Není co ztratit

Autor:
Rowan Coleman
Originální název:
The Runaway Wife/Dearest Rosie
Překlad:
Dana Chodilová
Žánr:
Inteligentní romány pro inteligentní ženy
ISBN:
978-80-7498-098-5
Počet stran:
416
Datum prvního vydání:
21. 10. 2015

Kliknutím zvolte variantu

339 Kč 271 Kč 

Nakupte ještě za 2000 Kč a získáte DOPRAVU ZDARMA!

Není co ztratit

Popis: Není co ztratit

Některá rozhodnutí jsou těžká jen do té chvíle, kdy je uděláme. Pak už se jen sami sebe ptáme, proč jsme je tak dlouho odkládali.

Rose Pritchardová se odhodlávala dlouho, snad až příliš dlouho. Odejít od násilnického manžela není tak snadné, jak by se mohlo nezasvěceným zdát, a tak Rose dlouhá léta setrvávala v nesnesitelném soužití. Z černé díry beznaděje ji vytáhla docela obyčejná pohlednice: pár laskavých slov od člověka, s nímž se setkala před lety, jen na pár chvil. Tak málo stačilo, aby zdeptaná Rose pochopila, že musí odejít. Že nemá co ztratit. Že může jenom získat.

Utíká s několika narychlo sbalenými kousky oblečení a se sedmiletou dcerkou Maddie. Když se uprostřed noci ocitá na prahu vesnického penzionu, uvědomí si, že teď už skutečně není cesty zpět. Ve stejné chvíli se začne trápit pochybnostmi: neudělala strašlivou chybu? Nehoní se za nesmyslnou chimérou? Bude si umět vybudovat úplně nový život?

Ať už bude odpověď na všechny znepokojivé otázky jakákoli, jisté je jedno: že Rose zkrátka nezbývá nic jiného, než aby se pro sebe a pro svou dceru pokusila vybudovat lepší život. I kdyby ji to mělo stát cokoli.


Dotaz k produktu Není co ztratit

Jméno:
Telefon:
E-mail:  povinné pole
Číslo "10" slovy:  povinné pole
Váš dotaz:   povinné pole
 
 

Autor: Rowan Coleman

Rowan Coleman

Rowan Coleman žije se svým manželem a pěti dětmi v poněkud přeplněném domě v hrabství Hertfordshire. Snaží se skloubit psaní s péčí o rodinu, zejména pak o dvojčata v batolecím věku, jejichž největším koníčkem je chůze rozdílnými směry. Rowan miluje spánek. Vlastně miluje i prosté sezení, v ideálním případě doplněné o sledování filmu. Ráda by prožila každý den jako představitelka hlavní role nějakého muzikálu, ale starší dcera jí nedávno zakázala zpívat na veřejnosti. 

Rowan je regulérní dyslektička, přesto si psaní zvolila za svou hlavní profesi. A ve svých knihách se věnuje velkým tématům, které ovšem pojímá v podobném tónu, jakým je psán předchozí odstavec: bez sentimentu, sladkobolnosti a klišé. Kniha vzpomínek, jejíž český překlad právě vychází, je Rowaninou nejúspěšnější knihou. Zaslouženě. Příběh čtyřicetileté matky dvou dcer, která trpí Alzheimerovou chorobou v pokročilém stádiu, je napsán s takovou autorskou bravurou, že vás  - vlastně paradoxně - naplní nadějí.


Čtenářské recenze

Jak se vám tato kniha líbila? Zajímá to nejen nás, ale také celou řadu dalších čtenářů. Budeme tedy moc rádi, když se s námi podělíte o své názory a dojmy.

Pro odeslání recenze musíte být přihlášení.

