Nakladatelství Domino  ›  Edice  ›  Napětí  ›  Dítě

Dítě

Autor:
Fiona Barton
Originální název:
The Child
Překlad:
Michael Havlen
Žánr:
Napětí
ISBN:
978-80-7498-238-5
Počet stran:
424
Datum prvního vydání:
16. 10. 2017

Kliknutím zvolte variantu


Popis: Dítě

Dvacet let pohřbené hrůzné tajemství. Tři ženy, kterých se bezprostředně týká. A nespočet démonů, které i nyní vyvolává...

Ten starý dům stál v části Londýna, kterou developeři hodlají přebudovat na luxusní čtvrť. Čilý stavební ruch však přeruší nález jednoho z dělníků: pod vrstvou hlíny odkryje kostru malého dítěte, zjevně pohřbeného před mnoha lety.
Novinářka Kate Watersová chce o případu psát, ale brzy pochopí, že ze všeho nejdříve bude třeba zjistit identitu mrtvého dítěte ze staveniště. Při hledání odpovědi na tuto otázku Kate odkrývá spojení se zločinem, který městem otřásl před několika desítkami let: z místní nemocnice bylo tehdy ukradeno novorozeně. Zmizelo beze stopy a jeho rodiče se z této ztráty nikdy nevzpamatovali.
Kate se vyptává dům od domu, proniká do minulosti starousedlíků a postupně splétá nitky příběhu, který je místními považován za největší – a nikdy nevyřešenou – záhadu. Vyslechne si ledacos, ale brzy zjistí, že klíč k rozluštění dávné tragédie skrývají tři ženy. Každou z nich nevysvětlené zmizení novorozeněte silně zasáhlo – a každá z nich je nyní zmítána úvahami, co novinářce říct a co si navždy ponechat pro sebe...


Dotaz k produktu Dítě

Jméno:
Telefon:
E-mail:  povinné pole
Číslo "10" slovy:  povinné pole
Váš dotaz:   povinné pole
 
 

Autor: Fiona Barton

Fiona Barton

Na rozdíl od mnohých jiných nechtěla být Fiona Barton spisovatelkou od útlého dětství. Většinu svého profesního života zasvětila novinařině – pracovala pro řadu předních britských deníků a za své působení získala prestižní cenu Reportér roku.
Cena ji motivovala k nečekanému počinu: Fiona opustila zaměstnání a odjela na Srí Lanku pracovat jako dobrovolnice. A právě tehdy se jí začala v hlavě formovat základní dějová linka její knižní prvotiny.

Téma, které thriller Vdova zpracovává, má kořeny v autorčině novinářské praxi. Bezpočtukrát psala o různých kriminálních případech a často přemýšlela nad tím, jak se asi cítí manželky obžalovanýchmužů, jak moc toho o spáchaném zločinu vědí a jak se s celou situací vyrovnávají.
Jako novinářka o těchto úvahách psát nemohla. Jako spisovatelka si to mohla konečně dovolit, a tak v její prvotině nacházíme spletité a mnohovrstevnaté vyprávění o muži obviněném z pedofilního zločinu a ojeho ostrakizované ženě, o zdrcené matce pohřešovaného děvčátka, o novinářce, která o hrůzném případu píše, a o detektivovi, který případ už dlouhá léta vyšetřuje.


Čtenářské recenze

Jak se vám tato kniha líbila? Zajímá to nejen nás, ale také celou řadu dalších čtenářů. Budeme tedy moc rádi, když se s námi podělíte o své názory a dojmy.

Pro odeslání recenze musíte být přihlášení.

Fiona Barton předčí i vaše vysoká očekávání

20. 11. 2017  |  Recenzoval: Severské krimi

Britskou novinářku, kterou k románovému psaní přiměla práce dobrovolnice na Srí Lance, známe už díky jejímu prvnímu thrilleru Vdova. Od své prvotiny však autorka zřejmě vyzrála, proto její druhý román Dítě vzbudí ve čtenáři nesrovnatelně více emocí a pořádně zamává s hladinou adrenalinu.

