Nakladatelství Domino  ›  Edice  ›  Napětí  ›  Pád

Pád

Autor:
Michael Connelly
Originální název:
The Drop
Překlad:
Jiří Kobělka
Série:
Harry Bosch
Pořadí knihy v dané sérii:
15
Žánr:
Napětí
ISBN:
978-80-7303-752-9
Počet stran:
344
Datum prvního vydání:
08. 10. 2012

99 Kč 

Nakupte ještě za 2000 Kč a získáte DOPRAVU ZDARMA!

Pád

Popis: Pád

Kdyby ještě žil Chandler, psal by jako Connelly. A Phil Marlowe dnešní doby by se jmenoval Harry Bosch.

Harry Bosch se ocitá na sklonku kariéry, a tak chce zbývající tři roky služby maximálně využít. Přání se mu vyplní: jednoho rána přistanou na jeho stole hned dva nové případy.


Prvním z nich je vražda z roku 1989, jejímž pachatelem je podle rozboru DNA devětadvacetiletý násilník. Je ovšem možné, aby spáchal vraždu v pouhých osmi letech? Anebo se v laboratoři dopustili strašlivého omylu? Pokud by platila druhá možnost, zpochybnilo by to všechny případy, v nichž se důkazy rovněž opíraly o analýzu DNA. Současně je Harry povolán k druhému případu: má prošetřit smrt muže, jenž zemřel po pádu z okna. Vyskočil sám, nebo mu někdo pomohl?


Harry záhy zjišťuje, že oba případy jsou propojené a že je spojují zákulisní politické čachry. Nakonec dospěje ke dvěma mrazivým odhalením: v Los Angeles už více než dvacet let nerušeně působí sadistický vrah a tamní policii paralyzuje politické spiknutí s velmi dlouhými kořeny.


Podaří se Harrymu odolat tlakům, které s postupem vyšetřování mocně sílí? Anebo se ukáže, že jako detektiv ze staré školy nedokáže čelit nástrahám moderní doby a že jeho odchod do výslužby přichází právě včas?

 


Dotaz k produktu Pád

Jméno:
Telefon:
E-mail:  povinné pole
Číslo "10" slovy:  povinné pole
Váš dotaz:   povinné pole
 
 

Autor: Michael Connelly

Michael Connelly

Tu otázku dostává Michael Connelly (*1956) často a odpovídá na ni stále stejně: nejvíc ze všech autorů jej ovlivnil... Dá se to uhádnout, není to těžké, ba naopak až logické: Raymond Chandler a především jeho román Loučení s Lennoxem. Když mu veleinvenční novináři nedají pokoj a dotírají dál, dozvíme se, že má rád i Harrisova Červeného draka a Pohřešovaného od Rosse MacDonalda. Z filmů se mu líbí Čínská čtvrť, Bullitův případ a opět Loučení s Lennoxem. Má rád blues a jazz. Ani by nemusel odpovídat. Všechno je to nabíledni. Koneckonců sám říká: „Všechno, co chci, aby o mně lidé věděli, je v mých knihách."

V šestnácti letech se stal svědkem zločinu. To ho nasměrovalo nejprve k četbě literatury toho typu a pak i k psaní na to téma. Už jako středoškolák napsal krimi povídku do školního časopisu. O necelých deset let později psal o reálných zločinech do novin. Dvanáct let nato, v roce 1992, vydal první román. V Černé ozvěně, ověnčené cenou Edgar za nejvydařenější prvotinu, se poprvé objevil jeho stálý hlavní hrdina, melancholický policista Harry Bosch. V jeho případě lze parafrázovat: cokoli o něm chcete vědět, najdete to na obrazech jeho holandského jmenovce. Takové je prostředí, ve kterém detektiv Bosch působí: depresivní, hrůzné, beznadějné. Je takový i on?