Vynikající román o cestě "ze ztracena" k normálnímu životu

02. 12. 2015  |  Recenzoval: BoboKing

Není co ztratit, když vaše manželství je vlastně hrou jednoho herce. Není co ztratit, když ten jeden herec je ke všemu psychický i fyzický tyran, který svůj vztek obrátil i proti svému malému dítěti. Pak skutečně útěkem do neznáma není co ztratit. Tak se dá shrnout námět, příběh knihy „Není co ztratit“ (orig. Runaway Wife, 2012) populární britské autorky Rowan Colemanové, se kterou jsme se poprvé mohli setkat u knihy „Kniha vzpomínek“.
Obdobných příběhů se v našem světě odehrávají stovky denně. Většinou s velmi podobným scénářem. Nejinak je to i u Rose, která se svojí sedmiletou dcerkou Maddie po posledním incidentu s manželem narychlo sbalila tašky, nasedla do auta, a než se stačil vzpamatovat, zmizela do noci. Ale přece jen je její příběh něčím jiný, něčím netradiční, za co se Rose ve skrytu duše tak trochu stydí, poněvadž ona záležitost patří jakoby za hranice naivity. Chvíli před narozením Maddie, tedy už více než sedm let zpět, se u dveří jejich domu objevil sympatický muž. Představil se jako Frasier a hledal jejího ztraceného otce, neuznalého malíře. A tato chvilka, kterou s ním strávila nad šálkem čaje, ji velmi poznamenala. Když po týdnu od něj nečekaně dostala pohlednici z nějaké zapadlé vesnice s textem: „Nejdražší Rose, pořád musím myslet na to, jak jsme se před několika dny nakrátko setkali … Vás Frasier“, už věděla, že je to její snový „princ na bílém koni“. Po sedmi letech tedy jela do oné vesnice, ve spěchu a s hrůzou před reakcí své muže. Jela za naivním snem, že princ tam snad bude a ochrání ji.
Colemanová nechtěla, a díky bohu ani nevytvořila žádnou harlequinku. Její příběh sice má dějový námět tak trochu jako z červené knihovny, ale vyhnula se všem klišé o „šťastném páru odcházejícím ruku v ruce při západu slunce“. Její postavy jsou z masa a kostí, a mají stejné problémy jako všichni kolem. Velkou předností je právě její umění či nadání vytvářet postavy tak, aby se čtenáři s nimi dokázali ztotožnit, jak už to prokázala v její minulé knize. Přitom děj knihy zaplnila různorodýma postavami, které nejen dotvářejí příběh, ale hlavně ho jakoby vyrovnávali. Nic není na světě jen bílé či černé. Za vším se dá najít něco překvapivého. A na tomto principu Colemanová pracuje. Ráda překvapuje, ale nedělá příběh naivním. Její postavy si nepadají štěstím a odpouštěním do náručí, nezačnou se na svět usmívat jen proto, že by se to mělo. Vychází především z toho, že člověk je prostě nějaký, má chyby a ty se nedají mávnutím proutku změnit. Vystihuje to skvěle na nejen na postavě Rose, ale především jí divočejší kamarádky.
„Není co ztratit“ je vynikající román o cestě za "ztracena " k "normálnímu" životu. Čtivý příběh o ženě, která se rozhodla ukončit ztracenou existenci v područí násilného manžela, aby si snad až naivně splnila sen z jednoho chvilkového setkání před lety. Bez zbytečného sentimentu a romantiky, prostě "Inteligentní román pro inteligentní ženy", ale nejen pro ně.
V překladu Dany Chodilové vydalo ostravské nakl. Domino v roce 2015.

Určitě si přečtu další knihy od této autorky

20. 11. 2015  |  Recenzoval: Kamila

Nenápadná obálka a silný příběh. Tak lehce by se dala shrnout kniha Není co ztratit od britské autorky Rowan Coleman.

