Nakladatelství Domino  ›  Edice  ›  Edice Mimo edice  ›  Madona z hor

Madona z hor

Autor:
Elise Valmorbida
Originální název:
The Madonna of the Mountains
Překlad:
Dana Chodilová
Žánr:
Edice Mimo edice
ISBN:
978-80-7498-266-8
Počet stran:
400
Datum prvního vydání:
07. 05. 2018

Kliknutím zvolte variantu


Popis: Madona z hor

„Vydržet hladovění je stejně důležité jako umět uvařit noky.“ Maria Vittoria, hrdinka knihy

Velkolepě vylíčený životní příběh Marii Vittorii začíná na počátku dvacátých let dvacátého století
v italských horách, kde drsná dřina a neochvějná víra utvářejí celý lidský život. Žena, která se
neprovdá, je považována za méněcennou. I Maria se bála, že zůstane starou pannou, ale když už se v pětadvaceti vzdávala všech nadějí, přivedl jí otec z námluv manžela. Po svatbě se přestěhovali do vesnice v podhůří a otevřeli si obchod, Maria pečuje o čtyři děti a má se pořád co otáčet.

Drsné dřině je uvyklá od dětství, ale nástup fašismu a války vrhne na její život temný stín. Uživit
rodinu je stále těžší, jídla je málo a drsné válečné zimy jsou k nepřečkání. Lidem se najednou nedá
důvěřovat, z přátelských sousedů se stávají zrádci, bratranec se dal k fašistům a zneužívá nově
nabytou moc, ve dveřích obchodu se střídají nacisté s partyzány a všichni se domáhají potravin,
které se jinde než na černém trhu nedají sehnat... Pro Mariu je rodina středobodem světa, udělala
by pro ni cokoli, naprosto cokoli. Odhodlá se k činům, které by vzhledem ke své povaze i víře
považovala za nemožné. Silou vůle dokáže překonat období, kdy rodině nemůže dát k jídlu
nic jiného než ještěrky, přečká i manželskou krizi, a v následných letech také odloučení dětí.

Román Madona z hor je epickým a inspirativním příběhem, který nejlépe vystihují Mariina vlastní
slova: „Vydržet hladovění je stejně důležité jako umět uvařit noky."


Dotaz k produktu Madona z hor

Jméno:
Telefon:
E-mail:  povinné pole
Číslo "10" slovy:  povinné pole
Váš dotaz:   povinné pole
 
 

Autor: Elise Valmorbida

Elise Valmorbida

Photo (c) Geza Singer

Elise Valmorbida vyrůstala v Austrálii, nyní žije v Londýně, ale její kořeny sahají do Itálie. A právě ve vyprávění svých italských rodinných příslušníků nalezla inspiraci pro napsání románu Madona z hor. Autorka umí pečlivě naslouchat; umí i poutavě vyprávět. Z každé stránky této knihy čiší autenticita a osobní zaujetí.
Historickým událostem nejlépe porozumíme, nahlížíme-li je prostřednictvím osudů obyčejných lidí. Román Madona z hor to dokazuje vrchovatou měrou.
Elise Valmorbida má na svém autorském kontě několik dalších knih, ale Madona z hor je první, která vychází v českém překladu.


Čtenářské recenze

Jak se vám tato kniha líbila? Zajímá to nejen nás, ale také celou řadu dalších čtenářů. Budeme tedy moc rádi, když se s námi podělíte o své názory a dojmy.

Pro odeslání recenze musíte být přihlášení.

Neobyčejný příběh jedné obyčejné ženy

14. 09. 2018  |  Recenzoval: Pavla Velehradská

"Maria vyšívá a vyšívá vlnitý lem z bílých květů. Plátno není z nejdražších, ale je poctivé a pevné, potrvá roky, než bude třeba spravovat a látat. Snoubenci se ta práce zalíbí, pohladí vyšité květy a potom i její tvář, zrovna jako ten kvítek. A budou držet při sobě jako dvě půlky vlašského ořechu a s Boží pomocí nakonec přijdou děti, protože děti a květiny dělají domov domovem."

V knize Madona z hor nám autorka předkládá krásný a zároveň drsný příběh, který začíná ve 20. letech 20. století, kdy hlavní postavě Marii Vitorii je dvacet pět let. Autorka nás provede následujícími asi třiceti lety, kdy se nám před očima odvíjí nelehký život v italských horách v době, kdy se v Itálii utváří fašismus a následně vypukne druhá světová válka.
Marie Vitorie již několik let marně vyhlíží vhodného ženicha, který by se zalíbil jejímu otci. Když už ani nedoufá, že by se ještě někdy mohla provdat, přivede její otec nápadníka. Vypadá to, že láska je oboustranná, Marie se snaží být dobrou manželkou a následně i matkou. S manželem Achillem si otevřou obchod s potravinami a snaží se žít spokojený a klidný život. Do všeho však zasáhne vzestup fašismu a následně válka. Co Mariin manžel skrývá za tajemství? Vydrží jejich láska nelehkou dobu a odloučení? Jaké starosti rodinně způsobí nejstarší dcera? Kam povedou jejich kroky po válce?
V knize se setkáme s řadou odlišných postav, některé nám budou sympatické, jiné nikoliv. Sama Marie působí jako řádně vychovaná dívka, ale jako žena v nelehké době a bídě přistoupí k činům, které si jen tak nedokáže odpustit. Vždy nad ní bdí soška Madony, která k Marii promlouvá, má pro ni slova útěchy, ale dokáže ji i pokárat.

