Nakladatelství Domino  ›  Edice  ›  Napětí  ›  Noční pavouk

Noční pavouk

Autor:
John Lutz
Originální název:
The Night Spider
Překlad:
Klára Míčková
Žánr:
Napětí
ISBN:
978-80-7303-934-9
Počet stran:
384
Datum prvního vydání:
29. 05. 2006
Datum vydání dotisku:
07. 08. 2013

Kliknutím zvolte variantu

Titul je rozebrán

Tuto knihu vám už bohužel nemůžeme nabídnout a ani neuvažujeme o dotisku. Protože ale víme, jak se cítí člověk, který nějakou knihu zkrátka potřebuje mít, máme pro vás doporučení. Na knižní databázi Baila funguje skvělé prohledávání nabídky antikvariátů – pokud knihu neseženete tam, tak už ji nejspíše neseženete nikde. Hodně štěstí a dobrých čtenářských zážitků!

Nakupte ještě za 2000 Kč a získáte DOPRAVU ZDARMA!

Noční pavouk

Popis: Noční pavouk

Každá z jeho obětí spí klidným spánkem v bezpečně uzamčeném bytě ve vysokém patře manhattanského věžáku. Každá je před smrtí svázána prostěradly tak pevně, až se zařezávají do kůže, a následně ubodána. Každá pomalu vykrvácí. Žádná však nedokáže skupině detektivů poskytnout jediné vodítko k vrahovi. Dveře zůstávají zamčené a pavoučí muž uniká.


Ani kapitán Thomas Horn, detektiv ve výslužbě, jenž je k nevysvětlitelným vraždám povolán, nedokáže ze strnulých, k výkřiku otevřených úst nic vyčíst. Kromě způsobu usmrcení a posledního hrůzného zážitku nespojuje zavražděné vůbec nic. Kdo je ten šílený predátor, který leze po stěnách domů s neskutečnou lehkostí a stejně tak snadno se dostává ženám do ložnice?


Ve snaze rozplést krvavou pavučinu se detektiv stále víc zaplétá. Naproti tomu noční pavouk je na svou další oběť připraven. Bude jí samotný detektiv, nebo jeho manželka? Ve zběsilém zápase s časem se Thomas Horn pokouší lapit vraha do svých vlastních sítí, aby sám neuvízl v jeho smrtící pasti.

 


Dotaz k produktu Noční pavouk

Jméno:
Telefon:
E-mail:  povinné pole
Číslo "10" slovy:  povinné pole
Váš dotaz:   povinné pole
 
 

Autor: John Lutz

John Lutz

   Když bylo Johnu Lutzovi (*1939) třináct let, přečetl si dnes již legendární povídku Raye Bradburyho Zahřmění. „Najednou jsem si uvědomil, že slova mohou sloužit i k něčemu mocnějšímu než jen jako prostředek pro sdělení informace. Bylo to pro mě zjevení." O mnoho let později, to už byl i on spisovatel, se s Bradburym potkal, a svěřil se mu s tím zážitkem. Vyměnili si pár zdvořilostních frází. „Nepochybně pro mě ten okamžik znamenal víc než pro něj. Jsem rád, že jsem mu mohl poděkovat," dodává Lutz. Stihl pak v dospívání ještě shltat kdeco, co zavánělo kriminální záhadou, protože tento žánr ve všech jeho permutacích si nejvíc oblíbil, a pak usoudil, že je čas pokusit se o vlastní tvorbu.

   I on začal povídkami. Pozorní čtenáři literárních magazínů Alfreda Hitchcocka a Elleryho Queena zaznamenali jeho jméno už na konci 60. let. Pravidelně tam přispíval a píše pro ně, i když v menší míře, povídky dodnes. Má jich za sebou přes 250. Kolem obou časopisů se vytvořila pozoruhodná komunita řemeslně vydrilovaných autorů, kteří na malé ploše několika stránek dokázali v nejlepších případech dát čtenáři stejný zážitek, jako kdyby přečetl napínavý román. Lutz i dnes připouští, že vytvořit dobrou povídku je těžší než napsat román. Přesto se ne všem úspěšným povídkářům z magazínové líhně podařil přechod k rozsáhlejší formě, i když o něj usilovali prakticky všichni – koneckonců i romány Lutzova inspirátora Bradburyho zůstávají ve stínu jeho povídek a on to věděl a příliš se o ně nepokoušel.

