Koho miluješ

Autor:
Jennifer Weiner
Originální název:
Who Do You Love
Překlad:
Tereza Horáková
Žánr:
Inteligentní romány pro inteligentní ženy
ISBN:
978-80-7498-132-6
Počet stran:
408
Datum prvního vydání:
25. 05. 2016

Kliknutím zvolte variantu

349 Kč 279 Kč 

Nakupte ještě za 2000 Kč a získáte DOPRAVU ZDARMA!

Koho miluješ

Popis: Koho miluješ

Někdy se bojíme uskutečnit svůj sen ze strachu, že bychom přišli i o to málo, co máme nyní.

Bylo jim osm let, když se setkali v čekárně na pohotovosti. Rachel Blumová je v nemocnici jako doma, má totiž vrozenou srdeční vadu. Andy Landis potřebuje jen zasádrovat zlomenou ruku. On se jí představí. Ona mu povypráví svůj příběh. A pak se rozejdou v domnění, že se vidí naposledy. Mýlí se.

Rachel vyrůstá v honosném domě, rodiče ji zbožňují a udělali by pro ni první poslední. Není divu, že Rachel postupem času zjistí, že vlastně ani neví, co by od života měla chtít. Naproti tomu Andy žije na chudém předměstí se svou osamělou mámou. Jedinou šancí na vymanění z mizérie takového života je jeho neobyčejný sportovní talent. Ano, Andy se má stát jedním z nejlepších běžců své generace.

Rachel a Andy se náhodně setkávají po celá tři desetiletí. Oba v tom čase vystudují střední i vysokou školu, projdou si manželstvím i peklem rozvodu, zažijí chvíle sladkých vítězství i rozčarování z porážek. Celou dobu jeden o druhém vědí, ale přesto se pokaždé rozcházejí s pocitem, že tentokrát se už opravdu vidí naposledy. A pokaždé se znovu mýlí.

Jejich příběh je totiž jedním z nejsilnějších milostných příběhů, jaké jste kdy četli.


Dotaz k produktu Koho miluješ

Jméno:
Telefon:
E-mail:  povinné pole
Číslo "10" slovy:  povinné pole
Váš dotaz:   povinné pole
 
 

Autor: Jennifer Weiner

Jennifer Weiner

Jennifer Weiner vyrostla v Connecticutu a vystudovala anglickou literaturu na Princetonu. Její knihy vycházejí ve třiceti šesti zemích.

Největšího úspěchu dosáhla s románem Dobrý v posteli. Čtenáři na celém světě ocenili autorčino umění spojit závažné společenské téma (v tomto případě problematiku třicátnic, které by se chtěly usadit, ale nedaří se jim najít volný protějšek) s neotřelým smyslem pro humor. Jennifer Weiner má odpozorovány i ty nejmenší detaily každodenního života a přenáší je na stránky svých knih s obdivuhodnou lehkostí, vyhrazenou jen pro ty nejtalentovanější.

Nejinak je tomu i v dalším jejím románu Až úplně dolů, který česky vyjde na podzim 2015. Ani v něm na čtenáře nečeká lehké téma: hrdinka si ve snaze být dokonalá a všechno zvládnout vybuduje závislost na prášcích.


Čtenářské recenze

Jak se vám tato kniha líbila? Zajímá to nejen nás, ale také celou řadu dalších čtenářů. Budeme tedy moc rádi, když se s námi podělíte o své názory a dojmy.

Pro odeslání recenze musíte být přihlášení.

Klasický milostný román, žádná slaďárna

19. 07. 2016  |  Recenzoval: MARSELLE

moje recenze:

Rachel je dívenka z bohaté rodiny. Má téměř vše co si jen zamane, jen jediné ji chybí.
Musela podstoupit operaci srdce a tím pádem trávila hodně času v nemocnici. Zde se také seznámila s Andym, který přišel do nemocnice s úrazem ruky. Nejprve se moc bavit nechtějí, ale při dlouhém čekání na ošetření se spřátelí, i když si myslí že už se nikdy neuvidí.
Životy těchto dvou jsou tolik rozdílné.
Rachel žije v honosném domě svých rodičů a ti ji zahrnují dárky, drahým oblečením a láskou. Andy žije s matkou a jejich poměry jsou hodně chudé, Andy dokonce musí čelit posměškům spolužáků, že nosí oblečení z druhé ruky.
Andy velice rád běhá a má velký talent. Díky píli a disciplíně se z něho stává jeden z nejlepších běžců.
Rachel vystuduje školy, vdá se, ale stále ji něco schází.
I Andy nedokáže na dětské setkání zapomenout.
Každý z nich si občas najde nějaké informace o tom druhém, ať na sociálních sítích, nebo v článku v novinách.
Po každém náhodném setkání se opět rozejdou, ale má to tak být? Jaké dětství a mládí měli Rachel a Andy? Jaká trápení si prožili? Čím vším si Andy prošel ať už jako dítě, nebo jako uznávaný sportovec? Jaké životní osudy oba nakonec potkaly? A jak to s nimi bude dál?
Je jim souzeno být spolu, nebo se jejich cesty opět rozejdou?

