Nakladatelství Domino  ›  Edice  ›  Napětí  ›  Hořící drát

Hořící drát

Autor:
Jeffery Deaver
Originální název:
The Burning Wire
Překlad:
Jiří Kobělka
Série:
Lincoln Rhyme
Pořadí knihy v dané sérii:
9
Žánr:
Napětí
ISBN:
978-80-7498-079-4
Počet stran:
608
Datum prvního vydání:
29. 11. 2010
Datum vydání dotisku:
21. 01. 2015

Kliknutím zvolte variantu

329 Kč 263 Kč 

Nakupte ještě za 2000 Kč a získáte DOPRAVU ZDARMA!

Hořící drát

Popis: Hořící drát

Vražednou zbraní se může stát jakýkoli předmět denní potřeby.

Je to zbraň neviditelná a současně všudypřítomná, bez níž by moderní společnost nemohla existovat: elektrická rozvodná síť. Vrah využívá obrovských a přesně mířených obloukových výbojů s tak vysokým napětím a teplotou, že se při ní taví ocel a lidé začínají hořet. V jiném případě zase vrah přehodí pár drátků a náhle může být vražedným nástrojem vana, počítačová klávesnice nebo obyčejná stolní lampa...

První strašlivý útok, při němž se městský autobus proměnil v hromadu roztaveného kovu, považovali oficiální činitelé za teroristický útok. K vyšetřování byl okamžitě přizván Lincoln Rhyme, který i tentokrát vysílá do terénu Amélii Sachsovou a Rona Pulaského. Zatímco se útoky zběsilým tempem šíří po celém městě a na policii začínají docházet vyděračské dopisy, tým kriminalistů bojuje s časem a snaží se na základě minima důkazů dopadnout vraha. Anebo je vrahů víc...?


Dotaz k produktu Hořící drát

Jméno:
Telefon:
E-mail:  povinné pole
Číslo "10" slovy:  povinné pole
Váš dotaz:   povinné pole
 
 

Autor: Jeffery Deaver

Jeffery Deaver

Zatímco drtivá většina dospívajících Američanů se rok co rok těšila na letní prázdniny, že si potrápí tělo všemožnými sporty, Jeffery Deaver (*1950) se na ně těšil z jiného důvodu: že zase přečte, co mu přijde pod ruku. I to ho ale uspokojovalo jen chvíli. V jedenácti letech napsal první román, byť jen o dvou kapitolách. Na střední škole redigoval časopis a k němu vydával i svůj vlastní, literární. Žádný div, že zamířil k novinařině. Ale ani univerzitní diplom nestačil na post soudního zpravodaje prestižních listů Wall Street Journal či New York Times, po nichž pošilhával, a tak vystudoval ještě práva a věnoval se firemní právničině na Wall Street. Za dlouhých cest vlakem do práce a zpět zase psal, tentokrát vlastní verze svých oblíbených thrillerů.

Mezi jeho prvními vydanými kriminálními romány (Voodoo a Always A Thief jsou dnes vzácné sběratelské kousky, které se dalších vydání nedočkaly) a dneškem uplynulo rovných pětadvacet let. Za ono čtvrtstoletí Deaver pomalu, ale jistě stoupal rytmickým krokem jednoho románu ročně na žánrovou špici. Vstup na pomyslný Olymp mu velkou měrou zajistila originální postava kvadruplegického detektiva Lincolna Rhymea. „Zamýšlel jsem vytvořit holmesovskou postavu, která používá spíš mozek než tělo," říká autor o detektivovi, který zatím vystoupil v hlavní roli devíti jeho románů. „Řeší zločiny tím, že o nich raději přemýšlí, než aby jako jiní střílel, běhal a po barech úskoky tahal z lidí svědectví."

Hrnuly se ceny, přicházely nabídky z Hollywoodu, stoupaly honoráře, rostla autorova prestiž. Bezmála třicítka vydaných titulů se rozletěla ve více než dvacetimilionovém nákladu po celém světě. Ozvali se i správci pozůstalosti Iana Fleminga s nabídkou, aby Deaver napsal novou bondovku.

Pro spisovatele jsou ale tohle všechno až druhotná měřítka úspěchu: „K psaní mě inspiruje čtenář. Jemu chci dávat všechno, co ho baví a co mu přináší vzrušení. V téhle branži je naprosto nezbytné, aby autor znal svého čtenáře a měl ho při psaní neustále na mysli."

ROZHOVOR S JEFFERYM DEAVEREM

Chtěl jste odjakživa být spisovatelem?

Ano. Svou první knihu jsem napsal v jedenácti letech.

Jakým způsobem hledáte a nacházíte nové nápady?

