Nakladatelství Domino  ›  Edice  ›  Napětí  ›  Odvrácená strana konce

Odvrácená strana konce

Autor:
Michael Connelly
Originální název:
The Wrong Side of Goodbye
Překlad:
Jan Netolička
Série:
Harry Bosch
Pořadí knihy v dané sérii:
21
Žánr:
Napětí
ISBN:
978-80-7498-230-9
Počet stran:
424
Datum prvního vydání:
18. 09. 2017

Kliknutím zvolte variantu


Popis: Odvrácená strana konce

„Chci, abyste mi někoho našel. Měl byste ale vědět, že ten člověk možná nikdy neexistoval.“

Harry Bosch se po třiceti letech u policie stal soukromým detektivem. Stále však zůstává vlkem samotářem, jakým byl ostatně celý život: kašle na propagaci, nemá žádnou kancelář a své klienty si velmi pečlivě vybírá.
Jedním z nich je kalifornský miliardář, kterého na sklonku života pronásledují výčitky svědomí. Jako mladík prožil románek s mladou Mexičankou. Když otěhotněla, ztratila se ze světa. Porodila dítě? A pokud ano, co se s ním stalo?
Umírající magnát zoufale touží vědět, zda má komu odkázat své obrovské jmění. Bosch je jediný, komu důvěřuje. Oba muži dobře vědí, že tento případ představuje obrovské riziko nejen pro detektiva, ale také pro osobu, po níž pátrá. Přesto – nebo snad právě proto – se případu ujme, a jakmile se nitky začnou proplétat s jeho vlastní minulostí, je z něj zase zarputilý buldok, který neskončí, dokud nenalezne pravdu.


Dotaz k produktu Odvrácená strana konce

Jméno:
Telefon:
E-mail:  povinné pole
Číslo "10" slovy:  povinné pole
Váš dotaz:   povinné pole
 
 

Autor: Michael Connelly

Michael Connelly

Tu otázku dostává Michael Connelly (*1956) často a odpovídá na ni stále stejně: nejvíc ze všech autorů jej ovlivnil... Dá se to uhádnout, není to těžké, ba naopak až logické: Raymond Chandler a především jeho román Loučení s Lennoxem. Když mu veleinvenční novináři nedají pokoj a dotírají dál, dozvíme se, že má rád i Harrisova Červeného draka a Pohřešovaného od Rosse MacDonalda. Z filmů se mu líbí Čínská čtvrť, Bullitův případ a opět Loučení s Lennoxem. Má rád blues a jazz. Ani by nemusel odpovídat. Všechno je to nabíledni. Koneckonců sám říká: „Všechno, co chci, aby o mně lidé věděli, je v mých knihách."

V šestnácti letech se stal svědkem zločinu. To ho nasměrovalo nejprve k četbě literatury toho typu a pak i k psaní na to téma. Už jako středoškolák napsal krimi povídku do školního časopisu. O necelých deset let později psal o reálných zločinech do novin. Dvanáct let nato, v roce 1992, vydal první román. V Černé ozvěně, ověnčené cenou Edgar za nejvydařenější prvotinu, se poprvé objevil jeho stálý hlavní hrdina, melancholický policista Harry Bosch. V jeho případě lze parafrázovat: cokoli o něm chcete vědět, najdete to na obrazech jeho holandského jmenovce. Takové je prostředí, ve kterém detektiv Bosch působí: depresivní, hrůzné, beznadějné. Je takový i on?

Na to odpovídá opět Connelly: „Friedrich Nietzsche napsal, že když člověk nahlédne do temnoty propasti, současně s tím propast nahlédne do něj." Tak nezvratně poznamenalo jazzového labužníka Bosche nemilosrdné, kruté a chladné prostředí, v němž se pohybuje, temná zločinná propast jménem Los Angeles.

Určitě i proto – o řemeslně bravurně zvládnuté stránce policejních procedurálních románů nemluvě – platí dnes detektiv Harry Bosch (a v posledku také advokát Mickey Haller) za jednu z nejkomplexněji pojatých, nejvěrohodnějších a nejzajímavějších postav současného detektivního thrilleru. A jeho duchovní otec za jednoho z nejlepších žijících autorů žánru.

