Kdo miluje nejvíc

Autor:
Tess Stimson
Originální název:
The Cradle Snatcher (britské vydání), Who Loves You Best (americké vydání)
Překlad:
Klára Šumová
Žánr:
Inteligentní romány pro inteligentní ženy
ISBN:
978-80-7303-848-9
Počet stran:
296
Datum prvního vydání:
30. 04. 2013

Kliknutím zvolte variantu

99 Kč 

Nakupte ještě za 2000 Kč a získáte DOPRAVU ZDARMA!

Kdo miluje nejvíc

Popis: Kdo miluje nejvíc

Některé ženy zvládnou cokoliv. Až na pár věcí. Těch nejdůležitějších.

Clare Eliasová od začátku těhotenství ani na vteřinu nepochybovala, že bude dobrou matkou. Vždycky přece všechno zvládla: je majitelkou prosperující sítě květinových síní, má hezkého (a o deset let mladšího) manžela Marka, který je jí po všech stránkách oporou. Clare se zkrátka vždy vydařilo vše, na co sáhla. Proč by se tudíž měla obávat něčeho tak přirozeného, jako je mateřství.


Pak ale dvojčata přijdou na svět a Clare najednou zjišťuje, že nezvládá vůbec nic. Zoufale sedí na  posteli a snaží se nevnímat, že má kruhy pod očima, neumyté vlasy a pobryndané tričko. Odjakživa tvrdila, že chůva nikdy nepřekročí práh jejího domu, ale teď ví, že pokud nevyhledá pomoc, zhroutí se.


A tak do života Eliasových vstoupí mladá a půvabná Jenna, která péči o děti zvládá s profesionální nonšalancí. Její příchod však nepřinese pouze příjemné změny: Marc se najednou začne chovat odtažitě, pak vážně onemocní jedno z dětí... a následná smršť událostí postaví Clare – a vlastně i Jennu – do situace, v níž by se nechtěla ocitnout žádná žena na světě.

 


Dotaz k produktu Kdo miluje nejvíc

Jméno:
Telefon:
E-mail:  povinné pole
Číslo "10" slovy:  povinné pole
Váš dotaz:   povinné pole
 
 

Autor: Tess Stimson

Tess Stimson

Tess Stimson se narodila v Anglii v Sussexu. Jako dítě žila několik let v Řecku a Africe. Vystudovala školu v Linfieldu a následně anglickou literaturu v Oxfordu. Po absolvování pracovala jako reportérka ve válečných zónách pro televizní stanici ITN.

V roce 1991 opustila stanici ITN svou první biografickou knihu o bejrútském rukojmí J. Mannym. S manželem a dvěma dětmi žila střídavě na Kypru, v Bejrútu a Libanonu.

V současné době žije se svými dětmi v Londýně a krom psaní sloupků do novin Daily Mail píše romány, které se v žebříčku úspěšnosti ve Velké Británii umisťují na předních příčkách a byly přeloženy do patnácti jazyků.                     


Čtenářské recenze

Jak se vám tato kniha líbila? Zajímá to nejen nás, ale také celou řadu dalších čtenářů. Budeme tedy moc rádi, když se s námi podělíte o své názory a dojmy.

Pro odeslání recenze musíte být přihlášení.

Společenský román plný neochvějné reality a humoru

04. 06. 2013  |  Recenzoval: Kristýna Bednářová - safienka.cz

„Dle sebe soudím tebe."

Citát, s jehož důsledkem se pere snad každý z nás. Ne vždy je ta snazší cesta tou správnou. Stejně je to i v tomto díle, kdy je mnohem jednodušší odsoudit na základě vlastních zkušeností, než se pokusit nesoudit a přijmout názor a život druhých. I když se to na první pohled nezdá, tak můžeme v této knize nalézt zajímavou myšlenku týkající se lidského jednání a chování.

Já Vám tak mohu představit společenský román, který mě zaujal nejen svým psychologickým podtextem a blízkým tématem, ale zároveň i svojí neochvějnou realitou a humorem. Zaujal mě styl psaní, kdy je příběh vyprávěn šesti hrdiny, díky jimž máme možnost poskládat celé puzzle života manželů Clare a Marka Eliasových, jejich chůvy Jenny, švagra Alexandra, ctitele Coopera a matky Daviny. Zprvu jsem si na to nemohla zvyknout, ale čím víc jsem četla, tím víc mě to bavilo. Autorka zařadila stejné pasáže, abychom se v textu lépe orientovali, byli obohaceni o více informací a věděli, že to dává smysl. Všech necelých 300 stran je tak protkáno několika příběhy, ale zároveň i nevšedními dopisy a všemožnými zprávami, které čtenáře nutí k zamyšlení a hledání mezi řádky.