Na to odpovídá opět Connelly: „Friedrich Nietzsche napsal, že když člověk nahlédne do temnoty propasti, současně s tím propast nahlédne do něj." Tak nezvratně poznamenalo jazzového labužníka Bosche nemilosrdné, kruté a chladné prostředí, v němž se pohybuje, temná zločinná propast jménem Los Angeles.

Určitě i proto – o řemeslně bravurně zvládnuté stránce policejních procedurálních románů nemluvě – platí dnes detektiv Harry Bosch (a v posledku také advokát Mickey Haller) za jednu z nejkomplexněji pojatých, nejvěrohodnějších a nejzajímavějších postav současného detektivního thrilleru. A jeho duchovní otec za jednoho z nejlepších žijících autorů žánru.

Velmi výstižné zhodnocení napsal Miroslav Petříček v recenzi románu Pád: "Michael Connelly patří k těm autorům, kteří se rozhodli pokračovat v tradici "drsné školy" (ale také filmu noir). Chápou ji jako přesný nástroj popisu společnosti, který je schopen proniknout pod obecné teorie a odhalit samy kořeny sociální patologie, aniž se kvůli tomu musí román nutně tvářit jako vysoká literatura. Protože tou se nečekaně stává mimoděk a spíše na zapřenou."

Sotva bychom nalezli slova, která Connellyho tvorbu vystihují lépe.


Čtenářské recenze

Jak se vám tato kniha líbila? Zajímá to nejen nás, ale také celou řadu dalších čtenářů. Budeme tedy moc rádi, když se s námi podělíte o své názory a dojmy.

Pro odeslání recenze musíte být přihlášení.

Harry Bosch je sympatický bručoun. A výtečný detektiv.

22. 08. 2013  |  Recenzoval: Richard Spitzer - Centrum detektivky

Detektiv Harry Bosch pracuje v oddělení pro otevřené nevyřešené případy. Tato policejní jednotka se zabývá případy starými až padesát let. Jejím úkolem je pokusit se za pomoci současných vědeckých poznatků, jako je například rozbor DNA, objasnit staré případy. Se svým parťákem jménem Chu dostává Harry právě nový úkol. V roce 1989 byla znásilněna a zabita devatenáctiletá Lily Priceová. Na jejím těle byla nalezena krevní skvrna. Ta byla nyní podrobena rozboru DNA, a ten dovedl vyšetřovatele ke jménu Clayton S. Pell. Tento sexuální predátor si již odseděl trest za jiné znásilnění. Pro policii by byl ideálním pachatelem.

Aby to nebylo málo, je Boschovi přidělen další případ — syn radního Irvinga vyskočil ze sedmého patra hotelu. Zdrcený otec si vyžádá pro vyšetřování synovy smrti právě Harryho, a to i navzdory tomu, že mezi nimi v minulosti došlo k několika třenicím. Irving dříve pracoval na vysokém postu u policie, ale byl to právě Bosch, který se také zapříčinil o to, aby Irving od policie odešel. Harrymu vrtá hlavou, proč si radní vyžádal právě jeho.

Případ z roku 1989 musí tedy počkat. Přesto se mu Harry ve volných chvílích věnuje. Rychle se vyvrací původní domněnka, že laboratoř spletla genetické vzorky. Zůstává tedy otázkou, jak se dostala krev osmiletého dítěte na tělo zavražděné Lily.
Ani vyšetřování zdánlivé sebevraždy neprobíhá nijak snadno. Harrymu je jasné, že musí naprosto přesně vyšetřit, zdali si radního syn — známý lobbista — vzal život sám, či zda mu někdo z okna pomohl. Jak se ukazuje, zemřelý nebyl zrovna vzor všech ctností.

Michael Connely přivedl na svět detektiva Harryho Bosche už v roce 1992. Od té doby se tento kriminalista stal hrdinou stejnojmenné série, která čítá už téměř dvacet titulů (Pád je již osmnáctým).
Connelly bývá přirovnáván k Raymondu Chandlerovi, inspiraci jeho dílem ostatně ani netají. Harryho Bosche zase leckdo přirovnává k Philu Marlowovi moderní doby. Jelikož jsem nečetl ostatní knihy, nemohu zcela posoudit, podle mého názoru se nicméně Bosch více podobá třeba Franku Quinnovi ze stejnojmenné série Johna Lutze nebo Jacku Cafferymu z románů Mo Hayder. Marlowovy sarkastické průpovídky přeci jen Bosch nemá.

