Nakladatelství Domino  ›  Edice  ›  Napětí  ›  Zvrat

Zvrat

Autor:
John Lutz
Originální název:
Twist
Překlad:
Martin Verner
Série:
Frank Quinn
Pořadí knihy v dané sérii:
8
Žánr:
Napětí
ISBN:
978-80-7303-993-6
ISBN e-knihy:
978-80-7303-994-3
Počet stran:
528
Datum prvního vydání:
04. 06. 2014
E-kniha:
Ano
Vazba:
pevná

99 Kč

Nakupte ještě za 2000 Kč a získáte DOPRAVU ZDARMA!

Zvrat

Popis: Zvrat

Když se z lovce stane kořist…

Frank Quinn se stal živoucí legendou. Jako vyšetřovatel newyorské policie se specializoval na sériové vrahy a i teď, když má vlastní detektivní kancelář, bývá povolán k případům, které se nedaří oficiálně vyřešit.

Tentokrát se však na něj s prosbou o pomoc neobrátili pouze bývalí kolegové, ale také vlastní neteř. Kdosi ji pronásleduje a policii se ho nedaří zastavit. Už to samo o sobě je dostatečně děsivé, ale Carliin strach umocňuje ještě další skutečnost: jako blonďatá modrooká kráska přesně zapadá do typologie obětí sériového vraha, který poslední dobou děsí New York.

Ten zabiják má pečlivě promyšlený každý krok svého brutálního scénáře – vyhlédnuté dívky spoutá, dá jim roubík a pak je mučí s precizností zvrhlého operatéra. Quinn ví, že pokud chce Carlii před tímto hrůzným osudem ochránit, musí nastražit dokonalou past. Jenomže pak do té pasti bude muset najít dokonalou návnadu...


Dotaz k produktu Zvrat

Jméno:
Telefon:
E-mail:  (povinné pole)
Číslo "10" slovy:  (povinné pole)
Váš dotaz:   (povinné pole)
 
 

Autor: John Lutz

John Lutz

   Když bylo Johnu Lutzovi (*1939) třináct let, přečetl si dnes již legendární povídku Raye Bradburyho Zahřmění. „Najednou jsem si uvědomil, že slova mohou sloužit i k něčemu mocnějšímu než jen jako prostředek pro sdělení informace. Bylo to pro mě zjevení." O mnoho let později, to už byl i on spisovatel, se s Bradburym potkal, a svěřil se mu s tím zážitkem. Vyměnili si pár zdvořilostních frází. „Nepochybně pro mě ten okamžik znamenal víc než pro něj. Jsem rád, že jsem mu mohl poděkovat," dodává Lutz. Stihl pak v dospívání ještě shltat kdeco, co zavánělo kriminální záhadou, protože tento žánr ve všech jeho permutacích si nejvíc oblíbil, a pak usoudil, že je čas pokusit se o vlastní tvorbu.

   I on začal povídkami. Pozorní čtenáři literárních magazínů Alfreda Hitchcocka a Elleryho Queena zaznamenali jeho jméno už na konci 60. let. Pravidelně tam přispíval a píše pro ně, i když v menší míře, povídky dodnes. Má jich za sebou přes 250. Kolem obou časopisů se vytvořila pozoruhodná komunita řemeslně vydrilovaných autorů, kteří na malé ploše několika stránek dokázali v nejlepších případech dát čtenáři stejný zážitek, jako kdyby přečetl napínavý román. Lutz i dnes připouští, že vytvořit dobrou povídku je těžší než napsat román. Přesto se ne všem úspěšným povídkářům z magazínové líhně podařil přechod k rozsáhlejší formě, i když o něj usilovali prakticky všichni – koneckonců i romány Lutzova inspirátora Bradburyho zůstávají ve stínu jeho povídek a on to věděl a příliš se o ně nepokoušel.

   John Lutz ano. Už od 70. let začal souběžně s povídkami vydávat i romány. Konkurence v kriminálním žánru byla tehdy veliká, avšak kritika, kolegové a stále širší okruh čtenářů si tohoto autora brzy povšimli. Ocenili jeho řemeslnou zdatnost, jeho úspornost, jeho cit pro fabuli, pointu i dialog – všechno přednosti vypěstované v magazínových začátcích a rozvíjené nebývalou pracovitostí a pílí. Prestižní ceny na sebe nedaly dlouho čekat – vícenásobný Edgar, Shamus... Všiml si ho také Hollywood a podle jeho knihy Spolubydlící natočil dnes již kultovní film.

