Nakladatelství Domino  ›  Edice  ›  Napětí  ›  Nejlepší britské krimipovídky

Nejlepší britské krimipovídky

Autor:
Maxim Jakubowski
Originální název:
The Mammoth Book of Best British Mysteries 10
Překlad:
Michael Havlen a Viktor Janiš
Žánr:
Napětí
ISBN:
978-80-7498-288-0
Počet stran:
696
Datum prvního vydání:
31. 08. 2018

Kliknutím zvolte variantu


Popis: Nejlepší britské krimipovídky

Dvaačtyřicet povídek, pečlivě vybraných britskou editorskou legendou Maximem Jakubowskim, nabízí výběr toho nejlepšího ze současné žánrové tvorby.
Jakubowskému se podařilo ukázat, jak širokou škálu britská krimipovídka zahrnuje: v této antologii čtenář nachází noir, příběhy s prvky psychothrilleru i komorní detektivní případy.
Seznamu autorů vévodí jména Lee Child a Neil Gaiman, ale nalezneme tam i několik dalších nositelů prestižních žánrových cen. Tradičně je poskytnut prostor také mladým začínajícím autorům, které zkušený editor považuje za nejslibnější talenty.


Dotaz k produktu Nejlepší britské krimipovídky

Jméno:
Telefon:
E-mail:  povinné pole
Číslo "10" slovy:  povinné pole
Váš dotaz:   povinné pole
 
 

Autor: Maxim Jakubowski


Čtenářské recenze

Jak se vám tato kniha líbila? Zajímá to nejen nás, ale také celou řadu dalších čtenářů. Budeme tedy moc rádi, když se s námi podělíte o své názory a dojmy.

Pro odeslání recenze musíte být přihlášení.

Pořádná nálož poctivých detektivních příběhů

15. 10. 2018  |  Recenzoval: Knihomilka

Máte rádi detektivní příběhy? Nechce se vám louskat jeden konkrétní, ale rádi zločiny střídáte? V tom případě jsou pro jako dělané krátké příběhy. Sborník Nejlepší britské krimipovídky sestavil Maxim Jakubowski a dal si na tom opravdu záležet.

Kniha čítající téměř sedm set stran obsahuje díla známých a mezi čtenáři provařených autorů, stejně jako povídky spisovatelů, kteří si své místo mezi mistry napětí musí teprve dobýt. A věřte, že rozdíl mezi nimi nepoznáte.

Povídek je celkem dvaačtyřicet, kromě samotného Jakubowského, který přispěl povídkou „Vražda v exotice, nechybí natolik zvučná jména jako Neil Gaiman a jeho „Případ smrti a medu", Lee Child s povídkou „Spolek pitomců", či mistr historických detektivek Peter Tremayne, jenž napsal příběh „Dílo temnoty". Z autorů a autorek, kteří u nás nejsou příliš známí, a přesto (nebo právě proto) si vaši pozornost zaslouží, stojí za zmínku Amy Meyers s povídkou „Recept krále z Avalonu" nesoucí se v poirotovském duchu, či Claire Seeber, jejíž „Žena, kterou někdy nebylo vidět" poukazuje na domácí násilí.

Které příběhy utkvěly v paměti mně? Téměř všechny. Ale úplně nejvíc mě dostala povídka „Pískle". Napsal ji Martin Edwards. Historka, v níž hlavní roli hraje loutka a břichomluvectví, má v sobě kromě rafinovaného zločinu i něco děsivého a zvráceného.

Upoutal mě i příběh „Wilkolak" Niny Allan. Seznamujeme s mladým fotoamatérem, který si myslí, že poznal hledaného vraha. Pravdu může odhalit teprve setkání tváří v tvář s podezřelým, jenž pracuje jako forenzní fotograf.

Nesmírně mě bavila povídka „Dědictví" Jane Casey, v níž stará dáma s lehkostí přechytračí zloděje.
Psychologické prvky má příběh „Odjeď se mnou pryč" z pera Stelly Duffy, při čtení mě až mrazilo.
Mohla bych vyjmenovat všechny povídky, protože ani jedna není vyloženě špatná. V každé z nich je něco, co vás zaujme, ať už je to styl psaní nebo samotný námět.

Hlavním pojítkem všech povídek je zločin. Ať už se jedná o vraždu, krádež, nebo podvod, u žádné nechybí napětí, které se řádně stupňuje, mnohé mají šokující a dechberoucí finále.
Příběhy vás zavedou do nejrůznějších koutů Británie, nahlédnete do života bohatých, jež mají vše, i nemajetných, kteří si to své musí... ukrást. Autoři rozebírají různá témata, od výše zmíněného domácího násilí, přes rodinné vztahy, v nichž může jít o život, až po obchod s drogami.
Někteří autoři se nebáli okořenit příběhy dávkou typického anglického humoru s příměsí cynismu a být přiměřeně vtipní.

