Nakladatelství Domino  ›  Edice  ›  Napětí  ›  Dítě

Dítě

Autor:
Fiona Barton
Originální název:
The Child
Překlad:
Michael Havlen
Žánr:
Napětí
ISBN:
978-80-7498-238-5
Počet stran:
424
Datum prvního vydání:
16. 10. 2017

Kliknutím zvolte variantu


Popis: Dítě

Dvacet let pohřbené hrůzné tajemství. Tři ženy, kterých se bezprostředně týká. A nespočet démonů, které i nyní vyvolává...

Ten starý dům stál v části Londýna, kterou developeři hodlají přebudovat na luxusní čtvrť. Čilý stavební ruch však přeruší nález jednoho z dělníků: pod vrstvou hlíny odkryje kostru malého dítěte, zjevně pohřbeného před mnoha lety.
Novinářka Kate Watersová chce o případu psát, ale brzy pochopí, že ze všeho nejdříve bude třeba zjistit identitu mrtvého dítěte ze staveniště. Při hledání odpovědi na tuto otázku Kate odkrývá spojení se zločinem, který městem otřásl před několika desítkami let: z místní nemocnice bylo tehdy ukradeno novorozeně. Zmizelo beze stopy a jeho rodiče se z této ztráty nikdy nevzpamatovali.
Kate se vyptává dům od domu, proniká do minulosti starousedlíků a postupně splétá nitky příběhu, který je místními považován za největší – a nikdy nevyřešenou – záhadu. Vyslechne si ledacos, ale brzy zjistí, že klíč k rozluštění dávné tragédie skrývají tři ženy. Každou z nich nevysvětlené zmizení novorozeněte silně zasáhlo – a každá z nich je nyní zmítána úvahami, co novinářce říct a co si navždy ponechat pro sebe...


Dotaz k produktu Dítě

Jméno:
Telefon:
E-mail:  povinné pole
Číslo "10" slovy:  povinné pole
Váš dotaz:   povinné pole
 
 

Autor: Fiona Barton

Fiona Barton

Na rozdíl od mnohých jiných nechtěla být Fiona Barton spisovatelkou od útlého dětství. Většinu svého profesního života zasvětila novinařině – pracovala pro řadu předních britských deníků a za své působení získala prestižní cenu Reportér roku.
Cena ji motivovala k nečekanému počinu: Fiona opustila zaměstnání a odjela na Srí Lanku pracovat jako dobrovolnice. A právě tehdy se jí začala v hlavě formovat základní dějová linka její knižní prvotiny.

Téma, které thriller Vdova zpracovává, má kořeny v autorčině novinářské praxi. Bezpočtukrát psala o různých kriminálních případech a často přemýšlela nad tím, jak se asi cítí manželky obžalovanýchmužů, jak moc toho o spáchaném zločinu vědí a jak se s celou situací vyrovnávají.
Jako novinářka o těchto úvahách psát nemohla. Jako spisovatelka si to mohla konečně dovolit, a tak v její prvotině nacházíme spletité a mnohovrstevnaté vyprávění o muži obviněném z pedofilního zločinu a ojeho ostrakizované ženě, o zdrcené matce pohřešovaného děvčátka, o novinářce, která o hrůzném případu píše, a o detektivovi, který případ už dlouhá léta vyšetřuje.


Čtenářské recenze

Jak se vám tato kniha líbila? Zajímá to nejen nás, ale také celou řadu dalších čtenářů. Budeme tedy moc rádi, když se s námi podělíte o své názory a dojmy.

Pro odeslání recenze musíte být přihlášení.

Kdo je dítě ze staveniště?

23. 04. 2018  |  Recenzoval: Chrudimka - Jana Vavrečková

Fiona Barton je britská spisovatelka a žurnalistka. Na rozdíl od ostatních spisovatelů, se Fiona od útlého dětství psaní věnovat nechtěla. Svůj profesní život zasvětila novinařině a za svou práci také získala prestižní ocenění Reportér roku.
Český čtenář zná Fionu Barton díky jejímu thrilleru Vdova, který u nás vyšel v roce 2016 a vydalo jej taktéž nakladatelství Domino.
Na staveništi je nalezena kostra malého dítěte. Dělník, který kostru našel, je v naprostém šoku a stavební práce jsou v daném místě pozastaveny.
Novinářka Kate Watersová se o zmínce nalezené kostry všimne v novinách a rozhodne se, že by příběh takto pohřešovaného dítěte a následného nálezu kosterních ostatků, mohl také zajímat čtenáře Daily Post. Proto se vydává do terénu, aby sesbírala co nejvíce informací.
Když se vrátila, stavbyvedoucí právě sloupával z emblém pivního tácku, pohroužený do svého vlastního světa. "Peter odklízel sutiny po bývalých domech, aby se tam mohly dostat stroje," řekl John, aniž by zvedl oči. "Snažil se pohnout jedním ze starých betonových bloků. Do kterých se sázejí kytky. Říkal, že jak s ním lomcoval ze strany na stranu, narušil okolní půdu. A uviděl tu kostru. Byla tak malá, že ji pokládal za ostatky nějakého zvířete, a zvedl ji, aby se podíval blíž. Když si uvědomil, co by to mohlo být, začal ječet. Myslel jsem, že si uřízl nohu nebo co. Takový řev jsem v životě neslyšel."
Postupně se dovídá, že by se teoreticky mohlo jednat o jedno ze tří pohřešovaných dětí, které zmizely před dobrými dvaceti lety. Jako první se začne zaobírat zmizením malé Alice, která zmizela jako novorozené miminko ještě v porodnici, v době, kdy se její matka šla osprchovat a dítě nechala pokojně spát.
Angela, matka malé Alice cítí, že nalezená kostra by mohla patřit její milované dcerce. Je o tomto faktu téměř přesvědčená a proto kontaktuje Kate, aby se od ní dozvěděla nějaké další informace. Nakonec se rozhodne, že bude s Kate spolupracovat při hledání identity neznámého dítěte.
Emma je žena, která má svá vlastní tajemství. Objevení dětské kostry na staveništi pro ni znamená otevření starých ran a úvah. Emma vlastně nikdy v životě nebyla dostatečně šťastná. Její matka ji vyhodila z bytu, když bylo Emmě teprve šestnáct let. Poté trvalo dlouhá léta, aby spolu opět začaly mluvit, i když se jejich rozhovory stočily pouze ke zdvořilostním frázím.
Nyní je všechno úplně jinak, co mělo zůstat navěky pohřbeno se dere na povrch a nikdo s tím nic nenadělá...

