Nakladatelství Domino  ›  Edice  ›  Napětí  ›  Koncová hra

Koncová hra

Autor:
Raymond Khoury
Originální název:
The End Game
Překlad:
Hana Pernicová
Série:
Sean Reilly
Pořadí knihy v dané sérii:
5
Žánr:
Napětí
ISBN:
978-80-7498-183-8
Počet stran:
520
Datum prvního vydání:
16. 11. 2016

Kliknutím zvolte variantu

349 Kč 279 Kč 

Kde koupit knihy?
Koncová hra

Popis: Koncová hra

Kdo chce odhalit černé praktiky tajných služeb, jako by sám nad sebou vynesl rozsudek smrti.

Uznávaný vědec Ralph Padley umírá a ví, že už mu zbývá jen velmi málo času na to, aby světu vyjevil pravdu. Celé roky skrýval výsledky svého lékařského výzkumu, který byl zneužit k velmi špinavým účelům. Pokud Padley promluví, aby ulevil svému svědomí, budou mít oficiální místa vskutku co vysvětlovat. Ale mistři černých operací ze CIA dobře vědí, jak umlčet nepohodlné. A tentokrát pro to udělají naprosto všechno.
Ví to i Padley, a tak začne hledat prostředníka, který by si troufl jít proti tajné službě. Volba padne na Seana Reillyho – jednak proto, že je agentem mocné FBI, jednak proto, že na věci bude mít osobní zájem: konečně bude moci zjistit, jak zemřel jeho otec.
Reilly už dlouho pochybuje, že otec spáchal sebevraždu. A když se mu zároveň nabízí šance dostat se na stopu záhadnému agentu Corriganovi, s nímž má nevyřízené účty z minulosti, neváhá ani na vteřinu. Vrhne se do pátrání po člověku, který dvakrát tragicky zasáhl do jeho rodinného života, ale brzy se sám stává štvancem. Šedé eminence ze zákulisí tajných služeb chtějí, aby jejich činy zůstaly navždy skryty – a jestli je cenou za dosažení tohoto cíle život agenta Reillyho, pak ať Reilly zemře... a nejraději rukou nájemného vraha.


Dotaz k produktu Koncová hra

Jméno:
Telefon:
E-mail:  povinné pole
Číslo "10" slovy:  povinné pole
Váš dotaz:   povinné pole
 
 

Autor: Raymond Khoury

Raymond Khoury

Raymond Khoury (*1960) se dlouhé roky s posedlostí škorpióna, v jehož znamení se narodil, považoval za člověka od filmu, scénáristu a producenta. Přitom však vystudoval architekturu. Dlouhé roky ho ale živilo bankovnictví. Největšího naplnění a úspěchu však dosáhl jako spisovatel...

Narodil se v Bejrútu. Bylo mu 14 let, když v Libanonu vypukla krvavá občanská válka, a jeho rodiče usoudili, že mají-li jejich tři děti přežít, musí žít jinde. Odjížděli do Spojených států, zatímco budovy výstavního rodného města se jedna po druhé hroutily v troskách. Raymond se na to díval s hrůzou a možná už tehdy si slíbil, že se domů jednou vrátí.

Slib splnil. Vrátil se s myšlenkou, že doma vystuduje architekturu a pak pomůže s obnovou země. První se mu podařilo, druhé už nestihl. Válka vypukla opět v plné síle a o deset let starší architekt opět ze země uprchl.

Ve Francii vystudoval bankovnictví a v Anglii, kde se usadil, se mu začal věnovat. Jako investiční poradce přišel do styku s lidmi od filmu. Zůstali mu jako přátelé, i když bankovnictví opustil. A probudili v něm opět tvůrčího ducha.

Napsal několik scénářů. Získaly pár cen, ale nikdy se nerealizovaly, třebaže o jeho adaptaci románu Melvyna Bragga projevil producentský i herecký zájem Robert De Niro. Stal se stipendistou Fullbrightovy nadace. Dál psal. V roce 1996 se zrodil i scénář, který pojmenoval Poslední templář.

Když v roce 2009 proběhl televizními obrazovkami dvoudílný film Poslední templář, jako scenáristka byla uvedena Suzette Couture. Khoury při jeho vzniku figuroval jen jakou autor literární předlohy, tedy aktivně nijak.