„V zimě všichni sedávají ve velké stáji se zvířaty kvůli teplu, ve světle lucerny zašívají, spravují nářadí a košíky, třídí provázky, zpívají písně, vyprávějí příběhy, muži i ženy společně. Ale teď už je ve dne déle světlo a teplo na práci. Dívky půjdou do postele, až se zvedne matka, všechny současně. Muži ještě zůstanou a budou kouřit a povídat si a pít grappu."

Líbilo se mi, že postavy nejsou statické a neustále se vyvíjejí a mění. Autorka nám jejich prostřednictvím předkládá obraz doby. Spolu s postavami prožíváme radost i smutek, jejich bolesti a starosti. Marii jsem obdivovala za její odvahu a rozhodnost, dokázala si poradit i v těžké době, kdy po boku neměla svého manžela, a musela se postarat o obchod i svoji rodinu.
Zaujal mě i osud Mariiny nejstarší dcery Amelie, která, i přes svoji výchovu, se vzepřela matce i otci a šla za svojí touhou. A i když Marie byla nekompromisní, přece jen to byla milující matka, která dokázala odpustit.
Jedná se o knihu, kde velkou roli hraje láska a odvaha, jež nezlomí ani příkoří a životní překážky. Marie je moudrá žena, která si dovede poradit v každé situaci. Vyrostla ve slušné rodině a své děti se snaží vychovávat stejně. Ale i v jejím životě se najdou okamžiky, na něž nemůže být pyšná a čtenář jí je bude s těžkým srdcem odpouštět.

„Maria v životě neviděla tolik knih. Neumí si představit, kde berou lidé čas vysedávat a číst knihy, ale někteří ho asi mají."

Kniha mně upoutala i svojí obálkou, která působí jednoduše a prostě, ale zachycuje obraz doby i hlavní postavy.
Doporučuji ke čtení všem, kteří chtějí nahlédnout pod pokličku života běžných lidí v nelehké době před blížící se druhou světovou válkou v Itálii, všem, kteří si rádi přečtou nepřikrášlený příběh zachycující realitu všedních dní.

