Nakladatelství Domino  ›  Edice  ›  Historická řada  ›  Marie Antoinetta: Strmý pád

Marie Antoinetta: Strmý pád

Autor:
Juliet Grey
Originální název:
Confessions of Marie Antoinette
Překlad:
Tereza Horáková
Série:
Marie Antoinetta ve třech dějstvích
Pořadí knihy v dané sérii:
3
Žánr:
Historická řada
ISBN:
978-80-7303-974-5
Počet stran:
416
Datum prvního vydání:
19. 03. 2014

Kliknutím zvolte variantu

Marie Antoinetta: Strmý pád

Popis: Marie Antoinetta: Strmý pád

V závěrečném díle trilogie provázíme Marii Antoinettu obdobím, kdy pro ni bylo nejtěžší uchovat si důstojnost. A možná i zdravý rozum…

Marie Antoinetta už ve Francii zažila mnohé – bojovala se svazující etiketou, intrikami dvořanů i liknavostí vlastního manžela. Z frivolní nezodpovědné dívenky se zálibou v přepychových radovánkách postupně vyzrála v odpovědnou ženu, oddanou matku a zdatnou političku. Nic ji však nemohlo připravit na budoucnost, neboť po dobytí Bastily se ocitla ve víru událostí, které by si nepochybně dříve ani nedokázala představit.

Králova nerozhodnost přinutila Marii Antoinettu převzít aktivitu a bojovat ze všech sil za zachování monarchie. Přes veškerou snahu však zůstala v izolaci, neboť Ludvík cele rezignoval, většina stoupenců musela uprchnout do zahraničí a těm, kteří zůstali, nebylo radno věřit.

Když se k útěku konečně odhodlal i král, bylo již pozdě. Navzdory přestrojení byli členové královské rodiny rozpoznáni a potupně posláni zpět do Paříže. Boj o záchranu monarchie se začal přeměňovat na boj o holý život, ovšem brzy bylo zjevné, že i ten je předem prohraný. Marie Antoinetta stanula před poslední výzvou svého života: navzdory krutému ponižování si uchovat důstojnost a smířit se s nevyhnutelným koncem.


Dotaz k produktu Marie Antoinetta: Strmý pád

Jméno:
Telefon:
E-mail:  povinné pole
Číslo "10" slovy:  povinné pole
Váš dotaz:   povinné pole
 
 

Autor: Juliet Grey

Juliet Grey

Juliet Grey (vlastním jménem Leslie Carroll) se narodila na Manhattanu a vyrůstala v Bronxu. Pochází ze spisovatelské rodiny, a přestože milovala psaní, nikdy nepředpokládala, že se dá na spisovatelskou dráhu. Z dětského snu stát se baletkou nakonec zvítězilo povolání divadelní herečky.

Po deseti letech u divadelní společnosti se rozhodla dál se věnovat psaní. Pod pseudonymem Amanda Elyot publikovala svůj první historický román. Pod pseudonymem Juliet Grey napsala kritiky i čtenáři vysoce oceňovanou trilogii o Marii Antoinettě. Při psaní čerpala své vědomosti ze studia historie evropských panovnických rodů se zaměřením na osmnácté století.

 

 

 


Čtenářské recenze

Jak se vám tato kniha líbila? Zajímá to nejen nás, ale také celou řadu dalších čtenářů. Budeme tedy moc rádi, když se s námi podělíte o své názory a dojmy.

Pro odeslání recenze musíte být přihlášení.

Graciézní závěr dobře napsané trilogie

24. 04. 2014  |  Recenzoval: www.kultura21.cz

Ve spárech madame gilotiny

Pryč jsou ty poklidné časy, kdy ve zbožné úctě provolával francouzský lid slávu svému milovanému panovníkovi Ludvíku XVI. a jeho ženě Marii Antoinettě. V roce 1789 totiž padají spolu s Bastilou i všechny zábrany a rozlícený dav ve jménu volnosti, rovnosti a bratrství vykonává s nenávistí v srdci „spravedlnost“ v podobě prolévání modré krve. Osudným čtrnáctým červencem začíná Francie měnit svou politickou tvář a v ostří gilotiny se hrozivě leskne soumrak monarchie.

Knižní novinka herečky a zároveň také autorky řady historických románů Juliet Grey (vlastním jménem Leslie Carroll) spěje svým obsahem o kontroverzní francouzské královně Marii Antoinettě do finále. Závěrečný díl trilogie nazvaný Marie Antoinetta: Strmý pád přiblíží čtenáři poslední roky života francouzské královny, která se až po své smrti dočkala očištění jména od všech neprávem přisuzovaných zločinů.

