Nakladatelství Domino  ›  Edice  ›  Napětí  ›  Kůže

Kůže

Autor:
Mo Hayder
Originální název:
Skin
Překlad:
Jiří Kobělka
Série:
Jack Caffery
Pořadí knihy v dané sérii:
4
Žánr:
Napětí
ISBN:
978-80-7498-063-3
Počet stran:
440
Datum prvního vydání:
27. 05. 2015

Kliknutím zvolte variantu

339 Kč 271 Kč 

Kde koupit knihy?
Kůže

Popis: Kůže

Mo Hayder nás znovu vtahuje do děsivého, temného světa. Natolik děsivého, že tentokrát se začne bát i detektiv Caffery.

Na odlehlém místě za městem byla nalezena mrtvola ženy v pokročilém stadiu rozkladu. Policie došla k závěru, že šlo o sebevraždu, a soudní patoložka tuto domněnku potvrdila. Jeden člověk však stále pochybuje: detektiv Jack Caffery. A pochybnosti se přemění v jistotu, když policejní potápěčka Blecha Marleyová vyloví ze zatopeného lomu torzo psa. Ten pes patřil mrtvé ženě. A před smrtí ho kdosi stáhl z kůže.

Caffery ví, že něco takového by před smrtí žádný sebevrah neudělal. A protože chce kolegům dokázat, že se mýlili, začne postupně pronikat do tajů předčasně ukončeného života Lucy Mahoneyové. A zatímco nalézá temná zákoutí, o nichž neměli tušení ani Lucyini blízcí, začíná se ho zmocňovat podivný neklid. Jako by ho někdo sledoval...

A pak je nalezena další žena, jejíž mrtvola jako by byla kopií té předchozí. Události nabírají rychlý spád. Caffery se ocitá v jejich víru a znovu se přesvědčuje, že každý člověk v sobě skrývá cosi temného: zavražděná žena, majitel starožitnictví, on sám... a také jeho blízká kolegyně.


Dotaz k produktu Kůže

Jméno:
Telefon:
E-mail:  povinné pole
Číslo "10" slovy:  povinné pole
Váš dotaz:   povinné pole
 
 

Autor: Mo Hayder

Mo Hayder

Jsem normální holka z Essexu, říká Mo Hayder (*1962) s odzbrojující prostotou novinářům. Miluju nakupování, pusu mám prořízlou. Když se s tím média spokojí a nebádají nad tím, jak jde tahle sebecharakteristika z úst atraktivní blondýny dohromady s morbidními, brutálními scénami z jejích thrillerů, zůstane u tohoto povrchního obrazu. Pouť pod povrch je zajímavější.

Matka ji držela zkrátka. Dbala na její dobrou výchovu a vzdělání, jak mohla. Marně. Když ji poprvé vyvezla za moře, malá Mo v New Orleansu poprvé spatřila pouliční opilce a feťáky a byla z toho u vytržení blahem. „Jo, tak to je ono!" pochvalovala si. Naopak ji mrzelo, když se jí nepovedlo zabít mladšího bratra. Nenáviděla ho hned od narození. Jako kojence ho úmyslně shodila ze schodů. Pohotovost prokázala babička, která ho chytila.

Takhle nastavenou dceru matka samozřejmě neuhlídala. Mo odešla v patnácti ze školy. Dělala postupně barmanku, securiťačku, hostesku v tokijském klubu, točila film, učila cizince anglicky. Tohle všechno si musela projít, aby se pak vrátila do školy, odkud má hned dva diplomy, jeden z Washingtonu, jeden z domácího Bathu.

O dost později, už jí táhlo na čtyřicet, napsala první drsný thriller. Kritici, byť pobledlí a s žaludkem na vodě, Ptáčníka pochválili. Ještě nadšeněji ho kupovali čtenáři. Hayder ví hodně o potlačovaných lidských vlastnostech a touhách, mezi něž řadí i náš podvědomý zájem o morbidity. Neudělala nic jiného, než že tuto lidskou slabost využila pro komerčně literární účely. V prvotině a pak ve větší či menší míře v dalších sedmi románech. Na margo jednoho z nich kterýsi recenzent poznamenal, že autorka postrádá morální kompas. Kniha byla opět velmi úspěšná. Po morálním kompasu se nepídila asociace Amerických spisovatelů detektivek, když v roce 2011 ocenila román Unesená prestižním Edgarem.

