Nakladatelství Domino  ›  Edice  ›  Edice Mimo edice  ›  Nech mě jít

Nech mě jít

Autor:
Edward Docx
Originální název:
Let Go My Hand
Překlad:
Tereza Horáková
Žánr:
Edice Mimo edice
ISBN:
978-80-7498-296-5
Počet stran:
376
Datum prvního vydání:
05. 10. 2018

Kliknutím zvolte variantu


Popis: Nech mě jít

Louis Lasker má svou rodinu nade všechno rád. Jedinou výjimku představují situace, kdy členy své rodiny upřímně nesnáší. Tento rozpor se táhne hluboko do historie, v níž sehrála svou roli celá řada událostí: rozvod jeho otce, smrt jeho matky, dobrovolný exil jednoho bratra a programová netečnost bratra druhého. Už si řekli úplně všechno, zároveň si neřekli vůbec nic.

A s touto anamnézou v zádech teď starý pan Lasker oznámí svým třem synům, že učinil rozhodnutí, které jim všem změní život. Dospěl do terminálního stadia smrtelné nemoci a žádá, aby ho doprovodili při poslední cestě směřující na curyšskou kliniku, kde se provádí eutanazie.

Oba starší bratři to odmítnou udělat. Ani Louis si není zdaleka jistý, jestli lze otcův nápad považovat za dobrý, ale přesto usedne za volant letitého minivanu VW, v němž kdysi vyráželi na rodinné dovolené. Počáteční rozpaky se s narůstajícím počtem ujetých kilometrů rozpustí v sentimentálních vzpomínkách, ještě později v opileckých i jinak anarchistických eskapádách, ale hlavní otázka zůstává: má Louis svého komplikovaného otce takříkajíc k smrti rád?

 


Dotaz k produktu Nech mě jít

Jméno:
Telefon:
E-mail:  povinné pole
Číslo "10" slovy:  povinné pole
Váš dotaz:   povinné pole
 
 

Autor: Edward Docx

Edward  Docx


Čtenářské recenze

Jak se vám tato kniha líbila? Zajímá to nejen nás, ale také celou řadu dalších čtenářů. Budeme tedy moc rádi, když se s námi podělíte o své názory a dojmy.

Pro odeslání recenze musíte být přihlášení.

Edward Docx vnáší čerstvý vítr do žánru společenského románu

15. 11. 2018  |  Recenzoval: Knihomilka

Žil byl jeden otec, který měl tři syny. Jednoho dne onemocněl nevyléčitelnou nemocí - amyotrofickou laterální sklerózou. Věděl, že smrt je sice nevyhnutelná, ale krutá, a proto se rozhodl dobrovolně odejít. Povolal potomky, aby jej doprovázeli na kliniku v Curychu, kde se provádí eutanázie. Dva starší s tímto nápadem nesouhlasí, jen nejmladší Louis, který usedá za volant rodinného auta, aby s otcem tuto poslední misi vykonal. Rozmyslí si to jeho starší bratři a splní otcovo poslední přání? Tohle není pohádka, tohle je cesta do hlubin duše, kterou doporučuji, protože...

... Edward Docx je pro nás nový, neznámý a neokoukaný autor, i když má na svém kontě několik románů. Někdy je dobré vybočit ze zajetých kolejí, nechat své oblíbené spisovatele odpočívat a zkusit něco jiného. V tomto případě se četba vyplatí, Edward Docx vnáší čerstvý vítr do žánru společenského románu.

... tohle nebude bavit jenom ženy. I když je to rodinný příběh pitvající vztahy až na dřeň, na své si přijdou i muži. Vlastně si troufám říct, že Nech mě jít je chlapskou záležitostí. Ženy tvoří rámec příběhu spíše okrajově, i když plní funkci femme fatale, je to mužský element,který vystupuje do popředí. Ano, muži mívají své dny a kupu problémů k tomu. A nejlepší způsob jak je ventilovat, je jednoduchý. Mluvit o nich. No a protože jsou to chlapi, dostat z nich kloudné slovo bývá problém. Jakmile však upustí páru, stojí to za to.

... vás přinutí přemýšlet. O rodině, o vzájemných vztazích mezi členy, které bývají mnohdy zapeklité. Někdy si připadáte, jako byste tančili mezi vejci. Nejinak je tomu i u Laskerových. Otec totiž opustil svou první ženu kvůli jiné. Opustil nejen ji, ale i dva syny, kteří to celý život těžce nesli. S druhou manželkou měl dalšího syna. Vztahy mezi mužskými členy jsou na první pohled v pořádku, ale ve skutečnosti visí jen na tenkém vlásku. Spousta věcí zůstala nevyřčena, oba starší bratři se léta cítí ublížení. A právě tato cesta, je pro Laskera seniora poslední možností napravit staré křivdy a dát vše do pořádku.

... máte pocit, že se díváte na film. Na hutný film, něco ve stylu Blízko od tebe, který rodinné vztahy pitvá do mrtě. I tenhle román je takový. Edward Docx napsal živelný příběh, místy úsměvný, až komický, jindy brousící do tragična. Otec Lasker je velký bohém, milovník literatury a umění, všechny kolem sebe zahlcuje svéráznými názory. Jeho ironické hlášky baví asi nejvíc.

... je nadčasový. Nikdy neztratí nic z akutálnosti. Co svět světem stojí (a bude stát), rodinné vztahy se budou řešit. I umírat se bude. A typický suchý humor, tak blízký Angličanům a sympatický nám všem, ten bude kořením všech dobrých knih vždycky. Věřte,že tady si ho užijete požehnaně.

