Nakladatelství Domino  ›  Edice  ›  Edice Mimo edice  ›  Neobvyklý typ

Neobvyklý typ

Autor:
Tom Hanks
Originální název:
Uncommon Type
Překlad:
Vladimír Medek
Žánr:
Edice Mimo edice
ISBN:
978-80-7498-282-8
Počet stran:
416
Datum prvního vydání:
12. 09. 2018

Kliknutím zvolte variantu


Popis: Neobvyklý typ

„Četba povídkové sbírky Toma Hankse ve mně vyvolává stejný úžas, jako kdybych zjistila, že Alice Munroová je také největší herečkou naší doby."
Anna Patchettová

Sbírka sedmnácti povídek oscarového herce Toma Hankse je ve všech ohledech různorodá. Díky autorovi se setkáváme s plejádou pečlivě propracovaných postav, sledujeme jejich osudy zasazené do nejrozličnějších míst (dokonce i mimo tuto planetu) a časů (v jednom příběhu se také přímo časem přesunujeme).
Hanks proslul svým oduševnělým a procítěným herectvím – a tytéž kvality vnáší do své literární prvotiny. Je vtipný, ale umí přejít k melancholii; píše lehkým perem, ale dotýká se velkých témat. Je zjevné, že se svými postavami žije, a snad právě proto mu čtenář věří, podléhá a užívá si každou větu.
Je lhostejné, jestli právě čteme povídku o soužení válečného veterána, o vášnivém milostném vzplanutí dvou přátel, nečekaném objevu mladého nadšeného surfaře nebo o sloupkaři z maloměsta, který starosvětsky komentuje moderní svět. Každý příběh nás přenese do zcela jiného světa, jedno je jim však společné: nevyslovené připomenutí, že i když zdánlivě stojíme nohama pevně na zemi, je dobré mít na zřeteli, že země umí být zrádně vratká.


Dotaz k produktu Neobvyklý typ

Jméno:
Telefon:
E-mail:  povinné pole
Číslo "10" slovy:  povinné pole
Váš dotaz:   povinné pole
 
 

Autor: Tom Hanks

Tom Hanks

   Tom Hanks se narodil roku 1956 do rodiny s portugalskými a anglickými kořeny. Jeho herecká kariéra začala v divadle, ale od roku 1979 se věnuje výhradně filmu. Má na svém hereckém kontě bezpočet rolí, jejichž výčet by si vyžádal mnohem větší prostor, než je záhodno vypisovat na tomto místě, a tak zmíníme jen dvě, za které získal Oscara: Forresta Gumpa a právníka Andrewa v dramatu Philadelphia.

   Tom Hanks je také režisérem, producentem... a vášnivým sběratelem psacích strojů. A právě na jednotlivých exponátech ze své sbírky napsal v průběhu několika let svou literární prvotinu, Neobvyklý typ, jejíž český překlad vydává nakladatelství Domino.

(C) 2013 Columbia Pictures Industries, Inc. All Rights Reserved

 

ROZHOVOR S TOMEM HANKSEM: JAK SILNĚ ZÁVISÍ NÁŠ ŽIVOT NA TĚCH, KTERÉ POTKÁVÁME


Psací stroj se vyskytuje v každé vaší povídce. Kdy jste si pořídil první exponát do své sbírky?

V létě 1978 jsem vyměnil svůj naprosto tuctový psací stroj za skvost s názvem Hermes 2000, který byl vyroben v padesátých letech. Začátek své sběratelské éry jsem zpracoval v jedné z povídek.

V čem podle vás spočívá hlavní rozdíl mezi psaním na stroji a na počítači?
Psací stroj je stvořen pro tvorbu. K psaní písmen. Počítač je na práci. A na dokumenty.

Kdy vás poprvé napadlo začít psát?
Profesionálnímu psaní, to jest takovému, za které dostávám peníze, které zaštiťuji svým jménem a schytávám za něj spoustu kritiky, se věnuji od roku 1995, kdy jsem napsal scénář filmu To je náš hit!

Jak byste charakterizoval svou povídkovou sbírku?
Mé povídky jsou o věcech podivných, ale nepopiratelných, které prosakují do života každého z nás. A také o tom, jak silně náš vlastní život závisí na tom, koho potkáváme.

Jak byste popsal proces vzniku své první knihy?
Střídání dvou naprosto protilehlých poloh. V jedné chvíli mě přepadnou neskutečné vize a prsty jen tak tak stačí běhat po klávesnici dost rychle, aby zachytily vše, co můj mozek vymyslel a brzy zase smaže. Druhou polohou pak bylo bezcílné bloumání po místnosti.

Jakou nejlepší radu týkající se psaní jste dostal? A od koho?
Piš dál. Od E. A. Hanksové (to je jedna moje příbuzná). Prostě piš dál.

A jak to všechno začalo?
Když mi v roce 2014 vyšla v časopise The New Yorker povídka Alan Bean a čtyři další, dostal jsem nabídku z nakladatelství Penguin nebo Random House. Anebo z knižní společnosti Scooby Doo, už nevím. Nejprve jsem nevěděl, jak to celé uchopit, ale pak mi to došlo – vložím do každé povídky psací stroj. No a takhle to celé vzniklo, sbírka povídek vzešlá z pouhého seznamu názvů naťukaném na kartičce papíru.

Scénář. Povídka. Román. Co nejraději čtete? A proč?
Číst scénáře je práce, jsou jako výkresy budov, které ještě nebyly postaveny. A některé možná ani postaveny nebudou. Povídky jsou jako míčové hry – trvají jen přesně určený čas a jsou nepředvídatelné. Romány moc nečtu, dávám přednost literatuře faktu.