„Pomluva je jako uhel. Když nespálí, alespoň zašpiní“
Marie Antoinetta se stala součástí francouzského dvora ve Versailles v roce 1770 a už tehdy byla na každém kroku vystavena nemilosrdným a především lživým pomluvám a intrikám, které nabyly na intenzitě po nástupu jejího manžela Ludvíka XVI. na francouzský trůn. Nikdy však těmto lživým libelles nepřikládala příliš velkou pozornost netušíc, že právě ony se stanou příčinou pro zlovolné útoky důvěřivého francouzského obyvatelstva.

5. října 1789 vtrhl do Versailles rozvášněný dav žen, který po králi požadoval chléb a hlavu královny. Po noci plné strachu se pod ostražitým dohledem republikánů uchýlili členové královské rodiny spolu s nejbližšími do Tuilerií, kde se zrodil plán na útěk, který se přes veškeré snahy milence Antoinetty Axela von Fersena nezdařil. Přívrženci royalismu byli za svou pomoc králi potrestáni a rodina putovala za trest do Templu, kde pozbyla veškerých práv a kde se z nich stali obyčejní občané Kapetovi. Od této chvíle se také stávají skutečnými rukojmími a nad jejich životy mají moc prostí lidé a vůdci revoluce Lafayette, Danton, Marat a Robespierre. Proto je Ludvík XVI., z boží vůle král, později odsouzen revolučním lidem a 21. ledna 1793 popraven. Marii Antoinettě zbývá do její popravy deset měsíců, ve kterých zažije mnoho utrpení, ponížení, krutosti ale také víru a naději ve šťastný konec, kterého se už bohužel nedočká.

V těchto posledních čtyřech letech královnina života dochází k velkému zlomu v jejím chování. Věk marnivosti odvál čas a do popředí se dostávají pocity zralé ženy, milující matky a manželky, která chce zachránit rodinu, avšak kvůli králově nerozhodnosti a antimilitaristickým postojům, se jí to nepodaří.

Poslední díl uzavírá s grácií pozoruhodně dobře napsanou sérii o spletitém životě Marie Antoinetty. První kapitoly se překvapivě vymykají svou formou zaběhnutému vyprávěčskému stylu a tempu. Začátek vypravování příběhu je složen převážně z vět jednoduchých a vše je vyprávěno v rychlém sledu s použitím filmařského střihu, který má s pomocí zběsilého tempa sledu událostí, určité tísně a roztěkanosti pravděpodobně navodit správnou míru autentičnosti. V dalších kapitolách se už ale Juliet Grey vrací opět ke svému stylu vypravování, na které je čtenář zvyklí. Zajímavé také je, jak zachycuje poslední léta Marie Antoinetty. Nejen že příběh vypráví z pohledu francouzské panovnice, ale také z pohledu obyčejné ženy sochařky Louison Chabryové, která však není žádnou smyšlenou postavou pro potřeby vyprávění. I přesto, že může spisovatelka nakládat se svou autorskou licencí dle libosti, tak se nesnižuje ke klišé a nevytváří divácky vděčnější, přikrášlený a zároveň nereálný happy end. Zároveň však nenechává čtenáře u dalších historických postav v nevědomosti a v závěru knihy poodhaluje jejich osudy.

Série z pera Juliet Grey o Marii Antoinettě je důkazem, že se i v dnešní době dá napsat opravdu kvalitní a poutavá literatura o historii.

Důstojná tečka za celou trilogií, v níž autorka zdárně rozbořila mýtus o frivolní královně

23. 04. 2014  |  Recenzoval: C.ind.ere.lla

Narodila se jako rakouská arcivévodkyně, jejím osudem však bylo vystoupat do pozice francouzské královny... a následně spadnout až úplně na dno. Životní příběh nejslavnější francouzské královny se završuje ve třetím díle historické série z pera Juliet Greyové.

Byla krásná, mladá, plná života a energie. Bylo jí souzeno získat si srdce všech francouzských poddaných. Namísto toho ji osud přihrál do cesty gilotinu, která v polovině října 1793 ukončila na Náměstí Revoluce její život. Přes všechna příkoří, která musela vytrpět, zůstala Marie Antoinetta nezlomená. Odhodlaná nedat na sobě znát slabost a dohrát svou roli první ženy království až do hořkého konce...

