Nakladatelství Domino  ›  Edice  ›  Napětí  ›  Klub zabijáků

Klub zabijáků

Autor:
Paul Finch
Originální název:
The Killing Club
Překlad:
Zuzana Pernicová
Série:
Mark Heckenburg
Pořadí knihy v dané sérii:
3
Žánr:
Napětí
ISBN:
978-80-7498-226-2
Počet stran:
448
Datum prvního vydání:
27. 11. 2017

Kliknutím zvolte variantu


Popis: Klub zabijáků

Že po někom jdeš, ještě zdaleka neznamená, že on nejde po tobě.

Pro detektiva Marka „Hecka" Heckenburga to byl nejprve obyčejný pracovní den. Právě vyšetřoval tři vraždy na severovýchodě Anglie, když k němu doputovala zpráva, že z ostře střežené věznice uprchl Magor Mike Silver, šéf rozprášeného Klubu sympaťáků. Trasu jeho útěku vyznačila zkrvavená těla zabitých policistů.
Ale to ještě není všechno, co se má Heck dozvědět. Ještě se bude vraždit dál. Z celé Anglie přicházejí zprávy o krutě mučených a morbidně zavražděných lidech. Zdá se, že Klub se pustil do toho, čemu se v hantýrce podsvětí říká čištění: čistí zemi od všech, kteří s jejich kriminálním podnikáním mohou mít jakoukoli spojitost.
Policie okamžitě vyhlásí masivní pátrací akci a Heckenburg ani na okamžik nepochybuje, že se na ní bude podílet. Mýlí se. Bez jakéhokoli vysvětlení je postaven mimo službu. Heckovi se to nelíbí a zuby nehty se brání. Hodlá jít po gaunerech z Klubu, přestože oni se zároveň rozhodli jít po něm...


Dotaz k produktu Klub zabijáků

Jméno:
Telefon:
E-mail:  povinné pole
Číslo "10" slovy:  povinné pole
Váš dotaz:   povinné pole
 
 

Autor: Paul Finch

Paul Finch

Paul Finch býval policistou a novinářem. Postupně obě profese pověsil na hřebík, ovšem jen proto, aby je přetavil v profesi novou: stal se spisovatelem a scenáristou. (Měl koneckonců na co navázat, poněvadž jeho otec Brian Finch byl jedním ze spoluscenáristů Coronation Street, britského televizního kultu ze šedesátých let.)

Na svém autorském kontě má dnes Paul Finch několik epizod slavného seriálu Poldové, podílel se i na kultovním sci-fi fenoménu Doctor Who.


Největší slávu si však vydobyl svými thrillery, zejména sérií s ústřední postavou neobyčejně svérázného Marka Heckenburga, které česky vydává nakladatelství Domino.


Čtenářské recenze

Jak se vám tato kniha líbila? Zajímá to nejen nás, ale také celou řadu dalších čtenářů. Budeme tedy moc rádi, když se s námi podělíte o své názory a dojmy.

Pro odeslání recenze musíte být přihlášení.

Čistý thriller a dynamický příběh

06. 03. 2018  |  Recenzoval: Richard Spitzer - Centrum detektivky

Co se stane, když začne dobře organizovaná skupina zabijáků likvidovat své bývalé klienty? Úspěšný autor thrillerů s detektivem Markem Heckenburgem navazuje na svou prvotinu Stalkeři.

Superintendantka Gemma Piperová z oddělení sériových zločinů, které spadá pod Scotland Yard, absolvuje už několikátou návštěvu ve věznici Racčí skála. Tady si odpykávají trest ti nejhorší zločinci. Jedním z nich je i Peter Rochester, který vedl tzv. Klub sympaťáků. Navzdory pojmenování to byli sadističtí násilníci, kteří pro bohaté klienty unášeli ženy, na které si ukázali. Ty pak mučili a nakonec zavraždili. Policie ví o celkem osmatřiceti obětech, ale je přesvědčená, že zavražděných bylo více a že všechny „Sympaťáky“ zdaleka nepochytali.

