Nakladatelství Domino  ›  Edice  ›  Napětí  ›  Tak to je, tak to bude

Tak to je, tak to bude

Autor:
Sharon J. Bolton
Originální název:
Like This, For Ever
Překlad:
Martin Verner
Série:
Lacey Flint
Pořadí knihy v dané sérii:
3
Žánr:
Napětí
ISBN:
978-80-7498-171-5
Počet stran:
496
Datum prvního vydání:
12. 10. 2016

Kliknutím zvolte variantu

349 Kč 279 Kč 

Kde koupit knihy?
Tak to je, tak to bude

Popis: Tak to je, tak to bude

Když jde o sérii vražd, kdo by věřil jedenáctiletému klukovi?

Ví to každý, ví to tedy i jedenáctiletý Barney: momentálně nejobávanější londýnský vrah brzy udeří znovu. Obětí bude další chlapec přibližně v jeho věku. Bezkrevné tělo bude nalezeno na břehu Temže. Vyšetřovatelé se nebudou mít čeho chytit, protože nenaleznou žádné stopy. Ze stejného důvodu nedokážou ani vydedukovat, kdy vrah udeří zas.
Barney je těmi vraždami posedlý. Kromě toho má ale další děsivé tajemství, které mu nedá spát. Dost na jednoho jedenáctiletého kluka... A tak se svěří sousedce Lacey Flintové, která se zotavuje z traumatického zážitku předchozího případu.
Lacey nemá jediný rozumný důvod, proč do tohoto případu strkat nos. Zároveň ale nemá ani nejmenší šanci na to, aby dokázala zůstat stranou. Čas běží až příliš rychle, vrahova brutalita se stupňuje a Lacey s Barneym vědí, že stačí tak hrozivě málo, aby z toho všeho nevyšli živí...


Dotaz k produktu Tak to je, tak to bude

Jméno:
Telefon:
E-mail:  povinné pole
Číslo "10" slovy:  povinné pole
Váš dotaz:   povinné pole
 
 

Autor: Sharon J. Bolton

Sharon J. Bolton

Sharon J. Bolton vyrůstala v hrabství Lancashire a její raná kariéra zahrnovala příliš mnoho aktivit, z nichž některé jí dnes uvádějí do rozpaků. Všech svých mladistvých aktivit se ráda vzdala, aby se mohla stát matkou a spisovatelkou (v tomto pořadí).

Její knihy byly nominovány na všechny významné literární ceny, určené pro autory detektivek a thrillerů. Kolegové ze spisovatelské branže o ní hovoří bez výjimky s velkou úctou – za všechny ocitujme Tess Gerritsen: "S. J. Bolton mění tvář krimirománu, jak jsme ho znali doposud."


Čtenářské recenze

Jak se vám tato kniha líbila? Zajímá to nejen nás, ale také celou řadu dalších čtenářů. Budeme tedy moc rádi, když se s námi podělíte o své názory a dojmy.

Pro odeslání recenze musíte být přihlášení.

Vrcholné dílo S. J. Boltonové

09. 12. 2016  |  Recenzoval: BoboKing

„Když se nůž dotkl kůže, v hlavě mi hučelo až k nevydržení – měla jsem pocit, že mi pukne lebka. Ale pak se objevila první krůpěj krve, potom další a už začala prýštit“.

Vlezlé zimní počasí zakrývá na březích Temže v Londýně své podivně hrůzné nálezy. Těla dvou malých dětí ležící na břehu vypadají jako by jen spala, stočené v klubíčku jeden za druhým. Prázdné lidské skořápky, ze kterých zmizel spolu s krví i život. Tak začíná kniha, kterou jsem jen málokdy dokázal odložit z rukou.

„Tak to je, tak to bude“ (orig. Like This, For Ever (aka Lost), 2013) je další thriller britské autorky Sharon J. Boltonové z volné série nazvané podle jedné z hlavních postav Lacey Flintové, kam patří bestsellery „Už mě vidíš?“ a „Volavka“. V Londýně někdo unáší malé kluky, vždy v obdobném věku deseti až dvanácti let. Zmizí, nikdo nechce výkupné, nikde není žádný vzkaz či zpráva. Po pár dnech se na břehu Temže najde jejich tělo s prořízlým krkem. Londýnská policie je v pohotovosti, přesto se nemá se čeho chytnout. Klasické znaky pro vražedné útoky pedofila totiž neexistují. Oběti nejsou nijak sexuálně zneužité, ani brutálně týrané. Jen prostě mají prořízlé hrdlo, a pak jsou jejich těla odhozena tak, aby se určitě našla, vždy na břehu řeky.