Na to se mě lidé ptají docela často. Abych mohl na tuto odtázku odpovědět, musím vysvětlit, v čem jako autor thrillerů spatřuji svůj hlavní úkol: musím čtenáři nabídnout co nejnapínavější příběh, jaký dokážu vymyslet. Inspiraci tedy nehledám v novinách nebo časopisech. Právě naopak. Většinu času, kdy se začínají rýsovat kontury příští knihy, sedím v temné místnosti a načrtávám si v hlavě linii příběhu, která dostojí tomu, co čtenáři od Deavera očekávají: silné postavy (nikoli však dokonalé), vyšinuté padouchy, kteří se neštítí ani nejhorších zločinů, krátký časový rámec (obvykle osm až osmačtyřicet hodin), spoustu dějových zvratů a scén, při nichž prudce graduje napětí.

Jste popisován jako autor "psychologických thrillerů". Považujete toto označení za správné? Odpovídá skutečnosti v tom smyslu, že se ve svých knihách do hloubky věnuji psychologii zločinu i jeho odhalování: nabízím nahlédnutí do mysli zločince i jeho lovce. Velkou pozornost věnuji také psychologickému propracování postav. Jinými slovy: hrdinové mých knih nejsou karikaturami a čtenář může mým prostřednictvím vstoupit do jejich mysli. Ale určitě bychom měli zmínit také to, že zejména v sérii Lincoln Rhyme poskytuji velký prostor forenzní kriminalistice, která má s psychologickým profilováním jen velmi málo společného.

Píšete snadno? Přepisujete hodně?

Neřekl bych, že píšu snadno, ale užívám si to. A přepisuju opravdu hodně. Nakladateli umožním nahlédnout do rukopisu obvykle až po dvacáté či třicáté revizi textu – a to skutečně nehovořím o drobných úpravách. Kde rád píšete? Dokážu psát kdekoli – v letadle, v hotelovém pokoji, kdekoli doma. (V pracovně mám občas takový nepořádek, že se musím přesunout do kuchyně. Jakmile zaneřádím poznámkami i kuchyň, dostává se na řadu koupelna. Přál bych si mít větší dům.) Vyhovuje mi psát v tichu, jen občas si tlumeně pouštím jazz nebo vážnou hudbu. A především potřebuju přítmí – zhasnu světla, zatáhnu rolety, zavřu oči a promítám si scénu, kterou se chystám psát. Ano, umím psát poslepu všemi deseti. Má to jen jedno negativum – někdy nasadím prsty na klávesnici špatně a pak na monitoru nacházím text, který ze všeho nejvíce připomíná kryptogram.

Dostihne vás někdy tvůrčí blok?

Často říkám, že tvůrčí blok neexistuje; správnější je nazvat tento problém ideovým blokem. Pokud člověk ovládá řemeslo, jazyk a základní techniky psaní, je schopen psát – pokud ovšem ví, co chce sdělit. Nechci však tuto autorskou strast zlehčovat, protože přijít na to, co vlastně chcete říct, je po čertech těžký úkol. Kdykoli při tvorbě zamrznu, ať už je to při psaní krátké pasáže nebo při vytváření celkové linie knihy, obvykle je to tím, že se snažím do textu vměstnat nápad, pro nějž tam není místo. A právě tehdy se sám sebe ptám: co tím chci říct? Pokud na tuto otázku nenaleznu odpověď nebo pokud mě ta odpověď neuspokojí, pak musím od onoho nápadu upustit a vydat se jiným směrem.

Proč je podle vás forenzní analýza v současných thrillerech a detektivkách tak populární?

To není nový jev, jeho kořeny sahají k Sherlocku Holmesovi. Současný nárůst zájmu nepochybně souvisí s rostoucím využitím moderních technologií v policejním vyšetřování. Pachatel může zmást nejlepší psychology nebo detektor lži, ale ze shody DNA se nevyvleče.

Kolik času věnujete rešerším? A jak při nich postupujete?

Rešerše a vypracování základní dějové linky mi zaberou přibližně osm měsíců. Většinu informací čerpám z knih a z internetu. Pochopitelně se také scházím s odborníky na daná témata, musím si ovšem dávat pozor, abych neměl informací příliš. Na hlubokém vhledu do problematiky není samozřejmě nic špatného, ale problém nastává, když získanými informacemi zahltíte knihu. Technické detaily jsou tady od toho, aby obohatily děj. Pokud tomu tak není, musí pryč.

Forenzní detaily bývají leckdy děsivé. Jak určujete hranici, kterou nesmíte překročit, abyste čtenáře neodradil?

