Nakladatelství Domino  ›  Edice  ›  Napětí  ›  Ostrý řez

Ostrý řez

Autor:
Jeffery Deaver
Originální název:
The Cutting Edge
Překlad:
Jiří Kobělka
Série:
Lincoln Rhyme
Pořadí knihy v dané sérii:
14
Žánr:
Napětí
ISBN:
978-80-7498-298-9
Počet stran:
520
Datum prvního vydání:
25. 10. 2018

Kliknutím zvolte variantu


Popis: Ostrý řez

Lincoln Rhyme a Amélie Sachsová se vracejí z Itálie právě ve chvíli, kdy v New Yorku začne řádit vrah s velmi neobvyklým modem operandi. Pronásleduje čerstvě zasnoubené páry a zabíjí je ve chvíli, kdy se v klenotnictví chystají koupit snubní prsteny. Ze symbolu budoucnosti se ve vrahově podání stává symbol zmaru a smrti.

New York zachvátí panika a Rhyme se Sachsovou musí začít okamžitě konat. Můžou se spolehnout na podporu newyorské policie i na vlastní kriminalistické zkušenosti, ale zanedlouho zjišťují, že tentokrát to možná nebude stačit. Tento pachatel má v plánu víc, mnohem víc, než je na první pohled patrné.

Pokaždé, když se Rhymovi se Sachsovou podaří odkrýt nějakou stopu, jako by se vrah na oplátku přiblížil k nim. A pak upoutá jeho pozornost prsten, který Lincoln dal Amélii. Na tom šperku je cosi obzvlášť přitažlivého... Mohl by dvojici legendárních vyšetřovatelů stát symbol jejich společné budoucnosti život?


Dotaz k produktu Ostrý řez

Jméno:
Telefon:
E-mail:  povinné pole
Číslo "10" slovy:  povinné pole
Váš dotaz:   povinné pole
 
 

Autor: Jeffery Deaver

Jeffery Deaver

Zatímco drtivá většina dospívajících Američanů se rok co rok těšila na letní prázdniny, že si potrápí tělo všemožnými sporty, Jeffery Deaver (*1950) se na ně těšil z jiného důvodu: že zase přečte, co mu přijde pod ruku. I to ho ale uspokojovalo jen chvíli. V jedenácti letech napsal první román, byť jen o dvou kapitolách. Na střední škole redigoval časopis a k němu vydával i svůj vlastní, literární. Žádný div, že zamířil k novinařině. Ale ani univerzitní diplom nestačil na post soudního zpravodaje prestižních listů Wall Street Journal či New York Times, po nichž pošilhával, a tak vystudoval ještě práva a věnoval se firemní právničině na Wall Street. Za dlouhých cest vlakem do práce a zpět zase psal, tentokrát vlastní verze svých oblíbených thrillerů.

Mezi jeho prvními vydanými kriminálními romány (Voodoo a Always A Thief jsou dnes vzácné sběratelské kousky, které se dalších vydání nedočkaly) a dneškem uplynulo rovných pětadvacet let. Za ono čtvrtstoletí Deaver pomalu, ale jistě stoupal rytmickým krokem jednoho románu ročně na žánrovou špici. Vstup na pomyslný Olymp mu velkou měrou zajistila originální postava kvadruplegického detektiva Lincolna Rhymea. „Zamýšlel jsem vytvořit holmesovskou postavu, která používá spíš mozek než tělo," říká autor o detektivovi, který zatím vystoupil v hlavní roli čtrnácti jeho románů. „Řeší zločiny tím, že o nich raději přemýšlí, než aby jako jiní střílel, běhal a po barech úskoky tahal z lidí svědectví."

Hrnuly se ceny, přicházely nabídky z Hollywoodu, stoupaly honoráře, rostla autorova prestiž. Bezmála třicítka vydaných titulů se rozletěla ve více než dvacetimilionovém nákladu po celém světě. Ozvali se i správci pozůstalosti Iana Fleminga s nabídkou, aby Deaver napsal novou bondovku.

Pro spisovatele jsou ale tohle všechno až druhotná měřítka úspěchu: „K psaní mě inspiruje čtenář. Jemu chci dávat všechno, co ho baví a co mu přináší vzrušení. V téhle branži je naprosto nezbytné, aby autor znal svého čtenáře a měl ho při psaní neustále na mysli."

