Nakladatelství Domino  ›  Edice  ›  Edice Mimo edice  ›  Osudy a běsy

Osudy a běsy

Autor:
Lauren Groff
Originální název:
Fates and Furies
Překlad:
Petra Jelínková Babuláková
Žánr:
Edice Mimo edice
ISBN:
978-80-7498-179-1
Počet stran:
448
Datum prvního vydání:
20. 10. 2016

Kliknutím zvolte variantu

349 Kč 279 Kč 

Nakupte ještě za 2000 Kč a získáte DOPRAVU ZDARMA!

Osudy a běsy

Popis: Osudy a běsy

Nikdy si nezačněte myslet, že někoho opravdu znáte. I když s ním žijete dvacet let.

Každý příběh má dvě strany. Každý vztah lze nahlížet ze dvou různých perspektiv. A někdy se ukáže, že klíčem k dobrému manželství není způsobilost říkat pravdu, ale schopnost udržet tajemství.
Ve svém nejnovějším románu, bohatém a mnohovrstevnatém, přináší Lauren Groff příběh o jednom takovém manželství zachyceném v průběhu dvaceti čtyř let.
Lottovi a Mathildě bylo dvaadvacet, když se vzali. Byli krásní, bláznivě zamilovaní a předurčeni k úspěchu. O deset let později je jejich manželství ještě stále předmětem závisti přátel, ale pozorný čtenář už s lehkým mrazením začíná cítit, že skutečnost je mnohem složitější, problémy hlubší a minulost temnější, než by se mohlo na první pohled zdát.


Dotaz k produktu Osudy a běsy

Jméno:
Telefon:
E-mail:  povinné pole
Číslo "10" slovy:  povinné pole
Váš dotaz:   povinné pole
 
 

Autor: Lauren Groff

Lauren Groff

Lauren Groff se narodila roku 1978 v Cooperstownu, vystudovala literaturu na univerzitě ve Wisconsin-Madison. Je autorkou bezpočtu povídek, které byly publikovány ve významných periodikách (za všechny jmenujme například New Yorker) a několikrát také zařazeny do prestižních antologií Nejlepší americká povídka.
Svou románovou prvotinu Příšery templetonské vydala v roce 2008, čtyři roky po ní následoval román Arcadia. Obě knihy byly nominovány na řadu cen.
Doposud největšího úspěchu dosáhl její román Osudy a běsy, který byl Amazonem vyhlášen za knihu roku 2015. V anglicky hovořících zemích se staly Osudy a běsy zřejmě nejdiskutovanějším titulem uplynulých dvanácti měsíců, kritici nalézali jen slova chvály, prezident Obama prohlásil, „že nic lepšího za celý rok nečetl", a hollywoodské celebrity dávaly na Instagram fotky, na nichž čtou tuto knihu.
Úspěch je to vskutku pozoruhodný a plně zasloužený. Autorce se podařilo napsat mnohovrstevnaté dílo, které sice zpracovává stejné téma jako mainstreamové bestsellery (například Zmizelá či Dívka ve vlaku), zde je však uchopeno literárněji, originálněji, hlouběji. Příběh dvacetiletého manželství, jehož aktéři zjišťují, že se vlastně vůbec neznají, je v podání Lauren Groff oním velkým románem, na který nejen americká literatura tak dlouho čekala.

 

PŮVODNÍ ROZHOVOR S LAUREN GROFF

Vzpomínáte si na okamžik, kdy se zrodil příběh Lotta a Mathildy?

Prvotní inspirace ke mně dorazila v roce 2006, krátce poté, co jsem se vdala. Probudila jsem se tenkrát uprostřed noci, pohlédla na svého manžela a na jeden hrozivý okamžik jsem podlehla myšlence, že vlastně nemám tušení, kým můj manžel opravdu je. Byla to temná chvíle existenciální hrůzy, která s ránem pominula, ale samotná myšlenka přežívala dál, ukrytá po tři roky kdesi vzadu v mé mysli. Zůstala tam zasutá až do doby, kdy jsem pracovala na knize Arcadia a potřebovala se pustit do něčeho naprosto odlišného od toho, o čem jsem momentálně psala: tedy do něčeho vzletného, v čem bude spousta barev a sexu.

 Jsou v románu Osudy a běsy zakomponovány i nějaké autobiografické prvky?

Je jich tam celá řada, ale ty nejosobnější zmínit nemohu, obávám se. Většina autobiografických prvků čerpá z pozorování lidí a prostředí: bydlím teď na Floridě a způsob, jakým v knize tento stát popisuju, odráží mé vlastní zkušenosti se zdejším životem. A za zcela osobní můžu označit také všechny jízlivé komentáře, které v knize najdete.

Která z postav je vám lidsky blížší, Lotto, nebo Mathilda?

Nejspíše mám raději Lotta, který je pro vnější svět naprosto okouzlující, avšak uvnitř skrývá temné stránky; líbí se mi do jisté míry i jeho narcismus. Mathildu obdivuju pro její nadhled a obdivuhodnou schopnost rozpoznat, jak i drobná změna v současnosti může ovlivnit to, kam se budou věci ubírat v budoucnu. Oba jsou blízcí mému srdci a teď, když je už kniha v rukách čtenářů, mě rozesmutňuje, že se s Lottem a Mathildou nemůžu dále setkávat.

Kdybyste ze všech autorů, kteří vás inspirovali (a které zmiňujete v závěru) měla vyslovit jméno autora, jenž vás inspiroval nejvíce, kdo by jím byl?

Autorkou, která se mě udělala spisovatelku, je George Eliot. Jí prezentovaná idea, že svět postupně a pozvolna spěje k lepšímu, je pro mě nadějeplným protikladem devastace a cynismu, kterým jsme proti vlastní vůli vystaveni.

Pojďme se vzdálit od světa literatury. Co jako první vytane na mysli Lauren Groff, když se řekne Česká republika?

Jsem spisovatelka, takže se světu literatury příliš nevzdálíme. Ze všeho nejdříve mi přišel na mysl Bohumil Hrabal (kterého nade všechno miluju) a Franz Kafka, jehož odkaz je nesmírně silný a všudepřítomný. Bylo by nepochybně velmi zajímavé přečíst si díla obou těchto autorů, která by napsali v současném politickém klimatu. A vzápětí mě napadá Praha, kterou jsem navštívila sice už před dvaceti let, ale jejíž uhrančivá krása dál přežívá v mém srdci.

 Při citacích prosím uveďte jako zdroj: Nakladatelství DOMINO, www.dominoknihy.cz

 

 

 


Čtenářské recenze

Jak se vám tato kniha líbila? Zajímá to nejen nás, ale také celou řadu dalších čtenářů. Budeme tedy moc rádi, když se s námi podělíte o své názory a dojmy.

Pro odeslání recenze musíte být přihlášení.

Smekám deset tisíc pomyslných klobouků před Lauren Groff

07. 12. 2016  |  Recenzoval: Hanka the bookworm

Lotto a Mathilda. Mladí, krásní, beznadějně zamilovaní. Své manželství započali ve dvaadvaceti letech. A my jejich osud sledujeme po další dvě dekády a pomalu zjišťujeme, že i tento na první pohled harmonický a dokonalý pár má své trhliny a problémy možná hlubší, než by se mohlo zdát. Protože každý má ve skříni schované kostlivce…

Kniha Osudy a běsy zaujme nejen svou anotací, ale také překrásnou obálkou, na které si dali lidé od Domina opět záležet. Když jsem měla možnost vybrat si další knihu k recenzi, po doporučení padla volba právě na tuto a upřímně musím říct, že to byl neskutečný literární zážitek, který posune každého (nejen mě) o velký čtenářský skok kupředu.

