Nakladatelství Domino  ›  Edice  ›  Edice Mimo edice  ›  Kafe a cigárko

Kafe a cigárko

Autor:
Marie Doležalová
Podtitul:
aneb Historky z hereckého podsvětí
Žánr:
Edice Mimo edice
ISBN:
978-80-7498-116-6
Počet stran:
264
Datum prvního vydání:
25. 11. 2015

Kliknutím zvolte variantu

249 Kč 199 Kč 

Nakupte ještě za 2000 Kč a získáte DOPRAVU ZDARMA!

Kafe a cigárko

Popis: Kafe a cigárko

Jak v době blogové vytvořit ze svého blogu fenomén, který se pro zástupy čtenářů stane čtvrteční drogou? Jak přetavit spontánní (rozuměj úplnou náhodou vzniklý) nápad v prestižní Magnesii Literu? A jak dosáhnout toho, že vám lidi za celý rok nenapíšou jediný negativní ohlas?

Jednoduše: především nesmíte mít nic z toho v úmyslu. Právě naopak! Vy musíte jen tak mimochodem uskutečňovat sen o vlastním blogu, aniž byste si stavěli jakékoli vyšší cíle.

Pak už zbývá jen pár dalších předpokladů: důvěrně znát svět, o kterém píšete. Psát tak, aby se všichni aktéři popisovaných příhod poznali, a cítili se polichoceni či pobaveni, nikoli dotčeni. Musíte být vtipná a inteligentní a psát tak dobře, že vaše články vyhledávají i lidé, kteří by za jiných okolností žádný blog ani historky z hereckého zákulisí nikdy nečetli (ze zásady). A hlavně – musíte umět shodit sama sebe a dělat to s takovým šarmem a grácií, že všechny vaše chyby a trapasy budou čtenáři milovat.

Zkrátka a dobře: musíte psát jako Marie Doležalová.

A když se k tomu přidají geniální ilustrace Jana Hofmana, vznikne kniha, kterou prostě chcete mít. Kterou chcete dát jako dárek. Protože tahle kniha vám zvedne náladu tak jako žádná jiná!


Dotaz k produktu Kafe a cigárko

Jméno:
Telefon:
E-mail:  povinné pole
Číslo "10" slovy:  povinné pole
Váš dotaz:   povinné pole
 
 

Autor: Marie Doležalová

Marie Doležalová

Marie Doležalová se narodila roku 1987 v Karviné, ale ještě jako nemluvně společně s rodiči přesídlila na jiný sever, do Trutnova. Tam také poprvé vystoupila na jevišti, když v indiánském eposu ztvárnila drobnou roli Ohně.

Podnícena touto cennou zkušeností začala Marie navštěvovat dramatický kroužek, který ji přivedl k poznání, že chce být herečkou. Pro uskutečnění tohoto snu bylo nezbytné vystudovat Pražskou konzervatoř, kde se kromě procvičování všech jevištních technik a věcí souvisejících věnovala též zpěvu v kapele s názvem Olats otesoc.

Po absolutoriu prošla Marie několika pražskými divadly a nyní je její domovskou scénou Fidlovačka, kde kromě jiného exceluje jako Eva v představení Eva tropí hlouposti. Televizní divák se s Marií nejspíše seznámil prostřednictvím Saši Bůčkové ze seriálu Comeback, zatímco filmový divák ji s vysokou pravděpodobností zaregistroval jako Išku v Pusinkách.

A proč se Maruščin doposud ryze herecký životopis nachází na stránkách knižního nakladatelství? Protože v roce 2014 začala v náhlém popudu a vlastně sama sobě pro radost psát blog Kafe a cigárko. Ani ve snu by ji tenkrát nenapadlo, co Kafe a cigárko způsobí: že se z něj stane fenomén české blogové scény, že za něj obdrží prestižní literární cenu Magnesia Litera... a že její "historky z hereckého podsvětí" vyjdou také knižně.

A tím jsme vlastně nalezli odpověď na otázku, zazněla v úvodu předešlého odstavce. Ano, nakladatelství DOMINO je tím, kdo Kafe a cigárko převede z elektronické podoby do podoby knižní, tištěné (samozřejmě i elektronické). A protože je to výjimečná událost, kniha to bude vymazlená do posledního detailu, krásně vyvedená a opatřená geniálními ilustracemi Honzy Hofmana, které Maruščinu vyprávění dodávají další rozměr.


Čtenářské recenze

Jak se vám tato kniha líbila? Zajímá to nejen nás, ale také celou řadu dalších čtenářů. Budeme tedy moc rádi, když se s námi podělíte o své názory a dojmy.

Pro odeslání recenze musíte být přihlášení.