Nosí na nehtech růžový lak, fascinuje ji smrt, má děti s bývalým policejním potápěčem a jako jeden z nejkurióznějších způsobů násilné smrti si pro jednu ze svých knih vymyslela vytažení střev konečníkem. Když se jí zeptáte, zda je to technicky možné, jednoznačnou odpověď nedá, ale zato se rozesměje.


Čtenářské recenze

Jak se vám tato kniha líbila? Zajímá to nejen nás, ale také celou řadu dalších čtenářů. Budeme tedy moc rádi, když se s námi podělíte o své názory a dojmy.

Pro odeslání recenze musíte být přihlášení.

Kůže není nenáročné čtení - autorka ze čtenáře vytahuje jeho nejtemnější představy.

07. 08. 2015  |  Recenzoval: Marek Zákopčan

Britskej autorke Mo Hayder som prišiel na chuť len nedávno. Prvá kniha, ktorú som od nej čítal, bola Panenka. Až vďaka nej som pochopil, čo sa ukrýva za pojmom "morbídny psychotriler". Takú temnú, ponurú, miestami priam depresívnu atmosféru som nezaznamenal u žiadneho iného spisovateľa či spisovateľky. To však nie je jediné plus. Netreba zabúdať ani na prepracovaný dej a postavy, ktoré si rýchlo obľúbite napriek očividným (ak nie priam fatálnym) chybám, ktorých sa dopúšťajú. Aj v tomto vidím veľký prínos Hayderovej v oblasti žánru - nejde len o klasické riešenie určitého prípadu, ale aj o náročné morálne dilemy. Kam by ste boli ochotní zájsť pri ochrane ľudí, na ktorých vám najviac záleží? Prekročili by ste hranice a dokázali žiť s vedomím, že sa nebudete môcť vrátiť späť? Nejednoznačnosť hrdinov dodáva autorkiným knihám nádych nečakanej originality. Kůže je síce štvrtým románom v poradí série o detektívovi Jackovi Cafferym, ale vzhľadom na udalosti v ňom opísané je, povedal by som, pre postavy ťažiskovým.

"Zulský výraz, jejž Caffery nevyslovil před superintendentem nahlas, v něm vyvolával mrazení. Tokološe. Čtyři jednoduché slabiky znamenaly něco silného. Znamenaly znětvoření, zborcenost, splynutí všech afrických pověr do jediné postavy: do postavy s tělem urostlého paviána a opičím obličejem. Do pomocníka šamanů, do tvora se srdcem afrických stěpí. Sedí mezi stíny. A upřeným zrakem pozoruje okolí."

Jackovi Cafferymu nedá pokoj uzavretý prípad afrických prisťahovalcov, ktorí zabíjali kvôli častiam ľudských tiel využívaných pri obradných rituáloch. Podľa záznamu kamery bol na mieste činu ešte niekto. Alebo niečo...? Poverami opradené vyšetrovanie ho činí paranoidným, no aj tak sa usiluje prísť veci na koreň a zistiť, kde (a či vôbec) sa pohybuje bájny tvor tokološe. Odsunie preto aj pátranie po nezvestnej rádoby celebrite Misty Kitsonovej. Drogovo závislá manželka slávneho futbalistu odišla z liečebne a odvtedy sa po nej zľahla zem. Do pátrania po nej sa zapojí aj Phoebe "Blcha" Marleyová, veliteľka oddielu policajných potápačov. Už to vyzerá, že medzi ňou a Jackom by mohla preskočiť iskra, keď Blcha učiní poriadne šokujúce zistenie. V kufri svojho auta totiž objaví niekoľko dní starú mŕtvolu Misty Kitsonovej. Uvedomí si, že za jej smrť je zodpovedný jej brat, a v snahe uchrániť ho hľadá cesty, ako z hroznej situácie vykľučkovať. Práve ona, ktorá bojuje so zločinom, sa sama stane spolupáchateľkou jedného z nich. Popri tom musí zamaskovať stopy vedúce k ich rodine a zároveň sa podieľať na vyšetrovaní s Cafferym. A tiež naďalej pomáhať pri pátraní po Misty Kitsonovej. K tomu sa napokon ešte pridruží šialenec, ktorý svoje obete (zvieracie i ľudské) fascinovane sťahuje z kože...