Lauren Groffová vystavěla celý svůj příběh v podstatě pouze na dvou hlavních hrdinech. Figurky procházející jejich životem jsou nesmírně důležité, nicméně prim zkrátka hraje Lotto a Mathilda. Každému z nich věnovala autorka zhruba polovinu knihy, a tak se na svět nejdříve díváme Lottovýma očima, abychom se následně na uplynulou dobu podívali z pohledu Mathildy. A přestože se v žádném případně nejedná o thriller, jistý pocit mrazení a hlavně chuť otáčet stránky budete mít při čtení neustále.

Osudy… Lotto je zvláštní typ postavy. Při čtení první části mi na mysli neustále vyvstávalo jméno Johna Irvinga. Lotto je trochu jako Garp. Takový vnitřně rozervaný umělec, svádějící souboj sám se sebou. Je velmi přemýšlivý, poetický, náročný. A přesně takové bylo i čtení první části knihy.

Běsy… Mathilda je famózní. Jedna z nejlépe napsaných postav, s jakou jsem se kdy setkala. Při čtení této části mi zase naskočila Zmizelá. A opravdu – Mathilda je trochu jako Amy. Je tak surová, člověčí, umí se skvěle ovládat. Je vlastně mnohem lepší herečkou než Lotto. Miluje, ale má postranní úmysly. Spíš než sama se sebou bojuje s celým světem. Pro mě se skutečně stala Postavou s velkým P. Při čtení druhé části se děj výrazně zrychlí, zchladne, dostává jasnější obrysy.

Jak už jsem psala, i vedlejší hrdinové mají v knize své místo. Chollie, Lottova matka Aurélie, Ariel i Rachel – bez těch všech by se vztah tohoto manželského páru rozhodně nevyvíjel tak, jak se vyvíjel, protože každé jejich rozhodnutí, každý drobný akt byl (ať už vědomě či nevědomě) odpovědí na minulost ovlivněnou právě těmito lidmi.

Před čím sklápím deset tisíc pomyslných klobouků, je autorčin styl. Se slovy si pohrává s opravdovou lehkostí a bravurou. Ta nenucenost, se kterou přešla z onoho poetického „Lottova“ stylu do toho chladného, svižného „Mathildina“, mě nepřestává udivovat. Ona opravdu dokázala povýšit „odpočinkový žánr“ na úplně jiný level. Abstrakci střídá opravdovost a právě pro tuhle mnohovrstevnatost (a to nejen ve vypravěčském stylu, ale i v příběhu jako takovém), není podle mého možné knihu vstřebat na jedno přečtení. Osudy a běsy si opravdu zaslouží víc, zaslouží si být čtené stále a stále dokola, aby čtenář dokázal patřičně nasáknout tím příběhem a slovy, se kterými to Groffová umí jako málokdo.

Já osobně jsem z knihy nadšená. Je jedinečná. Silná. Těžká. Pro náročného čtenáře. A přesto krásná. Pokud nebudete líní věnovat jí svůj čas, odmění se Vám tím, že Vás změní nebo minimálně donutí přemýšlet. Osudy a běsy jsou jednou z nejlepších knih, co jsem kdy četla. Máte-li rádi opravdové příběhy, které Vás posunou, libujete-li si například ve stylu Johna Irvinga či chcete nadstavbu Zmizelé, tahle kniha je přesně pro Vás. Jen Vás prosím, téhle věnujte všechnu svou pozornost, zaslouží si to. Já se k ní budu dozajista vracet, vlastně bych to nejraději udělala teď hned. ☺ Hodnotím 5/5!

Vždycky záleží na úhlu pohledu

04. 12. 2016  |  Recenzoval: Ivana Kaňovská

Když si Loto vzal Matildu, bylo mu pouhých 22 let. Už tenkrát ale věděl, že je to láska na celý život. Jejich sňatek vyvolal v jejich přátelích a rodině smíšené pocity. Matilda byla sirotek a ne příliš společenská osoba, Loto byl celý její svět. Ovšem Loto patřil do bohaté rodiny, měl spoustu přátel a také dívek. Někteří na Matildu a Lota žárlili, jiní je zase považovali za blázny a jiní si mysleli, že jim vztah nevydrží ani pár měsíců.
Přesto ale Loto a Matilda zvládli překonat nedůvěru nepřátel a překážky, které se jim stavěly do cesty celý život. Ne vždy to měli jednoduché a mnohokrát se ocitli na dně, ale pořád si byli věrní a to jim nakonec dopomohlo k tomu, aby vedli úspěšný život. Jenže jak vlastně jejich život vypadal doopravdy? Byli skutečně šťastní?

Zajímavý název, poutavá obálka. A příběh? Ještě mnohem lepší. Věděla jsem, že se mi bude kniha líbit, ještě než jsem začala číst, přesto jsem byla překvapená, jak moc se mi líbila. Postavy byly opravdu dobře vykreslené, jejich psychika výborně rozvinutá a propracovaná. Každá postava měla své chyby a že jich bylo! Autorka se nesnažila vystihnout jen jejich kladné vlastnosti, ale zaměřila se i na ty špatné a surově a realisticky popisovala jejich životy.
Největším kladem na knize je ale styl psaní. Je unikátní, krásný, neobvyklý a dokázal mě tak upoutat, že jsem knihu ani nemohla odložit. Několik let života bylo dokonce podáno jako divadelní hry či krátké sestřihy událostí těsně po vydání jedné z her, které Loto psal, a čtenáři se tak dozví jen to nejdůležitější, aby mohli pokračovat dál ve čtení.

Samotná kniha je rozdělena na dvě části podle názvu. První část se jmenuje Osudy a vyprávění se ujímá Loto. Můžeme pozorovat jeho cestu životem už od narození a autorka často mění časové roviny, což může občas být zmatené, pokud na chvilku nebudete dávat pozor. Zjišťujeme, jak se Loto snažil najít si své postavení ve společnosti, seznamujeme se s jeho rodinou a se vztahy k jiným lidem. Loto sice nebyl nejkrásnějším mužem planety, ale byl to výborný řečník a díky svému charismatu dokázal okouzlit mnoho lidí. Z Lotova pohledu je Matilda dokonalá. Celou dobu stojí při něm, podporuje ho, stará se o něho,... A přitom zůstává záhadou nejen pro čtenáře, ale i pro Lota.

V druhé části, v Běsech, má čtenář možnost konečně poznat Matildu takovou, jaká je. A že to bude tedy překvapení. Běsy jsou ještě daleko zmatenější, než první část a mnohem častěji přeskakují z místa na místo a z jednoho časového období do druhého, aby nám tak postupně odkryly celou pravdu. Na povrch vyplouvají nová tajemství, pohřbená i několik let v minulosti.
Běsy pro mě byly mnohem lepší, než první část, protože mi přišlo, že teprve teď vidím celou pravdu. Co se mi v první části zdálo naprosto jednoduché a očividné, bylo daleko složitější, než jsem si zprvu myslela. Matilda nepatřila k předvídatelným postavám, byla schopná a vynalézavá, dokázala vždy získat to, co chtěla. Byla vlastně dobrý člověk?
Rozhodně neměla jednoduchý život a to se na ní poznamenalo. Přesto si myslím, že v ní bylo něco temnějšího, něco zákeřného, co v ní během života jen narůstalo. Nedokážu říct, jestli jsem ji měla ráda nebo ne, ale cítila jsem k ní sympatie. Její dětství ve mě zanechalo mnoho otázek a často jsem byla i v šoku nad tím, co všechno si prožila.