Obálka této knihy se nese v jednoduché rovině v letmých modrých barvách. K celému příběhu sedí naprosto perfektně. Jsem velice ráda, že zůstala takto jednoduchá a decentní.
Samotný příběh se pak odehrává v časovém období od 20. března 2012 do 1. dubna 2013 a v knize je vyprávěn v 86 kapitolách, které nejsou nikterak zbytečně dlouhé.
Celý příběh je vyprávěný z pohledu čtyř osob. Díky střídání jednotlivých vypravěčů celý příběh působí poněkud reálněji, a já osobně tento styl vyprávění zbožňuji. Charaktery jednotlivých postav jsou bravurně vykresleny, zvláště pak novinářka Kate Watersová. Zde je krásně vidět, že autorka čerpá ze své dlouholeté novinářské praxe.
Je dost možné, že ze začátku budete mít problém se do knihy začíst. Já jsem jej alespoň měla. Zdálo se mi, že je všude strašně hodně jmen, která jsem si v prvních chvílích neuměla zařadit. Celkově jsem měla ze začátku pocit, jakoby mě někdo hodil do vody, což u knih úplně nemusím.
V první kapitole je vypravěčem Emma, která je, jak lze vyčíst z jejího vyprávění, psychicky labilní žena, která nemá vlastní děti a je provdaná za staršího muže. Noviny, které se Emmě dostávají do rukou hlásají nález dětského děla na staveništi a Emma je ze všeho najednou úplně vykolejená.
Postupně se přidávají také další vypravěči a rozjíždí se pátrání po identitě dětského tělíčka.
Po zorientování se kdo a co musím říct, že mě od knihy nešlo odtrhnout. Neskutečně jsem si oblíbila Kate, která byla přesně taková, jaká být měla. Lidská a chápavá, ale zároveň dravá. Ovšem ani další postavy za ní moc nezaostávaly a bylo celkem snadné si k nim nějakým způsobem vypěstovat sympatie.
Pokud čekáte napětí, které se bude pomalu stupňovat až vygraduje v bouřlivém konci, tak vás nejspíš moc nepotěším. Dítě je spíše poklidným pátráním a skládáním jednotlivých dílků pěkně k sobě. Je dost možné, že budete vědět, jak to celé bylo ještě dávno před koncem. Alespoň já jsem se trefila. I když jsem tedy nečetla závěr s otevřenou pusou, tak si troufám tvrdit, že se jedná o naprosto úžasnou knihu, kterou rozhodně doporučuji k přečtení.
Autorčinu Vdovu jsem ještě nečetla, ale jsem rozhodnutá si ji přečíst také. Doufám, že bude podobných kvalit jako Dítě a těším se, až u nás opět něco z autorčiny tvorby vyjde.

O této autorce ještě hodně uslyšíme

23. 12. 2017  |  Recenzoval: Marek Zákopčan

Fiona Barton pokračuje v rozbehnutej tvorbe a po úspešnej Vdove prichádza s druhým románom Dítě. Ostáva verná žánru psychotrileru, a tak sa opäť môžete tešiť na premyslené zápletky niekoľkých osôb, ktorých spojenie sa ukazuje len postupne. Väčší dôraz je kladený na vnútorné prežívanie postáv než na samotný zločin, ale aj to je znakom tradičnej britskej literatúry. Akcia a napätie sú potlačené v prospech sondy do ľudskej povahy a charakteru. Na to si autorka zvolila štyri ženy, prepojené naoko nenápadným novinovým článkom. Spočiatku sa vám možno budú pliesť (azda okrem novinárky Kate), ale veľmi rýchlo si zvyknete na Bartonovej rozprávačský štýl a aj dané postavy začnú nadobúdať odlišné rozmery. A rôznym spôsobom ukážu, že minulosť nás ovplyvňuje, nech ju pochováme akokoľvek hlboko...

"Do oka mi padne krátká zpráva. "NÁLEZ DĚTSKÉHO TĚLA", hlásá drobný titulek. Následuje pár řadků o tom, že se na staveništi ve Woolwichi našla kostra malého dítěte a policie zahájila vyšetřování. Čtu si zprávu pořád dokola. Nedokážu ji pořádně pochopit, jako by byla napsaná v cizím jazyce. Ve skutečnosti však vím, co se v ní říká, a zmocňuje se mě hrůza. Svírá mi plíce a ztěžuje dech."

Kate Watersová je ambiciózna novinárka, ktorá hľadá silný príbeh. Našťastie má dobrú intuíciu a tentoraz ju rozhodne nesklame. Na stavenisku je objavené telo novorodenca a Kate sa rozhodne objasniť pozadie celého prípadu. Zmienka o nájdení kostry v novinách ovyplvní hneď niekoľko osudov. Emma, ktorá sa už beztak potýka s občasnými duševnými problémami, je vhodená do ešte hlbších vôd obáv. Vynára sa jej temná minulosť, a hoci sa snaží nájsť cestu k matke a neprerušiť rodinné kontakty, je čoraz ťažšie držať silné emócie pod kontrolou. O tom vie svoje aj staršia Angela, ktorá pred rokmi prišla o dcérku cudzím zavinením. Zdá sa jej, že ako jediná v rodine na svoju Alice nikdy nezabudla a riadky o nájdení telíčka jej na pokoji taktiež nepridajú. Kate sa svojím úprimným záujmom a zvedavými otázkami napokon prepracuje k príbehu, o akom ani nedúfala. Zároveň či však oveľa viac ako inokedy uvedomí, že jej práca má mnoho odtieňov, a nie vždy je všetko čierno-biele...

"Ta zpráva v její dceři něco roznítila a nepříjemné mlčení vystřídalo bouchání dveřmi a hysterické výlevy. Drzost nabyla na hlasitosti a vyzývavosti. Emma začala být na Willa vysloveně sprostá, obviňovala ho, že se ženami zachází jako s věcmi, že je šovinistické prase a že když vejde do místnosti, tak přitom oplzle bručí. Will se těm urážkam a obviněním nejdřív smál, ale Jude viděla, že ho tahle nová Emma znervózňuje. Jako by manipuloval s nevybouchlou bombou. Všechno se pokazilo."

Celkom som sa nestotožnil s Emmou ako rozprávačkou, zatiaľ čo ostatné postavy boli zobrazené v tretej osobe. Iste, z hľadiska príbehu okolo dieťaťa má nezastupiteľnú úlohu, ale hýbateľkou deja bola predsa len skôr Kate, ktorá sa v celej kauze začala vŕtať. A práve ona mi bola najsympatickejšia, asi preto, že netrpela výraznejším psychickým trápením. Ostatné postavy sú pomerne depresívne, čo si budeme klamať. Zapojenie Emmy do prípadu sa dá z náznakov tušiť už skôr, ale vyvrcholenie súvisiace s Angelou ma zastihlo nepripraveného. Záver je skvelý, Fiona Barton dotiahla všetky vzťahy a dejové nitky do dokonalosti. Nedá mi nevyjadriť sa aj k názvu jej kníh. Trefné, presné jednoslovné pomenovania mi pripomínajú tituly Johna Grishama, ktorý volí podobný minimalizmus. Sú jasne spojené s príbehom a aj napriek jednoduchosti dokážu zaujať. Dítě kráča v šľapajách Vdovy a Fiona Barton dokazuje, že nie je autorkou len jedného náhodného hitu, ale ešte o nej bude určite dlho a oprávnene počuť.

