Nakladatelství Domino  ›  Edice  ›  Napětí  ›  Zapadákov

Zapadákov

Autor:
Jeffery Deaver
Originální název:
Solitude Creek
Překlad:
Dalibor Míček
Série:
Kathryn Danceová
Pořadí knihy v dané sérii:
4
Žánr:
Napětí
ISBN:
978-80-7498-102-9
ISBN e-knihy:
978-80-7498-103-6
Počet stran:
592
Datum prvního vydání:
04. 11. 2015
E-kniha:
Ano
Vazba:
pevná

349 Kč 279 Kč

Nakupte ještě za 2000 Kč a získáte DOPRAVU ZDARMA!

Zapadákov

Popis: Zapadákov

Kdo říkal, že vrah musí mít vždy na rukou krev? Úplně stačí, když umí mistrně manipulovat s lidskou psychikou…

Ten podnik se jmenoval Zapadákov. Stál sice u odlehlé silnice, ale protože měl i malý koncertní sál, sjížděli se do něho lidé ze širokého okolí. Nikdy tam nikdo neřešil žádný problém; do Zapadákova jako by vnější svět nepronikal. Taková oáza klidu, řeklo by se.

To ale platilo jen do osudného večera, kdy při koncertu začínající kapely kdosi vykřikl: "Hoří!" Zpanikaření diváci se rozběhli ke dveřím, ale ty byly zamčené. Spousta návštěvníků byla zraněna, šest zemřelo. Nezabil je však oheň, ale panika. V Zapadákově nehořelo, jen tam kdosi vyvolal falešný poplach.

Vyšetřování případu se ujímá agentka Kathryn Danceová. Jako uznávaná expertka na kinezickou analýzu velmi brzy zjistí, že panika byla vyvolána s chladným rozmyslem. Pachatel velmi dobře věděl, že v mezních situacích se z lidského strachu a pudu sebezáchovy stává zbraň – a v Zapadákově toho mistrně využil. Jistě je se svým dílem spokojen. Teď v pozici útočníka už jen čeká na svou další kořist. Tedy pokud ho Danceová a její tým včas nezastaví.


Dotaz k produktu Zapadákov

Jméno:
Telefon:
E-mail:  (povinné pole)
Číslo "10" slovy:  (povinné pole)
Váš dotaz:   (povinné pole)
 
 

Autor: Jeffery Deaver

Jeffery Deaver

Zatímco drtivá většina dospívajících Američanů se rok co rok těšila na letní prázdniny, že si potrápí tělo všemožnými sporty, Jeffery Deaver (*1950) se na ně těšil z jiného důvodu: že zase přečte, co mu přijde pod ruku. I to ho ale uspokojovalo jen chvíli. V jedenácti letech napsal první román, byť jen o dvou kapitolách. Na střední škole redigoval časopis a k němu vydával i svůj vlastní, literární. Žádný div, že zamířil k novinařině. Ale ani univerzitní diplom nestačil na post soudního zpravodaje prestižních listů Wall Street Journal či New York Times, po nichž pošilhával, a tak vystudoval ještě práva a věnoval se firemní právničině na Wall Street. Za dlouhých cest vlakem do práce a zpět zase psal, tentokrát vlastní verze svých oblíbených thrillerů.

Mezi jeho prvními vydanými kriminálními romány (Voodoo a Always A Thief jsou dnes vzácné sběratelské kousky, které se dalších vydání nedočkaly) a dneškem uplynulo rovných pětadvacet let. Za ono čtvrtstoletí Deaver pomalu, ale jistě stoupal rytmickým krokem jednoho románu ročně na žánrovou špici. Vstup na pomyslný Olymp mu velkou měrou zajistila originální postava kvadruplegického detektiva Lincolna Rhymea. „Zamýšlel jsem vytvořit holmesovskou postavu, která používá spíš mozek než tělo," říká autor o detektivovi, který zatím vystoupil v hlavní roli devíti jeho románů. „Řeší zločiny tím, že o nich raději přemýšlí, než aby jako jiní střílel, běhal a po barech úskoky tahal z lidí svědectví."

