Nakladatelství Domino  ›  Edice  ›  Napětí  ›  Čtvrtá opice

Čtvrtá opice

Autor:
J. D. Barker
Originální název:
The Fourth Monkey
Překlad:
Jan Netolička
Série:
Sam Porter
Pořadí knihy v dané sérii:
1
Žánr:
Napětí
ISBN:
978-80-7498-286-6
Počet stran:
448
Datum prvního vydání:
30. 10. 2018

Kliknutím zvolte variantu


Popis: Čtvrtá opice

Je perfekcionalista, je neuchopitelný, je psychopat. Přezdívá se mu Opičí vrah. Je to zabiják s pokřiveným viděním světa a s absolutní absencí soucitu.
Detektiv Sam Porter ho pronásleduje dlouhých pět let a po celou tu dobu od něj dostává balíčky s děsivým obsahem. Každá doručená zásilka obsahuje část těla zavražděné oběti.
Teď ale došlo k významnému zvratu v pátrání: Porterovi se dostal do ruky vrahův deník. Podaří se mu z šílencových zápisků vydedukovat jeho osobnost? Dokáže rozklíčovat motivy jeho jednání? Pokud uspěje, mohl by dosáhnout něčeho donedávna nepředstavitelného – totiž najít příští Opičákovu oběť dřív, než bude pozdě.


Dotaz k produktu Čtvrtá opice

Jméno:
Telefon:
E-mail:  povinné pole
Číslo "10" slovy:  povinné pole
Váš dotaz:   povinné pole
 
 

Autor: J. D. Barker

J. D.  Barker

J. D. Barker (1971) nepatří k autorům, kteří o spisovatelství snili od útlého dětství. Jeho raná tvorba vycházela ve středoškolském časopise, ale tolik čněla nad průměr, že ho s nabídkou práce oslovil šéfredaktor magazínu Dvacátá pátá paralela. V tamní redakci Barker strávil několik turbulentních let s člověkem, jenž se později proslavil jako Marilyn Manson.
Souběžně s publicistickou tvorbou se Barker pustil také do psaní knih. Ukázky svého rozepsaného debutového románu poslal Stephenu Kingovi a požádal ho o svolení, aby směl použít jméno jedné z jeho postav. Od Kinga dostal nejen svolení, ale také nadšené povzbuzení do další spisovatelské práce.
Následovala celá řada mezinárodních úspěchů, z nichž zatím největší představuje kniha Čtvrtá opice, jejíž český překlad právě držíte v ruce. A není jistě náhodou, že tento naprosto výjimečný thriller vyzdvihl i další mistr psaného slova, tentokrát Jeffery Deaver.

 

 

 

 

 

Rozhovor s autorem

Čtvrtá opice byla označena jako mix filmu Sedm a Mlčení jehňátek. Na čtenáře tak zcela jistě působí, ale nechal jste se jimi skutečně inspirovat i vy jako autor?

Inspirace přichází z mnoha míst, je obtížné je konkrétně vyjmenovat. Námět na Čtvrtou opici jsem nosil v hlavě několik let, ale celá dějová linka se zrodila díky jedné víceméně banální situaci, jejímž jsem byl náhodným svědkem. Neřekl bych tedy, že Sedm či Mlčení jehňátek pro mě byly přímou inspirací. Rychle ovšem dodávám, že knihy Thomase Harrise by měly být povinnou četbou pro každého, kdo zamýšlí psát thrillery. Jsou dokonalé. Film Sedm neměl nikdy knižní podobu, ale je jisté, že by to taky bylý fantastický thriller. Být přirovnán k oběma těmto kultovním záležitostem je tedy pro mě obrovský kompliment.

Jak si vybíráte knihy, které sám čtete? Nemáte někdy obavu, že čtený příběh by mohl nějakým způsobem ovlivnit knihu, na které právě pracujete?

Znám pár autorů, kteří se kvůli této obavě cíleně vyhýbají čtení knih v žánru, jemuž se sami věnují. Myslím však, že čtený příběh se do momentálně psaného nepromítne. Mnohem pravděpodobnější je, že vás ovlivní autor sám, jeho styl. Zažil jsem to, když jsem pracoval na románu, který dějově předchází Draculovi. Několikrát jsem se přichytil, že v podobných situacích volím stejná slova nebo obraty jako Bram Stoker.

