Kam patříme

Autor:
Emily Giffin
Originální název:
Where We Belong
Překlad:
Jana Vlčková
Žánr:
Inteligentní romány pro inteligentní ženy
ISBN:
978-80-7303-894-6
Počet stran:
344
Datum prvního vydání:
11. 09. 2013

Kliknutím zvolte variantu

99 Kč 

Nakupte ještě za 2000 Kč a získáte DOPRAVU ZDARMA!

Kam patříme

Popis: Kam patříme

Zrovna když si začneme myslet, že život držíme pevně v rukou, nás dozajista něco vyvede z omylu...

Marian může bez zaváhání prohlásit, že ve svých šestatřiceti letech dosáhla úplně všeho, o čem kdy snila. Má úspěšnou kariéru, krásný byt a úžasný vztah s mužem, kterého miluje. K úplnému štěstí jí chybí už jen maličkost: aby ji ten muž navlékl snubní prsten a založil s ní rodinu. Peter se ovšem k ničemu nemá a Marian cítí, že její biologické hodiny tikají stále hlasitěji.

To je ovšem jen jeden ze dvou problémů, které ji trápí. Už dlouhých osmnáct let skrývá před celým světem tajemství – a to tajemství se jednoho večera objeví u jejích dveří. Je to zlomový okamžik, kdy se Marianin perfektní život začne hroutit jako domeček z karet.

Osmnáctiletá Kirby vždy věděla, že je adoptovaná a nijak ji to netrápilo. Své rodiče i sestru Charlottu měla vždy upřímně ráda, ale zároveň v ní hlodal pocit, že se od nich liší. Že zkrátka nezapadá. Sotva dosáhla plnoletosti, vydala se do New Yorku najít svou pokrevní matku – a teď tedy stojí na jejím prahu...


Dotaz k produktu Kam patříme

Jméno:
Telefon:
E-mail:  povinné pole
Číslo "10" slovy:  povinné pole
Váš dotaz:   povinné pole
 
 

Autor: Emily Giffin

Emily Giffin

20. 3.1972 – narodila se Emily Fisk Giffin. Napoprvé se v rodném listě objevila chybná verze prostředního jména "Fish", což v angličtině znamená ryba. Neznámá úřednice tak projevila nebývalou empatii, neboť Emily je skutečně narozena ve znamení Ryb.

1978 – Emily napsala svou první knihu. Nesla název Veselé pandy a neuklizený pokojíček a šestiletá autorka za ni sklidila nadšenou chválu od svých rodičů.

1983 – posedlost Michaelem Jacksonem se projevila zejména tím, že Emily zvládla měsíční chůzi. Také si začala psát deník, což jí vydrželo po následná dvě desetiletí. Každý den zapisovala, co se jí přihodilo, a nenechala se zviklat povýšeným prohlášením starší sestry, že "ty zápisky jsou příšerná nuda".

1984 – Emily dostala první pusu. Jejím vyvoleným byl francouzský student Sebastian, který měl v inkriminovaném okamžiku na sobě džíny s úpravou "plíseň" a růžové tenisky. (Hodněkrát se ho v pozdějších letech pokusila vygooglovat, ale vždy neúspěšně.)

1994 – Emily začíná studovat práva. Poprvé dostane jinou známku než jedničku (když se nepočítá dvojka z tělocviku v osmé třídě).

1997 – Emily se stěhuje na Manhattan a začne pracovat v právnické firmě. Baví ji na tom jediná věc: večírky s klienty. Ve volném čase píše román a spřádá sny o spisovatelské kariéře.

2001 – Emily román dokončí a ve velmi krátkém čase je odmítnuta osmi různými nakladateli. Pět dní po útoku na Dvojčata dá ve firmě výpověď, odstěhuje se do Londýna a začne psát román Něco vypůjčeného.

2002 – Emily podepíše smlouvu na další dvě knihy a vdá se. Uvažuje o změně příjmení na manželovo Blaha (že by české kořeny? – pozn. red.), ale nakonec se rozhodne zůstat Giffin.

Následné roky se dají zestručnit do jediné věty: Emily Giffin postupně napsala pět dalších knih. Všechny se staly bestsellery. Vycházejí ve třiceti různých jazycích. Některé byly zfilmovány.