I ve své druhé knize autorka fantastickým způsobem pracuje s budováním atmosféry celého příběhu

14. 12. 2017  |  Recenzoval: Kristýna, The Book Talk Blog

Na staveništi jsou nalezeny ostatky dětského tělíčka. Policejní analýzy prokáží, že dítě na místě leží řadu let, a toto zjištění otevře dávné rány u mnoha lidí. Osudy tří žen se během nejednoduchého hledání pravdy začínají proplétat v mnohem fatálnější míře, než si mohou vůbec uvědomit...
Novinka od autorky Fiony Barton pro mě byla velmi očekávaným titulem od chvíle, kdy jsem zavřela její debut Vdova. Z toho jsem byla naprosto nadšená, a když jsem viděla, že autorka chystá další knihu, moc jsem se těšila. Bohužel nemohu říci, že by pro mě Dítě zcela udrželo vysoko nastavenou laťku autorčiny tvorby. Kniha je to skvělá, vynikající, čtivá, avšak něco málo mi v ní - narozdíl od Vdovy - prostě chybělo.
I ve své druhé knize autorka fantastickým způsobem pracuje s budováním atmosféry celého příběhu. Vyprávění má opět trochu pozvolnější charakter, ten však námětu vysloveně sluší a dopřává mu prostor pro přirozený rozvoj a pozvolné odhalování událostí, které vedly k hrůznému nálezu. Kniha je označena jako psychothriller a pro mě více naplňuje tu psychologickou rovinu, než tu thrillerovou. Nemohla jsem se při čtení ubránit pomyšlení na knihu Manželovo tajemství od Liane Moriarty, kterou mi Dítě především stavbou příběhu a využitím pohledu tří žen připomínalo. Kniha Fiony Barton je však podle mě napsaná poctivěji a řemeslněji a rozhodně bych ji hodnotila výrazně výš než zmiňované Manželovo tajemství.
Samotný námět je velmi povedený a samotné vyústění příběhu jsem na jeho začátku neočekávala. V průběhu čtení mě však možný způsob zakončení vyprávění napadl a trefila jsem. Pro čtenáře podle mě nebude těžké odhalit, jak to celé ve skutečnosti bylo, již nějakou chvíli před koncem knihy. Není to ale na škodu, protože pozorovat s vědomím, že znáte pravdu, to velké finále, kdy se ji dozvídají i naše tři hrdinky, je po čtenářské stránce poměrně epické. Právě poslední čtvrtina knihy pro mě byla asi nejzajímavější, docela jsem koukala, co všechno dokáže autorka na stránkách své teprve druhé knihy předvést.
Celý ten důmyslný systém knihy by samozřejmě neobstál bez brilantní práce s postavami. Z té jsem u autorky vůbec neměla obavy, protože to, co dokázala s jednotlivými charaktery vymyslet ve Vdově, bylo skutečně mistrné. A nezklamala jsem se. Přestože v Dítěti spojuje ženské postavy podobný motiv životních cest a osudů, jsou pro čtenáře po celou dobu snadno rozpoznatelné a dostatečně jedinečné. Autorka vůbec nepotřebuje využívat takové ty čtenářsky nemilé berličky v podobě nadužívání jmen či opakujících se popisů vzhledu.
Stále chválím, přestože jsem na začátku psala, že mi v knize něco chybělo. Tím něčím byla taková zvláštně teskná a ponurá atmosféra, kterou byl prodchnut autorčin debut Vdova. V její první knize na mě jako na čtenáře doléhala tíživost, nevyhnutelnost, takový ten pocit zmaru nad pokaženými osudy lidí. Tohle mi v Dítěti prostě chybělo. Je to samozřejmě dáno i odlišným tématem, přesto si myslím, že se s tou emocionální stránkou atmosféry dalo pracovat trochu lépe. Je však důležité zdůraznit, že tato výtka je čistě můj osobní pocit a že v objektivním měřítku je Dítě naprosto vynikající knihou, se kterou rozhodně neuděláte chybu třeba pod stromečkem, protože obdarovanému s naprostou jistotou udělá radost nejen v okamžiku rozbalování, ale taky čtení. Ráda tuhle novinku doporučím dál a hlavně budu dychtivě vyhlížet autorčiny další tituly, protože mě přesvědčuje o tom, že i žánr psychothrilleru se dá dělat na úrovni a nejen jako honba za co největší senzací.

Dítě je zkrátka jedním z hitů letošního podzimu

04. 12. 2017  |  Recenzoval: Kateřina Chybová

V průběhu bouracích a stavebních prací v jisté rostoucí luxusní čtvrti Londýna je objevena kostra novorozence. Novinářka Kate Watersová si tělíčko skoro okamžitě spojuje s případem, který zůstal před čtyřiceti lety nedořešený. Přímo z porodnice bylo uneseno sotva den staré miminko a zmizelo beze stopy. Kate se do záhady ponoří až po uši a je odhodlána jí přijít na kloub stůj co stůj. Článek o nálezu na staveništi, který Kate vydá, zvedne ze židle hned tři různé ženy. Každá z nich má pro svůj neklid vlastní důvody. A každá se s emocemi, které tato novinka vyvolá, vypořádává jinak. Kate se během pátrání seznamuje se starousedlíky z Wooolwiche, čtvrti, kde se droboučké kosti našly a také s pamětníky tehdejšího skandálního zmizení dítěte z bezpečí porodnice. Pomalu, ale jistě rozplétá klubíčko dlouho utajovaných skutečností a odhaluje víc, než by zpočátku čekala.

Kate je novinářkou tělem i duší. Na svůj další velký profesní úspěch čekala už dost dlouho a nyní má pocit, že je konečně na stopě něčemu, co přesahuje její nejoptimističtější fantazie v oblasti exkluzivity novinářské práce. Zároveň však s lehkou provinilostí dokáže empaticky sympatizovat s párem, který se ze zmizení svého dítěte nikdy nevzpamatoval a se ženou, již nalezení dávno pohřbeného těla rozrušilo natolik, že není schopna normálně fungovat . Teď, po čtyřiceti letech konečně může Kate manželům i dalším dotčeným nabídnout rozhřešení a odpověď na otázku, která je provázela většinou jejich společného života. Pokud tedy všemu dokáže přijít na kloub.

Fiona Barton si pro své fanoušky přichystala napínavý detektivní román, který nelze odložit. Do role hledače dlouho zapomenuté pravdy zasadila oblíbenou novinářku Kate Watersovou, čtenářům známou již z knihy Vdova, na kterou Dítě volně navazuje. Krev a poletující vnitřnosti tu nenajdete, pouze hromádku kostí. Zato je tu hodně slz, prožijete spolu s hrdinkami spoustu silných emocí, zejména smutku a zoufalství. Autorka popisuje prožitky žen, jejichž život nebyl procházkou růžovým sadem. Kterým celý život něco bránilo se plně odevzdat pocitům štěstí, které cosi trápí už tak dlouho, že si ani nepamatují doby „předtím".