Čtvrtá opice je jedním z nejlepších thrillerů posledního desetiletí. Bude mít i pokračování?

Ano, Čtvrtá opice je prvním dílem zamýšlené trilogie. Druhý díl jsem právě dokončil, vyjde v roce 2019.


Čtenářské recenze

Jak se vám tato kniha líbila? Zajímá to nejen nás, ale také celou řadu dalších čtenářů. Budeme tedy moc rádi, když se s námi podělíte o své názory a dojmy.

Pro odeslání recenze musíte být přihlášení.

Nová knižní závislost

16. 01. 2019  |  Recenzoval: Marek Zákopčan

Najprv sa musím k niečomu priznať - nedôverujem označeniu "medzinárodný bestseller", pokiaľ ide (u mňa) o neznámeho autora, pripadá mi to iba ako reklamný ťah. Ale keďže román Čtvrtá opice vyšiel v Domine, moja bariéra sa rýchlo zrútila. Toto vydavateľstvo už nemusí nikomu dokazovať, že hrá prvé husle vo vydávaní tých najlepších kriminálok a psychotrilerov. Navyše ide o prvú časť novej série, a ja jednoducho milujem viacdielne hrdinstvá! V tomto prípade kniha cieli na detektíva Sama Portera. A čo je zaujímavé, rovnakým dielom sa venuje aj jeho nemesis - páchateľovi s prezývkou Opičí vrah. Máme tu proti sebe dve silné osobnosti, pričom každá je svojím spôsobom poznačená. Isteže, väčší psychopat je, samozrejme, Opičiak, no ani Porterov osobný život nie je práve ľahký. A moment, kedy som si uvedomil, čo sa vlastne stalo, ma doslova zanechal s otvorenými ústami...

"Matka zabodla panu Carterovi nůž do stehna tak prudce, že jeho hrot prošel skrz a zazvonil o betonovou podlahu. Muž znovu vykřikl a rozplakal se. Připadalo mi to trochu směšné. Velcí chlapi přece nepláčou. Aspoň Otec to říkal. Matka nožem otočila skoro kolem dokola a pak ho vytáhla. Tentokrát krev tekla, a byla jí spousta. Pod cukající se nohou se začala dělat čerstvá kaluž. Musel jsem se usmát." (str. 126)

J. D. Barker si na postavách dal naozaj záležať. Zdali sa mi akési "živšie" oproti iným vyšetrovateľským tímom. Či už ide o Porterovho parťáka Nasha, alebo technického mága Kloza, všetci si zachovávajú iskru v každej scéne. Oceňujem tiež slovné prekáračky medzi členmi tímu a vykreslenie ich vzťahov. Autor ma presvedčil i o tom, že retrospektíva môže byť rovnako zaujímavá (ak nie ešte zaujímavejšia) ako hlavná dejová línia. Popri pátraní po Opičom vrahovi máme totiž možnosť čítať spolu s Porterom vrahov denník osvetľujúci jeho detstvo, krvavú rodinnú históriu a počiatky jeho duševnej poruchy. Štvrtá opica odkazuje na známy japonský symbol troch opíc, ktoré nepočujú, nevidia a nehovoria zlo. A tunajší záporák pridáva štvrtú - nečiním zlo. Nevšedný námet pokračuje aj v jeho mode operandi, zameranom na blízke osoby neodsúdených zločincov. J. D. Barker sa prejavuje ako skvelý a zručný rozprávač, ktorý svedomito graduje napätie až do samotného záveru.

"Porter by je nejraději zhasnul. Svíčky i světlici. Měl chuť sfouknout je všechny, aby se tohle místo znovu pohroužilo do temnoty. Nechtěl vidět. Nic z toho, co měl před sebou. Uprostřed místnosti leželo převrácené staré nemocniční lůžko, jehož kovové zábrany byly zbarveny do ruda pokročilou rzí. Pod lůžkem leželo nahé tělo připoutané k němu želízky. Tělo, které požíraly stovky hlodavců hladově přelézajících jeden přes druhého. Tělo, ze kterého zbývala jen hromádka kostí a potrhaného masa." (str. 196)