V každém případě je to sympaticky „bručounský“ detektiv, který nemá rád spoustu moderních technologií. Ač se smířil s mobilem či počítačem, i nadále odmítá například elektronické archivování spisů a dává přednost starým dobrým šanonům, v soukromí zase produkci starých a leckdy dávno zapomenutých muzikantů. Žije jen se svou patnáctiletou dcerou Maddie, která je velmi bystrá a jednou by chtěla otce v jeho povolání následovat. Právě vzájemné dialogy Harryho a Maddie patří k příjemnému osvěžení tohoto románu.

Linie vyšetřování syna radního se odvíjí velmi pozvolna, dalo by se říci v poklidném tempu. Nedočkáme se nějakého výrazného překvapení či prudkých dějových zvratů. Kdo však má rád popis reálných vyšetřovacích postupů, bude patrně spokojen. I když se děj točí kolem propojení policejní práce a politiky (v knize pojmenované „policajtiky“ — opravdu nejde o chybu), především pak kolem korupce, nemusíme se bát popisů složité kauzy. Connelly se neponořuje zbytečně do velké hloubky a vše srozumitelně vysvětluje.

Druhá linie příběhu, hledání pachatele vraždy Lily Priceové, je zprvu trochu upozaděna, pak se k ní ale autor pravidelně vrací. Paralelní příběh nabírá na pochmurnosti a graduje v závěru knihy, v podstatě na několika posledních stránkách, kdy ovšem najednou vypadá, jako by byl vytržen z knihy zcela jiného ražení. Když se však podíváte na autorovu biografii, především na to, jaké má rád romány, nejspíš pochopíte.


Obě dějové roviny ještě doplňuje zápletka ohledně Harryho počáteční snahy o prodloužení lhůty odchodu do důchodu. V průběhu děje se jeho názory na to, zdali setrvat, či naopak policejní službu opustit, několikrát mění. Je to především díky úvahám o smyslu celého policejního a soudního systému, o věčném politikaření a házení klacků pod nohy, proti čemuž stojí samotná podstata práce vyšetřovatelů, kterou shrne jedna z postav v knize a která může znít ve smyslu, že je policejní práce díky objasňování těch největších hrůz vznešená, a proto ji policisté dělají.

A i když nemohu říci, že bych knihu nemohl před spaním odložit, rád jsem se do ní pokaždé začetl a doufám, že si to Harry s tím důchodem ještě nějaký čas rozmyslí.

Recenze z Klubu knihomolů

13. 03. 2013

Způsob vyšetřování zločinů se stále zdokonaluje. To, co před dvaceti lety muselo zůstat nevyjasněným případem pro nedostatek důkazů, dnešní technologie a postupy mohou pomoci rozšifrovat.

Zejména objev postupů analýzy DNA znamená veliký posun v objasňování kriminální činnosti. A z tohoto těží hlavní hrdinové knihy s názvem Pád amerického autora Michaela Connellyho (*1956). Jsou jimi detektivové z oddělení otevřených nevyřešených případů v Los Angeles (LADP) Harry Bosch a David Chu. Biologické stopy odebrané na místě činu čekají i desítky let na nové rozbory, které by pomohly posunout vývoj vyšetřování kupředu a odhalit pachatele dávných hrůz. Na některé nestačí ani rozbor DNA a musí odpočívat dál.

Jednoho dne se však usměje na čekatele štěstí – krev nalezená na mrtvé dívce v roce 1989 vydala své svědectví. DNA patří muži, který má již několik záznamů pro sexuální delikty. Potíž je, že v době spáchání vraždy mu bylo osm let a činu by nebyl schopen. Jde o podvržený důkaz, nebo mladík Clayton Pell na místě činu skutečně byl a zná pachatele? To je právě prvořadým úkolem dvojice detektivů.