A jaký je váš další spisovatelský záměr?
Tak. To. Vážně. Nemám. Tušení. Nechte mě být!

 

 


Čtenářské recenze

Jak se vám tato kniha líbila? Zajímá to nejen nás, ale také celou řadu dalších čtenářů. Budeme tedy moc rádi, když se s námi podělíte o své názory a dojmy.

Pro odeslání recenze musíte být přihlášení.

V zajetí psacích strojů

01. 11. 2018  |  Recenzoval: HelenaH

V zajetí psacích strojů

Co se stane, když se herec rozhodne stát spisovatelem? Někdo to špatně dopadne, ale občas naštěstí vznikne něco tak výjimečného, jako je Neobvyklý typ.

Napsat dobrou povídku tak, aby měla příběh a pointu, je poměrně složitý úkol i pro ostříleného spisovatele. Když se do povídkové sbírky pustí začínající autor, bývá výsledek velmi nejistý. A pokud je oním opovážlivcem navíc hollywoodský herec, pohlížíte na takovou knihu se zvědavostí a mírnými obavami. Pak je moc dobře, když vám zmíněná kniha vyrazí dech v tom nejlepší slova smyslu.

Tom Hanks se právě takovou povídkovou sbírkou rozhodl na literárním poli debutovat. Jeho prvotina Neobvyklý typ není adeptem na všechny literární ceny světa, ale je to soubor velmi kvalitních a krásně napsaných příběhů, z nichž některé se vám rozhodně vryjí do paměti.

Hanks přináší povídky z různých prostředí, různých časových období a nejrozličnějších hrdinů. V knize defilují malí i větší vypravěči a nabízejí své mikropříběhy. Hanks poskládal jednotlivé povídky velmi chytře, takže vám kniha hezky čtivě ubíhá, nabírá na rychlosti, aby vás na konci zcela převálcovala.

V nepřeberném množství si jistě vybere každý. Je libo neobyčejný příběh o jednom obyčejném Štědrém večeru, či byste raději lehce fantaskní historku z budoucnosti? Náročnější čtenáři jistě nepohrdnou sloupkem Hanka Fiseta nebo výletem čtyř podivínů kolem Měsíce. Možností je mnoho. Hanks do každé své povídky ze sbírky Neobvyklý typ, vydané nakladatelstvím Domino, rovněž nenápadně vklínil drobný spojovací prvek. Celá kniha se totiž hemží psacími stroji. Staré, nefunkční, plně v provozu, ale i v nečekaných rolích jsou věrnými společníky povídkových hrdinů.

Tom Hanks je skvělý oscarový herec a režisér. Nyní však ukázal, že až ho hraní přestane bavit, může se směle živit psaním. Autorka článku může alespoň za sebe přísahat, že si klidně udělá v knihovně místo i na nějaký Hanksův román.

Válec a motor psacího stroje tiše vrní, připraven vydat další stránku příběhu. Sledujte bláznivý rej písmen, abyste zjistili, kdo nebo co je onen Neobvyklý typ.

Mnohachodová jednohubka, která vás nadchne

20. 10. 2018  |  Recenzoval: Kristýna, The Book Talk Blog

Na připravovanou novinku od nakladatelství Domino, prvotinu amerického herce Toma Hankse nesoucí snad až trochu tajemný název Neobvyklý typ, jsem ve dnech předcházejících jejímu vydání slýchala ty nejrozmanitější reakce. Mnozí se těšili, spousta již předem pochybovala o kvalitě díla. Já sama jsem svá očekávání dokázala shrnout jen velmi těžko, navíc jsem je nezakládala na žádných zahraničních recenzích či dojmech ostatních čtenářů. Jen jsem tak nějak vnitřně tušila. A doufala. Doufala jsem v malé příběhy. Malé, ale nesmírně silné, zásadní, hluboce lidské.

Jak jen jsem ráda, že jsem se nezmýlila.

Povídky a píšící herec / zpěvák / malíř / dosaďte si, koho chcete. Dvě věci, které jsou v mých očích pořádně ošemetné. Zatímco s povídkami je to u mě jako na houpačce a střídají se u mě období, kdy hltám jeden soubor za druhým, a časy, kdy o povídku nemusím zakopnout, s tím vícenásobným talentem to mám celkem stabilní. Myslím si, že jen málokdo umí víc tvůrčích činností zvládnout tak, aby byly všechny kvalitní. Tom Hanks je jeden z těch, kdo to dovedou.

Co mě na knize mile překvapilo a co mě paradoxně oslovilo jako čtenáře snad ze všeho nejvíce? Že je Neobvyklý typ viditelným debutem. Hanksovo psaní se podle mě nevyznačuje zrovna lehkou rukou, text mi místy přišel skutečně vydřený, vypilovaný, vysloveně odpracovaný. A to mě bavilo. Líbilo se mi, že jsem za řádky viděla snahu a spoustu času, ráda jsem si představovala, jak Hanks sedí u psacího stroje a usilovně přemýšlí nad dalším slovem ve své rozpracované povídce.

Mezi jednotlivými povídkami jsem vnímala citelné rozdíly, ostatně, jejich odlišnost zdůrazňují i různá grafická provedení. Zde bych ráda smekla před Dominem, protože nejen po jazykové, ale i po té rádoby povrchnější, vizuální stránce, je kniha prostě skvostná. Začíná to mimořádně vyvedeným přebalem z dílny Tomski & Polanski, pokračuje samotnými deskami knihy, které svým oldchoolovým designem odkazují k ikonickým starým knihám, a končí u grafického zpracování jednotlivých povídek, které vždy odráží charakter daného kousku.