Hrnuly se ceny, přicházely nabídky z Hollywoodu, stoupaly honoráře, rostla autorova prestiž. Bezmála třicítka vydaných titulů se rozletěla ve více než dvacetimilionovém nákladu po celém světě. Ozvali se i správci pozůstalosti Iana Fleminga s nabídkou, aby Deaver napsal novou bondovku.

Pro spisovatele jsou ale tohle všechno až druhotná měřítka úspěchu: „K psaní mě inspiruje čtenář. Jemu chci dávat všechno, co ho baví a co mu přináší vzrušení. V téhle branži je naprosto nezbytné, aby autor znal svého čtenáře a měl ho při psaní neustále na mysli."

ROZHOVOR S JEFFERYM DEAVEREM

Chtěl jste odjakživa být spisovatelem?

Ano. Svou první knihu jsem napsal v jedenácti letech.

Jakým způsobem hledáte a nacházíte nové nápady?

Na to se mě lidé ptají docela často. Abych mohl na tuto odtázku odpovědět, musím vysvětlit, v čem jako autor thrillerů spatřuji svůj hlavní úkol: musím čtenáři nabídnout co nejnapínavější příběh, jaký dokážu vymyslet. Inspiraci tedy nehledám v novinách nebo časopisech. Právě naopak. Většinu času, kdy se začínají rýsovat kontury příští knihy, sedím v temné místnosti a načrtávám si v hlavě linii příběhu, která dostojí tomu, co čtenáři od Deavera očekávají: silné postavy (nikoli však dokonalé), vyšinuté padouchy, kteří se neštítí ani nejhorších zločinů, krátký časový rámec (obvykle osm až osmačtyřicet hodin), spoustu dějových zvratů a scén, při nichž prudce graduje napětí.

Jste popisován jako autor "psychologických thrillerů". Považujete toto označení za správné? Odpovídá skutečnosti v tom smyslu, že se ve svých knihách do hloubky věnuji psychologii zločinu i jeho odhalování: nabízím nahlédnutí do mysli zločince i jeho lovce. Velkou pozornost věnuji také psychologickému propracování postav. Jinými slovy: hrdinové mých knih nejsou karikaturami a čtenář může mým prostřednictvím vstoupit do jejich mysli. Ale určitě bychom měli zmínit také to, že zejména v sérii Lincoln Rhyme poskytuji velký prostor forenzní kriminalistice, která má s psychologickým profilováním jen velmi málo společného.

Píšete snadno? Přepisujete hodně?

Neřekl bych, že píšu snadno, ale užívám si to. A přepisuju opravdu hodně. Nakladateli umožním nahlédnout do rukopisu obvykle až po dvacáté či třicáté revizi textu – a to skutečně nehovořím o drobných úpravách. Kde rád píšete? Dokážu psát kdekoli – v letadle, v hotelovém pokoji, kdekoli doma. (V pracovně mám občas takový nepořádek, že se musím přesunout do kuchyně. Jakmile zaneřádím poznámkami i kuchyň, dostává se na řadu koupelna. Přál bych si mít větší dům.) Vyhovuje mi psát v tichu, jen občas si tlumeně pouštím jazz nebo vážnou hudbu. A především potřebuju přítmí – zhasnu světla, zatáhnu rolety, zavřu oči a promítám si scénu, kterou se chystám psát. Ano, umím psát poslepu všemi deseti. Má to jen jedno negativum – někdy nasadím prsty na klávesnici špatně a pak na monitoru nacházím text, který ze všeho nejvíce připomíná kryptogram.

Dostihne vás někdy tvůrčí blok?