Osudy a běsy pro mě byly překvapením roku a také jednou z nejlepších knih, jaké jsem letos četla. Během čtení se ve mně svářelo tolik emocí, jako byla radost i smutek, vztek a soucit. Několikrát jsem se nasmála a často jsem i koukala na stránky s otevřenou pusou a nedokázala pochopit, co se právě stalo. Vedlejší postavy pro mě také byly velkou záhadou a i je autorka výborně vykreslila. Dokázala zatajit jejich pravý charakter a o to více jsem pak byla překvapená, když jsem zjistila, jak podlé některé postavy byly.

Nemám, co bych knize vytkla. Řekla bych, že mi možná vadilo více erotických scén, ale popravdě jich tolik nebylo a když se nad tím zamyslím, díky nim kniha působila komplexněji a realističtěji, než kdyby je autorka jednoduše přeskočila. Další plusové body u mě má i za to, že se nebála jakéhokoliv tématu, třeba i homosexuality.

Celý román nám tak kromě pohledu na jedno manželství dává i mnoho témat na zamyšlení. Ukazuje nám, jak moc záleží na úhlu pohledu, jak jeden člověk definuje druhého. Zamýšlí se nad tím, jak šťastní mohou dva lidé být a jestli je to štěstí skutečné nebo je to jen stav, o kterém si myslíme, že v něm jsme a přitom se cítíme naprosto jinak. Popisuje i lásku, tu krásnou i tu surovou, a ukazuje, jak právě láska dokáže změnit život.

Jsem si jistá, že se ke knize ještě minimálně jednou vrátím. Sice už budu od začátku vědět, jak dopadne a nebudu překvapená tak, jako jsem byla při prvním čtení, přece jen si ale myslím, že si čtení znovu užiji a že určitě objevím mnoho detailů, které mi napoprvé unikly.
Pokud toužíte si přečíst napínavou, nepředvídatelnou knihu, jsou Osudy a běsy právě pro vás. Rozhodně doporučuji!

Osudy a běsy jednoho manželství

21. 11. 2016  |  Recenzoval: Hana Wielgusová

Neuvěřitelné – to je první slovo, které mě po přečtení knihy Osudy a běsy napadlo. Autorka Lauren Groff se s takovým talentem musela už narodit. Její literární styl je tak vytříbeně vypracovaný a originální, že byste jej očekávali spíše od staršího a zkušenějšího autora.

Snad právě proto její v pořadí již třetí román - Osudy a běsy - dosáhl (v anglicky mluvících zemích) největšího úspěchu, přestože na řadu cen byly nominovány i obě její předchozí knihy. Na otázku hledání inspirace Lauren Groff odpovídá: „Autorkou, která ze mě udělala spisovatelku, je George Eliot. Jí prezentovaná idea, že svět postupně a pozvolna spěje k lepšímu, je pro mě nadějeplným protikladem devastace a cynismu, kterým jsme proti vlastní vůli vystaveni."

Román je rozdělen na dvě části, přičemž hlavní dějovou linií je průběh manželství, do kterého nahlížíme v každé části z jiného, vlastního pohledu jednotlivých protagonistů. Červenou knihovnu však rozhodně nečekejte. Autorčino pojetí je intelektuální a nad tématem se hluboce zamýšlí.


Lottovy bohémské Osudy

První část - Osudy - jako červená knihovna skutečně začíná. Mladý Lancelot, umělec, vypráví o svém setkání s krásnou Mathildou a vzplanutí jejich lásky. Pak ale začne vzpomínat. Vrací se až na úplný počátek svého života a nás při tom vrací do reality. Rozebírá svoje dětství, vztah k otci, matce a sestře. Nevynechá dobu svého dospívání, své přátele, období studií. A s hrdostí lva popisuje adoraci okolí, kdy tak, jako nikdo neodolá jemu, neodolává ani on, vědom si svého charismatu, všem svodům tohoto světa.


Krásu svodů, někdy skrytou a ne prvoplánovou, umí Lancelot ocenit a plně využít. Setká se však i s jejich strašnými nástrahami. To se pak odráží v celém příběhu, formuje jej a ovlivňuje vše, co se dál odehrává. S Mathildou Lotto, jak mu všichni říkají, uzavře, přes nesouhlas své matky, manželství, které pak oba prezentují jako dokonalé, plné lásky a porozumění. A my máme dojem, že tomu sami věří. Všimneme si však, že se jim oběma na čele prohlubuje vráska. A možná tak trochu i nám. Postupně se spolu s Lottovými rozervanými myšlenkami dostaneme až ke konci. Jaký konec to je? Možná šokující, možná očekávaný. V každém případě se takovému konci Lancelot nevyhne.
Mathildiny Běsy

Druhou část – Běsy - nám vypráví Mathilda. A to velmi tvrdě. Bez příkras a výmluv nám otevře oči. Celý příběh si poslechneme znovu, avšak z jiného pohledu. Tady se dozvíme pravdu a bude nás bolet, přestože jen potvrdí naše obavy. Tak takhle to tedy bylo... A to nevíme, co nás ještě čeká. Část Běsy zahrnuje totiž i období Mathildina stáří, ve kterém se dál vyskytují a hrají svou roli i ostatní vedlejší protagonisté celého románu. Nikdy už si neřekneme nikdy, protože jak se od Mathildy dozvíme – Nikdy je lhář!


Emocemi nabitý román

Závěrem mohu jen dodat, že Osudy a běsy jsou tak působivé, že jsem musela knihu několikrát odložit, abych si prožila a promyslela to, co jsem právě přečetla. Popisuje, jak také lidé mohou nebo chtějí vidět sami sebe, i to, jak je vše relativní – zvláště štěstí – a jak velmi záleží na našem úhlu pohledu a postoji. Je to dílo plné všech druhů emocí. Autorka přechází z něhy a lásky do brutality a nenávisti a nebojí se ani erotiky. Nic z toho nás však neurazí. Patří to k příběhu tak, aby byl celistvý. A pozor, přeskakovat stránky se určitě nevyplatí.

 

Recenze vyšla na blogu Knihy Dobrovský https://www.knihydobrovsky.cz/blog/osudy-a-besy-jednoho-manzelstvi-sleduje-novinka-spisovatelky-lauren-groff

Něco tak... vymazleného a propracovaného jsem už dlouho nečetla

20. 11. 2016  |  Recenzoval: Knihomilka

Málokdo by věřil, že manželství Matildy a Lotta přežije rok, vždyť se brali po impulzívní čtrnáctidenní známosti. Oba však své okolí překvapili, ve svazku vytrvali čtyřiadvacet let. To se podaří jen málokomu. I ve vás hlodá otázka, jestli to opravdu bylo všechno tak růžové?

Lancelot, kterému nikdo neřekl jinak než Lotto, se do Matildy zamiloval doslova na první pohled. Předtím si milostný život užíval jak se patří, ale když potkal svou životní lásku, věděl, že je ta pravá. Lotto je umělec. Zpočátku hraje na divadle, posléze sám divadelní hry píše. Matilda mu poskytuje rodinné zázemí, klid a prostor na psaní. Lotto je ve své podstatě jen její.

První část s podtitulem Osudy líčí nejen manželský vztah této dvojice, ale zaměřuje se i Lottovu minulost - dětství, mládí, líčí vztahy v docela neobvyklé rodině. Osudy jsou trochu zdlouhavé, možná si budete, stejně jako já, klást otázku, kam vlastně autorka míří, co chce románem říct. Budete také hledat zmiňovanou podobnost s Dívkou ve vlaku a Zmizelou. Vydržte. Ještě tady máme část druhou, což jsou Běsy.