Velmi výstižné zhodnocení napsal Miroslav Petříček v recenzi románu Pád: "Michael Connelly patří k těm autorům, kteří se rozhodli pokračovat v tradici "drsné školy" (ale také filmu noir). Chápou ji jako přesný nástroj popisu společnosti, který je schopen proniknout pod obecné teorie a odhalit samy kořeny sociální patologie, aniž se kvůli tomu musí román nutně tvářit jako vysoká literatura. Protože tou se nečekaně stává mimoděk a spíše na zapřenou."

Sotva bychom nalezli slova, která Connellyho tvorbu vystihují lépe.


Čtenářské recenze

Jak se vám tato kniha líbila? Zajímá to nejen nás, ale také celou řadu dalších čtenářů. Budeme tedy moc rádi, když se s námi podělíte o své názory a dojmy.

Pro odeslání recenze musíte být přihlášení.

Starý a tvrdohlavý beran Harry Bosch je zpátky v plné parádě

10. 10. 2017  |  Recenzoval: Richard Spitzer - Centrum detektivky

Bývalý detektiv má najít miliardářova dědice, který možná nikdy neexistoval. Coby policista na částečný úvazek musí dopadnout velmi skutečného pachatele sexuálních útoků. Harry Bosch je v devatenáctém příběhu zpět a v plné parádě!

Poté, co byl detektiv losangeleské policie (LAPD) Hieronymus „Harry“ Bosch donucen odejít do důchodu, pracuje částečně jako soukromé očko a částečně jako dobrovolník řešící odložené případy na policii v malém městě San Fernando. Jednoho dne ho kontaktuje Whitney Vance, pětaosmdesátiletý miliardář a hlava velkého průmyslového koncernu. Chce po Boschovi, aby mu pomohl najít dědice. Háček je v tom, že možná nikdo takový ani neexistuje. Vance se kdysi zapletl s mladou Mexičankou, která posléze otěhotněla, ale on ji na nátlak rodiny opustil. Dívka poté zmizela neznámo kam. Nemocného miliardáře dodnes sužují výčitky a rád by na sklonku života věděl, co se s dítětem stalo. Narodilo se vůbec? Pokud žije, chce, aby ho Bosch našel. Potomek pak bude moci zdědit všechno to pohádkové jmění, a starý muž snad tak alespoň trochu odčiní svou dávnou chybu.

Bosch se se svou pověstnou pečlivostí pouští do pátrání. Zároveň pracuje na případu sériového znásilňovatele žen, který dostal přezdívku Sklenář, protože do domů svých obětí proniká po vyříznutí tabulky v okně. Všechno ale nasvědčuje tomu, že své výpady nejprve pečlivě plánuje a oběti dlouho sleduje. Je dokonce možné, že se k nim domů už pod nějakou záminkou vetřel. Když si pak dostatečně obhlédl půdu, podnikl útok přesně v době, kdy mají oběti nejvhodnější dny k početí. To opět svědčí o tom, kolik toho násilník o nich ví. Policejní psycholog však soudí, že se brutalita útoků bude stupňovat a že se pachatel v budoucnu nezastaví pouze u sexuálního útoku. Bosch ho bude muset se svými novými kolegy najít dřív, než se z něj stane vrah…

Představovat fanouškům kvalitní detektivní literatury amerického novináře a spisovatele Michaela Connellyho je asi zbytečné. Ti si už dávno našli sérii dnes už dvaceti titulů s Harrym Boschem. Milovníkem jazzu, majitelem nevšedního domu na pilotech, a především pečlivého a neúplatného detektiva. V jeho příbězích najdeme z velké části procedurální detektivku, ale také prvky sociálně-kritického dramatu a nezaměnitelné stopy pokračovatele tzv. drsné školy.