Často říkám, že tvůrčí blok neexistuje; správnější je nazvat tento problém ideovým blokem. Pokud člověk ovládá řemeslo, jazyk a základní techniky psaní, je schopen psát – pokud ovšem ví, co chce sdělit. Nechci však tuto autorskou strast zlehčovat, protože přijít na to, co vlastně chcete říct, je po čertech těžký úkol. Kdykoli při tvorbě zamrznu, ať už je to při psaní krátké pasáže nebo při vytváření celkové linie knihy, obvykle je to tím, že se snažím do textu vměstnat nápad, pro nějž tam není místo. A právě tehdy se sám sebe ptám: co tím chci říct? Pokud na tuto otázku nenaleznu odpověď nebo pokud mě ta odpověď neuspokojí, pak musím od onoho nápadu upustit a vydat se jiným směrem.

Proč je podle vás forenzní analýza v současných thrillerech a detektivkách tak populární?

To není nový jev, jeho kořeny sahají k Sherlocku Holmesovi. Současný nárůst zájmu nepochybně souvisí s rostoucím využitím moderních technologií v policejním vyšetřování. Pachatel může zmást nejlepší psychology nebo detektor lži, ale ze shody DNA se nevyvleče.

Kolik času věnujete rešerším? A jak při nich postupujete?

Rešerše a vypracování základní dějové linky mi zaberou přibližně osm měsíců. Většinu informací čerpám z knih a z internetu. Pochopitelně se také scházím s odborníky na daná témata, musím si ovšem dávat pozor, abych neměl informací příliš. Na hlubokém vhledu do problematiky není samozřejmě nic špatného, ale problém nastává, když získanými informacemi zahltíte knihu. Technické detaily jsou tady od toho, aby obohatily děj. Pokud tomu tak není, musí pryč.

Forenzní detaily bývají leckdy děsivé. Jak určujete hranici, kterou nesmíte překročit, abyste čtenáře neodradil?

To je těžká otázka. Ano, píšu krimipříběhy, takže musím popisovat násilí a jeho následky. Čtenáři (a lidé obecně) jsou fascinováni určitou mírou morbidity. Setkal jsem se ale se čtenáři, kteří mi řekli, že mě kvůli drastickým scénám - řekněme ve Sběrateli kostí – přestali číst, zatímco jiní mi říkají "ta scéna s krysami byla vážně skvělá" (jedna z nejdrsnějších, jaké jsem kdy napsal). Osobně si myslím, že méně je někdy více a že pokud čtenář mou knihu odloží, protože ji dál číst nedokáže, pak jsem vůči němu nedostál svému autorskému závazku.

Jak vybíráte místa, kde se bude odehrávat děj?

Pravidlo číslo jedna: piš o prostředí, které dobře znáš. Pokud zasadím děj mimo New York, kde jsem dvacet let žil, nebo mimo místo, kde žiju teď, vypravím se tam a strávím tam pár týdnů. Umožní mí to vnést do knihy barvy a náladu místa, ale i v tomto ohledu je méně více. Příliš mnoho místních popisů odtrhává čtenářovu pozornost od samotného děje.

Býval jste folkový zpěvák. Co vás k tomu přivedlo?

Ach, hudba je můj živel! Umí být svůdná, pohltí mě, zaplaví emocemi, je nekonečně proměnlivá... Zpíval jsem tenkrát vlastní písničky. Nedisponuju obzvlášť velkým hudebním talentem, ale hudební tvorba má pro mě nepopsatelné kouzlo. Spojit obsah i formu do jednoho kompaktního celku... to pro mě bývala velmi příjemná výzva. Hrál jsem v hudebních klubech okolo San Francisco Bay a v Chicagu, taky jsem tam učil. Ale už je to pryč a koncertování se dávno nevěnuju. 

Líbí se vám filmové zpracování Sběratele kostí? Podílel jste se na vzniku toho filmu?

