Nakladatelství Domino  ›  Edice  ›  Napětí  ›  Černá skříňka

Černá skříňka

Autor:
Michael Connelly
Originální název:
The Black Box
Překlad:
Jiří Kobělka
Série:
Harry Bosch
Pořadí knihy v dané sérii:
16
Žánr:
Napětí
ISBN:
978-80-7303-890-8
Počet stran:
336
Datum prvního vydání:
09. 10. 2013

Kliknutím zvolte variantu

Černá skříňka

Popis: Černá skříňka

Kdyby ještě žil Chandler, psal by jako Connelly. A Phil Marlowe dnešní doby by se jmenoval Harry Bosch.

Je rok 1992 a Harry Bosch se ocitá ve víru pouličních výtržností, které paralyzovaly celé Los Angeles. Město je vydáno napospas lidem, kteří si myslí, že teď už je dovoleno všechno: ničit, rabovat... a třeba i vraždit.

Jednou z obětí je i mladá dánská reportérka Anneke Jespersonová, přezdívaná Sněhurka. Bosch se pokusí její vraždu vyšetřit, ale případ je mu záhy odebrán a zůstává nevyřešený.

O dvacet let později Harry už jako elitní detektiv Oddělení nevyřešených případů získává nové důkazy, které by mohly smrt krásné Dánky objasnit. S buldočí urputností začne tedy prohledávat trosky případu a doufá, že se mu v nich podaří najít imaginární černou skříňku – klíč k vyřešení dvacet let staré záhady.

Bude tímto klíčem tajuplný, deset let starý telefonát? Nebo případ nějak souvisí s první válkou v Perském zálivu? A proč Harrymu začal jít po krku nejen jeho nadřízený, ale i lidé z vnitřního vyšetřování?


Dotaz k produktu Černá skříňka

Jméno:
Telefon:
E-mail:  povinné pole
Číslo "10" slovy:  povinné pole
Váš dotaz:   povinné pole
 
 

Autor: Michael Connelly

Michael Connelly

Tu otázku dostává Michael Connelly (*1956) často a odpovídá na ni stále stejně: nejvíc ze všech autorů jej ovlivnil... Dá se to uhádnout, není to těžké, ba naopak až logické: Raymond Chandler a především jeho román Loučení s Lennoxem. Když mu veleinvenční novináři nedají pokoj a dotírají dál, dozvíme se, že má rád i Harrisova Červeného draka a Pohřešovaného od Rosse MacDonalda. Z filmů se mu líbí Čínská čtvrť, Bullitův případ a opět Loučení s Lennoxem. Má rád blues a jazz. Ani by nemusel odpovídat. Všechno je to nabíledni. Koneckonců sám říká: „Všechno, co chci, aby o mně lidé věděli, je v mých knihách."

V šestnácti letech se stal svědkem zločinu. To ho nasměrovalo nejprve k četbě literatury toho typu a pak i k psaní na to téma. Už jako středoškolák napsal krimi povídku do školního časopisu. O necelých deset let později psal o reálných zločinech do novin. Dvanáct let nato, v roce 1992, vydal první román. V Černé ozvěně, ověnčené cenou Edgar za nejvydařenější prvotinu, se poprvé objevil jeho stálý hlavní hrdina, melancholický policista Harry Bosch. V jeho případě lze parafrázovat: cokoli o něm chcete vědět, najdete to na obrazech jeho holandského jmenovce. Takové je prostředí, ve kterém detektiv Bosch působí: depresivní, hrůzné, beznadějné. Je takový i on?

Na to odpovídá opět Connelly: „Friedrich Nietzsche napsal, že když člověk nahlédne do temnoty propasti, současně s tím propast nahlédne do něj." Tak nezvratně poznamenalo jazzového labužníka Bosche nemilosrdné, kruté a chladné prostředí, v němž se pohybuje, temná zločinná propast jménem Los Angeles.