Jediný Rochester by mohl říci více. Jednoho dne však dostane srdeční záchvat a při převozu do nemocnice je kolona přepadena. Ozbrojení a dobře vycvičení muži postřílí celý doprovod a Petera osvobodí. Jak se zdá, jde o přeživší „Sympaťáky“. Bývalí žoldáci a nelítostní zabijáci se sem zřejmě sjeli ze všech koutů světa. Detektiv seržant Mark „Heck“ Heckenburg je přesvědčen, že zabijáci začali zametat stopy a likvidovat bývalé klienty. Díky počtu dřívějších ženských obětí je jasné, že jich nebude málo. Na příkaz své nadřízené Gemmy se ale nesmí vyšetřování zúčastnit. To ho však rozhodně nemůže odradit. Vždyť kdo jiný by znal „Sympaťáky“ lépe než ten, co v podstatě sám rozprášil původní bandu?

Ve svém v pořadí třetím románu s Markem Heckenburgem britský scénárista a spisovatel Paul Finch volně navazuje na svou prvotinu Stalkeři. Tu jsem nečetl, ale usuzuji, že měla poměrně otevřený konec, a tak řada čtenářů čekala, že se k ní autor v dalším dílu vrátí. To se však nestalo a Finch přišel s románem Znesvětitel, který se sice debutu v lecčems podobá, ale nenavazuje na něj. Zajímavé je, že autor plánoval jako třetí vydat titul Hunted (česky dosud nevyšel), ale nakonec se nechal přesvědčit, aby se k „Sympaťákům“ vrátil. Klub zabijáků stal tak stal třetím titulem řady, zatímco Hunted až pátým. K dnešku už má celá série šest titulů.

Předcházející Znesvětitel začal zostra – hned na prvních stránkách napínavou scénou ve staré továrně a nálezem mrtvoly, po čemž následovala automobilová honička v ulicích města. Klub zabijáků oproti tomu začíná poněkud zvolna. Vypadá to, že budeme sledovat hned dvě zápletky – Gemminu návštěvu ve věznici a Heckovo dopadení jistého extremisty. Když se ale začíná více mluvit o „Klubu sympaťáků“ (původně se tak měla první kniha jmenovat, ale na nátlak marketingu byl název změněn na Stalkery), pochopí zejména ti, kteří četli první titul, kam se bude děj ubírat.

Po pár kapitolách jsme svědky poněkud za vlasy přitaženého únosu. Po zuby ozbrojená eskorta zastaví uprostřed noci kvůli domnělé autohavárii, přičemž všichni vylézají z auta jako ovce na porážku. ‚Opravdu by se takhle chovala eskorta převážející nejstřeženějšího vězně?‘ položí si možná nejeden čtenář otázku. Paul Finch však sám přiznává, že jeho policejní příběhy jsou více autentické než realistické. Z vlastní praxe u policie čerpá při popisu některých postupů a zvyklostí, ale příběh samotný je spíše sledem řady situací, které jdou až na hranici hororu a které si těžko lze představit v reálném životě.

Čtenářům chce předložit čistý thriller, který má jediné poslání – být maximálně děsivý a vzrušující. Jeho třetí kniha je opět dynamický příběh, kdy akce stíhá akci a moc času na oddech nezbývá. Finche však odděluje od béčkových spisovatelů propracovanost hlavního hrdiny obtíženého démony z minulosti, jeho zarputilost, jistý asociální styl života i poněkud komplikovaný vztah s Gemmou, kdysi milenkou a nyní nadřízenou. Heck je zároveň většinou pěkně tvrdohlavý a dost často si dělá, co chce. Možná by bylo zajímavé spárovat ho s Erikou Fosterovou, hrdinkou románů Roberta Bryndzy. Docela by se k sobě hodili…

Podobně jako v Znesvětitelovi (český název mimochodem koresponduje s původně zamýšleným názvem knihy, která nakonec dostala v originále název Oběť) si pro nás Paul Finch přichystal řadu scén, o kterých jistě tušil, že je budou čtenáři čekat a těšit se na ně. Opět tedy dojde na pronásledování v různých opuštěných a zaneřáděných prostorách. Tentokrát jich je podobných scén hned několik a je zajímavé, že Heck nebude ani tak pronásledovatel, jako spíš kořist. Nepřijdeme ani o automobilovou honičku ve městě a o „falešný poplach“, kdy něco vypadá děsivěji, než to ve skutečnosti nakonec je. Tahle scéna se mimochodem povedla. Jinak by se mohlo zdát, že si tentokrát oběti svůj osud zaslouží, ale autor nám to tak snadno neusnadní. Zabijáky nechá likvidovat i nevinné svědky…