Zpráva o nalezení kosterních pozůstatků novorozeněte se nejprve v novinách objeví jako krátká bezvýznamná noticka. Onlinová novinářka Kate Watersová však začíná pociťovat nestálost svého pracovního místa a je odhodlaná sepsat na toto téma článek, který jí pomůže v redakci opět získat stabilitu.

Angela si od vyšetřování případu nalezeného dítěte slibuje znovuobjevení vnitřního klidu a smíření pro celou rodinu. Její novorozená dcera Alice byla v roce 1970 unesena přímo z nejbezpečnějšího místa na světě, z porodnice. Od té doby byl případ několikrát znovu otevřen, až policie nakonec kvůli nedostatku důkazů a podezřelých případ unesené Alice definitivně odložila. Nyní se Angele naskýtá nová naděje a když vyjde najevo skutečnost, že její DNA se shoduje s DNA dítěte, cítí úlevu, že dlouhá léta nejistoty skončila.

Na druhé straně Londýna však zpráva o nalezení dítěte rozruší ještě jednu ženu. Emma se už dlouho potýká s psychickými problémy a nyní tone v obavách, že dlouhá léta skrývané tajemství vyplulo na povrch. Když zjistí, že genetické testy potvrdily příbuzenský vztah mezi mrtvým novorozencem a jistou Angelou, je zmatena. Trvá na tom, že pohřbené dítě je její a novinářka Kate tuší, že se nejedná jen o výplod fantazie duševně nemocné ženy. Před Kate Watersovou nyní stojí velká záhada, jejíž rozluštění bude stát novinářku spoustu sil a konfliktů nejen s policí, ale i s možnými podezřelými.

Dítě je svým motivem i zpracováním o několik příček výš než první autorčin román Vdova. Pracuje s tématem, o němž se nedočítáme v tisku každý den, nicméně je uvěřitelné a budí dojem, že se podobná událost může stát třeba i u souseda na dvorku. Rozpracováním kapitol do několika perspektiv nabízí autorka čtenářům objektivní náhled na případ a dostatek prostoru pro vlastní interpretaci události a vytváření nových teorií.

Dítě vsází na jednu vítěznou kartu; vyvolat ve čtenáři dokonalý zmatek už v úvodu. Bez servítek jsme seznámeni se situací nejprve prostřednictvím Emmy, následně Kate a Angely, tří hlavních hrdinek románu. Emma i Angela mají každá svou verzi a pravdu, Kate mezi nimi funguje jako výhybka, která se pod tíhou nových důkazů a svědeckých výpovědí naklání na tu či onu kolej. Fiona Barton udržuje tento koncept s přehledem napříč celým románem a perspektivy jednotlivých žen prokládá kapitolami z pohledu vedlejších účastníků kauzy, bez nichž by ovšem příběh nedával smysl. Autorka tak balancuje míru obou verzí události tak, aby čtenář neměl příliš brzy ponětí a podezření na úplnou šokující pravdu.

Autorka rovněž sympaticky nakládá s postavami, polidšťuje jejich zdánlivě nelogická a zkratkovitá jednání, vytváří objektivní vhled do jejich situace a apeluje tak i na čtenářovo svědomí, aby nesoudil tak přísně. Postavy, které se provinily v minulosti i současnosti nemorálními a odpornými skutky, vykresluje ovšem bez růžových brýlí a přestože se snaží znázornit jejich proměnu a duševní vývin v průběhu let i v prospěch těchto záporných postav, dělá to tak, že je i na první pohled čtenáři jasné, co je dotyčná osoba zač a že jeho motivy rozhodně nebyly čisté. Barton tak perfektně odlišuje nerozvážnost a společenský nátlak od prohnilého charakteru a zločinu.

Přestože je tempo příběhu rozvážné a neumožňuje Kate Watersové její velkou kauzu uspěchat, nemá čtená čas si ani na chvíli vydechnout. I v pasážích, kde akce rozhodně není doménou, je čtenář drcen tíhou čerstvě získaných důkazů a jejích zpracování do finální podoby je rovněž velký zápřah. Čtenáři budou do případu neoblomně vtaženi stejně jako Kate Watersová a zničující napětí poleví teprve až s konečným rozluštěním případu.