Myslím, že ten film je dobrý. Pár věcí bych asi udělal jinak, ale já se vyznám v psaní knih, ne v natáčení filmů. Filmová režie je neskutečně náročná profese a já bych to nedělal za žádné peníze. Nechal jsem filmaře, aby si dělali svoje, a já jsem si dělal taky svoje. To považuju za dobré uspořádání věcí. Takže abych přímo odpověděl i na vaši druhou otázku – ne na vzniku filmu jsem se nepodílel.

Jak relaxujete?

Vařím a pak své kulinářské výtvory předkládám přátelům. Rád zkouším i velmi neobvyklé kuchyně, například středověkou nebo starořímskou. Když máte osamělou práci, musíte si to ve volném čase vynahradit.


Čtenářské recenze

Jak se vám tato kniha líbila? Zajímá to nejen nás, ale také celou řadu dalších čtenářů. Budeme tedy moc rádi, když se s námi podělíte o své názory a dojmy.

Pro odeslání recenze musíte být přihlášení.

Skvělý procedurální román!

21. 02. 2016  |  Recenzoval: Marek Zákopčan

Zistil som, že by som nemal čítať "deaverovky" krátko po sebe. Nedávno som sa rozplýval nad Spiacou bábikou, úvodným dielom série o agentke CBI Kathryn Danceovej. Aktuálny román Zapadákov je štvrtou časťou a opäť sa stretávame s partiou kalifornského tímu vyšetrovateľov. Kathryn je známa ako "ľudský detektor lži". Na základe hoci nepatrných odchýlok v správaní človeka vie zistiť, či hovorí pravdu alebo nie. V minulej recenzii som sa pozastavoval nad tým, že je azda až príliš dokonalá a miestami svoju snahu preháňa. Jeffery Deaver má svoje postavy očividne rád, pretože v Zapadákove je Kathryn omnoho "normálnejšia". Aj ona robí chyby a ako sa ukáže, môžu mať nedozerné následky. V rámci príbehu sledujeme dva odlišné prípady, čo je vždy vítané vzhľadom na jeho dynamiku.

"A potom spatřila, jak se jakýsi muž vedle její dcery úplně přestal ovládat - začal mlátit chlapíka vedle sebe do obličeje a snažil se vyšplhat ostatním na ramena, jako kdyby v šílené panice uvěřil, že si prorazí cestu stropem. Byl statný a urostlý... Michelle viděla, jak dcera otevřela ústa k výkřiku, ale pak ji mužova tíha zatlačila dospod a Trish zmizela v rozbouřeném moři šílenství."

Kathryn vypočúva svedka v prípade nebezpečného vraha a obchodníka s drogami. Všetko prebieha v poriadku, agentka je presvedčená, že muž nič neskrýva, až do chvíle, kedy utečie a je zjavné, že práve on je strelcom, po ktorom pátrajú. Kathryn je nielenže nútená priznať si chybu pred kolegami z iných divízií, ale zároveň je suspendovaná a odvolaná z prípadu. Tak sa dostáva k jednotvárnej a pomerne nudnej práci - v rámci nej má skontrolovať finančné a poistné záznamy klubu Zapadákov, ktorý sa stal dejiskom tragickej udalosti. Počas koncertu niekto vyvolal paniku a masa ľudí sa v chaose stala doslova vražedným nástrojom. Vplyvom hromadnej snahy o útek z budovy došlo k udupaniu, uduseniu a vážnym zraneniam. Kathryn si je istá, že niekto úmyselne vyvolal chaos a sledoval paniku ako zábavné predstavenie. Kto sa tak vyžíva v pohľade na strach a smrť? Kathryn opäť spája sily s miestnym veliteľom Michaelom O´Neilom, pretože je presvedčená, že páchateľ nepovedal posledné slovo. Práve naopak, jeho túžba po smrti bude pravdepodobne už len gradovať...