Hlavní hrdinka Rose žije již mnoho let po boku svého násilnického manžela. Zpočátku jeho drobný psychický teror nevnímá. Touží po tom, aby o ni někdo stál, je šťastná, že si ji všimnul právě lékař, a nezpozoruje, že ji manžel postupnými kroky uzavírá do klece. Až časem si Rose uvědomí, že přemýšlí o tom, jak se tvářit či pohnout, aby se manžel nerozzuřil. Rose si naštěstí při jednom z útoků uvědomí, s jakým člověkem deset let žije, vezme dceru Maddie, pár věcí a uteče. V noci dojede do vzdálené malé vesnice, kde se ubytuje v prázdném penzionu. Časem ji přepadnou obavy, co bude v nové situaci dělat a zda náhodou neudělala svým útěkem chybu. Manžel ji mnoho let vštěpoval to, jak je slabá, neschopná a psychicky narušená. Rose v nové situaci začíná přemýšlet, zda neměl pravdu.

Rose občas působí hodně naivním dojmem. Někdy bych jí za její nejistotu ohledně mezilidských vztahů praštila. Naprosto jasné náznaky, například náklonnosti stran nových lidí nedokáže rozpoznat, citově je velmi nevyzrálá. Na druhou stranu je Rosino tápání pochopitelné, vzhledem k tomu, v jakém prostředí vyrostla a jakým psychickým i fyzickým týráním ze strany manžela si prošla.

Rose, její dcera Maddie i ostatní hrdinové jsou skvěle vykresleni. Všechny postavy a situace (kromě konce) jsem autorce věřila, což se mi často nestává.

Vadily mi vlastně jenom dvě věci, navíc v celku banality. Některé myšlenky a vnitřní monology Rose na začátku knihy se až zbytečně často opakovaly. Já chápu, že odejít po deseti letech prakticky z vězení vytvořeného krutým manželem, není zrovna pohoda, ale když už Rose přemýšlela nad stejnou věcí poněkolikáté, nejradši bych na ni křičela: „Tak už se sakra rozhoupej!“ Druhou výtkou je konec. Nechci Vám nic prozradit, protože byste o hodně přišli, takže jen naznačím, že konec mi k celkové atmosféře knihy přišel poněkud nesourodý.

Kniha Není co ztratit je dokonalé odpočinkové čtení. V nakladatelství Domino vyšlo toto dílo v edici s poněkud krkolomným názvem „Inteligentní romány pro inteligentní ženy“, avšak právě takovým je. Pokud nemáte zrovna náladu přemýšlet nad nějakým hlubokým filozofickým dílem, ale necítíte se ani na přeslazenou romanťárnu, Není co ztratit je volba pro Vás.

Není co ztratit není první knihou Rowan Coleman. Ve stejné edici vyšlo česky ještě dílo Kniha vzpomínek, na které jsem slyšela také mnoho pozitivních reakcí. Po přečtení Není co ztratit vím, že si Knihu vzpomínek brzy pořídím.

Mimořádná kniha

19. 11. 2015  |  Recenzoval: Knihomilka

Domácí násilí je i přes velkou informovanost stále ještě tak trochu tabu. Málokterá oběť sobě i ostatním dobrovolně přizná, že je "bita jako žito". Že někdy nemusí udělat nic a stejně ji "taková jedna dobře mířená" nemine.

Své o tom ví i Rose, která domácí násilí zažívá na vlastní kůži kvůli manželovi. Dlouhou dobu si to nechala líbit, vždyť ono to přece není tak zlé. Jsou chvíle, kdy je to s ním docela fajn. A je to doktor.
Jednoho dne však pohár trpělivosti přeteče i jí. Po hádce, při které manžel udeřil i jejich malou dcerku, ji sebere a odjíždí pryč. V ruce má jen pohlednici, kterou kdysi dostala.
A právě ta pohlednice je klíčem k novým začátkům.