Z dosavadní chronologie jsme totiž záměrně vynechali rok 2006. Ani o Posledního templáře neprojevil nikdo vážný zájem, a tak jej na radu známého začal Khoury přepracovávat do podoby románu. Trvalo mu to tři roky. Zprvu zase smůla: nezájem. Moc složité, příliš závažné téma. Tentokrát se však autor nevzdal. A když v roce 2006 Poslední templář vyšel, byl to okamžitý celosvětový úspěch, zřejmě jediný, který vrhl alespoň malý stín na Brownovu Šifru mistra Leonarda (alias Kód Da Vinci).

Dovětek je známý, protože patří do dějin knižního podnikání stejně jako do dějin pop kultury: přišly další čtyři knihy, a třebaže úspěchu Posledního templáře nedosáhly, šlo o nesporné bestsellery. Jméno Khoury se totiž pro ně stalo synonymem.

 


Čtenářské recenze

Jak se vám tato kniha líbila? Zajímá to nejen nás, ale také celou řadu dalších čtenářů. Budeme tedy moc rádi, když se s námi podělíte o své názory a dojmy.

Pro odeslání recenze musíte být přihlášení.

Silný lidský příběh skrytý pod detektivním kabátem

06. 06. 2017  |  Recenzoval: Kristýna Pekárková - Books in Ashes

Sean Reilly už měl za sebou spoustu akcí. Těch méně náročných, jako byla současná sledovačka s dlouholetým parťákem, ale i těch, které byly na hranici života a smrti. Teď jde ale o něco víc. Ze záhadného vzkazu se stává soukromá válka, která nemusí skončit dobře. A to, že z ní Reilly vyvázne živý, nemusí znamenat vítězství. Na konci bude nejen Reilly stát před rozhodnutím, které ovlivní zbytek jejich životů.

Osobní život Seana Reillyho se od posledního velkého případu ubírá zdánlivě klidným směrem, který narušuje jen plánovaná honosná recepce u hlavy státu v Bílém domě. A pak dostane záhadný vzkaz, který všechno změní. Přesto, že se onen muž, který mu chtěl předat důležitou zprávu, na setkání nedostaví, rozjíždí se nezadržitelný kolotoč událostí, na jejichž konci nezůstane kámen na kameni. I z toho mála se mu podaří zjistit, že i za tímto stojí muž, který vztáhl ruku na jeho malého syna. Muž, jehož kontakty sahají hluboko do CIA a o něm vládní agentury tvrdí, že neexistuje.

Raymond Khoury tentokrát nesahá tak hluboko do minulosti, jako obvykle. I přesto je děj Koncové hry částečně vyprávěn retrospektivně a vrací se jak do období z předešlých knih, tak hluboko do Reillyho zasuté paměti. Ani on sám si neuvědomuje, že nějaké důležité vzpomínky má. Část příběhu je vyprávěna z pohledu samotného Reillyho, část z pohledu záhadného agenta CIA Corrigana. I díky tomu čtenář nahlédne do pozadí všeho, co se děje.

Koncová hra mne překvapila nejen tím, jak je čtivá, ale i tím, že se autor nebál sáhnout na život hned několika postavám, a to i těm stěžejním, čímž ve mně udržoval neustálé napětí. Vlastně až do samého závěru jsem si nebyla jistá, zda tohle bude nebo nebude konec i samotného Seana Reillyho. Drama, smrt a nečekané zvraty, to všechno dokázal spisovatel Raymond Khoury vyvážit silnou osobní linkou, která dává nahlédnout do nitra hlavních postav.
Osobně jsem smrt jedné z hlavních postav rozdýchávala hodně dlouho a neumím si představit, že by další kniha byla bez ní. Kdo ví, třeba děj získá jinou dynamiku. Ale i tak mi bude chybět.

Khouryho romány ze série Templářů se dají číst samostatně, ale pokud už nějakou jeho knihu z ní máte přečtenou, doporučuji si alespoň přečíst Rasputinův stín, na který citelně Koncová hra navazuje. V případě, že jste nic nečetli, tak to nevadí. Příběh je dostatečně samostatný a pochopitelný bez znalosti předešlých knih.

Koncová hra je o hledání pravdy, která může bolet víc, než domněnky a slepá nevědomost. O morálních hodnotách a zásadách, které se mohou zbortit snadno jako domeček z karet. O lásce, oddanosti a loajalitě, zradě i touze po pomstě. Pod detektivním kabátem se skrývá silný lidský příběh.

