Nakladatelství Domino  ›  Edice  ›  Edice Mimo edice  ›  Prozření

Prozření

Autor:
Jessica Shattuck
Originální název:
The Women in the Castle
Překlad:
Hana Pernicová
Žánr:
Edice Mimo edice
ISBN:
978-80-7498-244-6
Počet stran:
400
Datum prvního vydání:
06. 11. 2017

Kliknutím zvolte variantu


Popis: Prozření

Válka rozmetá život všem. Patříte-li však k poraženým, musíte se navíc vypořádat s pocitem viny. A doufat, že jednou dospějete k prozření.

Na troskách nacistického Německa se Marianna von Lingenfelsová snaží splnit slib, který dala svému muži, popravenému za spoluúčast při atentátu na Hitlera: nalézt a zachránit manželky a děti ostatních spiklenců. Společně s šestiletým Martinem se vydává přes zbědovanou zemi do Berlína - tam mezi sovětskými vojáky zakouší největší ženské ponížení chlapcova matka, krásná a naivní Benita. Později se podaří zachránit ještě Aniu a její dva syny, které konec války přivedl do sběrného tábora, stejně jako další miliony vykořeněných lidí.
Nesourodá skupina se usadí na staletém sídle rodu von Lingenfelsů, kdysi impozantním hradu uprostřed Bavorska, který býval místem setkání nejvyšších společenských vrstev. Nyní se válkou těžce zchátralá pevnost stává útočištěm tří zdrcených žen, kterým z někdejšího života zbylo jen velmi málo.
Marianna věří, že prožitá bolest a tragické okolnosti budou dostatečně silným pojidlem, aby s Benitou a Aniou dokázaly držet pospolu. Brzy však začíná zjišťovat, že předválečný život ji i její společnice definoval natolik rozdílně, že nyní nenacházejí společnou řeč. Přesto se snad až posedle snaží dostát svému slibu, aby nakonec došla zdrcujícího poznání, že i nejušlechtilejší úmysly mohou dláždit cestu do pekel.


Dotaz k produktu Prozření

Jméno:
Telefon:
E-mail:  povinné pole
Číslo "10" slovy:  povinné pole
Váš dotaz:   povinné pole
 
 

Autor: Jessica Shattuck

Jessica  Shattuck

Jessica Shattuck je americkou autorkou a publicistkou, která žije s manželem a třemi dětmi v Cambridge, Massachusetts.

Její literární tvorba a články se objevují v nejprestižnějších amerických novinách a časopisech - za všechny jmenujme alespoň The New Yorker, The New York Times či The Boston Globe.

Pro napsání poslední knihy s názvem Prozření inspirovala autorku vlastní rodinná historie, neboť má německé kořeny, a primárně zjištění, že její milovaní prarodiče byli před válkou i během ní aktivními nacisty. Kniha Prozření je tedy do jisté míry jistým literárním vyrovnáním se s touto skutečností.

Romány Jessiky Shattuck, včetně toho posledního, se drží na horních příčkách v žebříčcích bestsellerů a jsou velmi kladně hodnoceny jak čtenáři, tak také kritickou veřejností.

Photo(c) Dorothea Von Haeften

 

Svoji babičku jsem milovala. Ale byla to nacistka.

Článek Jessiky Shattuck, který vyšel v The New York Times, 24. března 2017

Můj dědeček a babička byli nacisté. Teprve nedávno jsem se odhodlala vyjádřit to takhle otevřeně. Mívala jsem ve zvyku uvažovat a mluvit o nich jako o „obyčejných Němcích" – jako kdyby šlo o nějakou jasně definovanou, morálně neutrální kategorii. Jenže moji prarodiče stejně jako mnoho „obyčejných Němců" byli členy nacistické strany. Vstoupili do ní roku 1937.

Babička se dožila téměř stovky. Pokud vím, nebyla žádný xenofob ani antisemita; nenávist vůbec neměla v povaze. Znala jsem ji a milovala. Celý život se snažím pochopit, jak a proč zabředla do hnutí, které se stalo synonymem zla.

Babička a děda vyrůstali na dělnickém předměstí průmyslového Dortmundu, kde od francouzské okupace po první světové válce bujela nezaměstnanost. Vstoupili do nacistické strany, aby se stali mládežnickými vedoucími v zemědělském vzdělávacím programu Landjahr neboli „Rok na venkově", který učil dospívající mládež zemědělským pracím. Babička vždycky prohlašovala, že se dala k nacistům z čirého idealismu. Přitahovala ji jejich vize obnovy Německa: návrat k někdejším prostším časům a – paradoxně – důraz na rovnost.

V rámci programu Landjahr vedle sebe žili a pracovali jak synové a dcery továrních dělníků, tak synové a dcery aristokratů a bohatých průmyslníků. Babičce se zamlouvalo, že Landjahr usiluje o návrat k „tradičnímu" německému životu, oproštěnému od matoucích tlaků celosvětové ekonomiky. V dochovaných materiálech jsem se o tom programu dočetla, že byl součástí Hitlerovy rozsáhlejší vize známé jako „Krev a půda" – vize Německa jakožto rasově čisté agrární společnosti. O té „rasové čistotě" se babička jaktěživa ani slůvkem nezmínila.

„Nevěděli jsme" – to byla jakási její mantra během dlouhých procházek, na které jsme si spolu vyrážely během mých návštěv u ní na statku, nedaleko míst, kde vyrůstala. „Ale copak jste nikdy neslyšeli, co Hitler hlásal?" vyptávala jsem se, protože mi nešel do hlavy ten morální paradox, že moje laskavá, milující babička bývala nacistkou.