Příběh je vyprávěn z pohledů tří žen, které jsou nějakým způsobem osobně zainteresované do nálezu mrtvého novorozeněte. Jak, to zjistíte až v průběhu čtení a nebudete stačit valit oči, co všechno dokáže člověk ustát, když mu okolnosti naservírují samou hrůzu a trápení. Bolest je v podání Fiony Barton tak opravdová, jak jen na stránkách knihy může být a napětí přímo sálá z každé stránky i každé kapitoly. Nemůžete se dočkat, až zase skočíte do pokračování další z linek, ale přitom nedokážete přestat číst, protože jsou všechny tři stejně dechberoucí. Díky tomu, než se nadějete, budete na samém konci, protože zkrátka budete hltat jednu stránku za druhou, prolétnete všemi kapitolami jako uragán a nakonec zůstanete s ústy dokořán.

Dítě se řadí mezi ty pomalu plynoucí thrillery, které vám dovolují držet krok s vyšetřováním. Řešení nepřijde jako blesk z čistého nebe na posledních čtyřech stránkách, tak nepravděpodobné, že vám začne připadat jako vycucané z prstu, aby bylo co nejvíce šokující, uvěřitelnost však v takových případech drasticky klesá. Fiona Barton, to je úplně jiná káva. Autorka naopak nechává prostor dedukování a opravdovosti a část odhalování tajemství svěřuje mimo hlavní hrdinky také čtenářům Nechává vás tápat, ale zároveň důmyslně napovídá.

Dítě si přečtěte pokud hledáte svižnou a líbivou detektivku, která vás zabaví sotva na dva večery, protože na víc si ji díky napínavosti opravdu nevyšetříte. Fiona Barton píše poutavě a staví logicky plynoucí příběh, buduje atmosféru a propojuje fikci s vlastními zkušenostmi z oboru žurnalistiky. Kniha je překvapivá, zajímavá a nadčasová. Autorka umí skvěle pracovat s textem a spolupracovat se čtenářem. Dítě je zkrátka jedním z hitů letošního podzimu. Bez diskuze.

Za recenzi děkujeme portálu CBDB

Detailně propracované postavy a závěr, který vám vyrazí dech

30. 11. 2017  |  Recenzoval: Richard Spitzer - Centrum detektivky

Nález kostry novorozence na staveništi odstartuje nejen podmanivý příběh do novin, ale vzbudí strach i naději několika žen, které by o tom mohly něco vědět. Další psychothriller od autorky úspěšné Vdovy.

Při stavebních pracích na okraji Londýna objeví dělníci kostru novorozeněte. Když si kratičkou zprávu v konkurenčním listu přečte investigativní novinářka Kate Watersová, usoudí, že by z toho mohl být dobrý příběh a rozhodne se o nálezu zjistit něco více. Novinářku sice článek zaujme z profesního hlediska, ale jsou tu další dvě ženy, které zpráva zasáhne emočně.

Čtyřicátnice Emma Simmondsová pracuje z domova jako knižní redaktorka a žije s o dvacet let starším manželem Paulem. Když si v novinách přečte článek o nálezu dětské kostry, dostane strach. Od té doby nemůže klidně spát. Zároveň ji zajímá, jestli o článku již ví její matka June. Ta Emmu coby šestnáctiletou vyhodila z domova poté, co se Emma ani po třech letech nesmířila s máminým novým přítelem Willem. Nedávno se obě ženy po letech začaly znovu stýkat, ale příliš si nerozumí.

V jiné části města žije Angela Irvingová. Vypadá to, že je v manželství spokojená. Ale i když má dvě děti a vnoučata, nikdy se zcela nevzpamatovala z tragédie, která se jí stala v roce 1970. Tehdy jí někdo ukradl den starou holčičku přímo z porodnice. Malá Alice se nikdy nenašla, a matka byla navíc nějaký čas dokonce podezřívána, že má ve zmizení prsty. Angela definitivně přestala po Alici pátrat před třinácti roky. Jenže když si teď přečte v novinách zprávu o nálezu, začne věřit, že by to mohla být ona. Všechno nasvědčuje tomu, že kostra ležela v zemi hodně dlouho. Najde konečně zoufalá matka klid a bude moci své dítě pohřbít?

Kate Watersová začíná společně s policií rozplétat nitky desítky let staré záhady. Postupně se seznamuje s Angelou a dalšími lidmi, kteří v době Alicina zmizení žili jednak na místě nálezu, a jednak ve stejné čtvrti jako Angela. Ale jak to vypadá, ne každý se ji chce svěřovat a má k tomu zřejmě své důvody…

Když před rokem vyšel bývalé britské novinářce Fioně Barton literární debut Vdova, byl to velký úspěch, který nikdo nečekal, včetně autorky samotné. Až do roku 2008 byla uznávanou novinářkou, poté odjela pracovat jako dobrovolnice na Srí Lanku. Tady začala formovat námět své prvotiny. Poté, co se stala bestsellerem, se rozhodla věnovat psaní naplno. Výsledkem je druhý titul Dítě, který se autorčině prvotině v mnohém podobá. I tady se zápletka odvíjí kolem únosu dítěte a příběh je obdobně vyprávěn z pohledu několika postav. Odehrává se dva roky po Vdově a opět se v něm setkáváme se sympatickou Kate Watersovou, z jejíž postavy pochopitelně prosakuje autorčina žurnalistická minulost, a která je vlastně takovým kormidelníkem děje.

Každá kapitola nese v názvu jméno ženy (Emma, Kate, Jude, Angela), z jejíhož pohledu je děj vyprávěn. Hlavní postavou je ovšem Emma, která nahradila Jean z Vdovy a také její part je (jako jediný) vyprávěn v první osobě. Dost často se tak můžeme dostat k zajímavému střetu dvou pohledů, kdy další kapitola začíná dějově chvíli předtím, než skončí předcházející, a my můžeme sledovat tu samou situaci z pohledu někoho jiného. Není to pochopitelně nic nového, ale stále to dobře funguje.

Když někdo přijde s úspěšným debutem, zákonitě následuje otázka, bude-li tak dobrý i jeho další titul. V případě Fiony si naštěstí můžeme odpovědět „Ano, rozhodně!“ Její román stojí na dvou bytelných pilířích – jednak je to skvěle propracovaná psychologie všech hlavních postav. Skoro máte pocit, že autorka sama někdy o nějaké dítě přišla. Tak věrně dokáže popisovat pocity svých aktérek. Pak je tu především zásadní otázka, co hrdinka vlastně provedla a případně proč. Ve Vdově jsme si mohli klást otázku, kolik toho ví Jean o svém manželovi a o jeho skutečné vině na únosu dvouletého děvčátka, tady jde zase o to, co má Emma se smrtí dítěte společného a co se asi malé Alici stalo. Pokud si budete po prvních pár stránkách myslet, že je Vám odpověď na jednoduchou otázku už předem jasná, tak budete s největší pravděpodobností (naštěstí) vyvedeni z omylu. Postupně se objeví řada nových skutečností, které určitě s Vaší teorií pořádně zatřesou.