Jenže ještě týž den je Harry Bosch zaúkolován vyřešením další záhady – ze sedmého patra prestižního hollywoodského hotelu spadl nahý muž, právník, syn radního Irvina Irvinga, který jde policii po krku. Šlo o vraždu, nešťastnou náhodu či sebevraždu? Kdo mohl mít důvod ho zabít, nebo jaký by měl motiv pro dobrovolný odchod ze světa? Harrymu se do toho nechce, cítí propletení politiky a policie, jak sám říká „smrdí to policajtikou", přesto se rozhodne napřít všechen svůj důvtip, aby spravedlnost vyšla najevo, padni komu padni.

A tak Harry Bosch, muž, kterému zbývá posledních pár let do odchodu na odpočinek, má plné ruce práce s vyšetřováním, výchovou patnáctileté dcery, nově probuzenými city, zažívá zradu nejbližšího parťáka, politické tlaky i radost z vítězství. Znovu hledá smysl své práce a podléhá zklamání, že přes všechnu svoji snahu řešit případy nezávisle, naletěl tajemným intrikám.

Román Pád je opravdu originální jak svými zápletkami, tak způsobem, jakým Michael Connelly odhaluje každodenní práci policie. Souvislosti mezi tím, co kdysi bylo trendem a dnes upadlo v zapomenutí, důležitost toho, aby vyšetřovatel měl dostatek zkušeností i intuice. A řeší i odvěkou hádanku, kde se v člověku bere zlo. Zda je to záležitost genové výbavy či zásluha vlivu prostředí, v němž dotyčný vyrůstá. Na jednom se podepíše trauma z dětství, jiný sejde na scestí, přestože mu nic nechybělo. Rodiče pak stojí před otázkou, kde udělali při výchově chybu. A co prožívají pozůstalí po obětech? Jsou schopni zapomenout na tragédii, která je potkala, anebo žijí s neustále otevřenou bolestí? Pomůže jim potrestání pachatele najít dlouho hledaný klid?

Michael Connelly nenapsal jen obyčejnou, tuctovou detektivku, ale filosofické zamyšlení, které je přístupné široké veřejnosti. I proto má šanci stát se i vámi preferovaným autorem a není divu, že jeho knihy sbírají ocenění pro nelepší detektivky po celém světě.

Dvaadvacet let stará stopa

13. 03. 2013  |  Recenzoval: Alena Badinová - Knihomol

Způsob vyšetřování zločinů se stále zdokonaluje. To, co před dvaceti lety muselo zůstat nevyjasněným případem pro nedostatek důkazů, dnešní technologie a postupy mohou pomoci rozšifrovat.

Zejména objev postupů analýzy DNA znamená veliký posun v objasňování kriminální činnosti. A z tohoto těží hlavní hrdinové knihy s názvem Pád amerického autora Michaela Connellyho (*1956). Jsou jimi detektivové z oddělení otevřených nevyřešených případů v Los Angeles (LADP) Harry Bosch a David Chu. Biologické stopy odebrané na místě činu čekají i desítky let na nové rozbory, které by pomohly posunout vývoj vyšetřování kupředu a odhalit pachatele dávných hrůz. Na některé nestačí ani rozbor DNA a musí odpočívat dál.

Jednoho dne se však usměje na čekatele štěstí – krev nalezená na mrtvé dívce v roce 1989 vydala své svědectví. DNA patří muži, který má již několik záznamů pro sexuální delikty. Potíž je, že v době spáchání vraždy mu bylo osm let a činu by nebyl schopen. Jde o podvržený důkaz, nebo mladík Clayton Pell na místě činu skutečně byl a zná pachatele? To je právě prvořadým úkolem dvojice detektivů.