Příběh je nám předkládán ze tří pohledů. Jednak z pohledu policejní skupiny vedené detektiv inspektorem Danou Tullochovou, následně je tu spojující postava celé série Lacey, policejní inspektorka postavená mimo službu pro psychické traumata spojená s případem z předešlé knihy „Volavka“, ale ústřední postavou je tu bezpochyby Barney, trochu podivínský kluk, který věnuje nezvyklý zápal pro celý případ hýbající teď londýnskou společností. Žije pouze s otcem, profesorem literatury, a celé dny se věnuje pouze jedné činnosti - hledáním své matky, které před lety zmizela. A jestli bych měl hledat hlavní úspěch této knihy, tak je to právě pro tento dětský pohled. Dětský věk je jediné období života, kdy podle psychologů a např. i Stephena Kinga, dokážeme pociťovat skutečný strach. A toho Boltonová využila na maximální možný limit. Bez brutality a krve, jen ten hlodavý pocit v žaludku, kdy nechcete raději nic vidět a slyšet, protože realita by vás zničila.

Jestli jsem si myslel, že „Volavka“ bude autorčino vrcholné dílo, tak jsem se mýlil. Tento příběh se nedal doslova odložit z rukou. Úžasné dávkování napětí, úžasné postavy. Samotné téma, které je primárně jevilo jako drsný pedofilní thriller, nakonec zcela překvapilo. A to nemluvím o famózním překvapení ve formě závěrečné pointy. Jestli si myslíte, že vše je jasné, černobílé, tak budete šokování. Jsou knihy, které se nedají odložit. „Tak to je, tak to bude“ je příběh, kdy si budete říkat, že je to škoda, že znáte závěrečnou pointu. Nejlépe ji zapomenout a znovu se do knihy ponořit.

V překladu Martina Vernera vydalo nakl. Domino, 2016.

Boltonová napsala syrový román, který boří někdejší tabu a posouvá hranice

05. 12. 2016  |  Recenzoval: Richard Spitzer - Centrum detektivky

Bude jedenáctiletý kluk s nezvykle vyvinutými pozorovacími schopnostmi další obětí sériového vraha, který už zabil čtyři jeho vrstevníky? Pomůže mu mladá policistka ze sousedství, kterou ovšem pronásledují její vlastní démoni? Lacey Flintová ve třetím příběhu autorky, která je britským literárním objevem posledních let a drsností si nezadá s Karin Slaughter nebo Mo Hayder.

Během osmi týdnů zmizelo v Londýně pět kluků ve věku od desíti do jedenácti let. Čtyři z nich se našli zavraždění s přeříznutou krční tepnou. Posledními oběťmi byla desetiletá dvojčata, nalezená na břehu Temže. Žádné ze zavražděných dětí nebylo před smrtí mučeno ani zneužito.

Jedenáctiletý Barney žije pouze se svým otcem. Jeho matka od nich odešla, když byly Barneymu čtyři roky. Ten má teď kromě otce ještě partu kamarádů, jejímž vůdcem je Jorge, starší bratr jednoho z kamarádů. Celá parta mluví o vraždách a nikdo si nemůže být jistý, jestli nebude další obětí. Až na Jorgeho jsou všichni ve věku zavražděných kluků.

Barney má skutečně pocit, že ho kdosi neustále sleduje. Na svůj věk je celkem vyspělý a má neobvykle vyvinuté pozorovací schopnosti. Navíc má talent rychle najit ztracené předměty, které ostatní hledají jen těžko. Už nějakou dobu doufá, že tyhle přednosti využije k nalezení mámy. Možná by mu mohla pomoci i jejich sousedka, policistka Lacey Flintová. Jenže ta má starosti sama ze sebou – právě čerpá zdravotní dovolenou, protože se stále nemůže psychicky vzpamatovat z předcházejícího případu. Tehdy pracovala v utajení na univerzitě v Cambridgi a málem jí to stálo život. Jenže i když o to sama nestojí, je postupně vtahována nejen do Barneyho hledání matky, ale především do případu vražd malých kluků…

V roce 2008 vtrhla britská spisovatelka Shanon J. Bolton na pole thrillerů s románem Obětina. O tři roky později stvořila podobně jako její krajanka Mo Hayder hlavní postavu mladé policejní vyšetřovatelky, která nemá zrovna lehký život a svá traumata neustále vláčí sebou. Konstábl Lacey Flintová se poprvé představila v románu Už mě vidíš? (zde se s autorkou poprvé seznámili čeští čtenáři, Obětina u nás vyšla až později), ve kterém vyšetřovala sérii brutálních vražd ve stylu Jacka Rozparovače. Tím se zařadila mezi kolegyně, které rády čtenáře šokují brutálními podrobnostmi a své oběti nechají koupat v potocích krve. Stala se rovnocennou konkurentkou Američankám Karin Slaughter nebo Lisy Jackson, a také zmíněné Mo Hayder. A i když to má Lacey o hodně těžší než „Blecha“ Marleyová, i mezi ní a jejím starším kolegou existuje poněkud komplikovaný milostný vztah.