Když byla Rose malá, zůstala s matkou sama. Otec, bohémský malíř, je opustil, a od té doby svou dceru neviděl. Matka propadla depresím a alkoholu. Když zemřela, bylo Rose pouhých sedmnáct let a musela se naučit žít sama a chovat se zodpovědně jako dospělá. Není divu, že jakmile později potkala o deset let staršího Richarda, tichého a nenápadného lékaře, téměř mu vběhla do náruče. Následovala rychlá svatba a po ní ... noční můra. Richard těžce nesl, když jeho žena otěhotněla, nesnášel, když se chtěla sejít s přáteli. A dokázal to Rose dát najevo patřičným způsobem. Takhle to šlo několik let, až do onoho osudného dne, kdy se rozhodla vzít pokračování svého i dceřina života do svých rukou.

Když se Rose zbrkle vydává i s malou Maddie na cestu, vede ji právě obrázek z pohlednice. Je na něm vesnice, jíž namaloval její otec. Rose doufá, že tam najde muže, který ji poslal. Byl to jediný laskavý muž, kterého za svůj život poznala, byť v jeho společnosti strávila jen pár minut.
Ubytuje se v malém rodinném penzionu a doufá, že tady s Maddie najdou klid. Podporu najde u nejlepší přítelkyně Shony, která si prochází něčím podobným, a také zprvu odmítavá majitelka penzionu podá pomocnou ruku.
Co všechno na Rose ještě čeká? Potká svého vysněného muže? A co její otec? Je ještě naděje, že by mohli znovu slepit rozbité střípky rodinných vazeb?

Román Není co ztratit je mimořádná kniha. Příběh, ve kterém jste ihned vtaženi do akce, abyste se postupně dozvěděli, co se vlastně děje. Rose je ten typ hrdinky, který působí křehce, nevyzrále a naivně. V průběhu děje se ale ukáže, že se umí postavit na vlastní nohy a postarat o sebe sama. I když přitom udělá pár chyb a kotrmelců, jak už to bývá. Ale mýlit se je lidské a přirozené.
Moc jsem si oblíbila její dcerku Maddie. Zvláštní, citlivé, bystré a zvídavé dítko, které miluje své zaběhnuté rituály a nesnáší změny.

Autorka si opět bere na velmi aktuální téma, jakým domácí násilí bezesporu je. Je ho kolem nás dost, i když ho sami někdy nevidíme. A je dobře, že se o něm píše, byť je to románovou formou. Edice inteligentních románů pro inteligentní ženy má dalšího skvělého zástupce na knižním trhu. Není třeba se bát přehnané romantiky. Je příjemně "říznutá" humorem a doplněná lidskostí. V románu není nouze o chvilky dojemné i ty veselé, u kterých se budete smát. Třeba když si Rose nabarvila vlasy nebo situace, ve kterých se střetává se svou svéráznou bytnou.

Moc se těším na další autorčinu knížku. I přestože je dyslektička, píše velmi poutavě a čtivě. A já doufám, že pauza mezi romány bude výrazně kratší než ta poslední, která trvala deset let. :-)
Velké plus patří krásné obálce, jednoduché a přitom výstižné, pořád jsem se na ni musela dívat. Opět platí, že v jednoduchosti je krása.

Rozhodně doporučuji a doufám, že Colemanové vyjdou další knihy

16. 11. 2015  |  Recenzoval: Charmedka

Něco ke knize
Když byla Rose ještě malá, její otec, který byl v jejích očích hrdina, odešel a celý Rosiin život tím poznamenal. Její matka po pár letech spáchala sebevraždu a Rose zůstala sama. Hned v osmnácti se vdala za prvního chlápka, který jí projevil náklonnost. Tím chlápkem byl Richard, uznávaný doktor, u kterého si Rose myslela, že najde zázemí a bezpečný domov.

Z bezpečného domova se ale postupně začal stávat dům plný strachu. Richard začal Rose zakazovat přátelé, vše muselo být přesně tak, jak chce on a aniž si to Rose uvědomila, stala se z ní žena, která se bojí návratu manžela domu. Nejen, že ji týral psychicky, až si Rose myslela, že vůbec za nic nestojí, ale ani fyzické násilí mu nebylo cizí.