"Vyfoukla z plic všechen vzduch, opřela si hlavu o kmen a zadívala se na místo, kde se nad stopami pneumatik vznášel ve víru za autem lidský vlas. Byl světlý a polámaný, odrážel se v měsíčném světle a houpavě se snášel k zemi jako pírko. Blecha věděla, z které hlavy tenhle vlas pochází. Z hlavy Misty Kitsonové. Ne z živé Misty, která se potácí po ztichlé silnici a v rukou svírá kabelku a mobilní telefon, nýbrž z mlčící a nehybné Misty. Z té, která teď leží ve vlastních tělesných výměšcích v jedné vaně ukryté patnáct kilometrů odtud."

Román Mo Hayderovej nie je nenáročné čítanie. Zapôsobí na vás a vytiahne na svetlo najtemnejšie predstavy. Čitatelia si však už na jej štýl navykli a ja takisto. Som zvedavý, s čím vyrukuje nabudúce, pretože nie všetky dejové línie sa uzavreli a je viac než isté, že nás čaká ešte poriadne napínavé čítanie. Na prvý pohľad hlavný námet (psychopat posadnutý kožou) je v podstate na vedľajšej koľaji, ale to vôbec nevadí. Príbeh sa viac sústreďuje na ústredné duo Jack Caffery - Blcha Marleyová a ich dôkladné preskúmanie. Čiže ak niekto doteraz nemal s tvorbou Mo Hayderovej česť, Kůže ho viac než dobre vovedie do vzťahov medzi postavami. Nehovoriac o tom, že vám môže privodiť ťažkú noc, ak ju budete čítať pred spaním. Aj v tom spočíva jej jedinečnosť.

Mo Hayder jde na dřeň.

27. 07. 2015  |  Recenzoval: Kristýna Pekárková - Books in Ashes

Bristolské deštivé odpoledne je svědkem marného pátrání po zmizelé mediální hvězdičce Misty Kitsonové. Phoebe „Blecha“ Marleyová se svým týmem Vodní pátrací jednotky prohledává zatopené lomy zvané Elfské jeskyně. Místo Misty nachází znetvořeného psa a nedaleko je na kolejišti nalezeno tělo Lucy Mahoney, která spáchala sebevraždu. Detektiv-inspektor Jack Caffery se pouští na vlastní pěst do vyšetřování této smrti, místo práce na mediálním případu Misty. Přesto mu stále nedává spát uzavřená operace Norsko a záhadný Tokološe.

Jack Caffery se nedokáže zbavit pocitu, že něco přehlédl a že záhadná mystická postava Tokološe existuje. A neuvěřitelně ho rozčiluje plýtvání policejními prostředky na hledání rozmazlené feťačky, která zmizela z léčebny. Ani Blecha nevěří, že by ji mohli objevit. Alespoň ne ve stanoveném okruhu pátrání. A to netuší, jak blízko má k jejímu objevení. Pravda se jí skrývá přímo pod nosem. Jenže s nastalou situací se bude muset vypořádat po svém. Nedopatřením se dostala do smyčky, která se až nebezpečně utahuje. Caffery se bude muset rozhodnout mezi tím, co je správné a tím, co jim dá čas.

Ať chce nebo ne, Caffery pouští Tokolešeho z hlavy a zaměřuje se na Lucyinu sebevraždu. Její bývalý manžel nechce věřit, že by si sama dobrovolně vzala život. A Cafferymu vrtá hlavou něco, co nedokáže přesně specifikovat. Souvisí znetvoření Lucyina psa s operací Norsko? Drobnosti, které samy o sobě nejsou významné se v jeho hlavě spojují. Když se objeví další mrtvá žena, vydupe si u šéfa čas. Co mají obě ženy společného?

Čtvrtý díl s Jackem Cafferym přímo navazuje na předešlou knihu Rituál. Dalo by se říci, že zde není prázdné místo, děj plynule pokračuje dalším dnem. Velká část příběhu se točí kolem Blechy a Misty Kitsonové. Vysvětlují se náznaky které byly v Rituálu a Blecha řeší morální dilema, co by měla udělat. A pak je postavena před rozhodnutí, kterého možná bude litovat celý život. V osobním životě je to u ní stále stejné a díky problémům které nastanou je nucena veškerý případný zájem ze strany Cafferyho sabotovat.