O rok později poslala autorka v románu Volavka svou hrdinku do zmíněné cambridžské univerzity. Tak to je, tak to bude se odehrává zhruba měsíc po konci předcházejícího románu. Hlavním vyšetřovatelem sériových vražd je tentokrát inspektorka Dana Tullochová, která se objevila i dřívějších příbězích série s Lacey, ale poprvé jsme se s ní setkali už ve zmíněné Obětině. Ta se ale odehrávala na Shetlandských ostrovech a do série s Lacey nepatří. Nicméně fanoušci Lacey Flintové a Marka Joesburyho se nemusí bát – obou postav se jim dostane vrchovatě. A jak se dá tušit, nakonec do děje velice výrazně zasáhnou.

Třetí příběh s mladou a sympatickou policistkou (kromě dvou krátkých povídek vyšla v originále s touto postavou už čtvrtá kniha) je podle mého názoru zatím nejlepším románem Sharon J. Bolton vůbec. Když vyšel její první česky vydaný titul Už mě vidíš? nejspíš byla řada čtenářů příjemně překvapena neznámou autorkou. Příběh nicméně těžil ze stále populárního motivu neobjasněných vražd Jacka Rozparovače, kterým se dodnes rádi nechávají čtenáři děsit. Následně (česky) vydaný román Obětina se přesunul mimo Londýn, a i když byl čtivý, byl tak trochu na hranici sci-fi. Volavka zase těžila z neméně atraktivního motivu práce v utajení, ponurých univerzitních prostor a tajemných rituálů. Tak to je, tak to bude oprašuje starý dobrý prvek dětských dobrodružství, ale jsme v jednadvacátém století, a tak jsou ta dobrodružství nejen moderní, často ve virtuálním prostředí sociálních sítí, ale také často poněkud morbidní. Tady se nabízí otázka, zdali nejsou dětští hrdinové někdy až moc dospělí (jak to známe z četných amerických filmů) a zdali bychom opravdu v jedenácti letech hledali vraha svých vrstevníků… Ale na kvalitě příběhu to neubírá a lze to všechno také chápat jako výpověď o současnosti, ve které se dospívá rychleji. Bohužel i v tom negativním slova smyslu.

Stejně jako v mnoha dalších současných románech i v tomto hrají sociální sítě velkou roli, zejména Facebook. Autorka se také lehce trefuje i do medií a poukazuje na jejich vinu při vyvolávání masové hysterie. Stejně tak se kriticky dívá i na všechny ty rádoby znalce, kteří se po každé dramatické události vyrojí v nesčetných televizních diskuzích jako houby po dešti. Známe to i z našich televizí moc dobře…

Tak to je, tak to bude je román syrový, stejně jako Londýn v únoru, se svými opuštěnými továrnami a ponurými zpustošenými kotvišti, kde se řada scén odehrává. Vraždy dětí byly v románech ještě před pár lety těžko představitelné, nicméně se o tom začalo více mluvit v souvislosti s Vraní dívkou a S. J. Bolton opět někdejší tabu poněkud boří a přesouvá hranice kam až lze zajít zase o něco dál. Čtenářům nabízí ze začátku hned dva možné pachatele, ale od poloviny knihy se jejich počet rozšiřuje, někdy až do lehkého absurdna. V románu se sympatickými hrdiny, ať už dospělými nebo dětskými, nechybí napětí a strach, ale také pochopení, láska, a někdy i smutek. To vše je protkáno novodobým dětským dobrodružstvím s řadou kapitol, které jsou zase napsány ve stylu tzv. policejně-procedurálního románu.