Před časem to vypadalo, že autor definitivně pošle svého nejoblíbenějšího literárního hrdinu do důchodu a nadále se bude věnovat už jen buď nové postavě Reného Ballarda, nebo spolu s filmaři převedení Boschových případů na televizní obrazovky. K úlevě všech Harryho příznivců se odchod do penze a trávení večerů u televize nekonalo. Ostatně v jednom videu ohledně svého nového románu autor říká, že mu otázku ohledně posledního příběhu s Boschem položilo více lidí, ale že s ním rozhodně skončit nehodlá. Stále ještě má ohledně Bosche co říci a rád by s ním alespoň pár dalších knih ještě napsal. V románu Přeběhlík se stal Bosch nejprve soukromým vyšetřovatelem, pracujícím pro svého nevlastního bratra Mickeyho Hallera, hrdinu zmíněné druhé série. Nyní už dokonce pracuje na částečný úvazek jako dobrovolník na policejní stanici, která organizuje program pro detektivy v důchodu. Mimochodem na myšlenku nasměrovat Harryho právě sem přivedl Connellyho jeden ze skutečných policistů pracujících na tomto oddělení, když autor o kus dál dohlížel na natáčení nových dílů televizní podoby Boschových případů.

Co vždy dělalo Connellyho knihy úspěšné a čtivé (tak, že dnes se v internetovém bazaru prodávají starší tituly za dvojnásobně až trojnásobně vyšší cenu), byla mimo jiné ona metodičnost, s jakou jeho detektiv postupuje kupředu a odhaluje celou pravdu. Pozoruhodné je, že si autor na horní příčky žebříčků prodejnosti nikdy nemusel pomáhat hektolitry krve, nemusel děsit čtenáře strašidelnými a opuštěnými domy a stejně tak neměl zapotřebí, aby udržoval čtenáře v napětí zběsilými přestřelkami nebo honičkami v autech. Dokonce ani nebylo nutné zakončit román „trojitým axelem“ v podobě překombinovaného závěrečného odhalení.

Connelly coby někdejší reportér krimi rubriky dobře ví, že zlo je často skryto pod povrchem luxusních čtvrtí Los Angeles, které má většina z nás spojená pouze jako sídla boháčů typu Beverly Hills či Hollywood. Špatnosti se nemusí odehrávat pouze na ulicích či ve špinavých brlozích pochybných čtvrtí, kam se i otrlejší policisté bojí. Stejně tak rozuzlení celého případu může být nakonec mnohem prozaičtější, než celou dobu předpokládáme.

Takový je i Connellyho román Odvrácená strana konce. Podobně jako v řadě dřívějších titulů v něm sledujeme dva případy najednou. Tady může dokonce čtenář chvíli přemýšlet, proč autor sáhl po tématu hledání dědice. ‚Co to má společného s detektivkou?‘ řekne si možná nejeden čtenář, aby vzápětí, po pár stránkách či v další kapitole zjistil, že mu to vlastně vůbec nevadí. Kvalitní spisovatel, jakým Connelly beze sporu je, si může dovolit bez rizika trochu zaexperimentovat, a vychází mu to. Klidně před čtenáře rozprostře příběh zdánlivě banálního pátrání po dědici, ale namísto toho, aby ho zklamal, proč to tam vlastně je, dokazuje, že ho umí vyprávět i tak sugestivně, že se čtenář ochotně spolu s Boschem ponoří do spletité a poněkud smutné rodinné historie. Objevuje se tu Connellyho staré a relativně (vzhledem k Boschově minulosti válečného veterána) časté téma války ve Vietnamu. Ze starých fotek a krabic na nás pak přímo dýchá ta doba, cítíme zatuchlou vůni, prosycenou vzpomínkami plnými radosti, naděje, ale i ztráty.