Druhá polovina knihy je zběsilá jízda, kterou budete jen těžce vydýchávat. A teprve při jejím čtení vám začne vše docházet a zapadat do sebe, jako kolečka v hodinovém strojku. Přistihnete se, že se vracíte do první části, abyste nasáli všechny souvislosti. A budete koukat, jak důmyslně to autorka vymyslela.

Chtěla bych vyzdvihnout styl, kterým je kniha psaná. Něco tak... vymazleného, propracovaného jsem už dlouho nečetla. Lauren Groff to má v sobě. Metafory, které používá, jsou jedinečné. Málokdy v recenzích cituji z knih, vlastně jsem to udělala asi jen jednou nebo dvakrát, ale tady si to nemůžu odpustit:
Antoinette mu políbila dlaň a nechala ho jít, klidná ve své posteli jako mořská kráva. Její city se stáhly dovnitř. Vše sledovala z ohromné dálky. Baculatěla a baculatěla. Nakonec pukla jako zralé ovoce. Vypadlo z ní jadérko, malá Rachel.

Když jsem hledala pasáž k citaci, přitihla jsem se, že si opět čtu, kochám se a nacházím nové věci, které mi unikly. Osudy a běsy jsou knihou, ke které se určitě vrátím, má co říct i při opakovaném čtení.

Kniha, kterou si chcete vychutnat. Dlouho a pomalu. A potom možná znovu.

16. 11. 2016  |  Recenzoval: Via da Luz

Tak na tuto knížku jsem se fakt těšila. Jakmile mi dorazila do schránky, opatrně jsem otevřela balíček, pokochala se obálkou a přivoněla. A poté si s ní vlezla do postele, abych si zpříjemnila pošmourný podzimní večer.

Román Osudy a běsy je přirovnáván k moderním bestsellerům typu Zmizelá nebo Dívka ve vlaku. Podtitutlem této knihy je věta: Nikdy si nezačněte myslet, že někoho opravdu znáte. I když s ním žijete dvacet let. Upřímně jsem se po tomto přirovnání a úvodní větě trochu bála začíst... Je pravda, že příběh zpracovává podobné téma jako třeba Zmizelá. Ale zároveň je dost jiná. Oproti Zmizelé, kterou jsem zhltla na posezení, jsou Osudy a běsy sladkou čokoládovou pralinkou, kterou si chcete vychutnávat. Dlouho a pomalu. A potom možná znovu.

Ještě než přejdu k vnitřku knížky a ději, nedá mi nezmínit obálku. Velmi originální a vydařená. Podle mě už jen samotná obálka a ilustrace na ní vypráví příběh partnerského vztahu.

Jak už jsem nastínila, kniha vypráví příběh manželského páru - Lancelota, kterému se říká Lotto, a jeho ženy Mathildy. Tyto dva hlavní hrdiny (průběhem knihy se mihne i pár dalších) sledujeme spolu od jejich první obrovské zamilovanosti, rychlé svatby až po celých dvacetčtyři let, které spolu prožijí. Skoro to vypadá na červenou knihovnu, ale tou tato kniha opravdu není. První část knihy - Osudy - patří vyprávění Lotta, jeho životu a jeho pohledu na manželství. Ve druhé části - Běsy - příběh zase vypráví jeho žena Mathilda. Ale nemusíte se bát, nečtete dvakrát stejný příběh. V každé části se dozvíte trochu jiný pohled, jiný průběh manželství i jiné zážitky. Kromě jejich vzájemného vztahu je v obou částech popsáno také dětství a mládí každého z nich. Popisům Lotta i Mathildy a jejich životům je věnováno hodně prostoru. Dozvíte se jejich pohnutky, věci, které se jim v životě staly, což dotváří jejich charakter a současně vysvětluje, proč jsou takoví, jací jsou. Zároveň je však málo věcí řečeno v knížce naprosto otevřeně ve smyslu "toto je dobře a toto je špatně". Autorka nechává čtenáře, aby si sám věci spojil a sám vyhodnotil a rozhodl, co je vlastně dobré a co je špatné. U některých částí vás bude možná mrazit, některé věci si možná nebudete chtít plně připustit stejně jako Lotto nebo Mathilda.

"Prosím tě. Manželství je plné lží. Hlavně těch laskavých. Opomenutí. Kdybys řekl nahlas všechny ty věci, které si každý den o své partnerce pomyslíš, také bys ji rozdrtil na prach. Nikdy ti nelhala. Jen to nikdy neřekla."

Abych se vrátila ještě k té čokoládové pralince, kterou jsem zmiňovala na začátku. Kromě děje je třeba ještě vyzdvihnout jazyk, kterým je kniha psána. Najdete v ní spoustu poetických slov i přirovnání. Což už se v současných knížkách zase tak moc nevidí. A mně osobně hodně připomínala Na Chesilské pláži. I když se děj odehrává v současnosti (začátek knihy v sedmdesátých letech), měla jsem z knihy pocit šedesátých let v Americe. Sama nevím, jestli to bylo tím básnickým stylem, kterým byla psána nebo jen mou asociací s jinou knihou. Zajímavě také působí vložené věty a komentáře od autorky, které jakoby usměrňují nebo komentují chování postav. Co mi naopak trochu vadilo, i když to bylo rozhodně originální, byly texty divadelních her v knize, jejichž děj mne moc nezaujal. Ale to bylo opravdu jen pár stránek.

Myslím si, že Osudy a běsy je zrovna ten typ knihy, ke které se budete vracet. I když už "znáte pointu", čtení nabízí jiný rozměr a patrně vám při opakovaných čteních dojde více souvislostí. A také díky tomu, že kniha nechává čtenáře dovytvářet (anebo si nedovytvářet) příběh, zcela jistě bude mít jinou příchuť, když se ocitnete v jiných životních situacích. Takže rozhodně je jednou z těch, které mají svoje místo v mé knihovně.

Takže co myslíte? Stojí spokojené manželství na těch každodenních větách, které radši nevyslovíte z lásky k tomu druhému?

Děkuji Nakladatelství Domino za poskytnutí knihy k recenzi.

Osudy a běsy - krutá tajemství a temnota duše

14. 11. 2016  |  Recenzoval: Bombeska pro Kukátko.cz

Spisovatelka Lauren Groff (1978) patří k mladé generaci amerických literárních tvůrců. Svým čerstvým románem Osudy a běsy nadchla Ameriku a je pravděpodobné, že osloví i evropské, potažmo české čtenáře.Recenze: Osudy a běsy

Román Osudy a Běsy (psychologicko-detektivní?) není obsáhlý množstvím postav. Pár ona a on, Mathilda a Lotto. Více než dvacetiletý vztah a jeho vývoj. Láska, hněv, nenávist, vypočítavost. Lotto, nejprve herec, později tvůrce divadelních her, který srší energií. Mathilda, jeho žena, pečovatelka, strážkyně rodinného krbu a hlavně svého štěstí. Ta Lottovu energii vysává a snaží se s nikým o ni nedělit. Celý příběh je obtížně sdělitelný, protože v části Osudy jde o velké a silné city, lásku a vášeň. Běsy jsou o tomtéž, ale z opačného konce a vygradují do rozuzlení, s kterým čtenář vůbec nepočítá. Nejfrekventovanějším slovem je tady „temnota" (nelze nevzpomenout na román Ulehni v temnotách Williama Styrona). Čtenář musí být velmi obezřetný, pozorně a bedlivě sledovat počínání a vyjádření hlavních postav, protože zpočátku zdánlivě bezcenné informace nás v závěru románu překvapí svou naléhavostí, brutalitou a neuvěřitelností.Osudy a běsy

Román je originálně postavený. Nic neobvyklého není na jeho rozdělení do dvou naprosto odlišných částí. Neobvyklé jsou úhly pohledu. Tentýž příběh, nahlédnut ze dvou stran, lichotivě a s běsy. V Osudech láska dominuje, v některých detailech ale autorka naznačuje, že vše není tak jednoznačné, jak to vypadá. Běsy to v plném rozsahu potvrdí. Manželé jsou spolu 24 let a přece se neznají.