Jenže ještě týž den je Harry Bosch zaúkolován vyřešením další záhady – ze sedmého patra prestižního hollywoodského hotelu spadl nahý muž, právník, syn radního Irvina Irvinga, který jde policii po krku. Šlo o vraždu, nešťastnou náhodu či sebevraždu? Kdo mohl mít důvod ho zabít, nebo jaký by měl motiv pro dobrovolný odchod ze světa? Harrymu se do toho nechce, cítí propletení politiky a policie, jak sám říká „smrdí to policajtikou", přesto se rozhodne napřít všechen svůj důvtip, aby spravedlnost vyšla najevo, padni komu padni.

A tak Harry Bosch, muž, kterému zbývá posledních pár let do odchodu na odpočinek, má plné ruce práce s vyšetřováním, výchovou patnáctileté dcery, nově probuzenými city, zažívá zradu nejbližšího parťáka, politické tlaky i radost z vítězství. Znovu hledá smysl své práce a podléhá zklamání, že přes všechnu svoji snahu řešit případy nezávisle, naletěl tajemným intrikám.

Román Pád je opravdu originální jak svými zápletkami, tak způsobem, jakým Michael Connelly odhaluje každodenní práci policie. Souvislosti mezi tím, co kdysi bylo trendem a dnes upadlo v zapomenutí, důležitost toho, aby vyšetřovatel měl dostatek zkušeností i intuice. A řeší i odvěkou hádanku, kde se v člověku bere zlo. Zda je to záležitost genové výbavy či zásluha vlivu prostředí, v němž dotyčný vyrůstá. Na jednom se podepíše trauma z dětství, jiný sejde na scestí, přestože mu nic nechybělo. Rodiče pak stojí před otázkou, kde udělali při výchově chybu. A co prožívají pozůstalí po obětech? Jsou schopni zapomenout na tragédii, která je potkala, anebo žijí s neustále otevřenou bolestí? Pomůže jim potrestání pachatele najít dlouho hledaný klid?

Michael Connelly nenapsal jen obyčejnou, tuctovou detektivku, ale filosofické zamyšlení, které je přístupné široké veřejnosti. I proto má šanci stát se i vámi preferovaným autorem a není divu, že jeho knihy sbírají ocenění pro nejlepší detektivky po celém světě.

iLiteratura - recenze Romana Lipčíka

07. 03. 2013

Michael Connelly má na novějších fotkách, než je ta, která zdobí přebal jeho čerstvé knihy v češtině, o dost šedivější vlasy a bradku už má také víc bílou než nazrzlou. Máme ho v hledáčku už dvacet let. Nemládne. První knihu napsal v šestatřiceti. Jeho hrdinovi, detektivovi losangeleské policie Harrymu Boschovi, kterého protáhl od té doby sedmnácti romány v hlavní roli a několika dalšími, kde se jen mihl, bylo tehdy ještě o šest let víc. Connelly je realista, takže své hrdiny udržuje víceméně v reálných časoprostorových koordinátách, ne jako jeho ještě zcela nedávní předchůdci zalidňující literární série nestárnoucími postavami, kterým bylo stále -cet, když jejich duchovní otcové umírali na sešlost věkem. Snadným výpočtem se tak dopracujeme k tomu, že Boschovi je dnes dvaašedesát. Ministr Drábek by ho sice ještě nechal dřít, ale lidumilný americký penzijní systém ho volá do důchodu.

Nechce se mu. Ještě víc než penze se však bojí úpadku svých profesionálních dovedností, tedy prvního pádu. U druhého pádu si vymohl jakýs takýs odklad odchodu na odpočinek: DROP je zkratka složitého názvu sociálního programu pro americké policisty, čehosi jako přípravky na důchod. Ta mu dala poslední tři roky ve službě. A jeden z prvních dnů, kdy si začal stříhat metr, mu přinesl na stůl zajímavý případ – a třetí pád. Z balkonu v sedmém patře vypadl, skočil nebo byl shozen syn prominentního městského radního, shodou okolností muže, který má letitou pifku na celý policejní sbor L. A., a Bosch je přesvědčen, že jej k takovému postoji vede nečisté, zkorumpované svědomí. Leč důkazy scházejí.