ROZHOVOR S JEFFERYM DEAVEREM

Chtěl jste odjakživa být spisovatelem?

Ano. Svou první knihu jsem napsal v jedenácti letech.

Jakým způsobem hledáte a nacházíte nové nápady?

Na to se mě lidé ptají docela často. Abych mohl na tuto odtázku odpovědět, musím vysvětlit, v čem jako autor thrillerů spatřuji svůj hlavní úkol: musím čtenáři nabídnout co nejnapínavější příběh, jaký dokážu vymyslet. Inspiraci tedy nehledám v novinách nebo časopisech. Právě naopak. Většinu času, kdy se začínají rýsovat kontury příští knihy, sedím v temné místnosti a načrtávám si v hlavě linii příběhu, která dostojí tomu, co čtenáři od Deavera očekávají: silné postavy (nikoli však dokonalé), vyšinuté padouchy, kteří se neštítí ani nejhorších zločinů, krátký časový rámec (obvykle osm až osmačtyřicet hodin), spoustu dějových zvratů a scén, při nichž prudce graduje napětí.

Jste popisován jako autor "psychologických thrillerů". Považujete toto označení za správné? Odpovídá skutečnosti v tom smyslu, že se ve svých knihách do hloubky věnuji psychologii zločinu i jeho odhalování: nabízím nahlédnutí do mysli zločince i jeho lovce. Velkou pozornost věnuji také psychologickému propracování postav. Jinými slovy: hrdinové mých knih nejsou karikaturami a čtenář může mým prostřednictvím vstoupit do jejich mysli. Ale určitě bychom měli zmínit také to, že zejména v sérii Lincoln Rhyme poskytuji velký prostor forenzní kriminalistice, která má s psychologickým profilováním jen velmi málo společného.

Píšete snadno? Přepisujete hodně?

Neřekl bych, že píšu snadno, ale užívám si to. A přepisuju opravdu hodně. Nakladateli umožním nahlédnout do rukopisu obvykle až po dvacáté či třicáté revizi textu – a to skutečně nehovořím o drobných úpravách.

Kde rád píšete?

Dokážu psát kdekoli – v letadle, v hotelovém pokoji, kdekoli doma. (V pracovně mám občas takový nepořádek, že se musím přesunout do kuchyně. Jakmile zaneřádím poznámkami i kuchyň, dostává se na řadu koupelna. Přál bych si mít větší dům.) Vyhovuje mi psát v tichu, jen občas si tlumeně pouštím jazz nebo vážnou hudbu. A především potřebuju přítmí – zhasnu světla, zatáhnu rolety, zavřu oči a promítám si scénu, kterou se chystám psát. Ano, umím psát poslepu všemi deseti. Má to jen jedno negativum – někdy nasadím prsty na klávesnici špatně a pak na monitoru nacházím text, který ze všeho nejvíce připomíná kryptogram.

Dostihne vás někdy tvůrčí blok?

Často říkám, že tvůrčí blok neexistuje; správnější je nazvat tento problém ideovým blokem. Pokud člověk ovládá řemeslo, jazyk a základní techniky psaní, je schopen psát – pokud ovšem ví, co chce sdělit. Nechci však tuto autorskou strast zlehčovat, protože přijít na to, co vlastně chcete říct, je po čertech těžký úkol. Kdykoli při tvorbě zamrznu, ať už je to při psaní krátké pasáže nebo při vytváření celkové linie knihy, obvykle je to tím, že se snažím do textu vměstnat nápad, pro nějž tam není místo. A právě tehdy se sám sebe ptám: co tím chci říct? Pokud na tuto otázku nenaleznu odpověď nebo pokud mě ta odpověď neuspokojí, pak musím od onoho nápadu upustit a vydat se jiným směrem.

Proč je podle vás forenzní analýza v současných thrillerech a detektivkách tak populární?

To není nový jev, jeho kořeny sahají k Sherlocku Holmesovi. Současný nárůst zájmu nepochybně souvisí s rostoucím využitím moderních technologií v policejním vyšetřování. Pachatel může zmást nejlepší psychology nebo detektor lži, ale ze shody DNA se nevyvleče.