https://www.chrudimka.cz/neobycejny-pribeh-jedne-obycejne-zeny 

Velký, silný román, který čtenář prožívá na vlastní kůži

15. 07. 2018  |  Recenzoval: Kristýna, The Book Talk Blog

Hory jsou osud. V poslední době se v knihách s motivem hor a jejich vlivu na lidský život setkávám často, a musím říci, že se autorům sázka na tento námět velmi vyplácí. Symbolika nekonečnosti, nezvratného osudu, ale zároveň také nezlomného odhodlání, nepředstavitelné dřiny a dobrovolné i vynucené pokory, je přirozeně vynikajícím základem pro vyprávění o lidských životech, které nebyly jednoduché, a které byly i tak prožity naplno.
Madona z hor, novinka od nakladatelství Domino, je dalším dílem, které by nemělo uniknout těm z vás, kdo v literatuře vyhledávají nelehké příběhy, jejichž postavy jsou komplikované, mnohovrstevnaté a na jejichž činy si není možné udělat jednoznačný a nekompromisní názor. Tahle kniha totiž rozhodně není černobílá.
Ach bože. Zjišťuju, že knihy, které jako čtenář zbožňuji, dost často posléze jako recenzent nenávidím. Opravdu naléhavě totiž každému čtenáři musím říct, že právě tahle kniha je v záplavě současné nabídky ta, kterou si nepotřebuje jen přečíst, ale kterou potřebuje prožít, protože ho změní. Možná trošičku, možná hodně, to je pak už úplně jedno. Ale dotkne se vašeho srdce, a to je to důležité.
Madona z hor je příběhem o zcela nezlomném životním odhodlání, o vůli přežít cokoliv a o schopnosti udělat vše pro to, aby věci byly tak, jak být mají.
Hlavní hrdinka Maria Vittoria se v úvodu knihy bojí především toho, že zůstane na ocet. V měřítku doby je už na vdávání skoro až moc stará, a proto se pro ni neznámý muž, kterého jako ženicha přivádí její otec, jeví jako čisté požehnání. Málokterá věc však je taková, jaká se na první pohled jeví, a mladá žena se záhy ocitá tváří v tvář problémům, kterým nikdy čelit nechtěla. Problematické manželství navíc drsně zasáhne i druhá světová válka a fašismus. Co je správné a co špatné? Co může člověk udělat pro záchranu rodiny a co už je zapovězeno? Hranice mezi černou a bílou se stírají a důsledky činů, které jsou vynuceny zdrcující životní situací, mohou člověka pronásledovat už navždycky.
Já vím, já vím, každou knihu od nakladatelství Domino chválím až do nebes. Jenže ono to prostě nejde jinak. Už tak neuvěřitelný talent k vyhledávání skvělých autorů a zajímavých knih totiž v Dominu dokáží okořenit ještě dalšími ingrediencemi, jako je například vynikající překlad, důsledná kontrola textu a z toho vyplývající absence jakýchkoli rušivých chyb, smysl pro velké a silné příběhy, a v neposlední řadě také péče o grafickou stránku vydávaných knih - pečlivě vybraným fontem, který lahodí oku, to začíná, obálkami, které doslova volají po labužnickém kochání se, to končí. Ono se to sice může zdát zbytečné, ale nebudeme si nalhávat, že při výběru knih nedáme na to, jak vypadají. Madona z hor je další knihou s jejíž obálkou si v Dominu skutečně pohráli. Na první pohled může vypadat jako fotografie, jedná se však o nádhernou ilustraci z dílny Kateřiny Coufalové, která se Dominu postarala již o podobně úchvatnou obálku knihy Osudy a běsy.
Ale pojďme od vizuální stránky věci k tomu, co většinu z vás zajímá nejvíce, a to je obsah.
Dokonale vykreslené prostředí, působivá atmosféra, mnohovrstevnaté charaktery... To všechno je Madoně z hor vlastní a činí to z ní téměř encyklopedický příklad vynikajícího románu.
Příběh je budovaný s naprostou precizností, začíná pozvolna, ale rychle nabírá spád. Gradace je strhující, ale zároveň stále přirozená a uvěřitelná. Samotný text je nesmírně čtivý, o čemž nejlépe asi vypovídá to, že jsem prvních čtyřicet stran, kde autorka v podstatě popisuje pouze velké praní, přečetla asi za 15 minut a pak jsem trpěla, když jsem neměla několik dní čas na čtení... protože jsem potřebovala víc. Víc praní, víc hor, víc Itálie, víc toho všeho.
Autorka má odzbrojující schopnost vyvolat ve čtenáři stejné emoce, jaké právě prožívají její postavy. S Marií Vittorií jsem se zatajeným dechem prošla vším, co si pro ni její nelehký osud připravil, bála jsem se jejích chyb a doufala jsem, že ji její vědomé i nevědomé omyly nebudou pronásledovat do konce života. Bylo mi společně s ní úzko a cítila jsem její naději ve světlých chvilkách. Dokázat přinutit čtenáře nečíst, ale prožívat, je podle mého názoru jedna z nejvyšších spisovatelských met a autorka Madony z hor ji ovládla bravurně a s přehledem.
Podobně silný text by nebylo možné napsat bez zcela precizní propracovanosti postav. Každá z nich dělá rozhodnutí, která odsoudíte, ale zároveň jim porozumíte. Autorka se nebojí postavit každou z nich před problémy, které by nikdo řešit nechtěl, a mnohdy je v tom nechá pořádně vykoupat. Valmorbida podle mého názoru musí být úžasným pozorovatelem života, protože ve své knize skvostně pracuje s jeho předvídatelností i nevypočitatelností, s jeho laskavostí i krutostí. Centrálním prvkem po celou dobu zůstává Maria Vittoria, pro mě ta opravdová madona z hor, kolem které se vine pavučina vztahů - s jejími rodiči, sourozenci, manželem, dětmi. Všechny se proplétají a navzájem ovlivňují svou dynamiku. Toto pozorovat je hrozně zajímavé a člověka to přiměje rozhlédnout se po vztazích ve svém životě a zamyslet se nad nimi z trochu jiného úhlu.
Sílu příběhu dodává i jeho historický kontext. Přesto však pro mě fašismus v knize nehrál vysloveně prim. Mnohem více pro mě Madona z hor představovala příběh o neuvěřitelné nezlomnosti lidské vůle, o ohromné odvaze, odhodlanosti a oddanosti. Tohle mě na románech, ve kterých autoři pracují s tématem druhé světové války, dokáže hodně bavit - když se nezapomíná na to, že obyčejné životy musely pokračovat i přesto, že byla válka. Když lidé pamatují, že hrůza se nedotýkala jen vojáků na frontě, jejich rodin a přátel, ale také lidí, po kterých sice přímo nesáhla, ale přesto o ně dokázala svým mrazivým stiskem zavadit a nedat jim zapomenout, že příště to mohou být právě oni.
Jak říkám, předat dál dojmy z těchto velkých silných románů o obyčejných lidech je pro mě vždycky těžké a pokaždé mám pocit, že jsem knize neprokázala dostatečnou službu, že jsem jí nedokázala oplatit všechno to, co mi dala. Tak na závěr shrnu všechno to, co ve mně dokázala zanechat... Velikou pokoru, vděčnost a ohromení, o kapku více odvahy a odhodlání, ale taky bezbřehou úzkost, strach a smutek. Cítila jsem na tváři nemilosrdný italský vítr, mezi prsty se mi prosýpala tak vzácná mouka a cukr, z dlouhých a osamělých cest mě bolela chodidla. Bylo to boží. A vy to chcete prožít taky.

Plnokrevný společensko-historický román, který vřele doporučuji

06. 07. 2018  |  Recenzoval: Šárka Fofoňková

S Mariou se setkáváme v roce 1923, kdy dosáhla pětadvacátého roku a v té době se už pomalu obává, aby nezůstala starou pannou. Nakonec vše zachrání otec a přivede jí ženicha. Achille se jí naštěstí zalíbí, Maria se provdá a z rodného domu se odstěhuje za svým mužem. Nějakou dobu žijí u jeho rodiny, posléze se přestěhují a otevřou si obchod. Na svět přichází děti a Maria je v jednom kole. Čeká ji však daleko těžší období a větší dřina s nástupem fašismu. Maria se po nějakou dobu musí postarat o všechno sama, o děti, o obchod, o stravu. A že někdy opravdu nebylo co do úst. Maria bojuje také s těžkou chorobou své malé dcerky. Ani po válce není situace růžová, život se jenom pomalu vrací do normálu a přináší zase úplně jiné těžkosti a problémy.