Pokud chce recenzent sdělit čtenářům, jak moc je román čtivý a napínavý, používá často doporučení typu „nečtěte to ve vlaku, jinak přejedete stanici“, eventuálně „nedoporučuji číst před spaním, jinak ráno zaspíte do práce“. Podle mě by se pro novinku S. J. Bolton nejlépe hodila rada: „Na nějaký čas zapomeňte na přátele. Budou Vás otravovat, abyste se jim věnovali a budou Vás tak odtrhávat od čtení. Nebudete rádi a budete protivní a duchem mimo, dokud knihu nedočtete.“

Novodobý Drákula řádí v Londýně 21. století

05. 12. 2016  |  Recenzoval: Kateřina Chybová

Nad Londýnem se stahují mračna. V jeho ulicích řádí jeden z nejobávanějších sériových vrahů. Za poslední dva měsíce unesl a zabil celkem čtyři zhruba jedenáctileté chlapce a jeden další je stále pohřešován. Na tělech maličkých obětí se nikdy nenašly známky násilí, mimo několika přesně provedených řezných ran. Dle důkazů nemůže jít o sexuálně motivované zločiny a vypadá to, že vrahovi jde jen o chlapeckou krev. Policisté se potýkají s vyšetřováním nelítostného vraha, který se zdá být skutečným novodobým upírem. Toto označení však pokud možno striktně odmítají, neboť nestojí o pozornost médií.

Jedenáctiletý Barney bydlí v oblasti, odkud zmizeli všichni mrtví kluci. Nyní se strachuje, že bude další obětí on, a dokonce pro to má své důvody. Se svými podloženými obavami se svěří sousedce Lacey, policistce, která se vzpamatovává z posledního případu a nejradši by se svou prací neměla již nic do činění. Zlé tušení malého Barneyho však nemůže brát na lehkou váhu a bere spravedlnost do vlastních rukou.

 

Recenze pro Československou bibliografickou databázi.

Barney žije jen se svým otcem, příležitostně pracuje v trafice, vytrvale pátrá po své nepřítomné matce a vede vlastní vyšetřování záhadných vražd malých chlapců. Na jedenáctiletého kluka mu to perfektně pálí, na skateboardu je ze všech svých kamarádů zdaleka nejlepší a na bruslích by utekl i tomu nejrychlejšímu násilníkovi. Přesto má pocit, že není v bezpečí, a rozhodne se záhadě upířího vraha přijít na kloub, aby se mohl po ulicích opět pohybovat bez paranoidního pocitu cizího pohledu v zádech. Jenže jakmile se dostane něčemu na stopu, byl by radši, kdyby býval vůbec žádné pátrání nerozjížděl.

Děj knihy se odehrává v noblesním, ponurými událostmi zatíženém Londýně, ale stejně dobře by fungoval v jakékoli jiné lokalitě. Hlavním tahounem tohoto thrilleru je totiž originální motiv vrahovy posedlosti krví a také to, že hlavním vypravěčem je jedenáctiletý kluk. Ten se příležitostně dělí o slovo se záhadným a znepokojivým mluvčím, o jehož totožnosti můžete vesele spekulovat po celou dobu četby, a také s několika policejními aktéry, kteří mimo vyšetřování řeší i množství osobních záležitostí. Autorka dovedně využívá aktuálních odkazů a jde maximálně s dobou. Bolestnou pravdu se nebojí říct naplno a neschovává se za metafory, ale ani skutečnosti nikterak dramaticky nepřibarvuje. Vystačí si s vlastním vyzněním příběhu a spoléhá na čtenářovu fantazii, kterou zvládá krmit nejrůznějšími obrazotvornými myšlenkami.

Sharon J. Bolton celou dobu čtenáře šikovně vodí za nos, vznáší hypotézy, vkládá do příběhu zdánlivá vodítka, aby se na konci všem naivkům a chytrolínům mohla vysmát a vyvést je z jejich sebevědomě vykonstruovaného omylu. Tempo vyšetřování běží uvěřitelnou rychlostí, nikdo z detektivů není žádný superhrdina, i když někteří si na ně samozřejmě rádi hrají. Šéfka policie Dana a Lacey, která je momentálně mimo službu, jsou jako den a noc a kontrast mezi jejich povahami dodává příběhu další rozměr k té spoustě, které jsou nastoleny autorčiným citem pro psané slovo, jejími autentickými postavami a neuvěřitelně čtivým formátem.

Ačkoli je Tak to je, tak to bude třetím dílem série, čtenář se do knihy okamžitě začte a vžije se do kůže všech postav i v případě, že s předchozími svazky není seznámen. Samozřejmě se dočkáme nějakých těch dopadů a prozrazení událostí předchozích dílů, nicméně i bez znalosti podrobností se hravě obejdete.

Brutalita se samozřejmě v tomto žánru dá čekat a je tedy na denním pořádku. Oproti svým detektivkovým kolegům je však co se násilností týče S. J. Bloton ještě poměrně pozadu. Mnohé z nich však předčí příběhem, postavami, stylem, čtivostí i logickou stránkou příběhu. Vše do sebe na konci perfektně zapadá, gradace je výborně zvládnutá a nic není ponecháno náhodě.