Dnes se může Lutz pochlubit bilancí více než čtyřicdti žánrově rozmanitých románů – jsou mezi nimi psychologické thrillery, detektivky, policejní procedurální romány, příběhy o soukromých detektivech... Píše volné příběhy a ty s největším potenciálem řetězí do sérií - především do té nejúspěšnější, s detektivem Frankem Quinnem v hlavní roli.


Čtenářské recenze

Jak se vám tato kniha líbila? Zajímá to nejen nás, ale také celou řadu dalších čtenářů. Budeme tedy moc rádi, když se s námi podělíte o své názory a dojmy.

Pro odeslání recenze musíte být přihlášení.

Jste tak trochu morbidní? Sáhněte po této knize.

24. 09. 2014  |  Recenzoval: Richard Spitzer - Centrum detektivky

Dlouhé hodiny mučení, rozřezávání těla zaživa, nakonec vysvobození v podobě smrti. Dusným New Yorkem chodí vrah, snadno se seznamuje se ženami. V jejich zohaveném těle zanechává plastovou sošku Sochy svobody. Detektiv Frank Quinn a kolegové z jeho detektivní kanceláře se pořádně zapotí. Už poosmé musí zastavit sériového vraha a budou na to potřebovat silné žaludky.

Jaký je recept na úspěšný thriller, který bude šokovat čtenáře, ale zároveň jim nedovolí pustit knihu z ruky? Vezměte nějakou kriminální událost, starou nejlépe dvacet nebo třicet let. Použijte ji jen mírně, zbytek si odložte stranou na pozdější použití. Přidejte šokující úvod ze současnosti, kdy pachatel dlouhé hodiny nožem páře nebohou ženu. Zamíchejte s neústupným detektivem, jeho krásnou partnerkou a kolegy ze soukromé detektivní kanceláře. Za stálého míchání přidávejte zbytek děje z nějakých osmdesátých let. Nechte zhruba pět set stránek dusit a nezapomínejte nakonec na závěrečné ohrožení někoho z kolegů, nebo ještě lépe rodiny, kolem hlavního detektiva.

Tohle je recept, který americký spisovatel John Lutz (narozen 1939) využívá už nějakých jedenáct let. Poprvé ho využil v bestselleru Noční pavouk (recenze knihy). Tam byl ještě hlavním hrdinou bývalý detektiv Thomas Horn, nyní důchodce, který policistům pomáhá dopadnout sériového vraha. A právě specializace na sériové vrahy byl další povedený tah autora, kterého už předtím proslavila kromě Pavouka (též zfilmovaná) kniha Spolubydlící. Začal psát sérii drsných kriminálních thrillerů, kde se po stopě sadistického vraha vydává soukromý detektiv Frank Quinn (také bývalý policejní vyšetřovatel).

V již osmém románu série pojmenované po hlavní postavě nás prolog zavede do osmdesátých let ve státě Missouri. Mladá, v osmém měsíci těhotná, Abigail Taylorová musí s vozem do města, protože její muž se předešlý den opil a nyní vyspává doma kocovinu. Na osamělé silnici jí vůz vypoví službu. Naštěstí (naštěstí?) se brzy objeví dodávka řízená postarší ženou jménem Mildred. Ta nastávající mamince nabídne odvoz do města. Jen se cestou musí zastavit u sebe doma, na jakési farmě na samotě. Asi už je jasné, že se Abigail do města nikdy nedostane…

V současném New Yorku panují velká vedra. Detektivní kancelář Franka Quinna nemá dohromady co dělat. Jeho podřízení Sal Vitali a Harold Mishkin se zabývají nudným sledováním čísi nevěrné manželky, nuda panuje i v kanceláři. Až do doby, než je Quinn přizván policejním komisařem Renzem k případu brutálně zavražděné ženy.