Kolik času věnujete rešerším? A jak při nich postupujete?

Rešerše a vypracování základní dějové linky mi zaberou přibližně osm měsíců. Většinu informací čerpám z knih a z internetu. Pochopitelně se také scházím s odborníky na daná témata, musím si ovšem dávat pozor, abych neměl informací příliš. Na hlubokém vhledu do problematiky není samozřejmě nic špatného, ale problém nastává, když získanými informacemi zahltíte knihu. Technické detaily jsou tady od toho, aby obohatily děj. Pokud tomu tak není, musí pryč.

Forenzní detaily bývají leckdy děsivé. Jak určujete hranici, kterou nesmíte překročit, abyste čtenáře neodradil?

To je těžká otázka. Ano, píšu krimipříběhy, takže musím popisovat násilí a jeho následky. Čtenáři (a lidé obecně) jsou fascinováni určitou mírou morbidity. Setkal jsem se ale se čtenáři, kteří mi řekli, že mě kvůli drastickým scénám - řekněme ve Sběrateli kostí – přestali číst, zatímco jiní mi říkají "ta scéna s krysami byla vážně skvělá" (jedna z nejdrsnějších, jaké jsem kdy napsal). Osobně si myslím, že méně je někdy více a že pokud čtenář mou knihu odloží, protože ji dál číst nedokáže, pak jsem vůči němu nedostál svému autorskému závazku.

Jak vybíráte místa, kde se bude odehrávat děj?

Pravidlo číslo jedna: piš o prostředí, které dobře znáš. Pokud zasadím děj mimo New York, kde jsem dvacet let žil, nebo mimo místo, kde žiju teď, vypravím se tam a strávím tam pár týdnů. Umožní mí to vnést do knihy barvy a náladu místa, ale i v tomto ohledu je méně více. Příliš mnoho místních popisů odtrhává čtenářovu pozornost od samotného děje.

Býval jste folkový zpěvák. Co vás k tomu přivedlo?

Ach, hudba je můj živel! Umí být svůdná, pohltí mě, zaplaví emocemi, je nekonečně proměnlivá... Zpíval jsem tenkrát vlastní písničky. Nedisponuju obzvlášť velkým hudebním talentem, ale hudební tvorba má pro mě nepopsatelné kouzlo. Spojit obsah i formu do jednoho kompaktního celku... to pro mě bývala velmi příjemná výzva. Hrál jsem v hudebních klubech okolo San Francisco Bay a v Chicagu, taky jsem tam učil. Ale už je to pryč a koncertování se dávno nevěnuju. 

Líbí se vám filmové zpracování Sběratele kostí? Podílel jste se na vzniku toho filmu?

Myslím, že ten film je dobrý. Pár věcí bych asi udělal jinak, ale já se vyznám v psaní knih, ne v natáčení filmů. Filmová režie je neskutečně náročná profese a já bych to nedělal za žádné peníze. Nechal jsem filmaře, aby si dělali svoje, a já jsem si dělal taky svoje. To považuju za dobré uspořádání věcí. Takže abych přímo odpověděl i na vaši druhou otázku – ne na vzniku filmu jsem se nepodílel.

Jak relaxujete?

Vařím a pak své kulinářské výtvory předkládám přátelům. Rád zkouším i velmi neobvyklé kuchyně, například středověkou nebo starořímskou. Když máte osamělou práci, musíte si to ve volném čase vynahradit.


Čtenářské recenze

Jak se vám tato kniha líbila? Zajímá to nejen nás, ale také celou řadu dalších čtenářů. Budeme tedy moc rádi, když se s námi podělíte o své názory a dojmy.

Pro odeslání recenze musíte být přihlášení.

Deaver s přehledem strčí do kapsy všechny rádoby bestsellery

17. 11. 2018  |  Recenzoval: schefik

Nejslavnější knižní kvadruplegik je zpět. Tato věta bude pravděpodobně většině fanoušků Jeffery Deavera zcela stačit na to, aby zbystřili a co nejrychleji se vydali do knihkupectví. Pro vás ostatní – nakladatelství Domino vydává již čtrnáctý případ Lincolna Rhymea a Amélie Sachsové tentokrát s podtitulem Ostrý řež. Sotva se Lincoln a Amélie vrátili z Itálie již na ně čeká další případ. V New Yorku tentokrát řádí brutální vrah, jenž pronásleduje čerstvě zasnoubené páry.