Paralelní pátrání po Sklenářovi je zase autorovým „trademarkem“ v podobě detailních popisů policejních postupů, úvah a hypotéz. Tedy to, co máme na tomto typu detektivek tak rádi a díky této linii vyprávění o to nejsme ochuzeni. Harry teď už nestojí proti bývalým kolegům, takže má naopak k ruce různé policejní zdroje, byť přeci jen v trošku omezené míře. Pokud už Bosche, toho starého a tvrdohlavého berana a milovníka starých postupů, trochu známe, tak víme, že nemůže chybět klasický konflikt s nadřízeným(i). Ale i tady jsou hroty poněkud obroušené, a navíc zcela chybí politická zápletka v podobě překážek od radních či senátorů.

Samozřejmě že i zápletka s miliardářovým dědicem či dědičkou má v tomto románu své místo. S blížícím se koncem knihy se napětí pochopitelně stupňuje, ale opět je budováno mistrně – především náznaky, o koho bychom se měli bát (a také bojíme) a co všechno by se mohlo stát. I pátrání po Sklenáři na konci knihy graduje a mění se v závod s časem. Když k tomu všemu přičteme, že v rozuzlení obou zápletek můžeme najít jisté překvapení, které však nakonec vypadá celkem logicky, dostaneme opět stoprocentní román, kde autor dělá čest svému renomé, které ani po pětadvaceti letech aktivní tvorby nekazí (hodnocení románů s Boschem v Databázi knih neklesá až na výjimky pod 85 %, podobně si vede i série s Hallerem).

Na konci října vyjde ve Státech dvacátý příběh s názvem Two Kinds Of Truth. V něm bude Bosch stejně jako v předchozích dvou románech spolupracovat s Hallerem (už se v dřívějších titulech párkrát potkali, ale vesměs jen krátce), takže se zdá, že autor ve svých jednašedesáti letech opustil snahu věnovat se střídavě Hallerovi a Boschovi a jejich společné osudy budou pokračovat v románech jedné série. Nám nezbývá než se na nový případ těšit. Čekání nám může zpříjemnit vědomí, že Harry Bosch je zpět a že díky novému působišti se autorovi otevírají nové možnosti, co by ještě mohl jeho slavný detektiv řešit. Kromě toho je tu stále ještě naděje, že naše televizní stanice přestanou ignorovat Bosche na obrazovce. Vždyť stejnojmenný seriál má za sebou tři odvysílané série a čtvrtá se právě natáčí…

Doposud žádná Connellyho kniha se mi nedostala pod kůži jako tahle

02. 10. 2017  |  Recenzoval: Jana Hlavičková

Tak ale páni! Mé pověstné a dětinské WAU se konečně dočkalo a já ho mohu zvolat z plných plic. Harry Bosch je nejen zpět, ale je zpět s něčím naprosto novým, originálním a jedinečným! Nevěříte? Tak pojďme se na něj mrknout...

Náš známý Harry Bosch, díky stejnojmennému seriálu má i svou tvář, je zpátky na scéně. Nudnou a šedivou kancelář vyměnil za určitou svobodu, když po třiceti letech odešel do policejní penze. Ale kdo by si myslel, že si koupí jachtu a s lahváčem v ruce na ní bude rybařit, to se tedy plete. HB rozhodně nepatří do důchodu a v této nejnovější knize to dokazuje víc než dost.

Pracuje jako jakýsi dočasný dobrovolník na policejní stanici San Fernando na dávno zašlých a odložených případech. A samozřejmě by to nebyl on, otrlý a inteligentní buldog z LPAD, aby nenašel určité souvislosti mezi starými případy znásilnění a těmi novými. Se svou zarytou vytrvalostí jde po pachateli s přezdívkou Sklenář a mezitím dostává i jiný úkol. Tentokrát pro něj trochu bolestivý, neboť vzpomínky jsou zvláštní věc, viďte.