„Tohle“ byla Bonnie Andersonová. Ležela nahá na zádech, nohy roztažené, břicho otevřené jediným dlouhým obloukovým řezem. Okraje rány byly roztřepené, břišní stěna zčásti odklopená, takže odhalovala vnitřnosti. Koberec v obývacím pokoji byl prosáklý krví, v kaluži se rýsovaly otisky stop, i když velice nezřetelné.
Str. 45

Podle stop po nekonečném mučení, které musela oběť před smrtí vytrpět, je Quinnovi jasné, že půjde o dílo sériového vraha. Bohužel zatím nemají moc stop a všichni neochotně přiznávají, že až teprve další vraždy jim pomohou určit směr, kterým se chce pachatel vydat. A sadistický zabiják, který se ke svým obětem dostává překvapivě snadno (a na rande nejde nikdy bez svého většího kufříku), rozhodně nenechá detektivy dlouho čekat.

Hodnocení knihy, která už je několikátou v sérii, velmi závisí na tom, přistupujeme-li k ní coby samostatnému románu, např. představujeme-li ji někomu, kdo se s tvorbou Johna Lutze zatím nesetkal, nebo ji hodnotíme v kontextu dřívějších knih.

Ve druhém případě se totiž oním receptem z úvodu můžeme cítit již poněkud přejedeni. Spojitost s minulostí známe – na rozdíl od předcházejících románů – tentokrát téměř hned od začátku, a tím i osobu vraha. A bohužel, během děje, ani na konci knihy, v rozporu s jejím názvem, žádný velký zvrat nepřichází.

Přibyly nám nové postavy kolem Quinna – v minulém románu jsme poznali Jody, dceru Pearl, nyní vstupuje na scénu Quinnova sestřenice Carlie. Ale nejsou tam z velké části jen proto, aby byl náš detektiv zranitelnější? Abychom se měli o koho bát? Když padouši nejdou po Pearl, tak to musí být Jody nebo Carlie? Ono se skutečně brzy se ukazuje, že právě sestřenice by mohla být jednou z dalších vrahových obětí. Ale proč, proboha, je tahle zápletka v každé knize?

Mrtvoly se kupí v takovém množství, že to za chvíli omrzí. Je to vidět i na popisu místa činu – zpočátku se Lutz rozepisuje do detailů, a spotřebuje na to dvě až tři strany knihy. Po nějaké čtvrté nebo páté vraždě už popis zabere sotva půl stránky. Že už by to nudilo i samotného autora? Tomu se mi nechce věřit, zvlášť přihlédnu-li k faktu, jak si s oblibou libuje v sadistických detailech.

Neschopná odolat se znovu podívala dolů.
To se neděje mně!
Měla otevřené břicho a on zvolna a systematicky vyndával jeden orgán za druhým. Bolest jí provrtávala celé tělo, jako by se do něj zakusovaly spousty malých nenasytných potvor opatřených zuby a drápy. Cítila v ústech krev a bála se, že se za neprodyšnou hradbou z lepicí pásky zalkne. Mlátila hlavou dopředu, dozadu, ještě dýchala, ale přála si, aby znovu ztratila vědomí. Když se jí to konečně podařilo, opět ji přivedl k vědomí, do hrůzostrašné skutečnosti.
A znovu.
A znovu.
Až do chvíle, kdy už se neprobrala.
Str. 272

Některé části děje postrádají logiku – pachatel je popisován jako zcela tuctově vypadající muž. Všichni to vědí, média to vědí a neustále omílají, ale proč mu tedy potom skoro každá žena, kterou potká někde v baru, skáče (někdy doslova po pár větách) do postele? Když se posléze ukáže (to už je pozdě samozřejmě), že o sériovém vrahovi předtím slyšely? Když věděly, že si vybírá určité typy žen a vypadá průměrně? Když i sami v té chvíli ještě nic netušící oběť navíc hodnotí „lovce“ jako průměrného? To není mužská závist, ale jen pozastavení nad reálností podobné situace.