Na tento historický román jsem byla hodně zvědavá. Ve své fantazii jsem si představovala, jaká Maria asi bude. Ovšem opět se mi potvrdilo, že by si člověk neměl dopředu vytvářet nějaké své představy a vize. Maria se totiž těm mým téměř nepodobala. Upřímně mi byla dost nesympatická a v některých situacích jsem hodně zapochybovala o jejím charakteru, kterým byla prezentována. Byla hodně tvrdá, ale to jí zase na druhou stranu umožnilo přežít zlou dobu. Bohužel však ta tvrdost Mariu provázela i tehdy, kdy jí nebylo úplně zapotřebí. Nicméně moje sympatie či antipatie k hlavní postavě nejsou úplně důležité. Román je napsaný výborně, skvěle vykresluje těžkou situaci v Itálii během druhé světové války a letech poválečné obnovy. Nastiňuje nám také rozličné mezilidské, především rodinné vztahy, ve kterých velel muž, žena byla až někde vzadu. Maria je žena věřící a románem nás místy provázejí pasáže, kdy se obrací k Madoně a ta k ní promlouvá, ať už vstřícně, či káravě. Nemusíte se však bát, že by kniha byla nějak nábožensky zaměřená a proto vás nebavila, to určitě ne. Madona z hor je poměrně hutné dílo, které asi nezhltnete za pár hodin a rozhodně je tak trochu depresivní. Ovšem druhá světová válka a doba poválečné obnovy právě růžová nebyla, takže i atmosféra příběhu tomu odpovídá.

Román je rozdělen na několik časových úseků. Dochází zde tedy k časovému posunu vždy o několik let, nicméně nepůsobí to nijak rušivě či neuceleně.

Za sebe k přečtení Madonu z hor určitě doporučuji, protože je to zase další z různých pohledů na 2. světovou válku, tentokrát z pohledu italského lidu. Moc ráda čtu knihy z tohoto období a rozhodně jsem ráda, že vychází romány s rozličnými pohledy na toto těžké období v historii. Jde vlastně už o druhou knihu z nakladatelství Domino z období 2. světové války, kterou jsem četla (Prozření) a kde excelovaly v podstatě samé ženy. Obě knihy mají mé vřelé doporučení.

Tento román splňuje ve všech ohledech definici toho, co je kvalitní literatura

04. 07. 2018  |  Recenzoval: Recenzárium

Maria Vittoria je ze šesti sourozenců a ve svých dvaceti pěti letech je už dávno zralá na vdávání. Otec, jak velí tradice, jí přivede vhodného ženicha, za něhož se provdá a s nímž založí rodinu. Achille je muž silný a ambiciózní natolik, aby se dokázal o rodinu postarat a byl Marii dobrým manželem. Může být takto domluvený svazek šťastný? Překoná jejich manželství všechny nepříjemnosti, jež se jim postaví do cesty? Nitka příběhu se začíná odvíjet od roku 1923 ve fašistické Itálii.

Kompozice knihy je po obsahové stránce velmi zajímavá - je členěna do několika etap, příběh mapuje delší období, a tak můžeme sledovat Mariinu postupně se rozrůstající rodinu, výchovu dětí, vztah s manželem a jejich živobytí. Začínáme v roce 1923 a končíme rokem 1950. Na konci knihy je pár zajímavostí a "receptů", které, jak sama autorka uvádí, slouží pouze pro pobavení a inspiraci, nikoli proto, aby se jich člověk striktně držel.

"Se lavora par magnare e se magna pal lavorar. Pracuje se, aby se mohlo jíst, a jí se, aby se mohlo pracovat."

Příběh je vyprávěn ve třetí osobě, je plný pitoreskních obrazů a dialogy tu také nechybí. Dozvíme se hodně o italské nátuře, o údělu ženy ve 20. až 50. letech 20. století, o zvyklostech, povinnostech v průběhu ročních období a nahlédneme i do kuchyně v době rozkvětu i v období chudoby a bídy. Doba je silně patriarchální, i když ve skutečnosti stojí vše na ženách, konečné slovo mají vždy muži, jsou to právě oni, kteří o všem rozhodují. Sledujeme jednu rodinu, kterou zasáhla 2. světová válka, rodinu, snažící se přežít v nelehké době, v níž není snadné udržet si politickou neutralitu.

"Příroda poslouchá. CREDERE. OBBEDIRE. COMBATTERE. Co je ten fašistický emblém fascio - co je jiného než svazek hůlek, svázaných dohromady?
Lidé jsou všichni svázaní dohromady, krev je hustší než voda. Proto stejně jako příroda věří, poslouchají a bojují."

Mám velmi v oblibě romány mapující větší celek, můžeme tak sledovat vývoj postav, jejich charakterové změny. Maria Vittoria si prošla opravdu velikou proměnou - coby naivní a nezkušená dívka, která se provdala za pěkného válkou nezjizveného muže a hrdinu, a později žena/matka, u níž je rodina na prvním místě a je schopna pro ni udělat naprosto cokoliv, i když si tato rozhodnutí ponese už navždy v sobě. Postupem času, jak roky plynou, se dívčí naivita mění na ženskou protřelost.

Z postav jsem si nejvíce oblíbila Delfinu a Amelii. Delfina je podivínka a bláznivá žena, která se nikdy neprovdala a jejíž pověst rozhodně není čistá. Její osud je velmi pohnutý a hezky ukazuje, jak dopadaly dívky bez zázemí a manželského zajištění.