Raymond Khoury v plné autorské síle

28. 02. 2017  |  Recenzoval: Richard Spitzer - Centrum detektivky

Ve svém pátém příběhu nebude agent Reilly pátrat po tajemství templářů, nebude se snažit přijít na ingredience ďábelského elixíru, ani ho nebudou strašit Rasputinovy stíny. Bude štvancem i lovcem v honbě za odhalením pravdy o smrti svého otce a o muži, který ublížil jeho malému synovi. A bude to velmi osobní boj!

Agent FBI Sean Reilly právě dokončil se svým parťákem Nickem Aparem úspěšný zátah na jednu velkou rybu mezi hackery. Krátce na to ho kontaktuje jistý doktor Ralph Padley, profesor kardiologie a chirurg, který svým umem zachránil mnoho životů. Ale díky kterému také mnoho lidí o život přišlo. V mládí při svém výzkumu náhodou vyvinul smrtící preparát, který dal z vlasteneckých pohnutek do služeb CIA. Nyní ho tíží svědomí, a tak anonymně telefonicky kontaktuje Reillyho. Rád by mu všechno někde pověděl. Ví o jeho dobré pověsti, a je přesvědčen, že si agent nic nenechá pro sebe a všechno zveřejní.

Reillymu se zprvu moc nechce tajemnému volajícímu věřit, ale když se od něj dozví, že vše souvisí s jeho otcem, který údajně spáchal sebevraždu když mu bylo deset let, rychle změní názor. Nikdy totiž zcela nevěřil, že by si otec sám vzal život. Navíc se zdá, že za vším může být tajemný agent s krycím jménem Reed Corrigan (toto jméno se objevilo už v předcházejících románech), po kterém Reilly už dlouho jde poté, co jeho malému synovi před časem „vymyl mozek“. Tajemnému Corriganovi přísahal pomstu, a i když dnes žije spokojeně se svým synkem, partnerkou Tess Chaykinovou a její šestnáctiletou dcerou Kim, nepřestává doufat, že Corrigana jednou dopadne.

K předání informace od profesora však nikdy nedojde. Corrigan je mocné zvíře v CIA a nechá Padleyho zlikvidovat nájemným zabijákem a obratem ho posílá na Reillyho. Z lovce se rychle stane lovná zvěř. Spokojenému životu v rodině musí dát vale a na útěku před tajemným zabijákem, ale především před FBI a CIA, která na něj hodila podezření z vraždy, musí nejprve vynaložit všechen svůj um, aby přežil, a pak teprve přemýšlet o protiúderu. Navíc zprvu nechápe, co odstartovalo tak velký hon na jeho osobu.

Rodák z Libanonského Bejrútu Raymond Khoury musel v patnácti letech opustit kvůli občanské válce svou zemi. S rodiči se usadil ve Spojených státech, ale po létech se domů vrátil, aby tu studoval architekturu a mohl pomoci s obnovou rodné země. Architekturu vystudoval, ale další plány mu opět překazila válka. Khoury musel uprchnout z vlasti znovu. Měl tedy v životě už podruhé smůlu, nicméně my čtenáři jsme měli naopak štěstí. Po následném studiu bankovnictví v Evropě se v něm totiž probudil tvůrčí duch, díky čemuž se svět autorů rozrostl o dalšího spisovatele, který umí vyprávět přímočaře a srozumitelně napínavé příběhy. Historické zápletky několika románu mohou vybízet ke srovnání s thrillery Dana Browna. Ale zatímco se autor slavné Šifry mistra Leonarda soustředí především na historii a obšírné vysvětlování některých událostí, které způsobily současné dětí, Khoury více cílí na budoucnost a jeho romány jsou často rozvinutou úvahou „co by se stalo, kdyby“.