Čtenářské recenze

Jak se vám tato kniha líbila? Zajímá to nejen nás, ale také celou řadu dalších čtenářů. Budeme tedy moc rádi, když se s námi podělíte o své názory a dojmy.

Pro odeslání recenze musíte být přihlášení.

Zjistit kam patříme, je mnohdy těžší, než se může zdát...

12. 09. 2013  |  Recenzoval: Kristýna Pekárková pro Neoluxor

Zjistit Kam patříme je těžší, než se může zdát. Pamatujete si, co jste dělali před osmnácti lety? Hlavní hrdinka Marian si do detailu pamatuje na ono osudné parné léto, které jí změnilo život. Dávné tajemství je odkryto jediným zaklepáním na její dveře.

Když vytěsníte z mysli fakt, že jste před osmnácti lety porodili dceru, náhlé zaklepání mladé dívky nemusí být zrovna to, na co jste během pozdního večera čekali. Anebo je to přesně to, co jste potřebovali. Pro Marian, jež je úspěšnou televizní producentkou, je tohle zaklepaní poslední ránou, která rozhodne o jejím životě. Její jediný zkrat - těhotenství, porod a vzdání se dcery - se jí dařilo celý život tajit a nikdy neměla v úmyslu se k téhle chybě vracet. A pak se na jejím prahu objeví sotva osmnáctiletá Kirby.

Kirby celý život vyrůstá v rodině, která je sice milující, ale jí pořád něco chybí. Jako by nezapadala. S pocitem, že neví, kdo vlastně je, se po osmnáctých narozeninách vydává za svou biologickou matkou do New Yorku. V agentuře dostala její jméno a bydliště, ale kdo je tahle žena a proč se jí vzdala, to musí zjistit sama. A tak se ocitne v nočním New Yorku, u dveří ženy, o které nic vůbec neví. Po větě "Myslím, že jste moje matka." se rozjíždí kolotoč, který se nedá snadno zastavit.
Příběh o hledání svého místa, ale i sebe sama je vyprávěn z pohledu obou postav. Situace, které se u jedné zdají být maličkostí, mají velký význam pro tu druhou. Po postupném opatrném poznávání dojde Marian a Kirby k rozcestníku, který nese jméno Conrad. Pro obě dvě je to zásadní muž jejich života, i když pro každou jiným způsobem. Marian touží, aby jí odpustil, Kirby, aby ji přijal. O kolik je těžší říct cizímu muži, že jste jeho dcera, než to říct někomu, kdo vás porodil? Kirby ani Marian nemají nejmenší tušení, jak na tuhle novinku zareaguje.

Během čtení se neustále přesouvá děj mezi dvě postavy, které jsou rozdílné nejen věkem a zkušenostmi, ale i prostředím, ve kterém vyrostly a žijí. Pro Marian peníze nehrají roli a zprvu nechápe, proč se Kirby zdráhá přijmout jakýkoliv dar. Velkou oporou pro obě dvě se ukáže být Marianin otec, který o Kirby ve svém životě hodně stojí. A jedním z nejtěžších momentů pro Marian je chvíle, kdy si prohlíží fotoalbum z Kirbyina dětství a vidí, o co všechno svým rozhodnutím přišla - co Kirby získala.

Autorka se nevyhýbá bolestnému tématu odložení vlastního dítěte, ani přijetí faktu, že vaše adoptivní dítě touží poznat své kořeny a biologické rodiče. Jak se má rodič vyrovnat s tím, že ten, jenž před lety dítě odložil je v očích potomka "lepší"? Silný příběh je vyprávěn s lehkostí a humorem, přitom však nezpochybňuje obtížnost rozhodnutí, která jsou postavy nuceny během života udělat. Díky střídavému vyprávění má čtenář pocit, že by se měl postavit na jednu stranu a tu hájit, ale v tomto případě to není o tom, kdo má pravdu a kdo udělal chybu. Důležité je, jestli všichni dostanou šanci se s novou situací vypořádat po svém. O kolik a zda je tato událost změní, to je otázka času.
Emily Giffin vydala již několik, převážně v zahraničí, úspěšných knih. Podle knihy Něco vypůjčeného vznikl i hollywoodský film Tvůj snoubenec, můj milenec s hvězdným obsazením - Ginnifer Goodwin a Kate Hudson. V českém překladu od Emily Giffin vyšla ještě kniha Něco modrého ... a Zkouška dítětem. Její poslední kniha Kam patříme je čtivý příběh o tom, že život není pohádka a že ne vždy končí šťastným koncem, přesto stojí za to hledat své vlastní místo.
Hodnocení: 90%