Samotným prvkem je záhadný muž. Muž, fascinovaný kůží. Kam až jeho fascinace dokáže zajít musí zjistit Caffery. Přestože až do konce netuší proti komu vlastně stojí a o co v případech záhadných sebevražd jde. A nebyl by to Jack, kdyby se nerozhodl porušovat pravidla, díky nimž mu jde o krk. Psychickou podporu nachází u Chodícího muže, člověka, který se v jeho životě zjevuje a zase mizí. Neříká mu, co přesně má dělat, ale vždy mu dá odpověď aniž by se musel ptát.

Román Kůže od brilantní Mo Hayder podstatnou částí série s Jackem Cafferym k pochopení dynamiky vztahu Jacka a Blechy. Především proto, že Misty Kitsonová se objevuje i v dalších dílech – Unesená a Panenka. Kůže není až tak děsivý příběh, tak jako třeba Ptáčník nebo Pečovatel, nicméně ukazuje zvrácenosti, kterých jsou někteří schopni. Mo Hayder je specialistka na nejniternější tužby a dává vyniknout morbidním praktikám, se kterými se jinde nesetkáte. Protože jsem její knihy četla trochu v jiném sledu než je běžné, měla jsem představu, co se bude v případě Misty dít. Nicméně dějová linka případu Norsko a nových vražd byla výborně zapracována do stávajícího příběhu.

Anglie v podání Mo Hayder vytváří absolutní kontrast k Anglii Agathy Christie

15. 07. 2015  |  Recenzoval: Richard Spitzer - Centrum detektivky

Má nalezená mrtvola zmizelé ženy souvislost s nedávnými otřesnými vraždami nebo šlo o sebevraždu? Co má v plánu tajemný sběratel částí těl zemřelých osob? Na to vše musí přijít detektiv Jack Caffery a „Blecha“ Marleyová, hrdinové románů Unesená a Panenka.

Detektiv Jack Caffery je pověřen úkolem vyšetřit případ zmizelé Misty Kitsonové. Celebrita a přítelkyně známého fotbalisty se léčila ze závislosti na drogách na klinice nedaleko Bristolu, odkud beze stopy zmizela. Cafferyho však daleko více než nějaká bývalá feťačka zajímá případ s názvem Operace Norsko, kdy skupina lidí napojená na africký kult voodoo zabila několik lidí. Části jejich těl pak prodávala za velké peníze vyznavačům temné magie do Afriky. Podle Cafferyho není případ ještě stále zcela dořešený – policie sice zatkla pachatele brutálních vražd, ale detektiv je přesvědčen, že nejméně jeden pachatel při razii unikl. Jenže podle policejních záběrů a důkazů nalezených na místě posledního činu by muselo jít o velmi malé stvoření…

Seržantka „Blecha“ Marleyová pátrá v jednom ze zatopených lomů pro změnu po jiné zmizelé ženě, Lucy Mahoneyové. Policejní potápěčce se zdá, že v padesátimetrové hloubce spatřila jakousi drobnou postavu. Přičítá to halucinacím, se kterými se potápěči mohou v tak velké hloubce setkat. Při riskantním ponoru, který je už za hranicí všech bezpečnostních zásad, navíc málem přijde o život. To je však jen jeden z problémů, které ji ještě čekají. Zanedlouho v kufru svého auta, které nedávno půjčila bratrovi, totiž najde zabalenou rozkládající se mrtvolu…

Tělo Lucy Mahoneyové je brzy nalezeno jinde a je už také ve značném stádiu rozkladu. Policie chce její smrt uzavřít jako sebevraždu, ale Cafferymu se na úmrtí stále cosi nezdá. Dotyčná se totiž před smrtí ani zdaleka nechovala tak, jak se sebevrazi obvykle chovají. Navíc její tělo se našlo v blízkosti místa, kde byla předtím nalezena jedna z obětí Operace Norsko. Může s hrůzným případem její smrt nějak souviset? Zjistí se při pitvě, že jí nějaká část těla chybí? Na nedaleké osamělé usedlosti je totiž ještě někdo, koho zřejmě části zemřelého lidského těla fascinují…