Lauren Groff čtenáře rafinovaně udržuje v napětí až do úplného konce. Tajemství je stále nablízku. Některé pasáže dokreslují vztahy mezi jednotlivými postavami formou probíhající divadelní hry (tam se čtenář neznalý Shakespeara může ztrácet). Psychologicky trefně je zmapován vnitřní svět mužů a žen. Touha milovat a ještě větší touha vlastnit.
Domino

Román je neuvěřitelně bohatý svým jazykem. Vrstva za vrstvou, lahůdkově mnohovrstevnatý, barevný, živočišný. Břitké dialogy. Milovník čtení si knihu labužnicky vychutná. Má to říz a 450 stran není v tomto případě žádný oříšek.

Lze románu něco vytknout? Jeho američtí hrdinové jsou pro nás Evropany trochu moc intelektuálně a umělecky přeexponovaní, velice bohatí a velice sebestřední.

Vyprávění je to neobyčejně svěží, originální a hlavně opravdu čtivé. Lauren Groff je bravurní vypravěčka, její román Osudy a běsy je skvělý čtenářský bonbónek.

 

Převzato z: http://www.kukatko.cz/recenze-osudy-besy-kruta-tajemstvi-temnota-duse/

Hnis pod zdánlivě dokonalým povrchem: příběh jednoho manželství

11. 11. 2016  |  Recenzoval: koki

Veríte v lásku na prvý pohľad? Lotto a Mathilda ju zažili na vlastnej koži. Keď Lotto po prvýkrát uvidel Mathildu, bolo to akoby ho zasiahol blesk z jasného neba. Bum! Tresk! A zamiloval sa. Nebolo cesty späť. O dva týždne na to mali svadbu a ich manželstvo vydržalo krásnych dvadsaťštyri rokov.

"Manželství je plné lží. Hlavně těch laskavých."


Každé manželstvo má svoje silné aj slabé chvíľky. A v každom manželstve miluje jeden viac ako ten druhý. Vždy je lepšie, keď tým, kto miluje viac je muž ;-) A tak je to i v tomto príbehu. Lotto je skôr rojko, večne zasnívaný, trochu naivný mládenec, neskôr muž. V manželstve je neskonale šťastný, Mathilda mu splnila všetky jeho sny a túžby, a kde by iná nad ním už dávno zlomila palicu, ona ostáva, ba povzbudzuje ho. Je mu nesmiernou oporou. Bez nej by bol neúplný. Bez nej by bol stratený. Sám sa niekedy tak cíti a potom ho prenasledujú obavy, či ho jeho milovaná neopustí. Či ho miluje tak ako on miluje ju - bezostyšne, bezhlavo, naveky. Práve jeho pohľad, jeho pocity, jeho vnímanie spoločne prežitých rokov popisuje prvá časť knihy nazvaná Osudy.

Tá druhá časť s názvom Besy zas ponúka čitateľovi pohľad na spoločné manželstvo z pohľadu jeho manželky Mathildy. Mathilda je realistka, nohy má pevne na zemi, a aby sa jej drahý Lotto a ona mali viac než dobre, je ochotná obetovať sa, je ochotná chrániť ho pred krutosťou ozajstného sveta. Ona je v ich vzťahu ťahačom... tou silnou.

A to, čo ostalo nevypovedané v prvej časti knihy, je vyslovené v tej druhej. Kým prvá polovica knihy ukazuje, že Mathilda a Lotto si žijú ako dve hrdličky a akoby bez problémov si plávajú životom, druhá polka tomu trochu protirečí - odhaľuje totiž i zákulisie. Ukazuje, kto ťahá nitkami, odhaľuje nepekné stránky manželského života. Presviedča, že manželstvo a láska nie sú len čierno-biele, ale že majú plno iných farieb a tie farby zas množstvo odtieňov.

Kniha je veľmi zaujímavým knižným počinom, s ktorým som sa doposiaľ ešte nestretla. Na jednej strane, pri čítaní príbehu z Lottovho uhla pohľadu si vravíte, páni moji, tá Mathidla má ale nervy zo železa. Iná by mu už, lenivcovi, snílkovi, naivnému hlupákovi, dávno dala roxorom po krížoch, len aby ho prebudila a prinútila čosi robiť. Jediné, čo mu išlo famózne (podľa slov jeho ženy), bol jeho výkon v posteli. No stačí to pre dobré manželstvo?

Keď však začnete čítať príbeh z Mathildinho pohľadu, už jej tak veľmi negratulujete k dokonalosti, duchaplnosti ani pevným nervom. Vďaka jej verzii si začnete vytvárať úplný obraz ich "čarovného" manželstva a vy otvárate doširoka oči (a miestami i ústa) čoho všetkého je tá žena schopná. Čo ju vedie k tomu, čo robí. Miestami vám možno prejde mráz po chrbte, zapôsobí to na vás šokantne, v konečnom dôsledku ju ale pochopíte. Pretože všetko má svoje dôvody. A aj Mathilda ich mala.

Autorka to celé vymyslela perfektne. Musím uznať, že sa vynikajúco pohrala s čitateľovou fantáziou. Tým chcem povedať, že aj s tou mojou. Ukázala, že to, čo môže navonok vyzerať dokonale, vo vnútri/v hĺbke môže skrývať hnis ako zapálená vyrážka pod nánosom make-upu.

Výborne spracované, myslím, že tento príbeh mi v pamäti ostane ešte pomerne dlhú dobu.

Kniha se silným příběhem, bravurně propracovanými postavami a jedinečným autorským stylem

07. 11. 2016  |  Recenzoval: Kristýna, The Book Talk Blog

Lotto a Mathilda se vezmou ve dvaadvaceti letech po čtrnáctidenní známosti. Málokdo v jejich manželství věří, přesto vydrží více než dvacet let. Sebevědomý a impulzivní Lotto a tichá a metodická Mathilda žijí zdánlivě spokojený manželský život, ale někde hluboko uvnitř jejich vztahu není vše tak, jak vypadá... Každý má svá tajemství, a některá jsou temná. Nikdo nakonec není přesně tím, kým si myslíte, že je. Ani ten, kdo je Vám nejblíž.

PŘÍBĚH
Vyprávění o manželství dvou vzácně protikladných lidí může svádět k dramatickým a patetickým scénám, to mi nevymluvíte. Jednou z největších kvalit této knihy je skutečnost, že přesně tomuto problému se autorka dokonale vyhnula. Celý příběh je velmi realistický, takový syrový a řekla bych, že je to život ve své nejčistší podobě, očištěný od nánosu přetvářky a patosu, ke kterému nějaké umělecké zachycení vždy svádí. Život nikdy není jako z románu, a ať se stane cokoliv, nakonec nějakým způsobem plyne dál, a přesně to se Lauren Groff podařilo skvěle zachytit.
Děj je rozdělen do dvou částí - Osudů zaměřených na Lotta a Běsů zaměřených na Mathildu. Druhá část je kratší a je naprosto strhující, děj se výrazně zrychluje a navíc jsou nám odhalována mnohá Mathildina tajemství, která vrhají na příběh jiné světlo. Líbilo se mi to pozvolné budování tempa v Lottově části příběhu a ten drsný přechod k trochu jinému stylu u Mathildy - perfektně to reflektovalo moje dojmy z dvou ústředních postav příběhu.

