Nakladatelství Domino  ›  Edice  ›  Napětí  ›  Kamenná opice

Kamenná opice

Autor:
Jeffery Deaver
Podtitul:
Série Lincoln Rhyme, 4. díl
Originální název:
The Stone Monkey
Překlad:
Jiří Kobělka
Série:
Lincoln Rhyme
Pořadí knihy v dané sérii:
4
Žánr:
Napětí
ISBN:
978-80-7498-158-6
Počet stran:
616
Datum prvního vydání:
11. 11. 2002
Datum vydání dotisku:
26. 10. 2016

Kliknutím zvolte variantu

349 Kč 296 Kč 

Nakupte ještě za 2000 Kč a získáte DOPRAVU ZDARMA!

Kamenná opice

Popis: Kamenná opice

K přístavu Orient Point na Long Islandu se blíží velká čínská nákladní loď s uprchlíky a lidskými otroky. Lincolnu Rhymovi a jeho týmu včetně Amélie Sachsové se podařilo zjistit, že na palubě se nachází i mezinárodně hledaný zločinec Ju Lin zvaný Duch. Ju Lin pracuje jako „še-tchou", což je čínský výraz pro „hadí hlavu" – profesionálního pašeráka lidí. Kromě toho je Duch také vrah, kterého hledají úřady v USA i v zahraničí, a právě to je důvod, proč se dal Rhymův vyšetřovací tým znovu dohromady. Pobřežní hlídka se vydává Ducha zatknout, avšak loď podle všeho záměrně exploduje a Duch uniká na voru.


Na pevninu se však dostávají také další dva vory, což Duch vnímá jako ohrožení vlastní osoby a začíná postupně vraždit někdejší spolupasažéry. Dvě rodiny naštěstí jeho běsnění přežijí a Duch mizí ve spletitém labyrintu čínské čtvrti v New Yorku, kde se mu dostává podpory podsvětí. Lincoln s Amélií vyrážejí na zběsilý závod o jeho dopadení, přičemž musejí vyhledat a ochránit rodiny, jež přežily, a vykořenit Duchovy komplice. Lincolnovi nezbývá než se plně ponořit do čínské kultury, chce-li odhalit stopy, které ho nakonec dovedou k úspěchu..., anebo ke smrti.


Díky dějovým zvratům a zběsilému tempu, na které má již Jeffery Deaver bezmála monopol, a také díky opětovnému návratu jeho nejoblíbenějšího hrdiny Lincolna Rhyma, je kniha Kamenná opice opravdovou lahůdkou pro milovníky tohoto žánru.

 


Dotaz k produktu Kamenná opice

Jméno:
Telefon:
E-mail:  povinné pole
Číslo "10" slovy:  povinné pole
Váš dotaz:   povinné pole
 
 

Autor: Jeffery Deaver

Jeffery Deaver

Zatímco drtivá většina dospívajících Američanů se rok co rok těšila na letní prázdniny, že si potrápí tělo všemožnými sporty, Jeffery Deaver (*1950) se na ně těšil z jiného důvodu: že zase přečte, co mu přijde pod ruku. I to ho ale uspokojovalo jen chvíli. V jedenácti letech napsal první román, byť jen o dvou kapitolách. Na střední škole redigoval časopis a k němu vydával i svůj vlastní, literární. Žádný div, že zamířil k novinařině. Ale ani univerzitní diplom nestačil na post soudního zpravodaje prestižních listů Wall Street Journal či New York Times, po nichž pošilhával, a tak vystudoval ještě práva a věnoval se firemní právničině na Wall Street. Za dlouhých cest vlakem do práce a zpět zase psal, tentokrát vlastní verze svých oblíbených thrillerů.

Mezi jeho prvními vydanými kriminálními romány (Voodoo a Always A Thief jsou dnes vzácné sběratelské kousky, které se dalších vydání nedočkaly) a dneškem uplynulo rovných pětadvacet let. Za ono čtvrtstoletí Deaver pomalu, ale jistě stoupal rytmickým krokem jednoho románu ročně na žánrovou špici. Vstup na pomyslný Olymp mu velkou měrou zajistila originální postava kvadruplegického detektiva Lincolna Rhymea. „Zamýšlel jsem vytvořit holmesovskou postavu, která používá spíš mozek než tělo," říká autor o detektivovi, který zatím vystoupil v hlavní roli devíti jeho románů. „Řeší zločiny tím, že o nich raději přemýšlí, než aby jako jiní střílel, běhal a po barech úskoky tahal z lidí svědectví."