O čem vlastně celá kniha je? Máme tu příběh o úspěšné ženě, která vlastní řetězec květinářství, je provdaná za mladšího manžela a nic jí k životu nechybí. Nechybí do té doby, než najde na těhotenském testu dvě čárky a porodí dvojčata. Od této chvíle se její život sune nepředvídatelným směrem, kdy v čiré hrůze z mateřské role zaměstnává chůvu, která se stane jakýmsi spouštěčem při všech následujících událostech. Nejen Clare zjišťuje, že život přináší různé priority, které si je potřeba správně zařadit.

Toto dílo se mi dostalo do rukou při té správné náladě a já ho hodnotím kladně.

Nakladatelství Domino děkuji za recenzní výtisk.

Tato kniha předčila všechna má očekávání

31. 05. 2013  |  Recenzoval: Ells - Svět nadpřirozena

První dojmy z obálky:

Líbí se mi to. Ta melancholie mi k názvu knihy i obsahu sedí. Možná bych i řekla, že je lepší, než ta originální.

Menší seznámení s knihou:

Kdo miluje nejvíc je kniha, která by mohla zaujmout především čtenáře knihy Manželka, která utekla. Kdo miluje nejvíc je kniha plná překvapení, zvratů a náhod.

 

Proč jsem si knihu vybrala:

Why, why, why... Protože měla poutavou obálku (jsem hříšník, vím to, ale za co se pak stydět ).

Recenze:

Když jsem knihu začínala číst, hrozně moc jsem si přála, aby byla podobná Zapomenuté od Catherine McKenzie. To se mi sice nesplnilo, nicméně musím říct, že Kdo miluje nejvíc předčilo všechna má očekávání. Jelikož jsem od autorky nic jiného nečetla, dost mě překvapilo, jak píše. Tess Stimson (to jméno si musím zapamatovat) mě uvítala první osobou, více pohledy postav a překvapujícími zvraty, které se opakují na konci každé kapitoly. Ne, není to ten typ knihy, o kterém bych mohla říct, že se stal mým nejoblíbenějším a každý den si v něm hledám své oblíbené scény, každopádně ale nemůžu říct, že by kniha byla průměrná. Kdyby kniha nebyla míněna jako oddechovka, pravděpodobně bych ji měla vedle svých nejoblíbenějších sérií, na druhou stranu by to ale nebylo ono, a tak jsem za současné zpracování vděčná.

Kdyby mi někdo řekl, že mám času kolik chci, pravděpodobně bych se od knihy neodtrhla, dokud bych ji nedočetla. Bohužel, já ho neměla, a tak jsem ji četla po pidi kouscích, když jsem se chtěla odreagovat od učení nebo zrovna čekala na autobus. Poslední dobou mám děsnou smůlu, protože když čtu ty horší knihy, času mám habaděj, ale když se chystám na něco hodně dobrého, času hrozně ubude. Aneb Murphyho zákony nelžou.

Hrozně moc se mi líbilo, jak autorka psala v první osobě, i když psala z více pohledů. Většina autorů by psala ve třetí, a tak pro mě byla tato kniha vítaným osvěžením. Základními pohledy jsou pohled Clare (čerstvé maminky dvojčátek) a Jenny (chůvy). Jsou zde ovšem i tzv. „hostující", které se pravidelně střídají.

Člověk by řekl, že se Tess do příběhu zamotá, ale ona ne. Vždycky z něj elegantně vybruslila a ještě stihla vykouzlit pukrle. jak už jsem se zmiňovala, Tess na konci každé kapitoly načne něco překvapivého. A víte co je na tom nejhorší? Že v následující kapitole dělá jako by se nic nestalo a pravdu odkryje až po několika listech. Samozřejmě to by nebyla ona, kdyby po celý příběh něco netajila. Vážně, tahle kniha je záhadou do posledního okamžiku a já vám garantuji, že vás to bude frustrovat.

Ty kdo čekají erotický román, jako je Fifty Shades of Grey musím zklamat. Ne, tohle není další kniha, co si hraje na psané porno (ano, pár scén se v knize vyskytuje, ale ve kterém románu dnes ne?). Tahle kniha má děj, má pointu, má skvělé postavy a když to tak vezmu, autorka ani v jediném ohledu není slabá.

