Nakladatelství Domino  ›  Edice  ›  Napětí  ›  Dívka, která si říkala Tuesday

Dívka, která si říkala Tuesday

Autor:
Stephen Williams
Originální název:
Tuesday Falling
Překlad:
Michael Havlen
Žánr:
Napětí
ISBN:
978-80-7498-122-7
Počet stran:
328
Datum prvního vydání:
06. 04. 2016

Kliknutím zvolte variantu

319 Kč 255 Kč 

Kde koupit knihy?
Dívka, která si říkala Tuesday

Popis: Dívka, která si říkala Tuesday

„Ve srovnání s Tuesday bledne i Liz Salanderová.“ Čtenářská recenze z Británie

Hluboko pod ulicemi Londýna žije Tuesday. Labyrint opuštěných tunelů se stal jejím domovem i útočištěm. Sem se uchýlila, aby se schovala před lidmi, kteří jí krutě ublížili. Odtud se jim mstí. Ukradli jí celý život. A ona jim teď vezme ten jejich. Nemá už totiž co ztratit.

Když se objeví spojení mezi Tuesday a brutálními útoky na členy londýnského gangu, přistane případ na stole detektiva Losse: vyhořelého policajta, kterého pronásleduje stín nikdy nevyřešené vraždy jeho dcery.

Před třemi lety mu zemřela v náručí. Přišel pozdě a nikdy si to nepřestal vyčítat. Co je to za policajta, když neumí najít ani vraha vlastní dcery? Teď ale Loss poprvé znovu cítí naději: možná je právě případ Tuesday klíčem ke zjištění, proč musela jeho dcera zemřít.


Dotaz k produktu Dívka, která si říkala Tuesday

Jméno:
Telefon:
E-mail:  povinné pole
Číslo "10" slovy:  povinné pole
Váš dotaz:   povinné pole
 
 

Autor: Stephen Williams

Stephen Williams

Stephen Williams bydlí se svou rodinou v malé vesnici v hrabství Severní Yorkshire. Píše texty pro mezinárodní rockovou kapelu, vydal sbírku básní a knihu povídek. V roce 2015 na jeho autorské konto přibyl také román Dívka, která si říkala Tuesday, který na britské literární scéně zapůsobil jako zjevení. 

Když nepíše, vydělává si na živobytí hraným průvodcováním po legendami opředených historických budovách (scénáře si píše sám) a provozováním malé stavební firmy.

 

Původní rozhovor s autorem pro české čtenáře

Vzpomínáte si na okamžik, kdy se ve vaší tvůrčí mysli poprvé objevila Tuesday?

Tuesday, jak ji znáte, se mi zformovala v hlavě při probuzení se do jednoho temného rána roku 2014. A pak si jako Aténa moderního věku probojovala cestu z mých myšlenek přímo na papír, plně ozbrojená a připravená do akce. První kapitola knihy - útok ve vagónu metra - je zároveň vůbec první částí knihy, kterou jsem napsal. A než jsem tu kapitolu dokončil, Tuesday sama mi postupně řekla, kým je, co se jí stalo a jak s tím hodlá naložit. Pro spisovatele byla opravdovým darem.

Ve čtenářských ohlasech se několikrát objevuje přirovnání k Lisbeth Salanderové z Larssonovy trilogie Milénium. Souhlasíte s tím? V čem jsou si obě dívky podobné? A čím se liší?

Musím se přiznat, že před napsáním Dívky, která si říkala Tuesday jsem knihu Muži, kteří nenávidí ženy nikdy nečetl. Vlastně jsem se do Larssonovy trilogie plně ponořil až poté, co se v recenzích začala objevovat nejrůznější srovnávání. Myslím, že podobnosti se tam určitě najdou: až mrazivá moderní subkultura, technologický důvtip a intelekt mojí hlavní postavy, taktéž její bolestivě nabyté morální hodnoty. Příběh Dívky, která si říkala Tuesday je psán v první osobě, jste tedy pořád s ní, máte ji pod kůží, vidíte svět jejíma očima. Celou trilogii Milénium jsem si moc užil, ale neřekl bych, že mezi Larssonovou sérií a mou Dívkou, která si říkala Tuesday existuje nějaké větší spojení.

Zůstaňme ještě chvíli u paralel, které může vaše kniha vyvolat. Tuesday se mstí za příkoří, které na ní bylo spácháno, a její činy vyvolají mohutnou reakci v celém Londýně. Při četbě těchto pasáží mi v paměti vyvstala vzpomínka na londýnské nepokoje ze srpna 2011. Čerpal jste inspiraci z oněch událostí?