Amelia je Mariina dcera a její příběh graduje až ke konci knihy, kdy je Amelia dospělou dívkou, která chce dělat svá vlastní rozhodnutí. Amelia figuruje v srdceryvných pasážích, kdy se dostává do konfliktu s rodinou. Nebudu již více prozrazovat, abych vám nepokazila zážitek, ale věřte, že je to silně emoční linka, ostatně takových je v knize většina.

Prostředí meziválečné, válečné a poválečné Itálie je vykreslené s citem pro detail. Pasáže popisující mezilidské a společenské vztahy, politické vazby, nemoci postihující obyvatele, obživu a silné pouto mezi rodinnou.

Při čtení Madony z hor se vám dostane zážitku z kvalitní literatury. Příběh ve mně vyvolal mnoho intenzivních pocitů - cítila jsem napětí i obavy, měla jsem slzy na krajíčku, ale ze stránek dýchala i láska. Kniha je vhodná pro všechny dospělé čtenáře.

"Maria ví, jak gnocchi připravit, aby byly pevné, ale měkké, aby držely tvar, ale v puse se rozplývaly. Nesmí se podvádět a dávat moc mouky. A správné brambory, uvnitř kypré a bílé, žlutavé zvenku. Vařené ve slupce, loupané pevnýma rukama. Ona má pevné ruce."

Silný rodinný příběh na pozadí dramatických válečných událostí.

29. 06. 2018  |  Recenzoval: Knihomilka

Maria Vittoria se narodila v době, která ženám příliš nepřála. Dvacátá léta dvacátého století sice znamenala tzv. "belle epoque" neboli "zlatý věk", ale to neplatilo pro všechny. Nosíte-li šaty, nežijete si na vysoké noze, vaši rodiče mají kromě vás ještě hromadu dalších dětí a v hrnci polévky sotva na dně, budete rádi, když se brzo dostanete z domu. Marii Vittorii je dvacet pět, a to je věk, kdy se na neprovdané ženy začíná pohlížet jako na staré panny. Naštěstí pro ni otec našel ženicha.
Jaký je? Hodný? Krásný? Bude ji milovat? Co přinese společný život? Na některé otázky Maria dostane odpověď hned, jiné zodpoví až čas.

Po svatbě si mladí otevírají obchod v podhorské vesnici. Drsný život v ještě drsnějších horách vás buď semele nebo zocelí. Jak ho zvládne Maria a její Achille? Madona z hor mapuje několik desítek let, během kterých rodina primárně čelila útrapám způsobených válkou. Itálie se zmítá v područí fašismu, dříve přátelská atmosféra mezi obyvateli vesnice se rychle mění. Lidé se navzájem podezírají, nikdo nikomu nevěří. Achille se ocitá ve vězení a Maria se musí postarat o děti. Nedostatek jídla ji donutí, aby vedla svůj vlastní odboj a platila za něj dost vysokou cenu.

Madona z hor je velké knižní překvapení tohoto roku, které upoutá krásnou obálkou. Mně osobně naprosto učarovala hned na první pohled (jaké milé překvapení bylo, když jsem zjistila, že jde o dílko české autorky Kateřiny Coufalové).
Po literární stránce se jedná o zajímavý počin, který si vás podmaní, pokud mu to dovolíte. Není to totiž typický mainstreamový román. Madona z hor vyniká poměrně zvláštním stylem, který působí stejně drsně jako Mariin život. Na strohý, úsečný, dost přísně působící styl jsem si musela zvykat. Jakmile jsem se do něj dostala, nedalo se odtrhnout a já jsem byla ke knize přitahována doslova jako můra ke světlu.

Autorce se podařilo vystihnout typickou italskou rodinu, v níž má každý svou roli předem danou. Otec patriarcha, v jehož šlépějích jde i nejstarší syn, matka ochranitelka a dcera rebelka, která se z dominantního područí otce a bratra chce dostat za každou cenu.
Do příběhu je zakomponován dost zvláštní prvek, kterým jsou promluvy mezi Marií, silně věřící katoličkou, a panenkou Marií. Ta hlavní hrdince dodává odvahu, ale nebojí se ani přísné kritiky, jestliže Maria Vittoria nejedná v souladu s Desaterem. Někdy jsem sebou až trhla, když panenka Maria, jíž mám zafixovanou jako laskavou a milující bytost, Marii Vittorii řádně vyčinila.

Madona z hor má v sobě to nejlepší ze společenských románů. Vznikl silný rodinný příběh odehrávající se na pozadí dramatických válečných událostí.

Jestli si chcete vychutnat opravdový knižní bonbónek, s tímto románem se vám to zaručeně povede.

Skvělý společenský román plný rozporuplných emocí

16. 06. 2018  |  Recenzoval: koki

Príbehy zasadené do Talianska ma odjakživa priťahovali ako magnet. Tá krajina sa u mňa bije o prvenstvo s vysnívanou Austráliou. Zatiaľ u mňa vyhráva Italia, pretože je bližšie, a popravde, iba pár dní ako som písala túto recenziu som sa z tejto krásnej krajiny vrátila (prekvapujúco - práve z hôr). Ani sa nepýtajte ako tam bolo. BÁJEČNE - i keď dané slovo to nevyjadruje dostatočne.