Takže i ve třetím česky vydaném příběhu Marka Heckenburga najdeme téměř neutuchající akci a porci syrového násilí. Autor se ale u morbidních detailů zastavuje jen na dobu nezbytně nutnou k vyvolání mrazení v zádech, takže čtenáři se slabším žaludkem nemusí mít obavy a mohou si tuhle ztřeštěnou jízdu po různých koutech Anglie dopřát. Autor nám chtěl naservírovat drsnější oddychovou podívanou, a to se mu znovu podařilo. Kniha se mi četla dobře a závěr jsem prostě musel dočíst stůj, co stůj, i když jsem tušil, že pěsti a charakter zvítězí nad sadismem a nenávistí. Přesto doufám, že v příštím románu bude Mark méně utíkat a více pronásledovat…

Skvělý thriller! Poslední strana vás nakopne k tomu, abyste se nemohli dočkat dalšího dílu série!

21. 02. 2018  |  Recenzoval: Marek Zákopčan

Hrdina Paula Fincha Mark Heckenburg nie je ani zďaleka dokonalý a jeho rozhodnutia sú neraz na hrane zdravého rozumu. Ale práve tým sa odlišuje od ostatných a jeho chyby ho poľudšťujú a približujú čitateľom. V treťom dieli sa vraciame ku Klubu sympaťáků, ktorého členom by chcel byť asi málokto. Zabijaci a stalkeri opäť spájajú sily, aby preverili Markovu odhodlanosť a schopnosť vysporiadať sa s nepriateľmi. A nie hocijakými. Paul Finch vháňa svoju ústrednú postavu do poriadne ťažkého víru udalostí. Vyšetrovateľov pátrajúcich po sériových vrahoch nájdeme takmer v každom krimitrileri, ale celá organizovaná banda? Buďte si istý, že na tento román hneď tak ľahko nezabudnete. Napätie sa dá krájať, dej je nepredvídateľný, a aj keď je vám jasné, že autor sa svojho hrdinu nezbaví, predsa len máte miestami o Marka obavy.

"Heck zamžikal a přikrčil se, protože ho zasypaly žhavé železné úlomky a kousky čehosi měkčího a vlhčího. Srdce mu poskočilo až do krku, ale exploze ho nezranila. Opatrně otevřel oči - a zjistil, že Cooper pořád stojí na nohou, ale ve tváři je bledý jako stěna a v očích má skelný pohled. Pomaličku otočil hlavu a zadíval se na seškvařené maso v místech, kde míval pravou ruku. Ironií osudu pořád držel to, co zbylo z pistole - viselo mu to na jediném zbívajícím prstu..."


Vodca Sympaťákov Magor Mike Silver je už pár rokov za mrežami, ale to neznamená, že povedal posledné slovo. Práve naopak, jeho zvrátené plány chytajú druhý dych a po úteku z väzenia ich môže (relatívne) slobodne začať napĺňať. Klub zabijakov zároveň po sebe upratuje a to vedie k zmareniu viacerých životov. V ohrození je aj samotný Mark Heckenburg, ktorý sa chce zapojiť do pátrania, ale z objektívnych príčin je odsúvaný na druhú koľaj. Samozrejme, že si nedá povedať, klasika. Keď už som pri tom, nikdy nechápem, ako môžu nadriadení v tomto smere čakať, že sa im detektívi podrobia. Ešte v žiadnej knihe či seriáli sa nestalo, že by stiahli chvost. Tým sa z toho stalo zaužívané klišé, ale ako motív komplikujúci situáciu hrdinu je to vždy vítané. Mark si uvedomuje, že nečinné posedávanie ho neochráni, a musí zatúčiť skôr ako jeho nepriatelia. Pretože vzniknutá situácia ponúka len jedno možné riešenie...

"I když se vezme v úvahu, že tihle zabijáci jsou mistři improvizace, stejně je k nevíře, že naplánovali tolik vražedných útoků v tak rekordní době - vždyť informace o klientech získali teprve před pěti dny. Přestože mu to nešlo do hlavy, nejradši by vítězoslávně zajásal. Ale jeho nadšení kalila skutečnost, kolik těch jmen na seznamu celkem je. Přinejmenším osmdesát. Vědělo se, že Sympaťáci mají v Británii na svědomí nejmíň osmatřicet vražd. Oddělení sériových zločinů odhadovalo, že jich může být i o deset víc. Ale o dvaačtyřicet?! Dvaačtyřicet znásilněných a zabitých žen, které někde leží v neobjevených hrobech!"