Jednou z věcí charakterizujících nepokoje roku 2011 – a vlastně i to, co je odlišovalo od všech předchozích – bylo masové zapojení sociálních sítí. Lidé se spolu mohli bavit napřímo. Vůbec poprvé se tak informace (a také dezinformace) šířily a předávaly dál bez jakéhokoli zásahu oficiálních míst. Bylo opravdu náročné situaci zvládnout nebo řešit, když se v reálném čase hrnuly zprávy na Twitter, Facebook a jiné sociální sítě, aniž na ně mohl někdo povolaný jakkoli reagovat nebo je komentovat. Sledovat celý vývoj situace bylo pro mě fascinující, ale zároveň velmi znepokojivé. Abych tedy přímo odpověděl na vaši otázku – ano, těmito událostmi jsem se nepochybně inspiroval.

Spouštěčem událostí v roce 2011 byla smrt Marka Duggana, kterého zastřelila policie při pokusu o zatčení. Pokusme se českým čtenářům přiblížit prostředí, ve kterém Mark Duggan žil – je podobné onomu bezútěšnému sídlišti, na kterém začaly protesty ve vaší knize? Dělo (a děje) se tam stále všechno to znepokojivé, o čem ve své knize píšete?

Nechci zabíhat do detailů, ale člověk, kterého jste zmínila, žil na sídlišti Broadwater Farm v severním Londýně. Bydlí tam tisíce lidí, v jistých dobách byla tahle oblast dokonce považována za vůbec nejhorší místo k životu v Londýně. Jsem rád, že za poslední roky tam došlo k mnoha stavebním úpravám a celá oblast se opravdu změnila k lepšímu.

V Dívce, která si říkala Tuesday jsou ale ta sídliště, kde gangy působí, docela jiná - menší, atmosférou podobná ghettům, plná násilí a vzkvétajícího černého obchodu. Každý dům je tam skoro samostatným národem, má přesné rozdělení moci a jasnou hierarchii vztahů uvnitř i vzhledem k vnějšímu světu. Všechno je tam ostřejší. Nebezpečnější. Nezákonné kšefty tam probíhají čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu. Já jsem se ve své knize zaměřoval spíše na to, jak jsou v oněch místech pošlapávány morální hodnoty, ale samozřejmě tam probíhá i všechno to, o čem jsem mluvil před chvílí. Kdybyste těmi sídlišti procházeli v noci, nabyli byste dojmu, že míjíte jeden vojenský tábor za druhým.

Děj vaší knihy se odehrává na obou pomyslných koncích kriminality - mezi pouličními překupníky drog, kteří znásilnění nepovažují za zločin, i v prostředí, kde se točí miliardy. Který z těchto naprosto rozdílných světů podle vás silněji ovlivňuje atmosféru současného Londýna?  

Skvělá otázka! Ekonomie kriminality mě opravdu zajímá - ať už mluvíme o klanové mentalitě drogových gangů nebo o nikdy nekončících teritoriálních a mocenských sporech těch, které odlišuje společenský, etnický či rodinný původ. Ve své knize se však věnuji zejména nerovnosti pohlaví, nejvýrazněji pak nedostatku úcty k ženám, s nimiž je často zacházeno jako s pouhou komoditou. S tím samozřejmě úzce souvisí i to, jaká role je ve společnosti primárně přisuzována mužům. Kriminální prostředí, kde je zločin považován za běžnou součást života, vše ještě více vyostřuje. Když žijete v neustálém strachu, začnete mít tendenci vidět téměř ve všem akt násilí.

Současný Londýn jako takový je podle mě jedním z nejúžasnějších míst k životu. Mluví se tu tolika jazyky, mísí se tu tolik různých kultur jako snad v žádném jiném městě na světě! Britská metropole vibruje, nabízí bezpočet kulturních prožitků, dokáže vstřebat snad všechny myslitelné způsoby života. Ale všechno má dvě stránky. Stejně jako v jiných metropolích, i v Londýně stačí zajít někam za roh do menších uliček a jste okamžitě konfrontování s chudobou, bolestí, samotou a vykořeněností.

Předchozí otázka mě vede k další otázce: existuje ještě vůbec stará dobrá Anglie?