Príbeh Madona z hor je zasadený do Talianska a rozpráva príbeh Marie Vittorie. Spočiatku som nevedela, čo si o nej mám myslieť. Maria totiž nie je klasickou hrdinkou. Za muža si berie Achilla, ktorého jej privádza otec. Ona je nadšená. Vo svojej mladíckej nerozvážnosti myslí len na to, aby sa jej budúci manžel páčil. O tom, či bude k nej dobrý, láskavý, milujúci, vôbec neuvažuje. Načo? Hlavne, že sa dá na neho pozerať...

Maria bola vychovávaná vo viere k Bohu. Často sa modlí k Panne Márii - Madonne, ktorá s ňou komunikuje. Často jej dáva rady, alebo ju haní, ak si urobila po svojom a nedala na jej slová. Bolo to zaujímavou črtou knihy, s ktorou som sa dosiaľ ešte nestretla. Trochu zvláštne bolo, že Maria akoby ju nepočúvala, akoby si od nej nechcela dať poradiť.

Spolu s Achillom sa im narodia štyri deti, o ktoré sa s láskou stará. Maria si totiž rodinu ctí nadovšetko a je u nej na prvom mieste. Pre ich spokojnosť, pre mier v rodine a pre ich plné brušká je ochotná spraviť čokoľvek - neraz i veci, ktoré sú "na hrane". Necháva sa tĺcť od manžela, i keď neskôr sa na jej stranu postaví jej syn Primo. Úprimne, nepáčilo sa mi, že sa Maria nechala biť. Neviem či to brala ako svoj údel, alebo ako samozrejmosť... Chápem to tak, že pre mier v rodine s tým nič nerobila.

Hlavná hrdinka je silnou osobnosťou, ktorá sa s nepriazňou vo svojom živote vyrovnáva po svojom. Veľa ovplyvnila vojna, ktorú autorka našťastie netisla príliš do popredia a nerušila tak čitateľa politikou. Avšak na jej pozadí krásne ukázala ako ovplyvnila dobu a ľudí žijúcich v nej. Pretože vojna sa dotkla každého a zanechala v ňom svoje stopy.

Príbeh Marie Vittorie je skvelým spoločenským románom. Je plný rozporuplných emócií - aspoň u mňa ich vyvolávala, či už som s postavami súcitila, alebo som sa hnevala alebo ich ľutovala. Ak máte chuť na niečo emotívne, silné a z talianskeho prostredia, táto kniha stojí za (viac ako) povšimnutie.

Silný román plný věrohodně vykreslených postav, míst i doby

08. 06. 2018  |  Recenzoval: Hanka the bookworm

Hory jsou Marii Vittorii domovem. Od malička nezná nic jiného než tvrdou dřinu a neochvějnou víru v Boha a také lepší zítřky, které jí může zajistit dobrý manžel. Dlouho se zdá, že Maria zůstane starou pannou, je jí už pětadvacet a přestává doufat. Právě v tom okamžiku jí ale otec z námluv přivede statného pohledného Achillea. Odstěhuje se spolu s ním do podhůří, založí si rodinu a vedou obchod. Do jejich dosud pokojného života však zasáhne druhá světová válka. Jídla ubývá a sousedům ani vlastní rodině se nedá věřit. Maria musí vynaložit obrovské úsilí, aby uživila členy domácnosti a přečkala manželskou krizi. Uchýlí se ke skutkům, které by si bývala nepředstavovala ani v nejdivočejších snech. Sama ještě ale netuší, že osud jí nachystal těžké životní zkoušky i po jejím skončení… Madona z hor je epickým životním příběhem silné ženy mapující období let dvacátých až padesátých minulého století v Itálii.

Madona z hor je fantastickým společenským románem rozehrávajícím příběh „obyčejných lidí“ na pozadí závažných historických událostí a už delší dobu se ukazuje, že právě to je typ románu přesně pro mě. Autorka nás citlivě provede třemi dekádami Mariina života, které osud do cesty nachystal celou řadu překážek. Rodina je pro ni však vždycky na prvním místě, a tak v knize nechybí motivy mateřství, mezilidských vztahů, nevěry, lásky, utrpení, rozhřešení a také víry. Celé kouzlo příběhu je znamenitě podtrženo výborně prokresleným prostředím, atmosférou a dobovými zvyky, které Valmorbida celkem obšírně popisuje. V jejím podání vám ale zaručuji, že dvacet stránek o praní prádla nebo výrobě hedvábí budete číst s nadšením a možná zapřemýšlíte i o tom, že si zkusíte uvařit polentu nebo alespoň gnocchi s masovou omáčkou. Jídlo tvoří velmi důležitou složku románu, a jak říká sama Maria: „Vydržet hladovění je stejně důležité jako umět uvařit noky.“

Nejen po příběhové stránce je kniha podmanivá. Autorce se podařilo velmi autenticky zachytit také psychologii všech protagonistů. Italská nátura z hrdinů doslova sálá, a tak tu na jedné straně stojí umírněnost a snaha za každou cenu nedat najevo emoce před cizími v kontrastu s temperamentem až agresí v kruhu rodinném. Sociální hierarchie hrála zejména v té době značnou roli, proto má hlavní slovo muž a syn je požehnáním, kdežto u dcer se objevuje obava, zda se je povede dobře provdat. Nejsilnějšími momenty pro mě byly rozhodně interakce mezi Marií Vittorií a její nejstarší dcerou Amelií ke konci knihy. Rozdmýchaly ve mně dost silné emoce a v několika chvílích jsem neměla daleko k slzám. Ony dvě jsou bezesporu nejpodstatnějšími postavami románu.

