složek ho však případ zaujme a rozhodne se, že ho vyřeší.


O Mo Hayder jsem slyšela jen samou chválu, recenze na její knihy jsou velmi pozitivní a já jsem na ni byla zvědavá. Moje očekávání bylo částečně naplněno. Je fakt, že autorka píše velmi čtivě a zajímavě a dokáže čtenáře upoutat. Trochu mě zklamalo, že označení děsivý thriller vůbec nesouhlasilo.

Děj se pohybuje ve dvou úrovních. První úroveň je případ zmizení Misty Kitsonové, které se Caffery velmi intenzivně věnuje. Druhá úroveň patří případu Beechway a tyto dva případy pozvolna běží vedle sebe, nepřekáží si a čtenář tak sleduje dva naprosto odlišné případy. Jediným spojovatelem je detektiv-inspektor Jack Caffery, který je některým čtenářům znám již z předchozích knih Mo Hayder.

Caffery mi připadal nemluvný, tak trochu samotář. Ale je jako buldok - když se však do něčeho zakousne, tak už nepustí. Stejné je to i s jeho nevyřešeným případem o Misty.

Joe LeGrande je koordinátor a tak trochu hodně mu dělá starosti to, co se v léčebně děje. Joe mi připadal narozdíl od Cafferyho lidštější a i přístupnější než detektiv a za to mi byl sympatičtější.

Kniha je rozdělena do krátkých kapitol, které se četly velmi rychle, co mě zaujalo byly výstižné názvy kapitol, jež byly velmi zajímavé. Všechny postavy jsou velmi dobře popsány a uděláte si tak představu o tom, jak kdo vypadal.

Mo Hayder vás příběhem směřuje přímočaře k cíli a nedovolí vám uhnout z cesty. Na konci zjistíte, že autorka s vámi jenom manipulovala. Rozuzlení příběhu bylo velmi překvapivé a za to knize dávám palec nahoru. Co se mi trochu nelíbilo, byl konec knihy. Přišel mi lehce patetický a moc mi to nesedělo.

Kniha byla poutavě psaná, v žádném případě jsem se u čtení nenudila, především posledních sto stran bylo velmi napínavých a já je přečetla během několika hodin. Škoda, že těchto stran nebylo více. Přesto si na své přijdou příznivci jak Mo Hayder, tak i příznivci thrillerů.

Chrochtám si blahem!

20. 07. 2014  |  Recenzoval: Wolf Draven

Chrochtám si blahem! Tohle byl totiž přesně můj šálek čaje :) Miluju knihy, které se odehrávají ve všelijakých ústavech pro duševně nemocné, protože je to vždy příslib napínavého, tajemstvím obestřeného až hororového příběhu. Nejinak je to mu i v případu nejnovější česky vydané knihy od Mo Hayder s názvem Panenka.

Její děj nás zavádí na oddělení s vysokou ostrahou psychiatrické kliniky Beechway v Bristolu. Jeho koordinátor „Joe“ LeGrande má již několikrát po sobě noční službu, sestry se schválně „hážou marod“, jen aby nemusely trávit na klinice ani minutu, jakmile padne soumrak. Je to kvůli divným věcem, které se tu poslední dobou dějí a znovuoživené legendě o Maud – přízraku zakrslé ženy, zlé vrchní sestry, která kdysi v šedesátých letech devatenáctého století na klinice, která tehdy bývala ještě chudobincem, neskutečně krutě trápila děti.

Ačkoliv je Joe rozumově založený člověk, i on začíná pomalu tomuto bludu podléhat. Ne, že by věřil na duchy, ale nemůže přehlížet fakt, že se na klinice opravdu něco děje, něco velmi děsivého. S každým výpadkem proudu přichází útok „Maud“, která dohání pacienty k sebepoškozování, jenž někdy končí až smrtí. Joe se rozhodne, i přes zákaz ředitelky ústavu (a své nové utajované lásky) Melanie „Ledové královny“ Arrowové, požádat o pomoc policii – jmenovitě detektiva Jacka Cafferyho.

Náš starý známý detektiv inspektor jednotky pro vyšetřování závažných trestných zločinů Jack Caffery má ale právě trochu jiné starosti než se zajímat o nějakého ducha. Ve městě se objevila Jacqui Kitsonová, matka pohřešované celebrity – modelky Misty. Ta odešla před rokem a půl z detoxikační kliniky a od té doby ji nikdo neviděl. Policie dodnes neobjevila žádné stopy, jako by se Misty prostě ze dne na den vypařila.