Většinu mužů středního věku – včetně těch, kteří žijí sami v odlehlých končinách hrabství Somerset – by ani nenapadlo zabývat se otázkou, jak by asi vypadala žena bez kůže. Stejně tak by neměli důvod představovat si, jak by vypadala ženská kůže, kdyby se natáhla a připíchla k pracovní lavici.
Většina mužů však není jako tento.
Tento muž je úplně jiným typem člověka.
Str. 5

Takto mnohoslibně začíná starší thriller britské spisovatelky Mo Hayderové. Odehrává se dříve než před časem česky vydané a námi též recenzované romány Unesená a Panenka. Tím pádem se teď dozvídáme, jak vlastně začala dějová linie společného tajemství mezi Cafferym a Blechou, která se vine souběžně už několika příběhy. Zdánlivě kulminuje právě v Panence, ale ani tam se ještě vše nedořeší.

Zatímco ve zmíněných titulech se autorka, známá využíváním syrových a leckdy šokujících detailů, mírní, v Kůži se pravidelně a s gustem vrací k popisům zetlelých a nafouklých mrtvol, nechybí ani obligátní a dnes tak oblíbený popis pitvy.

Kůže přitom nezačíná klasicky nálezem zavražděné oběti a následným vyšetřováním. Místo toho zastihujeme detektiva Cafferyho nad pochybnostmi ohledně rádoby již uzavřeného případu a Blechu zase při zdánlivě rutinním pátraní po pohřešované ženě. Oba hlavní hrdinové románu vedou skupinu vyšetřovatelů, přičemž obě skupiny se musí posléze spojit, aby se zabývali hledáním jim protivné zmizelé celebrity, Misty Kitsonové.

Samotná hlavní zápletka románu, naznačená lehce v prologu, tak začíná až v patnácté kapitole (přesněji na straně 98), což je skoro až ve čtvrtině knihy. Osobně mi do té doby celý příběh přišel spíše jako skákaní z místa na místo, z jedné zápletky na druhou, jako kdyby autorka, společně s hlavními postavami nevěděla kudy kam. Na druhou stranu je ale nutno přiznat, že je to pořád přeskakování zajímavé, a jak už jsme u autorky zvyklí, čtivě napsané, s velkým pochopením pro chování svých postav.

Stejně jako lidská kůže, je i autorčin román z roku 2009 mnohovrstevnatý. Je tu pátrání po zmizelých osobách, popisy nafouklých a zetlelých mrtvol, tajemná zápletka kolem afrického kultu, brutální a hraničící až s nadpřirozenem (ostatně pokud jste četli Panenku, tak i tam si autorka s námi v podobném duchu pohrává), snaha Blechy zachránit bratra a také samu sebe, tajemný sběratel lidských kůží, a mnoho dalších postav a zápletek.

Vrstvení příběhu však čtenářovu pozornost netříští. Jak postupně zjistíte během četby, všechno zde má své místo a i přes zdánlivý počáteční chaos a jistou neuspořádanost do sebe začne všechno zapadat.

Anglii můžeme vnímat jako idylické místo, plné starých a krásných kamenných domů, udržovaných zahrad a krásné přírody. Můžeme ji vnímat jako zemi, kde se odehrávají staromilsky laděné detektivky Agathy Christie, kde je pachatel nalezen v kruhu rodiny a odhalen v salonku při rodinné sešlosti. Britské vesničky pro nás mohou být těmi z Vražd v Midsomeru, kdy zlo kontrastuje s tradičními vesnickými slavnostmi a lidé si dokážou říkat ty neurážlivější věci s úsměvem na rtech při odpoledním čaji o páté.

Ale Anglie Mo Hayderové taková není. V jejích románech je to depresivní místo, kde bychom asi nechtěli žít a nejspíše bychom se tam báli jet i na dovolenou. Je to krajina plná podivných, úchylných existencí, skrývajících se za vysokými zdmi zahrad a tlustými stěnami starých kamenných domů. Je to místo, kde si každá postava nese nějakou hoři z minulosti. Smrt někoho blízkého z rukou pedofila, nenávist v rodině, pohrdání, alkoholismus, deziluze. Autorka tak nezapomíná ani na kritický podtón. Nejlépe to dokladují scény rozhovorů Cafferyho s tzv. Chodícím mužem. Když tihle dva stojí na kopci v osamělé krajině a vy se dozvídáte, co je v životě potkalo, jaký svět mají kolem sebe, co všechno se kolem nás děje nebo může dít, máte chvílemi pocit, že bezútěšnější místo na světě není.