můj názor na knihu:

Kniha se čte dobře, i téma je pěkné. Jedná se o milostný román, ale není to žádná klasická slaďárna, prostě příjemný příběh ze života a osudech dvou lidí od dětství až po dospělost.
Líbí se mi i to, že Rachel a Andy jsou tolik rozdílní a přesto si dokáží být tolik blízcí. Jejich občasná setkání se jim vždy hluboce vryjí do jejich dosavadních životů. Knihu doporučuji jako příjemné čtení třeba na dovolenou, i když tato kniha potěší v každou dobu.

Jennifer Weiner je skvělá vypravěčka. A napsala skvělý, nesmírně silný milostný román.

07. 07. 2016  |  Recenzoval: Knihomilka

Seznamte se s Rachel. Narodila se v bohaté židovské rodině a životem by proplouvala hladce jako rybička, nebýt vrozené srdeční vady.
A tohle je Andy. Ve společnosti se cítí jako vyděděnec, narodil se totiž bílé matce a černému otci.
Jedno náhodné setkání v nemocnici oběma obrátí jejich životy naruby.

Rachel tráví většinu svého dětství po nemocnicích. Je na to už zvyklá, největší radost jí působí, když může jen tak "šmejdit" po nemocnici. A právě při jedné takové průzkumné misi potkává Andyho. Rachel s Andym čeká než na něj přijde řada a přitom zjistí, že si spolu rozumí. Jsou to ale děti, navíc z rozdílného společenského prostředí, jaká je šance, že by se mezi nimi mohlo vytvořit hlubší pouto?

Věříte na náhodu nebo na to, že se stane to, co se stát má? Pokud s někým máte být, tak s ním budete, i kdyby mezi vámi stál celý svět. Přesně tohle se stalo Rachel a Andymu. Když se po letech potkají, zjišťují, že si stále mají co říct. Z přátelství vzniká láska. Dokáže překonat rozdílné povahy obou mladých lidí nebo je opět něco rozdělí?

Román Koho miluješ nabízí téma, které čtenáři zbožňují. Láska, jíž v cestě stojí překážky, vztah, v němž hrdinové nedostávají nic zadarmo.
Bylo by snadné zamilovat se, žít spolu, a spolu také zestárnout. Rachel a Andy musí oba nejen dospět fyzicky, ale také mentálně. Oba musí ujít kus cesty. leckdy trnité, aby zjistili, že patří k sobě.

Autorka skvěle vykreslila povahy obou hlavních hrdinů. Dokázala vystihnout i jejich slabší stránky - Rachelinu povrchnost a Andyho prchlivost. Nedělá z nich modly, naopak - máte pocit, že čtete o reálných lidech. Budete jim fandit a taky vám možná chvílemi polezou na nervy. Vlastně stejně jako vaši opravdoví přátelé.

Kniha se odehrává v rozmezí několika desetiletí, sledujeme tak vývoj a dozrávání obou aktérů. Mně osobně příběh připomněl romány Jeden den od Davida Nichollse a Kde končí duha od Cecelie Ahern.

Jennifer Weiner je úžasná vypravěčka, její romány mapují život současné společnosti. Bez příkras, reálně, zato s velkou dávkou empatie, humoru a nadhledu.
Po právu je tento čtivý a poutavý román nazýván silným milostným příběhem. Takovým, v němž láska i hory přenáší.