Tento případ se táhne přes několik knih Mo Hayder s Jackem Cafferym. V předešlém díle (Unesená) jsme se společně s Jackem dozvěděli podrobnosti o jejím zmizení i roli, kterou v tom celém hrála policistka vedoucí potápěčský tým „Blecha“ Marleyová.
Jack nyní Blechu konfrontuje s faktem, že o všem ví a že by rád tento případ uzavřel jednou pro vždy. Blecha ale reaguje jinak, než čekal a tak se Jack rozhodne prozatím si posvítit na podivné záležitosti odehrávající se na klinice. Mají nějakou souvislost s nedávným propuštěním „vyléčeného“ pacienta jménem Isaak Handel, který je pověstný svými ručně vyráběnými a na pohled děsivými panenkami, z nichž vždy nejméně dvě nosí při sobě? Co vlastně znázorňují? A proč není Isaak najednou nikde k nalezení?

Na novou knihu Mo Hayder jsem se nesmírně těšila, protože po přečtení knihy Unesená jsem byla doslova unešená jejím skvělým stylem psaní a mistrovsky vykonstruovaným příběhem, který vás chytne a už nepustí. Panenka je navíc ozvláštněna lehkým mysteriozním až hororovým nádechem, nechybí množství nečekaných zvratů a opravdu šokující konec, který mě velice překvapil.

Měla jsem radost i ze zvovushledání s Jackem Cafferym, kterého jsem si velmi oblíbila. Je oddaným policistou, ale přesto neváhá občas obejít pravidla a řeší vše svým vlastním způsobem. Nejen napínavý příběh, ale i Jack je ten důvod, který mě vždy doslova přišpendlí ke stránkám knihy hned od prvních pár vět.

Ačkoliv je Panenka již šestou knihou s Jackem Cafferym, dá se číst i jako samostatný příběh. Jestli vám do toho ale můžu aspoň trošku kecat, tak doporučuji přečíst si komplet všechny, stojí to rozhodně za to.

Již klasicky je tahle kniha nutností pro všechny fanoušky thrillerů a detektivních příběhů, ale na své si tentokrát jistě přijdou i hororový nadšenci. Pohled na obálku vás jistě navnadí, je na ní (nečekaně) panenka, nebo teda její hlava. A jak už jsem zmiňovala několikrát, panenky nebo jejich části na obalech knih v sobě prostě mají něco zlověstného. Alespoň ve mně vyvolávají takové příjemné mrazení v zádech.

Velice děkuji nakladatelství Domino za poskytnutí této skvělé knihy na recenzi.

Mo Hayder představuje to nejlepší v tomto žánru.

09. 07. 2014  |  Recenzoval: schefik

Jen málo autorů dokáže své čtenáře naprosto šokovat a znechutit jim čtení již během úvodních pár stran. A právě toto je největší doména britské bestsellerové spisovatelky Mo Hayder. Tato sympatická drobná blondýnka má na svém kontě pěknou řádku hrůzyplných knih, za které by se nestyděl ani mistr hororu Stephen King. Mo Hayder se navíc vrací s nejnovějším počinem Panenka, který nastavuje laťku morbidních a hrůzu nahánějícím thrillerů zase o pěkný kus výš.

Mo Hayder se na spisovatelskou dráhu vrhla až když jí táhlo na čtyřicet. O to výraznější ale její vstup na toto pole byl. Její prvotina Ptáčník vyvolala opravdu vášnivé reakce. Nejednomu kritikovi se při čtení udělalo nevolno, přesto její debut vycházel v recenzích více než pochvalně. A právě Ptáčníkem nasměrovala svou kariéru vzhůru, která se opírá o notně morbidní, pro někoho až nechutná témata. Je pravda, že bychom nic takového do této blondýnky na první pohled neřekli, přesto je díky tomu její styl naprosto nezaměnitelný a i díky tomu ji její fanoušci milují.

Psychiatrická klinika Beechway není zrovna místo, kde byste se chtěli ocitnout. Navíc se proslýchá, že přízrak zakrslé sestry Maud po nocích chodí chodbami a navštěvuje pacienty, kterým sedá na hruď. Několik jich již dohnala k sebepoškozování, ale i sebevraždě. Kde je ovšem pravda? Opravdu klinikou obchází přízrak, nebo je pravda daleko méně nadpřirozená?

Koordinátor léčebny Joe Le Grand tak stojí před těžkým rozhodnutí. Podaří se tyto události ututlat aby klinika nijak neutrpěla, nebo nezbude nic jiného než se obrátit na policii, která by mohla s touto záhadou trochu pohnout. Zoufalý Joe tak žádá o pomoc detektiva Jacka Cafferyho, před kterým stojí nelehká úloha, plná děsu a násilí.