Možná k tomu přispěje i dnes celkem oblíbený trend „nespolehlivého vyprávěče“. Ano, i Fiona Barton občas svou Emmu postaví po vzoru Dívky ve vlaku, Zmizelé nebo Vdovy do role, kdy začneme pochybovat o tom, co vlastně viděla nebo zažila. Ale jak to s ní doopravdy je, to samozřejmě nemohu prozradit.

Dítě je psychothriller napsaný velmi čtivým stylem. Mohlo by se říci, že je to příběh o ženách a pro ženy, ale jistě si ho užije i mužský čtenář. Dostane do ruky román, který je místy protkán velmi hlubokým citem a vykazuje velké pochopení pro jednání jednotlivých postav. Přes silnou psychologickou zápletku mu nechybí závěrečné překvapení, které možná leckomu vyrazí dech. O to víc, když si uvědomí, že vlastně vodítko k hlavnímu rozuzlení dostal o mnoho dřív, měl ho doslova před nosem, a to dokonce v jedné jedině větě. Ale to je to, co dělá knihu skvělým thrillerem – necháme se rádi na závěr překvapovat, a když ještě navíc zjistíme, že to nebylo „přepísknuté“, ale naopak to mělo logiku, tleskáme o to víc. A já rozhodně Fioně Barton tleskám. Za výborně napsaný příběh, překvapující rozuzlení ruku v ruce s poměrně dojemným závěrem.

Nikdo neumí stupňovat napětí tak výtečně, jako Fiona Barton

27. 11. 2017  |  Recenzoval: Kristýna Pekárková - Books in Ashes

Mateřská láska má mnoho podob a její síla je až neskutečná. Jaká matka by dokázala zakopat tělíčko novorozence v zahradě pod betonový kvádr? Osudy několika žen různého věku se postupně prolínají při snaze jedné z nich vypátrat pravdu. Čí je dítě nalezené po mnoha letech? Na otázku, kdo je a kdo není ono dítě, zná odpověď více lidí, než se na první pohled zdá.

Kratičké noticky v konkurenčním plátku se Kate Watersová chytá jako tonoucí stébla. Co kdyby z toho něco vykřesala a měla konečně v ruce zajímavý materiál na článek. A třeba, pokud se poštěstí, na titulku. V patách s nováčkem se snaží vypátrat, co se stalo. Když zjistí, že děťátko pod zemí leželo několik desítek let, ze smutného příběhu se najednou stává záhada, které je rozhodnuta přijít na kloub. Kate se nenechá odradit a začíná šťourat v minulosti. Identita dítěte vyplave na povrch nečekaně rychle. Ale je to skutečně tak?

Fiona Barton velice volně navazuje na svůj předchozí román Vdova. V příběhu se tak mihne i inspektor Bob Sparkes. Zprvu samostatné kapitoly z životů několika žen se postupně propojují. Stará tajemství, křivdy, zrady a bolest vyplouvají postupně na povrch. Přesto jako by nebylo plně jasné, kdo mluví pravdu a kdo žije v přesvědčení, že to jemu někdo ublížil.

Autorka využila jako hlavní téma ztrátu dítěte a mateřskou lásku. Angela před mnoha lety přišla o milovanou novorozenou dceru. Emma se snaží vybudovat znovu vztah se svou matkou Jude, ale bolest z minulosti nemizí. Obě mezi sebe staví nevyřčené, a když dojde ke konfrontaci, je jednodušší znovu zabouchnout dveře. Kate pro změnu zápasí s dospívajícím synem. A všechny mají jedno společné – záhadu nalezeného dítěte v dříve zapadlé části Londýna.

Hlavní postavy se neustále vracejí do minulosti, ať už aby zjistily, co se skutečně stalo, nebo aby dokázaly jít v životě dál. Prolínání mezi jednotlivými úseky vytváří jednotný obraz, který získává na děsivosti svou syrovostí. Pravda, kterou autorka nechává pomalu vyplouvat na povrch je víc než děsivá, až moc skutečná. S využitím čtyř stěžejních postav vykresluje charaktery žen, na první pohled velice rozdílných, na ten druhý v mnoha ohledech podobných. Sympatie a pochopení s přibývajícími stránkami se převažuje jako na vahách. Až téměř do poslední stránky není jisté, kdo z nich říká pravdu. Komu patří slova: „Je to moje dítě. Má dcera.“

Psychologický thriller od Fiony Barton Dítě rozhodně předčil strhující Vdovu, ze které jsem byla nadšená. Autorka si umí výtečně pohrát se stupňováním napětí a dávkuje informace s rozvahou. A přesto mají její knihy spád a rychlost, díky níž se od řádků nemůžete odtrhnout. Její postavy jsou propracované, jedinečné a přitom jako byste je znaly. Mohla by to být vaše sousedka, žena, kterou pravidelně vídáte cestou do práce. Protože tajemství z minulosti není vidět.

Jeden velmi zapeklitý případ, jehož šokující vyústění má nádech tragédie

24. 11. 2017  |  Recenzoval: Knihomilka

Když dělníci najdou na staveništi kostru malého miminka, která v zemi leží už desítky let, dotkne se to citelně několika lidí. Novinářka Kate Watersová v kauze vycítí příležitost napsat článek, který přitáhne čtenáře. Emmě, citově labilní manželce o mnoho let staršího muže, to připomene hrůzný zážitek z mládí, a Angela? Ta věří, že miminko je její dcerka Alice, kterou před čtyřiceti lety někdo unesl přímo z porodnice, když se sprchovala. Kdo je ono nalezené miminko? Je to Alice nebo se jedná o Emmino dítě? Počty nesedí, přitom obě ženy si pevně stojí za svým, obě tvrdí, že bylo jejich.
Je na Kate, aby vypátrala pravdu, přitom zůstala věrná novinářským zásadám a nesklouzla do laciného bulváru.

Dítě velmi, velmi volně navazuje na předchozí Vdovu zejména díky postavě novinářky Kate Watersové, která zde dostává mnohem větší prostor. Sledujeme její zápolení s aktuálním případem, ale autorka nabízí i prostřihy do osobního života, což příběhu dodává punc civilnosti a jakési normálnosti. Kate není superžena, má problémy nejen v práci, ale i doma, se synem.

Jednotlivé kapitoly románu nechávají promlouvat všechny tři aktérky, Kate, Angelu i Emmu, aby se před vašima očima rozplétal jeden velmi zapeklitý případ, jehož šokující vyústění má nádech tragédie.
Fiona Barton píše poutavým způsobem, který vás přímo pohltí. Po velmi dlouhé době - a že jsem už přečetla moře thrillerů - jsem přišla na to, jak to celé s oním miminkem vlastně je. Na škodu to nebylo, protože autorka rozvíjí opravdu šokující pozadí celého příběhu, které postupně rozrýváte spolu s Kate.
Celou knihou se táhne ponurá, mrazivá atmosféra plná děsu. Bodejť by ne, jedná se o mrtvé novorozené miminko, které někdo zakopal na zahradě, a to zamává i s nejotrlejším drsňákem. Zároveň se opravdu jen těžko odtrhnete, napětí se stupňuje a vzduch kolem houstne....