Jedinečný příběh, mnohými nazývaný nejsilnějším milostným románem současnosti

29. 06. 2016  |  Recenzoval: BoboKing

Nový román americké autorky Jennifer Weinerové „Koho miluješ“ (orig. Who Do You Love, 2015) v sobě nese tuto myšlenku – nemůžeme si vlastně vybrat, koho budeme skutečně milovat, srdce rozhoduje za nás. Stejně jako je život spíše jízda na horské dráze, kdy jednu chvíli stoupáme k oblakům a následně opět se propadáme až na samé dno, tak i láska si nevybírá jednoduchou a přímou cestu. I ona se klikatí, přibližuje ke spřízněné duši, ale mnohdy nabírá i nečekaných směrů. Přesně jako v příběhu „Koho miluješ“.

Jako v každém vztahu jsou na počátku dva – ona a on. Ona je Rachel, z dobře situované současné židovské rodiny, která celkem jasně ví, kterým směrem by se měl Rachelin život ubírat. On je Andy, sportovně založený kluk, který v běhání vidí svoji jedinou šanci na lepší budoucnost. Ale nic není tak jednoduché a přesně určené. Rachel už od malička trpí vážnou srdeční poruchou, a v nemocnicích strávila více času než ve škole. Je ve svých rozhodnutích trochu zmatená, jestli má dát více na své sny a city, nebo na očekávání okolí či rodiny. Andy je kluk z chudého předměstí, vychovávaný pouze svobodnou matkou, otce nikdy neviděl, protože je mrtvý. A k tomu z rasově smíšeného vztahu. Nepatří ani tam, ani k druhým. Už při jejich prvním setkání, kdy jako děti se zcela náhodou setkají v nemocnici na pohotovosti, dokázala autorka vykreslit prostředí a rozdílný svět, ze kterého oba pocházejí. Román, který svým stylem připomíná slavnou knihu „Jeden den“ od D. Nichollse, je psaný na ploše téměř tří desítek let. Desetiletí, kdy se naši dva hrdinové náhodně setkávají, zamilovávají do sebe, aby se opět od sebe oddělili a vydali se za jinými hlasy srdce.

Autorčino vypravěčské umění právě v kombinaci s nápadem postupného seznamování s jednotlivými postavami, psané v časových skocích a vždy z pohledu jednoho z aktérů, z knihy udělalo něco jiného než pouhou další romanci, další milostný příběh. Už jen to, že zde nenahlížíme do milostného života dvou lidí, ale vlastně na cestu v délce desetiletí, kdy oni dva k sobě vůbec hledají cestu, kdy se setkávají, rozcházejí, prožívají si manželství s jinými, kteří by mohli být těmi pravými na zbytek života, jen aby se krutě zklamali. A to vše s tím neodbytným pocitem, že ten pravý už tu byl, ale nějak si toho pouta nevážili.

Poutavý a neobvyklý příběh o lásce, o všech jejích podobách, nádherných i krutých, o životních podivnostech, které lidi v sobě skrývají, o oddanosti i nenávisti, to z románu dělá jedinečný příběh, který v sobě má něco více než jen „příběh“. Kniha, kterou proto mnozí nazývají nejsilnějším milostným příběhem současnosti.

A tak spolu s Tess Stimsonovou už i Jennifer Weinerová teď patří mezi mé oblíbené autorky z ediční řady Inteligentní romány pro inteligentní ženy, a jak vždy poznamenávám, ale i pro inteligentní muže.

V překladu Terezy Horákové vyšlo v ostravském nakl. Domino v květnu 2016.

Tato kniha není klasickou romancí, protože otvírá množství otázek

28. 06. 2016  |  Recenzoval: koki

Do našich životov vstupuje mnoho ľudí. S niektorými sa stretneme iba raz, dvakrát, iní sú predurčení s nami stráviť iba istú časť života, no a ďalší s nami ostávajú po celý čas. Aj o tom je tento príbeh. O stretnutiach, ktoré sa zdajú byť náhodné, o láskach, ktoré vydržia po celý život, o priateľstvách, ktoré si vytvárame, o putách, ktoré máme.

Rachel, dievčina pochádzajúca z vyššej strednej vrstvy, milovaná, rozmaznaná oboma rodičmi a Andrew, chlapec pochádzajúci z chudobných pomerov, vyrastajúci len so svojou extravagantnou matkou, sa stretnú v nemocnici. Majú iba osem rokov, keď zistia, že si rozumejú, že k sebe majú blízko.

Myslia si, že viac sa neuvidia, no riadením osudu sa vzájomne ich životy prepletajú po celý čas ako sa z nich stávajú dospelí ľudia. Sú mladí, zamilovaní... ich povahy sa viac nemôžu od seba líšiť, no predsa je medzi nimi nejaké čarovné puto, ktoré ich k sebe neuveriteľne ťahá.