"Matka se čtyřletým děvčátkem v náručí se prodrala bránou, otočila se k prázdné části parkoviště a klopýtavě se vydala tím směrem. Danceová si všimla, že má zlomenou paži. Žena dokulhala asi deset krokú k lavičce, pak postavila dcerku na asfalt a zhroutila se. Danceová k ní právě doběhla, když za sebou uslyšela hlasitý řinkot tříštěného skla. Ohlédla se a viděla, že se lidé valí na chodník. Kdosi rozbil výkladní skříň obchodu se suvenýry a otevřel tak další únikovou cestu z parku. Stádo prchající novou mezerou se brzy rozrostlo na několik set kusú."

Zapadákov sa rozbieha trochu pomalšie. Deaver si pripravuje pôdu pre stupňujúce sa napätie, spracúva novú situáciu svojej ústrednej hrdinky a mapuje všetko dôležité, čo neskôr v plnej miere zúžitkuje. V románe sa vrátia aj starí známi z predošlých dielov a fanúšikovia romantickej línie si takisto prídu na svoje. Záporák je klasický zloduch, ktorý je spočiatku vždy akoby o krok pred vyšetrovateľmi, ale vďaka ich dômyselnosti a neúnavnosti sú k nemu čoraz bližšie. Kniha sa mi zdala podobná už zmienenej Spiacej bábike. Ak tiež patríte k čitateľom, ktorí len nedávno čítali iný príbeh s Kathryn Danceovou, odporúčam chvíľu počkať. Zapadákov si potom vychutnáte o niečo lepšie, pretože ide o skvelú procedulárku.

Deaver opět putuje zvrácenou myslí zločinců

17. 02. 2016  |  Recenzoval: Helena H

Hudební klub na dálničním odpočívadle, v němž zdánlivě bezdůvodný zločin způsobí paniku, šílenství a přinese smrt. Jeffery Deaver opět putuje zvrácenou myslí zločinců a jeho detektivové svádějí tuhý boj se zlem.

V zapadlém, ale oblíbeném klubu Zapadákov vypukne několik minut po začátku vyprodaného koncertu požár a následně neskutečná panika. Vystrašení návštěvníci se snaží dostat ven nouzovými východy, vřava se stupňuje, hrozí ušlapání. Někdo totiž únikové cesty zatarasil zaparkovaným kamionem. Druhý den na místě zůstane nepořádek, několik mrtvých, řada těžce i lehce zraněných a jedna záhada. Jednalo se o náhodu nebo předem připravený útok? A kdo a proč by chtěl ublížit nevinným příznivcům dobré hudby?

K případu je přivolána Kathryn Danceová, odbornice na kinezii a vyšetřovatelka, kterou čtenáři znají již z několika předchozích případů. Danceová se ujímá vyšetřování a rozkrývá zapeklitý případ. Čím víc důkazů sbírá, tím víc je přesvědčena, že fingovaný požár založil pachatel kvůli nějakému rozsáhlejšímu plánu.

Mrazivý Zapadákov z nakladatelství Domino nezačíná krvavou vraždou, jak má Jeffery Deaver v oblibě. Hlavním motivem se tentokrát stává plíživé, avšak o to děsivější zlo, skryté v choré lidské mysli. Jak je u Deaverových knih zvykem, děj se rozbíhá pozvolna a nenápadně, aby se do čtenáře zakousl a už ho nenechal oddychnout až do poslední stránky. Rafinovaná kriminální zápletka, příjemně propojená s osobním příběhem vyšetřovatelky Kathryn, dělá ze Zapadákova další čtivý kousek v řadě Deaverových thrillerů.

Již po celou řadu let patří americký spisovatel k elitě krimi románu a čtenáři jeho knihy zbožňují. V Zapadákově opět dokazuje, že rozhodně ještě nepatří do starého železa. Nechte se za pomoci Kathryn s chutí provést celým případem, nadšeně sledujte řeč těla svědků a podezřelých, abyste společně s ní odhalili pachatele. Pátrejte z bezpečí křesla po zvráceném padouchovi.

Zapadákov rozhodně potěší všechny milovníky Deaverových vyšperkovaných příběhů, ale i ty, kteří se s jeho tvorbou potkají poprvé.