Další příklad – pachatel zabíjí podle jím zvoleného schématu (nebudu prozrazovat). Přesto však jsou v knize situace, kdy ani další ženu vyhledávat nemusí, často ho sama osloví nebo se potkají někde náhle v baru a ejhle – ona přesně zapadá! To je ale náhoda, co? V několikamiliónovém New Yorku…

Zbývá tedy položit si otázku, jaké zůstávají důvody, proč po další knize sáhnout:

1) jsme tak trochu morbidní a rádi si čteme, jak se někdo nožem šťourá v hrůzou téměř omámené ženě;
2) jsme tak trochu závisláci na Quinnovi, Pearl a celé té jeho partičce a nevadí nám číst, jak řeší téměř ty samé případy (jde jen o to, kolik sériový vrah ubere z počtu obyvatelek New Yorku, než ho Quinn dostane);
3) jsme tak trochu naivní a čekáme, zdali nás něco překvapí (faktem je, že uřezaná oční víčka a vyndávání střev z těla ještě živé oběti pořád mohou překvapit);
4) jsme tak trochu obdivovatelé New Yorku a rádi si čteme příběhy z něj (i když se tam vraždí ostošest a správně bychom se měli bát vůbec vystrčit nos na ulici);
5) vyrůstali jsme v prostředí, kde nás bili, ponižovali a zavírali do sklepa/protitornádového krytu (nehodící se škrtněte) a s pachatelem tak trochu soucítíme (ano, polemika nakolik člověka ovlivní dětství, se tu najde);
6) vyrůstali jsme v harmonické rodině, ale rádi čteme o cizím neštěstí.

Ale abych nebyl nespravedlivý nebo moc cynický – Vy, kteří se potkáte s nějakým jeho sériovým vrahem poprvé, si přidejte tu pomyslnou hvězdičku navíc, protože budete jistě ke knize přikováni a mnohdy – podobně jako třeba u Karin Slaughterové – šokováni.

Renz kývl hlavou směrem ke koupelně. „Na zrcadle je krví načmáraná obvyklá zpráva ‚SVODODA ZABÍJET‘, stejně jako u předchozích vražd. Technici sebrali vzorky, ale bezpochyby půjde o krev oběti. Vrah pravděpodobně namočil prst v rukavici do krve a napsal to.“
„Můžete se podívat, kde si ho namočil,“ řekla Weaverová a ukazovala na půltucet krvavých louží na matraci.
„Prst si namočil v řiti,“ upřesnil Nift a podíval se na Pearl. Usmál se. „Na zrcadle jsou přítomny i fekálie.“
Str. 442

Vy ostatní, pokud se identifikujete s alespoň polovinou výše uvedených důvodů, pak po knize sáhněte. A pokud jste navíc ještě osamělá blondýnka, bude to pořád bezpečnější než reagovat na mnohoslibné úsměvy muže, který sedí u vedlejšího stolu. A já si vezmu svůj kufřík a půjdu…

P. S. Pane Lutzi, až budete při psaní svého dalšího románu hledat nějakou oběť, nechte zabít matku Pearl, nebo alespoň doktora Miltona Kahna, ať už o nich neslyšíme. Otravují život nejen několika postavám knih, ale i nám, čtenářům. Děkuji.

Tento krimipříběh není nic pro slabší povahy.

18. 07. 2014  |  Recenzoval: Wolf Draven

Kniha Zvrat bylo mé úplně první setkání se spisovatelem Johnem Lutzem, stejně jako detektivem Frankem Quinnem a mohu jedině konstatovat, že rozhodně nebude posledním. Teď už vím, co na Lutzových knihách všichni čtenáři mají, jsou opravdu napínavé a velmi čtivé.

Děj knihy nás nejdříve zavede zpět v čase do Medfordského okresu v Kansasu roku 1984. Abigail „Abbey“ Taylorová se v 9. měsíci těhotenství vydala autem do města. Bohužel její auto je staré, po cestě se zavaří motor a Abbey zůstane trčet na opuštěné silnici. Myslí si, jaké ji nepotkalo štěstí, když u ní zastaví dodávka s ženou jménem Mildred. Bohužel se nemohla splést více…

Přeskočíme do současnosti. Detektivní kancelář Franka Quinna často pracuje na zakázku newyorského policejního sboru. Quinn má totiž pověst špičkového detektiva, jenž se umí vžít do myšlení sériových vrahů a umí je díky tomu také dopadnout. I tentokrát je Quinnův tým přizván k vyšetřování vraždy mladé ženy, protože je zde podezření, že jde o práci nějakého sériového vraha. Netrvá dlouho a toto podezření se opravdu potvrdí, když je nalezena další mrtvá žena.