Jako kvalitně odvedená práce se jeví také autorčina schopnost propojit minulost a současnost a zasadit fragmenty z historie postav přesně na jejich dnešní místo. Přestože si místy Barton počíná poněkud krkolomně, výsledek je vždy lícuje a zapadá.

Manipulace s daty a jejich časté zdůrazňování je ovšem slabou stránkou románu, neboť pro čilé a všímavé čtenáře by právě data mohla plnit funkci spoileru a čtenář by tak zůstal ochuzen o pompézní závěr. Nutno však uznat, že ztvárnit příběh a vystříhat se tohoto nešvaru je takřka nemožné.

Dítě svou povahou i zpracováním Vdovu mnohonásobně předčí a Fiona Barton tímto románem určitě předčí i vysoká očekávání svých fanoušků.

Za recenzi děkujeme Severskému krimi

Příběh Dítěte je vybudovaný kvalitně, s rozmyslem a je opravdu dobře řemeslně zvládnutý

14. 11. 2017  |  Recenzoval: Hanka the bookworm

Staveniště, mrtvolka dítěte, tři ženy a třicet let stará záhada. Když reportérka Kate Watersová objeví v konkurenčním plátku zmínku o kostřičce novorozeněte, rozezní se jí v hlavě varovný alarm. Tohle by mohl být nový sólokapr, který by zachránil nejen její kariéru, ale i noviny, pro které píše. S narůstajícím zájmem o internetové zpravodajství se totiž zaměstnanecká čistka může dotknout úplně kohokoliv…

Nalezení ostatků miminka zamíchá osudem nejedné postavy. Novinářka Kate větří možný návrat na profesní výsluní a tři ženy – Angela, Emma a Jude – se s touto informací vyrovnávají každá po svém. Jisté je jen jedno, ani jedné z nich není neznámé tělo lhostejné a je jen na Kate, aby vypátrala, co bylo děťátko zač. Tento úkol se ale nakonec ukáže býti značně nesnadný a reportérka se zamotává do složitého víru událostí, které výrazně překračují rámec její profese.

Ti z Vás, kteří četli autorčinu předchozí knihu, myslím s povděkem kvitují, že je v tomto románu věnován daleko větší prostor samotné Kate Watersové. Ta hrála v případě Vdovy poněkud druhé housle a značně zaostávala za vyšetřujícím policistou Bobem Sparkesem. Tady je tomu přesně naopak. Sparkes se v knize mihne pouze několikrát a na scénu nám vstupuje detektiv nový, ani on ale není pro příběh jako takový příliš nosný. Pozornost je skutečně věnována zejména reportérce, jejíž psychologická výstavba je vůbec nejsilnějším bodem Dítěte. Podobně kvalitně a citlivě jsou zpracovány i postavy dalších žen (Emmy, Jude a Angely). Jelikož Bartonová sama vykonávala povolání investigativní novinářky, je neuvěřitelný cit pro pozorování a popis lidí velmi patrný a Vy, kdo se potřebujete během čtení s postavami opravdu sžít, si přijdete na své.

Příběh je tentokráte vyprávěn trochu jiným způsobem než v případě Vdovy. Autorka upustila od psaní ve více časových rovinách a do minulosti se vrací pouze v případech, kdy je to nezbytně nutné a to skrze flashbacky právě promlouvající postavy. Největší vyprávěcí prostor dostává Kate a vedle ní také Emma, ale některé kapitoly jsou věnovány i Angele a Jude. Určitě nehrozí nejmenší riziko, že byste se v postavách ztratili, a tak jako v případě Vdovy vítám, že se nejedná o žádné zběsilé čtení, ale spíše o pozvolně se odkrývající sled událostí, který vede k jasnému závěru. Vedle postav, jež jsem vychválila v předchozím odstavci, musím také uznat, že Bartonová umí velmi působivě vystavět své příběhy. Je velice precizní a opravdu mám pocit, že promýšlí věci do nejmenších detailů. Svěží vítr přináší i občasný humor v podobě eléva Joea, který je pod taktovkou Kate někdy prostě k popukání.