Pokud dobře rozumím vaší otázce, pak musím odpovědět, že stará dobrá Anglie podle mého názoru nikdy neexistovala. Anglii jako takovou ale absolutně zbožňuju. Miluju její pestrost: rychlý a vzrušující život v Londýně, ohromující krásy Lake District na severu, nebezpečně vyhlížející útesy v Devonu a Cornwallu na jihu... a taky všechno to mezi tím – od průmyslových oblastí v Midlands až po okouzlující vesničky při hranici s Walesem. Moc rád pozoruju anglickou krajinu z vlaku a nesmírně rád se v ní procházím, když se končí den. Je tady prostě zastoupena celá škála a komplikovanost života a bytí.

Pojďme přejít od společenských aspektů vaší knihy k samotnému ději. Tuesday žije v londýnském podzemí; vlastně si tam vytvořila celý alternativní svět, odkud ovlivňuje dění nahoře. Odkud jste čerpal všechny ty informace o londýnských tunelech?

Pracoval jsem na mnoha stavbách, jejichž součástí byly taky vykopávky a průzkum podzemí, a při těch příležitostech jsem měl dost štěstí, abych si mohl některá místa tam dole důkladně prohlédnout. Londýn je dva tisíce let starý: za tu dobu vyhořel, byl bombardován, znovu vystavěn. Ve viktoriánské době byl přebudován od základů. A hluboko pod ulicemi Londýna, který známe, se skrývají řeky, staré tvrze, tunely, sklepení a rozsáhlé sklady. Je to fascinující.

Na svém blogu píšete, že do londýnského podzemí vás poprvé přivedla práce pro velký obchodní dům na Oxford Street, který měl v podzemních tunelech sklad zboží. Něco takového by mě nikdy nenapadlo! Opravdu je země pod Londýnem protkána takovou fascinující změtí viktoriánských stok, nepoužívaných tunelů... a třeba i tajným přístupem do depozitáře Britského muzea, odkud si Tuesday vypůjčila jednu ze svých zbraní?

Existuje vytrvalá skupina průzkumníků, kteří si říkají urbexeři. Ti, pravděpodobně ne zcela legální cestou, prozkoumávají zákoutí tohohle skrytého Londýna a následně své poznatky archivují. Ale máte pravdu, když jsem se poprvé přestěhoval do Londýna, pracoval jsem v jednom z těch obrovských obchodů a objevil podzemní tunely. A pak, když jsem pracoval na stavbách, byl jsem fascinovaný tím, jak jsou všechny ty tunely vzájemně propojené. Trvalo mi ale ještě poměrně dlouho, než jsem si všechny tyto poznatky pospojoval do jediného celku.

A pokud jde o onen tunel mezi Britským muzeem a stejnojmennou, i když už dávno nepoužívanou stanicí metra? Je všeobecně známo, že během nacistického bombardování Londýna bylo mnoho cenných exponátů muzea deponováno do bezpečí v podzemí. Nejsem si ale vědom toho, že by se do dnešních dob dochoval tunel spojující muzeum a onu opuštěnou stanici metra.

Na obálce českého vydání knihy jste vyfotografován v buřince a vestě, o nichž vím, že jsou vaší spisovatelskou uniformou. Každý autor má specifické postupy, když přijde na psaní. Můžete nám o těch svých prozradit něco více (tedy kromě buřinky a vesty, které už jsem prozradila já)?

Samozřejmě! Buřinku mám letní i zimní - jednu měkkou, druhou tvrdší. Když teď odpovídám na vaše otázky, mám na hlavě tu tvrdou. Pořídil jsem si ji v Lock & Co., což je podle mého skromného mínění nejlepší kloboučnictví v Londýně. S psaním obvykle začínám velmi brzy ráno, ještě než mě dožene realita, a pak v průběhu dne edituju hrubý text. Píšu s koňskou dávkou kofeinu v krvi; ticho domu je mi zvukovou kulisou. Občas ale u psaní propadám samomluvě. Párkrát se už stalo, že za mnou přišla moje milá, a ještě celá rozespalá užasle sledovala, jak zlostně křičím na notebook.

Děkuji za nahlédnutí do vaší tvůrčí atmosféry. A na závěr se nemůžu nezeptat: kdy si zase nasadíte buřinku a vestu, abyste začal psát pokračování Tuesday?

A já děkuji za zajímavé otázky! Jak odpovědět na tu poslední? Momentálně vám můžu říct jen tolik, že příběh Tuesday zdaleka neskončil. Mám toho ještě tolik co říct. Byl bych moc rád, kdyby znovu rozvířila vody a všechny vás nadchla. Ještě jednou díky za příležitost si s vámi promluvit. Kdo ví, třeba se někdy setkáme v Praze. Můžeme posedět a dát si panáka becherovky.