Ale je to to pravé místo, kam se vydat, hledáte-li temný a syrový thriller, zbavený příkras, ale vyprávěný pomocí propracované psychologie hlavních (a velmi uvěřitelných) postav. Proto zapomeňte na polehávání na slunné pláži a pojďte se krásně bát do sychravé Anglie!

Mo Hayder jde do krajnosti a co do děsivosti se přibližuje Kingovi

30. 06. 2015  |  Recenzoval: BoboKing

Když jsem dočetl poslední stránku knihy „Kůže“, zcela jsem pochopil kritika z Mirroru, který o ní tvrdil, že se přibližuje děsivostí k příběhům Stephena Kinga, jak jen to realita dovoluje. Stejně jako už v předešlém románu „Panenka“, i tento příběh totiž nelze charakterizovat jako „pouhou“ detektivku, i termín thriller mi připadá jaksi nepatřičný. Hayderová jde do krajnosti, jak ve své imaginaci, tak v odkrývání lidských povah a tužeb. Prostě v tom, na čem si udělala své jméno mezi čtenáři i kritiky už před patnácti lety vydáním prvotiny „Ptáčník“.

Hrdinou případu je opět detektiv z bristolské Jednotky pro vyšetřování závažných trestných činů Jack Caffery. Vysoký chlap samotář mající vlastní názory na vyšetřování a hledání pravdy, které ke zděšení kolegů a nadřízených rád uvádí do praxe. Právě vyřešili případ sadomasochistických vrahů zapletených do nechutných obchodů s lidskými „částmi“ pro šamanské praktiky z Afriky. Ale zatímco celé oddělní se musí vrhnout do nového pátrání po zmizelé celebritě Misty Kitsonové, jež se ztratila při útěku z léčebny drogově závislých, Jack stále myslím na předešlý případ. Něco v něm nehraje a on tomu chce přijít na kloub. Ta podivná malá postava, která ho straší nejen ve snech, ale „všude, ve stínech, pod auty, dokonce i v zrcadle, když se ráno holil“. Tokološe, podivná zrůda z temnoty afrických mýtů.

Pátrání po dalších skutečnostech ho zavede k dalšímu případu, který se zprvu jeví jako jasná sebevražda. Tak se seznámí se seržantkou „Blechou“ Marleyovou, velitelkou Vodní pátrací jednotky, která má ale na starosti i jiné povinnosti, jako právě u této sebevraždy. Někdo musí ty mnohdy už dosti rozteklá a rozpadající se těla sebrat a odvézt na soudní. Jenže zanedlouho se objeví další sebevražda, a Jackovi začíná docházet, že indicie i pitva ukazují spíše na vraždy, které se jen maskují za sebevraždu. Snaží se proniknout do minulosti domnělých sebevražedkyň, stejně jako do mysli Blechy, která se začíná chovat nějak odtažitě, jakoby ji něco trápilo, či snad něco skrývala.

Román „Kůže“ se čtenáři skutečně dostane pod kůži. Propletenec smrti, divných choutek a tužeb, které dřímají v každém, to vše dokonale zabaleno v temné atmosféře strachu z něčeho nepřirozeného, co i soudné lidí nutí myslet a chovat se nepřirozeně. Autorka nám nic neskrývá, děsivé detaily a hrůzné myšlenkové pochody, prostě dle charakteristiky „autorka postrádá morální kompas“. A právě toto dělá z knihy skvělý čtenářský zážitek.

V překladu Jiřího Kobělky vydalo nakl. Domino.

U Mo Hader si čtenář rozhodně nemůže být jistý vůbec ničím.

26. 06. 2015  |  Recenzoval: schefik

Bestsellerová spisovatelka Mo Hayer bezpochyby patří mezi ty autory, kteří dokáží své čtenáře naprosto znechutit a šokovat. Přesto nebo možná právě proto, se její knihy těší u veřejnosti mimořádné oblibě. Nyní tato královna morbidních thrillerů přichází s další knihou, která v českém překladu konečně doplňuje celou řadu s detektivem Jackem Cafferym. Obrňte tedy své žaludky a nahlédněte do tajů, které ukrývá Kůže.