Když v návalu vzteku Richard vztáhne ruku i na jejich sedmiletou dcerku Maddie, Rose obě narychlo sbalí a uteče. Jejím cílem je místo na pohlednici, kterou dostala před sedmi lety od neznámého muže, který se objevil u nich na prahu a na kterého Rose od té doby nemůže přestat myslet. Možná se honí jen za naivní představou, ale poté, co se ocitne před jedním vesnickým pensionem, najde něco, co vlastně ani nehledala. Richard se jich ale určitě jen tak nevzdá a Rose trápí, zda má vůbec právo na nový život.


Moje hodnocení a dojmy
Kniha Není co ztratit je moje premiéra s touto autorkou. Sice jsem ji zaregistrovala již před pár měsíci, kdy ji vyšla Kniha vzpomínek, nad kterou jsem hodně přemýšlela, ale nakonec odolala a teď toho lituji a vím, že si jí musím sehnat.

Hned od první stránky se ocitáme v hlavním ději, kdy Rose balí věci a s Maddie utíká pryč. Žádná dlouhá předehra, ale rovnou do akce. Jestli si ale myslíte, že celých čtyřista stran bude kniha plná akce, nečekaných zvratů a domácího násilí, tak jste na omylu.

I přesto, že je Rose lehce přes třicet, tak působí trošku naivním dojmem. Ono to je ale tím, že v podstatě celý dosavadní život zasvětila Richardovi, který jí mlátil a psychicky deptal. Začala už věřit tomu, že je k ničemu a bez něj je nula. Proto když jí někdo nabídne vřelé slovo, lichotku, tak pro Rose je to něco nového.
Já upřímně nechápu, jak to někdo může nechat zajít tak daleko, sama přiznává, že již na začátku tušila, že je něco špatně a přesto si Richarda vzala, otěhotněla a tolik let to trpěla. Téma domácího násilí je hodně vážné a potýká se s ním jistě spousta žen. Jakmile chlap vztáhne ruku, podle mě se má okamžitě vypakovat a druhé šance tady nefungují, udělal jednou, udělá znovu. Zrovna tady toho je příklad Rosina kamarádka Shona, která se též potýká s násilnickým přítelem.

I když téma je vážné, vlastně dává kniha naději. Přesně jak je psáno v anotaci, některá rozhodnutí jsou těžká, dokud je neučiníme. Rose to trvalo několik let a díky svému rozhodnutí má teď šanci na nový život. Utéct za pohlednicí a mužem, kterého viděla jednou před sedmi lety je trochu bláznovství. Je to trošku naivní děj, na druhou stranu zoufalí lidé dělají zoufalé věci a Rose v tomhle vidí naději a žene ji to dál, právě to setkání jí dalo sílu utéct a to je podstatné.

Možná je nevhodné o knize s domácím násilím říct, že je milá, ale je to tak. Je to odpočinkové čtení, příběh plný naděje a nových začátků. V podstatě je kniha stále o tom samém, Rose přijede do vesnice, kde se s Maddie ubytuje, pozná několik nových lidí, dokonce i pár starých známých a snaží se začít znovu. Zároveň se občas vrátíme zpět v jejích vzpomínkách, ať už do dětství, kde myslí na otce a matku, nebo k Richardovi či setkání s mužem, díky kterému našla sílu odejít.