Co jsem u autorky ocenila, jsou tak dobře popsané povahy postav. Pohled Daviny, Xana a všech ostatních se mi zdály neuvěřitelně věrohodné a dobře popsané. Jednání postav dávalo naprostý smysl, Tess navíc vždy dokázala odhalit jejich vnitřek, a tak nebylo možné některou z nich přímo nenávidět, i když by si to čtenář sebevíc přál. Já si v příběhu hrozně zamilovala Clare, která má mnoho chyb a přesto pořád bojuje za dobro svých dvojčátek. Ano, i ona má své slabé chvilky (scéna s Rowanem je toho důkazem), ale přesto si myslím, že je to vzorná maminka, která jen ze začátku nevěděla jak se ke svým dětem chovat. Jenna je kapitola sama o sobě. Je to neobyčejná chůva a taková ta „pesimistická postava". Ostatně, kdo by v její kůži pesimistický nebyl, že? A od Jenny se dostáváme k mé další oblíbené postavě, Xanovi (nebojte se, je poslední). Ano, dámy, přesně tak. Xan je ten typ neodolatelného sobce, který dokáže zaujmout svou komplikovanou povahou a popravdě řečeno svými průšvihy. Ach jak já miluju tu scénu s autem, Jennou a býkem... Právě on obstarává v knize zábavu, a tak se nedá říct, že by byl fádní. Ostatní postavy jako třeba Marc (jak já ho nemám ráda) a Davina jsou už jen třešničkou na dortu.

Jediným důvodem, proč nedám knize deset, ale devět hvězdiček, je ten, že je naprogramována na oddychovou literaturu. Ostatně, to už jsem myslím říkala už předtím. i tak si ale myslím, že pro milovníky románů bude tato kniha velmi dobrým čtením.

Závěr:

Knihu doporučuji především ženám (jenom ženám), které si chtějí přečíst něco inteligentního, co se lehce čte a neomrzí.

 

Inteligentní román pro inteligentní ženy? To přesně sedí!

19. 05. 2013  |  Recenzoval: Kristýna Pekárková pro Neoluxor

Kdo miluje nejvíc? Jaká láska je ta nejsilnější a kolik jsme z lásky ochotni odpustit? Tess Stimson přichází s dalším románem, který se dotýká nenaplněných představ o správném fungujícím manželství a především o mateřství. Možná si uvědomíte, že zvládat všechno prostě nejde. Nebo ano?

Clare Eliasová je úspěšná manažerka a podnikatelka, všechno má na seznamech, všechno zvládá, až do chvíle, kdy se jí za dramatických okolností narodí dvojčata. V tu chvíli se vzdává přesvědčení, že na to má a rozhodne se vpustit si do rodiny chůvu (a to i přes nevůli mladšího manžela). Chůva Jenny péči kolem dvojčat zvládá s lehkostí a pro Clare je těžké se s touto skutečností smířit. A nejen pro ni je nastalá situace zkouškou. Dokonalá fasáda a úsměvy navenek se mohou zbortit lehce jako domeček z karet.

Základním pilířem je trojúhelník (nikoli milostný) mezi Clare, Jenny a dětmi. Tento trojúhelník zajímavě doplňuje Clařin manžel Marc, její matka a bratr a nakonec i velice charismatický a záhadný muž. Díky stylu, který autorka ve své knize použila, vidíte do hlav všem a z úžasného chápavého manžela se najednou stává vypočítavý prevít, z nezodpovědného hazardujícího bratra uvědomělý muž a z přespříliš organizované ženy vystrašené klubko nervů.

Tess Stimson používá velice neobvyklý styl vyprávění. Jednotlivé kapitoly jsou napsány z pohledu různých postav, kdy se jedna situace v knize odehraje opakovaně, pokaždé z pohledu někoho jiného, což dodává příběhu plastičnost a uvěřitelnost. Při čtení máte pocit, že jste něco podobného už zažili, nebo se to pravděpodobně může stát někomu z vašich známých. Sama autorka přiznává, že některé situace jsou přímo inspirovány jejími zkušenostmi s chůvami. Přestože se jedná o „ženský román", rozhodně nejde o červenou knihovnu, o srdce drásající zpověď zhrzené ženy. Naopak, vykresluje dnešní uspěchanou dobu, nepatrné rozdílnosti a problémy, které gradují, a které nás rozdělují nebo spojují.