 

Rozhovor s autorem vedla Karin Lednická

Při sdílení nebo citacích prosím uvádějte jako zdroj www.dominoknihy.cz


Čtenářské recenze

Jak se vám tato kniha líbila? Zajímá to nejen nás, ale také celou řadu dalších čtenářů. Budeme tedy moc rádi, když se s námi podělíte o své názory a dojmy.

Pro odeslání recenze musíte být přihlášení.

Parádně čtivá kniha

13. 06. 2016  |  Recenzoval: ideal_alien

Když už nemáte nic, na čem vám záleží, co potom můžete ztratit? Tuesday vzali všechno a ona se chce pomstít, proto již třetím rokem žije v podzemí Londýna. Nikdo nemá ani potuchy, kdo je Tuesday do doby, než zmasakruje pár členů londýnského gangu. Celý případ se dostává do rukou detektiva Losse, který před třemi lety přišel o dceru, zemřela mu v náručí za neobjasněných okolností. Detektiv pociťuje naději, že je Tuesday klíčem ke zjištění, proč jeho dcera musela zemřít.

Tuesday je malá emo dívka, do níž by nikdo neřekl, kolik toho má za sebou. Jejím hnacím motorem je pomsta, která přijde brzy a bude sladká. Na potkání se mstí členům londýnského gangu, který má co dočinění s drogy, znásilňováním a dalšími krutostmi. Před pár lety Tuesday zničili život. Aby pomohla i ostatním dívkám, které potkal podobný osud jako ji, stal se z ní něco jako nájemný vrah lidí, kteří si to zaslouží. Tuesday má štěstí v tom, že je dost chytrá a umí to s jakoukoli technikou.

Detektiv Loss se můžeme považovat za živou mrtvolu. Jeho život přestal dávat smysl, když mu v náručí naposled vydechla jeho dcera. Kolem jeho dcery se odkrývá spoustu tajemství, která úzce souvisí s Tuesday.

Další postavou, která má v knize čestné místo, je jedna z dívek - Lily-Rose, která byla jedním takovým gangem znásilněna. Její život se proměnil v peklo. Má problémy s poruchou příjmu potravy a bojí se vykročit ven z domu.

Dívka, která si říkala Tuesday, je pro nás, citlivé lidské bytosti, které nesneseme pohled na krev a utrpení, hotovým thrillerem roku. Tuesday nemá slitování s nikým. Každý dostane to, co si zaslouží a je to spravedlivé.

Přiznávám se, že jsem v průběhu čtení tiše hlavní hrdince fandila. O její odvaze a vynalézavosti se mi může tak leda zdát. Nejednou jsem zalitovala, že se více nevěnuji počítačím nebo zbraním :D. Musí to být skvělý pocit - vědět, že ať se stane cokoliv, vždy se o sebe postarám.

Hledám nějaké mínusy, ale zatím jsem na žádné nepřišla. Spisovatel Stephen Williams má neskutečně poutavý styl psaní, který vás donutí knihu přelouskat během pár dní, ne-li hodin. Dívka, která si říkala Tuesday je parádně čtivá kniha. Myslím, že autor celkově odvedl skvělou práci. Jsem přesvědčena, že knihu ocení i znalejší milovníci thrillerů i ti, kteří do těchto končin zamíří jen vyjímečně (já). Upozornění pro všechny, kteří mají příliš vyvinutou fantazii! Z krvavých scén se vám může často udělat nevolno.

Tuhle knihu nedostanete z hlavy

03. 06. 2016  |  Recenzoval: ireth

V podzemí Londýna je ukrytá spletitá síť chodeb, tunelů a průchodů, ve kterých se schovává celý alternativní svět – svět pašeráků, bezdomovců a lidí v ilegalitě. Lidí jako je Tuesday. Tahle na první pohled křehká dívenka se z vlastních drásavých důvodů stala nájemnou mstitelkou, trestající zločiny, na které je policie krátká. Ve svém „poslání“ je ale tak brutální, že se normální čtenáři prostě nemůžou přiznat k sympatiím k ní, jinak by se na ně slušná společnost dívala se značným podezřením.