Pokaždé jen pokrčila rameny a utrousila něco jako „ten toho namluvil, kdo by to všechno poslouchal". Ale copak neviděla, jak policie zatýká, odváží, nebo přinejmenším tyranizuje Židy? Stála si na svém, že ne. Na venkově, kde bydlela, se to prý nedělo. A vůbec, měla dost svých vlastních starostí, aby vydělala na živobytí a později za války ochránila své děti.

To lpění na nevědomosti nebylo nic než výmluva a já ji nepřijímala tenkrát a nepřijímám ji dodnes. Je vyloučeno, že by babička nic netušila o Hitlerově útočném antisemitismu – o nacistickém plánu na vyhnání Židů, s nimiž Hitler neprávem (leč úspěšně) spojoval hrozbu bolševického teroru. Opravdu za Hitlerovým programem, tak jak ho znala, stála až do jeho nepředstavitelně hrůzného konce? Na sklonku 30. let se proslýchalo, že Židé budou vystěhováni na Madagaskar a do „osad" na východě. Ale i kdyby tomu věřila, jak je možné, že ji neděsila ta nespravedlnost? Nebezpečí pramenící z toho, že byli zbaveni všech práv?

Pro pojem „vědět" má němčina dvě různá slova: „wissen", které se pojí s moudrostí a učeností, a „kennen", které znamená být s něčím obeznámen, něco znát.

„Obeznámenost" už z definice představuje povrchní, snadno zmanipulovatelnou znalost. Jste-li s něčím „obeznámeni", snadno se vám stane, že vnímáte jen část celku, zvlášť když se zbytek jeví přitažlivě. Hitler vrátil Německu pracovní místa a životní příležitosti, obnovil národní hrdost a předkládal svůdné, zjednodušující lži. Moje babička například – stejně jako mnoho jiných Němců – zpočátku věřila, že do války s Polskem vstoupili Němci v sebeobraně. (Roku 1939 nacističtí agenti v polských armádních uniformách sehráli přepadení německého rozhlasového vysílače v Gliwicích a Hitler tento incident označil za polskou provokaci.)

„Ale co sis myslela, když se začaly šířit zvěsti o koncentračních táborech?" naléhala jsem na ni. „Copak jsi nikdy neposlouchala zprávy ze zahraničí?"

„To byla propaganda Spojenců" – tak zněla babiččina odpověď. Hitler to povídal. A ona mu jako tolik jiných Němců důvěřovala. Ta důvěra jí zjevně ulevila od potřeby pochopit.

Jak si mám tuhle osobu spojit se svou láskyplnou babičkou, tak jak jsem ji znávala až do její smrti v roce 2011? Často mě pronásleduje obava, že můj pokus porozumět tomu, co dělala – a naopak nedělala –, se může mylně jevit jako pokus nějak ji ospravedlnit a odpustit jí. Já ale nenacházím jinou cestu, jak se postavit k minulosti a převzít za ni odpovědnost.

Ve slovech vůdce, který sliboval jednoduché odpovědi na složité otázky, slyšela babička to, co tam slyšet chtěla. Rozhodla se nebrat na vědomí zrůdný celek, v nějž se ony odpovědi poskládaly. A po zbytek života nesla břemeno neomluvitelné spoluviny.

Avšak svou ochotou hovořit o tématu, kterému by se většina příslušníků její generace vyhnula, mě poučila o jednom: je životně důležité dozvídat se – a vědět.


Čtenářské recenze

Jak se vám tato kniha líbila? Zajímá to nejen nás, ale také celou řadu dalších čtenářů. Budeme tedy moc rádi, když se s námi podělíte o své názory a dojmy.

Pro odeslání recenze musíte být přihlášení.

Román o bolesti, beznaději, smíření se s minulostí, touze po obyčejném štěstí

15. 03. 2018  |  Recenzoval: Janka Mišúnová

Píše se 9. listopad 1938. Na hradu Lingenfels se odehrává rodinná slavnost a celé Německo s napětím očekává věci, které teprve mají přijít. K moci se dostává Adolf Hitler. Je mnoho Němců, kteří věří jeho slibům a sdílejí jeho názory. V ten večer vypukne Křišťálová noc. A svět se od základů změní...

Té noci se také Albrecht von Lingenfels, Connie Fledermann a několik jejich přátel rozhodnou, že se situací v Némecku musí něco udělat. Pečlivě naplánovaný a dlouho připravovaný atentát na Hitlera se však nezdaří a spiklenci jsou popraveni.

Po válce se Marianna von Lingenfels snaží splnit slib, který dala oné listopadové noci v roce 1938 svému manželovi: že kdyby jejich plán selhal, najde manželky a děti ostatních spiklenců a postará se o ně. Jako první nachází Connieho syna Martina a manželku Benitu, která v Berlíně mezi sovětskými vojáky zakouší největší ženské ponížení. Později zachrání také Aniu a její dva syny, kteří skončili ve sběrném táboře stejně jako další miliony lidí. Tato skupinka se usadí na hradě Lingenfels uprostřed Bavorska. Marianna chce dostát svému slibu, no neuvědomuje si, že ne vždy má pravdu a že někdy i ty nejušlechtilejší úmysly dláždí cestu do pekel.

Slovo vyhubeny znělo Marianně v uších ozvěnou. Bude se popravovat, jak jinak. Claus von Stauffenberg. Ludwig Beck. A Connie. Connie! Nemá šanci uniknout. Byl srdcem spiknutí. Sevřela ruce v klíně, aby si nikdo nevšiml, že se jí třesou. Co bude s Albrechtem? Co bude s dětmi a s Weisslau? A s ní? Poručila si zachovat chladnou hlavu. Albrecht má hodně mocných přátel, dokonce i uvnitř Hitlerova režimu. Třeba mu to pomůže.