To je těžká otázka. Ano, píšu krimipříběhy, takže musím popisovat násilí a jeho následky. Čtenáři (a lidé obecně) jsou fascinováni určitou mírou morbidity. Setkal jsem se ale se čtenáři, kteří mi řekli, že mě kvůli drastickým scénám - řekněme ve Sběrateli kostí – přestali číst, zatímco jiní mi říkají "ta scéna s krysami byla vážně skvělá" (jedna z nejdrsnějších, jaké jsem kdy napsal). Osobně si myslím, že méně je někdy více a že pokud čtenář mou knihu odloží, protože ji dál číst nedokáže, pak jsem vůči němu nedostál svému autorskému závazku.

Jak vybíráte místa, kde se bude odehrávat děj?

Pravidlo číslo jedna: piš o prostředí, které dobře znáš. Pokud zasadím děj mimo New York, kde jsem dvacet let žil, nebo mimo místo, kde žiju teď, vypravím se tam a strávím tam pár týdnů. Umožní mí to vnést do knihy barvy a náladu místa, ale i v tomto ohledu je méně více. Příliš mnoho místních popisů odtrhává čtenářovu pozornost od samotného děje.

Býval jste folkový zpěvák. Co vás k tomu přivedlo?

Ach, hudba je můj živel! Umí být svůdná, pohltí mě, zaplaví emocemi, je nekonečně proměnlivá... Zpíval jsem tenkrát vlastní písničky. Nedisponuju obzvlášť velkým hudebním talentem, ale hudební tvorba má pro mě nepopsatelné kouzlo. Spojit obsah i formu do jednoho kompaktního celku... to pro mě bývala velmi příjemná výzva. Hrál jsem v hudebních klubech okolo San Francisco Bay a v Chicagu, taky jsem tam učil. Ale už je to pryč a koncertování se dávno nevěnuju. 

Líbí se vám filmové zpracování Sběratele kostí? Podílel jste se na vzniku toho filmu?

Myslím, že ten film je dobrý. Pár věcí bych asi udělal jinak, ale já se vyznám v psaní knih, ne v natáčení filmů. Filmová režie je neskutečně náročná profese a já bych to nedělal za žádné peníze. Nechal jsem filmaře, aby si dělali svoje, a já jsem si dělal taky svoje. To považuju za dobré uspořádání věcí. Takže abych přímo odpověděl i na vaši druhou otázku – ne na vzniku filmu jsem se nepodílel.

Jak relaxujete?

Vařím a pak své kulinářské výtvory předkládám přátelům. Rád zkouším i velmi neobvyklé kuchyně, například středověkou nebo starořímskou. Když máte osamělou práci, musíte si to ve volném čase vynahradit.


Čtenářské recenze

Jak se vám tato kniha líbila? Zajímá to nejen nás, ale také celou řadu dalších čtenářů. Budeme tedy moc rádi, když se s námi podělíte o své názory a dojmy.

Pro odeslání recenze musíte být přihlášení.

Jeffery Deaver se nebojí vrhnout do neprobádaných vod

08. 07. 2015  |  Recenzoval: Marek Zákopčan

Jeffery Deaver v našich končinách momentálne boduje románom Říjnový seznam v českom preklade vydavateľstva Domino. Neupútava v ňom len klasickým napätím a rozprávačským majstrovstvom, ale hlavne netradičnou kompozíciou, keďže príbeh je čitateľom podávaný od konca. Jeho recenziu vám prinesiem onedlho, teraz sa zameriam na jeho staršiu knihu, ale v novom šate. Domino vie, že výrazný Američan má i u nás množstvo fanúšikov a podujalo sa vydať nanovo jeho najznámejšiu sériu s Lincolnom Rhymom a Ameliou Sachsovou. Je známe, že Deaver v každej časti predstavuje iné prostredie, v ktorom páchateľ pôsobí. Spomeniem napríklad svet tetovania (Sběratel kůží), nadšencov života hmyzu (Prázdné křeslo) či bizarného kúzelníctva (Iluze). Ako deviaty v poradí do nej patrí román Hoříci drát, kde sa ponoríme do (pre laikov pomerne neznámej) oblasti elektriny, jej sily, pôsobenia i nebezpečenstva. Newyorskí vyšetrovatelia tak čelia omnoho hrozivejšiemu a neviditeľnejšiemu nepriateľovi ako kedykoľvek predtým.

"Celý prostor se mezi autobusem a kabelem visícím z okna prozářil zábleskem intenzivním jako tucet sluncí. Pasažér jednoduše zmizel v oblaku bilého ohně. Řidičovo zorné pole zaplnily šedé mžitky. A přestože byl připoutaný, narazil horní částí trupu do bočního okénka. Skrz znecitlivěné uší k němu dolehly výkřiky pasažérů. Napůl slepýma očima spatřil plameny. A když začal ztrácet vědomí, napadlo ho, jestli on sám nemúže být zdrojem toho ohně."