Klub zabijáků má veľmi skoro jasno v tom, kto je páchateľ a čo chce dosiahnuť. Tým sa vyvaruje omáčkam ohľadom vyšetrovania a zisťovania všetkých okolností. Je to skvelé, pretože viac než na policajné postupy a pod. je dej zameraný na čistokrvnú akciu. Markova snaha dolapiť páchateľov je ohrozovaná tým, že on sám je cieľom, a tak sa dočkáme početných napínavých scén. Doslova ide o to, kto z koho, a je to veru poriadna jazda. Klub zabijáků je podľa mňa zatiaľ najlepší diel série a pri vzostupnej tendencii sa ešte máme zrejme na čo tešiť. Úvodní Stalkeři boli sami osebe vydareným titulom, no zároveň akoby pripravovali pôdu pre ich pokračovanie. Paul Finch vie, ako cieliť na čitateľa. Predostiera mu svoj príbeh ako filmové obrazy, udržuje ho v napätí a zvedavosti. Vzhľadom na rozohratú partiu protivníkov okrem Marka nedostanú vedľajšie postavy veľký priestor, ale nijako to nevadí. Nepochybujem, že na rozvíjanie ich línií ešte bude dosť času. Napriek Markovmu vyvádzaniu je jeho konanie uveriteľné a posledná strana vás len nakopne k tomu, aby ste túžobne čakali na ďalší diel série.

Paul Finch mě touto knihou definitivně lapil do své spisovatelské pavučiny

24. 01. 2018  |  Recenzoval: Kristýna, The Book Talk Blog

Vůdce Sympaťáků přezdívaný Magor Mike Silver sedí v ostře střeženém vězení. Přestože se policie snaží, jeho výslechy nikam nevedou a zdá se, že stopa vedoucí ke zbytku zločinecké bandy je nadobro vychladlá… Jenže jednoho dne Silver zkolabuje a je proto naplánován jeho převoz do nemocnice. Konvoj je však záhy napaden po zuby ozbrojenou partou Sympaťáků, kteří Silvera unesou a nenechají po sobě žádné svědky. Tento masakr je však jen pouhým začátkem vražedného řádění, které zločinci rozpoutají ve snaze zamést za sebou všechny stopy… A jejich čistka má být mnohem důslednější, než se na první pohled zdá.

Návrat k prvnímu dílu
Hned na začátku Vám povídám, tohle bylo zatraceně dobré. Nebudu nikterak zastírat, že jsem se třetího dílu mírně obávala. Když se ke mně doneslo, že se v něm autor vrací k motivu z prvního dílu série, bála jsem se, že bude tenhle nápad jen zbytečně ždímat. Přestože některé věci zůstaly v prvních Stalkerech mírně nedořešené, nepřišlo mi, že by to mohlo a mělo vydat na celou další knihu. Po dočtení Klubu zabijáků jsem pochopila, že jsem se hluboce mýlila, protože nyní nechápu, jak je možné, že jsem po otočení posledního listu Stalkerů nechtěla víc a víc.
Paul Finch v téhle knize dokázal, že případ týkající se Klubu sympaťáků, jež v prvním dílu unášel ženy pro své klienty, kteří je následně znásilňovali, mučili a vraždili, měl promyšlenější, než se mohlo na první pohled zdát. To mě velmi mile překvapilo. Přesto však nezůstává předchozími událostmi svázán. Celou organizaci Sympaťáků nechává v této knize vyvíjet velmi organicky, smysluplně a přirozeně. Čtenáři se dočkají velkých změn a všechny dávají smysl, což s takovým tématem rozhodně není nic jednoduchého.
Ve vyprávění se autor nenásilným způsobem vrací k událostem prvního dílu, připomíná je, vysvětluje, a tak se ani na malý okamžik nestane, že byste se v ději ztráceli. Kupříkladu já jsem si z prvního dílu nepamatovala nic moc, ale díky Finchovi a jeho jemným připomínkovým vsuvkám jsem byla bez problému v obraze a netápala jsem, o co že to vlastně jde.