POSTAVY
Největší devizou celé knihy je kromě bravurního vypravěčského stylu, o kterém budu mluvit později, autorčin cit pro detail, který se asi nejvíce projevil právě ve vykreslení postav. Kniha je opravdu doslova sondou do těchto dvou duší, velmi detailním pohledem na to, co je v životě potkalo, ovlivnilo, zranilo. Na konci knihy naprosto přesně víte, proč se Lotto a Mathilda v určitých momentech rozhodovali tak, jak se rozhodovali. Prožijete s nimi jejich životy, poznáte je a myslím, že někdy je budete chápat lépe, než oni sami. Zjistíte, že každé drobné rozhodnutí mělo svůj důvod, byť někdy nebyl dobrý, každá volba byla zakořeněná v událostech minulosti.
Už dlouho jsem neviděla takto precizně propracované postavy, které Vám autor umožní dokonale poznat a u kterých nemusíte tápat. Ano, některá rozhodnutí jsou nepochopitelná a Vy s nimi nesouhlasíte, ale nikdy nejsou nesmyslná. Zde skládám opravdu velký obdiv, protože ve valné většině knih u mě nakonec přichází okamžik toho zaváhání... "Ale proč?" ptám se. Často nedostanu odpověď, a pokud ji dostanu, nezdá se dostatečná. Osudy a běsy ale takový problém rozhodně nemají, přestože Vás dokáží pořádně šokovat.

AUTORČIN STYL
Autorčin styl bylo to, čeho jsem se na samém začátku čtení nejvíce zalekla a bála, a zároveň to, co jsem na konci knihy hltala a milovala. Do Lauren Groff a jejího způsobu vyprávění jsem se doslova zbláznila. Poměrně strohé a výstižné popisy střídají metafory, které nezřídka musíte přečíst dvakrát - někdy pro jejich krásu, jindy pro jejich neuchopitelnost a abstrakci. Ať jedno či druhé, bude Vás to vždy bavit. Styl autorky je velmi kontrastní - na jedné straně je jazyk, kterým je text psán, velmi květnatý a košatý, na druhé straně se autorka uchyluje k takovým syrovým (ano, tohle slovo v této recenzi používám hodně) prvkům - například v ukázce můžete vidět, že v dialozích často užívá téměř výhradně sloveso "říkat". Neuhýbá jinam, nepoužívá jiná slovesa, aby imitovala rozmanitost. Tohle mě baví. Kdybych to celé měla charakterizovat jen pár slovy, řekla bych asi, že styl autorky je brutálně upřímný a zároveň kouzelně poetický. Uznejte, že to zní lákavě.

Povzdychl si a zdravou rukou si promnul tvář.
"Napiš něco," rozkázala.
"Nemám inspiraci," řekl.
"Napiš esej," řekla.
"Eseje jsou pro pitomce," řekl.
"Napiš hru o tom, jak nenávidíš svět," řekla.
"To není pravda, že nenávidím svět. Svět nenávidí mě," řekl.
"Bú-hú," řekla.
Ona to nemůže vědět, pomyslel si.
Netrestej ji.
(Osudy a běsy, str. 124)

Mám teď, už vlastně na sklonku roku, štěstí na literární perly. Osudy a běsy se totiž zařadily k tomu nejlepšímu, co jsem tento rok mohla číst a je to kniha, ke které se za pár let - až mě život zase trošinku promění - dost možná vrátím, protože bych byla zvědavá, co na ní řekne moje starší já. Znovu a znovu děkuji Dominu za tenhle úžasný čtenářský zážitek, který mi jako čtenáři pomohl posunout se zase o něco dále, což ne každá kniha dokáže. Děkuji! ♥♥♥
Pokud hledáte knihu se silným příběhem, bravurně propracovanými postavami a jedinečným autorským stylem, sáhněte po tomto skvostu. Já sama budu další tituly od autorky rozhodně vyhledávat, protože chci víc... V českém překladu vyšly ještě Příšery templetonské, které z anotace vypadají neméně lákavě. A perlička na závěr, věděli jste, že Osudy a běsy označil Barack Obama za svoji nejoblíbenější knihu roku 2015?

Román Osudy a běsy je mistrnou literární hádankou, kterou stojí za to rozluštit

30. 10. 2016  |  Recenzoval: Svět mezi řádky


Trochu jsem se bála začíst, protože kniha díky obálce na mě působila chladným dojmem. Říkala jsem si, že nejspíš půjde o nějaké surové drama, na které nejspíš nejsem zrovna v tuto chvíli připravená. Netušila jsem, jak moc jsem se spletla. Uvnitř té chladné a zvláštní obálky číhá živel, který jen čeká na možnost uhranout a urvat své čtenáře z reality, aby mohl předložit neobvyklý a neskutečně působivý příběh.

Styl psaní je opravdu zvláštní. Plný příznačných metafor. Někdo si na něj bude muset zvyknout, jiný bude stejně omráčený jako já. Měla jsem pocit, že mě autorka prostě popadla za krk, narvala mi hlavu do knihy a nenásilně mě donutila ji prožít. Věty jsou úderné, místy vulgární i surové, duchaplné a poetické. V textu se skrývá škála způsobů, jak využít kreativní psaní, které autorka podle mého opravdu vytříbeně skloubila. Čtenáře ten styl okouzlí. Groffová totiž líčí důležité a zajímavé informace, obloukem se vyhýbá zdlouhavým a nudným větám o ničem. Takový styl psaní jsem ještě neměla možnost poznat a jsem opravdu okouzlená. Za každým malým detailem se skrývá šifra.

Celé ty roky mu v mysli krystalizovali oni zpěváci v něžném světle suterénního bytu a stali se ztělesněním toho, jak by mělo vypadat štěstí.

Román je rozdělený na dvě části - Osudy a Běsy. Část Osudy popisuje život jednoho ze dvou hrdinů, propletený výňatky z dramat, které daná postava sepsala. Druhá část, Běsy, ukazuje pohled z jiné stránky a obrací tak některá fakta o tři sta šedesát pět stupňů. Tato část obsahuje i vzpomínky na minulost. Obě části jsou propracované, krásně na sebe navazují a ačkoliv Běsy jsou o druhém hrdinovi, tak neprožíváte to samé. Nelíčí se zbytečné okamžiky, ale zažíváte úplně nový pohled na svět a odhalujete věci netušené.

Kniha tak podle mého prakticky nemá nic navíc. Zdlouhavost a nuda mě na stránkách nepotkala a ačkoliv některá díla bych zkrátila, zde jsem byla s počtem stran naprosto spokojená.

Velmi originální mi přišlo, že občas mezi větami vykoukla sama autorka a promlouvala ke svým čtenářům. Výkřiky do tmy se mění v pravdu a okouzlují nebo šokují. V tak málo slovech obsáhnout hrozně moc je neskutečné umění a Lauren Groff ho víc než ovládá.

"Drahoušku, opři se do mě," řekla. "Jako zvíře.""Jako divoký vepř," řekl.Ale k jejímu zděšení připomínal spíš unavené sele, které v půli kojení usne.