   John Lutz ano. Už od 70. let začal souběžně s povídkami vydávat i romány. Konkurence v kriminálním žánru byla tehdy veliká, avšak kritika, kolegové a stále širší okruh čtenářů si tohoto autora brzy povšimli. Ocenili jeho řemeslnou zdatnost, jeho úspornost, jeho cit pro fabuli, pointu i dialog – všechno přednosti vypěstované v magazínových začátcích a rozvíjené nebývalou pracovitostí a pílí. Prestižní ceny na sebe nedaly dlouho čekat – vícenásobný Edgar, Shamus... Všiml si ho také Hollywood a podle jeho knihy Spolubydlící natočil dnes již kultovní film.

Dnes se může Lutz pochlubit bilancí více než čtyřicdti žánrově rozmanitých románů – jsou mezi nimi psychologické thrillery, detektivky, policejní procedurální romány, příběhy o soukromých detektivech... Píše volné příběhy a ty s největším potenciálem řetězí do sérií - především do té nejúspěšnější, s detektivem Frankem Quinnem v hlavní roli.


Čtenářské recenze

Jak se vám tato kniha líbila? Zajímá to nejen nás, ale také celou řadu dalších čtenářů. Budeme tedy moc rádi, když se s námi podělíte o své názory a dojmy.

Pro odeslání recenze musíte být přihlášení.

Cítíte se doma bezpečně? Při čtení této knihy vás pocit jistoty opustí...

12. 05. 2014  |  Recenzoval: Richard Spitzer - Centrum detektivky

Milé dámy, žijete samy? Investovaly jste do bezpečnostních dveří a díky tomu, že bydlíte ve vyšším patře, se v noci cítíte bezpečně? Po přečtení této knihy už možná nebudete…

V New Yorku řádí zabiják, kterému média trefně přezdívají Noční pavouk. Za hluboké noci se tiše spustí na tenkém laně ze střechy mrakodrapu. V okně bytu vyhlédnuté oběti vyřízne potichu kousek skla, aby mohl otočit kličkou a otevřít okno. Předtím namaže panty voskem, aby neskřípaly. Aniž by vzbudil nic netušící ženu, vkrade se k ní do ložnice a důkladně ji zamotá do prostěradla a přikrývky.

Když se nebohá oběť vzbudí, je již pozdě. Pachatel jí pomalu zasazuje jednu ránu nožem za druhou. Pěkně pomalu, nespěchá. Rány nožem většinou oběť nezabijí. Tedy určitě ne hned. Než pachatel dospěje k nějaké sedmatřicáté ráně, dost často oběť mezitím zemře strachem, vysílením z nekonečné bolesti nebo na infarkt.

Kromě série se soukromým detektivem Frankem Quinnem píše americký spisovatel John Lutz i napínavé příběhy z tzv. „Noční série“. A právě tato kniha do této řady patří, i když si je s quinnovskou sérií v mnohém podobná. Především flashbacky do minulosti, které mají napovědět mnohé z přítomnosti, napětím, množstvím vražd či detailně popsaným mučením oběti před smrtí.

A že spisovatel své oběti rozhodně nešetří. V málokterém románu umírají rychle. Zde sice ještě Lutz nezachází do takových detailů, jako v pozdějších titulech (hlavně v Sérii či Mistru X). Někdy dokonce jen naznačí, co se stane, načež pak tělo objevíme až společně s kriminalisty. Aby nám však běhal mráz po zádech při představě předsmrtného utrpení oběti, to mnohdy úplně stačí.

Jako vždy se Lutzův příběh výborně čte, autor nezavádí čtenáře zbytečně daleko od děje, nezatěžuje jej obrovským množstvím postav ani sáhodlouhými a nudnými popisy pocitů či filozofickými úvahami.

V Nočním pavoukovi přináší nový a zajímavý typ sériového vraha. Oproti řadě s Quinnem se první větší zvrat objeví už zhruba ve dvou třetinách děje. Zlom je sice překvapivý, ale když se zamyslíme nad tím, co za zápletky nám předtím autor nabízel, zase tak moc se divit vlastně nemůžeme.