Knihy Mo Hayder není vůbec jednoduché zařadit do jednoho žánru. Horor, thriller, nebo detektivka? Tak trochu vše a ještě něco málo navíc. Na všudypřítomnou nechutnost a morbiditu si čtenáři již zvykli. Stejně jako na Jacka Cafferyho, policejního detektiva, který zde obstarává právě tu detektivní a thrillerovou zápletku. A jestli už jste některé knihy této autorky četli a myslíte si, že vás již ničím nepřekvapí, jste na omylu. Mo Hayder opět posouvá laťku děsivého thrilleru o pěkný kus výš.

Autorka opět rozehrává dechberoucí příběh, při kterém vám jednoznačně bude běhat mráz po zádech. Navíc se neomezuje pouze na jednu dějovou linii, ale splétá jich hned několik. Díky tomu udržuje čtenáře neustále na vážkách a v očekávání jak se vše vyvine a zda spolu nějak vše nesouvisí. Protože u této autorky si nemohou být čtenáři jistí vůbec ničím a ani u této knihy tomu není jinak.

Panenka se samozřejmě dá číst naprosto samostatně bez znalosti předchozích dílů. Přesto pokud je již máte načtené, bod pro vás, protože díky tomu si vychutnáte i sotva znatelné detaily, které autorka v příběhu umístila a poznají je pouze ti co mají tuto sérii načtenou. Postavy se navíc postupně vyvíjejí a potkáme i staré známé. Jak už bylo ovšem řečeno na to musíte mít načtené předchozí knihy s tímto detektivem v hlavní roli. Pro vás ostatní...nezoufejte tento hrůzyplný příběh si užijete i tak.

Autorka opět přesvědčila, že patří mezi to nejlepší co můžeme v tomto žánru najít. Kombinace psychiatrické léčebny a velmi podivných úmrtí a zranění evokuje ve čtenářích velmi mrazivý pocit, který dodává této knize na atraktivitě. A přestože má tato kniha skoro pět set stran čte se prakticky sama a nutí čtenáře hltat další a další strany. Sečteno podtrženo Panenka je úžasně strhující thriller plný zvratů a napětí, který by neměl uniknout žádnému vášnivému čtenáři tohoto žánru.

Úžasně strhující thriller plný nečekaných zvratů

02. 07. 2014  |  Recenzoval: BoboKing

Jen těžko bych v těch stovkách přečtených knih hledal titul, který dokázal čtenáře už v úvodní kapitole tak šokovat, či přímo vyděsit svojí morbiditou, jako je román „Panenka“ britské bestsellerové autorky Mo Hayderové (*1962).

„Bolí to víc, než když si uřízla ruku … Přesto neustává a stahuje zip od hrudní kosti ke stydké. Ozývá se vlhký mlaskavý zvuk, jak se její břišní svaly odlepují od kůže… Kůže se jí odděluje od žeber a prsou, stahuje si jí přes ramena.“

Mo Hayderová si už svojí prvotinou „Ptáčník“ (orig. Birdman, 2000), která ji okamžitě vynesla na pomyslný trůn anglických autorů thrillerů, a následně londýnskými Timesi byla vybrána mezi deset nejděsivějších thrillerů všech dob, vysloužila pojmenování „královna morbidních thrillerů“. A že si tuto přezdívku zasluhuje oprávněně, dokazuje i její nový román „Panenka“ (orig. Poppet, 2013), který je šestým příběh se stejným hrdinou už od dob „Ptáčníka“, tedy s detektiv-inspektorem Jackem Cafferym.

Děj nás zavádí na psychiatrickou léčebnu Beechway, které má na starost případy s vysokou ostrahou, jež zde poslalo soudní nařízení. Většina zaměstnanců nejen že neví, proč tu mnozí z nich jsou, ale ani to raději vědět nechce. Na podzim začíná mezi chovanci rozsévat strach a paniku podivná bytost, prý duch bývalé sestřičky jménem Maud, po jejichž údajných nočních útocích zůstávají zmrzačení i podivné sebevraždy. Taky zdejší koordinátor, vrchní ošetřovatel Joe Le Grande, začíná propadat zdejší hysterii. Obzvlášť, když po kontroverzním propuštění problémového pacienta Isaaka Handela jakoby začala Maud rozsévat hrůzu i po okolí. A tak tajně kontaktuje policii.

