Nakladatelství Domino  ›  Edice  ›  Napětí  ›  Hračkář

Hračkář

Autor:
Liam Pieper
Originální název:
The Toymaker
Překlad:
Jakub Marek
Žánr:
Napětí
ISBN:
978-80-7498-234-7
Počet stran:
240
Datum prvního vydání:
02. 10. 2017

Kliknutím zvolte variantu


Popis: Hračkář

Člověka může definovat mnohé. I to, jaké tajemství před světem skrývá.

Adam Kulakov je spokojený člověk. Střední věk na něj zatím nedolehl plnou silou, hračky z jeho továrny dělají radost dětem na celém světě, má více peněz, než kdy může utratit, miluje svou ženu a syna a vydržuje si tolik milenek, kolik jen před nimi dokáže utajit.
Adam však není jediný, kdo v rodině Kulakovových pečlivě střeží osobní tajemství. Jeho dědeček Arkadij se roku 1944 ocitl v Osvětimi, a tam se mu naskytla velmi neobvyklá příležitost. Nyní, když se jeho život chýlí ke konci, vynakládá nesmírné úsilí, aby pravda zůstala navždy ukrytá. Není to pro něj snadné, protože drtivé vzpomínky na setkání s jedním z největších monster lidské historie dotírají stále intenzivněji.
Právě tehdy dojde k události, která může rozmetat Adamův pohodový život jako domeček z karet; následně Arkadije dostihne hrůzná minulost v plné síle. Vše, co oba muži celý život budovali, je nyní v ohrožení. A společně zjišťují, že svým nejbližším můžeme paradoxně nejvíce ublížit tehdy, když se je snažíme před něčím uchránit.


Dotaz k produktu Hračkář

Jméno:
Telefon:
E-mail:  povinné pole
Číslo "10" slovy:  povinné pole
Váš dotaz:   povinné pole
 
 

Autor: Liam Pieper

Liam   Pieper

Liam Pieper se narodil roku 1984 do rodiny volnomyšlenkářských hippie. Žije v australském Melbourne, zajímá se o českou historii, literaturu a kulturu a pracuje jako novinář a spisovatel na volné noze.

Ve třinácti letech začal kouřit marihuanu, v patnácti se stal drogovým dealerem a v osmnácti letech byl za tuto nezákonnou činnost dokonce zatčen. O této zkušenosti a mladické nerozvážnosti pojednává ve své memoárové prvotině The Feel-Good Hit of The Year, jež byla nominována hned na několik prestižních literárních cen. Napsal také knihu esejí Mistakes Were Made a v roce 2015 se v v našem hlavním městě v rámci projektu Praha, město literatury zúčastnil rezidenčního pobytu zahraničních spisovatelů. Zde také pracoval na své zatím poslední próze - románu Hračkář.

 

Photo (C) Matt Collins


Čtenářské recenze

Jak se vám tato kniha líbila? Zajímá to nejen nás, ale také celou řadu dalších čtenářů. Budeme tedy moc rádi, když se s námi podělíte o své názory a dojmy.

Pro odeslání recenze musíte být přihlášení.

Hračkář předčil veškerá má očekávání, ať už šlo o styl, téma nebo zpracování

13. 11. 2017  |  Recenzoval: Kristýna Pekárková - Books in Ashes

„Povím vám příběh o svém dědečkovi.“ Tak Adam Kulakov začíná většinu svých velkých proslovů. Svého dědečka obdivuje a bezmezně miluje, zastává názor, že rodina a rodinná firma na výrobu hraček jsou na prvním místě. Jen tam nezapadají jeho mladičké milenky, které jsou před ostatními důležitě střeženým tajemstvím. Každý v této rodině má tajemství. Velká tajemství.
Arkadij Kulakov za svůj život prožil mnohé. Nacisti mu překazili studium medicíny na Karlově univerzitě a odvezli ho z Prahy do Osvětimi. Hrůzy, které viděl kolem sebe, ho poznamenaly a rozhodly o jeho životě. Jedinou radost, kterou měl a kterou mohl předat dál, byly maličké panenky, které se mu povedlo vyřezávat. Po desítky let vlastní Arkadij velkou firmu na výrobu hraček, tu teď předal svému vnukovi Adamovi. Tajemství, které do firmy ukryl, však začíná prosakovat, protože i to Adamovo se může dostat na veřejnost. Aniž by to oba tušili, jejich činy je ohrožují vzájemně. A mezi nimi stojí Adamova žena Tess.