Brilantní sonda do duše dospělé ženy a jejího dospělého dítěte

10. 09. 2013  |  Recenzoval: Pavla - pro vaseliteratura.cz

Není to jen fráze. Každý z nás hledá smysl svého života, ptá se na základní existenciální otázky. Kdo jsme? Kam jdeme? Kam patříme? Někdo se po nich ptá sám od sebe, někoho k tomu donutí okolnosti. Musí se zastavit a zamyslet. A většinou to nebývá snadné.

Přesně takové – bolavé, řezavé, palčivé – je to pro hlavní hrdinku nového románu z pera Emily Giffinové Kam patříme. Marian je mladá úspěšná producentka, která má v životě všechno, co si kdy vysnila. Skvělou práci, báječného přítele, vlastní život pěkně pod kontrolou. Jediné, co ji trápí, je fakt, že Peter, její přítel, se dosud nevyjádřil. Proč váhá udělat další krok? Ona už je připravená. Když jí na dveře zaťuká dlouho pečlivě utajovaná minulost, zjistí, že všechno v jejím životě je vlastně iluze. Nebo ne?

Kirby je osmnáct a rozhodla se, že vyhledá svou biologickou matku. Částečně je to tím, že se ve své rodině cítí vykořeněná, má pocit, že k nim tak úplně nepatří, a částečně je to dáno tím, že zkrátka jako každý teenager revoltuje proti rodičům. Když se objeví u Marianiných dveří, změní tím život nejen sobě a jí, ale i svým rodičům a dalším lidem. Jenže, co se stalo s jejím otcem? Proč o něm Marian nemluví, když jinak jí řekla všechno? Tají jí snad něco?

Marian si uvědomuje, že dceři dluží pravdu, ale ta pravda je pro ni příliš bolestná, nejprve se s ní musí vypořádat sama. Dluží totiž omluvu ještě někomu dalšímu.

„Mami? No tak, ven s tím. Že bychom měli v záloze lež číslo tři?" vyzvu ji a pak se otočím k tátovi. „Conrad neměl ponětí, že jsem těhotná."
„On o ničem nevěděl?" zhrozí se táta.
„Ne," stojím si za svým. „Nikdy jsem mu o tom neřekla. Neviděla jsem ho od té doby, co jsem si udělala těhotenský test. Byla to moje volba."
„Správně," ozve se máma, „byla to tvoje volba, Marian, takže mi nic nevyčítej."
(Giffin, E. Kam patříme. Praha: Domino, 2013, s. 249.)

Kniha, kterou nám autorka představuje, je sondou do duše dospělé ženy a jejího dospělého dítěte. Je o hledání pravdy, té, kterou schováváme sami v sobě. Díky retrospektivním pohledům chápeme, co ji vedlo k rozhodnutí, které nesmazatelně změnilo její život. A vidíme, že to pro ni v žádném případě nebylo jednoduché.

Jedná se o velice čtivě napsaný příběh jen s drobnými stylistickými neobratnostmi a pár gramatickými chybami, které však celkový dojem z knihy nenaruší. Dobře se čte, neodložíte ji, dokud nezjistíte, jak tento spletitý příběh dopadne. Jaký se vám konec, který autorka pouze nastiňuje, bude zdát, nechám na vás. V každém případě vám mohu s klidným svědomím příběh doporučit. V dnešní době totiž určitě stojí za zvážení jeho základní otázka – kam patříme.


Více na stránkách: http://www.vaseliteratura.cz/recenze/pro-dospele/3511-kam-patrime-recenze.html


Ukázka z knihy Kam patříme