Nedávno som poukazoval na to, že Jeffery Deaver vo svojom poslednom románe upustil od zobrazovania údajov o prípade na tabuli, a tu zrazu - akoby ma J. D. Barker vypočul. Prípad Opičieho vraha bol ľahko prehľadný i bez nej, ale oživenie grafiky padne vždy vhod. Text je tvorený krátkymi kapitolami, čo mi vyhovuje, pretože je dynamickejší a číta sa rýchlejšie. Napriek tomu, že dej sa odohráva prevažne počas dvoch dní, udeje sa v ňom veľa - navštívime rôzne miesta (najviac sa mi páčilo v podzemných tuneloch) aj ľudí - a tí vás dokážu veľakrát prekvapiť, a nielen v dobrom slova zmysle. Niektoré postavy sú schopné vytočiť vás do nepríčetnosti, čo zas potvrdzuje autorov talent. Už o ňom nepochybujem ani v najmenšom. A ak budú aj ďalšie Barkerove diela rovnako vydarené, určite sa stane mojou novou knižnou závislosťou.

Čtvrtá opice vám nedá vydechnout

10. 12. 2018  |  Recenzoval: schefik

Vůbec poprvé se nám zde představuje další talentovaný autor, o kterém bezesporu ještě uslyšíme. J. D. Barker však nikdy úplně nesnil o spisovatelské dráze, vše tak nějak vyplynulo samo v době, kdy se Barker věnoval publicistice. Takřka okamžitě následovala celá řada mezinárodních úspěchu, z nichž zatím největší představuje kniha Čtvrtá opice, jejíž český překlad nám právě přineslo nakladatelství Domino.

Prakticky již od prvních stránek je jasné, že tato kniha vám nedá naprosto vydechnout. Samotná zápletka se sice nese v relativně klasickém duchu, největší síla knihy je však v tom, jakým způsobem nám Barker vše předkládá. V tomto ohledu si tento “nováček” nic nezadá ani s nejostřílenějšími autory tohoto žánru. Ostatně bude to pravděpodobně Jeffery Deaver, ke kterému má Barker nejblíže. Stejně jako tato legenda žánru, i on nám předkládá perfektně vystavěný příběh, plný zvratů a překvapení.

Ulicemi Chicaga již pět let obchází strach z děsivého sériového vraha, který místní policii zásobuje balíčky s děsivým obsahem. Každá doručená zásilka obsahuje část těla zavražděné oběti. Policie je na něj však zatím krátká a pro detektiva Sama Portera se stává doslova posedlostí. Jenže každý udělá někdy chybu a jak se zdá i na psychopata s přezdívkou Opičí vrah došlo. Právě ve chvíli kdy se chystal odeslat nový balíček jej na srazil autobus a ukončil tak jeho řádění. Tedy alespoň to si myslí policie, jeho případ však obestírá rouška tajemství a V4O si pro své pronásledovatele přichystal ještě jedno překvapení…

J. D. Barker celý příběh rozdělil na dvě části, jednak zde sledujeme příběhovou osu v níž probíhá samotné pátrání, které se větví hned do několika rovin v nichž sledujeme hned několik postav. A druhak se vracíme do minulosti pomocí deníkových zápisků samotného vraha. Trochu paradoxně je právě tato část asi nejzajímavější a napínavější, než samotné vyšetřování. Čtenáři si tak s tím pomatencem vytvoří daleko bližší vztah, než se samotnými vyšetřovateli, kteří zde tolik prostoru nedostali a jejich části se zaměřují především na samotný případ.

Barker si navíc rozhodně nebere servítky a nesnaží se chodit okolo horké kaše, ba právě naopak. Autor rozhodně nemá problém s trochou zvráceností a naturalisticky ztvárněným násilím. Naštěstí zde však není použito samoúčelně a Barker se nesnaží za každou cenu šokovat. Když k tomu připočteme smysluplný příběh, úžasnou čtivost, která jde ruku v ruce s perfektně vygradovaným napětím, dostáváme do rukou jedno z nejpříjemnějších překvapení letošní podzimní sezóny. Zkrátka a dobře i bestsellerové nálepky občas nelžou a Čtvrtá opice si beze zbytku zaslouží naší pozornost.

Tento příběh má téměř smrtící grády!

27. 11. 2018  |  Recenzoval: koki

Je perfekcionista, je neuchopiteľný, je psychopat. Prezývajú ho Opičí vrah. Je to zabijak s pokriveným videním sveta a s absolútnou absenciou súcitu. Detektiv Sam Porter ho prenásleduje už päť rokov a po celý čas od neho dostáva iba balíčky s desivým obsahom. Každá doručená zásielka obsahuje časť tela zavraždenej obete. Teraz nastáva zvrat vo vyšetrovaní. Porter dostáva do rúk vrahov denník. Podarí sa mu z výpiskov šialeného muža vydedukovať jeho osobnosť? Dokáže nájsť motívy jeho jednania? Ak uspeje, dosiahne niečo nepredstaviteľné - nájde Opičiakovu novú obeť skôr ako zomrie.