Pachatel dostane přezdívku „vrah Lady Liberty“, protože do otevřených těl obětí vkládá levný suvenýr, který se dá zakoupit na každém rohu – malou plastovou Sochu Svobody.
Obětí přibývá, vrah je čím dál odvážnější a drzejší a zdá se, jakoby rozehrál nějakou zvrhlou hru, osobní zvrhlou hru se samotným Quinnem. Najednou se v ohrožení ocitá i detektivova nevlastní dcera Jody a také dcera sestry jeho bývalé ženy – Carlie. Ta především, protože přesně zapadá do profilu vrahových obětí. Podaří se Quinnovi vraha zastavit včas? Vyjde mu jeho plán s pastí?

Tahle kniha byla teda pěkně napínavou a mrazivou jízdou. I když má více jak 500 stran, jakmile jsem se do ní pustila, nebyla jsem schopná ji odložit. Věřím tomu, že kdybych neměla i jiné povinnosti, tak ji zhltnu během jednoho, maximálně dvou dní. Takhle mi to trvalo celý týden, ale bylo vždy hrozně těžké přerušit čtení.

Kdo je vrahem, sice čtenář tuší hned od začátku, a v půlce knihy už si je naprosto jist, protože nám jej autor postupně představuje. Trošku tu tedy schází takové to tajemno kolem vrahovy totožnosti. Příběh tím ale neztrácí na čtivosti, protože stále jde o to, jestli jej Quinn zvládne zastavit včas.

Kromě hlavní příběhové linky se mi velice líbilo i nahlížení do minulosti, ve kterém jsme se postupně dozvídali nejen to, kdo je vlastně náš vrah, ale také jakým peklem si jako dítě i dospívající prošel a jak ho to ovlivnilo do budoucna. Nacházíme zde vysvětlení jeho motivů i způsobů mučení a znetvoření obětí. Jeho činy to sice neomlouvá, ale čtenář si občas nemůže pomoct, aby s ním v některých momentech nesoucítil. Je až děsivé, jak dokáže člověka ovlivnit to, co zažije během dětství a dospívání.

Postava detektiva Franka Quinna mi přišla velmi sympatická. Dokonce můžu říct, že jsem si ho již značně oblíbila a podívám se na zoubek dalším Quinnovým případům.

Zvrat doporučuji převážně milovníkům napínavých detektivních krimi příběhů, kteří se nezaleknou ani šokujících detailů při autorově barvitém popisu způsobu vrahova mučení a míst činu. To by možná některým slabším a choulostivějším povahám mohlo vadit. Ale i tohle prostě ke každému správnému thrilleru patří.

Velice děkuji nakladatelství DOMINO za poskytnutí recenzního výtisku.

Tato kniha má všechny atributy kvalitního krimirománu.

14. 07. 2014  |  Recenzoval: Marek Zákopčan

John Lutz patrí medzi autorov, ktorí vytvorili postavu obľúbeného detektíva, a z knihy do knihy preveruje jeho schopnosti pri riešení náročných prípadov. Lutzovým "ťažným koňom" je Frank Quinn a v novinke Zvrat sa zaoberá už ôsmym zločincom. Trochu som sa obával, či sa nestratím vo vzťahoch medzi postavami a či mi neujdú detaily z ich minulosti, pretože doteraz som nemal s Lutzovými knihami žiadne čitateľské skúsenosti. Jednotlivé príbehy však tvoria uzavreté deje, ako je to pri tituloch tohto typu zvykom, a všetko potrebné ohľadom súvislostí medzi postavami bolo náležite vysvetlené. Frank Quinn totiž nechytá kriminálnikov sám. Ako šéf súkromnej detektívnej kancelárie má poruke hneď niekoľko spolupracovníkov - životnú partnerku, jej dcéru - právničku, trojicu vyšetrovateľov a v zálohe i počítačového experta. Služby jeho tímu časti využíva newyorská polícia, ak si nevie dať rady s vyčíňaním sériových vrahov. A jeden z nich práve tyranizuje mesto obzvlášť beštiálnym spôsobom...