Útoky Tuesday na výkvět spodiny dostal na starost detektiv Loss, který už toho viděl hodně, ale tyhle krvavé scény ho přesto dokáží vykolejit. Jeho případ mu nikdo nezávidí, protože oběti Tuesdayiných akcí si to opravdu zasloužili a nikdo po nich netruchlí. Přesto je musí vyšetřit a pachatele dopadnout. Taková jsou pravidla.

Jak detektiv Loss, tak i Tuesday jdou oba za svým cílem, ať je jakýkoli, a vy tušíte, že tohle nebude veselé. Oba totiž spějí do pekel. Loss je na pokraji psychického zhroucení a Tuesday drží na nohou jen její vnitřní démoni, a taková sebedestrukce na druhou musí skončit jedině průšvihem.

Tuesday v lecčems připomíná Lisbeth Salanderovou a je vážně zvláštní, jak se všichni tihle autoři drsných a nesmiřitelných hrdinek (ať už Williams, Russell Blake nebo Taylor Stevensová) dušují, že nikdy předtím o Larssonovi neslyšeli. Buď není Milénium až takový světový hit, jak tvrdí propagace, nebo všichni lžou…

Román je trošku jiný průvodce po Londýně, než jaký nabízí třeba Ben Aaronovitch ve své urban fantasy sérii. Hlášky, srandičky a kouzla tady nahradila špína, násilí a život v temnotě. Po téhle knize už se do hlavního města britského impéria nebudete nijak zvlášť hrnout. Autor ho vykreslil jako válečnou zónu, plnou predátorů, číhajících na svou kořist, kde vyjít ven rovná se sebevraždě. Paradoxně v létě vyjde v Čechách třetí díl Aaronovitchovy série, která také zavede čtenáře do londýnského podzemí. To by bylo, kdyby tam narazili na Tuesday…
Jsou knihy, které se vám už po poslední stránce vykouří z hlavy. A pak jsou knihy, které z té hlavy nedokážete dostat ani za nic…
Dívka, která si říkala Tuesday patří k těm, které budete chtít co nejrychleji dočíst, jednak kvůli pointě, jednak také proto, abyste na něj už nemuseli myslet. Abyste nemuseli hloubat nad nepříjemnými tématy, která vám kazí iluzi dokonalého světa bez mráčků. Bohužel to nefunguje, protože Williams dokázal psát tak, že teprve po dočtení vám dochází plný význam různých náznaků – a příběh tak ve vás zůstane pěkně dlouho…

Tato kniha se liší od jakéhokoli dalšího thrilleru, který jste četli

07. 05. 2016  |  Recenzoval: Marek Zákopčan

Temná atmosféra, smrť, násilie, ponurý svet podzemných tunelov, nenávisť, pomsta... Z týchto kamienkov vytvoril Stephen Williams mozaiku spletitého a napínavého príbehu, ktorý tne do živého už od prvej strany. Dej je rozprávaný z trojakého pohľadu a umožňuje lepšie pochopiť súvislosti a chápanie postáv. No, síce... samotná zápletka nie je nijako extra objavná, ide o neriadenú (ale zato premyslenú) odplatu za spáchané krivdy, ale jej poňatie je natoľko odvážne, že vás miestami prekvapí autorova surovosť. Respektíve jeho hlavnej postavy, ktorá sa nezastaví pred ničím, aby zjednala spravodlivosť sebe vlastným spôsobom. Príbeh je zasadený do súčasného Londýna, ale niekedy máte pocit, akoby to bol celkom iný svet - plný krvi a netušených zákutí, kde naoko neplatia žiadne pravidlá a vyhrá ten najsilnejší.

"Bodnout někoho do krku není vůbec obtížné. Prostě vytáhnete z vojenské tašky nůž a vrazíte mu ho do hrdla, čímž mu proříznete krční tepnu jen pár centimetrů vedle průdušnice. Jak by to mohlo být těžké? Vždyť vás chtěl znásilnit a pak se dívat, jak se na vás postupně střídají jeho stejně vylízaní kámoši. Nic než sebaobrana. Ne, těžké je nezastavit se v půlce a nezírat na kluka, který sa před vámi svíjí na podlaze ve smrtelných křečích."