Už před dvanácti lety představil Khoury čtenářům svého agenta FBI Seana Reillyho, a to v románu Poslední templář. Původně se jednalo o scénář k nakonec nepříliš úspěšnému televiznímu filmu (hlavní postava agenta se tu jmenovala Sean Daley). Reilly se pak stal hrdinou stejnojmenné knižní série, i když s tím autor původně nepočítal a druhá a třetí román vždy začínal psát jako samostatný příběh. Nicméně dnes má série s Reillym i s Koncovou hrou pět titulů. Tentokrát ale nebude agent odhalovat nějaké nové spiknutí, ale bude se snažit zahojit svoje staré rány. Dostane k tomu několik nových, nečekaných (a sympaticky napsaných postav) parťáků, ale také něco dost zásadního ztratí…

Romány se Seanem Reillym jsou psány částečně v první osobě (z pohledu agenta; v prvním románu to ale tak nebylo, pro první osobu se autor rozhodl až v dalších příbězích s Reillym), ale také ve třetí osobě, kdy se na scénu díváme pohledem dalších postav, a to i v těch scénách, kde Reilly vystupuje, což někdy nabízí zajímavý pohled z opačné perspektivy. Román jde s dobou, a tak jako ve správném současném špionážním thrilleru hrají velkou roli všudypřítomné odposlechy, sledování, kamery a skenery tváří. S tím se ruku v ruce objevuje paranoia, komu věřit a komu ne.

Reilly se vydává na osamělý lov a nebude to mít ve stále mocnějším a technicky propracovanějším světě „Velkého bratra“ jednoduché (román místy připomíná snímek Nepřítel státu). Khoury nepolevuje v tempu a servíruje čtenáři jednu akci za druhou. Zejména část, kdy musí Reilly utíkat téměř před všemi, ale také se mu daří pronásledovatele převézt, patří k nejzdařilejším pasážím. Až do samotného závěru musíme sympatickému Reillymu fandit. Autor z něj (alespoň z počátku) nedělá superhrdinu. Reilly sice dokáže být hodně mazaný a myslet několik tahů dopředu (ostatně název knihy – Koncová hra – je šachový termín), ale někdy zkrátka i on dostane „nakládačku“ a někdy se zase neobejde bez pomoci někoho dalšího.

V poněkud diskutabilním konci Reilly a jeho nová posila řádí jako bůh pomsty a všechno jim nakonec projde, a to i u nadřízených. Autor zřejmě neřeší, že by jeho postavám hladce prošla několikanásobná vražda (i když zabíjeli padouchy). Závěrečná tečka, která má být posledním překvapivým odhalením, je dost přitažená za vlasy, stejně tak jako to, že se podle knihy zdá, že CIA má pouze jednoho nájemného zabijáka. Ospravedlňuje to jedině úvaha, že Khouryho romány vždy byla čistá fikce především pro pobavení a vzrušení čtenářů.

Přes to všechno Koncová hra stále ještě vychází v porovnání s předcházejícími Khouryho příběhy a romány jeho konkurentů celkem dobře a dá se říci, že je autor v plné síle. Příznivci moderních špionážních románů a Seana Reillyho by se měli jeho nové „šachové partie“ určitě zúčastnit.

Čistokrevný akční thriller, který vám nedá vydechnout

31. 01. 2017  |  Recenzoval: Marek Zákopčan

Raymond Khoury nepatrí medzi autorov, ktorí vydávajú knihy ako na bežiacom páse, ale o to viac sa vždy teším na každý jeho nový román. Inak to nebolo ani v prípade Koncovej hry, už piateho príbehu so zvláštnym agentom FBI Seanom Reillym. Na jednej strane ho možno čítať celkom samostatne, na druhej významnou mierou nadväzuje na predošlý diel Rasputinov tieň. Momentálne autor upustil od inšpirácie históriou a konšpiračnými teóriami a ponúka čistokrvný akčný triler, ktorý vám nedá vydýchnuť. K tejto tendencii smeroval už aj predtým, ale teraz to dotiahol priam do dokonalosti. Nechýba ohrozenie na živote, hra na mačku a myš, pozícia štvanca ani nevyhnutné naháňačky a prestrelky. Autor vsadil na nečakané zvraty a čo je najhoršie (alebo najlepšie?), svojím osudom si nemôže byť istých hneď niekoľko stálych postáv...

"Byla hrůzou bez sebe, jenže já dobře věděl, že nemířený adrenalinový výstřel bývá leckdy vražednější než ten uvážený, jasně zacílený. Vypálila. Kulka mi hvizdla kolem tváře tak těsně, že s sebou určitě vzala pár kožních buněk. Druhou jsem nemínil riskovat. Otočil jsem se, silou vůle přiměl nohy k pohybu a v předklonu jsem vyrazil garážovými vraty ven. Vtom jsem zaslechl první policejní sirénu."