Príbeh začína rázne - čitateľ akoby bol hodený rovno doprostred deja. Policajta Sama Portera zavolajú k nehode, ktorá na prvý pohľad vyzerá nevinne. Aj Sam je prekvapený, prečo chcú, aby prišiel a pozrel sa na človeka, ktorého zrazil autobus. Až na mieste činu zistí, prečo by sa mal na nebožtíka pozrieť. Súvisí totiž s prípadom, ktorý rieši už celých päť rokov. Týka sa sériového vraha, ktorý je príznačný tým, že sa riadi pravidlom štyroch opíc: nevidím zlo, nepočujem zlo, nehovorím zlo a nekonám zlo. Podľa neho vždy svojej obeti najskôr odreže ucho, potom oči a následne jazyk. Ako štvrté obeť umiestni na verejné priestranstvo s kartónom, kde je napísané "nekonám zlo".

Päť rokov sa naháňa za Opičím vrahom, aby nakoniec zistil, že zomrel? Nie je to však také jednoduché. Vrah totiž po sebe zanechal svoju ostatnú obeť - pretože autobus ho zrazil po ceste na poštu s malou krabičkou, v ktorej bolo umiestnené ucho jeho novej obete. Okrem toho zanechal Samovi aj svoj denník.

Porter teda naposledy pátra po obeti - číta denník a snaží sa zistiť, kde môže obeť držať... ak jej totiž nepomôžu čo najskôr, umrie...

Kapitoly vyšetrovania sa striedajú s kapitolami, v ktorých vystupuje "Opičiakova" posledná obeť Emory a kapitolami z denníka. Práve tie sú nesmierne zvrátené. Opičí vrah vo svojom denníku zašiel do úplných detailov a písaný je od jeho detských liet. Vďaka tomu má čitateľ možnosť sledovať ako sa z človek stane psychopat, asociál a človek, ktorý nemá žiadne emócie.
Samotný príbeh je neuveriteľne zamotaný. J. D. Barker teda vie vygradovať dej až na samý vrchol! Jeden zvrat za druhým naznačuje jasný cieľ - že knihu nebudete chcieť pustiť z rúk. (Ja som ju teda občas z rúk pustila - najmä pri opisoch niektorých zvráteností, ktorých bol Opičí vrah svedkom ako dieťa alebo pri veciach, ktoré robil v dospelosti už sám.) Autor sa s opisovaním vôbec nebabral a napísal to presne tak ako si to vymyslel - brutálne a desivo.

Možno by sa dalo autorovi vyčítať, že sa príliš zameral na psychopatického zabijáka - akoby mal tendenciu postarať sa o to, aby si ho čitatelia obľúbili. Venoval mu príliš veľký priestor. Väčšinou som zvyknutá, že autori nechávajú väčší priestor vyšetrovateľom. Tu sme sa takisto čo-to (málo) dozvedeli o Samovi Parkerovi, ale nebolo to vyrovnané. Napriek tejto maličkosti, je celý thriller napísaný bravúrne. A má otvorený koniec, čo dáva tušiť, že bude mať pokračovanie. Možno práve v ňom sa dozvieme viac aj zo života Parkera a jeho spoluvyšetrovateľov.

Bolo to brutálne, bolo to desivé, malo to správne "grády"... a keďže vrah si stále behá po slobode, mám chuť si hneď prečítať druhý diel.

Je třeba dostat Opici!

14. 11. 2018  |  Recenzoval: Recenzárium

Bestiální zabiják řádí v ulicích Chicaga, jde si po své cestě "spravedlnosti". Trestá ty, jež si to podle něho zaslouží, na místech, kde je to bude nejvíce bolet, zabijí jejich nejbližší! Řídí se dle jediných pravidel - Neslyším zlo! Nevidím zlo! Nemluvím zlo! a tím nejdůležitějším Nečiním zlo! Je to V4O - Opičák - Opičí vrah!