Autorka je v zahraničí velice úspěšná, a to právem. Její romány jsou pro svoji lehkost a nadhled oblíbené nejen mezi čtenářkami, ale i čtenáři. V knize najdeme řadu témat, která mohou zasáhnout každého z nás. U nás vyšly zatím dvě knihy: Manželka, která utekla a právě zmíněná Kdo miluje nejvíc. Čtení je to velimi snadné, plynulé a zajímavě nedokončené kapitoly nutí stále pokračovat až do poslední strany.

Kdo miluje nejvíc je kniha, která nepostrádá napětí, humor, důvtip, akci a především opravdovost. Na celkovém hodnocení ubírá procenta dolů jen několik chyb v textu. Kniha je součástí edice Inteligentní romány pro inteligentní ženy a přesně to sedí. I inteligentní muž s ní bude naprosto spokojen, a možná mu odhalí nějaké to tajemství z ženského světa.

Na českém trhu se po dlouhé době se konečně objevují romány pro ženy, které nejsou jen bezduchým tlacháním bezdětných, úžasných a úspěšných třicítek. Kdo miluje nejvíc se může hrdě zařadit k románům jako je Zapomenutá od Catherine McKenzie, Manželka 22 od Melanie Gideon nebo Zítra začnu nový život! od Gillese Legardiniera.

Hodnocení: 95%

Autorka: Kristýna Pekárková

Čteno mužskýma očima (a vnímáno pozitivně)...

05. 05. 2013  |  Recenzoval: Jirka Vlček - Palmknihy

Co řekne nositeli chromozómů XY motto „Inteligentní romány pro inteligentní ženy"? Nic. Vůbec nic.Jak mě může lákat název knihy „Kdo miluje nejvíc"? Asi si odpovíte sami. Ale jen pro jistotu: fakt ne.

Vůbec. Ten název je pro mě asi tak přitažlivý, jako Supermanův suspenzor coby svrchní oděv.

Co může tedy vést prokazatelného heterosexuála k tomu, že si stáhne do čtečky novou knihu od Tess Stimson? No to kdybych věděl...

V pátek jsem si v práci nahrál knihu do čtečky a vyrazil metrem k domovu. Mimochodem,čtečka ukázala svoji velkou výhodu: nebylo vidět, co čtu. Tím pádem jsem jel sockou (pro mimopražské: to není nadávka, ale jen označení) bez újmy na důstojnosti.

Kniha nezačne hezky. Porod dvojčat na ulici, k tomu v prosinci. Musím říct, že se mi to nelíbí. Koho to zajímá? Když jsem naposledy četl šestidílný epos o ztracené vesmírné flotile, tak tam nebyl ani jeden porod. Zato mrtvých požehnaně. No, každý máme své preference, tak aťsi ženy čtou o porodech.

Možná bych měl napsat, o co jde: hlavní hrdinka Clare Eliasová je úspěšná majitelka několika luxusních květinářství v Londýně. Současně se v 38 letech stala matkou dvojčat. Pak má také o osm let mladšího manžela, úspěšného makléře. Jeden by hned čekal samá pozitiva a sociální jistoty. No jo, ale to by nebylo o čem psát a co číst. Takže pozitiva nejsou a sociální jistoty taky ne.

Místo toho si užijeme poporodní depresi, pokakané plínky, problémy v manželství, problémy mimo manželství, sem tam nějaký ten únos a vůbec: ani vyšší střední třída to nemá v Anglii jednoduché.

Jak jsem psal, porod hned na začátku není nic, co bych chtěl číst. Ale pak se to rozjede a je to příjemné – dokonce i diskusí o citech tam bylo méně, nežv již zmíněné military sci-fi Ztracená flotila. A sexu nepatrně více, z toho jeden docela vzrušující. Dělal jsem si čárky, aby byla recenze kompletní.

Co mě vysloveně bavilo, tak byl způsob vyprávění. Takže jednou se podíváme na klíčovou událost očima jednoho z účastníků a podruhé si ji zopakujeme jiným pohledem. Není to k zahození, v reálnémživotě se to nejspíš děje taky, jen si to doma tak hezky nevyprávíme.

No, co napsat závěrem. Milovníka akční fantasy nejspíš námět neosloví. Nejspíš ani neoslovíčtenáře severských detektivek. Nicméně věřím, že pokud překousnou strašlivě růžový název knihy (proč vlastně?V originále se jmenuje The Cradle Snatcher, tedy něco jako Zloděj kolébky), tak se jim kniha bude líbit.

Stejně jako se líbila mně.