Jessica Shattuck je americkou autorkou a publicistkou, která žije s manželem a třemi dětmi v Cambridge, Massachusetts. Její literární tvorba a články se objevují v nejprestižnějších amerických novinách a časopisech - za všechny jmenujme alespoň The New Yorker, The New York Times či The Boston Globe.

Pro napsání poslední knihy s názvem Prozření inspirovala autorku vlastní rodinná historie, neboť má německé kořeny, a primárně zjištění, že její milovaní prarodiče byli před válkou i během ní aktivními nacisty. Kniha Prozření je tedy do jisté míry jistým literárním vyrovnáním se s touto skutečností.

Snaha vyrovnat se s minulostí
Hrdá a rázná Marianna, naivní a nešťastná Benita a Ania, ukrývající své tajemství, se snaží spolu nejen dobře vycházet, ale i vyrovnat se s minulostí. Všechny tři hlavní hrdinky a jejich povahy a osudy jsou promyšleny do nejmenšího detailu, stejně jako jejich reakce na všechno, co je v životě potkává. Nejsou ani dobré, ani špatné. Někdy věří v lepší budoucnost, jindy se vracejí myšlenkami do minulosti a přemýšlejí, co mohly udělat jinak. Poddávaji se svým citům, dělají chyby ve jménu toho, co je podle nich správné, a pak za ně nesou následky. Hledají lásku, pochopení a odpuštění a aby to všechno našly, neváhají občas zariskovat.

Propracované jsou i vedlejší postavy. I ty nejlepší z nich mají svou temnou stránku a i v těch nejhorších z nich se najde aspoň kousek dobra. A právě díky nim celý příběh působí tak autenticky, jako by se skutečne odehrál přesně tak, jak ho popisuje Jessica Shattuck. Pozadí k osudům jejich hrdinů tvoří citlivé zobrazení Nemců nejen jako viníků války, ale i jako obětí toho, co sami - i když možná nechtěně a neplánovaně - rozpoutali. Byli to však oni, kdo dal Hitlerovi do rukou jeho moc, a za to, že mu důvěřovali, museli zaplatit. Většina z nich později popírala zlo spáchané za války. Další se snažili zapomenout. Několik z nich převzalo za činy svého národa odpovědnost. Uvnitř se však všichni bez ohladu na to, jaký postoj projevili navenek, museli s příšernou minulostí vyrovnat. Každý sám.

Tahle kniha se vůbec nečte snadno. Ano, je nádherně napsaná, ale o bolesti, beznaději, smíření se s minulostí, touze po obyčejném štěstí, i když je svět v troskách, a naději, která zůstává jediným světlem v temnotě, se nikdy nečte lehce. Ani o tom, že válku lze prohrát i dvakrát - jednou fakticky a podruhé ztrátou veškerých iluzí a jistot. Pokud se ale neleknete náročného tématu a rozhodnete se dát téhle knize šanci, čeká vás mimořádný čtenářský zážitek.

Příběh o tom, že nic není černé a bílé - že neexistuje dobro a zlo

01. 03. 2018  |  Recenzoval: Šárka Fofoňková

Kniha mi nějakou dobu ležela na polici, než jsem se k ní dostala. Upřímně jsem nějak neměla tu správnou náladu na těžké válečné čtení, koncentrační tábory a všechny ty hrůzy. Ale tato kniha je jiná. Úplně jiná. Autorka nám předkládá odlišný pohled na nacismus, než na jaký jsme zvyklí. Nahlíží na 2. světovou válku z pohledu „toho nacistického národa“. Jaké to je žít jako občan nacistického Německa, přestože moje názory a myšlení jsou úplně odlišné? To vše se dozvídáte právě v Prozření. Celým příběhem nás provází tři ženy, každá úplně jiná, z jiné společenské vrstvy, jiného naturelu. Marianna, Benita a Ania. Marianna je vyzrálá, inteligentní aristokratka, která naprosto jednoznačně podporuje svého muže, který se staví na stranu odpůrců Hitlera. Někdy je opravdu tvrdá, ale život si to žádá a ona potřebuje být statečná. Mladičká naivní Benita, která sotva vyrostla z dívčích střevíčků, z chudých poměrů, již manžel ze strachu raději do svých plánů moc nezasvěcuje. A pracovitá, málomluvná Ania, o které nikdo nic pořádně vlastně neví. Válka ženám vzala muže a všechny tři vdovy žijí po válce spolu a snaží se vyrovnávat s následky, které se momentálně valí na nepřátelský nacistický národ. A s nimi jejich děti. A není to vůbec jednoduché. Marianna věří, že je prožité peklo, společný osud vdov, semkne dohromady. Ovšem povahy a postavení všech tří žen se časem stejně derou na povrch, každá z nich kouká na prožité roky jinak. Jedna by raději zapomněla úplně na minulost a žila dál lepší budoucností, jiná tohle naopak vůbec nedokáže, protože by to považovala jako zradu vůči popravenému manželovi. A tyto rozdílné názory ženy nakonec absolutně roztrhnou.