Jeffery Deaver, patří již dlouhá léta k tomu nejlepšímu co americká detektivní škola nabízí. Za svou oblibu vděčí především svým originálním hrdinům a v neposlední řadě také faktu, že se neustále snaží přijít s něčím novým. Krásným důkazem je například jeho román Říjnový seznam, který napsal od konce k začátku. Ovšem ani jeho nejoblíbenější série nezůstávají nikterak pozadu. Ostatně, Rhyme se Sachsovou jsou zde s námi již od roku 1997 (česky 1999), kdy světlo světa spatřil Sběratel kostí. A ani přes tuto dlouhou dobu neztratili tito hrdinové nic ze své atraktivity.

Jak jinak bychom mohli v ruce držet román s pořadovým číslem čtrnáct, který opět vrací na scénu tuto oblíbenou dvojici. Zatímco si Rhyme se Sachsovou udělali v předchozí knize “malý” výlet do Itálie, Ostrý řez nás vrací do dobře známého prostředí Spojených států. Když neznámý pachatel vtrhne do obchodu s diamanty, kde si zrovna zamilovaný pár vybírá zásnubní prsteny, vypadá vše jako běžná loupež. Avšak kromě ukradených diamantů za sebou pachatel nechá i skutečně krvavou lázeň...

Jak to tak bývá vodítek moc není. Přesto vypadá případ vcelku jasně, loupež diamantů již zlákala nejednoho zločince. Na Rhymeovi a Sachsové tak je tohoto neznámého vypátrat. Jak se však zdá, realita je trochu jiná a o diamanty jde v tomto případě až v druhé řadě. Tento pachatel toho má v plánu mohem víc. Budou však schopnosti zkušených kriminalistů stačit na to, aby zabránili dalšímu řádění tohoto brutálního vraha?

Jeffery Deaver i tentokrát nakládá na bedra svých hrdinů skutečně zapeklitý případ, který bude i pro zkušenou dvojici skutečnou výzvou. Ostatně kdo má za sebou již pár knih tohoto výborného amerického spisovatele, bude i v Ostrém řezu jako doma. Nebyl by to však Jeffery Deaver, kdyby si pro čtenáře nepřipravil nějaké to překvapení. A ani tentokrát s nimi nikterak nešetří, tedy především v druhé polovině knihy.

Po mírném zvolnění v předchozí knize, kdy především v úvodních pasážích se Rhyme se Sachsovou pohyboval spíše v pozadí celého příběhu, se Deaver vrací v plné síle a své hrdiny rozhodně nikterak nešetří. Možná si někteří čtenáři řeknou, že po tolika knihách nemá tento autor už moc co nabídnout, avšak opak je pravdou. Ano Deaver využívá v podstatě stále stejné postupy, přesto se mu daří stále své čtenáře překvapovat a to i přesto, že s odstupem času vám po dočtení přijde vše naprosto jasné. Ovšem právě v tom tkví síla tohoto autora.

Vedle všech těch zaručených bestsellerů, které září ve výkladních skříních knihkupectví s podbízivými nápisy, může působit Ostrý řez trochu jako šedá myška. Ovšem kdo zdá tvorbu této legendy americké školy moc dobře vý, že Deaver žádné takovéto lákadla nepotřebuje a s přehledem stříčí všechny tyto rádoby bestsellery do kapsy. A Ostrý řež to jen a jen potvrzuje.

Temný thriller, v němž není nic takové, jak to na první pohled vypadá

22. 10. 2018  |  Recenzoval: Veronika Černucká

V New Yorku řádí brutální vrah, kterému jsou trnem v oku zamilovaní snoubenci. Během prvního zločinu zemře několik lidí a vše nasvědčuje tomu, že je vrah posedlý snubními prsteny s diamanty. Lincoln Rhyme a Amélie Sachsová mají před sebou zapeklitý případ, ve kterém nic není takové, jak to na první pohled vypadá.