Přímo k věci
Samotný příběh nemá žádné odbočky, jde prostě a jednoduše o misi. A to na všech frontách. Sympaťáci po sobě chtějí uklidit tak důkladně, jak je to jen možné. Mark Heckenburg se je pokouší za každou cenu zastavit. A jeho kolegové se snaží, aby to přežil. A úkol je to pro všechny zatraceně těžký. V této knize se nedočkáme žádných velkých tajemství či překvapení, je to velmi přímočaré a upřímné vyprávění, které se od samého počátku netají tím, kam směřuje. Jde hlavně o akci, zvraty, překážky a nepříjemná překvapení.
A sázka na kartu akčních scén, které v této knize bezpochyby hrají prim, se Finchovi neskutečně vyplatila. Jeho dravý popis všech těch šílených honiček a rvaček je naprosto jedinečný. Snad v žádné knize jsem se nesetkala s tak zběsilým tempem, které si ničím nezadá s těmi nejslavnějšími hollywoodskými akčními trháky. A to je asi ono, to je to, co knihu vystihuje nejlépe… Tuhle knihu nečtete, události v ní sledujete jako film. Vyzdvihla bych několik scén, například popis dramatické honičky Sympaťáků a Hecka starou stanicí metra nebo i samotnou finální scénu, kde se zkrátka jen utíká, prchá, skrývá a střílí. Ale vy to budete hltat jako blázni. Je prostě neuvěřitelné, jak dobře dokáže Finch tyhle strhující scény napsat. Snad by to bylo pochopitelné, kdyby jich v knize bylo jen pár, ale Klub zabijáků je sledem takovýchto dechberoucích výjevů. A to doslova, při čtení jsem dech skutečně tajila a v samotném konci jsem měla úplně ledové ruce, jak jsem byla vynervovaná, co se bude dít dál. No, v konci je asi nadnesené, slupla jsem totiž najednou posledních 250 (z celkových 450) stran knihy, od kterých se jednoduše nešlo odtrhnout. Zde bych si ještě dovolila malou odbočku, a tou je spisovatelsky naprosto prvotřídní okamžik – snad tím mnoho neprozradím –, kdy se Heck na útěku souká úzkou rourou. Přátelé, to je tak klaustrofobní záležitost a tak mistrně napsaná, že mi bylo u čtení regulérně špatně, a to nepřeháním. Něco takového se mi snad ještě nestalo.
Je samozřejmé, že tahle akčnost a zběsilost s sebou přináší své mouchy. V ději čeká Hecka poměrně velké množství nejrůznějších zásahů shůry. Na někoho možná až příliš často mu život zachrání těžko uvěřitelná náhoda nebo neskutečné štěstí. Spousta zlomových chvil je načasována s podezřele velkou klikou. Jenže právě tohle asi k natolik akčnímu žánru, v jakém se Finch pohybuje, patří. A přestože si pod fousy řeknete „To měl zase zatraceně velký štěstí.“, nebude Vám to vadit.

Hlavního hrdinu budete zbožňovat
V Klubu zabijáků mě také potěšil vývoj ústřední postavy, samotného Marka Heckenburga. Ten všem vysloveně přerůstá přes hlavu – svým nadřízeným, Paulu Finchovi a mnohdy i sám sobě. Ale jen v tom dobrém slova smyslu. Tato postava se rozvíjí tak přirozeně, ale zároveň živelně, že se s každým dalším dílem stává více a více neodolatelným. Jestli mi byl Heck v prvním dílu série sympatický, teď už ho miluju. Ta jeho zbrklost, paličatost, neuváženost… to všechno se mi na něm neskutečně líbí, a přestože se nejspíše shodneme, že v reálném světě by jeho jednání patrně vedlo k mnohem tvrdším a nepříjemnějším následkům, v knize mě to prostě baví a Heckovi v jeho ztřeštěnostech a hloupostech vysloveně fandím.
Díky tomu, že se v knize Mark Heckenburg vrhá do šíleného pronásledování padouchů tak trochu na vlastní pěst, ostatní postavy se ke slovu až tolik nedostanou. Zvláště mě to mrzelo u Gemmy, jejíž potenciál je v knize naprosto trestuhodně nevyužitý. Navíc se v ději objevuje věc, která mi k jejímu dosavadnímu vykreslení absolutně nesedí. Zajímavým charakterem je Jerry Farthing, policajt a zároveň absolutní zbabělec, jehož osud Vám však nemohu přiblížit bez spoilerů. A protože bych nerada někomu zkazila čtenářský zážitek, raději budu mlčet. V jednotlivých Sympaťácích jsem se orientovala docela těžko, ale vůbec mi to nevadilo. Nebylo to jakkoliv rušivé a především to absolutně nevadilo pochopení a sledování děje. Je jich prostě hodně a kdo střílí, to už je v té změti trochu podřadné. Ti, kteří byli pro vývoj knihy zásadní, byli zapamatovatelní a vždy jsem je poznala na první dobrou.