Snad týden jsem čekala, než jsem se do recenze pustila. Mám to tak vždy. Pokud mě kniha nadchne, mám problém, ji potom písemně shrnout a zhodnotit tak, aby můj text vyjadřoval mé opravdové pocity. Poprvé jsem četla knihu, která nás zavádí do řad Němců, ovšem ne nacistů. My si vůbec asi neuvědomujeme, že ne všichni Němci sympatizovali s Hitlerem. Spoustu jich Hitlera nenávidělo, bojovalo proti němu a po válce si museli doslova „vyžrat“ to, že jsou Němci. Nikdo se jich neptal, jestli souhlasili s vyvražďováním Židů a podobně. Rusové si z německých žen a dívek udělali děvky, které musely přece pykat za to, jaké národnosti jsou. To samé děti, které vlastně nemohly vůbec za nic. Prostě nic není černé a bílé a neexistuje jednoznačné dobro a zlo. Proto tuto knihu doporučuji všemi deseti. Přečtěte si ji a nahlédněte za oponu, která se dosud na knižním trhu asi moc neodkrývala.

Autorka píše velmi čtivě. Zpočátku nás zavádí do období před vypuknutím 2. světové války, ale většina děje se odehrává až po válce. Kniha také obsahuje flashbacky, abychom poznali minulost, dětství a mládí našich hrdinek. Provází nás tak v podstatě od roku 1923 až do podzimu 1991. Každá kapitola obsahuje název místa, kde se děj odehrává a letopočet. Díky tomu se v návratech do minulosti neztrácíte. Postavy jsou skvěle charakterově vykreslené, uvěřitelné. Vy sami jim uvěříte to jejich velké trápení a vcítíte se do něj. Někdy budete sympatizovat s jednou ženou, podruhé s druhou nebo třetí. I když budete mít chvílemi pocit, že máte potřebu tu nebo onu soudit, vzápětí pochopíte, proč se tak která právě chová. Všechny měly svoje důvody a žádný z nich nebyl méně důležitý nebo snad malicherný.

Jak už jsem zmínila, kniha má mé velké doporučení a já jsem moc ráda, že jsem se k ní dostala a přečetla si ji. Samozřejmě mám pocit, že jsem vám neřekla vše, co cítím, ale o to větší máte důvod si knihu pořídit a sami přečíst. Nebudete litovat.

Autorce trvalo sedm let, než knihu napsala. Přestože je Američanka, má německé kořeny a odtud pramení inspirace k tvorbě tohoto nezapomenutelného díla.

Ráda pochválím také obálku, která se nakladatelství opravdu povedla.

Pro všechny čtenáře, kteří se nebojí silných lidských osudů

02. 02. 2018  |  Recenzoval: Kristýna, The Book Talk Blog

Začátek 2. světové války, hrad Lingenfels. Na jednom z každoročně konaných večírků se setkávají muži, jimž osud Německa není lhostejný. Muži, kteří za pár let zaplatí tu nejvyšší cenu za marný pokus odvrátit nevyhnutelnou zkázu, a po kterých zůstanou na zpustošeném světě vdovy a děti.

Rok 1945, hrad Lingenfels. Po dlouhých útrpných letech se na hrad vrací život. Jeho brány s otevřenou náručí vítají Mariannu von Lingenfelsovou, která před lety slíbila svému muži, že se o ostatní vdovy postará. A protože její slovo platí nekompromisně a bezpodmínečně, spojuje ve své touze po spravedlnosti a klidné budoucnosti nevědomky osudy žen, které ztratily své muže kvůli válce, avšak ne vždy ze stejných důvodů.

Nic na celém širém světě není jednoduše černobílé. Ani místo, ani čas, ani lidé. Dokonce i v televizi označované za černobílou hrají prim barvy šedi. A kniha Prozření je svědectvím právě o těchto šedých tónech naší minulosti, přítomnosti a budoucnosti.

Příběh je samozřejmě vzhledem k tématu knihy velmi mnohovrstevnatý a sledujeme tak hned několik dějových i časových linek. Nemusíte se však vůbec obávat, že by bylo problematické se v knize orientovat. Jakmile vstřebáte několik základních míst, se kterými se v knize setkáte, nebudete mít žádný problém jednotlivé události zařadit. Právě skládání těchto dějových úlomků a mozaikových dílků příběhu mě při čtení velice bavilo a přišlo mi, že je díky tomu kniha příjemně poutavá.

Výjimečné jsou také postavy, a to nejen ty hlavní. Jako všechno v této knize, ani charaktery a osudy lidí nejsou jenom dobré či špatné. Každá z postav má mnoho pozitivních a negativních vlastností a v různých situacích se u nich ukazují nejrůznější postoje a přesvědčení, někdy velmi lidské, někdy hnané smutkem, někdy nepochopitelné. Až knihu dočtete, nedokážete jednoznačně říci: „Tento byl vinen.“ či „Tohle byl hrdina.“ Nikdo není jen viníkem, a nikdo není bezvýhradně hrdinou, a v Prozření se toto poselství ozývá více než v jiných válečných titulech.

Technickou stránku knihy, tedy výborně napsaný příběh a umně propracované postavy, však korunuje věc naprosto nejkrásnější, a tím je jazyk. Tenhle přenádherný aspekt knihy by nemohl být tak dechberoucí bez autorčina specifického rukopisu, ale také by se neobešel bez citlivého a láskyplného překladu. A toho se této knize dostalo měrou vrchovatou. Každé slovo v knize je doslova vymazlené, opečovávané tak, aby bylo důstojnou oporou silného příběhu. Už dlouho jsem se při čtení nerozplývala skoro až dojetím nad tím, jak krásně je text napsaný. Potkala jsem nesmírně zásadní příběhy, seznámila jsem se s brilantně promyšlenými a vykreslenými postavami, ale na tak famózní textovou stránku knihy jsem nenarazila dlouho.