Jeho řádění trvá již dlouhých pět let a detektiv Sam Porter už snad ani nedoufal v jeho dopadení, když mu ho náhle osud přihraje na stříbrném podnose! Možná ne tolik osud jako spíš rám chladiče autobusu... Je konec? Nebo to je vše do posledního detailu naplánovaný tah choré mysli?

Musím říct, že než samotné vyšetřování mne z počátku více zajímala dějová linka, kde vrah popisuje svůj život a své dětství. Prostě mě hnala touha zjistit, co může člověka dohnat k činům, jaké páchá, jak narušená musí být jeho mysl již od útlého mládí! A skutečně! Jeho rodina byla vskutku netypická! Řídili se pravidly, dalo by se říci "šlechetnými", ale vyhnali je do extrému a to tak, že nejvíc jak se dá.

"Dřevořezba cyklu života ve svatyní Tóšógú se skládá z osmi panelů. Opice se nacházejí na druhém z nich. Ví někdo z vás, jak se jmenují?
...
"Mizaru, Kikazaru a Iwazaru."
...
"Mizaru znamená nevidím zlo, Kikazaru znamená neslyším zlo a Iwazaru znamená namluvím zlo."
...
"Existuje i čtvrtá opice, o té ale nikdo nemluví."
...
"Šizaru, jmenuje se Šizaru. Ta reprezentuje myšlenku nečiním zlo."

No, každopádně, ať bylo smýšlení rodinky našeho zabijáka všelijak obdivuhodné či šlechetné, ať už byli či nebyli zvrhlí fanatici, vždy se něco zvrtne. A právě to přivedlo tehdy malého kluka na stezku neoblomného vraždění. Jak stránky ubíhaly, zaměstnávalo mou mysl spíš už samotné vyšetřování a chtíč po rozřešení.

Jak jsem zmínil, kniha je rozdělena do několika dějových linek - deníková, kde vrah čtenáře seznamuje s událostmi stojícími před jeho šíleným řáděním, a ta hlavní linka ze současného vyšetřování. Ta je však dále větvená a do děje nás tak uvádí pohledy vícera osob. Což je super, díváme se tak na příběh z několika perspektiv, díky tomu je více pravděpodobné, že si zde každý čtenář najde to svoje, co právě jemu sedne.

Příběh má hlavu a patu, má spád a čte se poměrně rychle, díky tomu, že se v knize pořád něco děje, utíkají písmenka jak Usain Bolt a vy je vlastně ani nechcete zastavit. Policejní vyšetřování je systematické a veskrze uvěřitelné, byl jsem rád při zjištění, že hlavni polda není superhrdina, co vše zvládne sám a kulky se mu vyhýbají. S blížícím se závěrem vše zapadá na své místo, včetně identity vraha. Je to nenásilné a propracované.

Prostoru postavám není dáno příliš mnoho, to je asi jediné malé mínus, proto je dost možné, že čtenáři k srdci přiroste právě vrah, kterému je věnováno nejvíce místa. Ale přesto bych i u něj uvítal více informací, jsou tam hluché body, které se doufám vyplní v dalších knihách. Samotná hlavní postava z té "dobré" strany barikády, Sam Porter, nám dovolila nahlédnout do svého života jen nepatrně, alespoň se podělila o jednu zásadní věc, což trošku utěšilo hlad po informacích.

Spisovatel J. D. Barker není žádným nováčkem ve světě tištěného slova, ač se o to ani moc nesnažil, potýkal se s úspěchy již od střední školy. Proto se není čemu divit, že se jeho knihy střetávají s úspěchy. Čtvrtá opice je jeho první kniha, která u nás vyšla a pevně věřím, že ne poslední!

Thriller s velkým T!

30. 10. 2018  |  Recenzoval: Richard Spitzer - Centrum detektivky

Když vám někdo pošle krabičku s částí lidského těla, podívejte se, kdo vám v rodině chybí… Působivý thriller s pořádně ostrými ingrediencemi.

Podzim bývá pro leckoho depresivní a ponuré období. Možná patříte k těm, kteří rádi utíkají před sychravým a nevlídným počasím do tepla a berou si do ruky nějaký dobrý román. Pokud se řadíte mezi ty, co v tomto období hledají něco napínavého a zároveň trochu děsivého, byl k vám letošní podzim příznivý. Mimo jiné vyšel nedávno skvělý thriller polského spisovatele Remigiusze Mróze Nenalezená a během pár týdnů tu máme opět neméně dobrý a mrazivý příběh.