Boží, prostě boží
Co dodat na závěr? Snad jen to, že ačkoliv mě předchozí díly bavily, teprve nyní se fakt nemůžu dočkat pokračování. Jen, co jsem Klub zabijáků zavřela, chtěla jsem víc. Mnohem víc. S třetím dílem mě Paul Finch konečně definitivně lapil do své spisovatelské pavučiny a hádám, že mě jen tak nepustí. Uznávám všechno možné. Že je to hodně zběsilé, že šílenější akce střídá šílenější akci, že je to místy trochu přitažené za vlasy, že hlavní hrdina pořád dělá snad až nesnesitelný blbosti. Ale víte co? Přesto, nebo snad právě proto, je to úplně boží!

Vynikající kriminální thriller, který vás vtáhne a jen tak nepustí

22. 01. 2018  |  Recenzoval: schefik

Nakladatelství Domino má bezpochyby jedinečný čuch na výběr svých autorů. K takovým jménům jako je Jeffery Deaver, Michael Connelly, či Lisa Jackson se loni zařadil i Paul Finch se svou originální krimi sérií o detektivu Marku Heckenburgovi. Nyní se tento svérázný hrdina vrací zpět na scénu, v již třetím pokračování této povedené série, ve kterém na něj čeká Klub zabijáků.

Již v úvodních dvou knihách, které nakladatelství Domino vydalo rozhodně dokázal Paul Finch zaujmout. Ať už zajímavým příběhem, naturalisticky ztvárněným násilím, potažmo samotným hrdinou, jenž rozhodně nepatří mezi vzorné policisty. Je tedy vcelku jasné, že očekávání se s každou další knihou zvyšují. Již teď však mohu říct, že Paul Finch nezklame ani napotřetí, i když bez menších výtek se tentokrát neobejdeme.

Na Hecka a vůbec celou anglickou policii rozhodně nečeká období klidu a míru, ba právě naopak. Od začátku až do konce jsme svědky adrenalinové jízdy, dlážděné až nechutně velkým množstvím mrtvých. Do této situace se policie dostává ve chvíli, kdy z ostře střežené věznice uprchá Magor Mike Silver, šéf rozprášeného Klubu sympaťáků. Jeho útěkem však nic nekončí, ale začíná…

Mrtvých přibývá a z celé Anglie přicházejí zprávy o krutě mučených a morbidně zavražděných lidech. Klub sympaťáků je evidentně zpět v plné síle a hodlá za sebou zamést veškeré stopy. I přes veškerou snahu policie se však nedaří zabránit gangu v dalším řádění. Aby toho nebylo málo, je Heck bez jakéhokoliv bližšího vysvětlení od případu odříznut. Heck si však s autoritami nikdy nelámal moc hlavu a tak se i přes výslovný zákaz pouští do případu na vlastní pěst...

Pokud máte již některou z knih Paula Finche za sebou, nebude pro vás ani Klub zabijáků žádným překvapením. Autor více méně pokračuje v zajetých kolejích. Těšit se tak můžete na užasnou čtivost, kdy vám 450 stran této knihy opravdu moc dlouho nevydrží. Paul Finch si opět dopomáhá neuvěřitelným kolotočem událostí, stupňujícím se násilím a strhujícím tempem, kterým vás doslova převálcuje.

Bohužel oproti předchozím knihám působí Klub zabijáků, přeci jen méně uvěřitelně. Ne snad že by se Stalkeři, či Zabiják zakládali na pravdě, ale s přihmouřeným okem se jim dalo i uvěřit. V případě této knihy to opravdu nehrozí. Finch možná až moc tlačí na pilu, ve snaze překonat sám sebe a šokovat čtenáře takřka za každou cenu.

A pak je zde ještě samotný hlavní hrdina Mark Heckenburg. Heck rozhodně nebyl nikdy ztvárněním ideálního policisty, co plní rozkazy za každou cenu. Naopak se velmi často pohybuje nebezpečně na hraně, kterou když to situace vyžaduje neváhá i překročit. V případě Klubu zabijáků se však skutečně utrhl ze řetězu. Aby toho nebylo málo Finch mu dodává takřka nadpřirozené schopnosti, za které by se nestyděl ani Superman. Asi už tušíte, že Heck projde i těmi nejhoršími situacemi prakticky jen s lehkým škrábnutím…

Klub zabijáků je tak možná o něco slabší než předchozí dva díly, za což může vděčit především samotnému autorovi, který tlačí zbytečně moc na pilu. Na druhou stranu, i přes tyto neduhy se stále jedná o vynikající kriminální thriller, který vás vtáhne a jen tak nepustí. Klub zabijáků je tak důstojným pokračováním započaté série, která si rozhodně zaslouží naší pozornost.