Autorka se rozhodla, že čtenáře uctí velmi neotřelou knihou a rozhodně je nebude šetřit. Hned od začátku se setkáváme se zamilovaným párem, které k sobě váže láska, sympatie a společná budoucnost, jež si plánují. Vyprávění začíná u hlavního hrdiny Lotta. Seznamujeme se s jeho rodiči, prožijeme narození i dětství a prakticky celý jeho život tak, jak se nám ani nesnilo. Nemohu vám toh povědět víc, než řekne anotace, protože bych mohla prozradit něco, co byste měli objevit až při samotném čtení. :o)

Manželství znamená věčnost.

Hlavní hrdina Lotto neboli Lancelot je obyčejný kluk, který je plný emocí a talentu. Je charismatický, zvláštní a lidé jsou jím občas až posedlí. Je to ten typ vůdce, který dokáže okouzlit a nevzdávat se.

Hlavní hrdinka Mathilda je žena, jež si dokáže jít za svými cíly. Její život je záhadou, kterou autorka pomalu rozplétá a nenašla jsem nic, co by opoměla.

Působivé je, že čtenář má možnost hrdiny poznat z více úhlů. Vnímá, jak o sobě smýšlí samotné postavy, jak je vidí ostatní a pak mezi střípky vyznívá i to, jací by ve skutečnosti chtěli být. Autorka tak dává čtenářům rozlet. Můžete pátrat po tom, jací skutečně jsou - co je pravda a co jen závistivá slova přátel - nebo prostě jen plavat proudem a nechávat se unášet. Já si zamilovala možnost vnímat osoby plasticky, a snažit se jim přijít na kloub.
Nejde jen o hlavní hrdiny, postupem času se čtenář dozvídá i o tom, jak se daří vedlejším postavám. Znovu se s nimi setkává. Přesně tak, jak plyne čas v běžném životě.

Přetrvávala jen fakta. Před tím, než se to stalo, ji všichni milovali.

Díky způsobu, jakým si autorka hraje s úhly pohledu, se do knihy vkrádá více různorodosti a emocí. Ačkoliv je to možná svým způsobem trochu vysilující, protože příběh je neuvěřitelně dynamický, tak ta neobvyklost za to všechno rozhodně stojí. Hluboko v textu se skrývá deprese i soulad s životem... Něco začíná, pokračuje a pak končí.

První polovina knihy na mě působila hřejivě, objevovalo se v ní štěstí a naděje. Druhá mě zdrtila depresivním chladem a běsnivými taji, jež mě samotnou zabolely. Ačkoliv něco bylo kruté a jiné působilo tragicky, všechno mi v příběhu sedělo. Neměla jsem pocit, že je něco nevkusné nebo nad rámec.

Ať se stanu vlnou. A pokud se nestanu vlnou, ať se stanu trhlinou na dně. At se stanu tou strašlivou prvotní trhlinou v temnotě.

Měla jsem obrovský problém vybrat citáty, které by o knize řekly více. Někdy se stane, že kniha nic neobsahuje nebo je naopak zahlcená, ale poprvé jsem měla pocit, že sama kniha je obrovským cenným citátem.

Toto dílo je neuvěřitelné. Mám pocit, že něco takového jsem skutečně četla poprvé. Tak plné emocí, myšlenek, pohledů na svět. Život dvou lidí autorka rozebrala do nejmenšího detailu a ne, nedokázala vypsat jiskru, ona přímo vznítila oheň. Ačkoliv román rozhodně není mým žánrem, usídlil se hluboko ve mně a zapůsobil tak, jako žádná kniha před ním.

Lotto je vysoký, chytrý a bohatý. (Bílý.) Chlapci jako on se mají stát vůdci.

Nemám, co bych knize vytkla. Netuším, co by čtenářům mohlo mimo zvláštního stylu psaní vadit. Láska a romantika byla hmatatelná, ačkoliv to není milostný román, neobsahuje erotiku, ale surovou realitu, zabalenou do nevídaného kabátu, tak myslím, že spokojené budou i romantické dušičky.

Tento román bych doporučila náročným čtenářům, kteří mohou hltat detaily, porovnávat, hledat smyčky a pravdu mezi slovy. Osudy a běsy jsou mistrnou hádankou, kterou stojí za to rozluštit.


Knižní obálka:
Je podivná, zvláštní a kreativní. Ukazuje detaily, ty jsou v knize důležitým faktorem. Tento román je nesnadné vystihnout, protože toho v sobě má tak moc, ale myslím, že české obálce se to v rámci možností podařilo.

Nic pro zamilované. Tato kniha osudově děsí.

25. 10. 2016  |  Recenzoval: Monika Zavřelová pro iDnes

Osudy a běsy se dají žánrově zařadit mezi dva bestsellery posledních let – Zmizelou a Dívku ve vlaku. Čtenář zde také postupem času odhaluje mistrný plán hlavní hrdinky, která si svého manžela, samozřejmě bez jeho vědomí, zvládla naprosto omotat okolo prstu a ještě z toho vyjít v dobrém světle.

Dílo Groffové ale oproti dvěma zmiňovaným nabízí ještě o trochu víc. Člověk může hlouběji nahlédnout do mládí a dospívání manželského páru, ale také má příležitost velmi podrobně zmapovat jejich život z pohledu obou hrdinů, kniha je proto rozdělena do dvou částí.

Záměrem Groffové bylo původně vydat každou samostatně, nakonec se však rozhodla pro společné vydání. A rozhodla se správně, protože pokud by vyšel první pouze román z mužského pohledu, ten druhý už by si možná nikdo nekoupil. Příběh ženy totiž zastává v knize spíše jakousi pozici vysvětlivky.

Lauren Groffová umí perfektně pracovat a hlavně manipulovat s čtenářovou pozorností. Bravurně jej dokáže přesvědčit o pravdě, která se za pár okamžiků promění v lež. Osudy a běsy jsou příběhem velké lásky, ale také vypočítavosti a nekončící manipulace. Čerstvě zamilovaným či zasnoubeným by tak mělo být doporučeno se románu obloukem vyhnout.

Zdroj: http://kultura.zpravy.idnes.cz/osudy-a-besy-recenze-0lj-/literatura.aspx?c=A161025_100913_literatura_ts

Mrazivá atmosféra, kterou chcete zažít na vlastní kůži

24. 10. 2016  |  Recenzoval: Jana Benešová

Mám ráda knihy, které klamou tělem a skrývají toho daleko víc, než se čtenáři předloží v anotaci. Právě takovým příjemným překvapením jsou Osudy a běsy od Lauren Groff.

Podle prvních dvaceti stran se zdá, že to bude další z milionu příběhů, které možná tak docela nezapadají do průměru červené knihovny, rozhodně však neoslní svou kvalitou. Hlavní hrdina se jmenuje Lancelot (fakt, že si říká Lotto, nijak nepomáhá) a právě si vzal Mathildu, kterou zbožňuje tak trochu nezdravým způsobem. Jakmile se seznámíme s dvojicí, která si v písčitých dunách u moře vyznává lásku, přesuneme se do minulosti, abychom se patřičně seznámili s rodinnou historií dvojice a pochopili, co je na ní vlastně zajímavého. A překvapivě zjistili, že přídavné jméno zajímavý na popsání téhle knihy ani zdaleka nestačí.

Osudy a běsy balancují na hranici mezi syrovou, nemilosrdnou realitou, sladkobolnou romantikou a prazvláštním magičnem a Lauren Groff se podařilo tuhle kombinaci vyvážit tak zdařile, že mi Osudy a běsy zalezly pod kůži daleko víc, než jsem mohla předvídat. Čím dál tím víc se mi chtělo přirovnat tuhle knihu k Velké rybě od Daniela Wallace, ačkoliv je v mnoha směrech odlišná, tak mi jí něčím hrozně připomínala. Snad to bude tím, že Lancelotova matka Antoinette pracovala jako mořská panna v akváriu, nebo tím, jak minulost hlavních hrdinů ovlivňuje jejich přítomnost, nebo zkrátka jen tím magickým nádechem, který kniha zcela nepopiratelně má.