Vrah sa zameriava na mladé ženy s blond vlasmi a modrými očami. Vyhliadne si obeť, prípadne ju nečakane zbalí v bare či parku a potom nasleduje nevyhnutná časť jeho "lovu" - ženu omámi, nahú znehybní na posteli a vyreže jej vnútornosti. Jeho podpisom a typickým znakom je umiestnenie plastovej Sochy slobody do jej útrob. Na základe toho získa aj prezývku - Vrah Lady Liberty. Každý zo znakov má svoje opodstatnenie a vyšetrovatelia musia prísť na to, čo znamenajú. Ak spoznajú význam zločincovho modu operandi, ľahšie preniknú do jeho mysle a zvýšia sa šance na jeho dolapenie. Lenže Dred Gant je vysoko inteligentný, dokáže predvídať každý ich krok a podarí sa mu nakontaktovať aj na médiá. Ba čo viac - ako jednu z obetí si vyhliadne Quinnovu príbuznú, ktorá sa rozhodne vyburcovať vrahovu túžbu zabiť ju. Nastrčená figúrka je v ohrození života, ale verí Quinnovmu tímu. No Gant sa nenechá len tak ľahko obalamutiť a začne sa nebezpečná hra, z ktorej nie každý odíde živý...

Zvrat rozhodne nebude jediná kniha, ktorú som od Johna Lutza prečítal. Napriek vyše 500 stranám sa číta rýchlo, ani sa nenazdáte, a ste na konci. Dej odsýpa dynamicky, príbeh je rozprávaný z viacerých uhlov postáv, psychika vraha je podmienená jeho bizarne krutou minulosťou... Atmosféru dopĺňa aj počasie - New York už niekoľko týždňov sužujú obrovské suchá a horúčavy, ktoré sú v napínavom závere vystriedané prudkou búrkou. Kniha má všetky atribúty kvalitného krimi a dúfam, že autor ostane svojej postave ešte dlho verný.

Pořádně napínavá detektivka!

06. 07. 2014  |  Recenzoval: Martin (nase-knihovnicka.blogspot.cz)

Frank Quinn, který má svou detektivní kancelář, byl přivolán k brutálně zavražděné ženě. Panuje podezření, že by se mohlo jednat o práci sériového vraha. Jakožto bývalý vyšetřovatel NYPD a specialista na sériové vrahy byl povolán, aby pomohl policejnímu sboru. Navíc se u Franka objeví jeho neteř, která se obává, že by se mohla stát vrahovou další obětí. Je totiž hodně podobná zavražděným ženám a navíc si je jistá, že ji někdo sleduje.

John Lutz napsal knihu Spolubydlící, která se stala předlohou pro stejnojmenný film. Ten byl natočen v roce 1992 a zahrála si v něm Bridget Fonda. Recenzi na knihu si můžete přečíst u nás na blogu. V detektivním žánru se prosadil díky knize Noční pavouk. Ale nejslavnější počin je série s detektivem Quinnem. Zvrat je osmým případem.

Quinn má vlastní detektivní kancelář. Má pověst skvělého detektiva, který dopadne sériového vraha díky schopnosti vžít se do jeho myšlenek.
Carlie je Quinnova neteř a přijde za ním, protože si je jistá, že jí někdo sleduje. Také je podobná ženám, které si vrah vybírá a tak má logicky strach. Později se ovšem zachová úplně nelogicky a navzdory pudu sebezáchovy poslouží jako návnada. Svou roli sehraje i moderátorka Minnie Minerová, které jde především o využití vraha pro co nejvyšší sledovanost.