Do prípadu sa zapojí hneď niekoľko zložiek, vďaka čomu sa stretávame nielen so starými, ale aj novými postavami. K newyorskej polícii sa pridáva najmä FBI a oddelenie vnútornej bezpečnosti. Lincoln Rhyme tak čelí všemožným ľudským povahám, z ktorých väčšina ho privádza do zúfalstva. Je to človek vedy a ľudia ako takí sú preňho prototypom omylnosti. Len jeho najbližší sú už zvyknutí na jeho náladovosť a vedia, že keď chce, dokáže byť aj milý a ústretový. Všetko svoje nadanie a snahu musia vynaložiť pri dolapení páchateľa, ktorý zabíja pomocou elektriny. Stopové dôkazy a jeho profilácia im dáva zabrať, pretože je veľmi inteligentný a môže udrieť prakticky kedykoľvek a kdekoľvek. Odpovede im môže poskytnúť vedenie firmy Algonquin Consolidated, na ktorej zariadenia sa vrah napája a zároveň používa aj ich materiál a kombinézu. Spočiatku sa zdá, že útočí náhodne, ale čoskoro je čoraz jasnejšie, že jeho obete sú cielené a jeho úmysel má preňho isté opodstatnenie. Jeho motívy a totožnosť sú odhaľované len postupne a Amelia s kolegom Pulaskim budú mať často nervy na dranc, pretože si nikdy nemôžu byť istí, či kdesi nablízku nečíha pasca. Stačí chvíľa nepozornosti, a vražedným nástrojom sa môže stať aj rýchlovarná konvica...

"Musela se soustředit. Když nyní postupovala po pouhých centimetrech, podařilo se jí zmenšit vlny tak, že nedosahovaly na odkrytý zdroj. Viděla však, že jí nezbývá více než minuta nebo dvě, než stoupající voda pronikne do obnažené časti baterie. Vytáhla obyčejný šroubovák a začala jím odstraňovat rám přístupových dvířek. Voda už téměř dosahovala k horní části baterie. Kdykoliv se předklonila, vytvořila se v kalné vodě drobná vlnka, jejíž hřeben se téměř dotkl obnažené části... Vtom jí zorné pole zaplnil výšleh bílého světla doprovázený obrovským praskavým zaburácením. Amélie odletěla dozadu a zmizela pod hladinou kalného oceánu."

Hořící drát je klasická deaverovka. Máme tu netradičného, šikovného páchateľa, (ne)čakané zvraty, mravenčiu prácu laboratórnych technikov na čele s kvadruplegikom Lincolnom Rhymom a akciu v podobe odhodlanej detektívky Amelie Sachsovej. Som rád, že v tomto románe dostal väčší priestor agent FBI Fred Dellray, ktorý je mojou obľúbenou postavou. Priznám sa však, že oblasť elektriny a odborných záležitostí s ňou súvisiacich ma veľmi "nevzali", ale všadeprítomná hrozba mala čosi do seba. Jeffery Deaver už dávno dokázal, že ako autor sa nebojí vrhnúť do neprebádaných vôd, ale našťastie nespí na vavrínoch a každou knihou to len potvrdzuje. Už sa teším na spomínaný Říjnový seznam, rovnako ako na najnovší diel Lincolnovej série s poradovým číslom dvanásť.

Deaver mě vždycky dokáže překvapit

21. 03. 2015  |  Recenzoval: Bastera

Je tomu již skoro rok, co jsem prvně sáhla po knize od Jefferyho Deavera. Tehdy se jednalo o soubor povídek Tak trochu šílení, který mě okamžitě katapultoval mezi fanoušky. Hořící drát je již čtvrtou knihou, kterou jsem přečetla, a přesto stále stejně dobrou. Jedná se o devátý případ ze série Lincoln Rhyme, který v lednu vyšel v novém vydání u nakladatelství Domino. Ačkoliv stále více začínám pociťovat jistou schematičnost jeho románů, stejně mě vždycky dokáže překvapit a to je to, co mě nejvíc baví.

Je mocná, je všudypřítomná, je nebezpečná, a přesto jí bereme jako součást běžného života. Elektřina může zachraňovat lidské životy díky přístrojům, které pohání, ale může také zabíjet. A její síla je zdrcující. Nikdo z lidí si to však nepřipouští. Tedy až do chvíle, kdy jí neznámý pachatel použije jako zbraň. Někdo se naboural do interní sítě elektrárenské společnosti Algonquin Consolidated, přesměroval proud a pomocí obloukového výboje proměnil autobus v roztavený kov a zabil jednoho pasažéra. V domnění, že se jedná o teroristický čin, je k případu povolán i Lincoln Rhyme a jeho tým. Avšak Lincolnovu mysl navíc zabírá i stále otevřený případ Hodináře, který se teď odehrává za mexickými hranicemi a ve kterém Lincoln funguje jako telefonický konzultant.