Miliardář Whitney Vance je na sklonku svého života trochu přecitlivělý a ačkoliv disponuje nesmírným bohatstvím, nemá ho vlastně komu odkázat. Nemá ženu, nemá děti...i když! V raném mládí se zamiloval do krásné dívky s latinskoamerickým původem. Jejich lásce ovšem přáno nebylo, jak už to tak bývá, z ryze společenských důvodů. Ovšem jeho Vibiana byla těhotná a on by rád, na sklonku života, zjistil, zda opravdu dítě porodila a on tím pádem má dědice svého impéria. Tímto pověří Harryho a ač je to úkol pro něj naprosto nezvyklý, Harry neváhá ani vteřinu. Musí se ponořit do doby, kdy hlavní zprávy dne byly z válkou zmítaného Vietnamu. Sám musí zavzpomínat, kdy bojoval v tomto deštěm smáčeném a horkem sužovaném kraji. A cesta zpět není lehká pro nikoho, ani pro něj nebude.
Nemohu prozradit z děje příběhu víc, ačkoliv mě moje hlava přemlouvá, abych to udělala. Harry pátrá po dědici a zároveň se snaží odhalit a zatknout Sklenáře. Obojí jsou úkoly, ke kterým přistupuje naprosto zodpovědně a v každém z nich zanechá i kousek sebe.

Přečetla jsem velkou většinu knih Michaela Connellyho, v hlavní roli s Harry Boschem. Zhlédla jsem i seriál, natočený na motivy jeho knih. Ale ještě žádná se mi nedostala pod kůži jako Odvrácená strana konce. Neumím přesnými slovy říct proč. Je dokonalá, na což jsem ovšem u jeho knih zvyklá. Ale tato má ještě něco navíc. Možná je to tím tajemným výletem do minulosti, tím precizním pátráním v dobách před padesáti lety a otevíráním Pandořiných schránek. Tento příběh je neuvěřitelně lidský, dotkl se mě na tom pravém místě.

Michael Connelly je mistr svého oboru. V každé knize je tolik informací, které ale na druhou stranu absolutně nenudí, ba naopak. Jsou dokonalé takové, jaké jsou, neměnila bych jediné písmenko. Hlavní hrdina je bručoun a moc se neusmívá, ale je svůj a mezi knižními hrdiny je pro mě na prvním místě. A po této knize, jak to jen říct, já ho prostě žeru.

Neváhejte ani chvilku, pokud si ji chcete přečíst, jděte do ní. Já vám zaručuji, že na lítost nad vydanými penězi nebudete mít čas. A pokud ano, napište mi a dáme se do diskuze, stejně vyhraju já a dáte mi za pravdu.