Dievča, ktorá si hovorí Tuesday, pôsobí ako krehká vyznávačka emo štýlu, no v skutočnosti je priam životu nebezpečné skrížiť jej cestu. Najmä keď ste predátor ohrozujúci slabších jedincov a rozsievajúci strach a bolesť. Tuesday sa vydala na vlastnú križiacku výpravu proti členom gangov, aby zasiala semienko obáv aj do ich bohapustej existencie a použila proti nim ich zbrane. Keďže však za sebou necháva hotovú spúšť, vzbudí očakávanú pozornosť polície. Na stope sú jej inšpektor Loss a seržantka Stoneová. Zvláštne na celom prípade je, že Tuesday vždy zmizne rovnako rýchlo, ako sa zjaví, a za ten čas sa nijako nesnaží ukrývať, ba dokonca akoby sa polícii vysmievala, že ju nedokáže chytiť. Loss a Stoneová čoskoro prídu na to, že Tuesday využíva rozsiahlu sieť podzemnej železnice, avšak staré trate metra sú poriadnym bludiskom. Loss sa navyše potýka s podivným zistením. DNA, čo po sebe zanechala Tuesday na mieste činu, napovedá, že ide o jeho dcéru, ktorá umrela pred troma rokmi. Ide o stopu, ktorá ich má zmiasť, alebo sa deje niečo, o čom nikto z nich nemá ani potuchy?

"Nejsem tak namyšlená, abych si myslela, že vypnu kus Londýna a všude se o mně bude mluvit jako o hvězdě. Potom rozešlu do celého systému zprávu, aby ve stanici nezastavovaly žádné soupravy. Teď už vidím, že personál začíná pobíhat kolem a lidé míří ven. Fakt upřímně doufám, že za dnešek dostanou nějaké odškodnění. Stisknu tlačítko a všechna světla ve stanici zhasnou. Tradá! No dobře, možná přece jen jsem trošku namyšlená, když si tak sedím ve svém podzemním bunkru jako James Bond v sukních. Nejsem si úplně jistá, ale myslím, že slyším výkřik."

Dívka, která si říkala Tuesday je iná ako ktorýkoľvek triler, čo ste čítali. Stephen Williams sa pohybuje v rôznych umeleckých sférach, a aj preto máte neraz dojem, že kniha je súhrnom literatúry, tvrdej hudby a počítačovej hry. Tuesday sa s dušou zmučenej poetky pohybuje po tenkom ľade kriminálneho sveta, seká nepriateľov a potom sa nepozorovane vracia do svojej tajnej kutice. Príbeh je plný bolesti, zúfalstva a smútku, ale práve to ho robí výnimočným. Pripomína akčné filmy, kde sa sypú náboje i popol z neporiadku, ktorý po sebe zanecháva hlavná postava s neistým koncom. Je len otázkou času, kedy dôjde k stretu hrdinky a hlavy gangu, pričom netušíte, či mu policajné zložky dokážu včas zabrániť. Niektorým čitateľom sa bude možno zdať, že autor niekedy príliš tlačí na pílu, ale ja sa pýtam - prečo nie?

Rozhodně doporučuji!

02. 05. 2016  |  Recenzoval: MARSELLE

Lili- Rose je doma, a poslouchá s maminkou zprávy, když u nich zazvoní inspektor Loss se seržantkou Stoneovou. Obě dvě vědí proč tu jsou, ale mají strach, že by si je policie mohla nějak spojovat s tím, co se právě odehrává v ulicích Londýna.
Lili- Rose naštěstí stihla z počítače odstranit všechny stopy po komunikaci s dívkou, která si říká Tuesday. To ona je za vším co se rozpoutalo v ulicích a mstí se všem, kteří mají něco společného s ubližováním nevinných.
Tuesday žije v labyrintu tunelů pod Londýnem. Nikdo netuší, že hluboko pod městem je takové druhé město tvořené ze starých tunelů metra, chodeb, a kanalizace, a právě tady Tuesday žije a vše plánuje.
Proč se ale rozhodla pro takovou brutální pomstu? Ublížil jí snad někdo? A pokud ano, co s tím vším má společného inspektor Loss?
Na to že je Tuesday sedmnáct let, je velice inteligentní ve všech směrech, a v podzemních tunelech se perfektně vyzná. Pro ostatní se zdá, jako by zde úřadoval duch, nikdy po sobě nenechá žádné stopy, a z místa kde právě je ji nikdo nevidí odejít.
Tuesday již nemá co ztratit, o vše už přišla, ale než odejde z tohoto světa, chce připravit o vše důležité i ty, kteří jsou nejen její ztrátou spojeni.
Možná tak dokáže i osvětlit co se stalo před třemi lety dceři inspektora Losse.

můj názor na knihu:

Kniha se mi velice líbila, a Tuesday má můj obdiv za to, jak se umí pohybovat v podzemí, a jak si bravurně dokáže poradit i se zkušenými členy londýnských gangů.
Líbila se mi i zápletka knihy. Jednu chvíli jsem měla dojem, že snad vstala z mrtvých inspektorova dcera. To jak kniha skončila ve mě vyvolává pocit, že by snad měla mít pokračování?
Určitě knihu můžu doporučit, je čtivá, napínavá a dobře zpracovaná.