Řekla bych od loňského jara, kdy jsem měla podobný zážitek při čtení Jákobových barev (nepřekvapivě opět z produkce nakladatelství Domino). Ty jsou také příběhem z druhé světové války a hlavní roli v textu hrají snad až lyrické pasáže, popisy světla a barev a světa a celé je to tak neskutečně nádherné, až se Vám bude chtít plakat nejen ze samotného vyprávění o Jákobově osudu, ale i z toho, jakou netradiční a nesmírně bolestivou atmosféru mu autorka (a překladatelka Hana Pernicová) dokázala prostřednictvím použitých výrazů vtisknout.

V Prozření se setkáte s podobně dokonalým jazykem, díky němuž je text bezvýhradně kompaktní a každé slovo v něm má své nezastupitelné místo. Avšak nenajdete zde tu naléhavě lyrickou rovinu, ale spíše metaforické vsuvky a drobná zamyšlení, která jsou tak nádherná, že si je budete muset přečíst ještě jednou… a ještě jednou… a možná ještě znovu. Já se v textu opakovaně zastavovala, vracela jsem se, poznamenávala jsem si celé odstavce. Nikoliv proto, že by byl styl autorky tak složitý, ale protože byl tak magický a kouzelný, že jedno přečtení nestačilo, aby člověk tu čistotu a sílu slov ocenil.

Je třeba dodávat něco dalšího? Já myslím, že slova už by byla zbytečná. Zkuste dát Prozření šanci, třeba i v případě, že příběhy z války tolik nečtete. Zde nejde "jen" o válku. Prozření je vynikající volbou pro všechny čtenáře, kteří se nebojí silných lidských osudů, odhalování podstaty lidské povahy, vyprávění o strachu, neštěstí, ale také o víře v lepší zítřky a odvaze. Přečtení takové knížky jednoduše nemůžete litovat...

Válka nemá nikdy krátkého trvání

14. 01. 2018  |  Recenzoval: Marek Zákopčan

Som veľmi rád, že vydavateľstvo Domino pokračuje vo svojej vynikajúcej edícii vojnových príbehov. A rovnakou mierou ma teší, že sa nezameriava len na osudy židovského obyvateľstva, čo je síce vždy výraznou a dôležitou témou (a v súčasnej dobe extrémizmu a ignorácie obzvlášť), ale prináša aj pohľad z iných strán. Takou je aj kniha Prozření, memento hrdinstva obyčajných ľudí za oponou hlavného diania, no pritom dosť blízko na to, aby vyrozprávali svoje príbehy z prvej ruky. Dej románu zaberá niekoľko desiatok rokov. Mám rád tento typ, pretože zobrazuje nielen jadro problému, ale aj jeho príčiny a dôsledky. Hlavné myšlienky tak zarezonujú o to viac a poukážu na dopad vojnových udalostí v omnoho širšom rozsahu. Nesporne zaujímavý je pritom fakt, že starí rodičia autorky Jessicy Shattuck boli presvedčení nacisti.

"Dotlačila Albrechta k tomu, aby plán podpořil, a za akci se přimlouvala skoro od začátku. Nejednat nepřipadalo v úvahu. Jakmile jednou víte - doopravdy víte - o ženách a dětech postřílených v lesích, o sprchách zkonstruovaných výlučně proto, aby zabíjely, jak by ste mohli nečinně sedět? ... Jestli plán zkrachuje, přijde o všechno, co má ráda a na čem jí záleží."

Marianna sa vydala za Albrechta von Lingenfelsa, potomka významného grófskeho rodu, a táto pozícia jej sadla ako uliata. Bola dokonalou hostiteľkou, reprezentovala manželov rod i svoju rodinu. Až kým Európu nezasiahlo vojnové besnenie a ona si neuvedomila, že s Nemeckom, jeho vodcom a ideológiou nie je niečo v poriadku. Nikdy nepatrila k ženám, ktoré sa nezaujímali o politické dianie, a tak je plne informovaná o pláne Albrechta a jeho spoločníkov spáchať na Hitlera atentát. Medzi účastníkmi je aj jej najlepší priateľ z detstva Connie Fledermann, ktorý má v jej srdci stále špeciálne miesto... Po nevydarenej akcii, potrestaní vinníkov a napokon aj po skončení vojny sa Marianna vracia domov na hrad Lingenfels, odhodlaná dostáť svojej čestnej funkcii - "veliteľke žien a detí". Rozhodne sa nájsť vdovy a deti mužov, ktorí kedysi patrili do okruhu priateľov ich rodiny, a priviesť ich na hrad, aby spolu začali nový život a ak je to aspoň trochu možné, zabudli na hrôzy nacizmu. A prvou je Benita, Connieho manželka, ktorú si nikdy celkom neobľúbila a nepovažovala ju za vhodnú partiu pre jej priateľa. Lenže pocity z minulosti musia ísť bokom, aby ženy dokázali kráčať vpred k nejasnej budúcnosti...

"Rusové za sebou nechali neskutočný chaos. Statkáře, který si a puškou hlídal prasata, zastřelili a prasata mu sebrali. Jeho žena teď na ulici kvílí. Jiná tvrdí, že ji ztloukli a její dvě dcery znásilnili. Několik lidi dav v tom zmatku ušlapal. A na zemi u cihlové zídky najdou tři nehybné Ukrajince v německých uniformách, zřejmě oběti provizorně sestavené popravčí čety. Rusové nedávají milost nikomu, dokonce ani svým vlastným vojákum, kteří padli do zajetí a byli přinuceni bojovat za Němce. Ale má to i světlejší stránku: nevráželi ženám do rozkroku bajonety, nepořádali kanibalské hody, nezabíjeli děti sekerou a neopékali si je na rožni, jak předpovídal Goebbels."