Autorka si poradila se všemi aspekty knihy naprosto na jedničku a pro mě se stává rozhodně někým, na jehož další knihy si ráda počkám a vám bych doporučila, abyste jí také dali šanci. Rozhodně nezklame ani ostřílené milovníky napínavých detektivek, kteří si myslí, že už je jen tak něco neohromí. Příběh v určitých momentech působí poněkud průhledně, nicméně v konečném množství teorií, které vám během čtení proběhnou hlavou, si nezadá ani s významnými velikány tohoto žánru. Tak to je, tak to bude je po každé stránce zkrátka naprostá bomba.

S. J. Bolton se silou děje a mírou napětí blíží k nejlepším příběhům Stephena Kinga

28. 11. 2016  |  Recenzoval: Helena H

Čtyři děti mrtvé, jedno pohřešované. Policistka s temnou minulostí, která je svědkyní zločinu, a zároveň vyděšená k smrti. A navrch malý kluk, jenž je perfektním terčem pro sériového vraha. Nebo snad je dokonce synem onoho zloducha? To jsou hlavní dílky skládačky nového thrilleru Tak to je, tak to bude britské autorky Sharon J. Bolton.

Londýn. Město, které nikdy nespí. A kdyby nyní usnulo, nebude to rozhodně spánek klidný. Město je sužováno sériovým vrahem, jenž si za oběti vybírá malé, deseti až jedenáctileté chlapce. Čtyři děti byly již nalezeny mrtvé a páté se stále pohřešuje. Kdo a proč provádí tato zvěrstva, se snaží vypátrat detektiv inspektorka Dana se svým týmem.

Sériový vrah si z nepochopitelných důvodů a zdánlivě zcela bezdůvodně i bezcílně vybírá malé kluky, které zajme, vězní a následně nechá strašným způsobem vykrvácet. Pak jejich těla pohodí na březích Temže. Děti ani jejich rodiče se vzájemně neznali, chodily do jiných škol. Jediným vodítkem je bydliště v jižním Londýně a školní fotbal. Ve stejné oblasti bydlí i malý Barney se svým tátou, který tráví večery s dětskou partou nejlepších přátel a jeho největším snem je najít ztracenou maminku. Může mu s tím pomoct sousedka Lacey, která je policistkou? Lacey sice patří do sboru, ale v současné době je na nucené nemocenské, jelikož se před rokem stala objetí nebezpečného zabijáka. Ten byl sice dopaden, ale Lacey žije neustále ve sžíravém strachu, nejistotě a trápí ji psychické i fyzické problémy. K tomu si nese temné tajemství, které ji navždy ovlivnilo a hodlá znovu udeřit.

Kdo unáší a vraždí malé kluky, ale především proč, na to se snaží přijít inspektorka Dana, spolu s kolegou Markem a dalšími členy vyšetřovacího týmu. Mohl by mít Barney pravdu, když říká, že táta není doma právě v ty dny, kdy došlo ke všem vraždám? Co onen otec skrývá, a kde je vlastně Barneyho matka? Otázky se množí a odpovědi se skrývají v britském thrilleru Tak to je, tak to bude, vydaném nakladatelstvím Domino.

Oblíbená autorka Sharon J. Bolton si již mezi českými čtenáři vydobyla své místo a rozhodně je nezklame ani novým thrillerem. Její vypravěčský styl se silou děje a mírou napětí bezmála blíží nejlepším příběhům Stephena Kinga, jen ve velmi uvěřitelných reáliích a se skutečnými padouchy. Její hrdinové jsou sympatičtí a přitom tajemní, každý jeden skrývá svůj příběh, který se postupně a pozvolna rozkrývá.

Thriller Tak to je, tak to bude je sice zasazen do zcela současného Londýna, a na každé straně je to čtenáři dokazováno přívalem moderních technologií či neodbytnou přítomností sociální sítě. Stejně však máte při čtení pocit, že jste se ocitli někde v době Jacka Rozparovače, nad Temží se povalují husté mlhy a odněkud se chystá vykouknout detektiv s houslemi a dýmkou. Což posouvá čtení ještě na vyšší úroveň. Nejnovější kniha Sharon J. Bolton čiší moderní svěžestí, vyprávění zběsile uhání, a přesto nechává prostor pro fantazii a možnost čtenáři přemýšlet nad tím, kdo je vlastně pachatel.