Hrnuly se ceny, přicházely nabídky z Hollywoodu, stoupaly honoráře, rostla autorova prestiž. Bezmála třicítka vydaných titulů se rozletěla ve více než dvacetimilionovém nákladu po celém světě. Ozvali se i správci pozůstalosti Iana Fleminga s nabídkou, aby Deaver napsal novou bondovku.

Pro spisovatele jsou ale tohle všechno až druhotná měřítka úspěchu: „K psaní mě inspiruje čtenář. Jemu chci dávat všechno, co ho baví a co mu přináší vzrušení. V téhle branži je naprosto nezbytné, aby autor znal svého čtenáře a měl ho při psaní neustále na mysli."

ROZHOVOR S JEFFERYM DEAVEREM

Chtěl jste odjakživa být spisovatelem?

Ano. Svou první knihu jsem napsal v jedenácti letech.

Jakým způsobem hledáte a nacházíte nové nápady?

Na to se mě lidé ptají docela často. Abych mohl na tuto odtázku odpovědět, musím vysvětlit, v čem jako autor thrillerů spatřuji svůj hlavní úkol: musím čtenáři nabídnout co nejnapínavější příběh, jaký dokážu vymyslet. Inspiraci tedy nehledám v novinách nebo časopisech. Právě naopak. Většinu času, kdy se začínají rýsovat kontury příští knihy, sedím v temné místnosti a načrtávám si v hlavě linii příběhu, která dostojí tomu, co čtenáři od Deavera očekávají: silné postavy (nikoli však dokonalé), vyšinuté padouchy, kteří se neštítí ani nejhorších zločinů, krátký časový rámec (obvykle osm až osmačtyřicet hodin), spoustu dějových zvratů a scén, při nichž prudce graduje napětí.

Jste popisován jako autor "psychologických thrillerů". Považujete toto označení za správné? Odpovídá skutečnosti v tom smyslu, že se ve svých knihách do hloubky věnuji psychologii zločinu i jeho odhalování: nabízím nahlédnutí do mysli zločince i jeho lovce. Velkou pozornost věnuji také psychologickému propracování postav. Jinými slovy: hrdinové mých knih nejsou karikaturami a čtenář může mým prostřednictvím vstoupit do jejich mysli. Ale určitě bychom měli zmínit také to, že zejména v sérii Lincoln Rhyme poskytuji velký prostor forenzní kriminalistice, která má s psychologickým profilováním jen velmi málo společného.

Píšete snadno? Přepisujete hodně?

Neřekl bych, že píšu snadno, ale užívám si to. A přepisuju opravdu hodně. Nakladateli umožním nahlédnout do rukopisu obvykle až po dvacáté či třicáté revizi textu – a to skutečně nehovořím o drobných úpravách. Kde rád píšete? Dokážu psát kdekoli – v letadle, v hotelovém pokoji, kdekoli doma. (V pracovně mám občas takový nepořádek, že se musím přesunout do kuchyně. Jakmile zaneřádím poznámkami i kuchyň, dostává se na řadu koupelna. Přál bych si mít větší dům.) Vyhovuje mi psát v tichu, jen občas si tlumeně pouštím jazz nebo vážnou hudbu. A především potřebuju přítmí – zhasnu světla, zatáhnu rolety, zavřu oči a promítám si scénu, kterou se chystám psát. Ano, umím psát poslepu všemi deseti. Má to jen jedno negativum – někdy nasadím prsty na klávesnici špatně a pak na monitoru nacházím text, který ze všeho nejvíce připomíná kryptogram.

Dostihne vás někdy tvůrčí blok?

Často říkám, že tvůrčí blok neexistuje; správnější je nazvat tento problém ideovým blokem. Pokud člověk ovládá řemeslo, jazyk a základní techniky psaní, je schopen psát – pokud ovšem ví, co chce sdělit. Nechci však tuto autorskou strast zlehčovat, protože přijít na to, co vlastně chcete říct, je po čertech těžký úkol. Kdykoli při tvorbě zamrznu, ať už je to při psaní krátké pasáže nebo při vytváření celkové linie knihy, obvykle je to tím, že se snažím do textu vměstnat nápad, pro nějž tam není místo. A právě tehdy se sám sebe ptám: co tím chci říct? Pokud na tuto otázku nenaleznu odpověď nebo pokud mě ta odpověď neuspokojí, pak musím od onoho nápadu upustit a vydat se jiným směrem.

Proč je podle vás forenzní analýza v současných thrillerech a detektivkách tak populární?

To není nový jev, jeho kořeny sahají k Sherlocku Holmesovi. Současný nárůst zájmu nepochybně souvisí s rostoucím využitím moderních technologií v policejním vyšetřování. Pachatel může zmást nejlepší psychology nebo detektor lži, ale ze shody DNA se nevyvleče.