Román Hračkář je od prvních stránek strhující. Vzájemně se prolínající části současnosti a minulosti z pohledu rodiny Kulakovových a muže, který byl s Arkadijem v Osvětimi, dohromady vytváří neuvěřitelnou směsici pocitů, které se mění s přibývajícími stránkami. To na první pohled krásné a smutné zároveň ukrývá děsivou pravdu. Za zavřenými dveřmi, hluboko schované v účetních knihách, ve vzpomínkách starého pána. Věta „Buď tím, kým chceš být“ zde dostává úplně jiný rozměr.

Autor Liam Pieper každou postavu propracoval do detailu a nechal jí dostatečný prostor, aby měla možnost oslovit čtenáře. Díky prolínajícím se částem jsem nahlížela na život Tess, Adama, Arkadije z různých úhlů pohledu, z pohledu těch ostatních. V jednu chvíli jsem soucítila s Adamem, který se dostal téměř do slepé uličky, vzápětí jsem ho nenáviděla, protože jsem měla možnost na jeho jednání nahlédnout z pohledu těch, kterým ubližoval, ke kterým se nechoval správně a šel si pouze za svým, přes mrtvoly.

Hračkář je román, který mě opravdu překvapil. Předpokládala jsem jednoduchý příběh, ale toto předčilo veškerá má očekávání. Jedním slovem strhující. Ať už bych vzala jakoukoli část knihy, vždy by se tam našlo něco, co mě dostalo. Nikdo a nic nakonec nebyl, jaký se jevil na počátku knihy. Svým způsobem to je i pochopitelné, protože vývoj příběhu je takový, že chtě nechtě se člověk musí rozhodnout, jak dál. A to rozhodnutí je zásadní. Utéct, zůstat, tvářit se nezúčastněně, vytěžit z toho maximum.

Ze všech knih, které jsem zatím letos přečetla, se Hračkář řadí ke špičkám. Ať už jde o styl, téma nebo zpracování. A za zmínku stojí i krásná obálka.

Komorní psychologický román, který se vám zadře pod kůži

05. 11. 2017  |  Recenzoval: Knihomilka

Arkadij Kulakov založil po válce úspěšnou firmu vyrábějící hračky. Panenky Sára a Mitty okouzlily tisíce australských dětí, aniž by ty vůbec tušily, jaký původ oblíbené hračky mají. První panenky vznikaly za těžkých podmínek, kdy šlo mladému muži doslova o život. Arkadij si totiž prožil peklo, jaké by nechtěl zažít nikdo z nás. Peklo zvané koncentrační tábor.

Když Arkadij zestárl, předal firmu vnukovi Adamovi. Přestože má Adam rodinu, manželku a syna, nebrání mu to v nevázaném způsobu života. Milenky, z nichž ta poslední by mohla aspirovat na Lolitu, jsou jen špičkou ledovce. Adamův osobní i profesní svět se pomalu hroutí. Jeho žena Tess, která ve firmě vede účetnictví, se snaží zachránit firmu i manželství, ale na některé věci je i ona krátká. Středobodem celého románu, který zabírá "pouhých" 240 stránek, jsou tajemství. Tajemství, ktera se na člověka dokážou nalepit, táhnou se za ním jako stín, a je jen otázka času, kdy budou rozmetány.

Hračkář je mrazivý psychologický příběh s neskutečně silnou výpovědí o životě během druhé světové války. Arkadij, který studoval v Praze, se díky své sexuální orientaci dostává do koncentračního tábora. A teď si asi řeknete, že knížek o druhé světové válce už bylo napsáno a vydáno neskutečně hodně, já na to odpovím svou oblíbenou replikou, že takových knih není nikdy dost. Každá další bude osobitou, i když ne příliš pozitivní připomínkou časů minulých.
Prostřihy do Arkadijovy minulosti jsou neskutečně silné a pořádně vám pocuchají nervy. Jen těžko se z válečných let budete vracet do současné Austrálie.