Kniha je psaná v er formě, což umožnilo autorovi doplnit text i o myšlenkové pochody postav. Ty jsou psané kurzívou. Příběh je rozdělený do tří částí. Zpočátku obsahuje kromě linky ze současnosti i dějovou linku, odehrávající se v minulosti. Není v tom žádný chaos, protože na začátku kapitoly je napsáno, kdy se odehrává (ať už se jedná o rok nebo jen údaj před dvěma týdny). Kapitol z minulosti je méně a v druhé části se děj posouvá stále více do současnosti. Kapitoly začínající v roce 1984 popisují zrod vraha. To, jak ho směrovala výchova jeho matky a jaký to na něj mělo vliv. I o jeho matce Mildred se ledacos dočteme. Díky těmto kapitolám se dozvíte řadu věci, které se propojí s jeho konáním v současnosti. Co mi trochu vadilo bylo, že autor nevysvětlil vrahovu posedlost sochou svobody a proč na něj tak podivně zapůsobila přímo na Liberty Island. V souvislosti s morbidním thrillerem od nakladatelství Domino se mluví především o autorce Mo Hayder, ale John Lutz se také nedrží při zdi. Posuďte sami: vrah nejdřív svou oběť omámí, sváže, po probuzení jí mlátí bičem a poté přijde na řadu nůž. Vražd je v knížce hned několik a kromě odlišného seznámení vraha s obětí se odehrávají podle skoro stejného scénáře. Policie to má hned z několika důvodů dost těžké a pokrok přichází postupně. Příběh byl opravdu čtivý a i přes velký počet stran rychle utíkal.

Ne bezdůvodně je série Frank Quinn tak oblíbená. O tom už koneckonců svědčí i počet vydaných dílů. I přes některé rozporuplné věci dostanete pěkně napínavou detektivku s prokreslenými charaktery.

Lutz předkládá příběh tak, že čtenáře mrazí.

13. 06. 2014  |  Recenzoval: C.ind.ere.lla

Rozhodně nepatřím mezi znalce detektivek a různých thrillerů. To ale neznamená, že ráda nezabloudím mezi tento žánr. A John Lutz je ve své práci opravdovým přeborníkem. Dokáže vystavět příběh, ze kterého vás mrazí, ale nedokážete ho odložit, protože prostě musíte číst dál.

Frank Quinn už nepracuje pro státní úřady, ale zabývá se vyšetřováním ve vlastní detektivní kanceláři. A jako nejlepší z nejlepších je přizván k případu sériového vraha Lady Liberty. A tento zabiják svou přezdívku nezískal náhodou. Do těl svých obětí, mladých blonďatých žen, vkládá levný suvenýr tak typický pro New York - Sochu Svobody. Před tímto rituálem ale své oběti zaživa zbavuje vnitřních orgánů. New York je zděšený! Jenže nikdo vraha nezná a ti, co ho zahlédli, ho nedokáží nijak popsat.

S každou další obětí je Quinn vrahovi blíž a blíž, zásadní zlom může ale nastat pouze s pomocí Frankovi neteře Carrie. Ta totiž přesně zapadá do vrahova portfolia. A tak vzniká smělý plán, který se ale lehce může vymknout kontrole.

Přiznám se, že mě kniha dokázala pohltit hned po první kapitole. Je totiž napsaná takovým způsobem, že musíte vědět, jak se celý příběh vyřeší. I když celou dobu čtenář ví, kdo je vrah díky jeho pasážím v knížce, je pro něj tento člověk
velkým tajemstvím. Kdo vlastně je? Odkud přišel? A hlavně, proč dělá ženám takové věci? Otázek je hodně, ale čtenář se nemusí bát, že by se odpovědi během čtení nedozvěděl. Informace se rozkrývají pomalu během celého příběhu, což nijak nenarušuje celkový dojem. A když už jsme u toho vraha... Jeho psychika je vykreslená naprosto dokonale. Popsat psychicky narušeného člověka musí být pro autora nesmírně těžké, John to ale zvládnul s přehledem. Během čtení dokážete pochopit vrahovo jednání, ale odpustit mu nedokážete.

Co mě možná trošku zklamalo byl konec. Možná jsem ho čekala o trochu více akčnější, aby zapadal do konceptu celého díla. Na druhou stranu se ale nedá říct, že by knize ubral body.

Řekla bych, že pokud čtete nějakého autora poprvé, měl by vás umět nalákat na jeho další knihy. A to Zvrat splnil na jedničku. A nemyslím si, že budu jediný případ, na kterého bude toto pravidlo fungovat.


Ukázka z knihy Zvrat