Maruška Doležalová napsala, pobavila, zvítězila

02. 02. 2016  |  Recenzoval: Knihomilka

Herecký svět měl vždycky příchuť exotiky. Hlavně pro nás, "obyčejné lidi", kteří si na něj můžou sáhnout jen zprostředkovaně. Jednou z možností je blog mladé herečky Marie Doležalové.
Asi vám automaticky naskočila představa hloupoučké Saši z komediálního sitcomu Comeback. Ano, autorkou je představitelka zmiňované hrdinky, ale ve skutečnosti má do ní hodně daleko. Srší šarmem, vtipem a především jedinečným humorem.

Právě z touhy po psaní se zrodil veleúspěšný blog, který nese název Kafe a cigárko. Marie Doležalová v něm každý čtvrtek svým čtenářům a příznivcům přináší pohled do hereckého světa. Autorka je založením introvert a svými vtipnými postřehy tak dala průchod všemu, co se jí honí hlavou, všemu, co chtěla sdělit světu.

Maruščiny sondy do hlubin hercovy duše jsou humorné a svěží. Mysleli jste si, že herectví je procházka růžovým sadem? Že stačí jen svůdně mrknout, uronit slzu, dramaticky si dupnout nohou a políbit Bradleyho Coopera, Michaela Fassbendera nebo Vojtu Dyka? (Pořadí je na vás). Tak jednoduché to tedy není. Kafe a cigárko vám ukáže, jak to doopravdy chodí na konkursech, jak nejlépe zapadnout v divadelní šatně, kde vás jako eléva moc neberou, objasní vám, jestli herečky spí s režiséry. Panuje mezi herečkami přátelství nebo rivalita? I na to dostanete třeskutě vtipnou odpověď. Po přečtení Kafe a cigárka vám zůstane permanentní úsměv na tváři a touha poznat herecké zákulisí na vlastní oči.
Buďme realisté - to druhé se vám asi nesplní, naštěstí je tady tahle knížka a internetový blog, kam můžete dle libosti nakukovat.

Kromě toho, že knižní Kafe a cigárko můžete číst libovolně na přeskáčku, protože jednotlivé příspěvky na sebe nenavazují, oceníte i grafickou stránku. Zvláštní formát vám sice bude z knihovničky "trčet", ale to vůbec nevadí, aspoň si ji všichni všimnou. Modrá barva jí neskutečně sluší, stejně jako ilustrace, protože vtipné texty potřebují vtipné obrázky. Kreslíř Honza Hofman dokonale vystihl pointu a já někdy nevěděla, jestli mě více baví text nebo obrázek.

Marušku Doležalovou podezírám z jedné věci. Když si šla k múzám pro políbení a k sudičkám pro talent, nepochybně odhodila svou masku něžné introvertky a drala se dopředu hlava nehlava. A víte co? Udělala dobře. Napsala, pobavila, zvítězila (Magnesia Litera) a mně nezbývá než jí přát, aby z tohoto skvěle rozjetého vlaku hned tak nevystoupila.

Kniha Kafe a cigárko je důkazem, že Doležalová si Magnesii Literu zaslouží

21. 12. 2015  |  Recenzoval: Peter Nagy pro Aktuálně.cz

Když začala herečka Marie Doležalová v létě 2014 psát blog s jarmuschovským názvem Kafe a cigárko a s podtitulem „historky z hereckého podsvětí", netušila ještě, jak úspěšný rok má před sebou a kolik příležitostí jí přinese nová role blogerky.
Z absolventky Pražské konzervatoře a současné členky souboru Divadla Na Fidlovačce, která se u českých diváků zapsala především coby Iška z filmových Pusinek režisérky Karin Babinské a jako Saša z oblíbeného televizního sitcomu Comeback, se během několika málo měsíců stala držitelka historicky první ceny Magnesia Litera v kategorii Blog roku, autorka hojně prodávané knižní podoby svých blogových zápisků a finalistka právě vrcholící taneční soutěže StarDance.

Co vlastně způsobilo, že si začínající blogerka záhy získala množství příznivců, kteří každý čtvrtek netrpělivě očekávali další její text? A co na jejím psaní upoutalo porotu složenou z Petry Soukupové, Emila Hakla a Pavla Mandyse natolik, aby Marii Doležalovou zařadila mezi šestici nominovaných autorů po bok Jiřího Peňáse nebo Ivy Pekárkové? (Připomeňme jen pro pořádek, že absolutního vítěze určila veřejnost prostřednictvím internetového hlasování.)
Tajemství úspěchu blogu Kafe a cigárko odhaluje trefný verdikt poroty, podle níž Doležalová „mnoha předsudky opředenou profesi rozpustile demytizuje" a její „sebeironické, často nápaditě pointované texty prokazují autorčin rozhled i vypravěčskou dovednost".


