Advokát - Michael Connelly | Nakladatelství Domino

Tu otázku dostává Michael Connelly (*1956) často a odpovídá na ni stále stejně: nejvíc ze všech autorů jej ovlivnil... Dá se to uhádnout, není to těžké, ba naopak až logické: Raymond Chandler a především jeho román Loučení s Lennoxem. Když mu veleinvenční novináři nedají pokoj a dotírají dál, dozvíme se, že má rád i Harrisova Červeného draka a Pohřešovaného od Rosse MacDonalda. Z filmů se mu líbí Čínská čtvrť, Bullitův případ a opět Loučení s Lennoxem. Má rád blues a jazz. Ani by nemusel odpovídat. Všechno je to nabíledni. Koneckonců sám říká: „Všechno, co chci, aby o mně lidé věděli, je v mých knihách."

V šestnácti letech se stal svědkem zločinu. To ho nasměrovalo nejprve k četbě literatury toho typu a pak i k psaní na to téma. Už jako středoškolák napsal krimi povídku do školního časopisu. O necelých deset let později psal o reálných zločinech do novin. Dvanáct let nato, v roce 1992, vydal první román. V Černé ozvěně, ověnčené cenou Edgar za nejvydařenější prvotinu, se poprvé objevil jeho stálý hlavní hrdina, melancholický policista Harry Bosch. V jeho případě lze parafrázovat: cokoli o něm chcete vědět, najdete to na obrazech jeho holandského jmenovce. Takové je prostředí, ve kterém detektiv Bosch působí: depresivní, hrůzné, beznadějné. Je takový i on?

Na to odpovídá opět Connelly: „Friedrich Nietzsche napsal, že když člověk nahlédne do temnoty propasti, současně s tím propast nahlédne do něj." Tak nezvratně poznamenalo jazzového labužníka Bosche nemilosrdné, kruté a chladné prostředí, v němž se pohybuje, temná zločinná propast jménem Los Angeles.

Určitě i proto – o řemeslně bravurně zvládnuté stránce policejních procedurálních románů nemluvě – platí dnes detektiv Harry Bosch (a v posledku také advokát Mickey Haller) za jednu z nejkomplexněji pojatých, nejvěrohodnějších a nejzajímavějších postav současného detektivního thrilleru. A jeho duchovní otec za jednoho z nejlepších žijících autorů žánru.

Velmi výstižné zhodnocení napsal Miroslav Petříček v recenzi románu Pád: "Michael Connelly patří k těm autorům, kteří se rozhodli pokračovat v tradici "drsné školy" (ale také filmu noir). Chápou ji jako přesný nástroj popisu společnosti, který je schopen proniknout pod obecné teorie a odhalit samy kořeny sociální patologie, aniž se kvůli tomu musí román nutně tvářit jako vysoká literatura. Protože tou se nečekaně stává mimoděk a spíše na zapřenou."

Sotva bychom nalezli slova, která Connellyho tvorbu vystihují lépe.