Hrdinou románu amerického spisovatele J. D. Barkera je dvaapadesátiletý detektiv chicagské policie Sam Porter. Už řadu let marně pátrá po tzv. Opičím vrahovi, který má na svědomí minimálně sedm obětí. Opičí vrah pokaždé unesl nevinného člena rodiny někoho, kdo udělal nebo dělá nějaké špatnosti. Rodině pak postupně pošle tři bílé krabičky, pokaždé převázané černým provázkem. V první je ucho unesené oběti, ve druhé oči, a ve třetí jazyk. Pachatele inspiruje známá řezba „Tři moudré opice“ – neslyším zlo, nevidím zlo, nemluvím zlo (proto Opičí vrah). První opice si zakrývá uši, druhá oči a třetí ústa. Občas bývá znázorňována i čtvrtá opice (odtud název knihy), která značí „nečiním zlo“. Poté, co rodina obdrží poslední krabičku, je nalezeno mrtvé tělo oběti. Pachatel po sobě dosud nezanechal žádnou stopu a po každém činu se na čas odmlčel.

Porter je přivolán ke zdánlivě obyčejné nehodě, kdy autobus na přechodu srazí chodce. Vzápětí vše pochopí – zemřelý měl u sebe krabičku adresovanou známému byznysmenovi a v krabičce bylo ucho. Policie zjistí, že adresát měl nemanželskou dceru Emory, která se pohřešuje. Při pitvě vyjde najevo, že oběť nehody trpěla rakovinou v nevyléčitelném stadiu, takže to vypadá, že Opičí vrah nakonec spáchal sebevraždu skokem pod autobus. Ale je to opravdu on? Všechno tomu nasvědčuje. Deník nalezený u mrtvého je zároveň přiznáním a šokujícím popisem dospívání ve vyšinuté rodině. Policii ale běží čas, Emory je někde uvězněná a dlouho bez vody nevydrží. Porter je rozhodnutý, že další oběť únosu tentokrát už neumře…

Sedmačtyřicetiletý Jonathan Dylan Barker je rodák z Lombardu ve státě Illinois. Studoval na Floridě, kde v sobě objevil spisovatelské vlohy. Později publikoval v různých teenagerovských časopisech a lokálních médiích. Byl také tzv. ghostwriterem a sloupkařem v malých novinách, které se zabývaly vyšetřováním paranormálních jevů na různých strašidelných místech. V roce 2014 úspěšně debutoval románem Forsaken, který byl nominována na cenu Brama Stokera a řadu dalších cen vyhrál. O tři roky později vydal thriller Čtvrtá opice, díky němuž se čtenáři seznamují s tímto velmi nadějným autorem poprvé. Televizní společnost CBS chystá adaptaci, které by se měl ujmout režisér Marc Webb (je podepsán pod oběma díly The Amazing Spider-Man).

Ve Čtvrté opici budeme spolu s policisty zjišťovat, co byl vlastně Opičí vrah zač. Zdali opravdu zemřel, a my budeme rozkrývat jeho minulost a hledat poslední oběť, nebo zdali je to jen jeho další geniální tah ve hře s policií. Tyhle otázky se nesou celým příběhem a nutno dodat, že je to občas čtení pro silnější žaludky. Znovu si rozšíříme obzor o pár dalších nechutností, o kterých jsme nejspíš dosud nikde nečetli, a opět se přesvědčíme, že fantazie autorů thrillerů nemá hranic.

Například zmíněný vrahův deník je rozhodně jiná liga než „policejní“ linie vyprávění, protože je daleko působivější. Začíná totiž jako vyprávění o idylickém dětství, ale velmi rychle zjišťujeme, že za tou fasádou šťastné rodinky bude něco špatně. Deník o tom, jak vrah vyrůstal v rodině naprostých psychopatů a magorů maskovaných za šťastnou předměstskou rodinku, je skutečně lahůdka pro milovníky bizarních thrillerů (sklep samozřejmě nechybí). Co se týče chystané filmové adaptace, pokud to vezme režisér za správný konec a vybere si dobré herce, může z toho být působivý thriller (s prvky velmi černého humoru), který se zařadí mezi kultovní trháky Sedm a Mlčení jehňátek, se kterými je Barkerova kniha občas srovnávána.