O herectví trefně, zábavně a hlavně upřímně
Zápisky Marie Doležalové skutečně nepřipomínají texty, jaké bychom čekali z pera současné české herečky, která ještě nezavršila třicítku. Její „historky" totiž odhalují celou řadu zajímavých a mnohdy překvapivých faktů nejen z herecké branže. Autorka není pouze vnímavou pozorovatelkou svého mikrosvěta a pohotovou komentátorkou jeho zákonitostí, nýbrž také nadmíru zdatnou stylistkou. A zde jsme u druhé příčiny úspěchu jak internetového blogu Kafe a cigárko, tak jeho stejnojmenné knižní podoby. Přestože Doležalová nepíše – a ani nechce psát – jazykem povýtce metaforickým či poetickým, literární kvality jejím zápiskům upřít nelze, stejně jako humor, sebeironii a upřímnost.

Ostatně právě nefalšovanou upřímnost, vyzařující z hereččina blogu v míře vskutku nezvyklé, pokládá sama autorka za svou nejsilnější zbraň. „Najednou mám všude otevřené dveře – a to díky svým chybám, o kterých píšu. ‚Tamta cena' byla už jen konečnou třešničkou na dortu, který jsem dostala za upřímnost," prohlašuje Doležalová v závěru své knihy a my nemáme sebemenší důvod o jejích slovech pochybovat.
S touto upřímností, kterou si ovšem nesmíme plést s naivitou, pak kráčí ruku v ruce pocit důvěrnosti, jejž si čtenář Kafe a cigárka odnáší díky vhodně zvoleným výrazům a formulacím (autorka se mu „svěřuje", „prozrazuje mu tajemství" a obrací se na něho s dobře míněnými „radami").


Historky nejen z natáčení
Tematická šíře zápisků je až překvapující – kromě zážitků z divadla, filmu a televize v nich Marie Doležalová zúročila kupříkladu své zkušenosti s moderováním dětského pořadu, účastí v soutěžních pořadech, účinkováním v několika talk show či s různými druhy mediálních výstupů. Leitmotivem „historek z hereckého podsvětí" však pochopitelně zůstává herectví coby autorčino řemeslo, vášeň i splněný sen. Poučená a přitom sympaticky nadšená průvodkyně nám poodkrývá barvité zákulisí svého mikrosvěta, od studia na konzervatoři přes herecké konkurzy a práci na nových rolích až po záskoky nebo alternaci.

Co se týče žánrového vymezení, dalo by se nejspíše v případě Kafe a cigárka i většiny blogů obecně hovořit o čtenářsky vděčné směsici deníkové literatury a fejetonistiky s občasnými přesahy do dalších prozaicko-publicistických útvarů. Nejoblíbenějším nástrojem autorčiny reflexe se pak stává strukturovaný přehled rozmanitých variant, složek či rysů pojednávaného jevu, budící leckdy až dojem zavedené typologie (např. filmová povolání z pohledu herečky, znaky alternativního divadelního souboru, hlavní typy režisérů).
Ani v takových chvílích se ovšem nevytrácí autorčin ostrovtip, a tak se například v charakteristice režiséra předehrávače můžeme dočíst, že „kdysi dávno chtěl být hercem, nebo dokonce i byl. Pak si uvědomil, že ví, jak hrát nejenom své role, ale i cizí, a tak se stal režisérem".
Za zmínku stojí též osobitá vizuální stránka knihy, netradičním formátem počínaje a kvalitním papírem konče, na níž nese svůj podíl i autorčino rozhodnutí podílet se finančně (padesátitisícovou odměnou spojenou s cenou Magnesia Litera) na přípravě titulu vydaného ostravským nakladatelstvím Domino.
Zapomenout nesmíme ani na výtvarný doprovod v podobě komiksových stripů konvenujících s obsahem jednotlivých textů, na němž Doležalová spolupracovala s kreslířem Janem Hofmanem. Zamrzí jen absence obsahu, který by čtenáři usnadnil orientaci ve svazku čítajícím na šest desítek textů.
Málokterý blog se u nás dočká tištěné podoby, natožpak aby se zařadil mezi knižní bestsellery. V minulosti najdeme snad jediný neoddiskutovatelný příklad podobného úspěchu, a sice Deniky Ostravaka.
Marie Doležalová ovšem namísto jazykového experimentu, výrazné autostylizace a pseudonymního vábení nabízí něco mnohem cennějšího – otevřenou a upřímnou výpověď z prostředí hereckého světa, v níž se kritická reflexe mýty opředeného řemesla mísí s autorčiným nezdolným entuziasmem (na jazyk se mi dere nadužívaný, ale v tomto případě vskutku přiléhavý výraz „pozitivní energie"), smyslem pro humor a poutavým vypravěčstvím. A tak můžeme jen doufat, že ve svém psaní, které na čas přerušila kvůli účasti ve StarDance, bude i nadále pokračovat a kniha Kafe a cigárko se jednou dočká druhého dílu.


Ukázka z knihy Kafe a cigárko