Takmer každá kapitola sa odohráva v inom čase a zameriava sa na určité obdobie života hlavných postáv. K Marianne a Benite sa zhruba v štvrtine pridáva tretia osudom skúšaná žena - Ania. Všetky sú matky, vdovy, celkom odlišné osobnosti, ale spojené vojnou a jej nespravodlivosťou a nezmyselnosťou. Jessica Shattuck sa však nezameriava iba na ne, hoci už len ich príbehy sú dostatočne pútavé (Mariannina snaha stať sa oporou, Benitino utrpenie v rukách ruských vojakov, Aniin útek pred postupujúcou Červenou armádou...). Tiež sa pozrieme do zákulisia príprav na zvrhnutie Adolfa Hitlera, útlak obyčajných ľudí zo strany vojsk oboch strán, ale najmä na celkovú situáciu po skončení vojny. To je i najväčšia devíza románu (samozrejme, okrem výrazných a úderných myšlienok) - na rozdiel od mnohých vojnových diel sa Prozření venuje hlavne dianiu po nemeckej kapitulácii. Oslobodenie táborov a vojnových zajatcov, ich bezcieľne putovanie, hladomor, choroby či udalosti, ktoré aj silné osobnosti dokázali premeniť na zvieratá... Prozření je výborný román a u mňa sa zaradil medzi najlepšie tituly s tematikou druhej svetovej vojny.

Vidět válku z jiné opačné strany...

29. 12. 2017  |  Recenzoval: Knihomilka

V roce 1938, během nechvalně proslulé Křišťálové noci, se na zámku Lingenfels koná večírek. Energická hraběnka Mariana von Lingenfels nalévá víno a baví hosty, zatímco její manžel Albrecht se svými přáteli plánuje atentát na Hitlera. Mariana by se velmi ráda stala komplicem v manželově akci, ale ten si přeje, aby se dle potřeby starala o případné válečné vdovy a děti.

Co přesně se událo během válečných let netušíme. Autorka jejich průběh nelíčí a zavádí nás rovnou do roku 1945. Válka je u konce, poražené Německo se musí vyrovnat s následky válečných činů, zvednout se a odrazit ode dna. Mariana von Lingenfels ovdověla a plní slib daný manželovi - ujímá se křehké Benity a jejího syna Martina, pozůstalých po rodinném příteli a aktivním odbojáři Conniem, a také Anii, rovněž válečné vdovy a matky dvou malých synků.

Soužití tří žen a několika dětí musí mít pevný řád. Mariana se svou neskutečně aktivní náturou a organizačními schopnostmi přejímá otěže neobvyklé domácnosti. Benita a Ania si chtějí vybudovat nový život, který by nestál na válečných základech, což urputné a zásadové Marianě není příliš po chuti, a tak se snaží zasáhnout. Někdy je ovšem přehnaná aktivita spíše na škodu a může napáchat nenapravitelné škody...

Prozření je debut americké autorky Jessicy Shattuck. Pracovala na něm neuvěřitelných osm let a inspirovala se vlastní rodinnou historií. Zjištění, že její prarodiče byli nacisté, vedlo autorku k literárnímu vyrovnání s historií a vlastním svědomím.

Román Prozření je opravdu silným a vyzrálým debutem, jemuž nechybí nic, ani ta vynechaná válečná léta v ději. Autorka v příběhu plynule přechází různými časovými obdobími, v nichž dává nahlédnout do životů hrdinek knihy, zároveň líčí válku z druhé strany. Tentokrát ne z pohledu okupovaných Evropanů, zmučených Židů, či bojujících spojeneckých vojáků. Díky knize poznáváme, jak se s válkou vyrovnávají Němci, ať už zfanatizovaní nacisté nebo ti, kteří Hitlerův režim nenáviděli. Válka semlela všechny stejně, je jedno, na které straně barikády stáli.

Mariana von Lingenfels je zajímavá, byť rozporuplná literární postava. Můžete obdivovat její houževnatost a sílu a přitom mít pocit, že někdo tak panovačný a neústupný nemůže být sympatický. Vlastně ani jedna z hrdinek nemá jen kladné charakterové vlastnosti. Každá vás bude něčím štvát, zároveň jim budete fandit, protože vás bude dojímat jejich síla a odhodlání postavit se na vlastní nohy.

Prozření nabízí tak trochu rebelský pohled na válku. Ono moc knih nebo filmů, v nichž se jako hrdinové objevují obyčejní Němci, není. Líčit je jako chybující bytosti, jež podlehly Hitlerově propagandě stejně jako hammelnští vábení Krysařovy píšťaly, nebývá časté.

Román je psán vemlouvavě a autenticky a má lehce cynický podtón. Neklade si za úkol soudit a kritizovat, ukazuje, že vše nebylo jen černé nebo bílé.

Hledáte-li román o válce, kterou byste rádi viděli i z opačné strany, zkuste tuto knihu, zaručeně nebudete litovat.

I ve zfanatizovaném nacistickém Německu byli lidé, kteří chtěli normálně žít

18. 12. 2017  |  Recenzoval: Helena H

Válku lze prohrát i dvakrát

Válka z druhé strany, z pohledu těch poražených, viníků. Jenže, nic není tak černobílé, jak by se mohlo zdát, mezi Němci bylo také mnoho odbojářů. Jejich a nejen jejich příběh přináší historický román Prozření.