Klub zabijáků vám padne do noty stejně jako Stalkeři a Znesvětitel, na to vemte jed

15. 01. 2018  |  Recenzoval: Kateřina Chybová

Mark Heckenburg prožívá normální pracovní den, když se dozví zdrcující zprvu. Magor Mike Silver, kterého s nasazením vlastního života před dvěma lety dostal za mříže, uprchl z doživotního vězení a navíc na trase svého úniku, který se více než čemukoli jinému blíží únosu, za sebou nechává krvavou stopu. Umírají policisté i civilisté. Heck si krvavé šílenství bere osobně a je odhodlán Mikea Silvera a jeho Sympaťáky vypátrat a znovu postavit před spravedlnost za desítky zločinů, které spáchali na nevinných ženách. Jaké je však jeho překvapení, když je nekompromisně postaven mimo službu a z případu, který ho málem zničil, je stažen. To si však Heck samozřejmě líbit nenechá a po Sympaťácích začne pátrat na vlastní pěst. Nezastaví ho ani fakt, že se sám stává terčem jejích řádění. Sympaťáci se totiž evidentně rozhodli sprovodit ze světa všechny, kdo s nimi kdy měl cokoli společného a ví o jejich podnikání více, než je jim příjemné.

Klub zabijáků je v pořadí třetím dílem série s Markem Heckem Heckenburgem v hlavní roli. Paul Finch díky své vlastní kariéře u policie a následně v žurnalistice přesně líčí profesionální postupy a do světel reflektorů staví nekonformního detektiva, jež se nezastaví před ničím, nadřízené má na háku a jeho správné úmysly se ne vždy slučují s oficiálními omezenými možnostmi zaměstnance oddělení sériových zločinů. Heck nebyl nikdy vzorovým policistou z pohledu nadřízených. Je neotesaný vždycky si jde za svým, ať už má povolení nebo ne. Proto to nikdy nedotáhl v hierarchii vysoko. O to mu však nejde. Detektivní práce je jeho život a očištění země od padouchů považuje za své životní poslání.

Klub zabijáků má velmi pomalý rozjezd a prvních sto stran je neuvěřitelně nepřehledných, zmatených, překotných a podivně nekonzistentních se zbytkem série. Po čase se však kniha rozjíždí a čtenáři mají opět možnost vidět starého dobrého Finche a to, co na něm tak milují. Napravit slabý začátek je však bohužel možná až nadlidský výkon. Autor snad příliš tlačí na pilu a přisuzuje Markovi opět nadlidské schopnosti, které do tohoto typu detektivky tolik nezapadají. Klub zabijáků, jak už název napovídá, je brutální, plný arzenálu a munice, o které by se mohlo zdát kdekteré armádě, zkorumpovaných policistů, zhrzených lidí unavených životem, chladnokrevných zabijáků a pohřbených nadějí na lepší budoucnost.

Přes všechny překážky a drobná zaškobrtnutí však fanoušci budou Klub zabijáků samozřejmě číst se zatajeným dechem a čekat, co všechno Heckovi ještě projde a jestli se konce tohoto dílu dožije ve zdraví. Kromě profesních střetů čeká Marka i několik osobních ran a on se jen hlouběji noří do své nabručené a chladné osamělosti. Hrstka Markových nemnoha zbývajících přátel trpí jeho zatvrzelostí, ale Marka by nemohlo nic odradit od jeho úmyslu chytit viníky zdánlivě nesouvisejících masakrů vlastníma rukama.

Klub zabijáků je důstojným pokračováním slibně rozjeté série. Ačkoli nedosahuje hladkosti a dokonalosti předchozích dvou dílů, rozhodně se nedá označit za zklamání. Pořád je pekelně akční, pořádně napínavý a našlapaný nezáviděníhodnou brutalitou. Navíc se vrací k událostem ze Stalkerů, což ocení zejména fanoušci, kterým učaroval motiv z prvního dílu. Vývoje se dočkají i osobní životy postav a Heck se zase posouvá někam dál. Zkrátka máte-li tohoto nabručeného a naprosto svého detektiva rádi, Klub zabijáků vám padne do noty stejně jako Stalkeři a Znesvětitel, na to vemte jed.