Ač je Liamu Pieperovi pouhých třiatřicet let, dokázal nemožné. Věcně, ale přesto velmi věrně popsal hrůzy dějící v koncentračním táboře. Navíc si "připravil" i šokující vyústění, u něhož zůstanete civět s otevřenou pusou. Přiznám se, něco takového jsem vůbec nečekala, a chvíli jsem přemýšlela, jestli se mám zlobit na hrdinu nebo přímo na autora. A vlastně si to v hlavně přemílám i teď, při psaní recenze.

Hračkář je komorní psychologický román, který si vystačí jen s malým množstvím postav. O to víc vám zamotají hlavu a zadřou se vám pod kůži, byť sympatie k některým budete hledat jen těžko.

... a možná ztratíte všechny iluze o tomto světě

23. 10. 2017  |  Recenzoval: BoboKing

Můžete člověka znát celý život, můžete s ním dokonce většinu života žít, ale přesto je naivní si myslet, že ho znáte, že víte o jeho životě všechno. Na tomto základě postavil australský spisovatel Liam Pieper (*1984) svůj román „Hračkář“ (orig. The Toymaker, 2016), který tak trochu vznikl i díky české podpoře světové literatury.
Časová linie spojující konec třicátých let minulého století až po dnešek má své tři hlavní postavy, které jsou spojené rodinnými pouty a firmou. Velkou australskou společností vyrábějící hračky pro celý svět. Firmou, kterou po konci druhé světové války založil Arkadij Kulakov, jeden z hlavních hrdinů tohoto románu. Jako uprchlík před bolševikem utekl z Ruska do Evropy, kde v době Německého záboru Československa studuje na pražské Karlově univerzitě medicínu. Jenže jako „sexuální zvrhlík“ je udán a deportován do koncentračního tábora Osvětim. Ale i na místě, které je obrazem pekla, jsou světy, které se vymykají lidské představivosti. Místa, kde by se ďábel mohl ještě učit. A tam skončí i Arkadij.
Do příběhu o lidských tajemstvích a zničených snech vstupuje skrze Adama, jeho vnuka a současného ředitele hračkářského impéria. Muž ve středních letech, který si myslí, že hromada peněz a sebejisté vystupování mu dovolují dělat cokoliv a činit ho tak šťastným. Proto ta až pedofilně pornografická úvodní kapitola. Jenže začíná vidět, že to co si myslí, že považuje za úžasný život, je čistá faleš. Vše se mu pod rukama hroutí - manželství, které je už pouhý termín na dokladech a firma, jenž míří ke krachu. V podivném záchvěvu se snaží vše spravit, jenže vše má spíše opačný efekt.
Třetí postavou v tomto příběhu je Tess, Adamova manželka, která s ním otěhotněla už po prvním rande, a po narození syna zjišťuje, že pro Adama tím manželství skončilo. Utrápená a zklamaná žena, na kterou manžel velice rychle přehodil řízení firmy, aby se mohl plně věnovat svým zájmům. Ale všechno utrpení má své meze. I ona se odhodlá změnit svůj život, který nikam nesměřuje.
Příběh, kterému doslova propadnete už od první kapitoly, má především dvě přednosti – dokonalé zobrazení jednotlivých postav, které Pieper dokázal tak bravurně ztvárnit a charakterizovat a za druhé samotný příběh, který čtenáře nutí otáčet jednu stránku za druhou. Osudy všech postav se točí především kolem starého pána Arkadije. Dobrota sama, která si prošla peklem, jen aby pak už rozdávala dětem štěstí. Pieper čtenáře touto myšlenkou dokáže zcela ukolébat, a poté krok po kroku odkrývat skutečnost, která otřese životy nejen všech protagonistů knihy, ale především čtenářem. Jakoby se téměř snažil tímto dílem tvrdit, že dobro je jen iluze.
Možná až jinak nezajímavé příběhy lidí, pro které život a štěstí se staly pouhými přeludy, dokázal autor podat v propojení s osudem jednoho životem zkoušeného člověka tak poutavě a napínavě, že čtenář v závěru ztratí všechny iluze o tomto světě.
V překladu Jiřího Marka vydalo nakl. Domino na podzim 2017.