Když se podíváte na fotku Fiony Barton z obálky této knihy, uvidíte vcelku nenápadnou ženu. Mohla by mohla být vaší sousedkou, paní, kterou potkáváte každé ráno v samoobsluze nebo pejskařkou z parku, již znáte od vidění. Vlastně byste do ní vůbec neřekli, že je spisovatelkou, autorkou úspěšných psychothrillerů. Paradoxem je, že Fiona Barton se spisovatelkou vůbec stát nechtěla, její srdce bilo pro novinařinu. Buďme rádi, že si nakonec ke psaní cestu našla, a my si tak můžeme vychutnat její počiny. Nevím jak to dělá, ale její knihy mají i přes smutné a na psychiku náročné náměty nádech lidskosti. Doufám, že budeme mít možnost přečíst si i něco dalšího, kromě nového případu by mě docela zajímalo pokračování osobního života Kate Watersové.

Fiona Barton předčí i vaše vysoká očekávání

20. 11. 2017  |  Recenzoval: Severské krimi

Britskou novinářku, kterou k románovému psaní přiměla práce dobrovolnice na Srí Lance, známe už díky jejímu prvnímu thrilleru Vdova. Od své prvotiny však autorka zřejmě vyzrála, proto její druhý román Dítě vzbudí ve čtenáři nesrovnatelně více emocí a pořádně zamává s hladinou adrenalinu.

Zpráva o nalezení kosterních pozůstatků novorozeněte se nejprve v novinách objeví jako krátká bezvýznamná noticka. Onlinová novinářka Kate Watersová však začíná pociťovat nestálost svého pracovního místa a je odhodlaná sepsat na toto téma článek, který jí pomůže v redakci opět získat stabilitu.

Angela si od vyšetřování případu nalezeného dítěte slibuje znovuobjevení vnitřního klidu a smíření pro celou rodinu. Její novorozená dcera Alice byla v roce 1970 unesena přímo z nejbezpečnějšího místa na světě, z porodnice. Od té doby byl případ několikrát znovu otevřen, až policie nakonec kvůli nedostatku důkazů a podezřelých případ unesené Alice definitivně odložila. Nyní se Angele naskýtá nová naděje a když vyjde najevo skutečnost, že její DNA se shoduje s DNA dítěte, cítí úlevu, že dlouhá léta nejistoty skončila.

Na druhé straně Londýna však zpráva o nalezení dítěte rozruší ještě jednu ženu. Emma se už dlouho potýká s psychickými problémy a nyní tone v obavách, že dlouhá léta skrývané tajemství vyplulo na povrch. Když zjistí, že genetické testy potvrdily příbuzenský vztah mezi mrtvým novorozencem a jistou Angelou, je zmatena. Trvá na tom, že pohřbené dítě je její a novinářka Kate tuší, že se nejedná jen o výplod fantazie duševně nemocné ženy. Před Kate Watersovou nyní stojí velká záhada, jejíž rozluštění bude stát novinářku spoustu sil a konfliktů nejen s policí, ale i s možnými podezřelými.

Dítě je svým motivem i zpracováním o několik příček výš než první autorčin román Vdova. Pracuje s tématem, o němž se nedočítáme v tisku každý den, nicméně je uvěřitelné a budí dojem, že se podobná událost může stát třeba i u souseda na dvorku. Rozpracováním kapitol do několika perspektiv nabízí autorka čtenářům objektivní náhled na případ a dostatek prostoru pro vlastní interpretaci události a vytváření nových teorií.

Dítě vsází na jednu vítěznou kartu; vyvolat ve čtenáři dokonalý zmatek už v úvodu. Bez servítek jsme seznámeni se situací nejprve prostřednictvím Emmy, následně Kate a Angely, tří hlavních hrdinek románu. Emma i Angela mají každá svou verzi a pravdu, Kate mezi nimi funguje jako výhybka, která se pod tíhou nových důkazů a svědeckých výpovědí naklání na tu či onu kolej. Fiona Barton udržuje tento koncept s přehledem napříč celým románem a perspektivy jednotlivých žen prokládá kapitolami z pohledu vedlejších účastníků kauzy, bez nichž by ovšem příběh nedával smysl. Autorka tak balancuje míru obou verzí události tak, aby čtenář neměl příliš brzy ponětí a podezření na úplnou šokující pravdu.

Autorka rovněž sympaticky nakládá s postavami, polidšťuje jejich zdánlivě nelogická a zkratkovitá jednání, vytváří objektivní vhled do jejich situace a apeluje tak i na čtenářovo svědomí, aby nesoudil tak přísně. Postavy, které se provinily v minulosti i současnosti nemorálními a odpornými skutky, vykresluje ovšem bez růžových brýlí a přestože se snaží znázornit jejich proměnu a duševní vývin v průběhu let i v prospěch těchto záporných postav, dělá to tak, že je i na první pohled čtenáři jasné, co je dotyčná osoba zač a že jeho motivy rozhodně nebyly čisté. Barton tak perfektně odlišuje nerozvážnost a společenský nátlak od prohnilého charakteru a zločinu.

Přestože je tempo příběhu rozvážné a neumožňuje Kate Watersové její velkou kauzu uspěchat, nemá čtená čas si ani na chvíli vydechnout. I v pasážích, kde akce rozhodně není doménou, je čtenář drcen tíhou čerstvě získaných důkazů a jejích zpracování do finální podoby je rovněž velký zápřah. Čtenáři budou do případu neoblomně vtaženi stejně jako Kate Watersová a zničující napětí poleví teprve až s konečným rozluštěním případu.

Jako kvalitně odvedená práce se jeví také autorčina schopnost propojit minulost a současnost a zasadit fragmenty z historie postav přesně na jejich dnešní místo. Přestože si místy Barton počíná poněkud krkolomně, výsledek je vždy lícuje a zapadá.

Manipulace s daty a jejich časté zdůrazňování je ovšem slabou stránkou románu, neboť pro čilé a všímavé čtenáře by právě data mohla plnit funkci spoileru a čtenář by tak zůstal ochuzen o pompézní závěr. Nutno však uznat, že ztvárnit příběh a vystříhat se tohoto nešvaru je takřka nemožné.

Dítě svou povahou i zpracováním Vdovu mnohonásobně předčí a Fiona Barton tímto románem určitě předčí i vysoká očekávání svých fanoušků.

Za recenzi děkujeme Severskému krimi

Příběh Dítěte je vybudovaný kvalitně, s rozmyslem a je opravdu dobře řemeslně zvládnutý

14. 11. 2017  |  Recenzoval: Hanka the bookworm

Staveniště, mrtvolka dítěte, tři ženy a třicet let stará záhada. Když reportérka Kate Watersová objeví v konkurenčním plátku zmínku o kostřičce novorozeněte, rozezní se jí v hlavě varovný alarm. Tohle by mohl být nový sólokapr, který by zachránil nejen její kariéru, ale i noviny, pro které píše. S narůstajícím zájmem o internetové zpravodajství se totiž zaměstnanecká čistka může dotknout úplně kohokoliv…

Nalezení ostatků miminka zamíchá osudem nejedné postavy. Novinářka Kate větří možný návrat na profesní výsluní a tři ženy – Angela, Emma a Jude – se s touto informací vyrovnávají každá po svém. Jisté je jen jedno, ani jedné z nich není neznámé tělo lhostejné a je jen na Kate, aby vypátrala, co bylo děťátko zač. Tento úkol se ale nakonec ukáže býti značně nesnadný a reportérka se zamotává do složitého víru událostí, které výrazně překračují rámec její profese.

