Co jsme si neřekli

Autor:
Rory Dunlop
Originální název:
What We Didn't Say
Překlad:
Květa Palowská
Žánr:
Inteligentní romány pro inteligentní ženy
ISBN:
978-80-7498-209-5
Počet stran:
344
Datum prvního vydání:
24. 04. 2017

Kliknutím zvolte variantu

339 Kč 271 Kč 

Nakupte ještě za 2000 Kč a získáte DOPRAVU ZDARMA!

Co jsme si neřekli

Popis: Co jsme si neřekli

Temně humorný příběh o manželství v krizi, který zcela jistě zarezonuje v každém, kdo si někdy nějakou partnerskou krizí prošel. (Takže i ve vás.)

Po dvou letech bolestného odloučení si Jack a Laura smluví schůzku. Jack je připraven a ochoten odpustit.
Laura však nejeví sebemenší ochotu se za cokoli omlouvat.
Jack jí pošle svůj deník, který si začal psát po jejím odchodu.
Laura jeho zápisky doplní o pár vlastních postřehů a důvodů, proč udělala to či ono.
Už si navzájem sdělili všechno. Tedy s výjimkou toho, co bylo (a je) nejdůležitější.
Rory Dunlop je nesmírně vnímavým pozorovatelem. Ve svém románu Co jsme si neřekli postihuje se suchým sarkasmem i s hlubokým porozuměním mnohdy nepřekonatelnou propast mezi slovy a pocity.


Dotaz k produktu Co jsme si neřekli

Jméno:
Telefon:
E-mail:  povinné pole
Číslo "10" slovy:  povinné pole
Váš dotaz:   povinné pole
 
 

Autor: Rory Dunlop

Rory Dunlop

Rory Dunlop absolvoval klasická studia na univerzitě v Oxfordu. Civilním povoláním je právníkem, už od mládí ale toužil po tom psát romány. Předtím, než se stal uznávaným soudním obhájcem, pracoval také jako učitel matematiky a živil se jako novinář. Strávil rok ve Strassbourgu, kde sepisoval rozsudky pro Evropský soud pro lidská práva. Bohužel se mu ve Švýcarsku absolutně nepodařilo naučit francouzsky,  naopak se mu ale podařilo seznámit s jeho budoucí ženou Likou. Rory Dunlop žije v současné době s manželkou a dvěma dcerami v Londýně. Román Co jsme si neřekli je jeho beletristickou prvotinou.


Čtenářské recenze

Jak se vám tato kniha líbila? Zajímá to nejen nás, ale také celou řadu dalších čtenářů. Budeme tedy moc rádi, když se s námi podělíte o své názory a dojmy.

Pro odeslání recenze musíte být přihlášení.

Velmi působivé a skvěle napsané!

17. 05. 2017  |  Recenzoval: koki

Po dvoch rokoch bolestného odlúčenia si Jack a Laura dohodnú stretnutie. Jack je pripravený a ochotný jej odpustiť. Laura ale nie je ochotná sa mu za niečo ospravedlňovať.
Jack jej pošle svoj denník, ktorý si začal písať po jej odchode. Laura jeho zápisky doplní o pár vlastných postrehov a dôvodov, prečo spravila to či ono.
Už si navzájom povedali všetko. Okrem toho, čo bolo (a je) najdôležitejšie.

Kniha Co jme si neřekli je jednou z mála kníh, ktorú keď som chytila do rúk, už som ju nepustila. Až kým som neotočila poslednú stránku. Aj keď som potom premýšľala, čím ma upútala, čím si získala moju plnú pozornosť, vedela som, že v prvom rade to bol štýl, akým bola napísaná, akým mi ju autor podal.