Je 9. listopadu 1938, Křišťálová noc. Zatímco po celém Německu se tříští skleněné výlohy, okna domů i zdravý rozum, na hradě Lingenfels cinkají skleničky a hraje jazz. Avšak v pozadí zdánlivě dekadentní párty roste plán na likvidaci Hitlera. Hraběnka Marianna von Lingenfels slíbí oné osudné noci svému manželovi a jeho přátelům – spolupracovníkům, že se stane jakousi velitelkou žen a dětí. Bude ostatní manželky ochraňovat, a kdyby došlo na nejhorší, pomůže vychovat i nenarozené dítě svého nejlepšího přítele.

Jak již nyní víme, atentát na Hitlera se nezdařil, atentátníci byli oběšeni a jejich ženy přežily pouze díky tomu, že pocházely z vážených německých rodů. Marianna se však ani po válce a v tíživé situaci nevzdává, odhodlána splnit slib. Snaží se najít další vdovy a poskytnout jim nový domov. Ráda by vytvořila klidný přístav, nekompromisně odsoudila válečné konání, ale svět není černobílý, spíše plný všech barevných odstínů. I Marianna tak bude muset dospět k určitému Prozření.

Americká spisovatelka a novinářka Jessica Shattuck napsala výjimečný válečný román, v němž se vlastně válečné vřavě vyhnula. Na knize pracovala bezmála osm let a čerpala ze vzpomínek vlastní rodiny. Její prarodiče totiž celý život skrývali temné tajemství z minulosti -  patřili za války i po ní k aktivním nacistům.

Román Prozření ukazuje zase trochu jinou tvář války a dává možnost k zamyšlení, že i ve zfanatizovaném německém národě bylo mnoho těch, kteří toužili jen normálně žít, nebojovat a stavěli se proti konání vládnoucích vrstev. Stejně jako Peníze od Hitlera překládá román hrdiny z tak nějak jiné strany. Čtenář tak často váhá, jestli hlavním hrdinkám vlastně přát úspěch, pamětliv všeho, co jejich národ světu provedl.

Prozření z nakladatelství Domino zaujme všechny, kteří rádi přemýšlejí, baví je složité lidské osudy a i na druhou světovou válku se chtějí podívat tak nějak komplexněji. Je románem o těch, kteří se snažili vzepřít systému za lepší svět, ale především o těch, které pak musely čelit celému světu, aby zachránily sebe.

Úžasný psychologický román i skvělá sociologická studie

29. 11. 2017  |  Recenzoval: Veronika Černucká

Příběh německé hraběnky Marianny von Lingenfelsové začal během Křišťálové noci. Zatímco na starém hradě hostila vybranou společnost, její manžel Albrecht plánoval se svými komplici atentát na Hitlera. Marianna mu bez rozmýšlení slíbila, že se v případě nezdaru postará o pozůstalé manželky a děti. Samozřejmě že netušila, jak tohle rozhodnutí ovlivní celý její život.

Americká spisovatelka a novinářka Jessica Shattuck si ve své branži už dávno vybudovala skvělou pověst, přesto jí trvalo téměř osm let, než napsala román "Prozření". Nejenže pátrala v archivech, diskutovala s odborníky a pátrala po potomcích postav ze své knihy, ale problém jí činilo přiznat si, nakolik osobní pro ni téma je. Její milující a laskaví prarodiče byli aktivními nacisty a Shattuck se rozhodla napsat příběh z druhé světové války trochu jinak. Ne z pohledu Židů nebo jiných obětí, ale naopak z pohledu Němců, kteří měli na první pohled všechno.

"Prozření" z nakladatelství Domino je historický román založený na reálných faktech a jeho největší devizou je, že se autorka zdržela jakéhokoliv hodnocení, přesvědčování nebo omlouvání. K reáliím přistoupila nejen poctivě, ale také objektivně a nijak se nesnažila, aby se vám její hrdinové zalíbili. Příběh je lehce cynický, hodně drsný, ale taková byla prostě doba. Hlavní postavou knihy je mladá aristokratka Marianna von Lingenfelsová. Marianna vychovává tři děti, a protože je intelektuálka, víc než o vlastní domácnost se zajímá o politiku. Její manžel Albrecht je zděšený tím, co se v roce 1938 děje, a Marianna s ním souhlasí v tom, že někdo musí zastavit řádění šíleného Adolfa Hitlera.

Albrecht vypracuje plán, jak Hitlera zlikvidovat, a akční Mariannu mrzí, že s ní muži nepočítají a berou ji pouze jako budoucí pečovatelku vdov a polosirotků. Spiknutí je odhaleno, atentátníci oběšeni a jejich manželky přežijí jen díky tomu, že jejich muži pocházeli ze slavných německých rodů. Autorka netradičně přeskočila vlastní světovou válku a z roku 1938 skočila rovnou do roku 1945. Tehdy se Marianna ujímá Benity a Martina, které po sobě zanechal její nejlepší přítel Connie. Společně zamíří na Mariannin hrad, kde se k nim později přidává ještě Ania se dvěma syny.

Marianna je zvláštní osoba a absolutně netuším, jak na ni zareagujete. Obecně platí za šlechetnou dámu s velkým srdcem, ale její blízcí brzy zjistí, že je v jistém ohledu nemilosrdná. Za to, co provedli nacisté, se zhluboka stydí a nepřichází v úvahu, aby pro ně projevila pochopení, nebo s nimi dokonce soucítila. V jejím světě je všechno buď bílé, nebo černé, a Mariannu ani nenapadne, že svým postojem může ubližovat nejen svým chráněnkám, ale i jejich dětem.