Sám autor se tomuto přirovnání vyhýbá (i když je Sedm v knize dokonce zmíněno), ale zároveň je jím poctěn. V jednom z rozhovorů uvádí, že Thomas Harris (autor knižní předlohy Mlčení jehňátek – pozn. red.) by měl být povinnou četbou pro každého, kdo píše thrillery. Protože píše skvěle. Co se týče přirovnání, čtenáři si možná sami najdou v Barkerově knize více podobenství. Je tam malinko z Dextera, policisté používají tabuli na soupis důkazů stejně jako Lincoln Rhyme, a tak dále.

Čtvrtá opice má tři hlavní dějové linie, které se pravidelně střídají v jednotlivých kapitolách – pátrání po Opičím vrahovi, vrahův deník a scény s unesenou Emory. Každá z těch linií je zajímavá sama o sobě, navíc se dokonale doplňují, takže na rozdíl od jiných románů nevadí, když jednu opustíme, abychom se v další kapitole přesunuli k jiné.

Celkem brzy jsem uhádl, jak to s tím pachatelem bude, a vy to nejspíš uhádnete bez problémů také. Ale to vůbec nevadí! V knize na vás čekají další překvapení a zvraty, které už asi čekat nebudete, navíc to platí pro všechny tři dějové linky. Ani ten vrahův deník totiž nemá za cíl pouze šokovat čtenáře, ale má svůj vlastní příběh a na konci docela slušný zvrat.

Na závěr je nutno podotknout, že jde o první díl ohlášené trilogie (druhý díl už v originále vyšel a tuzemské nakladatelství Domino nyní pracuje na jeho vydání) a má poměrně dost otevřený konec. Celý tenhle thriller s velkým „T“ je ovšem tak dobře napsán a rozehrán, že mi to (opět na rozdíl od jiných příběhů) ani trochu nedělalo problém. Konec totiž zpochybňuje některé události, respektive staví je do jiného světla a zároveň ještě otevírá řadu dalších motivů, které by se mohly v novém příběhu objevit. Kdyby to šlo, osobně bych se do něj pustil hned teď, po dopsání této recenze.

Upřímně závidím všem, kteří tuto knihu mají teprve před sebou

26. 10. 2018  |  Recenzoval: Knihomilka

Pokud milujete Jefferyho Deavera pro jeho geniální zápletky a Chrise Cartera za to, že umí vymyslet vraždy jaké svět neviděl, budete zbožňovat i J. D. Barkera.

Díky skvělému Dominu jsem opět měla možnost číst recenzní výtisk ještě před vydáním a moct tak před vámi machrovat. Ale ne, ve skutečnosti upřímně závidím, že máte čtení ještě před sebou. Čtvrtá opice je totiž po právu řazena mezi top tituly detektivní literatury. Já se začetla hned od prvních stran a jen těžko knihu odkládala. J. D. Barker si vás totiž podmaní a ze svých osidel jen tak snadno nepustí.

Detektiv Sam Porter řeší už pět let případ sériového vraha, který sám sebe pojmenoval Opičí král. Policii zásobuje balíčky obsahujícími části těl zavražděných obětí. Uši, oči, jazyk... Připomíná vám to něco? Znáte proslulé tři moudré opice, jež svými gesty vyjadřují „nevidím zlo“, „neslyším zlo“ a „nevidím zlo“? Občas se s nimi objevuje i jejich čtvrtá společnice „nečiním zlo“ držící si břicho nebo zkřížené ruce. A právě tyto symboly jsou s příběhem provázány. Jak moc, to sami brzy zjistíte.

Když se Opičí král objeví znovu na scéně, Samovi kromě obvyklých propriet zanechává na místě činu svůj deník. Podaří se zkušenému detektivovi pomocí tohoto neobvyklého vodítka vraha konečně vypátrat?

Čtvrtá opice je mistrovským dílem ve své kategorii. Spojuje v sobě to nejlepší ze staré americké detektivní školy - detailní vykreslení vyšetřovacích metod a postupů, sehraní parťáci, kteří spolu špičkují, přitom by jeden bez druhého nedali ránu, k tomu dávka typického suchého policejního humoru - taky už cítíte koblihy a kafe? :-) Zároveň nabízí to, co mají čtenáři detektivek a krimi příběhu nejraději. Poctivý mord zabalený do moderního kabátku. Mám pocit, že J. D. Barker si s Chrisem Carterem může směle podat ruku, co se rafinovanosti a způsobu provedení týče.