Závěrem musím říct, že můj výsledný dojem z knihy je vesměs velmi pozitivní. Příběh Dítěte je vybudovaný kvalitně, s rozmyslem, a je opravdu dobře řemeslně zvládnutý, přesto jsem na jisté mezery narazila a nejsem si tak úplně jistá, jestli by některé věci v reálném životě opravdu byly možné. Co je trochu nasnadě vytknout, je jistá předvídatelnost příběhu. Ne snad od úplného počátku, ale čím blíž jste konci, tím víc je asi jasné, jak to bylo. Otázka ale zní: Je to vážně až tak na škodu? Posledním mým „problémem“ bylo, že jsem se při čtení cítila jak na horské dráze. V jednu chvíli jsem byla tak nadšená, že jsem otáčela stránku za stránkou, abych knihu vzápětí odložila a to třeba i na dva dny. Tyto důvody mě nakonec vedou k hodnocení 4/5 a pomyslným vítězem duelu Vdova/Dítě je pro mě Vdova, protože je mnohem více šokující. To ale rozhodně neznamená, že bych tuto knihu nedoporučila, právě naopak!

Autorka čtenáře pomalu vtahuje do příběhu a pouští ho až na samotném konci

12. 11. 2017  |  Recenzoval: Šárka Fofoňková

Emma je psychicky labilní žena středního věku. Žije s výrazně starším manželem, svým bývalým profesorem z vysoké školy. Pracuje z domu jako redaktorka jistého nakladatelství. Když si jednoho dne přečte novinový titulek, že byly nalezeny ostatky dítěte v místě jejího bývalého bydliště a staré několik desítek let, málem se zhroutí. Proč to Emmou tolik otřáslo? Skrývá snad před světem nějaké tajemství?

Angela je další klíčovou ženou našeho příběhu. Před více než čtyřiceti lety jí byla z porodnice unesena dcera. Strávila s ní pouhých čtyřiadvacet hodin, když zmizela z nemocniční postýlky, zatímco se Angela sprchovala. Ani po tolika letech nezapomněla a nejhůře jí je vždy v den Aliciných narozenin. A najednou se objeví titulek o nálezu ostatků kojence. Dozví se konečně Angela, co se s její dcerou stalo? Bude mít konečně její duše klid?

Emmina matka Jude žije sama a s Emmou se moc nestýká. Několik let se vlastně nestýkaly a nekomunikovaly vůbec. Ani teď mezi nimi nevládne právě souznění. Stopy minulosti se někdy zkrátka nedají zahladit. Jude nechápe, proč se Emmy nález mrtvého dítěte tolik dotklo. Přisuzuje to však jejímu psychickému stavu, který není už léta nejlepší.

Také Kate Watersovou, reportérku z Daily Post nález dětských ostatků zaujal. Mohl by z toho vzniknout zajímavý článek. Ovšem na začátku vůbec nemůže tušit, jak se příběh bude vyvíjet a jak moc se jí osobně také dotkne.

Dítě je další knihou populární autorky Fiony Barton. Autorka se vyznačuje poklidnějším stylem psaní, přesto čtenáře nenudí. Pomalu ho vtahuje do svého příběhu a pouští ho až na samotném konci. Nebojí se citlivého námětu a předkládá ho čtenáři ve společnosti zajímavých zvratů a odhalení. Nečekejte však nějaké grandiózní šokující vyvrcholení děje. Autorka na konečné rozuzlení svého čtenáře tak nějak postupně připravuje. I přestože já mám ráda právě to takzvané šokující vyvrcholení, druhá kniha Fiony Barton mě moc bavila a čtení jsem si užila. Čtenářům napínavých příběhů, kteří se nebojí témat až intimních, knihu určitě doporučuji.