Sachsová a Ron Pulaski se pouští do pátrání po stopách neznámého pachatele. Šéf newyorské pobočky Tucker McDaniel se pouští do oblačné zóny internetu a odposlouchávání, aby vysledoval případnou spojitost s odposlechnutými výrazy Spravedlnost pro ... Ty by mohly odkazovat na ekoteroristickou skupinu. Fred Dellray se zase drží své tradiční metody infiltrace mezi práskače a informátory na ulici. Pachatel brzy posílá první vyděračský dopis s nesmyslnými požadavky. Začíná nejen závod s časem, ale také boj proti neviditelné zbrani. Jde o ekoteroristický čin? Nebo o osobní zúčtování s elektrárenskými společnostmi?

Dopředu musím podotknout, že o elektřině nevím téměř nic jiného, než že si bez ní neuvařím kafe nebo nestihnu dopsat recenzi a musím za ní platit. No dobře, trošku přeháním, ale přiznám se bez mučení, že jsem ze začátku měla problém se začíst, když se popisovaly detaily práce s elektrikou. Jenže, jak už je u Deavera zvykem, o pár stránek dál se stalo něco zajímavého a podobným způsobem se stupňovalo napětí až do konce, že jsem stejně knihu nechtěla odložit. Poprvé se také stalo, že jsem dopředu odhadla pachatele, jenže nikoho asi nepřekvapí, že i když náhodou dokážete uhodnout kdo, stejně nedokážete přijít na to proč a jak. Deaver je zkrátka mistr zvratů a drobných léček, které na nás hraje, abychom se lapili do pasti a pak jen civěli s otevřenými ústy, jak to vlastně bylo.

Ačkoliv je u více přečtených knih znát jistá schematičnost, stejně nás vždycky dokáže překvapit a přijít s něčím novým. Tentokrát dostávají hodně prostoru dvě zajímavé postavy: mladík Ron Pulaski, který po jedné nehodě trpí výčitkami svědomí a bojuje i sám se sebou a "pasák informátorů" Fred Dellray. Je jedině plusem vidět pozadí případů i z jiné strany než jen z pohledu hlavních hrdinů. Zajímavá je také problematika energetických společností, obnovitelných zdrojů a zastánců alternativní energie.

Lincoln je jako vždy geniální, sarkastický a věčně rozmrzelý, ale i v tomto románě nás nechá Deaver malinko pohlédnout pod jeho tvrdou slupku a jeho fanouškům ke konci připraví nejednu zástavu srdce. Závěrečné rozuzlení je opravdu brilantní, ačkoliv podle mě najednou až podezřele rychle vyřešené a posledních nečekaných pár stránek může jen sérii posunout zase novým směrem. Zkrátka až na brzké odhalení vraha a počáteční problémy s technickým popisem fungování elektřiny, jsem opět spokojena. U Deavera to snad ani jinak nejde.

Deaver skvěle využil potenciál neobvyklého tématu.

19. 03. 2015  |  Recenzoval: Richard Spitzer - Centrum detektivky

Elektřina je všude a všem nám slouží. Co když se jí ale někdo rozhodne zneužít k zabíjení lidí? Co když cokoliv kovové kolem Vás může být pod proudem? Jak víte, kde pachatel znovu zaútočí? Jediná šance pro New York je geniální kriminalista Lincoln Rhyme!

Autobus městské hromadné dopravy v New Yorku je zasažen obloukovým výbojem z nedaleké rozvodny. Dojde k požáru, jeden z cestujících přijde o život. Při zásahu tak vysokým napětím je zázrak, že obětí nebylo víc. Zvlášť přihlédneme-li k faktu, že šlo nejspíš o teroristický útok – někdo předtím totiž pomocí dálkového přístupu vypnul ostatní rozvodny, takže všechen zbývající proud šel právě do té, která se pak stala smrtící zbraní.

Pachatel dá o sobě brzy vědět. Vedení elektrárny, jíž rozvodny patřily, posílá výhrůžný dopis. V něm žádá o omezení přísunu elektřiny ve městě po určitou dobu, jinak budou umírat další lidé. Jde o ekoteroristickou organizaci? Nebo bývalého zaměstnance, který se chce elektrárně mstít? Času je málo, a když jde do úzkých, policie žádá o pomoc – jako obvykle – Lincolna Rhyma.