Jedna z největších literárních událostí letošního roku

14. 04. 2016  |  Recenzoval: Marcela pro Knihy Dobrovský

Dlouho před tím, než se Tuesday objevila na pultech českých knihkupectví, jsme si mohli na četných zahraničních internetových stránkách přečíst nadšené ohlasy čtenářů, kteří na účet thrilleru z pera Stephena Williamse rozhodně nešetřili superlativy.

Hlavní hrdinku Tuesday recenzenti poměrně často srovnávali se samotnou Liz Salanderovou. Hodnocení na známém knižním serveru Goodreads se u Dívky, která si říkala Tuesday vyšplhalo ještě o něco výše než v případě bestselleru posledních měsíců, Dívky ve vlaku. Proč čtenáři po celém světě z Tuesday doslova šílí? Pojďme se jí podívat na zoubek.

Když se londýnské podsvětí otřásá v základech

Dívka, která si říkala Tuesday
Zatímco si Londýn žije svým každodenním životem, hluboko v nekonečném labyrintu podzemních chodeb žije mladá dívka, jež přišla naprosto o vše. Skryta před zraky celého světa, mimo dosah těch, kteří jí krutě ublížili, plánuje svůj velkolepý návrat na povrch. Tuesday s nimi nehodlá mít slitování a věřte, že známý výrok „pomsta bude sladká" v podání naší hlavní hrdinky získává zcela nový rozměr.

Tři roky pro vytvoření plánu na odplatu totiž bohatě stačí a z gangsterů, kteří se volně prohání ulicemi, se záhy stává lovná zvěř. Londýnské podsvětí se otřásá v základech a zlí hoši netuší, kdy si Tuesday přijde zrovna pro ně.

K případu několikanásobných vražd mladíků z opačné strany zákona je povolán detektiv Losse. Ačkoliv je to celkem ostřílený policajt, nad záznamy z kamer, které zachycují brutální běsnění malé a křehce vypadající emo dívky, tuhne krev v žilách dokonce i jemu. Losse ke všemu ještě pronásleduje neobjasněná vražda dcery, z níž se nikdy doopravdy nevzpamatoval. Když se záhy ukáže, že by události posledních dnů mohly do případu smrti detektivovy dcery vnést světlo, vyšetřovatel Losse pocítí po letech malý záblesk naděje...
Charisma na rozdávání

K velkým plusům Dívky, která si říkala Tuesday patří beze sporu samotná hlavní postava. Jen těžko byste hledali charismatičtější hrdinku. Téměř ještě jako dítě si prošla peklem, a tak předčasně dospěla. Brzy zjistíte, že ke svému konání má zcela reálné důvody. Nemstí se pouze za sebe, ale za všechny zmučené duše balancující na okraji propasti.

Nezná strach, spravedlnost nastoluje bez mrknutí oka, nezalekne se ničeho a nikoho. Nejvíce na ní ale oceňuji její pronikavou inteligenci, díky níž si na malou dívku nepřijde ani nájemný vrah. Nikdy netušíte, kde se Tuesday objeví příště a jaký husarský kousek od ní tentokrát lze očekávat. Zkrátka vás nenechá vydechnout. Taková hlavní postava čtenáře musí bavit, ať chce nebo ne.

Knižní událost roku je konečně tady

Tuesday považuji za jednu z největších knižních událostí letošního roku. Na základě ohlasů ze zahraničí jsem od Tuesday očekávala řízný akční thriller a veškerá má očekávání byla mnohonásobně předčena. Kniha je promyšlená do toho nejmenšího detailu, má neuvěřitelný spád. Napětí střídá napětí a osobně jsem ji nedokázala odložit. Ráno jsem se do knížky začetla a odpoledne už jsem vstřebávala dojmy.

Autor vám orientaci v ději ještě ulehčí zajímavou volbou řazení textu. V knize totiž naleznete velké množství krátkých úderných kapitol, a tak se lehce přistihnete, že s Tuesday stále zůstáváte, ačkoliv jste původně zamýšleli věnovat se alespoň chvilku jiným záležitostem. Stephen Williams svým čtenářům naservíruje příběh plný lidské bolesti a utrpení, zatáhne vás do neprobádaných koutů Londýna, vžene do spárů tamějších gangů, ukáže ta nejzkorumpovanější patra naší společnosti.