Když se ohlédnu, asi nejcitelněji mě zasáhla první povídka knihy. Překvapila mě totiž její zbrklost, živelnost a bláznivost. Byla jako utržená ze řetězu, stejně jako její hlavní hrdinka, a svojí svérázností předznamenala osobitost všech dalších příběhů. Naopak nejslabším kouskem pro mě byla povídka, které já přezdívám "scénářová". V ní na mě Hanks nějak nedokázal přenést všechny ty pocity, přišla mi zvláštně vykonstruovaná a celá taková kostrbatá. Obtížně se mi četla, snadno jsem ztrácela nit, a jako celek mě jednoduše nebavila.

Povídky jako útvar, pokud jsou dobré, snadno svádějí k "chtění víc". Určitě to sami znáte a víte o čem mluvím. Ten pocit, když povídka skončí a vy si říkáte "ne, ještě ne, ještě chvilku". U Hankse mě jako u debutujícího autora překvapil cit pro nesmírně adekvátní rozsah textu. Každá povídka mi přišla dlouhá tak akorát, dostatečně rozvitá, výborně uvedená, dotažená do konce. Neobvyklý typ je nesmírně vydařená prvotina, vypiplaná od prvního do posledního písmenka, vyzrálá a... a prostě podařená, strašně moc podařená.

Silnou i slabou stránkou téhle novinky je překlad všemi zbožňovaného Vladimíra Medka, který je skvělý a knize dělá vynikající službu, místy je však tak důmyslně promyšlený a snaží se tak ctít předlohu a originální text, až vyznívá překombinovaně a snad i krkolomně. Takové obraty byste ale v celé knize spočítali na prstech jedné ruky, zbylých 98 % je jednoduše vynikajících.

Knize dávám pět hvězdiček. Za to, že Hanks zůstal pokorným začínajícím autorem, a že nenechal svou hereckou auru převzít otěže. Za to, že je text každé povídky vydřený, poctivý a že je z každého slova cítit promyšlenost. Za to, že autor knihy sloužil svým příběhům, a nevyužíval je.

Neobvyklý typ podle mého názoru není žádná jednohubka. Je to mnohachodové menu, které si budete chtít vychutnat pomalu, v klidu a na které budete potřebovat nějaký ten čas. Nespěchejte s ním, odvděčí se vám.

Tom Hanks. Vynikající herec a nově i úspěšný spisovatel.

18. 10. 2018  |  Recenzoval: Tomáš Králíček

Tom Hanks je zřejmě prototyp člověka, který na co sáhne, v tom vyniká. Je vynikající herec, režisérského "kormidla" se také umí chopit, uspěl jako producent, ale to je mu asi málo. Nově ukazuje, že i jako spisovatel "hraje prim".

Toma Hankse u nás zná snad každý filmový fanoušek. Tento nestárnoucí sympaťák dokázal na plátnech kin i na televizní obrazovce, že to prostě umí. A to i jako producent, převážně historických seriálů z dílny HBO. Za sebe nemohu opomenout skvělé seriály z 2. světové války - Bratrstvo neohrožených a Pacific, které v sobě nesou výraznou stopu producentů Toma Hankse a Stevena Spielberga.

Hanks je však evidentně muž mnoha povolání a zájmů. A ve všech chce zřejmě být jednička. Nutno podotknout, že jsem zatím neregistroval vlastně asi nic v podání Toma Hankse, co by nemělo šťávu, úroveň a nemělo úspěch.
Povídky s puncem kvality

A tak to Tom Hanks zkouší i na poli literárním. Jeho prvotina sice není románová, ale jde o povídkovou knihu. Nicméně jeho kniha Neobvyklý typ s podtitulem (něco málo povídek) tím rozhodně neztrácí. Možná někoho napadne, že psát povídky je přece snazší, než se vrhnout rovnou na román či literaturu faktu. Ano, svým způsobem tomu tak obecně řečeno je, ale...
... ale i povídková kniha musí mít určité parametry, nějaký řád, spád, členitost, důležité je často i řazení povídek... Není navíc jednoduché ani vybrat tu, kterou celý soubor otevřete. Pokud totiž nezaujmete čtenáře prvními dvěma třemi, můžete na úspěch vesměs zapomenout.
A Tom Hanks to rozjel velmi solidně, jeho celkem 17 kratších či delších povídek má určitý spád, střídá umně ty více napínavé a dechberoucí s méně dramatickými kousky, pár povídek má navíc už čtenáři známé hlavní hrdiny (např. ty z té hned první povídky, jejichž příběhy si můžeme přečíst častěji), Hanksovy povídky nemají ani nikterak shodná období, do nichž by spadal jejich děj, některé jsou realističtější než jiné...

Oduševnělost i smysl pro detail
Hanksovy povídky jsou stejně jako herecké role velmi oduševnělé s určitou dávkou nostalgie i melancholie, nechybí jim ani nádech velkého světa, stejně jako maloměstské prázdno (myšleno v dobrém smyslu slova). Zároveň se ale místy i zasmějete a nepochybně se sami určitě nachytáte, že vás literární prvotina Toma Hankse - věřím, že naprostou většinou povídek - naprosto pohltila a nedovolila vám odložit knihu, dokud jste tu kterou povídku nedočetli...
Hanks svou literární prvotinou Neobvyklý typ (něco málo povídek) dokazuje čtenářům, že je prvotřídní vypravěč s velkým smyslem pro detail (tedy stejně jako ve filmové roli Forresta Gumpa či Brownova Roberta Langdona) a s notnou dávkou empatie ve své povídkové hrdiny.
Hanks prostě ukazuje, že umí poskládat nejen realistický či fantastický příběh, ale zároveň do svých postav dokáže "promítnout" nejrůznější charakteristické rysy a jejich psychologii osobnosti pak vykreslit naprosto nevtíravě a poutavě jejich činy.