Typický deaverovský thriller, tentokrát na velmi aktuální téma

17. 12. 2015  |  Recenzoval: Richard Spitzer - Centrum detektivky

Sériový vrah nemusí mít pokaždé v ruce zbraň či výbušninu. Někdy mu stačí mistrně manipulovat s lidským strachem a zabíjet jen pomocí davové psychózy. Nový příběh s kalifornskou vyšetřovatelkou Kathryn Danceovou.

Michelle navštíví se svou dcerou Trish koncert jejich oblíbené kapely v rockovém klubu Zapadákov. Krátce po zahájení produkce ucítí několik návštěvníků kouř. Nikde ho však nevidí, stejně jako plameny. Přesto se rychle rozšíří panika. Lidé se tlačí k únikovému východu, ale dveře jsou zaseknuté. Davu se zmocňuje hysterie. Každý hledá jiný únikový východ. Z mnoha lidí se stávají zvířata. V zájmu přežití neváhají šlapat a lézt po jiných. Trish je nakonec davem oddělena od své matky. Ten večer v klubu nalezne smrt několik lidí. Jsou ušlapání, mezi nimi je i Michelle.

Pohledný mladý muž s podivným jménem Antioch March v hotelovém pokoji s uspokojením sleduje zprávy o tragédii. To on zapálil venku těsně vedle klubu sud s hořlavinou. Navíc ukradl nedaleko stojící náklaďák, kterým zablokoval dveře klubu. Je však trochu zklamaný, že obětí nebylo více. Příště si musí připravit lepší akci.

Agentka Kalifornského úřadu vyšetřování (CBI) Kathryn Danceová se coby poradkyně pro sledování „řeči těla“ účastní výslechu svědka, který by mohl pomoci kriminalistům dopadnout drogového bosse. Zakrátko po tom, co je na její doporučení svědek propuštěn s tím, že už jim žádné další vodítko nepřinese, se ukáže, že šlo o hlavního zabijáka gangu. Za fatální chybu je Danceová potrestána přeřazením do tzv. civilního sektoru, kde by měla mít na starosti pouze triviální případy.

V rámci nucené změny pracovní náplně se Kathryn dostává k prošetření událostí v Zapadákově. Původní domněnku, že šlo o nehodu, maximálně pomstu nebo pojišťovací podvod, rychle vystřídá zjištění, že šlo o úmyslný čin s cílem zabít několik lidí. Danceová se tak velmi rychle ocitá zpět ve vyšetřování. Musí to však před nadřízenými utajit. Navíc se na ni zaměří pachatelova pozornost, protože zločinec chce rozhodně vědět, kdo po něm jde…

Americký spisovatel Jeffery Deaver je už dávno pojmem ve světě kriminálních thrillerů. Je znám několikanásobnými zvraty v příběhu, pečlivou přípravou témat a pestrostí, co se námětu či místa děje týče. Proslavil se především postavou newyorského kvadruplegického vyšetřovatele Lincolna Rhyma. Stejnojmenná knižní série zatím čítá jedenáct titulů (nepočítáme-li povídky). Zhruba osm let poté, co vyšel první příběh s Rhymem, představil Deaver svým čtenářům další literární postavu, kalifornskou agentku CBI Kathryn Danceovou.

Té se ovšem tak často nevěnoval, a tak se tato sympatická sexy vyšetřovatelka objevila jen ve třech titulech. Křivdu jejím fanouškům teď tak trochu Deaver napravuje a předkládá nám nový titul, ve kterém Kathryn bude muset opět využít všechny své schopnosti a znalosti v klasické hře „kde udeří pachatel příště a kolik zabije lidí“.