Z Rachel sa stáva sociálna pracovníčka, chce pomáhať ľuďom; z Andyho vyrastá úspešný atlét. Svoj životný príbeh rozprávajú obaja, vďaka čomu môžeme sledovať, čo sa v ich životoch dialo aj vtedy, keď spolu neboli. Môžeme vnímať, ako sa menili ich názory, myšlienky, povahy, ako sa formovali ich charaktery skúsenosťami a ako sa vyrovnávali so samotným životom. On preto, že bol synom matky belošky a otca černocha, no kvôli jeho pleti ľudia nevedeli celkom isto kam ho zaradiť a ona preto, že mala nie dobre fungujúce srdce.

Nejde o klasický príbeh lásky, kedy sa dvaja mladí ľudia stretnú, zamilujú a ostanú spolu na veky. Nie, v tomto románe to majú hrdinovia trochu zložitejšie. Oni sa síce stretnú a zamilujú, dokonca budú istý čas aj žiť vo vlastnom hniezdočku, no starosti a strasti všedného života im tvrdo udrú do tváre a oni to neustanú. Rozídu sa. Čitateľovi neostáva iné ako dumať nad tým, čo sa vlastne stalo, kto z nich urobil chybu, prečo sa takto hlúpo od seba oddelili? Možno to spôsobila iba ich nezrelosť, možno iba ich túžba skúsiť niečo iné, spoznať niekoho iného... A možno iba potrebovali zistiť, či dokážu žiť jeden bez druhého.

Kniha otvára množstvo otázok a nie je iba klasickou romancou. Taktiež ale nie je o láske, ktorá končí tragicky. Nie. Je viac skutočná/naturálna/realistická ako by ste čakali. A možno -alebo práve- preto je i v očiach čitateľa viac pútavá.

Tato působivá kniha nabízí víc, než tušíte

01. 06. 2016  |  Recenzoval: Svět mezi řádky - knižní blog

V románu KOHO MILUJEŠ se slučují dva rozdílné světy. Reálné příběhy dvou zcela odlišných lidí se proplétají, hledají pochopení a lásku. Tato působivá kniha s romantickými prvky nabízí víc, než tušíte..

Styl psaní je lehký, neuvěřitelně čtivý a jiskrný. Kapitoly z pohledu Rachel jsou vyprávěny v ich-formě, zatímco kapitoly Andyho v er-formě. Děj je zajímavý především tím, že je plný dojemných drobností. Není to emočně vypjaté, ale sevře to srdíčko tím správným způsobem. Občas se hlavní hrdinka (či hrdina) jakoby zamyslí a odběhne od aktuálního dění a pak se k němu zas vrací, to by mohl být kámen úrazu, ale autorka to sepsala tak vhodně, že jsem se neztratila ani jednou a vždy jsem věděla, o čem je řeč a díky tomu si četbu doslova užívala. :o)

Nejvíc mě zaujaly dialogy. Byly neobyčejné, rozhodně nenudily. Spíš proudily neotřelým způsobem. Autorka je dokázala pojmout tak, že působily zvláštně krásně (někdy doslova pohladily) a téměř vždy mě nadchly. Zkrátka postavy nemluvily do větru, neplkaly o ničem, ale když něco řekly, dokázalo to zapůsobit. Některé mě zaujaly tak moc, že jsem si jistá, že jsem podobné nikdy nečetla. Dotkly se mě a dokázaly mi, že povrchnost se této knihy netýká.

"Vím, jaký je to pocit, když přijde poslední kolo a každá částečka tvého těla je v jednom ohni, bolí tě i dech a myslíš, že už nedokážeš zvednout ani nohu, ale pak zjistíš, že to přeci jenom jde."

Kniha je dělená na:

Pohled Andyho a Rachel
Musím uznat, že Andyho pohled jsem si oblíbila více. Byl neotřelý a nostalgický, dokonale sepsaný, ale Racheliny části zas byly jiskrnější a hřejivější. Já jsem povětšinou přes hrdiny, ale Rachel mi byla moc sympatická (tedy, až na jedno období, ze kterého naštěstí vyrostla). Líbilo se mi, že autorka nemařila čas vypravováním, které by čtenáře nudilo, ale šla k jádru věci.