Američan Jeffery Deaver (1950) inklinoval k psaní odmalička, svůj první román vytvořil již ve svých jedenácti letech. Žánrově se rozhodl pro thriller, protože cítil, že je v něm největší potenciál. Po absolvování žurnalistiky pracoval nějakou dobu jako novinář, ale cítil, že to není to pravé ořechové. A tak se rozhodl, že vystuduje práva. Opět úspěšně absolvoval a několik let se pohyboval v oboru. V roce 1990 se stal spisovatelem z povolání a od té doby napsal přes dvě desítky románů.

Jeho knihy získaly řadu prestižních cen, některé byly zfilmované a Deaver se prosadil i jako teoretik žánru a tvůrce antologií. Deaverovy romány jsou běžně překládány do téměř třiceti jazyků a pravidelně se drží na nejvyšších příčkách žebříčků prodejnosti. Deaver si potrpí na série a některá díla vydal pod pseudonymem. V aktuální novince z nakladatelství Domino vystupuje Lincoln Rhyme, který se představuje již po čtrnácté. "Ostrý řez" je temný thriller, ve kterém nic není takové, jak to vypadá.

Lincoln Rhyme je snadno zapamatovatelná postava už proto, že je upoutaný na invalidní vozík a plně závislý na pomoci svého ošetřovatele. Tělo ho sice zrazuje, ale jeho geniální mysl funguje dokonale. Zde se předvede v roli Velkého detektiva a jeho triky by mu mohl závidět i slavný Sherlock Holmes. Deaver se nespokojil s pouhým pátráním a ze svého hrdiny udělal významného hybatele děje a v jistém smyslu i oběť něčích intrik. Tohohle chlápka byste mohli litovat, ale vy mu budete viset na rtech a nadšeně sledovat jeho eskamotérské kousky.

Rhymovou parťačkou je tu opět Amélie Sachsová. Tahle atraktivní a nelítostná policistka vyráží do terénu, vyslýchá podezřelé a je pravou rukou Rhyma upoutaného na invalidní vozík. To, co zpočátku vypadá jako přímočará honička za sériovým vrahem s podivnými choutkami, se promění v klasickou detektivní hádanku, v níž záleží na vašem důvtipu a hledání stop. Správné řešení budete mít celou dobu před očima, ale s radostí se necháte ošálit falešnými stopami. "Ostrý řez" je geniálně vystavěná detektivka, kde záleží na nejmenších detailech.

Na konci do sebe všechno zapadne jako dílky puzzle a vy budete žasnout, jak Deaver dokáže vymýšlet další a další lsti. I když budete mít podezření na jistou postavu (nebo postavy), autor vás dokáže přesvědčit o tom, že podezíráte nesprávné lidi. Možná se necháte uchlácholit tím, co říká Rhyme a Sachsová, ale myslete na to, že ani oni nejsou neomylní. Můžou se splést, můžou uvěřit lžím, anebo mohou záměrně podvádět. "Ostrý řez" je plný blufování a vy budete zmatení tak, že ani nebudete vědět, jak se jmenujete.

Chtělo by se říci, že se tu autorovi povedl husarský kousek, ale těch husarských kousků je tady hned několik. Obzvláště druhá půlka románu je plná nečekaných zvratů a šokujících překvapení. Deaver miluje dvojsmysly a málokdo je tím, za koho se vydává. Až knihu dočtete, bezpochyby si ji přečtete znovu a budete se smát tomu, že vás řada věcí netrkla už dříve.

Nejspíš se přistihnete při tom, že si budete říkat, že tohle nějak nesedí, ale stejně jako já se necháte oblafnout a ani vás nenapadne, že zrovna tahle drobnost je parádní falešná stopa. Ale nevěště hlavu. Ono je totiž docela možné, že stejně se nechají napálit Lincoln Rhyme a Amélie Sachsová. Takže vítejte v klubu a užijte si jejich nejnovější dobrodružství, které se točí kolem třpytivých kamínků za miliony dolarů.

https://recenze-knih994.webnode.cz/l/recenze-ostry-rez/?fbclid=IwAR1pvPwElDvI8SPem5qhN7nFJ4APX_5exmCfjUsjLd1NtWYxrbZj3ju_QK8 


Ukázka z knihy Ostrý řez