Priznávam, Rory zvolil príťažlivú formu podania, s ktorou som sa doposiaľ nestretla. Úplne si ma podmanila. Jack svojej manželke posiela denník, ktorý si písal, aby mohla vidieť, kde všade urobila chybu, prečo sa ich vzťah tak naštrbil, čo to spôsobilo a čo bolo podľa neho hlavnou príčinou. A y sme tí, ktorí si ho môžu tiež prečítať

Pravdivý, vtipný a taky trochu krutý román o vztazích

11. 05. 2017  |  Recenzoval: BoboKing

Jedno lidové rčení říká, že muži a ženy spolu špatně vychází, protože každý chce něco jiného: žena touží po muži, a muž po ženě. Částečně pravdivé, částečně kruté a částečně vtipné, přesně jako knížka anglického spisovatele Rory Dunlopa „Co jsme si neřekli“ (orig. What We Didn´t Say, 2016), která se právě objevila na pultech českých knihkupectví.
Jack a Laura, spokojený manželský pár, který se dal dohromady tak trochu jako z červené knihovny. Ona coby studentka se zamilovala do svého profesora a bylo to. Generační rozdíl nehrál nijakou roli, vše bylo úžasné a parádní. Tedy všem se to tak jevilo, dokonce i našemu zamilovanému páru. Jenže každý je tak trochu herec, který se tváří spokojeně, protože je zbytečné otvírat témata, která nejsou zrovna příjemná, když svět se vám jeví tak barevný a slunečný. Ale stačí malé „ješitné podezření“ a najednou témata uzavřená pod desatery zámky v hlavě nejsou už tak zbytečná, nedůležitá. A to se právě před lety stalo. Jack coby psychoterapeut vydal knihu a při jejím křtu si všimnul excentrického a mladšího muže, který se velmi důvěrně točil kolem jeho Laury. Je to uznávaný, obdivovaný a bohatý světoznámý moderní umělec. A toto je to malé „škobrtnutí“, jenž spustí lavinu podezření a výčitek, která vyústí až v dvouleté odloučení a žádost o rozvod.
Kruté i vtipné, jak jsem napsal už v úvodu. Taková je skutečně tato skvěle napsaná kniha, která i takovou událost jako je rozpad manželství, tedy milostného vztahu, nebere jako úplnou tragédii, kterou nelze popsat jinak než nekonečnou depresi a smutek. Kdepak, je to deník napsaný mužem, k tomu mužem, který zrovna neoplývá sebejistotou. Je mu padesát, kariéra je v háji, bez dětí, manželství v troskách… Chudák jeden se teď pere s tím, kdo udělal chybu, a jestli lze chybu ještě napravit. A v tom se R. Dunlop neskutečně skvěle vyřádil. Ironie a sarkasmus velmi jemně vpletené do textu nezaměnitelně zanechávají v příběhu svoji stopu.
Jacka lze vidět jako typického „trubce“, který si za vše může sám, ale i jako chudáka, který se plácá od ničeho k ničemu a neví, co se svými city dál, až je vám ho líto. V tom je kouzlo příběhu, ve kterém lze vyzdvihnout jeho lidskost, přirozenost. Protože v citech je „nepřekonatelná propast mezi slovy a pocity“. Kniha vyšla v ediční řadě Inteligentní romány pro inteligentní ženy, ale jako ve většině případů je to titul určený všem čtenářům dobré literatury, bez rozdílu pohlaví. Jen možná každé bude jinak sympatizovat s hrdiny.
V překladu Květy Palowské vyšlo v nakl. Domino na jaře 2017.
Bohdan BoboKing Volejníček

Ironické, humorné, sympatické... a konec mě prostě odrovnal

09. 05. 2017

Kdesi jsem si přečetla, že tuto knihu by si měly přečíst páry, kteří prošli partnerskou krizí. No já nevím, ale po přečtení, bych rozhodně svého manžela, se kterým jsem zrovna v hlubokém sporu, majzla tou knihou po hlavě a řekla bych mu "Vidíš! Je to tvoje vina".
Protože ženy budou fandit jí, muži jemu, to je dané přírodou. Tedy, jen pokud by nějaký muž přiznal, že ji četl. Ale měl by, aspoň by uznal, že žena má vždycky pravdu.