Na kapitoly podle let
V tom jsem se trochu pletla, protože jsem vždycky zapomněla, v jakém roce jsem se objevila, když jsem četla předchozí kapitolu, takže jsem se musela vracet, nahlížet a nechávat se zlákat dalším děním. Ale to je spíše moje chyba, ohledně čísel jsem sklerotik. :o)) Díky tomu dělení podle let mě to opravdu vtahovalo do sebe a líbilo se mi, jak autorka dokázala vylíčit růst samotných hrdinů - nejen fyzicky, ale hlavně psychicky. Změnu, která je pochopitelná, pojala skvěle a čtenář měl skutečně pocit, že hrdinové dospívají před jeho očima.

Na tři úžasné části:

"Myslíš si, že jsme povrchní, frivolní, záleží nám jenom na vlasech a líčení, a možná máš z časti i pravdu. Možná máš pravdu z velké části. Ježíši, i kdyby to tak bylo, nedává ti to právo rvát se na plese, ztrapňovat mě ani ohrožovat moje postavení."

1. Poloviční srdce
aneb dětství, které si mě získalo a přišlo mi jako nejdojemnější a nejkrásnější část knihy. Snad z toho důvodu, že autorka dokázala mistrně vystihnout dětské charaktery, dojímat tím nejkrásnějším způsobem a vylíčit rozdíly obou postav natolik, že s nimi čtenář dokázal soucítit.

Hlavní hrdinkou je židovská dívenka Rachel se srdeční vadou, která spousty času tráví po nemocnicích, kde si našla svou nejlepší kamarádku Alici. Je zvídavá a veselá. A když potkává osmiletého chlapce, netuší, jak moc se jejich životy v budoucnu budou střetávat. Rachel má milující rodiče, maminka by za ni dala život a skutečně se jí věnuje. Rachel má podporu a i přes špatný start do života, možnost žít podle svého...

"Jsem Rachel Blumová," představila jsem se. "Píše se to B-L-U-M-O-V-Á, ale nemá to nic společného s tím ovocem."

Hlavní hrdina Andy, syn černocha a bělošky, bojuje s chudobou a náznaky rasismu. Jelikož má všechno z druhé ruky, není pro něj život vůbec snadný jako pro Rachel, která má prakticky všechno. Stará se o domácnost, zatímco matka pracuje. Ona není zrovna mateřský typ, ale snaží se. Andy by rád zjistil více o svém otci. Často se cítí osamělý a život ho zrovna nenaplňuje nadějí, že dokáže být někdy šťastný... Tento malý chlapec si získá každého.

Najednou pochopil, co lidé myslí tím, když mluvi o spřízněných duších...

Pan Sills je velmi sympatický člověk se zlatým srdcem, který je schopný rozdat se pro ostatní, i když neměl zrovna veselý osud, dokáže ze sebe dát to nejlepší a spousta lidem pomoci tím nejlepším způsobem. Obdivovala jsem ho, zbožňovala a mrzelo mě, jak to měl složité. Autorka vystihla jeho charakter i s jeho vášní pro sběratelství, i s jeho bolístkami a hlavně neutuchající touhou pomáhat lidem.

O Lori se nedá říct, že by byla přímo kladný charakter. Spíše je tam něco mezi tím. Je zkrátka lidská, reálná. Autorka jí dokázala sepsat tak, že jsem si ji (nejen) jako matku dokázala představit. Lori je matkou Andyho, ale není to přesně ten mateřský typ. Občas myslí více na sebe, než na syna. Dělá špatná rozhodnutí, ale snaží se jít správnou cestou a Andyho vychovat správně.

Tak tohle jsou pro mě nejvýraznější charaktery z knihy, na které si rozhodně ráda vzpomenu. Myslím, že patří mezi nejvydařenější postavy, kterým byl vdechnut na stránkách knih život...

"Rodiče nejsou dokonalí," prohlásila. "Nebyla jsem taková já, není ani tvoje matka a pokud někdy budeš mít děti, nejspíš nebudeš ani ty."

2. Zlatíčka,
aneb dospívání. V této druhé části se prostřídávání stalo ještě lepším a zajímavějším. Autorka ukazovala to nejzajímavější a nenudila ničím, co by čtenáře nutilo knihu odložit. Já sama jsem byla trochu zdrcená Rachel, která se moc zabívala svým vzhledem a ze všech sil jsem fandila Andymu, který už se nezdál být tak nejistý a zakřiknutý. Držela jsem mu pěsti, jak nejvíc se dalo. :o)

"Nemuselo mě to překvapit. Tys chtěl vždycky všechno nové, že? Žádné bundy z druhé ruky."