Autorka své hrdiny ani čtenříáře vskutku nešetří

27. 11. 2016  |  Recenzoval: Marek Zákopčan

Sharon J. Bolton si pre svoju novú knihu zvolila naozaj náročnú tému. Ľudia všeobecne radi čítajú psychotrilery a kriminálky, je totiž dobré vedieť, že aj to najhoršie zlo bude napokon potrestané. Napriek tomu sú námety, ktoré niektorí čitatelia nesú pomerne ťažko - a to predovšetkým ubližovanie deťom. Sharon sa však výziev nebojí, ako to už dokázala predošlými dvoma dielmi série s mladou policajtkou Lacey Flintovou. Svoju hrdinku rozhodne nešetrí, vháňa ju do čoraz väčších nebezpečenstiev, čo sa na nej nezmazateľne podpisuje. Páči sa mi, že nejde o žiadnu superženu, čo nakope zadky zločincom a večer navarí jedlo pre svoju rodinu. Lacey sa ešte len zoznamuje s odvrátenou stranou zákona a nie je ešte celkom schopná spracovať všetky hrôzy a spomienky. A aktuálna vlna londýnskych vrážd bude pre ňu ďalšou skúškou...

"Čtyři baterky namířily světlo na jedno místo. Nic než černá voda. Ticho. Barney cítil napětí, které už nemohl vydržet. V tu chvíli ostatních pět dětí zaječelo hrúzou, protože z vody se vynořila stvůra. Ne stvůra, dítě jako oni. Ale ne jako oni. To dítě bylo mrtvé. Tohle dítě bylo pokryté lepkavou voskovou vrstvou, která jako by vystupovala přímo z něj. Tělo mělo okousané a napůl sežrané vodními živočichy."

Prešiel len mesiac odvtedy, ako skončil Laceyin prípad v Cambridgei, a doteraz sa z neho nespamätala. Vzala si voľno a navštevuje psychologičku, ba dokonca uvažuje nad tým, že k policajnej práci sa už nevráti. Priamo v jej susedstve však vyčíňa sériový vrah chlapcov v predpubertálnom veku, voči čomu nemôže ostať nestranná. Najmä keď ju do toho priamo zatiahne Barney, jedenásťročný chlapec, ktorý sa púšťa do vlastného pátrania. Spolu s partiou navštevuje miesta činu, zbiera články a nachádza súvislosti medzi jednotlivými vraždami. Jeho snaha dopátrať sa pravdy súvisí s jeho osobnou motiváciou zistiť, kam zmizla jeho matka, keď mal štyri roky. Keď získava čoraz neodbytnejší pocit, že do celého besnenia môže byť zapojený jeho milovaný otec, ešte viac sa pohrúži do hľadania pravdy. Má mu v tom pomôcť práve jeho susedka Lacey, hoci ani jej nejde na um, čo je vrahovým motívom. Zdá sa, že je posadnutý krvou malých chlapcov. Žeby sa v súčasnom Londýne rozmáhala fascinácia upírmi?

"Rukojeť nože byla tak horká - jediná přívětivá a hřejivá věc v jejím bytě. Padla jí do dlaně jako ulitá. V zimní záhradě stála temná postava. Lacey ztuhla. Někdo se skláněl nad jejím stolem, na něco se díval. Počítač byl vypnutý, vetřelec mohl číst pouze obsah jednoho z dokumentů, který zůstal ležet na stole. Udělala krok vpřed, v ruce svírala nůž. Začínala sa v ní probouzet zlost vyvolaná frustrací, že nemohla dokončit, co měla v úmyslu. Možná že krev, po které prahla, nebude dnes v noci nakonec její."

Okrem Lacey sa, samozrejme, dočkáme aj ďalších starých známych postáv, predovšetkým Marka Joesburyho a šéfky tímu Dany. Mark a Lacey pokračujú vo svojom zvláštnom prešľapovaní ohľadom ich vzťahu, zatiaľ čo Dana rieši svoje osobné plány do budúcnosti. Dejová línia ohľadom "smädu po krvi" je príjemným osviežením. Upírov je stále všade požehnane, no Sharon J. Bolton sa na problematiku pozerá z celkom iného uhla. A veľmi šikovne do toho zapracovala aj Lacey s jej psychickými ťažkosťami. Na jednej strane chválim autorku za komplexný opis postáv i prostredia, no niekedy zachádza až do priveľkých detailov, čo môže pôsobiť spomaľujúco. Samotnému príbehu to však vôbec neubližuje, aj keď je značná časť venovaná Barneymu a Lacey nie je priamou súčasťou vyšetrovania. Tak to je, tak to bude ponúka opäť myšlienkovú hru pre čitateľa, poskytuje náznaky, kto je páchateľ. Hoci pri niektorých je vám jasné, že vás Sharon iba skúša, inde jej hravo sadnete na lep. A v tom je jej najväčšie čaro.