Ti z Vás, kteří četli autorčinu předchozí knihu, myslím s povděkem kvitují, že je v tomto románu věnován daleko větší prostor samotné Kate Watersové. Ta hrála v případě Vdovy poněkud druhé housle a značně zaostávala za vyšetřujícím policistou Bobem Sparkesem. Tady je tomu přesně naopak. Sparkes se v knize mihne pouze několikrát a na scénu nám vstupuje detektiv nový, ani on ale není pro příběh jako takový příliš nosný. Pozornost je skutečně věnována zejména reportérce, jejíž psychologická výstavba je vůbec nejsilnějším bodem Dítěte. Podobně kvalitně a citlivě jsou zpracovány i postavy dalších žen (Emmy, Jude a Angely). Jelikož Bartonová sama vykonávala povolání investigativní novinářky, je neuvěřitelný cit pro pozorování a popis lidí velmi patrný a Vy, kdo se potřebujete během čtení s postavami opravdu sžít, si přijdete na své.

Příběh je tentokráte vyprávěn trochu jiným způsobem než v případě Vdovy. Autorka upustila od psaní ve více časových rovinách a do minulosti se vrací pouze v případech, kdy je to nezbytně nutné a to skrze flashbacky právě promlouvající postavy. Největší vyprávěcí prostor dostává Kate a vedle ní také Emma, ale některé kapitoly jsou věnovány i Angele a Jude. Určitě nehrozí nejmenší riziko, že byste se v postavách ztratili, a tak jako v případě Vdovy vítám, že se nejedná o žádné zběsilé čtení, ale spíše o pozvolně se odkrývající sled událostí, který vede k jasnému závěru. Vedle postav, jež jsem vychválila v předchozím odstavci, musím také uznat, že Bartonová umí velmi působivě vystavět své příběhy. Je velice precizní a opravdu mám pocit, že promýšlí věci do nejmenších detailů. Svěží vítr přináší i občasný humor v podobě eléva Joea, který je pod taktovkou Kate někdy prostě k popukání.

Závěrem musím říct, že můj výsledný dojem z knihy je vesměs velmi pozitivní. Příběh Dítěte je vybudovaný kvalitně, s rozmyslem, a je opravdu dobře řemeslně zvládnutý, přesto jsem na jisté mezery narazila a nejsem si tak úplně jistá, jestli by některé věci v reálném životě opravdu byly možné. Co je trochu nasnadě vytknout, je jistá předvídatelnost příběhu. Ne snad od úplného počátku, ale čím blíž jste konci, tím víc je asi jasné, jak to bylo. Otázka ale zní: Je to vážně až tak na škodu? Posledním mým „problémem“ bylo, že jsem se při čtení cítila jak na horské dráze. V jednu chvíli jsem byla tak nadšená, že jsem otáčela stránku za stránkou, abych knihu vzápětí odložila a to třeba i na dva dny. Tyto důvody mě nakonec vedou k hodnocení 4/5 a pomyslným vítězem duelu Vdova/Dítě je pro mě Vdova, protože je mnohem více šokující. To ale rozhodně neznamená, že bych tuto knihu nedoporučila, právě naopak!

Autorka čtenáře pomalu vtahuje do příběhu a pouští ho až na samotném konci

12. 11. 2017  |  Recenzoval: Šárka Fofoňková

Emma je psychicky labilní žena středního věku. Žije s výrazně starším manželem, svým bývalým profesorem z vysoké školy. Pracuje z domu jako redaktorka jistého nakladatelství. Když si jednoho dne přečte novinový titulek, že byly nalezeny ostatky dítěte v místě jejího bývalého bydliště a staré několik desítek let, málem se zhroutí. Proč to Emmou tolik otřáslo? Skrývá snad před světem nějaké tajemství?

Angela je další klíčovou ženou našeho příběhu. Před více než čtyřiceti lety jí byla z porodnice unesena dcera. Strávila s ní pouhých čtyřiadvacet hodin, když zmizela z nemocniční postýlky, zatímco se Angela sprchovala. Ani po tolika letech nezapomněla a nejhůře jí je vždy v den Aliciných narozenin. A najednou se objeví titulek o nálezu ostatků kojence. Dozví se konečně Angela, co se s její dcerou stalo? Bude mít konečně její duše klid?

Emmina matka Jude žije sama a s Emmou se moc nestýká. Několik let se vlastně nestýkaly a nekomunikovaly vůbec. Ani teď mezi nimi nevládne právě souznění. Stopy minulosti se někdy zkrátka nedají zahladit. Jude nechápe, proč se Emmy nález mrtvého dítěte tolik dotklo. Přisuzuje to však jejímu psychickému stavu, který není už léta nejlepší.

Také Kate Watersovou, reportérku z Daily Post nález dětských ostatků zaujal. Mohl by z toho vzniknout zajímavý článek. Ovšem na začátku vůbec nemůže tušit, jak se příběh bude vyvíjet a jak moc se jí osobně také dotkne.

Dítě je další knihou populární autorky Fiony Barton. Autorka se vyznačuje poklidnějším stylem psaní, přesto čtenáře nenudí. Pomalu ho vtahuje do svého příběhu a pouští ho až na samotném konci. Nebojí se citlivého námětu a předkládá ho čtenáři ve společnosti zajímavých zvratů a odhalení. Nečekejte však nějaké grandiózní šokující vyvrcholení děje. Autorka na konečné rozuzlení svého čtenáře tak nějak postupně připravuje. I přestože já mám ráda právě to takzvané šokující vyvrcholení, druhá kniha Fiony Barton mě moc bavila a čtení jsem si užila. Čtenářům napínavých příběhů, kteří se nebojí témat až intimních, knihu určitě doporučuji.

Příběh autorka vypráví z pohledu všech zmíněných žen. Nemusíte mít však obavy, že byste se v ději ztráceli, přestože se dostáváme ze současnosti i do časů dávno minulých.