Neskutečně silný příběh skrývající nejedno zajímavé téma

17. 10. 2017  |  Recenzoval: schefik

Přestože je nakladatelství Domino známé především svými úspěšnými krimi thrillery, stále častěji nám přináší i knihy zcela mimo tento žánr. Ty navíc nabízejí barvité příběhy s určitým přesahem. Právě do této kategorie spadá i aktuální novinka tohoto nakladatele, Hračkář australského spisovatele Liama Piepera.

Karin Lednická měla vždy vynikající čich na zajímavé autory a jak se zdá, ani tentokrát nemířila vedle. Ostatně už jeho knižní prvotina byla nominována hned na několik prestižních literárních cen. A i zatím poslední próza tohoto novináře a spisovatele na volné noze rozhodně zaujme. Pieper nám předkládá skutečně zajímavý mnohovstevnatý psychologický román, jenž potěší české čtenáře mimo jiné i tím, že jeho malá část se odehrává i v Praze, ke které má tento nadaný Australan skutečně kladný vztah.

Pieper nám ve svém románu předkládá relativně komorní příběh, jenž se točí především kolem třech postav. Zdánlivě hlavní úlohu zde hraje Adam Kulakov, dědic a majitel úspěšné firmy s hračkami. Žel bohu není Adam zrovna kdovíjaký sympaťák. Ačkoliv by se měl věnovat především vedení firmy, nenechá na pokoji žádnou sukni. Ostatně jeho záliba ho nevyhnutelně přivede do problémů. Své o tom ví jeho utrápená manželka Tess, která sice stále věří, že by jejich společné manželství mohlo vydržet, ovšem za jakou cenu…

Možná ještě důležitější roli, než samotný Adam, má v tomto příběhu jeho dědeček Arkadij, jenž vzpomíná na léta svého mládí v Praze, a především pak na těžká léta strávená v koncentračním táboře, která prožil coby vězeň a asistent jednoho nacistického lékaře, jenž dopomáhal s Mengeleho pokusy. Po válce, kterou se mu podařilo zázrakem přežít, odcestoval do Austrálie, kde si otevřel továrnu na hračky, kterou v současné době vede jeho vnuk.

Přestože se z tohoto popisu může zdát, že bude Hračkář skutečně obsáhlou knihou, a ona skutečně je minimálně co se týče obsahu textu, Pieper si vystačil s pouhopouhými 240 stranami. Jeho styl je v mnoha ohledech až neskutečně úsporný. Přesto se mu podařilo i na tak malém rozsahu rozehrát skutečně silný příběh, jenž skrývá nejedno zajímavé téma a především pak tajemství. Ostatně Tajemství jsou ústředním motivem této knihy. Každý z nás nějaké to tajemství má, stejně tak i hlavní postavy této knihy, které je však to nejděsivější?

Ačkoliv se podstatná část příběhu odehrává v současnosti, tak nejzajímavější a emočně nejvypjatější jsou bezpochyby ty odehrávající se během druhé světové války, kterou Arkadij strávil v koncentračním táboře. Pieper se rozhodl toto nelehké téma pojmout po svém a rozhodně se jedná o trefu do černého. Ve spojení s až nezvyklou úsporností, se kterou si Pieper vystačí, v nás Hračkář zanechá skutečně silný dojem.

Tomu bezesporu dopomáhají i samotné postavy. Nečekejte žádné klasické kladné a sympatické hrdiny, na to si tento autor nehraje. A stejně jako ve skutečném životě nic není černobílé, tak ani v tomto románu nečekejte přesně vytyčené mantinely. Nejednou se vám tak stane, že vám budou hlavní hrdinové, a především pak Adam, nesympatičtí až odporní, avšak takový je život. Pieperovi se tak v tomto románu podařilo zachytit perfektní ukázku toho, jací lidé ve skutečnosti jsou.

Hračkář je v mnoha ohledech velmi zvláštní a originální knihou, která vás donutí zamyslet se nad celou řadou věcí. Když k tomu připočteme, pro někoho až šokující závěr, jenž vám zcela změní pohled na to, co jste si o postavách v této knize mysleli, stojí tento netradiční román o tajemstvích rozhodně za to. Byla by tedy věčná škoda jej nechat jen tak bez povšimnutí.