Thriller, ze kterého vás mrazí od samého začátku

15. 11. 2016  |  Recenzoval: Alena Lochmannová pro vaseliteratura.cz

Pokud máte rádi thrillery, u nichž si můžete být až do posledního okamžiku příběhu jistí, že váš tip na vraha není správným a že jste se nechali oklamat geniálním příběhem z pera autora, v tomto případě autorky, pak je kniha Tak to je, tak to bude přesně to, co vám dokáže zpříjemnit podzimní večery! Kniha je čtivá a autorka odvážná, nebojí se totiž své čtenáře k smrti vyděsit.

V Londýně řádí sériový vrah, který se zaměřuje na chlapce ve věku kolem deseti, jedenácti let, které nejprve unese, nechá vykrvácet a následně odloží bezkrevné tělo na břeh řeky Temže. Nikdo jej neviděl, mezi oběťmi není žádná spojitost... Lidé se obávají o své děti, děti mají strach, kdy vrah znovu udeří. Jedenáctiletý Barney, který je ústřední postavou příběhu, vraždy sleduje. Sám se pere se svými démony, pátrá po své matce, na kterou si téměř nevzpomíná, přesto touží po tom, aby se znovu setkali. Se svým trápením se svěří své sousedce Lacey, policistce, která se právě zotavuje ze svého předchozího případu a vyšetřování vražd malých chlapců se neúčastní. A okamžik, kdy se Barney Lacey svěří, je zároveň přelomem. Zatímco v rámci předchozích kapitol měl čtenář problém knihu odložit, nyní už to prakticky není možné. Děj nabere na obrátkách a čtenář občas zapomene i dýchat.

Každá kniha mívá více či méně pozvolný rozjezd, aby mohl čtenář vstřebat situaci, zvyknout si na prostředí a poznat hlavní hrdiny. Kniha Tak to je, tak to bude však mrazí od samého začátku, temná zákoutí nenechávají čtenáře posedět v klidu a vemlouvavý příběh mu nedovoluje knihu odložit na noční stolek. Nejsilnější, je příběh samotný. Mnohé thrillery mají poměrně jednoduchou dějovou linku, jednoduchý příběh, který se soustředí na popis toho, co se stalo a jsou plné dialogů. Kniha Sharon Boltonové představuje přítomnost, podtrhuje přítomný okamžik, což čtenáře situuje ještě blíž k hlavním hrdinům, dovoluje jim přemýšlet o tom, o čem uvažuje Barney. Boltonová je zároveň jednou z mála autorek, která dokáže jedinečným způsobem mást. Milovníci thrillerů a detektivních příběhů si jistě neodpustí úvahy nad tím, kdo by za tím vším mohl stát. Zřejmě mají zkušenost, že zpravidla v určité části příběhu vždy mají svůj tip a ten zpravidla vychází. Boltonová je tak zdatná vypravěčka, že čtenář bude mít tipů hned několik a věřte, že i ten závěrečný se ukáže jako nesprávný.
Příjemné je také to, že hlavním hrdinou knihy je malý chlapec. Dost malý na to, aby se potuloval po nocích sám londýnskými ulicemi, ale na druhou stranu dost starý na to, aby dokázal nést nejedno temné tajemství minulosti. Ačkoli se na stránkách knihy setkáváme i s vyšetřovacím týmem, příběhem Barneyho otce nebo samotné Lacey, přesto je onen vhled do života dítěte něčím neotřelým, neokoukaným a méně častým.

Kniha Tak to je, tak to bude je svěžím vánkem s dynamikou vichřice ve světě moderního thrilleru s originálním a neotřelým rozuzlením. Často si na konci knihy povzdechnu, že něco podobného už tady bylo. Ale tohle tu rozhodně ještě nebylo!

Kniha, od níž se nebudete moci odtrhnout

14. 11. 2016  |  Recenzoval: Veronika Nováková

V Londýně se začínají ztrácet malí chlapci. Jejich těla bývají po pár dnech nalezena bez několika litrů krve u Temže, všem na očích. Barney je těmi vraždami posedlý, má ale další tajemství, se kterým se rozhodne svěřit své sousedce Lacey Flintové, která se zotavuje z předchozího případu. Vrahova brutalita se stupňuje a celé město propadá panice...