Tento kvadruplegický kriminalista má jednu z nejlépe zařízených laboratoří v zemi. Je umístěna v jeho soukromém domě poblíž Central Parku. Rhyme se jako vždy při pečlivém vyhodnocování důkazů může opřít o svůj tým – partnerku Amélii Sachsovou, laboratorního technika Mela Coopera, detektiva Lona Sellito a relativně novou posilu týmu – mladého policistu Rona Pulaského. Zkušený a inteligentní kriminalista bude mít tentokrát opravdu hodně málo času, aby pomocí nalezených důkazů nejen určil, kde bude pachatel znovu zabíjet, ale samozřejmě i vrahovu totožnost.

Hořící drát je devátým titulem, jehož hlavním hrdinou je výše zmíněný Lincoln Rhyme (stejnojmenná série nyní čítá už jedenáct titulů). Americký autor Jeffery Deaver ho napsal už v roce 2006, tedy ještě předtím, než poslal Lincolna vyšetřovat případ smrtících bezpilotních letadel, tzv. dronů (Pokoj smrti), než ho postavil tváří v tvář Lucasi Davenportovi (hrdina série Deaverova kolegy Johna Sandforda) ve velmi zajímavém povídkovém souboru, a ještě předtím, než ho nechal vyšetřovat řádění Sběratele kůží. Česky pak vyšel Hořící drát poprvé v roce 2010. O pět let později vydalo nakladatelství Domino titul v kompletně přepracované podobě – vylepšeném překladu, novou sazbou a obálkou.

Elektřinu všichni vnímáme jako předmět denní potřeby, jako naprostou samozřejmost, jako něco, co nám slouží vždy a všude. Až do doby, kdy třeba i na kratší dobu vypadne proud, a my si uvědomíme, jak jsme bez proudu bezradní a téměř doslova slepí. Jeffery Deaver však tentokrát elektřinu využívá netradičně, jako vražednou zbraň. Zbraň o to horší, že je vlastně neustále všude kolem nás. Spící, připravená v nesprávných rukách zabíjet. V rukách šílence může být všudypřítomným a krutě smrtícím nástrojem.

Tentokrát ale pachateli nevidíme hned od začátku tolik do ruky, jako v jiných příbězích s Rhymem. Zločiny, které se staly, sledujeme z jeho pohledu jen krátce. Jakoby se tentokrát autor více zaměřil na vyhodnocování důkazů z místa činu a vyvozování závěrů. Jinak však román zachovává všechny ostatní typické atributy „Rhymovek“, ať už je to pravidelné střídání akční linie s rozborem nalezených důkazů v Rhymově laboratoři, klasické setkání s pachatelem někdy v polovině knihy, překonávání nastražených pastí, nebo zvrat (často i vícenásobný) v závěru knihy. Tady však ještě není tak vrstvený jako třeba v pozdějším Sběrateli kůží. Navíc ti, kdož se řadí mezi pravidelné čtenáře Deaverových románů, se jistě nenechají nachytat snadno se nabízejícími stopami, ani neskočí na špek některým Rhymovym léčkám.

Připadá mi, že se zde malinko více hraje na citovou strunu, ať už jde o Lincolnův zdravotní stav, nebo o Rona Pulaského, který se dostane do celkem vážného problému. Kromě něj a dalších zmíněných stálých spolupracovníků Lincolna Rhyma zde padne zmínka i o Pam, Améliině „náhradní neteři“, která figurovala už v prvním dílu série s názvem Sběratel kostí a nezanedbatelnou úlohu má i v jeho volném pokračování (a zatím posledním titulu série) – zmíněném Sběrateli kůží. V několika krátkých scénách dojde i na rozhovor (pouze telefonický) s kalifornskou vyšetřovatelkou Kathryn Danceovou, hrdinkou další Deaverovy série. Osobně se setkali v jiných románech už vícekrát, mimo jiné např. v titulu Tvůj stín.

Hořící drát stavbou příběhu nijak nevybočuje z Rhymovské série, vyniká však netradičním smrtícím nástrojem, který může být zdrojem napětí (příhodný výraz v souvislosti s titulem, že?), i tam, kde bychom to běžně nečekali. Hrdinové příběhu si musí být jisti, kdy je bezpečné vzít za obyčejnou kliku, musí si hlídat, jestli náhodou nestojí na kovovém schodišti či lávce, případně jak velké nebezpečí může hrozit v budově s kovovými nosníky, na staveništi, nebo třeba i na dětském hřišti s kovovými prolézačkami. Takto se nabízející zajímavý potenciál byl velmi dobře využit, a díky tomu devátý případ Lincolna Rhyma zůstává důstojným kolegou ostatním titulům série.