Přestože se Mo Hayder na spisovatelskou dráhu vrhla až když jí táhlo na čtyřicet, o to působivější její vstup na toto pole byl. Již její prvotina Ptáčník vyvolala opravdu vášnivé reakce. Ostatně i dnes působí tato autorka tak trochu jako zjevení. V morbidnosti a popisu násilných scén se jí může rovnat opravdu jen málokdo. Vše ovšem zvládá popsat s lehkostí sobě vlastní a právě to čtenáři na jejích knihách tolik milují.

Její nejnovější kousek, jenž již tradičně vychází v nakladatelství Domino, nese název Kůže. Tuto knihu bezpochyby očekával celý zástup fanoušků, jelikož právě tato kniha v celé sérii chyběla. V chronologickém řazení jí patří čtvrté místo, tedy před Panenkou, jež vyšla loni a Unesenou, která vyšla o rok dříve. Nahlédněme tedy společně s hlavními hrdiny do událostí, které budou utvářet jejich osudy v dalších knihách.

Již od samého začátku je jasné, že na bristolské vyšetřovatele nečeká právě nejpříjemnější období. Sotva totiž uzavřeli jeden případ, už se na ně hrnou další. Na odlehlém místě za městem je objevena mrtvá žena. Nic nenasvědčuje tomu, že by za její smrt mohl někdo cizí. A tak by mohl být případ uzavřen jako sebevražda. Avšak Jack Caffery je na vážkách. Něco se mu na mrtvé ženě nezdá. Jeho pochybnosti se záhy změní v jistotu, když policejní potápěčka Blecha Marleyová nalezne v nedalekém zatopeném lomu torzo psa. Pes bezpochyby patřil mrtvé a před smrtí ho kdosi stáhl z kůže….

Kromě tohoto brutálního případu však v knize sledujeme další důležitou dějovou linii. Ta se zaměřuje především na Blechu Marleyovou a její rodinu, jež se musí postavit čelem zkoušce, která by dokázala navždy změnit její život. Obstojí však policejní potápěčka i v nejtěžší situaci, ve které se doposud ocitla, nebo svá tajemství pohřbí hluboko pod zem?

Ti čtenáři, kteří se již s touto autorkou setkali, budou moc dobře vědět, co na ně čeká. Mo Hayder se drží v zajetých kolejích, a tak její fanoušky jistě nějaká ta všudypřítomná nechutnost, či morbidita nijak nezaskočí. Přesto se snaží přicházet stále s něčím novým, a tak si každá další její kniha u vás vyslouží minimálně pozvednuté obočí. A v Kůži tomu rozhodně nebude jinak, stačí si před očima promítnout některou scénu z knihy a výsledek je stoprocentně zaručen.

Stejně jako předchozí díly této série i nejnovější kniha v sobě skrývá samostatný případ. Díky tomu je možné, číst knihy na přeskáčku. Pokud si však chcete vychutnat celou sérii do nejmenších detailů, určitě je lepší začít od prvního dílu. Protože jak je u takovýchto sérií vcelku běžné i zde se příběhem line vedlejší dějová linie, ve které postupně odkrýváme detaily z života hlavních hrdinů. Tyto střípky však zapadnou přesně na své místo jedině, když začnete od prvního dílu.

Přestože samotný děj této knihy není nikterak složitý, rozhodně nepatří ani mezi vyloženě přímočaré. Opět tak máme možnost sledovat příběh hned z několika pohledů. Díky tomu autorka udržuje čtenáře neustále na vážkách a v očekávání, jak se vše vyvine. Protože u Mo Hayder si čtenáři rozhodně nemohou být jistí vůbec ničím a ani u této knihy tomu není jinak.

Kůže je rozhodně výborným doplněním celé série a autorka i zde opět dokázala, že po právu patří mezi to nejlepší co v tomto žánru můžeme najít. Navíc stále zůstává svá a nesnaží se za každou cenu svézt na vlnách modních trendů. Díky tomu se čtenáři mohou těšit na další knihu plnou zvráceností a morbidity , tedy přesně to co fanoušci Mo Hayder od jejích knih očekávají.