Skvěle složená mozaika
A tyto skvěle Hanksem sestavené prvky v celistvou literární mozaiku můžeme pozorovat vesměs v téměř každé jeho povídce z knihy Neobvyklý typ. Ať už čtete povídku o soužení válečného veterána, o nečekané vášni mezi dvěma přáteli, miliardáři, který se rád ve svém volnu přenáší v čase do jednoho dne určitého roku...

 

Kdo je Tom Hanks
Autor knihy Neobvyklý typ, Tom Hanks (*1956), je americký filmový herec, držitel dvou Oscarů za herecký výkon, režisér, producent, nově i spisovatel... a vášnivý sběratel psacích strojů.
Hanks se narodil do rodiny s portugalskými a anglickými kořeny. Jeho herecká kariéra začala v divadle, od roku 1979 se však věnuje výhradně filmu. Na svém hereckém kontě má obrovské množství rolí. Namátkou tak alespoň ty oscarové - Hanks získal Oscara za roli Forresta Gumpa ve stejnojmenném filmu a za úlohu právníka Andrewa v dramatu Philadelphia.
Pokud jde o jeho literární počiny, pak lze zmínit jako perličku, že svou literární prvotinu, Neobvyklý typ, napsal v průběhu několika let na jednotlivých exponátech psacích strojů ze své sbírky.


Slovo závěrem...

A určitě je o co stát. Za sebe musím autorovi jednoznačně vztyčit palec nahoru. Tom Hanks svými povídkami prostě nezklamal. Naopak. Hanks jen dokazuje, že do čeho se vrhne, to má úspěch. Vázanou knihu s přebalem i její elektronickou verzi mi k recenzi poskytlo nakladatelství DOMINO, za což děkuji.

Zdroj: https://tomaskralicek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=683648

Od filmu k psacímu stroji

10. 10. 2018  |  Recenzoval: Život mezi písmenky

Tom Hanks odvrátil na okamžik svou tvář od herectví, zasedl nejspíš k jednomu ze svých psacích strojů, a pustil se do povídkové knihy s názvem Neobvyklý typ. Povídek zde najdeme celkem 17 a jejich společným motivem je, jak se dá nejspíš očekávat, psací stroj.

Obsahově se povídky docela rozchází, nenavazují na sebe a ani jedna k druhé nijak neodkazuje. Témata, která pro ně Tom vybral, nejsou nijak originální, jsou to vlastně všední události, které se dějí každému z nás, a které z knihy nedělají žádný trhák co se námětu týče, zato vás donutí k zamyšlení.

A k zamyšlení se nad čím?

Já v průběhu čtení pořád něco hledala, přišlo mi, že nám tou svou všedností autor chce něco říct, protože každá ta povídka má pro nás nějaké skryté, maličké, řekněme poselství nebo možná tajemství, které si každý odkryjeme po svém a pro každého bude mít trochu jiný význam.

Postavy v knize ráno vstanou a vyjdou vstříc novému dni, dají si kávu, přečtou si noviny a odejdou se do práce, nakoupí, ukryjí vánoční dárky, zavolají kamarádovi, zavzpomínají, jdou prožít další den s bytostí, kterou zkouší milovat ...

Některé povídky vám třeba nedají vůbec nic, ale nemyslím si, že byste nad nějakou jen pokrčili rameny a šli dál. Pokud vám povídky nenabídnou nic skrytého mezi řádky, potěší vás jiná věc - jazyk. Kniha nemá žádný spád, přesto se díky Tomově slovní zásobě stává takřka gurmánskou záležitostí. I když je jeho styl vyprávění pomalý, rozhodně není plytký. Autor k nám promlouvá rozvážným, pohodovým tempem, které má v sobě jakési charisma probouzející v nás nutkání číst dál, dozvědět se víc, poznat další a další postavy, nebo! si jen vychutnat ten stylový vyjadřovací um. Čtení Neobvyklého typu je příjemnou nedělní procházkou, která nevyžaduje strhující události k tomu, abychom na ni rádi vzpomínali.

V Neobvyklém typu nenajdeme zázraky, nečekané zvraty, napětí ani násilí. Mám dojem, že Tom posbíral vše, co viděl a zažil, a vytvořil soubor inteligentních příběhů, v nichž jedinou věcí, na níž se skutečně bazíruje, je lidskost sama včetně chyb, co k ní patří.

Hodně se v knize zmiňuje o rodině, o kariéře, domovu a psaní samotném. Nutno dodat, že vše, o čem píše, je takový typický příklad americké kultury (vzato kolem a kolem je to Američan, takže co bychom čekali

Neskutečně povedená sbírka povídek

02. 10. 2018  |  Recenzoval: Hanka the bookworm

Neobvyklý typ je sbírkou sedmnácti různorodých povídek, které vzešly z pera jednoho z nejvýraznějších herců naší doby – držitele dvou Oscarů – Toma Hankse. Jednotlivé příběhy pokrývají širokou škálu témat, přesto je však řada věcí spojuje. Vedle velmi dobře vybudované kompozice, jsou to zejména líbivé charaktery, ke kterým je snadné přilnout, nádech starosvětskosti a v neposlední řadě Hanksova lehká ruka, což je prvek, jenž překvapí možná nejvíce. Tento slavný herec totiž skutečně psát umí!

Kniha zcela jistě upoutá pozornost právě díky zvučnému jménu autora. Myslím, že nebudu jediná, kdo se k pokusům slavných osobností cokoliv sepisovat, staví trochu odtažitě. Je docela logické, že se neubráníme jistým předsudkům. Kdo ví, jestli za tím stojí závist – „když už má dva Oscary, tak přece nemůže umět taky psát, ne?“ nebo nějaká předchozí zkušenost… To ať si posoudí každý sám, zcela jisté ale je, že Tom těmto předsudkům vmetá do obličeje pořádnou facku.