Kunderovsko cynický přístup umožňuje Pieperovi zbořit celou řadu tabu

10. 10. 2017  |  Recenzoval: Veronika Černucká

Každý máme nějaké tajemství. Některá jsou roztomilá a úplně neškodná. Na jiná se bojíme byť jen pomyslet, protože víme, že kdyby se na ně přišlo, obrátila by nám život vzhůru nohama a zničila všechno, co jsme si dosud pracně budovali. Tři lidé, tři různé osudy a tři velká tajemství. Které z nich je nejděsivější?

Australan Liam Pieper (1984) pracuje jako novinář a spisovatel na volné noze a jeho život by vydal na román. Pieper se hrdě hlásí ke kouření marihuany, k pobytu ve vězení i k bohémskému způsobu života. O svých poklescích napsal memoáry, které posbíraly řadu literárních cen, a poté se pustil do knihy esejů. Pieper několikrát navštívil naše hlavní město, a jak uvidíte, Praha má poměrně zásadní roli v jeho románové prvotině "Hračkář". Knihu vydalo nakladatelství Domino a rovnou vám řeknu, že by bylo chybou přejít ji bez povšimnutí.

"Hračkář" je skvěle napsaný psychologický thriller, který vás zasáhne na nejcitlivějším místě. Pieper je velmi úsporný vypravěč šetřící místem, ale co slovo, to perla. Text si vás záhy podmaní svou křehkou krásou a vy po několika stránkách vydechnete obdivem a řeknete si, že takhle nejspíš vypadá to, o čem literární vědci prohlašují, že je umění. S drsně poetickým stylem vyprávění kontrastuje děj, který je poněkud surový. Pieper využívá kunderovský a páralovský cynický přístup k životu i ke vztahům a slabší povahy budou šokovány.

Celý příběh stojí a padá s trojicí hlavních postav. Starý Arkadij retrospektivně vzpomíná na léta strávená v koncentračním vězení, kde coby vězeň a asistent nacistického lékaře začal vyrábět primitivní panenky pro děti, na kterých dělal Mengele pokusy. Po skončení války si otevřel továrnu na hračky a my se s ním v úvodu setkáváme jako se zámožným a moudrým starcem. Arkadij se nijak netají láskou ke svému vnukovi Adamovi. Adam je typický rozmazlený floutek, který nenechá na pokoji žádnou sukni, i když by se měl raději věnovat řízení továrny. Jeho utrápená manželka Tess se proti své vůli stala účetní jejich firmy, ačkoliv by se mnohem raději starala o společného syna.

Takhle to zní vcelku neškodně, co říkáte? Pravda je, že každý z trojice skrývá ošklivé tajemství a že ani jeden není takový, za jakého ho budete považovat. Proto odhoďte předsudky a zapomeňte na unáhlené soudy. "Hračkář" je jako život sám, kde nic není bílé, nebo pouze černé. Pieper dokáže tnout do živého a nelítostně upozorní na naše pokrytectví. Scény ze čtyřicátých let minulého století jsou emocionálně vypjaté, a i když vás doženou k slzám, nečekejte tuctové čtení, jaké je v každé druhé knížce s podobným tématem. Pieper těžké časy pojal po svém a rozhodně tu nenajdete nic líbivého. On šel dokonce tak daleko, že zbořil některá tabu, a vysmál se naší naivní důvěře v dogmata.

To, co vás nejvíc překvapí, bude váš postoj k hlavním hrdinům. Když jsem knihu začala číst, měla jsem víceméně jasno v tom, komu by se správně mělo fandit. Jenomže jsem postupně zjišťovala, že věci nejsou takové, jaké se zdají. Ve finále mě zarazilo, že vlastně fandím největším prevítům a že si přeji, aby nikdo nezjistil, k jakým zločinům nebo nemorálnostem došlo. "Hračkář" je hodně polemický a hodně zvláštní.

Je to příběh nejen o literárních postavách, ale i o nás. Když k sobě budete hodně upřímní, uvědomíte si, že vám autor vidí až do žaludku. "Hračkář" je o tom, jací jsme, a popravdě řečeno, není to nic hezkého. Ráda bych řekla, že Pieper věří, že jako lidstvo máme naději, ale nebudu vám lhát. Lhaní ochotně přenechám našim hrdinům, protože ti by se bez toho neobešli.

 

recenzi najdete také zde


Ukázka z knihy Hračkář