A líbila se mi moc. A to jsem chlapeček. Prokazatelnej.
Jirka Vlček

1 komentář:

Nakladatelství DOMINO

Strašlivě růžový název? :-) Původní britské vydání se skutečně jmenovalo Vykradač kolébek (The Cradle Snatcher). Osobně to považuji za divný název pro tuto knihu. Stejného názoru jako já byli i Američané, kteří tamní vydání přejmenovali na Kdo tě miluje nejvíc (Who Loves You Best). K tomuto názvu má ten český zjevně nejbliž, jen je malinko odosobněný. A pointa? Plánovaný britský dotisk už nebude Vykradač kolébek, nýbrž Chůva. Spatřuji v tom přiznání britského nakladatele, že to napoprvé s tím názvem poněkud nezvládli... Důležitější než historie názvu ovšem je, že i nositeli chromozomu XY a milovníkovi sci-fi se tato kniha líbila. Až se mi z toho chce vyvodit, že se román Kdo miluje nejvíc bude o to víc líbit těm, kteří čtou inteligentní romány pro ženy pravidelně. A to je hned několik dobrých zpráv najednou, že ano? :-)

 

Máte pocit, že jste nedokonalá matka?

19. 04. 2013  |  Recenzoval: Pavla Hurťáková - Vaše literatura

Máte-li pocit, že jste nedokonalá matka, přečtěte si knihu Tess Stimson Kdo miluje nejvíc a uleví se vám. Minimálně proto, že zjistíte, že nejste jediná. Vřele bych ji doporučovala i všem ženám, které se na mateřství teprve chystají, obzvlášť jsou-li jako hlavní hrdinka Clare přesvědčeny, že díky četbě příruček budou na všechno připravené. Život je totiž mnohem barvitější...

Kdo miluje nejvíc vypráví příběh Clare, jejího manžela a chůvy Jenny, dívky, o které se před porodem zapřísahala, že ji nikdy nebude potřebovat, že zvládne všechno sama. Ale osud ji několikrát zaskočil, poprvé ve chvíli, kdy jí řekli, že čeká dvojčátka. Podruhé, když děti, místo připravené a domluvené nadstandardní porodnice, porodila na londýnské ulici. Plánovala si, že s Poppy a Rowanem vydrží půl roku doma, kdy péči o svůj podnik, Království květin, přenechá zaměstnancům a sama bude jen lehce sledovat dění zpovzdálí. Málokdy vám ale vyjde přesně to, co si plánujete. Clare si chtě nechtě musí přiznat, že děti nezvládá, a proto najímá Jennu.

Střetnou se tím dvě naprosto odlišné životní úrovně, dva úplně cizí světy. Jejich rozdílnost můžeme vnímat především díky tomu, že Tess Stimson opět používá osvědčenou metodu vyprávění z pohledu více osob. Každou kapitolou nás provede někdo jiný, proto se do příběhu dostáváme hlouběji, než je obvyklé, dozvídáme se netušené souvislosti a noříme se do zákrut, které nás na začátku příběhu, kdy všechno bylo zalité sluncem, ani nenapadly. Uvědomíme si, že Clařino manželství není tak šťastné, jak se jevilo, že Jenna není jen mladá povrchní dívka, kterou ve volných chvílích lákají pouze povyražení po klubech. A v neposlední řadě pochopíme, že i tak rozdílné osobnosti, jako jsou Clare a Jenna, se potřebují mnohem víc, než by si možná obě přály.

„Ne, to je v pohodě, nemusíš mi nic vysvětlovat." Vyskočí na nohy. „Tak jo. Zavolám do agentury a řeknu jim to. Mám u vás zůstat ještě výpovědní lhůtu nebo..."
„Já nechci, abys odešla," řeknu znovu. „Jenno, nebudu už potřebovat chůvu, to ale neznamená, že nebudu potřebovat tebe."
Zatváří se nechápavě. Ani se jí nedivím.
(STIMSON, Tess. Kdo miluje nejvíc. Ostrava: Domino, 2013. s. 290.)

Knihu vřele doporučuji k přečtení nejen proto, že je skvěle napsaná, ale i pro to, že nastavuje zrcadlo dnešní době. Často se nám totiž stává, že máme nějaké představy – o lidech kolem nás, o životě, o lásce, o rodině. A když je něco naruší, býváme z toho zmatení a nešťastní. Máme pocit, že jsme zklamali. Měli bychom si, stejně jako Clare, uvědomit, že to, když je něco jinak, neznamená, že je to špatně. Není to ani horší, ani lepší. Je to zkrátka jiné. A ruku na srdce, opravdu chceme být všechny stejné? Dokonalé? Nebyl by pak svět trošičku nudný?


Ukázka z knihy Kdo miluje nejvíc