V sedmnácti povídkách autor předvedl, že má skutečně široký záběr, a byť se od sebe většina příběhů tematicky liší, jak jen může, u všech se Vám bude zdát, že herec ví, o čem mluví. Vedle vzpomínek válečného hrdiny tu tak stojí třeba cestování časem, příběh otce a syna surfařů nebo bowlingový mistr, který si svou výjimečnost ani nepřipouští. Plnohodnotné povídky oddělují čtyři novinové sloupky a neshází ani jeden scénář. Jak už to tak u povídek bývá, některé Vás nadchnou více než jiné. Ačkoliv asi nejsou tím typem, na který byste si vzpomněli ještě za dlouhá léta, Tomu Hanksovi se velmi dobře daří vybudovat na malém prostoru kvalitně zpracovaný příběh, jenž má hlavu a patu. Jeho charaktery je navíc skutečně snadné si oblíbit a hodně oceňuji tu "obyčejnost" - povídky jsou komorní, chce se říct jednoduché (ale v dobrém slova smyslu), a přesto jaksi úderné – některé vedou k zamyšlení, jiné mírně pobaví, další zase rozesmutní. Docela těžko se mi o Neobvyklém typu píše, každopádně ve mně něco zanechal a možná úplně nejlepší je ten koncept, kdy autor psal každou z povídek na jiném psacím stroji. Psací stroje se pak více či méně vyskytují i v jednotlivých příbězích, a i originální název – Uncommon Type snad odkazuje k "psaní na stroji = typewriting".

Domnívám se, že tuto knihu muselo být kvůli polytematičnosti neskutečně těžké přeložit. Přední český překladatel – Vladimír Medek – se s tím ale popasoval se ctí, a byť se musím přiznat, že některé slovní obraty pro mě trochu drhly, smekám zejména za „povídky z běžného života“ (bez nějakých technických, sportovních, módních slangových výrazů), kterými jsem i díky zdařilému překladu doslova prolétla. Vyjádřit se musím také k obálce a celkovému vizuálu knihy, který se podle mě povedl naprosto báječně – duo Tomski & Polanski mě zkrátka baví!

Závěrem snad jen řeknu, že Neobvyklý typ je skutečně zdařilou sbírkou povídek, která boří zavedený mýtus, že slavné jméno prodává balast. V tomto případě tomu tak vážně není. Po přečtení ve mně něco zůstalo, což je známka toho, že kniha stojí za přečtení. Pokud holdujete jednodušším starosvětským příběhům, bude pro Vás tím pravým.

Kniha ako dôkaz všestrannosti

23. 09. 2018  |  Recenzoval: Marek Zákopčan

Poviedky nikdy neboli mojou šálkou kávy. Obľubujem rozsiahlejšie príbehy, kde sa môžete dokonale zžiť s postavami, a nemusíte čeliť náhlemu koncu vo chvíli, keď im začnete prichádzať na chuť. Lenže Tom Hanks je priveľkým lákadlom, aby sa dal len tak obísť, a navyše som na jeho zbierku počúval pochvalné slová z viacerých strán. Neobvyklému typu, súboru sedemnástich obrazov zo života pestrej palety ľudí, som teda dal napokon šancu. A konečný verdikt? Čas strávený s knihou sa ukázal ako dobrá investícia. Prvá poviedka ma síce neohúrila a mal som trochu obavy, no zdá sa, akoby sa Tom Hanks zlepšoval s každým ďalším textom. Spätne som si však uvedomil, že aj úvodné Tři úmorné týdny majú napriek všednému námetu pridanú hodnotu v znalosti ľudského charakteru. A hlavne o tom celá zbierka je. O nás...

"Boba Claye zabili v Normandii téhož dne, kdy Ernie, zraněný do pravého stehna, vykrvácel. Nikdo si nevšiml, že má přeťatou tepnu, poněvadž kaluž krve pod ním sa nerozlévala kolem, ale vsákla ji vlhká hlína. Nikdo to neviděl. Nevěnovali ničemu takovou pozornost, jak by měli, protože někde na druhé straně hustého křoví v tom francouzském bocage, neboli hájku, byli Němci a snažili se je zabít." (Štědrý den 1953, s. 59-60)

Toma Hanksa netreba zvlášť predstavovať. Hereckým majstrovstvom oslňuje už niekoľko generácií, ale okrem toho sa prezentuje aj ako výrazná a exemplárna osobnosť. Svojím vystupovaním a postojmi dokazuje, že stojí nohami pevne na zemi a môže byť vzorom mnohým umelcom. "Starú školu" cítiť aj z jeho autorského štýlu. Prihovára sa vám známym jazykom, za ktorým sa ukrýva džentlmen a tolerantný pozorovateľ. Ukazuje, že ľudia sú vo svojej podstate rovnakí, každý má túžby a sny, len iný spôsob, ako ich dosiahnuť. A na ceste za ich splnením sa nevyhne prekážkam či iným osobám, ktoré ho môžu buď posunúť vpred, ale otočiť jeho úsilie celkom iným smerom. A je pri tom úplne jedno, či sa nachádzate v súčasnej Amerike, na dejiskách druhej svetovej vojny, alebo dokonca na inej planéte. Postrehy ohľadom jedla, moderných technológií, pocitov, vzťahov či komerčnej zábavy vás neraz prinútia zamyslieť sa nad vlastným bytím a možnosťami, ktoré v ňom stále môžeme využiť.