Kapitoly v knize jsou krátké, střídají se s deníkem Opičího vraha, který v něm popisuje své dětství ve zdánlivě idylické rodince. Čtení je to vskutku brutální, zvrácené a šokující, přesto zjistíte, že musíte číst dál. Rodí se člověk s psychopatickými sklony nebo ho formuje rodina a prostředí? Co se honí hlavou narušenému jedinci, pro nějž jsou city pouhé slovo?

Líbilo se mi i zakomponování osobního života Sama Portera. Právě prožívá náročné období a práce mu pomáhá nezbláznit se. Tady oceňuji postupné seznamování se situací, takže je zachováno napětí a trocha spekulací, jež udržují hladinu adrenalinu na vyšší hodnotě. V určitém okamžiku Barker použil v ději moment překvapení, díky kterému se vše obrací o sto osmdesát stupňů, příběh graduje a nabírá zásadní zvrat.

Prostě Čtvrtou opici číst musíte, pokud máte rádi krimi příběhy s rafinovanou zápletkou. Tady si jich užijete vrchovatě.

A zatímco vy už můžete knihu napjatě vyhlížet, vyjde 30. 10., já se budu těšit na další pokračování, které J. D. Barker napsal.

Ještě zvrácenější než Mlčení jehňátek

19. 10. 2018  |  Recenzoval: Jana Hlavičková

Jste vyznavači děsivých a zvrácených thrillerů? Jste milovníci něčeho natolik děsivého, že musíte chvílemi přestat číst, abyste text vydýchali? Pak jste tady správně, Čtvrtá opice přichází....

Ze všeho nejdřív jsem si přečetla rozhovor s autorem této knihy, který je na stránkách Nakladatelství Domino. Hned po prvních větách mi bylo jasné, že do světa byl vypuštěn thriller, který bude mrazivý a děsivý. Ne nadarmo jej ocenil jak Stephen King, tak Jeffery Deaver. Sám autor odmítá názor, že jeho nejnovější dílo může být přirovnáváno k Mlčení jehňátek, či filmu Sedm. Já s ním nesouhlasím, neboť je to stejně zvrácené, jako zmiňované filmy. Mrkneme se tomu trochu na zoubek, co říkáte.
Čtvrtá opice je klasický thriller, který si rozhodně na nic nehraje. Po městě pobíhá vrah, který je rozhodně víc než psychopat. Jako dárek zanechává policistovi Samu Porterovi malé krabičky s částí těla mrtvého. Je nepolapitelný, neviditelný. Až do osudného střetu člověka s autobusem, u kterého to vypadá, že by mohl být oním psychopatickým pachatelem. Nalezená krabička s uříznutým uchem a tajemný deník, plný soukromých zápisků, to jsou vodítka, po kterých se Porter pouští s jediným úmyslem. Tentokrát mu vrah neunikne, i kdyby ho to mělo stát cokoliv.

Jsem naprostým a zapáleným vyznavačem thrillerů, ale toto byla jízda. Autor má v plánu další díl v hlavní roli se Samem Parkerem, jako trilogii, a já se docela obávám, kam až může zajít.
Celá knížka je naprosto otevřená a za nic se neschovává. Je protkána zápisky vraha, které mě kupodivu bavily nejvíc. Číst, jak se utvářela od dětství mysl psychopatického zabijáka, co jej formovalo a jak mocho ovlivnilo dětství v téměř harmonické rodině, bylo zajímavé. Nebo nebyla zas tak harmonická? Že by už v dětství dostal do vínku zvrácenost, sebestřednost, krutost?
Pokud někdo má odvahu autora přirovnat k jinému, pak já mám jasno. Popisy místa činu jsou tak sugestivní, až mi připomíná Chrise Cartera. Milovníci dobrých thrillerů jistě ví a znají.
Samotná hlavní postava tentokrát nezápasí s žádnou náklonností k lékům, alkoholu, či čemukoliv jinému, za což má autor hodně plusových bodů. Stárnoucí policista, kterému se po ránu nechce z postele je sympaťák, kterého si zamilujete. Jeho nasazení je klasika, jeho suchý humor a nevšímavost k nadřízeným je příjemné, takže nic samotný příběh neruší.
Čtvrtá opice vyjde za necelých 14 dní. A já jí přeji spoustu skvělých čtenářů, naladěných na stejně zvrácenou strunu jako já.


Ukázka z knihy Čtvrtá opice