Prostředí psychiatrické léčebny přímo evokuje k hororové atmosféře, čehož autorka naprosto úžasně využila. Zkombinovala hororové prvky s kriminálním příběh, ve kterém se časem jakoby smazávala hranice mezi duševně nemocnými pacienty a těmi „normálními“, kteří je mají na starosti. Příběh, který z počátku připomíná spíše ponuré anglické gotické romány, ovšem s každou další kapitolou nabírá na tempu a napětí. Postavy, jejichž smysl vám byl z počátku až nejasný, najednou nabývají jasnější kontur a spojitosti s hrůzou, která vládne v Beechway. Především postava Isaaka Handela s jeho děsivými woodoo panenkami, a vůbec děsivou minulostí, vytváří z knihy úžasně strhující thriller plný nečekaných zvratů.

„Mo Hayder nastavila laťku děsivého thrilleru výš než kdokoli jiný. Ta laťka teď ovšem byla překonána. Jí samotnou.“

V překladu Jiřího Kobělky vydalo ostravské nakl. Domino v červnu 2014.

Panenka v sobě skrývá hned několik žánrových prvků.

02. 07. 2014  |  Recenzoval: Lukáš Loužecký

Chcete se bát? Určitě si přečtěte román Panenka od Mo Hayder. Morbidní scény, kvalitní detektivní i milostná zápletka. Ale nenechte se zmást prvním dojmem. Vše může být úplně jinak, než si myslíte.

V psychiatrické léčebně Beechway je stejné prostředí jako v ostatní podobných institucích. Psychicky nemocní pacienti občas vyvádějí a jejich dozor je musí neustále hlídat. Jednoho dne se začne zařízením šířit panická hrůza. Chodbami prochází duch zakrslé ženy Maud, který si pečlivě vybírá své oběti. Začínají se bát nejen pacienti, ale i zaměstnanci léčebny. Raději simulují nemoc, než by museli jít na noční směnu. Maud si vybere určitou oběť, kterou později donutí k sebepoškozování či dokonce sebevraždě.

Koordinátor Joe rovněž začíná pociťovat znepokojení a veliký tlak začíná dopadat i na něj. Nepomůže ani propuštění problémového pacienta Issaca Handela. Přesto musí Joe zachovat chladnou hlavu a s pomocí ředitelky Melanie vést léčebnu. Navíc mu tato spolupráce nabízí nečekané vzrušení a možnosti.

O pomoc požádá policistu Jacka Cafferyho, který z toho nemá příliš velkou radost. Právě se snaží dořešit jeden dlouho se táhnoucí případ a navíc příliš nevěří báchorkám z léčebny. Postupem času zjišťuje, že jisté věci budou potřebovat jeho pozornost.

Mo Hayder již v několika knihách ukázala, že umí napsat děsivý a mrazivý thriller. Vysoko nastavenou laťku potvrzuje i v novém románu Panenka, který vydává nakladatelství Domino. Zvolení prostředí psychiatrické léčebny bylo výborným tahem. Přestože se nejedná o žádnou originalitu, strašidelnost objektu a jeho pacientů přivodí čtenářům noční můry.

Román v sobě skrývá hned několik žánrových prvků. V první řadě nabízí thrillerovou až hororovou atmosféru. Z velké části je i kvalitní detektivkou. Hlavní vyšetřovatel Jack Caffery si počíná velice zkušeně a postupem času odkrývá všechny skryté hrůzy. V neposlední řadě nesmíme zapomenout ani na milostný příběh, který se na stránkách knihy odehraje. Koordinátor Joe se zamilovává do ředitelky Melanie a prožívá s ní vzrušující chvilky. Ale neovlivní tento vztah jejich pracovní sféry?

Nejvíce strašidelným prvkem je jedna z hlavních postav Issac Handel, který zabil své rodiče. Právě kvůli tomu skončil v Beechway. Od útlého dětství se věnuje výrobě strašidelných panenek, které mají ostatním sdělit hrůznou pravdu. Samotný popis těchto panenek přináší čtenářům pocity děsu.

Vedle hlavní zápletky spojené s událostmi okolo psychiatrické léčebny se napříč celým románem vyšetřuje i druhý odlišný zločin. Známá modelka Misty najednou zmizela a nebyla nikdy nalezena. Ani její tělo. Matka Jacqui nevzdává hledání a nemůže se vyrovnat se ztrátou dcery. Případ vyšetřuje Jack Caffery, který ví víc, než dokáže přiznat.

Velice kvalitně napsaný román potvrzuje dřívější úspěchy spisovatelky Mo Hayder. Budete se bát, budete napjatí a konec Vás určitě překvapí. Téměř 500 stran uteče jako voda, protože se nebudete moci odtrhnout od knihy. A samozřejmě se budete bát zhasnout světlo. Co když za rohem číhá Maud?





Ukázka z knihy Panenka