"Neřekl Demetrimu nic o muži, kterého musel zabít. Pil v tu chvíli vodu z potoka, tekoucího vedle pěšiny, když o něj jeden místní člověk skoro zakopl. Na ošuntělém saku měl stranícky odznak, a pohled v jeho očích Assanovi řekl všechno, co potřeboval vědět. Muž utíkal zpátky do nejblížší vesnice, aby ohlásil, že viděl zrádce, který míří k hranicím, Assan ho však dokázal doběhout, zabil ho kamenem a hodil jeho tělo do strže. Pomlčel i o tom, jak se konečně dostal do Athén a seznámil se s mužem, který mu řekl, ať jde do jistého domu, kde společně bydlí uprchlíci jako on." (Zajděte za Costasem, s. 376)

Vzhľadom na rôznorodosť poviedok je možné (ba skôr pravdepodobné), že vám nesadnú úplne všetky. A to vôbec nevadí. Tom Hanks má totiž taký široký záber, že si tak či tak prídete na svoje. Výhoda oproti románom je i v tom, že môžete začať čítať kdekoľvek. Ak nemáte veľa času, začítate sa do kratšej poviedky. Máte chuť na trochu histórie alebo nádych exotiky? Nech sa páči... Autor začne zbierku zľahka, nenáročne, a odrazu vás prekvapí silným vojnovým príbehom. Jednotlivé poviedky sú usporiadané naoko náhodne, ale pritom s citom - každá je iná ako tá predošlá. Hanks sa nevyhýba ani náročným a stále aktuálnym témam ako útek pred režimom či emigrácia. Nedá mi nevyjadriť sa k obálke. Tá je zvolená veľmi trefne, keďže fotky písacích strojov uvádzajú každú poviedku (vraj sú to vyobrazenia konkrétnych strojov, na ktorých Tom Hanks dané poviedky napísal). Neobvyklý typ je príjemným zjavom na súčasnom knižnom trhu, a hoci som mu nebol spočiatku naklonený, teraz ho môžem iba odporučiť.

Tom Hanks je důkazem, že jeden člověk může mít mnoho bohatých talentů

22. 09. 2018  |  Recenzoval: schefik

Ve chvílích, kdy se na přebalu knih objeví jméno některé známé celebrity, prakticky vždy to vzbudí nemalou pozornost spojenou s určitou opatrností, či předsudky. Takových případů nalezneme bezpočet, bohužel ve valné většině je výsledek daleko za očekáváním. A tak když Tom Hanks oznámil, že se chystá vydat na literární pole, prakticky celý svět netrpělivě očekával jaký bude výsledek. Již teď mohu říct, že vás tato americká filmová superstar rozhodně překvapí…

Představovat blíže Toma Hankse, je pravděpodobně zcela zcestné. Tento filmový herec, režisér a producent má na svém kontě bezpočet rolí. Vzpomenout tak můžeme na nezapomenutelného Forresta Gumpa, Zachraňte vojína Ryana, Terminál a dlouhou řadu dalších úspěšných filmů. Kromě toho se za své umění může pyšnit i dvěma Oscary. Zkrátka a dobře Tom Hanks je jedním z nejvýraznějších herců posledních třech desetiletí, není proto divu, že jeho oznámení o tom, že píše knihu vzbudilo tolik pozornosti. Na výsledek však už nemusíme čekat. Hanksův literární debut je zde. V českém překladu jej pod názvem Neobvyklý typ (něco málo povídek) vydává nakladatelství Domino.

O tom, že to Domino myslí s tímto literárním debutem skutečně vážně, rozhodně nemůže být pochyb. Masivní mediální kampaň nás už nějakou dobu slušně masíruje ze všech stran. Tom Hanks je zkrátka všude a prakticky nikdo mu dříve, nebo později neunikne. Otázkou však zůstává, zda si tato povídková sbírka zaslouží tolik pozornosti. Přeci jen jsou knihy podobných celebrit z velké části nafouklou bublinou. Hanksův debut je však obrovskou výjimkou, pokud tedy stále váháte, zda dát této povídkové sbírce šanci, tak rozhodně nemusíte.

Předně musím říct, že povídky nečtu. Nebaví mě, jsou moc krátké a než se v nich něco pořádného začne dít, tak je konec. Přesto jsem Hanksovi dal šanci a musím říct, že rozhodně nelituji, tak moc mě tento americký herec (pardon - spisovatel) překvapil. Samozřejmě můj problém s povídkami i u Hankse přetrvává a celá řada jeho příběhů by rozhodně zasloužila více rozepsat, či jim napsat alespoň pokračování. Po jejich přečtení však rozhodně nebudete mít pocit, že by vás autor o něco ochudil.

Neobvyklý typ (něco málo povídek) je sbírka sedmnácti povídek, které jsou stejně různorodé, jako celá Hanksova herecká kariéra. Narazíme zde na příběhy šmrncnuté science fiction, stejně jako na dramata, či vyprávění z války, nebo z dob prohibice. Samozřejmě vcelku pochopitelně nechybí ani výprava do filmového zákulisí. Ostatně celá řada povídek z této knihy ve vás může vyvolat asociaci s některým filmem, ve kterém Tom Hanks hrál. Ať už je to právě Forrest Gump, Terminál, či Appolo 13. Výběr je skutečně pestrý a tak si prakticky každý čtenář v této knize najde svého favorita.

Tímto zdánlivě nesouvisejícím výběrem jde Hanks tak trochu proti proudu a nesnaží se za každou cenu využívat současné trendy. Z jeho knihy je naopak doslova cítit, jak moc se psaním bavil. Neobvyklý typ tak rozhodně nespadá do kategorie knih na objednávku, či psaných v rychlosti. Hanksův styl je oproti zaběhnutým autorům hodně neortodoxní a tak si možná na jeho styl psaní budete muset chvilku zvykat. Jeho prvotina je však zároveň velmi vyzrálá a napsaná krásným, místy až lehce poetickým jazykem, který vás pohladí na duši.