Madona z hor se vyznačuje poetičností, která je v rozporu se surovostí příběhu (alespoň v některých úsecích), což obě složky hezky podtrhuje. Valmorbida si hraje se slovy a vytváří úžasná slovní spojení a hříčky. Objevují se také italské výroky nebo krátké verše, které dokreslují atmosféru (vždy i s překladem, takže člověk ví, o co jde). Zajímavým prvkem jsou i promluvy hlavní hrdinky k Madoně z hor, její ochránkyni, která jí „odpovídá a radí“. Dialogy jsou svižné a autentické a nezaostávají ani Mariiny monology. Knihu je zkrátka radost číst a jak už jsem zmiňovala výše, v podání této autorky si určitě vychutnáte taky popisy každodenních činností. Nesmím zapomenout pochválit český překlad, o který se postarala Dana Chodilová. Tohle se opravdu povedlo!

Když bych to tedy měla shrnout – Madona z hor je nádherný poetický román popisující nelehký život italské ženy v průběhu těžkých časů. Vykreslení postav, prostředí i doby je velmi věrohodné a kniha zapůsobí i na čtenářovy emoce. Nejsilnější pro mě byly závěrečné momenty interakce Amelie a Marii, ale kniha oplývá mnoha silnými pasážemi. Určitě na ni budu vzpomínat a zařadila bych ji po bok Geniální přítelkyně. Tyhle italské společenské romány mají zkrátka něco do sebe a atmosféra i příběh obou se mi zaryly do srdce. Klidně bych uvítala i pokračování příběhu nebo rozvinutí osudů Amelie. 5/5

Skromné hrdinstvo obyčajného človeka

02. 06. 2018  |  Recenzoval: Marek Zákopčan

Vydavateľstvo Domino pokračuje v trende vojnových príbehov a prináša ďalší skvost, čo vás chytí za srdce. Madona z hor predstavuje hrdinostvo obyčajného človeka, ktorý sa nebál hájiť spravodlivosť a ľudskosť aj v časoch, ktoré im nepriali, a bojovať tak proti nezmyselnému útlaku a nenávisti. Anglická autorka s talianskymi koreňmi Elise Valmorbida siahla po skutočnom príbehu ženy, ktorej odkazu zarezonuje i s odstupom niekoľkých dekád. Aj samotný príbeh zasahuje takmer tri desaťročia, takže sa môžete pripraviť na ozaj komplexný zážitok. A to nielen čo sa týka života Marie Vittorie, ale i zobrazených tém. Madona z hor je oslavou ženstva a vnútornej sily na pozadí ťažkej sociálnej situácie, nedostatku, vplyvu vojny a jej rôznych frakcií. Nič nie je čiernobiele, avšak Maria je dôkazom skutočných hodnôt.

"Po cestě do Altavilly leží městečko Santa Croce, kde vždycky po celý den vládne ticho, ani hlásek, ani děcko nezabrečí, nezazvoní kuchyňský hrnec, protože všichni ze Santa Croce jsou zloději a v noci, celou noc, každou noc mají plné ruce práce s kradením, takže ve dne musí spát, válka neválka. Maria uvažuje, jestli lidé ze Santa Croce vypadají jako ten muž na plakátě. Uvažuje, jestli Achillea udal pekař Attilio. Vždycky se tak divně chladně usmívá a zdraví ji jako spiklenec."

Príbeh zasadený do horského prostredia Talianska sa sústredí na Mariu, ktorá si vzala (pomerne neskoro) za manžela silného Achillea. Jej život nebol vždy ľahký, ani muž sa k nej nesprával vždy s úctou, no neochvejne sa u nej strieda deň za dňom najmä vďaka láske k deťom. Prídu však chvíle, keď ich obchodík začne mať problémy s tovarom, ba Maria pocíti nedostatok potravy aj v domácnosti, kde sa nečakane stane dokonca hlavou rodiny. Uvedomuje si, že je pre rodinu jedinou oporou a nesmie klesať na duchu. Odhodlane bráni svoj domov aj presvedčenie pred nepriateľmi aj susedmi a známymi, ktorí vďaka vojne odhaľujú svoje pravé tváre. Obyčajní ľudia doplácali na zverstvá papalášov najväčšmi. Maria tak musí čeliť nielen domácim fašistom, uzurpátorským Nemcom, ale aj partizánom, ktorí neraz zneužívali odboj vo svoj vlastný prospech. Na ceste k oslobodeniu rodiny i duše Marii pomáha podobizeň Panny Márie, ktorá akoby k nej priamo prehovárala, dodávala jej silu aj v tých najnáročnejších skúškach...

"Objeví špičky italských cigaret - Milit, Giuba, Macedonia, Nazionali - kolik vojáků tudy projelo? A kolik dobrých italských chlapců a mužů, vojáků i civilistů, bylo deportováno do pracovních táborů v Německu? Maria děkuje Bohu na nebesích, že je Primo v bezpečí. Na povolání do zbraně je ještě mladý. Ale válka je nenasytná. A pak to spatří. Zpočátku to vypadá jako lepenkový náboj z brokovnice. Zmrzly na tom krystalky ledu. Jako u vytržení to opatrně uvolní, dává si pozor, aby nepoškodila zmrzlou kůži. Svírá botičku jako poklad. Je to znamení. Matka Boží na nebesích se jí nezřekla."