Královna morbidnosti Mo Hayder je zpět a nabízí v českém překladu temný thriller Kůže

12. 06. 2015  |  Recenzoval: Louluk

Hned na začátek musím podotknout, že se nejedná o její poslední knihu. V sérii s detektivem Jackem Cafferym je v pořadí čtvrtá. Zatímco její následovnice Unesená a Panenka již vyšly v minulých letech, Kůže se dostává do Čech až nyní. Plyne z toho i jedno negativum, o kterém se odčtete níže. Ale nyní již k samotnému ději.

Jednoho dne byla nalezena mrtvá žena, jejíž smrt byla označena za sebevraždu. Za tímto závěrem si stáli vyšetřovatelé i patoložka. Zdánlivě tedy není co řešit. Ale jeden člověk má jiný názor. Jeho jméno je Jack Caffery. Detektiv Jack Caffery. O chvíli později nalezne policejní potápěčka v osamělém lomu psa, který byl stažený z kůže. Patřil právě oběti údajné sebevraždy. Lucy Mahoneyová žila tajemným životem, který musí nyní Jack odhalit. Aby vyšetřil její smrt, bude muset překročit i některá z pravidel.

Brzy je nalezena další oběť, jejíž smrt jednoznačně kopíruje tu první. Opět vše na první pohled vypadá jako sebevražda. Policie se musí pustit rychle do vyšetřování, než přijde k úhoně někdo další. Navíc stále pátrá po ztracené ženě fotbalisty Místy, která si získala velkou mediální pozornost. Její zmizení je rovněž víc než podivné.

Kniha Kůže se soustředí především na dvě hlavní dějové linky. Obě jsou přibližně stejně důležité, a proto nemůžu ani jednu upřednostnit jako zásadnější. Jednu z nich už částečně známe. Policejní potápěčka Blecha a její příběh s pohřešovanou Místy. Zdá se vám to povědomé? Ano, řešilo se to již v Panence. Díky tomu se tato část trochu opakuje a může pro některé čtenáře ztratit na zajímavosti. Na druhou stranu může lehce doplnit okolnosti, které jste v předchozí knize nepochytili.

I proto se raději zaměřím na druhou část knihy, která se věnuje vyšetřování Jacka Cafferyho. Ten je ostatně hlavní postavou, takže bychom ho měli přecijenom trochu upřednostnit. Tento detektiv by se sice měl věnovat výše zmíněné Místy, ale raději se zaměří na vyšetřování sebevražd. Opět můžeme napříč celým románem sledovat jeho výborné dedukční schopnosti. Dokonce se v jednu chvíli ocitne i ve vážném ohrožení života.

Samotný děj a vše okolo něj je velice akční a nabízí klasicky morbidní nádech. Mo Hayder se prostě jen tak nezmění, a proto si její knihy získávají tolik fanoušků. Už z názvu můžete vydedukovat, že hlavní téma se bude pohybovat okolo kůže. Lidské kůže. Pravidelní čtenáři této autorky si jistě dokážou představit, že se budou pohybovat na hranici stravitelnosti. Některé detaily a popisy jsou opět velice drsné a nabízejí dost slušnou možnost na zvrácení vašeho žaludku.

Na druhou stranu se dočkáte i klasičtější detektivní práce a tentokrát možná dokonce převažuje. Pachatel je po většinu děje opravdu neznámý a dočkáte se ho až na samotném konci. Tentokrát se nejedná o klasické překvapení, protože se s ním v průběhu čtení téměř nedostáváte do styku.

Nechybí ani trocha nadpřirozena, které tato spisovatelka umí do příběhu vždy lehce implantovat. Opět se jí podařilo příliš nenarušit hlavní myšlenku a udržet ji na hranici uvěřitelnosti. Jedna bytost sice na první pohled působí lehce magicky, ale vysvětlení se nachází v daleko reálnějších sférách.

Jestliže máte rádi temnější knihy s detektivní zápletkou, Kůže je jednoznačně určena pro vás. Chvílemi se u ní budete bát, chvílemi budete napjatí a ve výjimečných okamžicích se možná i zasmějete. Mo Hayder má svůj charakteristický styl psaní, který prostě poznáte. Jestliže se vám líbily předchozí knihy, opět nebudete zklamáni.



Ukázka z knihy Kůže