Za recenzi děkujeme serveru CBDB

Jedna z mála knih, u kterých není možné odhadnout, kam vás děj zavede

04. 12. 2017  |  Recenzoval: Veronika Černucká

"Klub sympaťáků" má vcelku bohulibý název, ale ve skutečnosti jde o partu zločinců, kterým byste se nechtěli dostat do ruky. Tahle parta nabízí klientům ženy na znásilnění, a protože se bojí prozrazení, neváhá své oběti zavraždit. Šéf anglické buňky skončil po zásluze ve vězení, kde si odpykává trest za osmatřicet vražd. Jenomže jednoho dne se mu podaří uprchnout.

Angličan Paul Finch (1964) získával dlouhá léta zkušenosti jako filmový a seriálový scénárista, novinář a autor povídek. Díky tomu si vypiloval svůj styl a zjistil, co na diváky a čtenáře platí. Jako spisovatel si libuje ve všem temném a drsném, a tak není divu, že se specializuje na detektivky a horory. Jeho knihy u nás vydává nakladatelství Domino a na první pohled připomínají thrillery o sériových vraždách, kterými nás hojně zásobují američtí autoři. Ale nenechte se mýlit.

Finch nepotřebuje k vytvoření strhujícího příběhu nekonečné pláně ani vyšinuté psychopaty vyžívající se v rozličných způsobech mučení a vraždění. On raději navázal na tradici anglické detektivky, která je do jisté míry spíše klaustrofobická a rodinná. Když to přeženu, tak tomuhle chlápkovi stačí v podstatě dvě budovy a hrstka hrdinů k tomu, aby vytvořil něco, co vás přiková k židlím na několik hodin. "Klub zabijáků" je třetím dílem zamýšlené série s detektivem Markem "Heckem" Heckenburgem a příběh dějově navázal na knihu "Stalkeři" z minulého roku.

Mark je papírově policistou, ale jeho chování je hodně na hraně a on sám je tím, co bychom mohli nazvat anti-hrdinou. Jeho duše je rozháraná, a protože dřív mluví, než myslí, nenajde se nikdo, kdo by s ním vydržel v jedné místnosti. Jako detektiv a specialista na sériové vrahy má nesporné výsledky, za což vděčí brilantnímu mozku a praktikám, které jsou ještě horší než ty, které používají jeho protivníci. Mark je prostě ranař a za svoji pravdu se nebojí bít až do konce. Jeho kolegové ho nemůžou vystát, svědci jím pohrdají a kromě členů "Klubu sympaťáků" po jeho skalpu touží ještě pár dalších lidí.

Autor opět dokázal, že je skvělým stylistou i odvážným inovátorem žánru. "Klub zabijáků" je jednou z mála knih, u kterých je nemožné odhadnout, kam vás děj zavede. Promyšlená zápletka ve stylu konspiračních teorií je pokropená krví a Mark bude mít co dělat, aby se dožil každé následující kapitoly. Vyděšení budete z toho, co se tu děje, a také z představy, že by se něco podobného mohlo stát vám. Neustále se budete ptát sami sebe, jak je tohle vůbec možné, a Markovi budete držet palce, aby prohlédl intriky zločinců i těch, které by nikdy nepodezíral z nepravostí.

Hlavní dějová linie se točí kolem pátrání po bývalém šéfovi "Klubu sympaťáků". Magora Mikea Silvera jeho komplicové osvobodili při převozu z vězení do nemocnice a během akce zemřely dvě desítky policistů. Krátce nato začnou umírat významné osobnosti Anglie a Mark se nijak netají názorem, že za vším je "Klub sympaťáků", který byl sice v Anglii rozprášen, ale v zahraniční vesele funguje dál. Jeho nadřízení mají ovšem jiný názor a Markova přímá šéfka, se kterou kdysi chodil, dělá všechno proto, aby ho udržela od případu dál.

A tak Mark dostává jeden banální úkol za druhým a jeho kolegové žasnou nad triky, díky kterým je schopný vyřešit i nejzapeklitější záhady. Největší část knihy popisuje Markův boj se zlem, které může mít naprosto nečekanou podobu. Užijte si řadu konspirací a šokujících odhalení. Nechte se oslnit dedukcemi jednoho okouzlujícího dareby, ale pokud vám můžu něco poradit, tak "Klub zabijáků" raději nečtěte večer, když jste sami doma.

Recenze a mnohé další také na webu Veroniky Černucké


Ukázka z knihy Klub zabijáků