Nesmírně poutavá a vydařená kniha

30. 10. 2017  |  Recenzoval: Jana Hlavičková

Tento příběh není lehké přiblížit tak, aby vyprávění neřeklo příliš mnoho. Je dokonalý, je svěží, je krutý a smutný, ale rozhodně stojí za vyprávění.
Nejdříve tady máme Kate, novinářku ve středním věku, která je známa svou energií, s jakou přistupuje ke své práci. Matka dospělých synů, která má kabelku plnou novinových výstřižků, ze kterých by jednou mohlo něco být.
Pak tady máme Emmu. Trochu podivínskou, neurotickou ženu v domácnosti, vdanou za poněkud staršího profesora. Emmu, která s sebou životem vláčí velmi těžké břemeno tajemství, které ji až příliš tíží. Nemá děti, s matkou ji pojí temná minulost a velká křivda, která ji sužuje od jejích čtrnácti let.
Jako další je zde Angela. Smutná duše s trápením v srdci. Jako odpověď na manželovu nevěru před skoro třiceti lety přivedla na svět dceru. Holčičku Alici, která měla rodinu opět stmelit a udržet pohromadě. Ale stačila chvilička, jen malý okamžik a její novorozená dcera zmizela ze své postýlky v porodnici a Angie zůstala prázdná náruč a nezměrná bolest v srdci.
Tři ženy, které zdánlivě nemají nic společného. Každá si žije svým životem, každá se potýká se svými starostmi a problémy. Až do dne, kdy jsou na jednom staveništi nalezeny drobné kosti malého človíčka. Kosti, staré skoro třicet let.
Kate zavětří dobrý příběh, V Angie se rozsvítí naděje, že je to její dcera a Emma se roztřese obavami. Jako správná novinářka, se Kate pouští do pátrání, komu mohlo dítě, evidentně narozené v sedmdesátých letech patřit a kdo je jeho matka. Cesty všech tří se začínají sbíhat, klubko lží, polopravd a tajemství se pomalu začíná rozplétat a na světlo vystupuje neuvěřitelný příběh. Musíme se dostat až na samý počátek, abychom pochopili souvislosti, abychom poznali, co se kdysi skutečně přihodilo a kdo je za všechno odpovědný. A budete velmi překvapeni, jak krutý může osud být.
Fiona Barton dokázala přesně to, co na kvalitních knihách, s označením psychothriller, mám tak ráda. Dokázala mě celou dobu, od prvních stránek navádět cestičkami k rozuzlení, aby mi na konci předložila naprosto nečekané odhalení.
Už při čtení jejího prvního thrilleru Vdova mě upoutal její styl vyprávění, ale u Dítěte nasadila laťku ještě o kousek výš. Žádné hrdinné skutky, žádné akční scény, kdy krev stříká na všechny strany. O tom to rozhodně není. Autorka jde přímo do středu dění, pomalu rozplétá starý příběh, plný emocí, který málem zůstal zapomenut a utajen.
Vyprávění z pohledu několika aktérů je nesmírně poutavé, nic ho neruší. Ba naopak, ve chvíli, kdy máte dost jedné hlavní hrdinky, jakoby to cítila, volně přechází k té druhé, pak třetí...Nenudila jsem se ani minutu, zhruba od poloviny jsem nedočkavě obracela stránky, i když jsem měla tušení. Jak jsem se mýlila! Páni, ten konec. Běhal mi mráz po zádech, když jsem došla na poslední stránku v knize a po dočtení jsem ještě chvíli jen tak seděla a přemýšlela. Dítě je rozhodně velmi vydařená kniha a nenechte se zmást jako já. Všechno může nakonec být jinak.

Dítě je intimní, citlivé a zároveň šokující a pobuřující

27. 10. 2017  |  Recenzoval: Veronika Černucká

Některé knihy se čtou a některé prožívají. K těm druhým rozhodně patří aktuální novinka z Domina, psychothriller "Dítě". Příběh vás přiková k židlím a zažere se vám pod kůži tak, že na něj budete myslet ještě dlouho poté, co přečtete poslední stránku. Možná by na tom nebylo nic tak zvláštního, pokud by ovšem nešlo teprve o druhý román začínající autorky.

Angličanka Fiona Barton celý život pracovala jako reportérka v novinách, ale k psaní knih se odhodlala až v poměrně pokročilém věku. Už její prvotina "Vdova" byla velmi zdařilá a záhy si získala srdce čtenářů a obdiv literárních kritiků. Aktuální psychologický thriller "Dítě" je snad ještě důmyslnější, komplikovanější a čtivější. Obě knihy mají nesporný filmový potenciál a troufám si říci, že je jen otázka času, kdy podle nich vzniknou kasovní trháky.

"Dítě" je intimní, citlivé a zároveň šokující a pobuřující. Fiona Barton rozehrála na malé ploše a pouze s několika aktéry drama plné vášně, nevyplněních tužeb a naděje. Hodně věcí je tu schovaných pod povrchem a příběh vyžaduje vnímavého a empatického čtenáře. Možná vám bude připadat, že "Dítě" nehýří zápletkami, ale to je pouze zdání. Pokud si na začátku knihy budete myslet, že tušíte, kam se příběh bude ubírat a jak skončí, pak vězte, že přesně tohle si máte myslet.

Tenhle příběh je o falešných stopách, náznacích a dvojsmyslech. Místo akčních scén si vychutnáte emocionálně vypjaté pasáže, a jestliže jste žena - čtenářka, raději si připravte zásobu kapesníků. Autorka svůj příběh vypráví z pohledu tří žen, a i když budete mít pocit, že jsou k vám upřímné, buďte raději ostražití. Životy našich hrdinek obrátí vzhůru nohama nález kostí malého miminka, a aniž bych cokoliv prozrazovala, připravte se na parádní detektivku s šokujícím závěrem.

Vyprávění je originální, naléhavé a atmosféra je tísnivě dusivá. Barton vás dokáže vtáhnout do děje už na prvních stránkách a vy budete mít pocit, že její postavy (a vlastně i ona sama) jsou vaše kamarádky. Každá z těch tří je něčím záhadná a v životě každé z nich se objevilo pár ošklivých tajemství. Nejpřímočařeji působí reportérka Kate, která začíná pátrat po totožnosti mrtvého dítěte, ale raději počítejte s tím, že i ona může něco skrývat. "Dítě" ve vás vyvolá klaustrofobický pocit a vy budete cítit všudypřítomné zlo, aniž byste věděli, odkud pochází.

Fionu Barton můžu směle přirovnat k nejlepším autorům a autorkám v žánru psychologických thrillerů. Její "Dítě" uspokojí i náročnější čtenáře a fajnšmekry. Autorka má dar vytřískat maximum i z maličkostí. "Dítě" je silný příběh, který vás zasáhne na nejcitlivějším místě. Všechny postavy působí neuvěřitelně reálně a vás překvapí, kdo vzbudí vaše sympatie. Autorka se s chutí vykašlala na dobré mravy i útlocitnost. Nebojí se přiznat k pocitům, o kterých se nemluví, a vy budete mít pocit, že příběh prožila na vlastní kůži.

Spousta věcí je tady opravdu děsivých, ale nejděsivější je fakt, že každý z nás by se mohl stát postavou tohoto příběhu. "Dítě" vás možná rozčílí, možná dokonce pohorší, ale přiznejme si, že to je přesně to, co od kvalitní literatury očekáváme. Kniha pobaví milovníky dedukce stejně jako milovníky napětí. "Dítě" je jedna z nejlepších knih ve svém žánru a nepochybuji o tom, že se stane bestsellerem. Plně si to zaslouží.

Recenzi si můžete přečíst také ZDE


Ukázka z knihy Dítě