Příběh autorka vypráví z pohledu všech zmíněných žen. Nemusíte mít však obavy, že byste se v ději ztráceli, přestože se dostáváme ze současnosti i do časů dávno minulých.

Nesmírně poutavá a vydařená kniha

30. 10. 2017  |  Recenzoval: Jana Hlavičková

Tento příběh není lehké přiblížit tak, aby vyprávění neřeklo příliš mnoho. Je dokonalý, je svěží, je krutý a smutný, ale rozhodně stojí za vyprávění.
Nejdříve tady máme Kate, novinářku ve středním věku, která je známa svou energií, s jakou přistupuje ke své práci. Matka dospělých synů, která má kabelku plnou novinových výstřižků, ze kterých by jednou mohlo něco být.
Pak tady máme Emmu. Trochu podivínskou, neurotickou ženu v domácnosti, vdanou za poněkud staršího profesora. Emmu, která s sebou životem vláčí velmi těžké břemeno tajemství, které ji až příliš tíží. Nemá děti, s matkou ji pojí temná minulost a velká křivda, která ji sužuje od jejích čtrnácti let.
Jako další je zde Angela. Smutná duše s trápením v srdci. Jako odpověď na manželovu nevěru před skoro třiceti lety přivedla na svět dceru. Holčičku Alici, která měla rodinu opět stmelit a udržet pohromadě. Ale stačila chvilička, jen malý okamžik a její novorozená dcera zmizela ze své postýlky v porodnici a Angie zůstala prázdná náruč a nezměrná bolest v srdci.
Tři ženy, které zdánlivě nemají nic společného. Každá si žije svým životem, každá se potýká se svými starostmi a problémy. Až do dne, kdy jsou na jednom staveništi nalezeny drobné kosti malého človíčka. Kosti, staré skoro třicet let.
Kate zavětří dobrý příběh, V Angie se rozsvítí naděje, že je to její dcera a Emma se roztřese obavami. Jako správná novinářka, se Kate pouští do pátrání, komu mohlo dítě, evidentně narozené v sedmdesátých letech patřit a kdo je jeho matka. Cesty všech tří se začínají sbíhat, klubko lží, polopravd a tajemství se pomalu začíná rozplétat a na světlo vystupuje neuvěřitelný příběh. Musíme se dostat až na samý počátek, abychom pochopili souvislosti, abychom poznali, co se kdysi skutečně přihodilo a kdo je za všechno odpovědný. A budete velmi překvapeni, jak krutý může osud být.
Fiona Barton dokázala přesně to, co na kvalitních knihách, s označením psychothriller, mám tak ráda. Dokázala mě celou dobu, od prvních stránek navádět cestičkami k rozuzlení, aby mi na konci předložila naprosto nečekané odhalení.
Už při čtení jejího prvního thrilleru Vdova mě upoutal její styl vyprávění, ale u Dítěte nasadila laťku ještě o kousek výš. Žádné hrdinné skutky, žádné akční scény, kdy krev stříká na všechny strany. O tom to rozhodně není. Autorka jde přímo do středu dění, pomalu rozplétá starý příběh, plný emocí, který málem zůstal zapomenut a utajen.
Vyprávění z pohledu několika aktérů je nesmírně poutavé, nic ho neruší. Ba naopak, ve chvíli, kdy máte dost jedné hlavní hrdinky, jakoby to cítila, volně přechází k té druhé, pak třetí...Nenudila jsem se ani minutu, zhruba od poloviny jsem nedočkavě obracela stránky, i když jsem měla tušení. Jak jsem se mýlila! Páni, ten konec. Běhal mi mráz po zádech, když jsem došla na poslední stránku v knize a po dočtení jsem ještě chvíli jen tak seděla a přemýšlela. Dítě je rozhodně velmi vydařená kniha a nenechte se zmást jako já. Všechno může nakonec být jinak.