Tom Hanks svým literárním debutem bezesporu hodně překvapil a je skvělou odpovědí pro všechny pochybovače, kteří této superstar nevěřili. Neobvyklý typ (něco málo povídek) vás doslova pohladí na duši a byla by věčná škoda jej minout. Nezbývá tedy než doufat, že si Tom Hanks najde ve svém nabitém programu kousek času, aby nás oblažil nějakou další kouzelnou knihou, která v sobě bude opět skrývat jedinečnou krásu i lidskost, které v dnešní době není nikdy příliš mnoho.

Sbírka povídek vyniká upřímností a empatií

18. 09. 2018  |  Recenzoval: .Jana Hlavičková

Všichni ho známe, nebo všichni o něm alespoň slyšeli. Tom Hanks jako Forrest Gump nebo nezapomenutelný profesor Langdon, podle knih Dana Browna.
A nyní jako spisovatel....co myslíte, povedlo se mu to?



Masivní knižní kampaň na hercovu povídkovou knížku samozřejmě doběhla i mě. Nejdřív jsem ji zaznamenala jen tak letmo, ale čím víc se o ní mluvilo, tím víc rostla i moje zvědavost. Ne proto, že Toma Hankse jako herce absolutně a bez výhrad zbožňuji. Ale byla jsem čistě zvědavá, co má herec jeho formátu v hlavě a co dokáže dostat na papír. Tak se na to mrkneme.

Pro ty z vás, kdo ještě stále váhají s koupí, tak ty malinko nakopnu, aby už váhat přestali. Ale popořadě. Nečtu povídky. Opravdu nikdy. Proč? Protože mě rozčiluje, že se začtu a hned je konec. A to mě prostě dráždí, protože chci víc. Ale když už jsem se jednou do povídek tohoto autora začetla, šlo to samo. Nebudu se tady rozplývat nad jednotlivými povídkami, protože to by bylo zbytečné a na dlouho. Jednu vytáhnu trochu výš než ostatní, ale trpělivost.
Pokud se úplně oprostím od toho, kdo tuto sbírku sepsal, je jedním slovem kouzelná. Slova, kterými jsou jednotlivé příběhy sepsané, jsou čisté, laskavé a naprosto jedinečné. Jedinečné svou upřímností a krásným stylem, jakým jsou napsány. Jakoby jste byli vy sami aktéry příběhu, jakoby jste je prožívali zrovna vy, nebo soused odvedle.
Tom Hanks se nebál absolutně žádného tématu. Samozřejmě, z moci jeho hlavního povolání, se podíval i do zákulisí filmu, plného intrik a falše a opět nám tento svět předložil bez příkras a upřímně.
Jak jsem psala už výše, jednu povídku musím vyzdvihnout. Ta mi ulpěla v paměti a po dočtení jsem knihu zavřela a pokračovala další den. Je to hned ta první, nejobyčejnější, nejlidštější, nejskromnější. Tři úmorné týdny - tak zní její název a jsem přesvědčená, že každá žena, či muž, si podobným dějem v životě prošel. Já některé věty četla několikrát, dokonce jsem se místy i pousmála, což se mi moc nestává. Ale dotkla se mého já, protože každý, kromě čtení, máme i své soukromí a každému z nás se něco takového může dít.
Je celkem logické, že svět s napětím čekal na první kritiku této povídkové sbírky. Nevím, jak je na tom ve světě, ale vím, jak je na tom u nás. Knížku by si měli přečíst čtenáři, ti praví knihomolové, kteří jsou trochu zmlsaní počtem přečtených knih, ale dokážou ocenit prostě hezké čtení. Protože právě pro nás, knihomoly, je ta knížka. Ne pro bezduché novináře, kteří rozeberou každé písmenko. Ne ne, je naše a jako jedna z bláznů, kteří písmenka na bílém papíře tolik milují, zvedám palec nahoru a volám ANO. Ano, pane Hanksi, tohle je dost dobrý, tohle je přesně takové, jaké jsem si myslela, že bude. Jestliže vás miluji jako herce vyjímečné kvality, mé knihomolské srdce jste si získal rovněž.

Zdánlivě obyčejné životy Hanks líčí s nadhledem, pochopením a empatií

18. 09. 2018  |  Recenzoval: Knihomilka

Jméno Toma Hankse se v literárním světě bude skloňovat ještě dlouho. Ne, nespletla jsem se, Tom Hanks a psaní k sobě opravdu patří. Jeho debut, povídková kniha, kterou "naklapal" na psacích strojích ze své úctyhodné sbírky, se prostřednictvím nakladatelství Domino dostává i k českým čtenářům. A já myslím, že se Tomovi opravdu povedla.

Varování předem - pokud milujete adrenalin a napětí, jste nesví, když se v příběhu nic neděje a děsí vás představa, že literární postavy si JEN TAK existují, asi vám tyto povídky nic neřeknou.
Máte-li však rádi příběhy s obyčejnými lidmi, nevadí vám pozvolné tempo, budou pro vás tím pravým ořechovým.

Pro charismatického herce mám slabost už od mládí, proto jsem samozřejmě nemohla jen tak přejít i jeho knižní počin.
V první řadě musím zmínit grafickou podobu knihy, která je opravdu vymazlená. Od obálky lahodící oku, přes celkové pojetí knihy. U každé povídky najdete fotku konkrétního psacího stroje, na němž ji autor psal. Ve většině povídek se objevuje motiv psacího stroje, ať už v roli hlavní nebo jako symbolu.