Kniha Roryho Dunlopa mi byla doporučena a na chvíli odvedla mou pozornost od krváků a thrillerů, kterými bývám naprosto pohlcena. A můžu říci, že nelituji. Rozhodně to nebyla ztráta času, naopak. Já jsem se bavila. Nevím, zda je kniha napsána tak, aby mi vyvolala na rtech úsměv, nebo jsem tak neempatická, že jsem prostě nedokázala s hlavními postavami soucítit. No ale moment, přece jen jsem onen knedlík v krku měla, přece jen se mi stránky mírně rozpily pod náporem emocí. Ale asi budete spíš zvědaví, o čem že vlastně je. Je to zážitek. Je to pravda ze života.
Jack Randall je psychoterapeut a řekli byste, že jako takový, bude mít své problémy pod kontrolou. No, nemá. Absolutně nerozumí řeči své ženy, je podezřívavý, žárlivý, neskutečně majetnický a já jsem ho doslova nesnášela pro jeho samolibost a sebestřednost. Jak on se dokázal rýpat ve svých žárlivých myšlenkách, probíral se jimi stále dokola, až jim samozřejmě uvěřil.
Jeho ženou je Laura Fergusonová, ambiciozní novinářka, v mých očích téměř světice, neboť žít s Jackem chtělo notnou dávku svaté trpělivosti. Nehledě na to, že měl příšerný styl oblékání, to bych prostě neskousla.
Ale o co vlastně jde. Celý příběh je založen na Jackově deníku, do kterého si psal své každodenní pocity, myšlenky. Po rozchodu, který prostě musel přijít, ho poslal své ženě, aby si ho přečetla. Ruku na srdce, už toto je divné, co říkáte. Přece, kdo by dobrovolně vydal svůj deník? Leda že byste si jej už psali s tím úmyslem, že ho jednou bude číst osoba, o které se zmiňujete nejčastěji. Zvrácené, to vám povídám.
Laura si deník prostuduje a při jeho čtení do něj vpisuje své poznámky, svůj vlastní pohled na popisované události. Nyní tedy máme celé manželství ze dvou úhlů. Vyberte si, komu budete fandit. Má volba byla jasná, samozřejmě, že Laura vyhrává.
Každopádně jedno vím jistě. Kdyby spolu tihle dva prostě komunikovali a nesnažili se vycházet pouze z momentálního rozpoložení, mohla to být láska jako trám. Při každém maléru se uzavřeli a spřádali své divoké představy, místo toho, aby si vše vysvětlili.
Mohli tak předejít nedorozuměním, podezřívání, následnému rozchodu. Nemůžu vám říct, zda to byl rozchod konečný, zda má kniha happy end. Jedno vám ale prozradím. Poslední stránky mě odrovnaly, dokonce jsem opravdu měla slzy v očích. Tak že bych nakonec opravdu nebyla tak krvelačnou knihomolkou?
Rory Dunlop sepsal příběh nejednoho manželského páru. Jistě se v něm najdou mnozí z nás. Což je tedy trochu smutné.
Co jsme si neřekli je skvělé počtení. Je to sympatické, mírně ironické, místy humorné svou neobratností a jízlivostí. Doufám, že sám autor si nebyl předlohou pro postavu Jacka, neboť za takového sympaťáka jsem ho tedy rozhodně neměla. Pevně doufám, že neskončí pouze u této jediné beletristické prvotiny a už si píše do šuplíku, který následně otevře, další lahůdku. Ale stejně ulítlou, ať mě utvrdí v tom, že tento styl psaní je pro mě to pravé.


Přečtěte si tuto novinku z produkce Nakladatelství Domino, oni v té redakci ví, co nám nabízejí a rozhodně to umí. Už jenom ta obálka, vyvedená jako pokrčený papír, je dokonalá.
Tak co, troufáte si? A apeluji na mužské čtenáře - jdete do toho, chlapi? Poměříme své síly a zkusí i některý z vás knížku přečíst a napsat na ni svůj názor?


Ukázka z knihy Co jsme si neřekli