Dítě je intimní, citlivé a zároveň šokující a pobuřující

27. 10. 2017  |  Recenzoval: Veronika Černucká

Některé knihy se čtou a některé prožívají. K těm druhým rozhodně patří aktuální novinka z Domina, psychothriller "Dítě". Příběh vás přiková k židlím a zažere se vám pod kůži tak, že na něj budete myslet ještě dlouho poté, co přečtete poslední stránku. Možná by na tom nebylo nic tak zvláštního, pokud by ovšem nešlo teprve o druhý román začínající autorky.

Angličanka Fiona Barton celý život pracovala jako reportérka v novinách, ale k psaní knih se odhodlala až v poměrně pokročilém věku. Už její prvotina "Vdova" byla velmi zdařilá a záhy si získala srdce čtenářů a obdiv literárních kritiků. Aktuální psychologický thriller "Dítě" je snad ještě důmyslnější, komplikovanější a čtivější. Obě knihy mají nesporný filmový potenciál a troufám si říci, že je jen otázka času, kdy podle nich vzniknou kasovní trháky.

"Dítě" je intimní, citlivé a zároveň šokující a pobuřující. Fiona Barton rozehrála na malé ploše a pouze s několika aktéry drama plné vášně, nevyplněních tužeb a naděje. Hodně věcí je tu schovaných pod povrchem a příběh vyžaduje vnímavého a empatického čtenáře. Možná vám bude připadat, že "Dítě" nehýří zápletkami, ale to je pouze zdání. Pokud si na začátku knihy budete myslet, že tušíte, kam se příběh bude ubírat a jak skončí, pak vězte, že přesně tohle si máte myslet.

Tenhle příběh je o falešných stopách, náznacích a dvojsmyslech. Místo akčních scén si vychutnáte emocionálně vypjaté pasáže, a jestliže jste žena - čtenářka, raději si připravte zásobu kapesníků. Autorka svůj příběh vypráví z pohledu tří žen, a i když budete mít pocit, že jsou k vám upřímné, buďte raději ostražití. Životy našich hrdinek obrátí vzhůru nohama nález kostí malého miminka, a aniž bych cokoliv prozrazovala, připravte se na parádní detektivku s šokujícím závěrem.

Vyprávění je originální, naléhavé a atmosféra je tísnivě dusivá. Barton vás dokáže vtáhnout do děje už na prvních stránkách a vy budete mít pocit, že její postavy (a vlastně i ona sama) jsou vaše kamarádky. Každá z těch tří je něčím záhadná a v životě každé z nich se objevilo pár ošklivých tajemství. Nejpřímočařeji působí reportérka Kate, která začíná pátrat po totožnosti mrtvého dítěte, ale raději počítejte s tím, že i ona může něco skrývat. "Dítě" ve vás vyvolá klaustrofobický pocit a vy budete cítit všudypřítomné zlo, aniž byste věděli, odkud pochází.

Fionu Barton můžu směle přirovnat k nejlepším autorům a autorkám v žánru psychologických thrillerů. Její "Dítě" uspokojí i náročnější čtenáře a fajnšmekry. Autorka má dar vytřískat maximum i z maličkostí. "Dítě" je silný příběh, který vás zasáhne na nejcitlivějším místě. Všechny postavy působí neuvěřitelně reálně a vás překvapí, kdo vzbudí vaše sympatie. Autorka se s chutí vykašlala na dobré mravy i útlocitnost. Nebojí se přiznat k pocitům, o kterých se nemluví, a vy budete mít pocit, že příběh prožila na vlastní kůži.

Spousta věcí je tady opravdu děsivých, ale nejděsivější je fakt, že každý z nás by se mohl stát postavou tohoto příběhu. "Dítě" vás možná rozčílí, možná dokonce pohorší, ale přiznejme si, že to je přesně to, co od kvalitní literatury očekáváme. Kniha pobaví milovníky dedukce stejně jako milovníky napětí. "Dítě" je jedna z nejlepších knih ve svém žánru a nepochybuji o tom, že se stane bestsellerem. Plně si to zaslouží.

Recenzi si můžete přečíst také ZDE


Ukázka z knihy Dítě