Souběžně s tímto čerstvým případem řeší už nějakou chvíli jeden dávný, znovu otevřený případ vraždy, z níž stopy DNA před více než dvaceti lety usvědčily někoho, kdo zřejmě nebyl vinen, jak napovídají stopy nové.

Rozbíhá se typická connellyovská (skutečně connellyovská, nikoli třeba mcbainovská) procedurální autorská metoda. Connelly je pomalejší, v dobrém slova smyslu rozvláčnější, detailnější, a s tím i ne tak živý a ne tak ostře a sarkasticky pronikavý jako žánrový otec zakladatel. Jeho popisy vyšetřovacích metod jsou však důkladnější a plastičtější, mikrosvět, do něhož nás vtahuje, je propracovanější a on nás neopomine seznámit s každičkou, i třeba podružnější podrobností. Ubírá to na akčnosti, ale na tu Connelly nehraje. Rozbaluje ji většinou až ve finále a jinak nám výměnou dává gruntovní solidnost.

A samozřejmě napětí. To vyvěrá prakticky z klasických detektivních prvků, jen moderněji demonstrovaných a pojímaných: ze stop, důkazů, výslechů a také přemýšlení. Kdysi se tomu říkalo dedukce. V tom je Connelly v žánru výjimečný a rovněž v tom, že tu a tam postupným překvapivým sbližováním spojuje dva zprvu zcela nesourodé případy – není to v této knize poprvé, i když touto metodou v zásadě šetří, asi už jen proto, že je o dost náročnější než lineárně rozvíjená kauza.

V Pádu se skutečně působivě prolne roky stará vražda mladého děvčete s pádem mladého muže z hotelového balkonu, tedy letitý sexuální delikt ukazující na dílo protřelého devianta, a případ korupce a dalších, nečekanějších kostlivců ve skříních politických a správních špiček města. Je to možná trochu tendenční, ale v dané kombinaci poměrně neotřelé a hlavně bezešvé, přesvědčivé a reálné.

Za zmínku stojí i linka Boschova soukromí. Je to sice módní trend, bez nějž se dnes neobejde ani ten nejkonzervativnější thrillerista, ovšem z Connellyho knih nijak nepatřičně netrčí a neirituje, což se o všech konkurentech říct nedá. Poměrně čerstvý vdovec (z tři roky starých 9 draků) se stará o dceru, která už povyrostla, chodí na střední školu a tatínek, v mateřské úloze nejistý, se o ni úzkostlivě strachuje. Křísne jiskra možného nového partnerského vztahu, ale oheň se v Pádu ještě nerozhoří. Na každý pád se však tři roky před Boschovým odchodem do výslužby dozvídáme potěšitelnou zprávu: boschovské kronice jen tak konec nebude. Pubertální dcerka Maddie si usmyslela, že se dá k policii. Za tři roky jí bude devatenáct a Connellymu devětapadesát, tedy budou jeden i druhý na svou profesi v nejlepších letech. Mladých policajtek je sice v americkém žánru jako naseto, ale v Connellyho případě, jak se setrvale knihu od knihy vylepšuje, lze chovat naději, že se jeden i druhý zhostí své role potěšitelně.

Recenze Miroslava Petříčka v Hospodářských novinách

30. 01. 2013

 

Detektivní román se stepním vlkem Boschem jde ve šlépějích Marlowa

Hrdina detektivního románu Pád jménem Harry Bosch působí jako zdánlivě dokonalé převtělení Philipa Marlowa. Přesto jde o postavu ryze současnou. Stejně současnou jako zlo, proti kterému se pokouší bojovat.