Connelly vrací detektivnímu žánru někdejší reputaci

02. 10. 2017  |  Recenzoval: Jan Hofírek pro Databázi knih

Na začátku této recenze považuji za vhodné předeslat, že knihy s detektivní tématikou jsem po léta nečetl, přičemž na svoji „omluvu" uvádím, že po spisovatelích, které jsem kdysi obdivoval (Georges Simenon, Raymond Chandler, Agatha Christie, S. S. Van Dine...) nevyrostla nová generace podobně kvalitních autorů, takže jsem na detektivky tak trochu zanevřel. Boom tzv. „nordkrimi" měl v mém případě za důsledek mimo jiné to, že jsem se před časem dostal k recenzování knihy Vodní andělé Monse Kallentofta, který mě přesvědčil, že to dnes s detektivním žánrem není tak špatné, jak jsem se domníval. V tomto názoru mě následně utvrdili další dva spisovatelé, jejichž knihy u nás vydává nakladatelství Domino – Jeffery Deaver a Michael Connelly.
Především druhý jmenovaný je podle mého názoru autorem, který vrací detektivkám to, co jsem obdivoval u výše zmíněných klasiků. Mám tím na mysli především „jednosměrný" děj bez zbytečných a rušivých odboček, filigránsky vymyšlenou zápletku a neméně precizní myšlenkové pochody hlavní postavy, jíž je detektiv Harry Bosch. Četba zatím poslední u nás vydané „connellyovky" s názvem Odvrácená strana konce je opět skvostným literárním zážitkem, o nějž se chci nyní podělit.
Jak již víme (tedy jak vědí ti, kdo znají poslední Connellyhu knihu Přeběhlík), autor poslal svého detektiva do předčasného důchodu, čímž mu ovšem nijak nezabránil nadále pokračovat v tom, co mu bylo po celý život denním chlebem. Dobře, oficiálně už Harry Bosch policistou není, ale copak na tom sejde? V duši jím přece zůstal a navíc – užírat se nespravedlivým vyhazovem a žít už jen nostalgickými vzpomínkami na staré zlaté časy, kdy rozplétal všechny ty zapeklité a v první chvíli zdánlivě neřešitelné případy, to rozhodně není Harryho styl. Neodolatelně jej to táhne zpět do vzrušujícího světa zločinu, aby zde opět zkřížil kordy s padouchy, kteří se domnívají, že vraždu či loupež provedli tak dokonale, že jsou na ně všichni policajti krátcí.
Naštěstí pro Harryho Bosche nezapadla jeho úspěšná kariéra do zapomnění, stále je dost těch, kteří si dobře pamatují na toho skvělého detektiva, jehož vyšetřovací metody (pravda, občas trochu... jak to jen kulantně říct... ano, nestandardní) a buldočí zarputilost při sledování zachycené stopy tolikrát slavily úspěch a přinesly mu zasloužený věhlas. A kdo jej nezná osobně, k tomu se příslušné informace stejně dostávají nejrůznějšími klikatými cestičkami, šeptandou od úst k ústům, takže si Harry ani dnes, takříkajíc na stará kolena, nemůže stěžovat na nedostatek práce. Právě naopak – jeho klientela je natolik početná, jinými slovy poptávka natolik převyšuje nabídku, že si penzionovaný detektiv může dovolit luxus výběru a věnuje se jen těm případům, které ho z nějakého důvodu zaujmou.
Delikátní záležitost bohatého kalifornského magnáta je pro Harryho Bosche jako stvořená. Dotyčný se nemůže obrátit na oficiální policii, neboť vlastně nedošlo k ničemu, co by se dalo z právnického hlediska označit za zločin. Bolestné vzpomínky na mládí, kdy se podle svého dnešního názoru nepěkně zachoval k jisté dívce, kterou přivedl do jiného stavu a následně opustil, se neúprosně vracejí a žádají si nějakou satisfakci. Co se s tou mexickou dívkou vůbec stalo, kde dnes žije? A co její (a jeho) dítě? Jsou tu ale i ryze praktické důvody pro najmutí soukromého detektiva – Whitney Vance nemá, komu by odkázal svůj obrovský majetek a přitom možná někde žije právoplatný dědic. Harry Bosch chápe miliardářovo zoufalství a protože je mu starý muž pro své úsilí o napravení mladistvé nerozvážnosti vcelku sympatický, ujímá se komplikovaného pátrání.
Michael Connelly nyní rozehrává brilantní detektivní biliár, kde každý šťouch má své jedinečné a nezastupitelné místo a všechny koule na stole příběhu do sebe narážejí s cizelérskou přesností. Americký autor sahá i zde ke své osvědčené metodě dokonalého popisu osob a míst, s níž je úzce spojeno na přísné logice založené a mistrně vyvážené rozvíjení děje. To, co je u mnoha dnešních „detektivkářů" tak rozšířené a co zcela spolehlivě ničí i jinak dobře zkonstruovanou základní dějovou osnovu, totiž záliba v akčnosti a tendence k co nejefektnějšímu vystupňování závěrečných pasáží, tak přesně toto u Michaela Connellyho nenajdete. Jinak řečeno – divoké přestřelky, mrtví zlosynové a potoky krve jsou u něj nahrazeny inteligencí, mravenčí pílí a brilantní logikou „jeho" Harryho Bosche, který před svaly a prstem na spoušti pistole upřednostňuje bystrý postřeh a myšlenkové dedukce.
Jak již bylo zmíněno, Connelly je jedním z těch autorů, kteří vracejí dnes poněkud upadajícímu literárnímu žánru jeho dřívější vážnost a popularitu a navíc dokazují, že dobře napsaný detektivní román nemusí být pouze „oddechovkou", ale plnohodnotným uměleckým dílem, čehož je Odvrácená strana konce názorným příkladem.


Ukázka z knihy Odvrácená strana konce