I když kniha až na pár výjimek není nabitá akcí, neskutečně mě bavila. Bylo to opravdu milé, odpočinkové, dokonce i humorné a romantické. Líbilo se mi sledovat, jak si Rose buduje nový život, při pochybách jsem s ní soucítila a doufala, že se nevzdá. Rose jsem si oblíbila, muže, za kterým se hnala ale moc ne. Fraiser mi přišel zvláštní a nedokázala jsem si ho představit jako prince, který zachrání uvězněnou princeznu. Tahle postava mi bohužel moc nesedla. Nejlepší postavou ale rozhodně byla malá Maddie, která nemá žádné přátelé, protože je to hodně upřímné dítě a je zkrátka jiná než její vrstevníci. Je bystrá, chytrá, zkrátka taková vyspělejší a co na srdci, to na jazyku. Naprosto jsem si ji zamilovala a díky ní se i několikrát hlasitě zasmála.

Knihu rozhodně doporučuji, i když by se mohlo zdát, že bude drastická díky tématu, není to tak. Je úchvatná, je to kniha, která ve Vás něco zanechá a vůbec nemusí být napěchovaná akcí a napětím na každé straně. Doufám, že autorce vyjdou další knihy, protože píše neskutečně čtivě.

Nezapomenutelný zážitek!

16. 11. 2015  |  Recenzoval: koki

Na novú knihu od Rowan som sa nesmierne tešila. Vo svojom diele Kniha vzpomínek mi ako čitateľke priniesla neskutočne silný trpko-sladký príbeh, a preto som podobne emocionálne silný kolotoč očakávala aj od tejto knihy. Môj sen Rowan naplnila na viac ako sto percent.

Hlavná hrdinka Rose bola známa ako žena významného doktora. A teraz ho opustila. Hneď na začiatku spoznávame ju a jej zvláštnu dcérku. Prichádzajú do penziónu v bohom zabudnutom mestečku uprostred noci. A majiteľka penziónu im ich krok do nového (a hlavne lepšieho) života vôbec neuľahčuje...

Čitateľ postupne odhaľuje, čo sa stalo, prečo Rose ušla od manžela. Taktiež ale spoznáva ju samotnú - ženu, ktorá toho v živote už veľa preskákala. Ženu, ktorá si nesie zlé spomienky už na svoje detstvo. Detstvo, obdobie, kedy musela predčasne dospieť po tom, ako ich s matkou opustil otec, a zanechal napospas samým sebe. Ženu, ktorá sa nenechala životom zlomiť, naopak rozhodla sa ho zmeniť k lepšiemu a hodnotnejšiemu. Sledujeme jej premenu na celkom inú ženu. Vyrovnanú, slobodnú a šťastnú.

Príbehov o týraných ženách sú stovky. Väčšina z nich končí tým, že si nájdu ďalšieho muža, ktorý im ukáže lásku z inej stránky a pomôže sa im vymaniť spod vplyvu tyrana. Tento príbeh je však trochu iný. Rose síce prichádza do cudzieho mestečka v nádeji, že tu nájde muža, s ktorým sa stretla iba raz a ktorý jej potom poslal pohľadnicu s pár milými slovami. No zistí, že v skutočnosti na svoju "záchranu" nepotrebuje nikoho, že to dokáže zvládnuť aj sama. Na novej ceste za lepšou budúcnosťou robí chyby, ale veď kto z nás ich nerobí? Nikto nie je dokonalý a Rose už vôbec nie. A práve preto má ten príbeh šťavu, správnu dávku drámy, a najmä je plný emócií.

Autorka sa v ňom nevyhýba témam, s ktorými sa denno-denne stretávame, ale bojíme sa o nich hovoriť - o smrti, samovražde, osamelosti, zneužívaní, tyranii ako fyzickej, tak i psychickej. A dokáže ich podať mimoriadne citlivo a uvážene.

Okrem toho, príbeh nemá len jednu líniu (útek od manžela), prináša ich viac. Z tých najzaujímavejších a najemotívnejších je vzťah Rose a jej otca, známeho umelca Johna Jacobsa.

Kniha sa číta veľmi dobre a prináša nezabudnuteľný zážitok. Kto po nej siahne, neostane sklamaný.


Ukázka z knihy Není co ztratit