Nejlepší britské povídky můžete slupnout jako malinu, hezky jednu po druhé, taky se dají číst na přeskáčku podle toho, máte-li chuť na poctivou krvavou vraždu nebo chcete řešit rafinovanou krádež. Tak či tak, jedná se o opravdovou lahůdku v žánru detektivní literatury, která by neměla uniknout fanouškům dobrých kriminálních příběhů.

https://www.chrudimka.cz/poradna-naloz-poctivych-detektivnich-pribehu 

Skvost do knihovničky milovníka napětí

11. 09. 2018  |  Recenzoval: Veronika Černucká

Milujete zápletky, za které by se nemusela stydět ani Agatha Christie? Potrpíte si na policejní vyšetřovačky, nebo dáváte přednost děsivým noirovým příběhům? Anebo jste přišli na chuť v poslední době tolik oblíbeným psychologickým thrillerům s ženou v ohrožení?

"Nejlepší britské krimipovídky" z nakladatelství Domino jsou souborem dvaačtyřiceti pečlivě vybraných povídek v žánrech, které spadají do kategorie Mystery. Sborník sestavil Maxim Jakubowski a vy tu najdete to nejlepší, co může napínavá literatura nabídnout. Zařazování jednotlivých příběhů do správných škatulek je slovíčkaření, pro nás je mnohem důležitější informace, že všechny povídky jsou skvěle napsané a dokonale splnily svůj účel.

A je přitom jedno, zda toužíte po intelektuální hádance, po humoru, anebo po hororu, ve který se zvrhne na první pohled obyčejný příběh. Podobně pestrý je i výběr zastoupených autorů. Jakubowski oslovil známé bestsellerové spisovatele, ale dal šanci i těm, kteří si přejí prorazit. Pokud jste fanouškem žánru, řadu jmen bezpečně poznáte, ale ujišťuji vás, že slovutnost autora nijak nesouvisí s kvalitou jeho povídky. Naopak, v některých případech vás možná více osloví věc, kterou napsal někdo, kdo teprve čeká, až se proslaví.

Nakladatelství Domino již vydalo antologie "Nejlepší americké krimipovídky" a "Světové krimipovídky", přičemž editorem "Světových krimipovídek" byl také Maxim Jakubowski. Autoři v aktuálním sborníku neměli žádné zadání, proto se těšte na pestrou škálu hrdinů a jejich dobrodružství. Skvělé je, že mnozí autoři přistoupili k žánru s pokorou, ale zároveň se smyslem pro humor a báječnou sebeironií. Někteří si dělají vyloženě legraci a jejich vyprávění je na pomezí parodie, ale to přece k anglické detektivce patří.

Stylisticky okouzlující jsou příběhy drobných zlodějíčků vyprávěných v první osobě. Tyto povídky připomínají americkou drsnou školu, ale zároveň nepostrádají nadsázku a anglický černý humor. Je libo něco intelektuálnějšího? V tom případě se zaměřte zejména na historické detektivky. Tam nepochodíte s nejmodernějšími metodami vyšetřování a jediné, co zafunguje, je dedukce. Několik povídek záměrně navázalo na "neřešitelné" zápletky Agathy Christie a těšit se můžete i na nefalšovanou "záhadu zamčeného pokoje".

"Nejlepší britské krimipovídky" dokazují, že vraždit může každý. Nezáleží na věku, na pohlaví a už vůbec ne na vzdělání. Kromě nájemných vrahů a mafiánů tu vraždí prostitutky a drogoví dealeři, ale imunní nejsou ani aristokraté či policisté. Ženské čtenářky bezpochyby ocení několik povídek v žánru psychologického thrilleru. Všechny jsou nápadité a nevypočitatelné stejně jako jejich vypravěčky. Mám-li být konkrétní, nejvíce mě šokovala a zároveň nadchla povídka "Pískle".
Některé povídky jsou tak temné a brutální, až vám naskočí husí kůže. Protože si potrpím na komplikované a "neřešitelné" zápletky, musím vyzdvihnout povídky "Krev na ghátu", "Kdo je vrah?" a "Neviditelný střelec". Všechny tři potrápí vaše šedé buňky mozkové a klobouk dolů před tím, kdo je vyřeší. Hodně povídek zpracovalo aktuální téma terorismu, drog či únosů dětí. "Nejlepší britské krimipovídky" vycházejí z reality a drtivá většina autorů nezavírá oči před tím, co nás ohrožuje a co by nás mohlo potkat.

Mám-li sbírku zhodnotit, nezbývá než konstatovat, že jde o literární skvost, který si zaslouží místo v knihovničce každého milovníka napětí. Slavní autoři detektivních románů se tu předvedli jako bravurní tvůrci povídek a najdete tu řadu šikovných začínajících autorů, o kterých zajisté ještě uslyšíme.

https://recenze-knih994.webnode.cz/l/recenze-nejlepsi-britske-krimipovidky/ 

Výborně poskládaná antologie, která zaujme svou pestrostí i kvalitou

03. 09. 2018  |  Recenzoval: Jan Hofírek

Světové, americké a teď tedy britské... Co? No přece nejlepší krimipovídky! Je to podle mne výborný nápad, když někdo, komu můžeme v tomto směru důvěřovat, pro nás z jistě obrovského „jídelního lístku" vybere „chody", které pokládá za kvalitní nebo (nebojme se toho slova) nejlepší a tudíž hodné naší pozornosti. Jistě, ten výběr asi bude dost subjektivní, ale jak již bylo řečeno – Maxim Jakubowski (tak zní ctěné jméno sestavitele) je sám uznávaným mistrem tohoto literárního žánru, což ostatně potvrzuje i v této knize povídkou Vražda v exotice.