Lincolna Rhyma mám ráda od první věty, ve které se objevil.

27. 02. 2015  |  Recenzoval: Catty

Úvaha o sérii Lincoln Rhyme
Na začiatok niekoľko faktov. Séria má v súčasnosti 11 dielov. Prečítaných mám - spolu s Hořícím drátom - presne tri časti. Druhú, deviatu a jedenástu, plus knihu poviedok Tak trochu šílení. Fanúšičkou štýlu písania Jefferyho Deavera som sa stala po prvej prečítanej knihe a Lincolna Rhymea mám rada od prvej vety, v ktorej sa objavil. Môže sa zdať, že keď čítam túto sériu tak nesystematicky, mám v tom zmätok. Opak je však pravdou. Toto je totiž jedna z tých sérií, kde môžete siahnuť po hociktorej časti a stále budete takpovediac v obraze. Samozrejme, najlepšie je vždy postupovať zaradom, ale ak takú možnosť nemáte, pokojne siahnite po ktorejkoľvek knihe.


Odvrátená tvár elektriny
Tentokrát Lincoln Rhyme a jeho tím pátrajú po vrahovi, ktorý zabíja pomocou elektriny. V prvom momente som si hovorila, že to asi nebudú žiadne krvavé zločiny, keďže elektrina zabíja inak ako nôž či guľka. Veľmi skoro som však zistila, že je to možno ešte horšie ako krvavé scény. Zásluhu na tom má fakt, že Jeffery Deaver cez zmýšľanie vraha zasvätí čitateľa do tajov elektriny. Do smrtiacej sily, ktorú všetci dennodenne používame, a predsa sa jej nebojíme. A pritom už jedna desatina ampéru je pre človeka smrteľná. Je to hrozba, ktorá číha na každom kroku a v tejto knihe sa naplno prejavuje. Scény s vraždiacou elektrinou nie sú síce plné krvi, ale sú hrôzostrašné.

Detaily, detaily a do tretice - detaily
Nemám na očiach ružové okuliare, a tak predpokladám, že mnohých odrádza plných 600 strán, na ktorých sa tento román odvíja. Uznávam, môže to znieť hrozivo. No osobne si myslím, že každá veta tu má svoj význam a opodstatnenie. Nejde tu len o vraždy a o dolapenie vraha, ale o aj náhľad do jeho hlavy a zmýšľania, do procesu zbierania a dokumentovania dôkazov a v neposlednom rade aj do hláv postáv - tých hlavných i vedľajších.

Myslím, že ma autor dokáže vtiahnuť do deja práve preto, lebo venuje čas a priestor detailom. Jeho postavy sú potom skutočné a dynamické. A vždy sa okrem hlavného prípadu objavia aj menšie "bočné uličky", ktoré dej ozvláštňujú a často potom na konci aj vyústia do jednej línie. Paradoxne, nemám pocit, že by dej plynul pomaly, skôr cítim naozajstné napätie, lebo sa do príbehu dokážem vžiť.

Inteligencia, brilantný um a sarkazmus
Lincoln Rhyme nedisponuje len obdivuhodnou schopnosťou dedukcie a pozorovacím talentom, ale aj výborným zmyslom pre humor. On sám o ňom asi ani netuší. Úsmevné sú totiž situácie, keď je zjavné, že nič nevie o nepodstatných maličkostiach (filmy, celebrity), o ktoré sa zaujíma zvyšok populácie. Vtipné sú aj momenty, keď je mrzutý alebo nahnevaný a srší sarkazmom. Dokonca ma bavia aj jeho nevrlé prejavy náklonnosti. Je to muž s komplikovanou povahou, ktorý však vzbudzuje rešpekt a - napriek tomu, že o to nestojí a na prvý pohľad to tak ani nevyznieva - aj sympatie.

Prekvapení nie je nikdy dosť
Pri takomto type kníh sú prekvapivé zvraty očakávané a potrebné. Dočkáte sa ich aj tu a hlavne ku koncu sú nahustené na maximum. Niektoré odhalíte aj sami, iné vás naozaj šokujú. A čerešničkou na detektívnej torte je fatálne policajné faux pas, ktoré zaručene každého pobaví.
Hořící drát teda splnil moje očakávania na plnej čiare. Dostala som kvalitnú detektívku, ktora je do detailov prepracovaná, so silnými charaktermi, originálnou zápletkou a prekvapivými zvratmi. Maličkú rezervu v hodnotení si nechávam preto, lebo som s touto sériu ešte zďaleka neskončila a verím tomu, že Jeffery Deaver ma ešte prekvapí.