Reilly je odhodlaný nájsť záhadného agenta CIA, ktorý pred časom experimentoval v oblasti psychiky na jeho malom synovi, stoj čo stoj. Pozná však len jeho krycie meno a všetky stopy sa ukazujú buď ako nedostatočné, alebo ich niekto šikovne odstráni ešte predtým, ako sa k nim vôbec dostane. Tajomný Corrigan však musí zakročiť, keď Reillyho osloví lekár na sklonku života s tým, že mu chce odovzdať dôležité informácie o svojom výskume pre vládne zložky. Zároveň má poznatky aj o smrti Reillyho otca, ktorý pred rokmi spáchal samovraždu. Ako sa ukazuje, aj za tým väzí Corrigan so svojimi vplyvnými chápadlami. Keďže Reilly sa zahryzne do jeho nájdenia ako besný pes, neostáva mu iné, ako zbaviť sa ho. Sean tak čelí útoku, ktorý sa však zvrtne a on sám napokon musí unikať nielen pred odhodlaným vrahom, ale aj pred políciou a vlastnými ľuďmi. Jediná osoba, ktorej môže veriť, je tradične jeho verná Tess, no ani ona veľa nezmôže pod stálym dohľadom polície. Reilly sa ale nevzdáva. Nemá totiž na výber, a okrem toho si je vedomý toho, že ide o konečný súboj a iba jeden z neho môže vyjsť ako víťaz...

"Potřeboval jsem auto v pojízdnem stavu, ale rychle mi došlo, že nemám jinou možnost než ho nabourat... Blížili jsme je k nemocnici. Dorazíme tam co nevidět. Čert aby to vzal. Musím jednat. Když Lendowski odbočoval z Park Row do Spruce Street, zaťal jsem pěst a uhodil Deutschovou do břicha. Zároveň jsem levačkou vytáhl její glock, plynule si ho přehodil pažbou dopředu a vší silou praštil Lendowskiho po hlavě, takže ztratil vědomí. Zhroutil se na volant. Explorer projel mezi dvěma stromy, vletěl na chodník a narazil do zdi Paceovy univerzity. Deutschová se mezitím stihla narovnat, jenže to jsem už držel její želízka."

Koncová hra sa číta doslova sama. A vôbec vám neprekáža ani častá zmena rozprávača. Kapitoly z pohľadu Seana Reilleyho sú totiž v prvej osobe, kým zvyšné už, pochopiteľne, v tretej. Khoury pristupuje k svojmu príbehu priam ako k filmovému umeniu. Jedna scéna strieda druhú, udalosti na seba reťazovo nadväzujú a dynamicky sa posúvajú vpred. Ako som spomenul, nebojí sa nečakane rozlúčiť s niektorými postavami, čo vás prekvapí a dodá deju ten správny šmrnc. Koncová hra je (zatiaľ ?) poslednou knihou v sérii s Reillym a Tess, no ja dúfam, že sa ešte dočkáme aj ďalších pokračovaní. A azda opäť aj spojených s tajomstvami histórie. Vzhľadom na osobné zainteresovanie hlavného hrdinu do prípadu je samozrejmé, že neriešil s Tess nič v súvislosti s dejinami či archeológiou, no určite na nich čaká ešte veľa neodhalených záhad.

Posledního templáře střídají černé praktiky tajných služeb

21. 01. 2017  |  Recenzoval: Alena Lochmannová pro vaseliteratura.cz

V branži tajných služeb neví člověk dne ani hodiny. Jeden den můžete být hrdinou, který zachránil život prezidentovi, druhý den hledaným zločincem. Život jako na houpačce žije také agent Reilly. Raymond Khoury o sobě dal vědět již detektivním thrillerem Poslední templář, který směle konkuroval i Šifře mistra Leonarda. Že je mistrem slova ve fiktivním světě konspirace nyní potvrzuje i novinkou s názvem Koncová hra.