Říkám si, zda by nebylo bývalo lepší přečíst si ten tlustospis až někdy na podzim, nebo v zimě. Listopadový déšť a studený vítr (popř. prosincová sněhová vánice či lednové holomrazy) za okny vyhřátého pokoje by pro to vytvářely určitě působivější atmosféru než prosluněné večery babího léta. Poskytovatel recenzního výtisku však nebude čekat, až si usmyslím, že už přišla ta správná doba. A popravdě řečeno – když jsem si přečetl pár úvodních povídek, hned mi bylo jasné, že skončím až tou poslední. Většina z nich byla totiž tak skvěle napsaná, troufám si říct „vymakaná", že jsem si ten perfektní čtenářský zážitek chtěl užít hned!
Takováto antologie má jednu velkou výhodu – když se vám některá povídka nelíbí, máte naději, že ta příští bude lepší. Což v tomto případě tak úplně neplatilo, neboť oněch „nelíbivých" bylo mezi dvaačtyřiceti krimipovídkami minimum. Maxim Jakobowski se zkrátka vyzná a naservíroval nám vskutku výživnou všehochuť (proč se mi jen do té recenze pořád pletou kulinářské výrazy?) dle vyzkoušeného scénáře „od každého trochu". Na své si tudíž přijdou jak normální strávníci, tak i vegetariáni či vegani – ach jo, zase ta gastronomie. Chtěl jsem říct, že ty krimipovídky jsou nejen moderní a postmoderní, ale najdeme mezi nimi i „exempláře" půvabně staromódní, tak říkajíc v klasickém doyleovském stylu. A taky jsou hrůzostrašné i humorné. A od známých i neznámých autorů. A dlouhé (s aperitivem, předkrmem, hlavním chodem a zákuskem) i krátké (něco na způsob literárních jednohubek) – tak moment, od teď je s tou kuchařinou konec!

Anthony Gallagher alias Graham Field je takový malý zlodějíček, s nímž se seznamujeme ve chvíli, kdy se v dešti a temné noci vydává ke starodávnému domu, který si předtím pečlivě vytipoval. No, malý zlodějíček – on je to podle všeho velký lump, ale krade malé věci. Aby nebyly moc těžké a on s nimi mohl pohodlně zmizet. Zároveň to ale musí být cenné kousky, za něž mu spřátelený překupník dobře zaplatí. Náš Anthony je zkrátka odborníkem na starožitnosti, konkrétně na porcelán. Dovede jedním pohledem odlišit vzácnou japonskou sošku či pravou Míšeň od bezcenných tretek a jde vždy najisto. Zrovna jako dnes, kdy se chystá zaklepat na dveře Clementine Hardingtonové, kterážto stará dáma má dům přímo napěchovaný tím nejlepším „zbožím". Anthony Gallagher či nyní spíše už Graham Field (tak se totiž obětem svých zlodějských choutek představuje) má jednoduchý plán, který mu už nesčetněkrát vyšel a není tedy důvod jej měnit – zaklepe, představí se, pod záminkou porouchaného auta požádá o nocleh, během noci se projde po domě, do batohu naskládá pečlivě zabalenou kořist a nad ránem zmizí. Slečna Hardingtonová je ovšem dosti svérázná osůbka a její noční návštěvník se má přesvědčit o pravdivosti jednoho známého přísloví – jakého, to neprozradím, určitě na něj po přečtení přijdete sami. Řeknu jen tolik, že povídku Dědictví napsala Jane Casey a já ji považuji za nejlepší z celé knihy!
Carl Dwyer sice není žádné neviňátko, ale přišít mu vraždu? To tedy ne! Policajt, který si pro něj přijel a teď vede výslech, si je ale nějak zatraceně jistý. Ukazuje mu jakousi starou černobílou fotografii, je na ní parta kluků, mezi nimi i Carl. A taky Daffyd, který krátce poté beze stopy zmizel. Dodnes se neví, co se s ním tenkrát stalo, jediným záchytným bodem zůstala ta fotka, na které se Carl samozřejmě poznává, ale proč je podezřelým zrovna on? Krátká povídka Večeře pro dva upomíná na slavného Alfreda Hitchcocka a je skvěle vypointovaná.

Takovýchto minirecenzí bych mohl napsat dvaačtyřicet, to však určitě není zapotřebí. Úplně postačí, když na závěr zopakuji slova z úvodu – Jakub Maximowski do svého výběru podle všeho opravdu zařadil to nejlepší, co je v oblasti současné britské krimipovídky „k mání". Netvrdím, že v knize nenarazíme i na slabší „kousky", její celkové zhodnocení však nemůže být jiné než jednoznačně kladné.


Ukázka z knihy Nejlepší britské krimipovídky