Spolu s Tuesday budete prahnout po pomstě a sledovat, jaký chaos na povrchu rozpoutá. Díky uvěřitelným postavám, neustálé akci a překvapivému vývoji v ději Tuesday z hlavy jistě dlouho nedostanete. Pokud se vám líbila Dívka v pavoučí síti, Dívka ve vlaku nebo jen hledáte originální příběh, novinková Dívka, která si říkala Tuesday je bezpochyby jasná volba.

Čirý děs

06. 04. 2016  |  Recenzoval: Anna Slezáková pro iDnes

Kniha Stephena Williamse je čirý děs. Její mladičká a křehká hrdinka připomíná Lisbeth Salanderovou, a to nejen dokonalou znalostí počítačů. Tuesday (důvod, proč si zvolila tuto přezdívku, se dozvíme až v závěru) ovládá i nejrůznější zbraně a ze svých úkrytů v podzemí londýnského metra vychází jen proto, aby se mstila příslušníkům jednoho zločineckého gangu, kteří mlátí a znásilňují mladé ženy. A její pomsta je skutečně drastická. Člověk by vlastně neměl sympatizovat s masovou vražedkyní, ale když nakonec zváží její důvody, chtě nechtě pro ni nalezne určité ospravedlnění. Vyšlo v nakladatelství Domino.
Zdroj: http://kultura.zpravy.idnes.cz/nove-detektivky-02d-/literatura.aspx?c=A160406_104048_literatura_vha

Plnohodnotný, velmi sugestivně napsaný thriller

02. 04. 2016  |  Recenzoval: Jan Hübsch pro Goodreads

Jako zjevení zapůsobila v Anglii kniha básníka, a hlavně textaře, Dívka, která si říkala Tuesday. Poděkovat je zapotřebí nakladatelství Domino, jež knihu objevilo a rozhodlo se koupit práva na vydání i v České republice.
Kniha byla na anglické literární scéně zjevením ze dvou důvodů. Tím prvním je příběh anglického podsvětí plného drog, znásilnění a vražd a druhým stále tepající hypnotický styl vyprávění v knize častokrát asociován s techno hudbou, jenž poslouchá samotná Tuesday.
Pro pročtení prvních stránek knihy se nedá ubránit srovnání s typově velmi podobnou, nicméně mnohem slavnější, postavou. Tou je Lisbeth Salander od švédského spisovatele Stiega Larrsona. Zda se po svém vzoru stane i tato kniha mezinárodním bestselerem ukáže až čas, nicméně nakročeno k této pozici má více než důkladně.
Kniha je pomyslně rozdělena do dvou částí. Tou první je příběh samotné Tuesday a tou druhou příběh policie, jež se jí snaží najít a zatknout. Styl vyprávění je zhutněn do krátkých kapitol, které jsou každá vyprávěna jinou postavou. Ovšem nejedná se jen o střídání vypravěčů. Autor si umně pohrává i se samotným hlediskem příběhu, jelikož vypravěč je v er, ale i v ich formě. Díky tomu čtenář děj lépe uchopí a stane se pro něj srozumitelnějším.
Hlavní postava příběhu, Tuesday, žije v opuštěných stanicích londýnského metra a v podstatě je jakýmsi andělem spravedlnosti. Tam, kde nemůže zasáhnout ruka zákona, nebo není dostatečně dlouhá, tam je Tuesday. Pod různými facebookovými profily a v různých chatovacích místnostech komunikuje s lidmi, jež se stali obětmi násilí zločinců ovládajících město. Na základě jejich případů trestá konkrétní viníky. Vše pro policii dokumentuje a o všem ji spravuje, avšak i přesto je policie na její objevení stále krátká.
Příběh knihy by se dal zhodnotit jako plnohodnotný thriller se vším, co k němu patří. Autor umí zaujmout čtenáře a zručně, až místy velmi sugestivně, vyprávět příběh. Co je však na stylu vyprávění nejdůležitejší je to, že vše plyne naprosto přirozeně. Čtenář otáčí stránku za stránkou a tři sta stran knihy mu doslova mizí před očima. Jedná se o knihu, která by neměla ujít čtenářské pozornosti. Je to opravdu skvělá kniha.


Ukázka z knihy Dívka, která si říkala Tuesday