Agent Sean Reilly úspěšně dokončuje operaci na poli kyberzločinu, na které pracuje se svým parťákem Nickem. Vnitřně ho ale sžírají tužby, které si na první pohled nejsou příliš blízké, ale jak se později ukáže, souvisejí spolu více, než by se mohlo zdát. První je touha po pomstě muži, který stál za vymýváním mozku jeho syna Alexe, ať už je tím mužem kdokoli. Druhou je touha po zjištění pravdy o smrti jeho otce, který před lety údajně spáchal sebevraždu jako důsledek depresí, kterými trpěl, což za celá léta nedokázal Reilly přijmout a akceptovat jako fakt a za smrtí otce začíná pozvolna vidět víc nekalého, než si sám dokázal kdy dříve připustit. Pátrá tak všemi možnými legálními i nelegálními způsoby po informacích. To, společně s telefonátem, který přijme, ho dostane do hledáčku významných funkcionářů stojících na pozadí černých praktik amerických tajných služeb. Reilly se tak okamžitě stává nežádoucím a na jeho hlavu je vypsána odměna. O to spíše musí zaplašit své démony a nalézt odpovědi na své otázky, neboť to nyní neznamená pouze zprostředkování kýženého klidu jeho duši, ale též cestu k očištění svého jména, které bylo pošpiněno.

Kniha Koncová hra je od začátku do konce protkána akcí, a to akcí toho typu, která vás nenechá vydechnout. Čtenář má jen několik úvodních stránek na přijetí nového příběhu, zasazení do situace, a pak už mu nezbývá, než tajit dech a s napětím očekávat, jaký další zvrat další strany přinesou. Khoury je autor, který pracuje s dějem. V jeho knihách, a Koncová hra není výjimkou, se toho děje opravdu mnoho. A ač se zpravidla jedná o příběh odehrávající se v rámci poměrně krátkého časového období, čtenář může nabýt dojmu, jako by se jednalo o mnohem delší dobu. Dílo je příjemnou změnou oproti knihám, ve kterých se děj točí kolem jedné klíčové události a důležitější jsou spíše postavy a jejich nitro. To je naopak aspekt, který je v Koncové hře potlačen. Pochopitelně známe hlavní hrdiny příběhu, dokážeme si je víceméně zařadit na bipolární škále padouch – hrdina nebo dobrý – zlý člověk, nicméně více než útržky informací o nich nevíme a vlastně je poměrně těžké si udělat hlubší představu o jejich charakteru a prožitcích, neboť toto všechno je v pozadí hlavní dějové linky. To ovšem není na škodu a knize to na atraktivitě neubírá, ve finále si totiž čtenář užívá příběh a minimalizace myšlenek vnucovaných ze strany hlavních hrdinů mu umožňuje vytvářet své vlastní scénáře a představy.

Co na příběhu samotném oceňuji ze své vlastní perspektivy, je rovnováha, kterou mu autor dokázal dodat. Agent Reilly je popisován jako skutečný (možná až příliš velký) hrdina – jedná tak, prezentuje se tak a je o něm tak referováno ze strany druhých. Protože realita nebývá černobílá, myslel autor i na tento aspekt a v závěru knihy ukázal, že Reilly je také jen „člověk", jehož hrdinství musí občas ustoupit racionální volbě.

Pochopitelně je třeba knihu číst s jistou dávkou nadsázky, jedná se o čistou konspiraci a příběh, který bude pro racionálně smýšlejícího čtenáře na hony vzdálený realitě. Faktem je, že právě racionalita je to, co pro čtení knihy nepotřebujete. Khoury je vypravěč, který ctí své řemeslo, předkládá příběh, který je ze světa nám natolik vzdáleného, že je jen těžko uvěřitelný. Faktem však zůstává, že to, co neznáme a čemu nerozumíme, může mít v sobě špetku pravdy a inspirace v realitě. To, co kniha čtenáři poskytuje, a co je její přidaná hodnota, jsou možnosti. Možnosti uvažovat nad uvěřitelností příběhu, možnosti uvažovat nad fungováním institucí a organizací, s nimiž se jako běžní občané v každodenní žité realitě nemůžeme setkat, možnosti nad prostředky a sofistikovanými nástroji kyberzločinu, nad komplikovaností lidské povahy a náročností mnohých rozhodnutí, která musíme ve svém životě přijmout a udělat.

Kniha Koncová hra je rozhodně zajímavým prožitkem na pozadí příběhu agenta tajné služby, který pátrá po temných tajemstvích, která se přímo dotýkají nejen jeho rodiny, ale také národní bezpečnosti, morálky a spravedlnosti.


Ukázka z knihy Koncová hra