Vyšetřovací tým Franka Quinna vystřídala mladá policistka Paula Ramboquetteová a stárnoucí detektiv před důchodem Bickerstaff (pane Lutzi, kam na ta příjmení chodíte?). Trojici doplňuje zkušený detektiv (a v podstatě hlavní hrdina románu) Thomas Horn (i on má – stejně jako jeho kolega z paralelní série – velice rád doutníky). Trojlístek hrdinů doplňují dvě postavy (samozřejmě kromě Nočního pavouka), které mají na děj neméně důležitý vliv – Thomasova žena Anna a číšnice z podniku, kam trojice často chodí, bývalá psychoanalytička jménem Marla.

Zatímco tedy první dvě třetiny knihy se odvíjejí v duchu jiných Lutzových románů, poslední třetina knihy je poněkud jiná. Mrtvoly se vrší na hromadě jedna za druhou, až nakonec přestáváme stíhat sledovat, která je která a bohužel už nás to ani moc neděsí.

Třetí hlídku objevili na stromě. Vězela na sedačce, která Hornovi připomínala zařízení, jaké používají elektromontéři při práci na dřevěných sloupech. Paže volně visely podél nehybného těla.
A do nočního ticha znělo slabé, ale nezaměnitelné kap… kap… kap…
„Ještě krvácí,“ konstatoval Horn. „Zemřel před několika minutami.“
„Kristepane!“ děsil se Wunderly. „Možná už jsou mrtví všichni.“
„Do prdele!“ zaklel Larkin. „Jak se, kurva, mohlo něco takového stát? Pro boha svatého, proti čemu tady bojujeme?“

Zvláštnímu dojmu z finální třetiny knihy (pominu-li napínavou závěrečnou scénu v lesích poblíž horské chaty) neprospívá ani několik nelogických drobností, jako je například motiv jednání jedné z postav (opravdu by ho okolnosti dohnaly až k takovému jednání?) nebo fakt, že vězeňská služba přepravuje masového vraha uprostřed noci, pouze v jedné dodávce, navíc s ostrahou oddělenou od prostoru pro vězně přepážkou.

Přesto všechno jde o thriller se sympatickými postavami, které se chovají velice civilně, často pochybují, jsou frustrovaní neúspěchem a nedostatkem spánku, ale ve své činnosti nepoleví. A i když Noční pavouk asi nic nového v tomto žánru nepřinese (viděno však subjektivně, pokud knihu čtete – stejně jako já – až po Lutzových novějších počinech), napětí v něm nechybí (nezapomínejme, že svého času šlo o bestseller). Pokud jste milovnici příběhů o masových vrazích, „nočních thrillerů“, New Yorku a rádi se v noci bojíte, jistě si tuto knihu zařadíte do své sbírky. Jen to okno si raději ještě něčím zajistěte…

Lidé, čtěte!

07. 08. 2013  |  Recenzoval: Houska68

Četla jsem. Dobrý!!! Chcete se bát? Buďte samy doma a večer si čtěte.... Zaručuju, že heslo "nesvítí se někde zbytečně?" Vám bude úplně fuk.... Napínavé, mrazivé, čtivé.

Mistrovské dílo Johna Lutze

27. 03. 2013  |  Recenzoval: Vítězslav Tůma

Tuto knihu by měl mít každý, kdo touží zažít pořádný strach.
Cíl: Mladé a osamělé ženy bydlící v New Yorku.
Zbraň: Nůž s dlouhou čepelí
Pomůcky: Stačí prostěradlo
Doba vražedné mise: Pozdní noční hodiny
Překážky: Žádné neexistují. Ani 30.patro ...

Takhle by se dalo ve stručnosti shrnout dění v knize.
Při čtení této knihy si radši zkontrolujte, zda máte zavřená všechna okna. Jinak budete zažívat strach, který pociťovaly ženy v New Yorku. Je to strhující román a právem se stal bestsellerem. Tuto knihu jsem doporučil několika svým přátelům a všichni mi dali za pravdu, že se jedná o mistrovské dílo z pera Johna Lutze.


Ukázka z knihy Noční pavouk