Zavraždili mi manžela a upřeli mi děti, čímž mi ublížili víc, než člověk dokáže pochopit. (...) "Nic už mne nemůže ranit." (str. 331)

Je asi zvláštní začínat s popisem něčích životních osudů od konce. V tomhle případě je však závěr příběhu tím, co už všichni dobře znají. Když 14. července 1789 vypukla v Paříži revoluce, nikdo netušil, k čemu její šílenství nakonec povede. Kdo by si představoval, že na sklonku osvícenského věku budou lidi končit pod gilotinou bez řádného soudu a jenom kvůli svému původu. Kdo by uprostřed léta onoho nechvalně proslulého léta 1789 tušil, že jedněmi z nejslavnějších revolučních obětí se stane královský pár...


Všichni jsme slyšeli o osudech Ludvíka XVI. a Marie Antoinetty už na střední škole. Jejich smrt byla nutnou obětí pro větší dobro lidu. Reprezentovali tyranii, která musela být svržena. Tak aspoň se obhajovali revolucionáři. Hrstka pomýlených bláznů, z nichž většina nakonec stejně skončila pod gilotinou. A přesto těchto několik demagogů dokázalo strhnout masy a rozpoutat šílenství revoluce, která nakonec nikomu neprospěla. Všechny idealistické plány skončily Napoleonovým císařstvím a následnou restaurací Bourbonů. Tak k čemu tolik násilí a prolité nevinné krve?

Marie Antoinetta je nám tradičně představována jako rozmařilá koketa nedbající slušných mravů, zásad ani blaha svého lidu. Tento poněkud černobílý koncept však bohužel nevidí, co se skrývalo za královniným chováním. Provdali, či spíše prodali, ji do země, která byla odvěkým rivalem Rakouska, jako nezkušenou čtrnáctiletou dívku. Stala se dauphinkou, již nikdo nerespektoval a jíž si manžel příliš nevšímal. Nastoupila na trůn jako táž nedotčená panenská nevěsta a svou sexuální frustraci si léčila drahocennými šperky, velkolepými róbami a rozmařilými večírky. Teprve mateřství z ní dokázalo učinit noblesní ženu. Žel bohu přišlo příliš pozdě. V době, kdy přišla na svět nejstarší dcera Marie Tereza, už ve Francii začínalo pomalu houstnout ovzduší...


Čím se vlastně Marie Antoinetta tak provinila, že nakonec skončila pod ostřím gilotiny? Odpověď je snadná - byla příliš vidět. Tradiční role přisouzená francouzským královnám byla stát v pozadí, neukazovat se a nepředvádět. Jediným životním cílem těchto žen bylo porodit dostatečné množství synů, aby zajistily pokračování dynastie. Marie Antoinetta se však s touto rolí odmítla smířit, navíc ani neměla děti, v nichž by se mohla realizovat. Nevědomky tak sama sobě přisoudila spíše pozici královské milenky, ženy, jíž celá společnost opovrhuje. To nemohlo skončit dobře.

Třetí díl, na rozdíl od předchozích dvou, nás přenáší přímo do současnosti Marie Antoinetty. Už nevypráví příběh svého života jako člověk, který to všechno zažil a nyní může s odstupem času hodnotit. Tentokrát se ocitá přímo v centru dění. Kolem ní zuří krvavá revoluce a ona se musí vypořádat s novým postavením. Její život se tak stává chůzí po velmi tenkém ledě a je jen otázkou, kdy se prolomí. Vzhledem k zpřítomnění událostí je tentokrát minulý čas vyprávění nahrazen časem přítomným.

Na stránkách románu opět ožívají známí hrdinové. Historické postavy vylézají škatulek, které jim přisoudila moderní historiografie, a ožívají před čtenářovýma očima. Je na nás jestli se necháme unést do období neklidných revolučních let a prožijeme to všechno spolu s hrdiny. Jejich osudy totiž nutně vyvolávají reakce a má zato, že jen skutečný necita by neprojevil aspoň trochu soucitu nad jejich strádáním.

Závěrečný díl historické trilogie je důstojnou tečkou za celou sérií. Juliet Greyová si dala skutečně mravenčí práci, aby vyhledala všechny zajímavé detaily ze života královského francouzského páru a na celkovém rozsahu více než 1000 stran nám tak vykreslila působivý obraz Francie na sklonku 18. století se všemi jejími klady i zápory. Řada drobných detailů a banálních epizod dotvářejí prostředí země, která po celá staletí udávala módní tón.
Pokud jste příznivci historie, životní příběh Marie Antoinetty, poslední francouzské královny, si vás nepochybně získá. A pokud ne, možná vás to přiměje se o historii trochu zajímat. I kdybyste si nepřečetli víc, než Marii Antoinettu ve třech dějstvích. Byla by totiž velká škoda tuhle trilogii minout.


Ukázka z knihy Marie Antoinetta: Strmý pád