I v sérii s Lincolnem Rhymem šlo rozpoznat odraz dnešní doby a promítnutí aktuálních témat do příběhu. V Pokoji smrti to byla například otázka oprávněnosti některých kroků v boji s terorismem nebo zapojení různých technických vymožeností ve sledovací technice, v neposlední řadě pak i moderní zbraně. V Zapadákově zase autor pracuje s tématem dnes všudypřítomného strachu z teroristických útoků, a jak ukazuje slogan na obalu knihy, vrah nemusí mít na rukou krev, stačí mu jen mistrně pracovat se strachem, rychle se šířícími poplašnými zprávami a davovým šílenstvím. Dnešní situace ve světě je přímo podhoubím pro vyvolávání podobných psychóz.

Ústy některých postav Deaver zmiňuje některé skutečné události, kdy došlo k četným obětem na životech právě v důsledku těchto panik, i když nebyly vyvolány záměrně, jako v jeho příběhu. Také máte ten nepříjemný pocit, že by někdo dnes mohl na nějakém velkém shromáždění snadno vyvolat něco podobného? Dnes, kdy se většina lidí, i když si to nechtějí přiznat, bázlivě ohlíží přes rameno při každém prásknutí výfuku auta? Kdy i obyčejné stahování rolety někomu může znít jako střelba ze samopalu?

Ale věnujme se příběhu. Zapadákov je (zatím) naštěstí fikce. Jak je u Deavera zvykem, proti kriminalistům staví inteligentního pachatele, který umí předvídat, myslí na všechno a hlavně – nikdo by od něj zločineckou aktivitu nečekal. March je vylíčen jako mladý, svému okolí sympatický muž. Je atraktivní pro ženy a je chytrý, dokonce kdysi studoval vysokou školu, kterou ale nedokončil.

Souběžně s pátráním po viníkovi tragédie v Zapadákově se příběhem line souběžná dějová linka ohledně kalifornské drogové cesty a hledání drogového bosse. Přiznám se, že mě tahle část moc nebavila. Nějak mi to k příběhům s Kathryn nesedělo (od toho jsou přece jiné příběhy) a stále jsem přemýšlel, jestli to bude mít nějakou souvislost s postavou psychopatického zločince Marche. Obě dějové linie nakonec končí překvapením, i když tentokrát ta podružná linie (drogy) finálním zvratem vede. Skoro si říkám, jestli ji tam Jeffery „neprocpal“ jen kvůli tomu závěru. Ale stejně si to mohl nechat do jiné knihy. A stejně mě to paralelní vyprávění moc nechytlo…

Kdo přečetl starší příběhy s Danceovou, tak ví, že je vdova se dvěma malými dětmi. Jako každá správná postava knižní série se vyvíjí, a tak Kathryn její literární otec přihrál v románu Kříže u cesty nového partnera, počítačového experta Jona Bollinga. V Zapadákově se už jejich vztah zase posunul o něco dál a oba řeší, zdali ho ještě více upevnit, ale také zdali je to opravdu ten správný vztah. Na konci knihy dojde ke zlomové události, díky které u mě Kathryn trochu klesla, ale na druhou stranu to zase řada čtenářů možná přivítá. Kromě toho musí mladá agentka řešit problémy své desetileté dcery, výrazně do děje zasáhne i dvanáctiletý syn Wes.

Nová Deaverova kniha přináší dnes velmi aktuální téma, ale při tom všem zůstává napínavým příběhem, ve kterém je třeba najít a zastavit zabijáka, což znamená mimo jiné předvídat, kde udeří příště. Je to román se sympatickou hlavní hrdinkou, která bude možná mnohým čtenářkám bližší než akurátní Rhyme a jejíž soukromí opět poznáme o něco blíž. Zapadákov je navíc obohacen souběžnou linií, která přinese na konci zvrat hodný autorova jména. Přidejte atraktivní lokalitu kalifornského pobřeží, autorův cit pro vykreslení jak jednotlivých postav, tak atmosféry příběhu, a vyjde Vám kniha, která by neměla nikam zapadnout.