Hlavním mottem celé knihy je poselství, že nikdy nemůžete tvrdit, že někoho doopravdy znáte a máte ho stoprocentně přečteného. Dokonce ani po dvaceti letech manželství. Navzdory tomu, že čas od času je příběh až příliš patetický a dialogy nejsou zrovna dvakrát vymazlené a občas mi připadaly jaksi kostrbaté, vlastně se mi ta kniha opravdu zamlouvala. Díky náhledu do minulosti pomalu skládáte střípky osobností hlavních hrdinů, aby vám až na samém konci všechno začalo dávat smysl – troška záhadnosti podle mě příběhu nikdy neuškodí – a fakt, že nejde jen o povrchní zamilovaný románek, nýbrž o propracovaný a mnohovrstevnatý psychologický román, který reflektuje moderní vztahy poměrně originálním způsobem, mě vskutku příjemně zaskočil.

Ano, já vím, asi jsem vás tak ochudila o to sympatické a nečekané překvapení, že ta knížka je vlastně opravdu dobrá, ale doufám, že vás podnítím k tomu, abyste nad touhle knihou neohrnuli nos tak, jak jsem to zpočátku udělala já, abyste ji neodsoudili jako další laciný červenoknihovní románek. Protože tu mrazivou atmosféru, která se postupně, pomalu rozlézá po stránkách knih a nakonec doputuje až do vaší hlavy a vy pak nad Osudy a běsy budete přemýšlet ještě dlouho po tom, co knihu odložíte, tuhle atmosféru si rozhodně chcete vychutnat, to mi věřte.

Recenze od http://blog.martinus.cz/2016/10/mraziva-atmosfera-kterou-chcete-zazit-na-vlastni-kuzi

Záleží jen na vás, co si přečtete mezi řádky. Tam totiž autorka skryla nejvýznamnější poselství.

18. 10. 2016  |  Recenzoval: František Kopáček

Americký román už delší dobu potřeboval provětrat šatník. Klasické rodinné ságy jsou trochu obnošené, knihy o krizi ve vztahu zatuchlé a publikace o sebereflexi už nejsou snad ani retro. Přijít s něčím nový, s něčím, co rozpraská stoleté ledy americké, potažmo i celosvětové moderní literatury, to chce mít kuráž. A ta Lauren Groff rozhodně nechybí.

Lotto a Mathilda jsou skvostný pár. Nastiňme si základní linii - láska proti vůli jeho matky, ona je chudá, on bohatý. Oba krásní, mladí, plní nadějí, touhy, snů a vášní. Lotto sňatkem s Mathildou přijde o přístup k dědictví po svém otci. Děj zdánlivě připomíná červenou knihovnu. To by ovšem Groff nesměla prošpikovat příběh realitou. A realita někdy bolí. Obzvláště ta v podání jejího manželského páru.

Nutno podotknout, že Groff je mistryně imaginace. Spoustu toho zůstává nevyřčeno, stejně jako v opravdovém vztahu. Zůstává jen na nás, co si přečteme mezi řádky. Je potřeba zdůraznit, že to, co si představíme, hraničí se základními instinkty. V tom tkví její surovost. Bez skrupulí vás donutí přemýšlet o přehršli heterosexuálního i homosexuálního sexu, alkoholu, potřebě absorbovat své partnery. Chcete přežít manželství? Musíte umět bojovat. Něco málo o tom ví i Mathilda, která se rve s osudem za každý nový den.

Lauren Groff používá aktuální směry vyprávění, děj se mozaikovitě skládá před očima. A zjevně ji nečiní problém nechat postavy cestovat po celém světě. Právě díky tomu jsou Osudy a běsy tak mimořádně čtivé. Groff se vám bez dovolení nastěhuje do hlavy, pečlivě tam vyluxuje, setře prach z polic, načechrá peřiny a ještě složí péřové papuče před postel. Přesně takhle si totiž budete připadat, až její nový román Osudy a běsy zhltnete.

Diametrální rozdílnost pravdy v různých úhlech pohledu

30. 11. -1  |  Recenzoval: Lucie Bednářová pro Neoluxor

„Nikdy si nezačněte myslet, že někoho opravdu znáte. I když s ním žijete dvacet let." Příběh Lotta a Mathildy začíná jako klišé. Zásah láskou, co srazí na kolena, všechny stráví...

Lancelot-Lotto je krasavec, holkař, bouřlivák a nenasyta, co nikdy nemá dost. Má všechno – má jiskru, oheň, spalující žár. Stále něco hledá, něco co nejde uchopit, něco, o co přišel smrtí otce a u matky, kterou sice bezmezně miluje, najít nedokáže. Snad je to jistota, bezpečí, touha najít sám sebe. Když spatří Mathildu, nejkrásnější dívku z celého kampusu, intelektuálku, je to jako blesk z čistého nebe. Po černém světle zásah láskou. Romantika v nejvyšší formě, láska na první pohled. Jedny dveře se zavírají, aby se jiné, lepší, otevřely.


V krátké době se vezmou, navzdory Lottově matce, která je zásadně proti sňatku. Jak si může vzít ženu, kterou přece za tak krátkou dobu nemohl poznat a o které vůbec nic neví, jak se může ženit jen kvůli animální přitažlivosti. Jak je možné, že tak rychle zapomněl a upozadil svou rodinu... Mathilda si ho ukradla pro sebe, dokonale ho strávila, postarala se o něj a o všechno, dřela do úmoru, nechala mu prostor, aby se z něj stal uznávaný dramatik. Prahla po úspěchu, jeho úspěchu, dělala jeho svět dokonalým. Stála v pozadí, a přesto nebo právě proto měl jeho úspěch patřit i jí. Pro přátele se stali ztělesněním úspěchu, dokonalosti, tak krásně se k sobě spolu hodili. Na první pohled vypadali jako dokonalý pár, neschopný nasytit se jeden druhého, pár co si to rozdá i po tolika letech manželství kdekoliv... Cožpak není možné, aby ta dokonalá fasáda neměla někde trhlinu? Všichni čekali, až se objeví... Dychtili po vzrušení z cizího neštěstí, z nedokonalosti... a ach ano, dočkali se...


„Pomalu se v něm nafukuje temná bublina a vrací se mu to, to zlo mezi nimi, jak jejich velká láska zkysla. Jak zuřil. Jak hněv zahalil vše, co viděl."


Lotto s Mathildou se odcizili, přestala ho milovat, a on tomu nedokázal zabránit... Zprvu si ani nevšiml, nic nepostřehl, byl zahleděný sám do sebe. Ona žila dvojí život. Byla děvka, prachobyčejná děvka co za něj platila účty a drhla jeho záchod. Ale vše je jen úhel pohledu. Záleží na to, z jaké perspektivy se na všechno díváte. Co je pravda, a co chceme, aby byla pravda, a co chceme, aby vnímali ostatní. Příběh Lotta a Mathildy je mnohovrstevnatý, nesmírně plastický. Je zachycený v průběhu čtyřiadvaceti let jejich manželství. Zbytečného?


Procenta ze stovky dolů dávám za to, že přece někde musí existovat opravdová láska v té nejčistší krystalické podobě. Nebo ne?


Hodnocení: 95 %

 


Ukázka z knihy Osudy a běsy