Určitě i proto – o řemeslně bravurně zvládnuté stránce policejních procedurálních románů nemluvě – platí dnes detektiv Harry Bosch (a v posledku také advokát Mickey Haller) za jednu z nejkomplexněji pojatých, nejvěrohodnějších a nejzajímavějších postav současného detektivního thrilleru. A jeho duchovní otec za jednoho z nejlepších žijících autorů žánru.

Velmi výstižné zhodnocení napsal Miroslav Petříček v recenzi románu Pád: "Michael Connelly patří k těm autorům, kteří se rozhodli pokračovat v tradici "drsné školy" (ale také filmu noir). Chápou ji jako přesný nástroj popisu společnosti, který je schopen proniknout pod obecné teorie a odhalit samy kořeny sociální patologie, aniž se kvůli tomu musí román nutně tvářit jako vysoká literatura. Protože tou se nečekaně stává mimoděk a spíše na zapřenou."

Sotva bychom nalezli slova, která Connellyho tvorbu vystihují lépe.


Čtenářské recenze

Jak se vám tato kniha líbila? Zajímá to nejen nás, ale také celou řadu dalších čtenářů. Budeme tedy moc rádi, když se s námi podělíte o své názory a dojmy.

Pro odeslání recenze musíte být přihlášení.

Společně s detektivem Boschem rozmotáváme klubko záhady.

16. 12. 2013  |  Recenzoval: Richard Spitzer - Centrum detektivky

Harry Bosch vyšetřuje dvacet let starou vraždu dánské novinářky. Zločin se odehrál během nepokojů v Los Angeles v roce 1992. Zárodek rasové bouře i příběh reportérky však vznikly již o rok dříve.

V roce 1992 vypukla v Los Angeles vlna rasových nepokojů, která si vyžádala podle CNN 55 mrtvých a 2 tisíce raněných. Příčinou byla rok stará událost, kdy policie zastavila po divoké automobilové honičce černocha Rodneyho Kinga. Čtveřice policistů ho vytáhla ven z vozu a brutálně zbila. Celý incident natočil potají svědek na videokameru, záznam pak poskytl televizi, takže se zakrátko o této události vědělo nejen po celých Spojených státech, ale i po celém světě. Amerika byla tehdy velmi pobouřena.

O rok později si čtveřice policistů vyslechla na sklonku dubna osvobozující rozsudek. Ten se stal roznětkou vlny násilí, rozpoutaného černošským obyvatelstvem. Došlo i na rabování, žhářství, obyvatelé černé pleti napadali kromě bělochů i příslušníky dalších ras.

Do této horké a neklidné doby nás zavádí prolog už šestnácté (česky vydané) knihy ze série s detektivem Harrym Boschem. Hlavního hrdinu zastihneme právě ve chvíli, kdy se ještě se svým parťákem a dvoučlennou ozbrojenou hlídkou snaží o alespoň základní vyšetřování vražd, které přibývají jako houby po dešti. Nemají mnoho času, mohou udělat pouze nejnutnější zajištění místa činu a případných důkazů, rychlé zdokumentování a poté již musí ujíždět k dalšímu nálezu těla.

V jedné zapadlé uličce se najde tělo mladé dánské novinářky Anneke Jespersonové. Jak se zdá, byla chladnokrevně zastřelena. Ale co dělala sama na tak nebezpečném místě? Harryho povinnosti volají dále, a tak může v dané chvíli říci mrtvému tělo pouze „Je mi to líto“.

O dvacet let později pracuje Harry Bosch na oddělení nevyřešených kriminálních případů, které za pomocí nové techniky prozkoumává staré důkazy, zdali by nepřinesly nějaké poznatky, jež by mohly ukazovat po letech na pachatele. Právě dělá na případu dánské novinářky. Podaří se mu vystopovat pistoli, kterou byla Anneke zavražděna. S pomocí pečlivého mapování pohybu této zbraně doufá, že se mu podaří na něco přijít, i když to stále vypadá beznadějně. Neulehčují mu to ani jeho nadřízení, pro které je vyšetřování tohoto případu jen mrhání časem, ani oddělení vnitřního vyšetřování, které někdo na Harryho poštval. Svědomitý a pečlivý detektiv si však stojí na svém.