O Michaelu Connellym se mluví jako o Chandlerovi 21. století. Jeho detektivní romány se sice drží v mezích žánru, vytčených klasickými vzory, zároveň ale dokazují, že detektivní forma se stále rozvíjí a větví, žije s dobou a je schopna o ní rafinovaně vypovídat.

Právě takovým důkazem je i Connellyho zatím poslední do češtiny přeložený román Pád.

Zápletka je prostá: detektiv Harry Bosch, člen oddělení losangeleské policie vyšetřujícího neuzavřené případy, se snaží přijít na kloub záhadnému zmatku. Podle analýzy DNA by měl být pachatelem staré nevyřešené vraždy násilník, jemuž tehdy bylo osm let. Stal se nějaký omyl v laboratoři, anebo byly stopy zfalšovány? A současně je Bosch z nejvyšších míst pověřen vyšetřováním sebevraždy či vraždy syna městského radního.

Ukáže se, že oba případy spolu souvisejí a odkazují k machinacím, na nichž se společně podílí radnice i policie. Harry Bosch případ rozplete. Ovšem zdá se, že se stal obětí složité hry, v níž byl pouhou figurkou. Odměněn je tím, že nemusí odejít na penzi a může další čtyři roky pracovat v instituci, jež má "pomáhat a chránit", ač už dávno není jasné, komu vlastně pomáhá a koho chrání.

Stejně jako v Chandlerových románech ani v Connellyho Pádu nejde o luštění rébusu brilantním intelektem, nýbrž o individuální revoltu detektiva proti společnosti rozežírané zlem. Zločiny na ulicích Los Angeles a v blízkém okolí jsou jen prodloužením korupce, panující na radnici a ještě výš. Ve srovnání s počátky tohoto typu detektivního románu je u Connellyho zločin těsně spojen s politikou - mafii vystřídaly drogové kartely, nahrazující leckdy samosprávu.

Connellyho detektiv už nemůže být soukromé očko, a tak je tedy příslušníkem policie. Ale jinak Harry (celým jménem Hieronymus) Bosch působí jako zdánlivě dokonalé převtělení Philipa Marlowa. Je outsider, obtížně se podřizuje, poslouchá jazz a pozoruje kojoty. Bojoval ve Vietnamu, jeho nevlastní bratr se jmenuje Mickey Haller, a protože Harryho matka byla prostitutka, kterou zavraždili, trávil dětství v různých sirotčincích. Kdyby měl Bosch příjmení po svém skutečném otci, jeho jméno by znělo Harry Haller, tedy stejně jako jméno hlavní postavy Hesseho románu Stepní vlk, symbolu osamělosti a nezařaditelnosti.

Zcela chandlerovská je i Boschova melancholie, která - stejně jako u Marlowa - nesouvisí jen s fyzickým stárnutím, nýbrž je projevem hluboké únavy ze zkaženého světa. Přesto jde o postavu ryze současnou. Stejně současnou jako to, proti čemu se pokouší bojovat. Zlo má u Connellyho nejednoznačnou "korporátní" povahu. Je spjaté s mocí do té míry, že se už dávno vplížilo do institucí, o které se opírá celý stát.

Bosch by se asi smířil s tím, že absolutní spravedlnost neexistuje, avšak "stepního vlka" z něj učinilo poznání, že ve světě, ve kterém žije, lze dosáhnout pouze dílčích vítězství, za něž se platí morálními dilematy. V takovém světě může i pocit osobní integrity být nebezpečný sebeklam. Lokální náprava křivd nemůže ze světa odstranit utrpení ani přinést uspokojení tomu, kdo se o ni snaží.

Michael Connelly patří k těm autorům, kteří se rozhodli pokračovat v tradici "drsné školy" (ale také filmu noir). Chápou ji jako přesný nástroj popisu společnosti, který je schopen proniknout pod obecné teorie a odhalit samy kořeny sociální patologie, aniž se kvůli tomu musí román nutně tvářit jako vysoká literatura. Protože tou se nečekaně stává mimoděk a spíše na zapřenou.

 


Ukázka z knihy Pád