Madona z hor je v podstate rodinná dráma, ale v kontexte spoločenskej situácie sa stáva dôležitým mementom. Autorka nehodnotí, nepodsúva svoje postoje, necháva na čitateľovi, aby si utvoril názor na rôzne stránky vojny. V konečnom dôsledku sa však napokon dostáva do popredia fakt, že najväčším hrdinom ostáva obyčajný človek, snažiaci sa prežiť a ochrániť svojich blízkych i v dobe, keď človek stráca ľudskosť. Elise Valmorbida nielenže dokáže rozpovedať skutočný príbeh s potrebnou dávkou fabulácie a dramatickosti, ale využíva pritom aj funkčnú kompozíciu. Rozličné časové obdobia dodávajú deju "šťavu" a okrem toho môžeme vnímať kolobeh života v širokom spektre. Autorkin talent sa prejavuje aj v budovaní postáv. Obľúbite si dokonca aj tie menej sympatické, pretože neprávosť si nevyberá a môže si sadnúť prakticky na kohokoľvek. Madona z hor vás vezme na strastiplnú cestu, na ktorej by sa osamelý človek spamätal len ťažko. A pritom stačí mať silnú vieru v šťastné zajtrajšky.

Reálně působící a nesmírně silný příběh připomíná Moraviovu Horalku

10. 05. 2018  |  Recenzoval: Veronika Černucká

Pětadvacetiletá Maria z italských hor vždy snila o hodném a pohledném manželovi. Jenomže její otec jí přivedl muže, který o ni nejeví přílišný zájem. Maria mu porodí několik dětí, stará se o domácnost i o obchod a je svým způsobem spokojená. Do jejího života však vstoupí druhá světová válka.
"Madona z hor" z nakladatelství Domino je kniha, kterou se nám poprvé představuje autorka Elise Valmorbida. Ta vyrůstala v Austrálii, nyní žije v Anglii, ale pro své románové vyprávění si vybrala Itálii, kde žili její předci. Valmorbida má na svém kontě již několik knih, ale "Madona z hor" je první, která vychází i v českém překladu. Autorka je vyzdvihována za schopnost naslouchat a poutavě vyprávět příběhy na první pohled obyčejných lidí, kteří se museli vypořádat s historickými událostmi.
"Madona z hor" zdařile navázala na tradici italského neorealismu a je otázkou, zda vás chytí za srdce více než slavná "Horalka" od Alberta Moravii. Oba romány mají mnoho společného, ale tipla bych si, že moderním čtenářkám (i čtenářům) bude o něco srozumitelnější právě Maria. Osudy hlavní hrdiny můžeme sledovat od roku 1923 do roku 1950, přičemž autorka vždy přizpůsobila jazykové prostředky a styl vyprávění obsahu. Začátek knihy díky hojným přirovnáním, zdrobnělinám a převyprávění historek připomíná pohádku, což perfektně koresponduje s touhami mladé hrdinky.
Marie je plná očekávání a těší se na svoji budoucnost po boku muže, kterého jí podle zvyku vybere otec. Otec je obchodník, a tak nepřichází v úvahu, aby se jeho dcery provdaly pod svou úroveň. Achille je sympatický a pohledný mladík, ale Marii je souzeno, aby až několik let po svatbě zjistila, jaký je doopravdy. Ve třicátých letech se začíná rozmáhat fašismus a brutálním způsobem se mění i styl vyprávění. Z původní selanky se stává drsný příběh, v němž si i Maria prožije několik tragédií.
Pokud čekáte romantický příběh z žánru červené knihovny, potom vás bohužel zklamu. "Madona z hor" je místy sentimentální, chytí vás za srdce a donutí vás plakat, ale celkově jde o reálně působící příběh ženy, která musela mnohokrát zatnout zuby a která se musela naučit používat ostré lokty. Hodně věcí je zde polemických a donutí vás přemýšlet. Hlavní otázka je: Byla by Maria taková, kdyby se její životní příběh odvíjel jinak? Nechci vám nic podsouvat, proto ji nebudu charakterizovat ani jako oběť okolností, ani jako hrdinku, anebo ženu, které zkamenělo srdce.
Názor nechť si udělá každý sám. Každopádně je Marie postava, která s přehledem utáhne celý román, a umím si představit, že by Valmorbida napsala pokračování. "Madona z hor" je typem příběhu, který je i o vás. Dotkne se vašeho srdce i duše a neexistuje šance, že byste si zachovali odstup. Maria i její blízcí jsou záměrně rozporuplné postavy, protože tak má kvalitní literatura fungovat. Maria si během celé knihy povídá se soškou Madony z hor, a i když ji Madona (spolu s vámi) bude varovat, aby nedělala to, co má v úmyslu, Maria si nenechá poradit.
"Madona z hor" je chytrý a emocionální příběh o podstatě člověčenství. Maria ukazuje, jak jsme silní, jak bychom mohli být silní, anebo jak si myslíme, že jsme silní. Dokážeme vzdorovat osudu? Které zlo je větší? To, které máme na dosah ruky, nebo to, které semele celé národy? A co je vlastně štěstí? Žít podle svých zásad? Nikdy neohnout hřbet, anebo udělat všechno proto, aby byli naši blízcí spokojení?


Ukázka z knihy Madona z hor