Po čase se mu přece jen podaří objevit tenkou nit, která vede až k operaci Pouštní bouře v roce 1991. Harry je nucen si vzít dovolenou a začít pátrat na vlastní pěst…

Když čtete Michaela Connellyho, musí se vám v hlavě objevit otázka, proč máte vlastně tohoto spisovatele rádi. Sympatické je, že na to nemusí být jednoduchá odpověď. Není to proto, že by jeho příběhy byly strhující hned od prvního odstavce, ani proto, že by tam byla důmyslná zápletka, jejíž rozuzlení by vám vyrazilo knihu nebo čtečku z ruky. Je to nejspíš Harrym Boschem. Tomuhle staromilsky založenému detektivovi, který žije sám se svou pubertální dcerou, poslouchá jazz starých mistrů a má vrozenou nedůvěru k elektronice, prostě musíte přijít na chuť.

Pak také musíte mít rádi „policejní romány“. Pokud ano, za odměnu se dozvíte, jak se evidovaly výslechy dříve a nyní, jaký je postup v té či oné situaci, jak to chodí na policejních odděleních atd. Navyknete si na klidný rytmus knihy, kdy se pomalu, ale jistě posouváte krůček po krůčku k odmotání onoho pomyslného klubka záhady. Možná právě to je nejsilnějším magnetem pro Connellyho čtenáře.
Dokonalá znalost prostředí a lidských charakterů. Americký spisovatel, který se netají mimo jiní obdivem k představitelům drsné školy, zejména Raymondu Chandlerovi (společensko-kritické prvky jsou markantní), vás nezahltí spoustou postav, mezi kterými se ztratíte, ani se nebude snažit udržet svoji pozornost několika paralelními jevy. Ne, vaše pozornost bude soustředěna na úkol, který máte s Harrym vyřešit.

Pak přijde zlom, ve kterém každý správný policista „ucítí krev“ a vy druhý den možná pocítíte nedostatek spánku, protože právě teď se příběh rozjel a vy v tom nechcete nechat Bosche samotného. Přesně to vystihuje následující odstavec:

U každého vyšetřování nastane chvíle, kdy věci začnou zapadat do sebe a kdy se ohnisko případu vyjeví a rozpálí doběla. Pro Bosche tato chvíle právě nastala. Věděl, co je třeba udělat a kam je třeba se vydat.
Str. 203

Černá skřínka se odehrává zhruba rok po předchozím Pádu. Setkáme se v něm tedy opět se sympatickou Harryho dcerou Maddie a doktorkou Hannah Stoneovou, se kterou se Harry v přecházející knize sblížil. Nutno podotknout, že se jejich vztah nijak dál nerozvíjí, naopak Boschův zájem o jejího syna, který si odpykává trest ve vězení, mu zkomplikuje život.

Na konci Pádu se řešil Harryho možný odchod do důchodu. Ve své recenzi na tuto knihu jsem vyjádřil naději, že si to ještě Bosch na nějakou dobu rozmyslí a že se s ním budeme moci setkávat i nadále. Tento názor mám i po přečtení Černé skříňky. Podle oficiálních stránek autora se navíc již pracuje na nové knize s názvem The Gods of Guilt. Ačkoliv je zařazena do série Harry Bosch, bude hlavním hrdinou jiná Connellyho oblíbená postava, a to advokát Mike Haller. Ale nepůjde o chybu – v některých dřívějších titulech (například Rozsudek ráže 9, Zrušený rozsudek) se již obě hlavní postavy potkaly.