A jednotlivé příběhy? Doslova a do písmene mě uhranuly. Líbí se mi styl, kterým Tom Hanks píše a neříkám to jen z té velké lásky k němu.
Kromě múzy herecké si ho osedlala i ta literární. Do vínku mu mimo jiné dala lehkou ruku, pozorovací talent a umění být vtipný a ironický tak akorát.

Povídky zabírají širokou tématickou škálu. Potkáváte partu bezstarostných přátel ze studií, čerstvě rozvedenou ženu, která se s dětmi právě přestěhovala do nového domu, nebo mladou herečku tápající ve zrádných vodách showbyznysu, či malého kluka, jenž se chystá strávit víkend s matkou. Jejich zdánlivě obyčejné životy Hanks líčí s nadhledem, pochopením a empatií.

Je vidět, že Tom Hanks si psaní vyloženě užíval. Není to žádná komerce, není to rychlopsaní na zakázku, na každé povídce si dal záležet a vdechl jí duši. I když se většina z nich odehrává v současnosti, mají v sobě něco starosvětského. Atmosféra všudypřítomného retra byla hodně příjemná, dokonce mě rušilo, když hrdinové používali mobily nebo tablety. Vlastně se mi vůbec nechtělo vracet do reality, s touhle knížkou mi prostě bylo skvěle. K působivé náladě nepochybně přispěl i překlad z pera Vladimíra Medka.

Doufám, že povídkový soubor Neobvyklý typ nezůstane dlouho sám, a že mu Tom Hanks na svých psacích strojích co nejdříve "naťuká" dalšího knižního "bráchu".

Kniha, která si vás podmaní neobvyklou krásou, křehkostí a neuvěřitelným člověčenstvím

12. 09. 2018  |  Recenzoval: Veronika Černucká

Amerického herce Toma Hankse netřeba představovat. Tenhle chlápek jde z filmu do filmu a na svém kontě má dva Oscary. Když prozradil, že píše povídky, na jeho literární debut čekal celý svět. Literární kritici i čtenáři si kladli oprávněnou otázku: Jaká ta knížka bude?

Tom Hanks (1956) začínal jako divadelní herec, ale od roku 1979 se věnuje výhradně filmu. Na svém kontě má desítky rolí a za své herecké umění dostal dva Oscary. Jen byl za film "Forrest Gump" a druhý za film "Philadelphia". Hanks je také režisérem, producentem a nadšeným sběratelem starých psacích strojů. "Neobvyklý typ (něco málo povídek)" je jeho literární debut. Povídkovou knihu právě vydává nakladatelství Domino.

Je mi jasné, že knížka takto slavného herce bude už od počátku pod drobnohledem. Mnozí budou mít velká očekávání a jiní mohou být skeptičtí. Řekla bych, že Hanks při psaní zapomněl na celý svět a své příběhy psal tak, jak cítil a potřeboval. Vykašlal se na příručky o psaní, ignoroval dobře míněné rady ohledně toho, které náměty frčí, a nejspíš si nedělal těžkou hlavu z rad svých literárních agentů. Ostatně, on je jeden z milionu, kdo si to mohl dovolit.

Jeho povídky jsou nádherně nekomerční, surové a zároveň nesmírně citlivé. Hanks je vnímavý vypravěč se smyslem pro detail, a ačkoliv je šikovný stylista, z některých povídek na vás dýchne záměrná nemotornost. Vím, že bych to neměla říkat, ale v takovýchto chvílích jsem si vybavila jeho Forresta Gumpa. Lišil se, ale netrvalo dlouho a vy jste se do něj bláznivě zamilovali. Podobné je to i s touto knihou. Budete si muset zvyknout, že autor své povídky vypráví jinak, ale potom je nedáte z ruky.
Protože se to od slavného Toma Hankse čekalo, několik příběhů je ze života slavných. Některé povídky jsou smutné, jiné optimistické, ale u všech budete mít pocit, že čtete pohádku. Hanks si o světě filmu a o celebritách nedělá žádné iluze. Dokáže být tvrdý, dokáže se vysmívat nešvarům, a jestli něco nepotřebuje, potom je to falešné pozlátko a šťastný konec za každou cenu.

Paradoxně mě ale ještě víc bavily povídky o obyčejných smrtelnících. Je to, jako kdybyste se v knize našli vy, nebo vaši kamarádi či sousedé. Je neuvěřitelné, jak se Hanks dokáže vcítit do osamělého člověka, který nemá peníze ani slávu a který marně čeká na lásku. Autor si váží každičké bytosti a s neuvěřitelnou pokorou píše o všedních věcech. Jeho postavy řeší řadu problémů a nám je umožněno na chvíli nahlédnout do jejich srdcí a duší. V knize najdete i jiný typ povídek a některé se liší i svou formou.

Celkově jde o mimořádně zdařilou knihu. Hanks je herec od Pánaboha a rozhodně nepřišel zkrátka, ani když se rozdával talent na psaní. To, co mu sedí, jsou niterné monology a líčení životních eskapád. Dokáže se vžít do svých postav, rozumí jim a miluje je i navzdory jejich špatným vlastnostem. Dokáže vypointovat i banální epizodu a jeho největší devizou je, že vás dokáže přesvědčit o tom, že všechno má nějaký vyšší a hlubší význam.

To, čeho by se měl do budoucna držet, jsou psychologické povídky (nebo romány). Jeho prvotina je nesmírně vyzrálá a vy mu budete celou dobu viset na rtech. "Neobvyklý typ (něco málo povídek)" si vás podmaní neobvyklou krásou, křehkostí a neuvěřitelným člověčenstvím.

https://recenze-knih994.webnode.cz/l/recenze-neobvykly-typ-neco-malo-povidek/ 


Ukázka z knihy Neobvyklý typ