Kolik času věnujete rešerším? A jak při nich postupujete?

Rešerše a vypracování základní dějové linky mi zaberou přibližně osm měsíců. Většinu informací čerpám z knih a z internetu. Pochopitelně se také scházím s odborníky na daná témata, musím si ovšem dávat pozor, abych neměl informací příliš. Na hlubokém vhledu do problematiky není samozřejmě nic špatného, ale problém nastává, když získanými informacemi zahltíte knihu. Technické detaily jsou tady od toho, aby obohatily děj. Pokud tomu tak není, musí pryč.

Forenzní detaily bývají leckdy děsivé. Jak určujete hranici, kterou nesmíte překročit, abyste čtenáře neodradil?

To je těžká otázka. Ano, píšu krimipříběhy, takže musím popisovat násilí a jeho následky. Čtenáři (a lidé obecně) jsou fascinováni určitou mírou morbidity. Setkal jsem se ale se čtenáři, kteří mi řekli, že mě kvůli drastickým scénám - řekněme ve Sběrateli kostí – přestali číst, zatímco jiní mi říkají "ta scéna s krysami byla vážně skvělá" (jedna z nejdrsnějších, jaké jsem kdy napsal). Osobně si myslím, že méně je někdy více a že pokud čtenář mou knihu odloží, protože ji dál číst nedokáže, pak jsem vůči němu nedostál svému autorskému závazku.

Jak vybíráte místa, kde se bude odehrávat děj?

Pravidlo číslo jedna: piš o prostředí, které dobře znáš. Pokud zasadím děj mimo New York, kde jsem dvacet let žil, nebo mimo místo, kde žiju teď, vypravím se tam a strávím tam pár týdnů. Umožní mí to vnést do knihy barvy a náladu místa, ale i v tomto ohledu je méně více. Příliš mnoho místních popisů odtrhává čtenářovu pozornost od samotného děje.

Býval jste folkový zpěvák. Co vás k tomu přivedlo?

Ach, hudba je můj živel! Umí být svůdná, pohltí mě, zaplaví emocemi, je nekonečně proměnlivá... Zpíval jsem tenkrát vlastní písničky. Nedisponuju obzvlášť velkým hudebním talentem, ale hudební tvorba má pro mě nepopsatelné kouzlo. Spojit obsah i formu do jednoho kompaktního celku... to pro mě bývala velmi příjemná výzva. Hrál jsem v hudebních klubech okolo San Francisco Bay a v Chicagu, taky jsem tam učil. Ale už je to pryč a koncertování se dávno nevěnuju. 

Líbí se vám filmové zpracování Sběratele kostí? Podílel jste se na vzniku toho filmu?

Myslím, že ten film je dobrý. Pár věcí bych asi udělal jinak, ale já se vyznám v psaní knih, ne v natáčení filmů. Filmová režie je neskutečně náročná profese a já bych to nedělal za žádné peníze. Nechal jsem filmaře, aby si dělali svoje, a já jsem si dělal taky svoje. To považuju za dobré uspořádání věcí. Takže abych přímo odpověděl i na vaši druhou otázku – ne na vzniku filmu jsem se nepodílel.

Jak relaxujete?

Vařím a pak své kulinářské výtvory předkládám přátelům. Rád zkouším i velmi neobvyklé kuchyně, například středověkou nebo starořímskou. Když máte osamělou práci, musíte si to ve volném čase vynahradit.


Čtenářské recenze

Jak se vám tato kniha líbila? Zajímá to nejen nás, ale také celou řadu dalších čtenářů. Budeme tedy moc rádi, když se s námi podělíte o své názory a dojmy.

Pro odeslání recenze musíte být přihlášení.

Rhyme je nejslavnější kvadruplegický detektiv na světě

28. 11. 2016  |  Recenzoval: schefik

Jeffery Deaver patří bezpochyby mezi nejúspěšnější a nejuznávanější autory detektivních thrillerů. Ne nadarmo si jeho knihy oblíbili fanoušci po celém světě. Ostatně i u nás patří jeho knihy k nejprodávanějším. Není proto divu, že každá jeho další kniha je fanoušky netrpělivě očekávána. A zatímco koncem října vyšel s velkou slávou dvanáctý případ Lincolna Rhyma - Ocelový polibek, nakladatelství Domino si pro fanoušky připravilo ještě jeden dáreček, o kterém se však moc nemluví...


Pokud patříte mezi fanoušky Deaverovi tvorby bezpochyby vám neunikl fakt, že se Domino rozhodlo vydávat jeho knihy v nové grafice. Pro řadu čtenářů tak vznikl neřešitelný problém, nechat si původní vydání, která nebudou ladit s novými knihami, nebo se pustit do opětovného sbírání a mít tak knihy pěkně ucelené?