A pokud byste ještě měli Harryho Bosche málo, tak na zmíněných oficiálních stránkách můžete najít článek o chystané filmové adaptaci. Dvouhodinové pilotní drama na motivy románů z této série ponese stručný název Bosch. V titulní roli se představí Titus Welliver (jedna z klíčových postav závěrečné řady seriálu Ztraceni).

Černá skříňka nám tedy na počátku ukazuje detektiva Bosche v roce 1992. Právě v tomto roce kriminalista poprvé ucítil vůni knižního papíru. Michael Connelly si tak může se svou literární postavou připít ke dvacetiletému výročí této série. Třeba Harryho oblíbenou značkou piva Fat Tire. I vy můžete výročí oslavit. Nejlépe s touto knihou v ruce, se sklenkou vašeho oblíbeného moku někde na stolku a příjemnou jazzovou hudbou ve vašem přehrávači. Tak Harry, ať slouží!

Harry Bosch: sveřepý chlap, který se zakousne do případu jako buldok.

02. 12. 2013  |  Recenzoval: BoboKing

Narodil se prostitutce, kterou později někdo zavraždil, odsloužil dva turnusu ve vietnamské válce, po pěti letech coby pochůzkář v Los Angeles se stal detektivem LAPD. Jmenuje se po slavném holandském malíři, který miloval zobrazování pekla. Řeč je o dneska už kultovní literární postavě detektiva jménem Hieronymus Bosch, mezi lidmi prostě Harry.
Jak už tento životopis asi naznačuje, je detektiv Harry na hony vzdálený moderním foresním kriminalistům, kteří řeší případy raději přes monitory superpočítačů a s použitím neuvěřitelných technologií. Harry Bosch jde na vše spíše s intuicí policisty z ulice, který než sezení v kanceláři preferuje kontakt se světem zločinu tváří v tvář. Dobře vypadající statistiky pro politiky, či líbivé mediální image, mu jsou zcela ukradené. Pro něj práce u policie je o krédu „pomáhat a chránit“. V dnešní době plné byrokratických požadavků a seškrtaných rozpočtů má s tímto přístupem dost problémy. Přesně jako v tomto novém případě nazvaném „Černá skříňka“ (orig. The Black Box, 2012).
Harry Bosch pracuje v oddělení nevyřešených případů a po více než dvaceti letech znovu otvírá případ vraždy dánské novinářky během jarních krvavých nepokojů v ulicích LA roku 1992. Během nich bylo zabito několik desítek lidí a vyrabovány a vypáleny stovky obchodů v „divokém“ jižním LA. Teprve až teď laboratoře zpětně zjistily, že byla zastřelena stejnou zbraní, jako oběti v několika novějších vraždách. Co ale spojuje dánskou válečnou dopisovatelku s obětmi války losangeleských gangů? A kde je ta zatracená pistole?
Z beznadějně vypadajícího případu M. Connelly skládá cihličku po cihličce podobu příběhu dokonale propojujícího současné případy s tím z minulosti. S filozofií, že účel světí prostředky, nám vykresluje svého hlavního hrdinu – detektiva Harryho Bosch – jako úžasnou postavu pokračující ve šlápějích hrdinů klasické americké drsné detektivky. Sveřepého chlapa, který se zakousne do příběhu jako buldok a nic ho nezastaví, dokud vše nebude podle jeho gusta vyřešeno. S mistrovstvím jemu vlastním dokáže čtenáře neustále překvapovat jeho dedukcemi a následnými překvapivými zvraty děje. To vše dokonale okořeněno popisem světa zločinu s jeho chladně uvažujícími bestiemi v lidské podobě.
Řada s Harry Boschem, která začala v roce 1992 knihou „Černá ozvěna“, má už téměř dvě desítky pokračování, a jak dokazuje kvalita zatím poslední z nich – „Černé skříňky“ – nějakou „únavu z opotřebování“ hrdiny není vidět.
Vydalo ostravské nakl. DOMINO na konci roku 2013, překlad Jiří Kobělka.


Ukázka z knihy Černá skříňka