"Nech mě jít" má všechny znaky umělecké literatury a jedná se vskutku o literární skvost

16. 10. 2018  |  Recenzoval: Veronika Černucká

Louis je vzorný syn a v rámci možností i vzorný bratr. Pro svého otce by udělal cokoliv, protože ho nadevše miluje. Jak se vyrovná s myšlenkou, že otce postihla nevyléčitelná smrtelná choroba? Dokáže ho podpořit v jeho rozhodnutí spáchat asistovanou sebevraždu? Otec se synem vyráží na dlouhou cestu, během které si musí říct všechno, co nestihli.

Anglický spisovatel Edward Docx (1972) má na svém kontě již několik knih, které byly čtenářsky velmi úspěšné a které byly nominovány na prestižní literární ceny. Kromě psaní beletrie se věnuje žurnalistice a publikuje v anglických a amerických časopisech. Román "Nech mě jít" vydává nakladatelství Domino, a pokud bych měla knihu žánrově zařadit, nejvíce k ní sedí označení filozofický román.

Ačkoliv kniha má našlápnuto k obrovskému úspěchu, rozhodně nejde o komerční záležitost. "Nech mě jít" má všechny znaky umělecké literatury a jedná se vskutku o literární skvost. Je to lahůdka, nad kterou strávíte několik naplněných dní, během kterých budete přemýšlet, bilancovat a přehodnocovat. "Nech mě jít" ocení nároční a zmlsaní čtenáři, kteří se jen tak s něčím nespokojí. Číst tenhle román není vůbec jednoduché a přiznám se, že jsem si několikrát musela dopřát pauzu, abych vstřebala hloubku myšlenek.

"Nech mě jít" je výpovědí o tom, co znamená být člověkem. Autor si nehraje na chytráka, nemá tendenci vás přesvědčovat o své pravdě, ale vy se přistihnete při tom, že si kladete otázky po smyslu existence. Umírající tatínek hlavního hrdiny je na první pohled bručoun a prudič, ale vy si ho zamilujete a budete netrpělivě čekat na každou jeho ironickou hlášku nebo cynický šleh vůči své rodině. Starý pan Lasker celý život přednášel anglickou literaturu na univerzitě a jeho sarkastické hlášky dokáží být velmi trefné a zároveň vtipné.

Louisův otec má svérázné názory na světové dění, na dějiny, na náboženství i medicínu. Upřímně řečeno, on má názor na všechno. Vyžívá se v intelektuálních polemikách a jeho cílem je každého umlátit argumenty. Jeho synové to s tímhle konzervativcem a šovinistou neměli nikdy jednoduché a vy se budete postupně dozvídat, co se kdysi přihodilo. "Nech mě jít" nemá ambice stát se thrillerem plným zápletek, ale i tak vás jednotlivá odhalení zasáhnou na nejcitlivějším místě. Příběh je neuvěřitelně lidský, a i když se všechno točí kolem cesty do Švýcarska, budete se kochat dalšími a dalšími rovinami, které tu budete nacházet.

Mezi postavami je řada nevyřčeného a každý z aktérů si musí uvědomit své místo v životě a svou roli v životech svých příbuzných. Něco bolí, něco vás dojme, ale jak říká starý pán, takový je už holt život. Louis se jako jediný ze tří bratrů nabídl, že otce podpoří při euthanasii, ale cesta na kliniku je daleká a může se při ní stát spousta věcí. Nevím, která postava vám bude nejsympatičtější, ale pro mě to je jednoznačně starý pán.

Navzdory tomu, že umírá, si dokáže užívat života jako málokdo. Svůj postoj se snaží vnutit synům, ale otázka je, zda se si ho nechají vnutit. Trpkou pravdou je, že si děti nenechají od svých rodičů radit. A to ani v případě, že by ten rodič měl zkušeností na rozdávání a před sebou jen pár dní života. Máte-li rádi moudré jedince a jejich životní příběhy, potom si román "Nech mě jít" rozhodně nenechte uniknout. Jde o oduševnělé čtení s ponaučením, které má co nabídnout všem generacím.

https://recenze-knih994.webnode.cz/l/recenze-nech-me-jit/?fbclid=IwAR3tU0Jr4yCoXgytDmExiMKXJ-MEvkmHM_WtBZX_HCUDd6j0_h93YrhLYKA 

Příběh plný lásky, vtipu, britského humoru, který je zároveň lidský, dojemný a až metafyzický

12. 10. 2018  |  Recenzoval: Knižní odysea

Amyotrofická laterální skleróza nebo taky ALS. Stephen Hawking, Lou Gehring, Stanislav Gross nebo taky pan Lasker, hlavní hrdina tohoto románu.

Je to neuvěřitelně silný, lidský příběh. O cestě otce a tří synů do Curychu za eutanazií. Není to ale smutný příběh, jak by se na první pohled mohlo zdát. Je to příběh plný lásky, vtipu, britského humoru, francouzského vína a závodů na invalidních vozíčkách kolem prehistorických jeskynních maleb.

Je to něco mezi filmovými Nedotknutelnými a knižní Wild od Cheryl Strayed. O vyrovnávání se se ztrátou, která teprve má a musí přijít. Protože i když nevíte, jestli se Lasker pro eutanazii nakonec rozhodne ne nebo ne, není to podstatné. Je to o té cestě.

Je to lidské. Rodinné. Dojemné. Hřejivé. Filosofické, až metafyzické.

Edward Docx je pro mě jedním z největších literárních objevů tohoto roku a nepochybně také stoupající hvězdou na britském literárním nebi.

Rozhodně doporučuji!


Ukázka z knihy Nech mě jít