Tento fakt nejvíce pocítili fanoušci Lincolna Rhymea, kde se celá série dočkala redesignu a postupně tak začala vycházet v nové grafice. Otázkou však bylo, kdy vyjde v novém designu celá série. Ten čas právě nastal koncem října. Zatímco jsme v recenzích mohli opěvovat Ocelový polibek, Domino se rozhodlo vydat ještě další dvě Deaverovy krásky, které se rozhodně v žádné knihovně neztratí.


O kterých knihách je řeč? Samozřejmě o Kamenné opici a Dvanácté kartě. Tyto dvě knihy jsou totiž posledními dvěma díly, které až doposud čekaly na nové vydání. To je však již naštěstí zde a my tak máme konečně možnosti zkompetovat celou sérii v nové slušivém kabátku. A ačkoliv jsou zde s námi obě knihy více než deset let, stále mají co nabídnout a v dnešní tvrdé konkurenci se rozhodně neztratí..


Bezpochyby to lze do jisté míry připočíst zajímavému příběhu, který obě knihy nabízí a v neposlední řadě také, již ikonickému hlavnímu hrdinovi, který si získal přízeň fanoušků po celém světě. Kvadruplegický detektiv Lincoln Rhyme a jeho parťačka Amelie Sachsová tak stojí před dalšími dvěma zapeklitými případy, které prověří veškeré jejich schopnosti.


V Kamenné opici se jejich protivníkem stává mezinárodně hledaný zločinec Duch, jenž se nebrání prakticky ničemu. Ve chvíli kdy se ocitá v ohrožení neváhá jít doslova přes mrtvoly, kterými se musí Rhyme spolu se Sachsovou brodit. Pátrání po něm však rozhodně není nic jednoduchého, což znesnadňuje i fakt, že Duch zmizel ve spletitém labyrintu čínské čtvrti v New Yorku, kde se mu dostává podpory podsvětí….


V Dvanácté kartě pak hlavní hrdinové hrají především o čas. Rhyme se Sachsovou mají pouhé dva dny na to odhalit totožnost profesionálního zabijáka, který se z neznámých důvodů snaží zabít středoškolačku Genevu Settleovou. Ačkoliv se mu první pokus nevyvedl dle jeho představ, nikoho nenechává na pochybách, že hodlá splnit svůj úkol na sto procent. Čas se nelítostně zkracuje a rozhodně nehraje ve prospěch vyšetřovatelů...


Pokud jste již v Deaverově tvorbě zběhlí, nebude pro vás ani jedna z těchto knih žádným překvapením. Autor více méně opět využívá ověřené postupy, které využil již v předchozích knihách. Do rukou tak dostáváme Deaverovu standardní kvalitu, napínavý příběh plný zvratů, doprovázený skvělou čtivostí. Jediné co by se tak dalo vytknout je snad jen fakt, že s ohledem na další Rhymeovky se autor neubránil lehké předvídavosti, co na čtenáře čeká dál.
Toto je však nejspíše obecný problém dlouhých krimi sérií a nemůžeme jej tak vyčítat pouze Deaverovi. K plusu mu naopak můžeme přičíst prostředí, které je vždy jiné a autor se snaží přinést do každé knihy nové nápady. Je jedno zda se jedná o originální prostředí čínské čtvrti v New Yorku, či pátrání po nájemném vrahovi, prakticky každý si zde přijde na své.


Obě knihy v novém vydání nabobtnaly na úctihodných šest set stran, v knihovně je tak určitě nepřehlédnete. Vzhledem k této délce se však sluší také říct, že jednotlivým příběhům určitě neuškodilo, kdyby v rámci korektur prošly lehkým seškrtáním, což je ostatně vcelku běžný Deaverův problém. Ten se snaží být co nejdůslednější a tak čtenáři neustále omílá známá fakta a skutečnosti. Tento styl však může postupem doby trochu otravovat a někteří čtenáři se tak mohou začít nudit.


Přestože obě knihy vyšly již před více než deseti lety, stále neztrácí nic na atraktivitě a bez problému obstojí i v dnešní tvrdé konkurenci. Pro fanoušky Jeffery Deavera jsou tyto knihy povinností, pro vás ostatní pak zajímavým tipem na dobrý thriller. Navíc jsou tyto dvě knihy poslední ze série s Lincolnem Rhymem, které ještě nevyšly v novém upraveném vydání. Pokud tedy i vy čekáte až bude celá série dostupná v novém kabátku, čekání skončilo a nic nebrání tomu začíst se do jedinečných případů nejslavnějšího kvadruplegického detektiva na světě.


Ukázka z knihy Kamenná opice