Emočně vypjaté scény dodávají knize nečekaný rozměr

04. 02. 2014  |  Recenzoval: Kristýna Pekárková - Books in Ashes

Jedna desetina ampéru. Srdce začne fibrilovat, zastaví se a je konec. A jediný elektrický výboj může v lidech vyvolat neuhasínající strach z hrozby, ze zbraně, která není vidět, ze zbraně, kterou tak nutně potřebujeme k životu. Elektřina je něco, bez čeho si život nedokážeme představit, a přestože je nebezpečná, nebojíme se jí. V New Yorku se nad nezastavitelnou masou elektronů v síti nikdo nepozastavuje až do chvíle, kdy ji neznámý pachatel použije jako zbraň.

Ve chvíli, kdy pachatel zasáhne proudem zastávku autobusu a zabije jednoho cestujícího, pouští se do vyšetřování vyšetřovatel “vv” Lincoln Rhyme. Ačkoliv je už léta ve výslužbě, upoután na elektrický invalidní vozík, jeho mysl zůstává otevřená všem případům, ke kterým dostane přístup. Jelikož se jeho vleklý případ Hodináře momentálně odehrává za hranicemi Spojených Států, upne svou pozornost právě na záhadný případ vražedného proudu. Společně se svou partnerkou Amélií a policistou Ronem Pulaskim ohledávají první místo činu.


Jak je z vyšetřování patrné, někdo se naboural do bezpečností interní sítě elektrárenské společnosti Algonquin Consolidated Power and Light, přesměroval rozváděný proud a zasáhl ulici a s ní i autobusovou zastávku. Přestože se pracovníci ACPL snažili katastrofě zabránit, pachatel byl mnohem chytřejší. Svůj důvtip ale dokazuje i Amélie, která odhalí stopu, kterou chtěl pachatel zničit a která by je mohla k němu dovést. Po dalším hrozivě vypadajícím výbuchu je však Amélie v pořádku a začíná boj s časem.

Velice brzy se celému týmu, do kterého se mimo jiné zapojí i Parker Kincaid (písmoznalec z románu Ďáblova slza), podaří najít stopu i možného pachatele. Tedy spíše vědí, kdo za útoky stojí, jen ho nemohou najít. První útok střídá další a s ním i výzvy k zastavení dodávky proudu. Požadavky jsou ale podle ředitelky a majitelky ACPL nesplnitelné a pachatel to ví. V druhé linii se objevuje další možná stopa - spojení s ekoteroristickou skupinou. Šéf newyorské pobočky Tucker McDaniel je totiž zastáncem hledání v oblacích, respektive v “oblačné zóně” - internetu, sociálních sítích apod. A jeho skupina odhalila jakési náznaky a opakující se výskyt slov Spravedlnost, Pro, Papír. Což by podle všeho mohla být krycí hesla a název skupiny. Otázkou ale je jakou spravedlnost vlastně hledají. Vnitřně se tak dostávají do konfliktu dva směry vyšetřování - moderní počítačové a “staromódní” práskači a informátoři. Stres z nového případu i z případu Hodinář se ale začínají projevovat na Lincolnově zdravotním stavu a ve chvíli, kdy jsou jeho schopnosti a úsudek životně důležité se dostaví selhání organismu. I to nakonec dotlačí Lincolna k vážnému rozhodnutí.

V deváté knize s tímto brilantním vyšetřovatelem dokázal autor nenásilně, ale účelně propojit další postavy z ostatních knih - Kathryn Dance, Parkera Kincaida a Hodináře. Překvapivý vývoj událostí a emočně vypjaté situace dodávají knize nečekaný rozměr. Přestože lze objevit jistý vzorec, který je typický pro další Deaverovy knihy, rozuzlení a vysvětlení je pro čtenáře plné překvapení. Velice silně je popsán psychický stav Rona Pulaského, který je svým mládím a houževnatostí hnán dopředu, ale sám sobě jen těžko odpouští chyby, kterých se dopustil a je odhodlán za ně platit. A nakonec - nečekaný posun v chování samotného Lincolna. Pro co se rozhodne, to si musíte přečíst sami.

Kouzlo zvratů a nečekaných událostí

25. 03. 2013  |  Recenzoval: kiri

Nejhezčí pro mne bylo na této knize to, že jsem už dopředu pochopila, kdo po Rhymovi jde - že je to jeden padouch z jiné knížky. Vražedná zbraň v podobě elektrického napětí je skvělá, nikdy nevíte kde na vás číhá. Opět knížce dodává kouzlo plno zvratů a nečekaných událostí. Doporučuji!


Ukázka z knihy Hořící drát