Názor na knihu:
Když mi knížka přišla domů, docela jsem se vyděsila. Tohle mám přečíst? Vždyť to má 500 stránek. Ne, že bych něco měla proti tlustším knížkám, to vůbec, ale vážně mě to trochu vyděsilo. Představa, že se prokousávám pěti set stránkami textu, který mě nebaví, je moje noční můra.

Knížka je rozdělena na tři části. V První části jsme uváděni do příběhu a vzájemných vztahů hlavních postav, které na začátku vypadají, že nemají nic společného. Druhá část už se více věnuje vrahovi o dopadu jeho 'řádění' na jednotlivé postavy a Třetí část už se zabývá nalezením vraha.

Kniha má celkem čtyři dějové linky, které se prolínají. První je o Barneym, žije sám s otcem, snaží se najít svoji matku, o které si myslí, že to opustila. Je mu 11 let, což je přibližný věk všech chlapců, kteří byli uneseni a poté zavražděni. Kapitoly s ním jsem měla nejradši. Na svůj věk je velice inteligentní a přemýšlivý.

Druhá se týká Lacey Flintové, o které celá série je. Tak to je, tak to, bude je již třetím dílem, což jsem samozřejmě nevěděla. Myslím, že není nutné předchozí díly číst, občas na ně sice byly narážky, ale do příběhu nijak hluboce nezasahovaly. Lacey je policistka, která je zrovna na 'dovolené' a zvažuje, jestli se chce k policii ještě vůbec vrátit. Shodou náhod je do případu zapojena, což se ale nelíbí hlavní vyšetřovatelce Daně Tullochové.

Třetí dějová linka nás provede průběhem vyšetřování a sleduje hlavní vyšetřovatelku Danu Tullochovou a její tým. Poslední je z budoucnosti, rozhovory vraha z psycholožkou. Kapitol bylo málo a napočítali byste je na prstech jedné ruky, byly zároveň velice krátké, zhruba jedna stránka, ale přesto vzbuzovaly pocit neklidu a docházelo vám, že s tou osobou je něco hodně špatně.

Musím říct, že i přes to, že knížka není komická, jednou jsem se musela zasmát naivitě lidí. Těla se nachází bez pár litrů krve, co by to tak mohlo být? Ano, pojďme vykoupit všechen česnek a z kostela seberte co nejvíc svěcené vody, protože to vás zaručeně ochrání před sériovým vrahem. A hlavně nezapomeňte usínat s dřevěným kůlem pod polštářem, protože co kdyby náhodou...

Autorka se nebála zajít do detailů, které byly občas až nechutné, ale to dělalo příběh uvěřitelnější a kdyby mi někdo řekl, že je knížka autobiografie několika osob, věřila bych tomu. Vedle hlavního příběhu se objevovaly kapitoly o osobním životě hlavních i několika vedlejších postav, nic nezůstalo nevysvětlené a na konci do sebe vše zapadlo.

Už od začátku knížky jsem byla nadšená. Moje nadšení se stále stupňovalo (jak jste mohli sledovat v příspěvcích na instagramu), ale ke konci vše ukazovalo na jedinou možnost a já jsem si říkala: ,,Ne prosím to ne, to mi nemůžete udělat, vždyť takhle teď končí každý druhý thriller...prosím, tohle ne'' a s takovým koncem bych se po tom, co autorka předvedla, prostě nespokojila. Potom v posledních pár stránkách nastala hromada zvratů a já začala jásat, protože autorka vymyslela perfektní, opravdu PERFEKTNÍ rozuzlení.

Shrnutí:
Tak to je, tak to bude je úžasná knížka a těším se, až si od autorky přečtu její předchozí knížky. Nejspíš si vzpomínáte, jak jsem jednu dobu vychvalovala Spouštěč, ten je oproti této knize jen slabý odvar. Autorka dokáže čtenáře upoutat a píše tak, aby se od knížky nedalo jen tak odejít, já jsem ji přečetla za 2 dny, což je na mě úctyhodný výkon, když si uvědomím, jak mi to trvá u ostatních mnohem tenčích knížek. Knížka bude mít v knihovničce čestné místo. Doufám, že jsem vás alespoň trochu navnadila a věřte mi, budu na ní pět ódy ještě hodně dlouho.

Obálka:
Obálka je podařená a vystihuje atmosféru celé knížky. Jinak uvnitř nic výjimečného po grafické stránce nehledejte, ale myslím, že příběh vám bude dokonale stačit.

 

Recenze publikována na blogu: http://fandombeforebloodcz.blogspot.cz/2016/11/tak-to-je-tak-to-bude-sharon-j-bolton.html


Ukázka z knihy Tak to je, tak to bude