Zatímco Marianna se snaží napravit škody, Benita i Ania touží po obyčejném životě. Ony chtějí zapomenout a jít dál, ale Marianna jim to se svými zásadami ztěžuje. Ačkoliv to myslí dobře, provede pár věcí, které jsou možná ještě horší než to, co by kdy udělali nacisté. Roky běží, Německo se vzpamatovává z války a Marianna by ráda řekla, že Benita a Ania jsou její přítelkyně. Jenomže každá je úplně jiná a ve hře je kromě žárlivosti a nepochopení i jedno velké tajemství. Poslední část knihy se odehrává v roce 1991 a je zajímavé sledovat rozdíly mezi válečnou generací a těmi, kteří se narodili a vyrůstali ve svobodné zemi.

"Prozření" je úžasný psychologický román i skvělá sociologická studie. Vyprávění je dynamické a autorka ve vás dokáže podnítit zvědavost. Osudy hrdinek vás strhnou kvůli všemu, co prožívají, a historické pozadí budete vnímat pouze jako bonus. Marianna von Lingenfelsová je jednou z nejsilnějších postav, jaké se v literatuře objevily, a vy jí budete držet palce, aby i ona prozřela a uvědomila si, že je chybující člověk a že jsou na světě důležitější věci, než je morálka a spravedlnost. "Prozření" není příběh o heroických činech, ale o každodenním životě a mezilidských vztazích. Není o hrdinech a o pomstě, ale o tápajících ženách a odpuštění.

Němci: vinni, a přesto sami oběti

21. 11. 2017  |  Recenzoval: Jana Hlavičková

Co prožívali nevinní Židé za holocaustu a po něm, už bylo napsáno mnohé. Ale co bylo s ženami po německých důstojnících, odbojářích, prostých vojácích? Jak moc obyčejné Němce poznamenalo Hitlerovo šílenství? Jakou šanci na štěstí měly německé vdovy? A došly nakonec k prozření?

Na počátku celé knihy je hrad Lingenfels. Majestátní a impozantní, zářící do tmy při své poslední slávě. Po onom večeru už nic a nikdy nebude jako dřív. Je 9. listopadu roku 1938 a Německem se řítí krutá předzvěst hrůz, které mají teprve přijít. K moci se dostává Hitler, netřeba jej představovat, my už víme. Ale mnozí Němci mu věří, uvěřili jeho silným slovům o idejích a slávě mocného Německa, uvěřili jeho slibům a hřmotnému hlasu znějícího z rádia. Toho večera vypukla Křišťálová noc a svět od tohoto okamžiku bude jiný.

Přenesme se až do roku 1945, je po válce a všichni se snaží zvednout a vzpamatovat. Není tomu jinak ani na Lingenfelsu, hraběnka Marianna je vdovou, její muž, hrabě Albrecht byl pověšen za velezradu, kdy se pokusil s pár přáteli spáchat atentát na Hitlera. Jak je známo, plán nevyšel.


Marianna se snaží najít válečné, odbojářské vdovy a poskytnout jim nový domov. Ví, že to pro ně ani za války, ani po ní, není v Německu jednoduché. A tak se hlavními hrdinkami celého příběhu stávají i Ania a Benita. Budeme svědky jejich boje o místo v životě po hrůzách nacismu, které se jich dotýkaly přímo. Každá s sebou nese břímě, s kterým se musí vyrovnat. Ať už je to sebevědomá Marianna, která vždy ví, co říct, nebo zádumčivá, krásná Benita, která si sáhla na samotné dno a málem ji to stálo život, nebo Ania, která ukrývá před přítelkyněmi i celým světem kruté tajemství.

Tato kniha se mi nerecenzuje vůbec lehce. Asi jsem masochista, že neustále vyhledávám knihy s tématem holocaustu a přitom vím, že příběh ještě dlouho po dočtení, zůstane žít v mé hlavě. Vůbec poprvé jsem se ale na toto období mohla podívat z druhé strany, ze strany těch, kteří jsou vinni. A přesto sami jsou obětmi. Snažila jsem se vžít do jejich pocitů, když naslouchali Hitlerovým projevům, ale můj soucit a pochopení jim prostě nepatří. Nechali se zlákat šílencem a vystřízlivění pro ně bylo krutější, než si umíme představit. Během války i samotní Němci, prostí občané, zažívali strach z bombardování, hlad, zimu, ale nebýt jich, těch neslyšných hlasů, nikdy by se Hitler k moci nedostal. Jako by na tohle zapomněli, když plakali v protiatomových úkrytech.

A po válce? Je až k neuvěření, jak zůstávali hrdí. Hrdí a nenávistní vůči osvoboditelům, jak zarputile popírali všechna zvěrstva, kterých se vojska SS dopustila. Jak plivali slova jako americká propaganda a lež.
Naše tři hrdinky to neměly jednoduché. Dvě z nich byly manželky mužů, kteří se vzepřeli a sami za to zaplatili životem. A ony ženy se rázem staly středobodem nenávisti mnoha spoluobčanů. Není to jen kniha o samotné válce, celý příběh končí v roce 1991, kdy by se mohlo zdát, že je už vše zapomenuto. Ale není a ještě velmi dlouho nebude. Všechny tři se snažily žít dál, ale nacismus je poznamenal až příliš a zaplatily za to daň nejvyšší.

Autorka Jessica Shattuck nám předkládá knihu, kterou psala víc než sedm let a vychází z osobních rozhovorů se svou babičkou, která byla během války i po ní aktivní nacistkou. Nepochopitelné a zvrácené, že ano. Můžeme jen tušit, jak jí při samotném psaní bylo. Já, jako vnučka sudetské Němky ji snad trochu chápu. A smekám klobouk, já bych se toho vyprávění hodně bála.


Ukázka z knihy Prozření