Rachel je na vysoké škole, kde se z ní stává povrchní dívka. Naštěstí si to brzy uvědomuje a věnuje svůj život pomoci druhým. Odzbrojujícím způsobem líčí, jak pomáhá rodinám, a vnímá ty nebohé děti, které nemají možnost mít takové dětství, jako ona...

Andrew je dospělý muž, který si jde tvrdě za svými sny. Nezná nic jiného, než běh, který je pro něj nejdůležitější v životě. Konečně rozplétá otázku, která ho trápila, a získává na ni odpověď...

Nikdy nebudu hledat zkratky, ani bych neudělal nic nelegálního. Všechno, co mám, jsem si zasloužil.

V této části se dočítáme také o 11. září 2001. Je to poprvé, co o této tragédii čtu v knize, a je to velmi dobře podané. Naštěstí pro mě je to spíše okrajově, takže ten hutný stres na čtenáře dopadá jen okrajově. Za to jsem autorce moc vděčná, protože díky tomu byl příběh ještě reálnější a uvěřitelnější.

"Do Dvojčat narazila dvě letadla. Říká se, že by to mohli být teroristi."

3. Ztracený čas
aneb dospělost, která si vybírá svou daň. Každé špatné rozhodnutí nebo šlápnutí vedle se ukazuje v nejméně vhodnou dobu a oba moji oblíbení hrdinové to neměli lehké. Potýkají se s životními situacemi, za které si povětšinou mohli sami.

Rachel tedy podle mého je v tom více nevinně a já s ní příběh prožívala, zoufala jsem si a nadávala, protože si to podle mého nezasloužila. Andy udělal špatné rozhodnutí a to se mu s očekáváním vrátilo jako bumerang... Ale ani tak ho čtenář neodepíše, zůstane na jeho straně (stejně jako já) a bude netrpělivě sledovat, jak se rozhodne se s tím vším poprat.

Bylo mu jasné, že pokud s tím bude souhlasit, pokud se rozhodne dělat to, co Mitch a zřejmě i většina ostatních běžců, jeho život bude rozdělený ostrou čárou - předtím a potom.

Autorka se nebála dát do knihy také tajemství (a kouzelně proplést životy pár postav). Pohybuje se jako tenká linka celým příběhem a teprve později čtenář zjistí, oč vlastně jde. Mě to překvapilo. Velké plus u mě autorka má, že na něj přímo neukazovala a tak čtenář nesnadno odhadne, o čem je řeč a je pak velmi příjemně překvapený.

Myslím, že to bylo vhodně vložené a rozhodně to příběh víc rozdmýchá. Mám z toho dobrý pocit, i když vlastně se nedá říct, že by to, co se stalo, bylo ryze dobré. Za takové tajemství a propletenost tleskám. Autorka pro mě zas pokročila o stupínek víc a ukázala mi, že psát opravdu umí a ví, jak si získat čtenáře.

Dlouho jsem při čtení přemýšlela, co bych takové knize mohla vytknout a nemohla jsem na nic přijít. Až na konci, když jsem přečetla poslední větu příběhu, mi došlo, že se trochu cítím ochuzená o poslední dojemné a něžné rozloučení v podobě epilogu. Ale to je spíše můj osobní názor, protože si mě příběh Andyho a Rachel natolik získal, že se mi prostě nechtělo loučit. Byla jsem smutná, že už je konec... Že nebude žádné další slovo, které by se jich týkalo.

Ale vážně teď povedou takový život? Na co se má těšit? Na bahenní masky a nečekané pšoukaní?

A tak se loučím alespoň prostřednictvím této recenze a slibuji, že jim v tom našem Světě mezi řádky nepřestanu držet pěsti, myslet na jejich příběh a přát jim, aby mohli v očích čtenářů a čtenářek žít tisícekrát, milionkrát tak, jak si přejí... :o)

Knižní obálka:
V jednoduchosti se skrývá krása. Nejsem zastánce toho, že knihy se zapeklitým a vypracovaným dějem by měly mít také složitě vypadající kresby na obálce. Ba naopak je potřeba je nějak odlehčit a já jsem ráda, že tento silný příběh plný lásky je ukotven v obálce, která je něžná a plná emocí. A já měla možnost se té lásky dotknout. :o)


Ukázka z knihy Koho miluješ