Autor si se svými čtenáři opět mistrně hraje

30. 11. 2015  |  Recenzoval: schefik

Představovat v našich končinách Jefferyho Deavera asi moc netřeba. Tento americký autor se těší neutuchajícímu zájmu fanoušků již řadu let a každá jeho další kniha mezi nejprodávanější tituly ve svém žánru. Nyní přichází mistr napětí s další knihou ze série s Kathryn Danceovou, v níž ukazuje, že vrah nemusí mít na rukou nutně krev.

Jeffery Deaver se proslavil především díky své sérii s kvadruplegickým kriminalistou Lincolnem Rhymem. Avšak i ostatní postavy tohoto autora mají čtenářům rozhodně co nabídnout a jsou tak krásným důkazem toho, jak moc komplexní tento autor je. Navíc dokáže své fanoušky vždy něčím překvapit a přijít s nějakým neotřelým nápadem. Což vzhledem k počtu jeho již vydaných knih rozhodně není nikterak jednoduché a této tradice se drží i ve své nejnovější knize Zapadákov.

Čtvrtý díl série s Kathryn Danceovou se točí především kolem požáru v hudebním klubu Zapadákov. V nastalé panice zemřelo šest lidí a bezpočet jich bylo zraněno. Na první pohled se jedná o nedbalost nebo nešťastnou náhodu, bližší ohledání však ukazuje, že někdo zablokoval únikové východy a poté vyvolal v klubu falešný poplach. Nic nebyla náhoda a někdo jednal s chladným rozmyslem vyvolat paniku, která bude mít takřka zničující účinek. Kdo si však takto pohrává s lidskou psychikou a co ho k tomu vede?

Kathryn spolu s vyšetřovacím týmem tak stojí před dalším zapeklitým případem. Úkol je jasný, dopadnout pachatele dříve, než se rozhodne znovu zaútočit. O tom, že něco takového znovu udělá, není prakticky pochyb. Otázkou zůstává kdy a kde. Díky tomu tak celou oblast sžírá nepopsatelný pocit strachu a úzkosti a je jen otázkou času, kdy davová panika přeroste v další neštěstí…

Letos v létě autor fanoušky mile překvapil románem psaným od konce k začátku. Kdo by si však myslel, že tím je jeho studnice představivosti vyčerpaná, hluboce by se mýlil. V Zapadákově nám ukazuje zajímavý pohled na zločiny, při kterých nemusí pachatel v rukou třímat žádnou zbraň a k naprostému pocitu strachu a zděšení mu stačí pouze mistrně manipulovat s psychikou svých obětí.

Díky tomu se v tomto případě naprosto obejdeme bez potoků krve a brutálního násilí, kterých je většina thrillerů a detektivek v dnešní době přesycena. To ovšem neznamená, že by byli čtenáři v Zapadákově nějak ochuzeni, ba právě naopak. Autor si se svými fanoušky opět mistrně hraje a dodává jim tak neutuchající pocit neklidu a napětí, který v mnohých z nás přetrvá ještě dlouho po dočtení knihy.

Autor si pro nás samozřejmě i tentokrát připravil řadu zvratů a překvapení, díky kterým zůstaneme na pochybách až do samotného závěru knihy. Tím je ostatně Jeffery Deaver pověstný, a přestože to již podvědomě očekáváme, vždy se mu podaří přijít s něčím novým. Ani tentokrát neopomíná vedlejší dějové linie, které spojují jednotlivé díly série v jeden celek. I tentokrát tak máme možnost nahlédnout do soukromí Kathryn Danceové a jejích kolegů a získat tak další střípky z jejich minulosti a osobního života.

Zapadákov je bezpochyby další kniha, která nesmí fanouškům tohoto autora doma chybět. Deaver v ní nabízí vskutku originální a napínavý příběh, jenž dokáže bezpochyby zaujmout a zanechá ve čtenářích i po dočtení sžíravý pocit nejistoty a strachu. Navíc se nejedná o žádnou kraťounkou novelku, díky tomu vám tato šestiset stránková bichle pár dlouhých zimních večerů určitě vydrží.


Ukázka z knihy Zapadákov